Desertifikace v EU: boj s touto rostoucí hrozbou vyžaduje více opatření

Shrnutí

I

Desertifikace, která je formou degradace půdy v suchých oblastech, představuje v EU rostoucí hrozbu s výraznými dopady na využití půdy. Pojmem desertifikace se obvykle označují procesy související s lidskou činností a klimatem, které vedou k problémům v suchých oblastech, jako je snížení produkce potravin, neplodná půda, pokles přirozené odolnosti půdy a snížení kvality vody. Prognózy změny klimatu v Evropě ukazují, že riziko desertifikace roste. V jižní Evropě již existují horké polopouště, kde se klima mění z mírného na suché. Tento jev se rozšiřuje na sever. Do popředí pozornosti se tento problém znovu dostal po dlouhém období vysokých teplot a nízkých srážek v Evropě v létě roku 2018.

II

Zjišťovali jsme, zda se riziko desertifikace v EU účinně a efektivně řeší. Posuzovali jsme, zda Komise patřičně využila dostupné údaje a zda EU podniká ucelená opatření k tomu, aby bojovala proti desertifikaci. Kontrolovali jsme projekty zaměřené na boj proti desertifikaci v EU a zkoumali, zda je pravděpodobné, že EU do roku 2030 dosáhne tzv. neutrality z hlediska degradace půdy, tedy stavu, kdy množství a kvalita půdních zdrojů zůstává stejná nebo roste.

III

Dospěli jsme k závěru, že desertifikace a degradace půdy jsou v EU aktuální a narůstající hrozbou, ale že Komise nemá o tomto problému jasný přehled a že opatření přijatá k boji proti desertifikaci nejsou dostatečně ucelená. Komise neposoudila pokrok při plnění závazku dosáhnout neutrality z hlediska degradace půdy do roku 2030.

IV

Přestože Komise a členské státy shromažďovaly údaje o různých faktorech, které desertifikaci a degradaci půdy ovlivňují, Komise je neanalyzovala, aby dospěla k průkaznému posouzení desertifikace a degradace půdy v EU.

V

Na úrovni EU chybí strategie boje proti desertifikaci a degradaci půdy. Místo toho existuje celá řada strategií, akčních plánů a výdajových programů, jako je společná zemědělská politika, strategie EU v oblasti lesnictví nebo strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, které jsou sice pro boj proti desertifikaci relevantní, ale nejsou na ni přímo zaměřeny.

VI

Projekty EU v oblasti boje proti desertifikaci se realizují v různých oblastech politiky EU, zejména politiky rozvoje venkova, ale také životního prostředí a klimatu, výzkumu nebo regionální politiky. Mohou mít příznivý vliv v boji proti desertifikaci, ale panují určité obavy ohledně jejich dlouhodobé udržitelnosti.

VII

V roce 2015 se EU a členské státy zavázaly dosáhnout neutrality z hlediska degradace půdy v EU do roku 2030. Celkové posouzení degradace půdy na úrovni EU však zatím neproběhlo a ani nebylo dohodnuto, jak takové posouzení provést. Členské státy svá opatření nekoordinují a Komise neposkytla v tomto směru žádné pokyny. EU zatím nemá jasnou a společnou vizi, jak neutrality z hlediska degradace půdy do roku 2030 dosáhnout.

VIII

Na základě uvedených skutečností předkládáme Komisi doporučení, která se zaměřují na lepší pochopení problematiky degradace a desertifikace v EU, posouzení potřeby rozšířit právní rámec EU o půdě a zintenzivnění úsilí o splnění závazku EU a členských států dosáhnout neutrality z hlediska degradace půdy v EU do roku 2030.

Úvod

Desertifikace v EU – rostoucí hrozba v důsledku změny klimatu a v důsledku lidské činnosti

01

Evropa je čím dál více ohrožena desertifikací. Riziko desertifikace je nejzávažnější v jižním Portugalsku, částech Španělska a jižní Itálie, v severovýchodním Řecku, na Maltě, Kypru a v oblastech u černomořského pobřeží Bulharska a Rumunska. Z různých studií vyplývá, že v těchto oblastech je častá eroze půdy, zasolení, ztráta organického uhlíku v půdě, úbytek biologické rozmanitosti a sesuvy půdy¹. Vzhledem k dlouhému období vysokých teplot a nízkých srážek v Evropě v létě 2018 se naléhavost tohoto problému dostala do popředí pozornosti.

02

Desertifikace je formou degradace půdy v suchých oblastech. Tímto pojmem se obvykle označují procesy související s lidskou činností a klimatem, které vedou k problémům v suchých oblastech, jako je snížení produkce potravin, neplodná půda, pokles přirozené odolnosti půdy a snížení kvality vody (viz rámeček 1).

03

Desertifikaci způsobuje jak lidská činnost, tak změny klimatu.

• Lidská činnost. Nadměrné nebo neefektivní využívání vody, např. v důsledku špatných zavlažovacích technik, snižuje celkové dodávky vody v oblasti a může vést ke ztrátě vegetace a nakonec i desertifikaci. Nadměrná pastva a odlesňování⁸ mohou zapříčinit rozšiřování pouští, protože odstraňují nebo poškozují vegetační pokryv, který půdu chrání a udržuje její vlhkost a úrodnost. Ve studiích se ukázalo, že jedním z faktorů, který může přispět k větší náchylnosti půdy k degradaci a desertifikaci, je opuštění půdy⁹. Nedostatek lidské činnosti však může mít i kladné stránky, jako je například revitalizace půdy, zvýšení biologické rozmanitosti nebo aktivní znovuzalesnění¹⁰.
• Změna klimatu. S rostoucími průměrnými teplotami, častějšími a intenzivnějšími suchy a dalšími extrémními výkyvy počasí v důsledku klimatických změn (viz bod 9) se zvyšuje také degradace suchých oblastí (a tedy i desertifikace). Pokud je půda příliš suchá, je náchylná k erozi, a to včetně během přívalových povodní, kdy dochází k rychlému odplavení svrchní vrstvy půdy, což dále povrch půdy zhoršuje¹¹

04

I sama desertifikace však může ovlivnit změnu klimatu, přičemž její dopad je negativní.

• Při degradaci půdy unikají do atmosféry skleníkové plyny, což může přispívat ke změně klimatu a ztrátě biologické rozmanitosti (viz obrázek 1). V důsledku prognózovaného zvýšení intenzity bouřek, lesních požárů, degradace půdy a šíření škodlivých organismů jsou biomasa a zásoby uhlíku v půdě náchylné ke ztrátě a úniku do atmosféry¹².
• Při obnově půdy se skleníkové plyny postupně z atmosféry pohlcují, což umožňuje růst stromů a vegetace, které pak pohlcují více uhlíku. V oblastech s degradovanou půdou se tento proces nemůže realizovat a uhlík se z atmosféry neabsorbuje.

05

V roce 2008 vypracovala Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) studii¹³ o desertifikaci v jižní, střední a východní Evropě, týkající se plochy 1,68 milionu km². V roce 2017 proběhla s využitím stejné metodiky návazná studie¹⁴. Z výzkumu vyplynulo, že plocha území s vysokou nebo velmi vysokou náchylností k desertifikaci se za méně než deset let zvětšila o 177 000 km² – tato plocha odpovídá přibližně rozloze Řecka a Slovenska dohromady (viz tabulka 1).

Tabulka 1

Náchylnost k desertifikaci v jižní, střední a východní Evropě, 2008 a 2017

	2008		2017		Rozdíl mezi lety 2008 a 2017
	tisíc km2	%	tisíc km2	%	tisíc km2	%
Velmi vysoká	10	1	28	2	+18	+1,1
Vysoká	224	13	383	23	+159	+9,5
Střední	419	25	381	23	-38	-2,2
Nízká	560	33	475	28	-85	-5,1
Velmi nízká	467	28	413	24	-54	-3,2
CELKEM	1 680	100	1 680	100	-	-

Zdroj: EÚD, na základě Prăvălie et al., 2017.

06

Obrázek 2 ukazuje zhoršující se situaci v jižní Evropě a na Balkáně, která vyplynula z následné studie.

07

Obzvláště vážná je situace na Kypru, který do výše uvedené studie zahrnut nebyl: podle studií je desertifikací ohroženo 99 % jeho území¹⁶. Příloha I obsahuje mapy území ohrožených desertifikací v pěti členských státech, které jsme navštívili (viz bod 26).

Scénáře klimatických změn potvrzují zranitelnost EU vůči desertifikaci

08

Prognózy změny klimatu v Evropě ukazují, že riziko desertifikace roste¹⁷. V jižní Evropě existují horké polopouště, kde se podle zjištění klima mění z mírného na suché¹⁸. Tento jev se již rozšiřuje na sever. Z vědeckých důkazů vyplývá, že emise způsobené lidskou činností výrazně zvýšily pravděpodobnost výskytu období sucha v oblasti Středomoří¹⁹.

