5.6 Členění textu
Text publikace je nutno rozčlenit velmi přehledným způsobem, který čtenáři umožní jeho snadnou četbu. Je proto třeba vyhnout se tomu, aby text měl zhuštěnou nebo nejednoznačnou podobu, a obsah dobře strukturovat. Vzhledem k tomu by úrovní textu mělo být nejvýše sedm. Každý titulek určité úrovně by měl uvádět text dostatečného významu, který odpovídá významu jiného textu stejné úrovně v rámci logického členění publikace.
Komplexně číslovaná struktura
Text může být rozdělen na části, hlavy, kapitoly, oddíly, odstavce, písmena apod., přičemž se používají číslice, písmena, odrážky a kulaté odrážky. Takové členění je obvykle následující (důležitost je sestupná):
Běžné členění publikace je následující:
Část 1 ČINNOST UNIE
Kapitola I VÝVOJ UNIE
Oddíl I – Všeobecná politická situace
A. Rozpočtové pravomoci
1. Hlavní vývoj
a) Přijaté směrnice
Nečíslovaná struktura
V případě, že se pro rozčlenění textu nepoužijí obvyklé rubriky (část, kapitola atd.) ani písmena a číslice, je nezbytné strukturovat původní znění dokumentu pomocí názvů dílčích částí, kterým bude během sazby přidělena přesná hodnota:
ČINNOST UNIE
VÝVOJ UNIE
Všeobecná politická situace
Rozpočtové pravomoci
Hlavní vývoj
Přijaté směrnice
Struktura se stupňovitým číslováním
Číslování může být rovněž stupňovité:
Část 1 – ČINNOST UNIE
Kapitola I – VÝVOJ UNIE
1. Všeobecná politická situace
1.1 Rozpočtové pravomoci
1.1.1 Hlavní vývoj
V tomto případě se doporučuje nenásobit bezúčelně množství úrovní dílčích částí.
Struktura s průběžným číslováním
Pokud jde o publikace, jejichž části obsahují odkazy na jiné jejich části, je vhodné, aby odstavce byly průběžně číslovány. Číslo odstavce se pak uvede v odkazu, který tak není závislý na konečném číslování stránek.
Průběžné číslování se může rovněž používat společně s ostatními způsoby číslování.