09

Kvůli změně klimatu se voda stává v částech Evropy vzácnější a studie svědčí o častějším výskytu sucha²⁰. Zvyšuje se tak náchylnost k desertifikaci. Podle modelů změny klimatu, které Komise používá, teploty v některých oblastech (např. ve Španělsku) stoupnou do konce století o více než 2°C. Zároveň se ve stejném časovém období předpokládá pokles letních srážek v jižní Evropě o 50 % nebo více²¹. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) ve své zprávě z roku 2018²² potvrdil s vysokou pravděpodobností, že teploty během extrémně horkých dní v mírném podnebném pásu stoupnou asi až o 3°C při globálním oteplení o 1,5°C a asi o 4°C při globálním oteplení o 2°C, a že počet horkých dní se podle předpokladů bude ve většině regionů zvyšovat.

10

Z prognóz modelů používaných Komisí také vyplývá značné riziko desertifikace zejména ve Španělsku, jižní Itálii, v Portugalsku, oblastech jihovýchodní Evropy včetně Bulharska, Řecka, Kypru a delty Dunaje v Rumunsku (viz obrázek 3). Jiné studie mluví o obzvláště silném zvýšení sucha a menší dostupnosti vody v jižní Evropě a Středozemí při globálním oteplení z 1,5°C na 2°C²³.

– Prognózované změny rizika desertifikace²⁴ ve scénáři, který počítá s hodnotou 2,4°C (RCP 4,5 – nalevo) a 4,3°C (RCP 8,5 – napravo) v období 2071–2100 ve srovnání s obdobím 1981–2010²⁵.

– Prognózované změny indexu suchosti ve scénáři, který počítá s hodnotou 2,4°C (RCP 4,5 - nalevo) a 4,3°C (RCP 8,5 - napravo) v období 2071–2100 ve srovnání s obdobím 1981–2010.

Rámec OSN pro boj proti desertifikaci

11

Úmluva Organizace spojených národů o boji proti desertifikaci (UNCCD nebo „úmluva“) je mezinárodní dohoda, která stanoví globální rámec pro boj proti desertifikaci. Byla uzavřena v roce 1994 v návaznosti na summit Země v Riu de Janeiru v roce 1992²⁶. Jedná se o právně závaznou dohodu týkající se otázek degradace půdy a desertifikace, která tvoří rámec pro přizpůsobení, zmírňování a budování odolnosti. UNCCD má 197 smluvních stran včetně EU²⁷ a jejích 28 členských států. Smluvní strany společně usilují o zlepšení životních podmínek pro obyvatele suchých oblastí, udržení a obnovení úrodnosti půdy a zmírnění následků desertifikace a sucha.

12

Smluvní strany UNCCD mohou samy sebe prohlásit za „postižené desertifikací“. Tyto státy musí navrhnout a provést národní akční programy boje proti desertifikaci.

13

V roce 2015 OSN přijala Agendu pro udržitelný rozvoj 2030²⁸, včetně závazku dosáhnout cílů udržitelného rozvoje OSN. Z toho cíl udržitelného rozvoje č. 15 zní „chránit, obnovovat a podporovat udržitelné využívání suchozemských ekosystémů, udržitelně hospodařit s lesy, potírat rozšiřování pouští, zastavit a následně zvrátit degradaci půdy a zastavit úbytek biodiverzity“, a zahrnuje cíl do roku 2030 „bojovat proti rozšiřování pouští, obnovovat znehodnocenou půdu, včetně pozemků postižených rozšiřováním pouští, suchem či záplavami, usilovat o dosažení světa, ve kterém již nedochází k degradaci půdy“ (cíl 15.3).

14

V roce 2017 byl v rámci UNCCD přijat strategický rámec 2018–2030, který se zaměřuje na dosažení cíle udržitelného rozvoje 15.3. EU jako smluvní strana úmluvy potvrdila své odhodlání dosáhnout neutrality z hlediska degradace půdy do roku 2030.

Boj proti desertifikaci v EU

15

EU nemá žádnou zvláštní strategii nebo specifický právní rámec, pokud jde o desertifikaci. Některé faktory související s desertifikací jsou však řešeny v rámci různých výdajových programů nebo jiných strategií, jak je uvedeno níže.

16

V září 2006 přijala Evropská komise tematickou strategii pro ochranu půdy²⁹ a zdůraznila, že procesy degradace půdy mohou v konečném důsledku vést k desertifikaci. Cílem strategie bylo zajistit udržitelné využívání půdy zabráněním další degradace a zachováním jejích funkcí a obnovením degradovaných půd na takovou úroveň funkčnosti, která je slučitelná alespoň se současným a předpokládaným používáním. Tematická strategie týkající se půdy z roku 2006 měla čtyři pilíře: šíření osvěty, integrace s dalšími politikami, výzkum a legislativa: návrh rámcové směrnice o půdách³⁰.

17

Návrh směrnice vyžadoval, aby členské státy určily oblasti ohrožené degradací, stanovily cíle pro ochranu půdy a realizovaly programy k dosažení těchto cílů. Navrhovaná směrnice také měla přispět k zastavení desertifikace, k níž dochází v důsledku degradace a úbytku biologické rozmanitosti půdy. Nicméně téměř osm let chyběla v Radě k jejímu schválení kvalifikovaná většina³¹. V dubnu 2014 Komise návrh stáhla.

18

V dubnu 2013 Komise schválila strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu 2013, aby členské státy podpořila v přijímání adaptačních opatření. Zdůrazňuje v ní, že EU by měla přijmout opatření na přizpůsobení se nevyhnutelným dopadům změny klimatu a jejich hospodářským, environmentálním a sociálním nákladům.

19

V listopadu 2013 EU přijala všeobecný akční program Unie pro životní prostředí s cílem zajistit, aby do roku 2020 byla v EU krajina obhospodařována udržitelným způsobem, aby byla půda přiměřeně chráněna a aby se výrazně pokročilo se sanací kontaminovaných lokalit.

20

Strategie EU v oblasti lesnictví z roku 2013 zdůraznila, že lesy jsou důležité nejen pro rozvoj venkova, ale i pro životní prostředí a boj proti změně klimatu. Lesy hrají důležitou roli v boji proti degradaci půdy a desertifikaci.

21

K financování opatření zaměřených na boj s desertifikací lze využít různé fondy EU:

• Provádění společné zemědělské politiky (SZP) a jejích prvků v oblasti rozvoje venkova³², ekologizace a podmíněnosti³³ může mít pozitivní dopady na zemědělskou půdu. Naopak intenzivní nebo neudržitelné zemědělské postupy mohou půdu poškodit.
• Cílem Evropských strukturálních a investičních fondů³⁴ je snížit regionální nerovnováhy v rámci EU. Jedním z jejich tematických cílů je „přizpůsobení se změně klimatu a předcházení rizikům“. Z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) nebo Fondu soudržnosti lze spolufinancovat projekty pro boj proti desertifikaci v členských státech, kde je to podle zjištění potřeba.
• Další nástroje financování EU, které se zaměřují na problém desertifikace, jsou výzkumné programy v rámci 7. rámcového programu a programu Horizont 2020³⁵, nástroj LIFE³⁶ pro životní prostředí nebo Fond solidarity Evropské unie (FSEU)³⁷.

22

Z výdajových programů EU se sice poskytuje financování projektů v oblasti boje s desertifikací, avšak objem finančních prostředků, které EU vyčlenila a použila k řešení tohoto problému, není k dispozici.

23

V rámci EU Rada zřídila pracovní skupinu o desertifikaci³⁸. Tato pracovní skupina připravuje postoje EU pro mezinárodní jednání o desertifikaci a zhoršování kvality půdy a je jediným pravidelným fórem pro diskusi o UNCCD a otázkách spojených s desertifikací na úrovni EU.

24

GŘ ENV společně s Radou a ostatními útvary Komise koordinuje postoj EU pro akce UNCCD, jako jsou konference smluvních stran, které se konají každé dva roky. Role Společného výzkumného střediska (JRC) má zásadní význam pro zajištění vědeckých podkladových informací a seznamu odborníků UNCCD. Do boje proti desertifikaci v rámci EU mohou být zapojeny i další útvary Komise, jak je znázorněno na obrázku  4. Kromě toho generální ředitelství Evropské komise pro statistiku (GŘ ESTAT) vydává výroční zprávu o pokroku v plnění cílů udržitelného rozvoje v kontextu EU, včetně posouzení ukazatelů o degradaci půdy v rámci cíle udržitelného rozvoje č. 15 (viz bod 13).

Rozsah a koncepce auditu

25

V souvislosti s tím, jak je Evropa v rostoucí míře zasažena desertifikací, jsme při auditu zjišťovali, zda se riziko desertifikace v EU efektivně a účinně řeší. Zejména jsme pak posuzovali, zda:

• Komise a členské státy odpovídajícím způsobem využily dostupné údaje;
• EU postupovala v boji proti desertifikaci uceleným způsobem;
• projekty boje proti desertifikaci v EU měly příznivý dopad;
• je pravděpodobné, že do roku 2030 bude dosaženo závazku EU zajistit neutralitu z hlediska degradace půdy.

26

Audit jsme prováděli od září 2017 do května 2018 a důkazní informace jsme shromažďovali z níže uvedených zdrojů:

• dokumentárních přezkumů a rozhovorů se zaměstnanci pěti generálních ředitelství Komise³⁹;
• auditních návštěv v pěti členských státech, které byly označeny za státy postižené desertifikací, a to ve Španělsku, v Itálii, na Kypru, v Portugalsku a Rumunsku. Tyto státy byly vybrány vzhledem k jejich ohrožení desertifikací a také proto, aby se zohlednily různé klimatické podmínky, vegetace, lidská činnost a zjištěná rizika. Vedli jsme pohovory, analyzovali strategické dokumenty (včetně programů rozvoje venkova), postupy a údaje;
• návštěv 25 projektů ve vzorku, které těchto pět členských států označilo za relevantní z hlediska desertifikace, a financované nebo spolufinancované EU. Tyto projekty zahrnovaly investice v oblasti zavlažování, lesnictví, střídání plodin nebo obnovu kamenných zídek nebo hrází pro prevenci eroze půdy. Cílem návštěv bylo posoudit, zda měly projekty udržitelný dopad na řešení desertifikace, nikoli vyjádřit výrok k jejich legalitě a správnosti. Kontrolovali jsme také projekty výzkumu technických možností pro řešení desertifikace (viz příloha III);
• setkání s různými zainteresovanými stranami, včetně UNCCD, EEA a akademických odborníků k projednání strategických přístupů nebo postupů pro řešení a monitorování desertifikace a degradace v EU.

27

Do rozsahu auditu nebyly zahrnuty otázky záboru půdy v důsledku rozvoje měst nebo jiného rozvoje uměle vytvořených ploch. Podle EEA⁴⁰ bylo v zemích EU-28 mezi lety 2006 a 2012 ročně zabráno přibližně 850 km² – méně než 0,1 % celkové rozlohy EU. Při hledání odpovědí na otázky uvedené v bodě 25 jsme neposuzovali rámec stanovený UNCCD pro boj proti desertifikaci.

Připomínky

Komise a členské státy shromažďují údaje o desertifikaci a znehodnocování půdy, ale Komise je patřičně nevyužívá

28

Zkoumali jsme, jak Komise využívá dostupné údaje o desertifikaci a degradaci půdy. Komise musí shromažďovat a analyzovat údaje o desertifikaci a rizicích, která jsou s ní spojena, aby mohla rozhodovat o opatřeních nezbytných k jejímu řešení a následně jednat. Tyto údaje musí být dostatečné, soudržné, spolehlivé a pravidelně aktualizované a přezkoumávané.

Komise a členské státy shromažďují údaje týkající se desertifikace

29

Hlavním systémem, který se používá pro sledování ukazatelů relevantních pro desertifikaci a degradaci půdy v EU, je program Copernicus pro pozorování Země, který je koordinován a řízen Komisí⁴¹. Tento systém využívá různé technologie, od vesmírných družic po pozemní, námořní i letecké měřicí systémy. Program Copernicus poskytuje otevřeně a volně údaje o celé řadě různých oblastí: atmosféře, mořském prostředí, souši, klimatu, krizovém řízení a bezpečnosti. Jedna z jeho složek, služba monitorování území, poskytuje zeměpisné údaje o krajinném pokryvu a souvisejících proměnných, např. o vegetaci nebo vodním cyklu. V roce 2015 byla v rámci tohoto programu vypuštěna další družice. Jedním z jejích cílů je monitorovat desertifikaci⁴², ale zatím k tomu nejsou k dispozici žádné jasné informace (viz bod  39).

30

Komise pravidelně shromažďuje užitečné a relevantní informace o různých prvcích týkajících se stavu půdy v EU, včetně informací o třech dílčích ukazatelích UNCCD (viz bod 38).

31

Úrodnost půdy analyzovalo Společné výzkumné středisko ve zprávě založené na satelitním pozorování mezi lety 1982 a 2010 s využitím dat programu Copernicus⁴³. Obrázek 5, který vychází z posledních ucelených údajů, které Komise zveřejnila o vývoji úrodnosti půdy⁴⁴, ukazuje, že horké, suché země Středomoří jsou náchylnější ke snižování úrodnosti půdy.

32

Organický uhlík v půdě je monitorován Komisí s využitím víceúčelové platformy statistického průzkumu využití půdy a krajinného pokryvu (LUCAS)⁴⁵, provozovaného JRC, což je standardizovaná tříletá analýza vlastností svrchní vrstvy půdy po celé EU. Podle EEA „půda v Evropě v průměru pravděpodobně akumuluje uhlík. Půda v oblastech travních porostů a lesů je úložištěm uhlíku … zatímco orná půda je menším zdrojem uhlíku“⁴⁶. Obrázek 6 ukazuje, že se oblasti, kterým hrozí desertifikace, tedy v Řecku, Španělsku, Itálii, Portugalsku a Rumunsku, odpovídají oblastem s nízkým obsahem organického uhlíku v půdě.

33

Krajinný pokryv a změna krajinného pokryvu v EU se pravidelně sledují prostřednictvím koordinace informací o programu pro životní prostředí (programu CORINE)⁴⁷, který je součástí programu Copernicus, spravovaného Evropskou agenturou pro životní prostředí. Od roku 2000 se každých šest let vypracovávají příslušné datové soubory CORINE, naposledy v roce 2012. Dohromady zemědělská půda a lesy pokrývají 85 % území EU⁴⁸.

34

Komise pravidelně shromažďuje a zpracovává doplňující údaje o různých faktorech souvisejících s desertifikací v EU, jako je eroze půdy, sucha, stavy vody a lesní požáry, jak je popsáno v příloze II. Nevyužívá je však k tomu, aby posoudila rozsah desertifikace a degradace půdy.

35

V roce 1992 OSN poprvé zveřejnila Světový atlas desertifikace⁴⁹, který byl v roce 1997 aktualizován. Následně tuto činnost převzala Komise a v roce 2018 zveřejnila třetí vydání. Atlas obsahuje mapy faktorů, které mohou vést k desertifikaci, jako je eroze půdy, zasolení, urbanizace a migrace. Nový atlas obsahuje mapy a údaje o nejrůznějších zásazích člověka do životního prostředí, které jsou relevantní z hlediska degradace půdy, ale žádné mapy přímo o desertifikaci. Podle názoru Komise neexistuje jednoduchý způsob, jak desertifikaci zmapovat, protože jde o velmi složitý proces ovlivněný řadou různých faktorů, jak potvrzují studie⁵⁰.

36

Navštívené členské státy vypracovaly mapy rizika desertifikace (viz příloha I). Tyto mapy se však pravidelně neaktualizovaly a nejsou vzájemně srovnatelné, protože používají různé ukazatele a barevná označení. Nepodávají proto ucelený přehled o desertifikaci v EU.

37

Navštívené členské státy také sledovaly faktory spojené s desertifikací a degradací půdy, jako je voda, sucha nebo srážky. Pokud jde o mechanismy shromažďování údajů o půdě, zjistili jsme, že:

• Španělsko, Itálie a Rumunsko mají své vlastní systémy, které poskytují konkrétnější údaje o půdě, ale do určité míry se překrývají s monitorovacími mechanismy EU. Vnitrostátní údaje týkající se půdě byly neúplné, nebyly shromažďovány a interpretovány pravidelně a ne vždy byly spolehlivé⁵¹.
• Kypr a Portugalsko vycházely v souvislosti se shromažďováním údajů o půdě výhradně z platformy Komise LUCAS.

Chybí dohodnutá metodika pro posuzování desertifikace a degradace půdy v rámci EU

38

Desertifikace a degradace půdy jsou složité jevy ovlivněné řadou vzájemně propojených faktorů, přičemž vědci se neshodují v tom, jak tyto faktory posuzovat. Zjistit zhoršení ve stavu půdy lze však i pomocí zástupných ukazatelů. Takových ukazatelů existuje několik, ale UNCCD doporučuje posuzovat zhoršení stavu půdy pomocí tří dílčích ukazatelů: úrodnosti půdy, organického uhlíku v půdě a krajinného pokryvu a jeho změn⁵².

39

Komise a členské státy se dosud nedohodly na tom, jakou metodikou zkompilovat dostupné ukazatele, aby bylo možné desertifikaci a degradaci půdy posuzovat jednotně v celé EU. Proto se rozsah desertifikace v jednotlivých členských státech EU porovnává obtížně.

40

Komise ve zprávě z roku 2018 o monitorování pokroku v plnění cílů udržitelného rozvoje v kontextu EU používá dva ukazatele pro degradaci půdy, které jsou částečně sjednoceny s ukazateli UNCCD: uměle vytvořená plocha na jednoho obyvatele a odhad půdní eroze způsobené vodou (viz tabulka 2). Půdní degradace má mnoho dalších charakteristik, na něž se tyto ukazatele nevztahují, jako je organický uhlík v půdě, úrodnost půdy, zasolení nebo kontaminace. Další informace o dalších relevantních ukazatelích jsou k dispozici na úrovni Komise (viz body 30 a 34), ale nepoužívají se pro posuzování degradace půdy v EU.

EU podniká opatření v boji proti desertifikaci, ale jsou málo ucelená

41

Zjišťovali jsme, zda EU podniká opatření v boji proti desertifikaci jednotným způsobem. Taková opatření by měla mít jednotnou řídicí strukturu a dobrý dlouhodobý plán na zmírnění rizika finančně neefektivních rozhodnutí a měla by se vyhýbat rozdrobeným, nekoordinovaným opatřením.

42

Rámec UNCCD a jeho realizace v EU jsou popsány v bodu 2.

Na úrovni EU neexistují právní předpisy týkající se výslovně desertifikace a půdy

43

Jak je popsáno v bodě 16, tematická strategie EU pro ochranu půdy z roku 2006 obsahovala návrh rámcové směrnice o půdě. Jedním z cílů navrhované směrnice bylo také přispět k zastavení desertifikace, k níž dochází v důsledku degradace a úbytku biologické rozmanitosti půdy. Tento legislativní návrh nezískal v Radě většinu hlasů a Komise jej v roce 2014 stáhla. Ačkoliv tedy jiné životně důležité přírodní zdroje, jako je voda a ovzduší, jsou upraveny v různých směrnicích a nařízeních EU, o půdě žádné podobné integrované právní předpisy EU neexistují.

44

Nedávná studie dospěla k závěru, že stažení návrhu rámcové směrnice o půdě bylo promarněnou příležitostí vytvořit společné pojetí a vizi v oblasti ochrany půdy v EU⁵⁶. Stejná studie potvrdila, že zatímco na úrovni EU neexistují žádné zastřešující právní předpisy pro ochranu půdy, zabránit desertifikaci a znehodnocování půdy v EU pomocí vnitrostátních právních předpisů pro ochranu půdy – pokud existují – se nepodařilo.

Strategie, politiky a výdajové programy EU napomáhají boji proti desertifikaci, ale konkrétně se na ni nezaměřují

45

Žádná konkrétní strategie EU zaměřená na desertifikaci a degradaci půdy neexistuje. Zmínky o desertifikaci se objevují v různých strategiích, politikách a výdajových programech EU, přičemž nejdůležitější je v tomto směru SZP a strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu.

46

SZP může hrát důležitou roli v řešení otázek desertifikace, nicméně zjistili jsme následující omezení:

• Podle EEA mohou přímé platby přispět k intenzifikaci zemědělství, což následně může vést ke ztrátě organické hmoty v půdě, snížení kapacity půdy zadržovat vodu a ke změnám ve využití půdy⁵⁷.
• Ustanovení o podmíněnosti zahrnují tři podmínky dobrého zemědělského a environmentálního stavu, jejichž cílem je prevence degradace půdy, zejména podmínky týkající se minimálního pokryvu půdy, hospodaření s půdou s cílem omezit erozi a zachování organické hmoty v půdě. Podle EEA může podmíněnost přispět k zachování úrovně organické hmoty v půdě a k ochraně půdy před erozí⁵⁸. Účetní dvůr ve své zvláštní zprávě č. 26/2016 sice nevyjádřil závěr přímo o dopadech podmíněnosti na degradaci půdy, ale uvedl, že informace, které jsou k dispozici, Komisi neumožňují přiměřeným způsobem posuzovat účinnost podmíněnosti⁵⁹. Podle jiné zprávy nelze environmentální dopady vyčíslit⁶⁰.
• Ekologizace nemá plně vyvinutou intervenční logiku s jasně definovanými a dostatečně náročnými cíli. Rozpočtové prostředky na ekologizaci navíc nejsou přímo podmíněny splněním cílů této politiky v oblasti životního prostředí a klimatu. Kromě toho v závislosti na individuální situaci zemědělců a jejich pozemku existuje několik výjimek z pravidel ekologizace⁶¹. V naší zprávě z roku 2017 jsme dospěli k názoru, že ekologizace v podobě, v níž se v současné době provádí, pravděpodobně nebude mít výrazné přínosy pro životní prostředí a klima⁶². Ze statistik zveřejněných Komisí v roce 2018⁶³ vyplývá, že podíl využívané zemědělské plochy, na niž se vztahuje alespoň jedna ekologická povinnost v členských státech zasažených rizikem desertifikace, jako je Řecko, Chorvatsko, Itálie, Malta, Portugalsko nebo Rumunsko, je pouze 50 %⁶⁴.
• Komise uvádí, že programy rozvoje venkova (PRV) členských států zasažených desertifikací považují desertifikaci nebo degradaci půdy jako riziko. Zkoumali jsme pět národních programů rozvoje venkova a dva regionální⁶⁵. Z toho:
• Všechny programy rozvoje venkova zahrnovaly opatření⁶⁶, jako jsou agroenvironmentální opatření, podpora pro oblasti s přírodními omezeními, opatření v oblasti lesnictví nebo investice do zavlažování, což může přispět k boji proti desertifikaci a znehodnocování půdy;
• pouze jeden PRV obsahoval konkrétní soubor opatření proti desertifikaci, avšak s nepříliš kvalitní koncepcí (viz rámeček 3).

47

Ochrana půdy je jedním z prvků návrhu Komise na příští SZP⁶⁷, v němž se navrhují různé standardy týkající se ochrany a kvality půdy. Návrh rovněž nastiňuje možné ukazatele výsledků a dopadů, které by členské státy mohly uplatňovat pro vykazování informací o ochraně půdy⁶⁸. Tyto navrhované prvky nové SZP by mohly zemědělce lépe motivovat k patřičné péči o půdu v EU. O těchto návrzích se stále jedná. Na posouzení toho, jak navrhované mechanismy mohou fungovat v praxi, je proto příliš brzo.

48

Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu z roku 2013 uznává význam boje proti desertifikaci jako jednoho z adaptačních opatření na změnu podnebí. Členské státy se vyzývají, aby vypracovaly vlastní národní strategie. S využitím dostupné dokumentace v Komisi jsme zjistili, že ze třinácti členských států, které se prohlásily za zasažené desertifikací (viz rámeček 2), do listopadu 2018:

• osm států včetně pěti navštívených členských států mělo ve svých strategiích pro přizpůsobení se změně klimatu konkrétní akční plány proti desertifikaci⁶⁹;
• dva členské státy, Maďarsko a Slovinsko, se o desertifikaci ve svých strategiích nezmínily;
• tři členské státy, Bulharsko, Chorvatsko a Lotyšsko, zatím nevypracovaly strategie přizpůsobení se změně klimatu.

49

Tyto strategie provádějí členské státy. V současné době Komise nemá k dispozici ucelené údaje za celou EU o výsledcích jejich plnění. V roce 2016 Komise zahájila hodnocení strategie EU pro přizpůsobení změně klimatu s cílem přezkoumat její provádění a výsledky. Mělo by být dokončeno do konce roku 2018.

50

Z hlediska desertifikace jsou relevantní i ostatní politiky a výdajové programy EU, ale jejich dopad nebyl zdokumentován (jak je vysvětleno níže).

51

Regionální fondy: EFRR a Fond soudržnosti mohou financovat infrastrukturní investice pro přizpůsobení se změně klimatu. Z hlediska desertifikace a degradaci půdy jsou nejrelevantnější investice do přehrad a zavlažovacích systémů. Jejich vliv na stav půdy je smíšený (viz body 62–63). Podle EEA mohou mít projekty EFRR na půdu celou řadu dopadů; některé investice, například do silniční dopravy, mohou způsobit další rozpínání měst a zabírání půdy⁷⁰. Dalším fondem EU, který se využil k rekultivaci půdy po katastrofách zvyšujících riziko desertifikace, jako je sucho a lesní požáry, byl Fond solidarity.

52

Výzkum EU: Řada výzkumných projektů zabývajících se přímo nebo nepřímo desertifikací⁷¹ byla financována z rámcových programů EU pro výzkum. Byly zaměřeny především na porozumění fenoménu desertifikace, vypracování ukazatelů pro její monitorování nebo na podporu koordinovaného postupu ke zvyšování osvěty. Členské státy ani Komise však účinně nevyužily výsledky výzkumu, aby posoudily rozsah desertifikace, vybudovaly účinný systém kontroly nebo vypracovaly související strategie.

53

Voda: Rámcová směrnice o vodě uvádí, že nedostatek vody je jedním z aspektů integrovaného vodního hospodářství, a jejím obecným cílem je dosáhnout dobrého stavu evropských vod do roku 2015. V květnu 2018 Komise navrhla nařízení o opětovném využívání vody, týkající se opětovného využití odpadních vod pro zavlažování v zemědělství. Zajištění dostupnosti dostatečného množství kvalitní vody je v boji proti desertifikaci zásadním problémem.

54

Lesní hospodářství: Strategie EU v oblasti lesního hospodářství z roku 2013 není právně závazná. Všech pět navštívených členských států mělo vnitrostátní právní předpisy v oblasti lesnictví. Národní programy pro lesy a udržitelné postupy obhospodařování lesů mají na půdu příznivý vliv. EU v rámci politiky rozvoje venkova podporuje některá opatření v oblasti lesnictví, která rovněž mohou mít pozitivní vliv na desertifikaci.

55

V Komisi na řešení otázek desertifikace (viz bod 24) dle potřeby spolupracují různé útvary. V roce 2015 Komise zřídila odbornou skupinu pro ochranu půdy, aby s členskými státy projednala, jak lze problematiku kvality půdy řešit pomocí cíleného přístupu založeného na poměrném posouzení rizik v rámci závazného právního rámce⁷².

56

Na úrovni EU i členských států proto existuje celá řada strategií, akčních plánů a výdajových programů, které jsou pro boj proti desertifikaci relevantní, ale nejsou na ni přímo zaměřeny.

Projekty boje proti desertifikaci financované EU mohou mít pozitivní dopad, ale chybí příslušné informace o výkonnosti v souvislosti s desertifikací

57

Posuzovali jsme, zda projekty boje proti desertifikaci v EU mají příznivý dopad. Aby skutečně pomáhaly desertifikaci řešit, musí být zaměřeny na relevantní potřeby a být environmentálně i finančně udržitelné. Výkonnostní údaje o účinnosti a efektivnosti výdajů pomáhají hodnotit, čeho bylo s rozpočtem EU dosaženo.

58

Studie ukázaly, že rekultivace degradované půdy je zpravidla nákladnější než předcházení desertifikaci a degradaci půdy⁷³. Projekty boje proti desertifikaci by se měly rovněž realizovat včas, neboť opožděná opatření mohou stát více peněz nebo nemusí být schopna zabránit nevratným dopadům na půdu.

59

Chybí ucelené údaje o plánovaných nebo skutečných výdajích na projekty relevantní z hlediska desertifikace na regionální, vnitrostátní nebo evropské úrovni. Nejsou k dispozici ani žádné údaje o tom, kolik takových projektů v EU existuje. Ze seznamů projektů, které nám předložilo pět navštívených členských států a které označily jako relevantní z hlediska desertifikace⁷⁴, jsme vybrali ilustrativní vzorek 25 projektů (viz bod 26).

Projekty EU mohou mít pozitivní dopad na boj proti desertifikaci

60

V našem vzorku jsme zjistili dva zvláště úspěšné projekty, které považujeme za příklady správné praxe. Jednalo se o projekty, které umožnily obohacení dříve neúrodné půdy a její ochranu před degradací. Vedle toho, že byly zaměřeny na problematiku desertifikace, snižování eroze a zlepšení stavu půdy, měly i ekonomický přínos pro příjemce a přispěly k biologické rozmanitosti (viz rámeček 4).

Existují však určité obavy, pokud jde o dlouhodobou udržitelnost projektů

61

Investice do zavlažování byla nejčastějším typem projektu v našem vzorku (deset z 25, z nichž devět bylo spolufinancováno z EZFRV). Studie ukazují, že tyto projekty mohou mít na desertifikaci a degradaci půdy smíšený dopad⁷⁵.

62

Zavlažování však může také zvýšit výnosnost půdy: zvýšit výnosy plodin (zejména krátkodobě), umožnit, aby se pro zemědělskou činnost využily větší pozemky a také zvýšit odolnost vůči suchu. V našem vzorku projektů jsme zaznamenali všechny tyto pozitivní dopady.

63

Na druhou stranu může zavlažování způsobit problémy s udržitelností: vyčerpané vodní zdroje, kontaminaci podzemních vod, větší půdní erozi či riziko zasolení⁷⁶ a menší úrodnost půdy. Aby zavlažovací projekty získaly spolufinancování, musí proto podle nařízení o EZFRV splnit specifické podmínky environmentální udržitelnosti⁷⁷. Rámeček 5 popisuje otázky dlouhodobé udržitelnosti, které jsme zaznamenali u dvou navštívených zavlažovacích projektů.

64

Projekty v oblasti lesního hospodářství (v našem vzorku všechny spolufinancované EZFRV) mají pozitivní dopad na prevenci desertifikace a degradace půdy: lesní porost chrání půdu před erozí a zvyšuje se schopnost půdy absorbovat uhlík. Obnova lesní krajiny může uchovat biodiverzitu a snížit degradaci půdy. Iniciativy v oblasti agrolesnictví mohou rovněž pomoci bojovat s degradací půdy prostřednictvím komunitních snah v okrajovějších oblastech⁷⁸. Jeden ze čtyř těchto projektů ve vzorku jsme považovali za příklad dobrého postupu (viz rámeček 4). Pokud je vegetační pokryv méně přizpůsoben místním klimatickým podmínkám, bývají však takovéto projekty méně úspěšné (viz rámeček 6).

Omezené využití a rozsah analýzy nákladů a přínosů

65

Analýzy nákladů a přínosů a posouzení environmentální udržitelnosti mají pro projekty týkající se desertifikace zásadní význam. Nejběžnějším zdrojem spolufinancování EU v našem vzorku byl EZFRV (17 z 25 projektů). Nařízení o EZFRV nevyžaduje, aby byla provedena analýza nákladů a přínosů. V některých členských státech, včetně Kypru a Rumunska, ale byla pro konkrétní zavlažovací projekty povinná. U šesti z devíti zavlažovacích projektů EZFRV v našem vzorku byla analýza nákladů a přínosů provedena. V těchto případech se analýza snažila prokázat, že projekt měl oproti scénáři „nedělat nic“ finanční výhody. V investičních nákladech projektu však nebyly zohledněny náklady na odstranění potenciálně negativního dopadu na životní prostředí (bylo však nutné mít různá povolení od orgánů pro ochranu životního prostředí).

Orgány členských států výkonnost projektů boje proti desertifikaci a degradaci půdy neposuzovaly

66

Členské státy nejsou povinny shromažďovat údaje nebo hodnotit dopad projektů EU v oblasti desertifikace nebo degradace půdy⁷⁹. Žádný z orgánů členských států, které jsme navštívili, neposuzoval, jak účinné byly tyto projekty v boji proti desertifikaci.

Komise neposoudila pokrok při plnění závazku dosáhnout neutrality z hlediska degradace půdy do roku 2030

67

Zkoumali jsme, zda je pravděpodobné, že EU splní do roku 2030 závazek zajistit neutralitu z hlediska degradace půdy. Předpokladem pro dosažení tohoto cíle na úrovni EU je pravidelné posuzování degradace půdy, přeshraniční spolupráce a koordinace činností a zavedení relevantních opatření a poskytování pokynů členským státům o krocích k zajištění neutrality z hlediska degradace půdy. Takový postup by měl zahrnovat šíření osvědčených postupů, techniky pro hodnocení dopadu do investic do zavlažování půdy a posuzování ztráty biologické rozmanitosti.

68

EU a členské státy podpořily závazek OSN dosáhnout do roku 2030 neutrality z hlediska degradace půdy (viz body 13 a 14). GŘ ESTAT ročně zveřejňuje zprávu o pokroku při plnění cílů udržitelného rozvoje v kontextu EU včetně ukazatelů, které se týkají dvou aspektů degradace půdy: umělé plochy a eroze půdy způsobené vodou (viz bod 40 a tabulka 2). GŘ ESTAT jménem Komise pouze analyzuje změny v těchto ukazatelích a neumožňuje vyvodit závěr o stavu neutrality z hlediska degradace půdy v EU⁸⁰.

69

Degradace půdy má přeshraniční dopad: půda není statická a faktory její degradace bývají globální. Často je považována za lokální jev, avšak půdní částice jsou v pohybu. Studie ukazují, že z hlediska přeshraničních dopadů degradace půdy hraje největší význam vodní a větrná eroze, prachové bouře⁸¹ nebo lidská činnost, např. znečištění pesticidy, a tyto procesy mají hospodářské, environmentální a sociální důsledky⁸², jako je změna klimatu, zdravotní problémy a nedostatek potravin. Navzdory přeshraniční povaze problému členské státy a Komise nekoordinují úsilí k dosažení cíle EU, kterým je neutralita z hlediska degradace půdy.

70

Komise neposoudila pokrok při plnění závazku dosáhnout neutrality z hlediska degradace půdy do roku 2030. To potvrzují studie, jako je například studie provedená jménem německé agentury pro životní prostředí, která uvádí, že „diskuse o plnění cílů udržitelného rozvoje obecně a o degradaci půdy konkrétně je stále v počátcích“ a že „EU byla hlavním hráčem v procesu rozvoje cílů udržitelného rozvoje, přestože plnění cílů udržitelného rozvoje bylo pomalé“⁸³. EU zatím nemá jasnou a společnou vizi, jak neutrality z hlediska degradace půdy do roku 2030 dosáhnout.

71

UNCCD zřídila dobrovolný program na podporu zemí, které mají závazky v oblasti neutrality z hlediska degradace půdy, například stanovením národních výchozích hodnot, cílů a souvisejících opatření. V listopadu 2018 se tohoto programu účastnilo 119 zemí. Itálie je jediným účastnickým státem z EU. Komise neposkytuje členským státům vodítka, pokud jde o praktické aspekty týkající se dosažení neutrality z hlediska degradace půdy.

Závěry a doporučení

72

Desertifikace je formou degradace půdy v suchých oblastech. Představuje pro EU rostoucí hrozbu s významnými dopady na krajinu. Ze scénářů budoucího klimatického vývoje vyplývá čím dál větší zranitelnost EU vůči desertifikaci během tohoto století, vyšší teploty, častější výskyt sucha a méně srážek v jižních částech Evropy. Nejcitelněji se tyto dopady projeví zejména v jižním Portugalsku, značné části Španělska, jižní Itálii, v jihovýchodním Řecku, na Kypru a na bulharském a rumunském pobřeží (viz body 1–24).

73

Podle našich zjištění se riziko desertifikace v EU účinně a efektivně neřeší. Desertifikace a degradace půdy jsou aktuální a narůstající hrozbou v EU, ale Komise nemá o těchto problémech jasný přehled a opatření přijatá k boji proti desertifikaci nejsou dostatečně ucelená.

74

Zjistili jsme, že chybí dohodnutá metodika pro posuzování desertifikace a degradace půdy v rámci EU. Přestože Komise a členské státy shromažďovaly údaje o různých faktorech ovlivňujících desertifikaci a degradaci půdy, Komise je neanalyzuje, aby dospěla k průkaznému posouzení desertifikace a degradace půdy v EU (viz body 28–40).

Doporučení 1 – Pochopení problematiky degradace a desertifikace v EU

Ve spolupráci s členskými státy by Komise měla:

1. vypracovat metodiku a relevantní ukazatele k posouzení rozsahu desertifikace a degradace půdy v EU, počínaje třemi ukazateli podle UNCCD.

Termín pro splnění doporučení: 31. prosince 2020.

2. na základě dohodnuté metodiky sbírat a analyzovat příslušné údaje o desertifikaci a degradaci půdy (z nichž většina se již shromažďuje) a pravidelně je prezentovat veřejnosti jasným a srozumitelným způsobem, pokud možno ve formě interaktivní mapy pro uživatele v EU.

Termín pro splnění doporučení: 31. prosince 2021.

75

Opatření EU pro boj proti desertifikaci se vyznačují nedostatečnou soudržností. EU nemá žádné právní předpisy, které by se touto problematikou výslovně zabývaly. Ačkoliv jiné životně důležité přírodní zdroje, jako je voda a ovzduší, jsou upraveny v různých směrnicích a nařízeních EU, o půdě žádné podobné integrované právní předpisy EU neexistují.

76

Na úrovni EU chybí strategie pro boj proti desertifikaci a degradaci půdy. Místo toho existuje celá řada strategií, akčních plánů a výdajových programů, jako je společná zemědělská politika či strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, které jsou sice pro boj proti desertifikaci relevantní, ale které se na ni přímo nezaměřují. Boj proti desertifikaci a degradaci půdy není v praxi dobře koordinován (viz body 41–56).

Doporučení 2 – Zvážit posílení právního rámce EU týkajícího se půdy

Komise by měla posoudit přiměřenost stávajícího současného právního rámce pro udržitelné využívání půdy v celé EU včetně opatření zaměřených na boj proti desertifikaci a degradaci půdy.

Termín pro splnění doporučení: 30. června 2021.

77

Zjistili jsme, že projekty EU mohou mít na desertifikaci příznivý dopad. Projekty související s desertifikací se realizují v různých oblastech politiky EU, zejména politiky rozvoje venkova, ale také životního prostředí a klimatu, výzkumu nebo regionální politiky. Existují však určité obavy, pokud jde o jejich dlouhodobou udržitelnost. Členské státy jen v omezené míře využívaly analýzy nákladů a přínosů a dopady projektů, které souvisely s desertifikací a které financovala EU, nevyhodnocovaly, protože desertifikace nebyla primárním cílem těchto projektů (viz body 57–66).

78

Komise neposoudila pokrok při plnění závazku dosáhnout neutrality z hlediska degradace půdy do roku 2030. Stejně tak neproběhlo žádné posouzení degradace půdy na úrovni EU. Komise neposkytla členským státům praktické vodítko, jak docílit neutrality z hlediska degradace půdy. EU zatím nemá jasnou a společnou vizi, jak neutrality z hlediska degradace půdy do roku 2030 dosáhnout (viz body 67–71).

Doporučení 3 – Dosažení neutrality z hlediska degradace půdy v EU do roku 2030

Komise by měla:

1. dále upřesnit, jak bude dosaženo závazku týkajícího se neutrality z hlediska degradace půdy do roku 2030, a pravidelně informovat o pokroku v tomto směru.

Termín pro splnění doporučení: 31. prosince 2020.

2. poskytnout členským státům podporu v otázkách zachování půdy a dosažení neutrality z hlediska degradace půdy v EU, včetně šíření osvědčených postupů.

Termín pro splnění doporučení: 31. prosince 2020.

3. poskytnout členským státům, které o to požádají, technickou podporu při vypracování národních akčních plánů pro dosažení neutrality z hlediska degradace půdy do roku 2030, včetně stanovení zacílených opatření, jasných dílčích cílů a plánu pro průběžné podávání zpráv na úrovni členských států.

Termín pro splnění doporučení: 31. prosince 2022.

Tuto zprávu přijal senát I, jemuž předsedá Nikolaos A. Milionis, člen Účetního dvora, v Lucemburku na svém zasedání dne 14. listopadu 2018.

Zkratky

CORINE Koordinace nformací o programu pro životní prostředí (Coordination of information on the environment programme)

EEA Evropská agentura pro životní prostředí

EFRR Evropský fond pro regionální rozvoj

EZFRV Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova

FSEU Fond solidarity Evropské unie

GŘ AGRI Generální ředitelství Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova

GŘ CLIMA Generální ředitelství Komise pro oblast klimatu

GŘ ENV Generální ředitelství Evropské komise pro životní prostředí

GŘ ESTAT Generální ředitelství Evropské komise pro statistiku

GŘ JRC Generální ředitelství Evropské komise: Společné výzkumné středisko

GŘ RTD Generální ředitelství Evropské komise pro výzkum a inovace

IPCC Mezivládní panel pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change)

LUCAS Statistický průzkum využití půdy a krajinného krytu

NAP Národní akční program pro boj s desertifikací v rámci Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci (UNCCD)

PRV Program rozvoje venkova

RCP Reprezentativní směr vývoje koncentrací (representative concentration pathway)

SZP Společná zemědělská politika

UNCCD Úmluva OSN o boji proti desertifikaci

Poznámky na konci textu

¹ Montanarella, L., Toth, G., JRC, Desertification in Europe (Desertifikace v Evropě), 2008.

² Viz Úmluva OSN o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem nebo desertifikací, zvláště v Africe (UNCCD) z roku 1994, článek 1.

³ Tamtéž.

⁴ Viz např. Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby, Assessment Report on Land Degradation and Restoration (Hodnotící zpráva o degradaci a obnově půdy).

⁵ Viz Úmluva OSN o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem nebo desertifikací, zvláště v Africe (UNCCD) z roku 1994, článek 1.

⁶ Tamtéž.

⁷ Světový atlas desertifikace, JRC, 2018.

⁸ K nadměrné pastvě dochází, pokud zemědělci mají příliš mnoho hospodářských zvířat na malé ploše nebo pokud na ní zvířata ponechávají příliš dlouho. Odlesňování je často způsobeno těžbou dřeva na palivo nebo aby se získal prostor pro zemědělskou činnost nebo výstavbu obydlí.

⁹ Viz Rubio, J. L. a Recatalá, L., The relevance and consequences of Mediterranean desertification including security aspects (Relevantnost a důsledky desertifikace ve Středomoří včetně otázek bezpečnosti), Centro de Investigaciones sobre Desertificación, Valencie, Španělsko, 2006 nebo Salvati, L. a Bajocco, S. Land sensitivity to desertification across Italy: Past, present, and future (Citlivost půdy vůči desertifikaci v Itálii: minulost, přítomnost a budoucnost), Applied Geography 31, 2011.

¹⁰ Rey Benayas, J. M., Martins, A., Nicolau, J. M. a Schulz, J. J., Abandonment of agricultural land: an overview of drivers and consequences (Opouštění zemědělské půdy: přehled příčin a důsledků), CABI Publishing, 2007.

¹¹ Viz zvláštní zpráva Evropského účetního dvora č. 25/2018 „Směrnice o povodních: při vyhodnocování rizik bylo dosaženo pokroku, zatímco plánování a provádění vyžadují zlepšení.

¹² Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), Global Warming of 1.5°C (Globální oteplování o 1,5°C), 2018, schvalovací zasedání, s. 3-72; Settele, J. et al., Terrestrial and Inland Water Systems, Climate Change 2014: Impacts, Adaptation and Vulnerability. Part A: Global and sectoral aspects. Contribution of Working Group II to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change (Pozemní a vnitrozemské vodní systémy, Změna klimatu 2014, Dopady, adaptace a zranitelnost. Část A: Globální a odvětvové aspekty). Příspěvek pracovní skupiny II k páté hodnotící zprávě mezivládního panelu pro změnu klimatu), [Field, C. B., Barros, V. R., Dokken, D. J., Mach, K. J., Mastrandrea, M. D., Bilir, T. E., Chatterjee, M., Ebi, K. L., Estrada, Y. O., Genova, R. C., Girma, B., Kissel, E. S., Levy, A. N., MacCracken, S., Mastrandrea, P. R. a White, L. L. (red.)]. Cambridge University Press, 2014, s. 271-359.; Seidl, R. et al., Forest disturbances under climate change (Narušení lesů v důsledku klimatických změn), Nature Climate Change, 7, 2017, s. 395-402, 7 doi:10.1038/nclimate3303.

¹³ Do studie bylo zahrnuto Portugalsko, Španělsko, jižní oblast Francie, Itálie, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko, Albánie, Řecko, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Rumunsko a Bulharsko.

¹⁴ Prăvălie, R., Patriche, C., Bandoca, G., Quantification of land degradation sensitivity areas in Southern and Central Southeastern Europe. New results based on improving DISMED methodology with new climate data (Vyčíslení oblastí náchylných k degradaci půdy v jižní Evropě a střední části jihovýchodní Evropy. Nové výsledky díky zdokonalení metodiky DISMED s novými údaji o klimatu), Catena – An Interdisciplinary Journal of Soil Science – Hydrology – Geomorphology focusing on Geoecology and Landscape Evolution, č. 158, 2017; s. 309-320.

¹⁵ Obě mapy využívají stejnou metodiku, i když v souvislosti s rokem 2017 byla zohledněna doplňková mapa indexu kvality klimatu.

¹⁶ I.A.CO Environmental & Water Consultants, Kypr, 2008.

¹⁷ Pátá hodnotící zpráva IPCC, zpráva pracovní skupiny III Climate Change 2014: Mitigation of Climate Change (Změna klimatu2014: zmírnění změny klimatu); EEA, Climate Change Impacts and Vulnerability (Dopady a zranitelnost v důsledku změny klimatu), 2012; Situační zpráva Účetního dvora: Opatření EU v oblasti energetiky a změny klimatu, bod 117.

¹⁸ Viz např. Spinoni, J., Vogt, J., Barbosa, P., McVormick, N., Dosio, A., Is Europe at risk of desertification due to climate change? (Je Evropa ohrožena desertifikací v důsledku změny klimatu?), Geophysical Research Abstracts Vol. 20, 2018, EGU2018–9557, Valné shromáždění EGU 2018.

¹⁹ IPCC, Global Warming of 1.5°C (Globální oteplování o 1.5°C), 2018, schvalovací zasedání, s. 3-36; Gudmundsson, L. a Seneviratne, S. I., Anthropogenic climate change affects meteorological drought risk in Europe (Antropogenetická změna klimatu ovlivňuje meteorologické riziko sucha v Evropě), Environmental Research Letters, 11(4), 2016, 044005, doi:10.1088/1748-46 9326/11.4.044005; Gudmundsson, L., Seneviratne, S. I., a Zhang, X., 2017, Anthropogenic climate change detected in European renewable freshwater resources (Antropogenetická změna klimatu v evropských sladkovodních zdrojích), Nature Climate Change, 7, s. 813.

²⁰ Viz např. Poljansek, K., Marin Ferrer, M., De Groeve, T., Clark, I., (red.), Science for disaster risk management 2017: knowing better and losing less (Věda ve službách zvládání rizika katastrof - více vědět, méně ztratit), Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2017 a http://ec.europa.eu/environment/water/quantity/scarcity_en.htm.

²¹ Dopady změny klimatu v Evropě. Projekt JRC PESETA II, 2014. Vědecké a oborové zprávy JRC. Údaje Dosio a Paruolo 2011 a Dosio a kol. 2012. 2012.

²² IPCC, Global Warming of 1.5°C (Globální oteplení o 1,5 °C), 2018, Shrnutí tvůrců politik, s. 9.

²³ IPCC, Global Warming of 1.5 °C (Globální oteplení o 1,5 °C), 2018, schvalovací zasedání, s. 3-41 a s. 3-142; Schleussner, C.-F. et al., Differential climate impacts for policy-relevant limits to global warming: The case of 1.5°C and 2°C (Diferenciální klimatické dopady na limity relevantní po politiku v oblasti globálního oteplování v případě oteplení o 1,5°C a 2°C), Earth System Dynamics, 7(2), 2016b, s. 327-351, doi:10.5194/esd-7.327.2016; Lehner, F. et al., Projected drought risk in 1.5°C and 2°C warmer climates (Prognózované riziko sucha v klimatu teplejším o 1,5°C a 2°C), Geophysical Research Letters, 44(14), 2017, s. 7419–7428, doi:10.1002/2017GL074117; Wartenburger, R. et al., Changes in regional climate extremes as a function of global mean temperature: an interactive plotting framework (Změny regionálních klimatických extrémů v závislosti na průměrné globální teplotě: interaktivní rámec), Geoscientific Model Development, 10, 2017, s. 3609–3634, doi:10.5194/gmd-2017-33; Greve, P., Gudmundsson, L., a Seneviratne, S. I., Regional scaling of annual mean precipitation and water availability with global temperature change (Regionální měření ročních průměrných srážek a dostupnosti vody při globální změně teploty), Earth System Dynamics, 9(1), 2018, s. 227-240, doi:10.5194/esd-9.227.2018; Samaniego, L. et al., Anthropogenic warming exacerbates European soil moisture droughts (Antropogenetické oteplování zhoršuje sucho a vlhkost půdy v Evropě), Nature Climate Change, 8(5), 2018, s. 421–426, doi:10.1038/s41558.018.0138-5.

²⁴ Na základě různých ukazatelů, jako je index suchosti FAO-UNEP, Köppen-Geigerova klasifikace klimatu a Holdridgův model klasifikace zón.

²⁵ Reprezentativní směry vývoje koncentrací (representative concentration pathways – RCP) jsou trajektorie koncentrace skleníkových plynů, které používá IPCC. Odhaduje se, že do období 2081–2100 povede RCP 4,5 ke zvýšení teploty vzduchu na povrchu ve srovnání s obdobím 1850–1900 (předprůmyslovým obdobím) v pravděpodobném rozsahu 1,7 až 3,2°C (střední hodnota 2,4°C). Odhaduje se, že RCP 8,5 povede ke zvýšení teploty v pravděpodobném rozsahu 1,7 až 5,4°C (střední hodnota 4,3°C).

²⁶ UNCCD je jednou ze tří úmluv z Ria spolu s Úmluvou Organizace spojených národů o biologické rozmanitosti a Rámcovou úmluvou Organizace spojených národů o změně klimatu.

²⁷ Rozhodnutí Rady ze dne 9. března 1998 uvádí, že Rada přijme postoj Evropského Společenství k úmluvě v návaznosti na návrh Komise a že Evropské Společenství je v úmluvě zastoupeno Komisí. Odpovědností Komise je zajistit, aby byl právní rámec EU slučitelný s UNCCD, a monitorovat, zda při provádění právních předpisů EU členské státy dostály svým povinnostem, k nimž se jako smluvní strany UNCCD zavázaly.

²⁸ Agenda pro udržitelný rozvoj 2030, přijatá 25. září 2015 hlavami států a předsedů vlád na zvláštním summitu OSN.

²⁹ COM(2006)231 final.

³⁰ COM(2006) 232 final.

³¹ V roce 2007 menšinový blok pěti členských států – Německa, Francie, Nizozemska, Rakouska a Spojeného království – v Radě pro životní prostředí hlasoval proti návrhu. Všech ostatních 22 členských států hlasovalo ve prospěch návrhu. Viz http://europa.eu/rapid/press-release_IP-08-924_en.htm.

³² Upraveno především nařízením (EU) č. 1305/2013 Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 487) – fond, z něhož se poskytuje pomoc venkovským oblastem EU, které se potýkají s rozsáhlými hospodářskými, environmentálními a sociálními problémy.

³³ Upraveno především nařízením (EU) č. 1307/2013 Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 608).
Součástí podmíněnosti jsou pravidla, jejichž cílem je zamezit erozi půdy, zachovat úroveň organických složek a struktury půdy, zajistit minimální úroveň údržby, zabránit zhoršení stanovišť a chránit vodu a hospodařit s ní. Ekologizace („ozelenění“) je spojena s řadou udržitelných zemědělských postupů, jako je zachování trvalých travních porostů a diverzifikace plodin, s pozitivním dopadem na půdu.

³⁴ Evropské strukturální a investiční fondy je skupina pěti samostatných fondů: Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Evropský sociální fond (ESF), Fond soudržnosti (FS), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) a Evropský námořní a rybářský fond (ENRF).

³⁵ Programy výzkumu a inovací na období 2014–2020 (Horizont 2020) a 2007–2013 (7. rámcový program).

³⁶ FR: L’Instrument Financier pour l’Environnement. Finanční nástroj EU podporující projekty v oblasti životního prostředí, ochrany přírody a změny klimatu v celé EU.

³⁷ Zřízený s cílem reagovat na závažné přírodní katastrofy a vyjádřit evropskou solidaritu evropským regionům postiženým katastrofou. FSEU lze použít k obnově půdy krajiny po přírodní katastrofě, nikoliv k prevenci nebo zmírnění procesu, který by mohl nastat v budoucnu.

³⁸ Pracovní skupina o mezinárodních environmentálních otázkách – desertifikace.

³⁹ GŘ pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI), GŘ pro oblast klimatu (CLIMA), GŘ pro životní prostředí (ENV), GŘ Společné výzkumné středisko (JRC) a GŘ pro výzkum a inovace (RTD).

⁴⁰ Evropská agentura pro životní prostředí, ukazatele záboru půdy, květen 2018

⁴¹ Zavedeno ve spolupráci s členskými státy, Evropskou kosmickou agenturou, Evropskou organizací pro využívání meteorologických družic, Evropským centrem pro střednědobé předpovědi počasí, agenturami EU a centrem Mercator Océan.

⁴² Satelit Sentinel-2A, viz http://www.copernicus.eu/main/sentinel-2a-orbit

⁴³ Cherlet, M., Ivits, E., Sommer, S., Tóth, G., Jones, A., Montanarella, L., Belward, A., Land Productivity Dynamics in Europe, Towards a Valuation of Land Degradation in the EU (Vývoj úrodnosti půdy v Evropě, Hodnocení degradace půdy v EU), Společné výzkumné středisko, Ústav pro životní prostředí a udržitelnost, oddělení pro řízení půdních zdrojů, 2013.

⁴⁴ Podle odhadů uvedených ve zprávě 85,1 % celého území EU v současnosti není ovlivněno propadem úrodnosti půdy, 5,6 % vykazuje první známky poklesu úrodnosti a na 1,5 % území došlo ke ztrátě úrodnosti.

⁴⁵ LUCAS 2015 poskytuje údaje z pozorování z více než 270 000 bodů ve 28 členských státech EU. Průzkum LUCAS 2018 byl zahájen v březnu 2018 (zahrnuje přes 240 000 bodů a asi 99 000 fotointerpretací) a jeho výsledky budou k dispozici v roce 2019.

⁴⁶ https://www.eea.europa.eu/data-and-maps/indicators/soil-organic-carbon-1/assessment. Největší emise CO₂ z půdy jsou způsobeny konverzí (odvodněním) organické půdy.

⁴⁷ CORINE vychází z analýzy satelitních snímků a mapuje 44 tříd využití půdy, seskupených do pěti hlavních kategorií: uměle vytvořené plochy, zemědělské plochy, lesy a polopřírodní oblasti, mokřady a vodní útvary.

⁴⁸ Viz Kontextové ukazatele SZP, zpráva 2014–2020, aktualizace 2017.

⁴⁹ Program OSN pro životní prostředí (United Nations Environment Programme)

⁵⁰ Viz např. Cherlet, M., Zdruli, P., Zucca, C., Desertification: Mapping Constraints and Challenges; Encyclopedia of Soil Science (Desertifikace: mapování omezení a výzev; Encyklopedie půdoznalství), třetí vydání, Taylor & Francis, 2017.

⁵¹ Ve své zprávě o stavu půd v Evropě z roku 2012 JRC upozornilo, že mapování půd v členských státech je z hlediska současných potřeb nedostatečné a že rozdíly mezi jednotlivými vnitrostátními soubory dat ztěžují přeshraniční analýzy

⁵² Dalšími příklady je zasolování a kontaminace.

⁵³ Řecko (NAP 2001), Španělsko (NAP 2008), Itálie (NAP 2000), Portugalsko (NAP 1999) a Rumunsko (NAP 2000).

⁵⁴ Bulharsko a Slovensko.

⁵⁵ Duben 2018, potvrzení zjištění z roku 2008 o desertifikaci pro OSN.

⁵⁶ Wunder, S., Kaphengst, T., Frelih-Larsen, Dr. A., McFarland, K., Albrecht, S., Implementing SDG target 15.3 on Land Degradation Neutrality – Development of an indicator based on land use changes and soil values (Plnění cíle udržitelného rozvoje 15.3. O neutralitě z hlediska degradace půdy – rozvoj ukazatelů na základě využívání půdy a půdních hodnot), Ekologický institut, Berlín jménem německé agentury pro životní prostředí, 2018.

⁵⁷ Viz zpráva EEA č. 8/2016 Přímé a nepřímé dopady politik EU na krajinu, s. 11 a s. 66.

⁵⁸ Viz zpráva EEA č. 8/2016 Přímé a nepřímé dopady politik EU na krajinu, s. 66.

⁵⁹ Viz zvláštní zpráva č. 26/2016 „Zvýšit účinnost podmíněnosti a dosáhnout zjednodušení nadále představuje náročný úkol“.

⁶⁰ Švédský výbor pro zemědělství, Environmentální dopady podmíněnosti, 2011.

⁶¹ Například malá hospodářství, ekologická hospodářství, hospodářství s velkým podílem travního porostu. Viz https://ec.europa.eu/agriculture/direct-support/greening_en.

⁶² Viz zvláštní zpráva č. 21/2017 „Ekologizace: komplexnější režim podpory příjmů, dosud bez environmentálních účinků“, body 26-57.

⁶³ Zpráva Komise Přímé ekologické platby, 2018, za nákladě údajů 2015.

⁶⁴ Velikost pozemku, na který se vztahují ekologizační závazky, může být i menší, protože i pokud by se ekologické povinnosti uplatňovaly jen na jediný pozemek, bez ohledu na jeho velikost, byla by do ukazatele zahrnuta plocha celého zemědělského podniku.

⁶⁵ Přezkoumali jsme národní programy rozvoje venkova všech pěti členských států, které jsme navštívili, a regionální PRV Andalusie (Španělsko) a Sicílie (Itálie).

⁶⁶ Tato opatření zpravidla spadala pod prioritu programů rozvoje venkova „Obnova, zachování a zlepšení ekosystémů souvisejících se zemědělstvím a lesnictvím“.

⁶⁷ COM(2018) 392 final ze dne 1. června 2018, Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla podpory pro strategické plány, jež mají být vypracovány členskými státy v rámci společné zemědělské politiky.

⁶⁸ Navrhované ukazatele výsledků zahrnují ukládání uhlíku v půdě a biomase (R14), zlepšení půd (R18), udržitelné hospodaření s živinami (R21).

⁶⁹ Některé členské státy zahrnuly desertifikaci do strategie přizpůsobení se změně klimatu odkazem na národní akční plán.

⁷⁰ Viz zpráva EEA č. 8/2016 Přímé a nepřímé dopady politik EU na krajinu, s. 66.

⁷¹ Např. LEDDRA, PRACTICE, RECARE, BIODESERT.

⁷² http://ec.europa.eu/environment/soil/process_en.htm

⁷³ Nkonya, E., Mirzabaev, A., a von Braun, J., Economics of Land Degradation and Improvement: An Introduction and Overview (Finanční aspekty degradace půdy a jejího zlepšení - úvod a přehled), Economics of Land Degradation and Improvement – A Global Assessment for Sustainable Development (Finanční aspekty degradace půdy a jejího zlepšení - globální posouzení pro udržitelný rozvoj), 2016, s. 24-26; Mezivládní vědecká platforma o biodiverzitě a ekosystémových službách, Thematic assessment of land degradation and restoration (Tematické posouzení degradace a obnovy půdy), březen 2018.

⁷⁴ Pro navštívené členské státy bylo obtížné sestavit pro náš audit seznam projektů týkajících se desertifikace, protože neexistuje žádná zvláštní politika, která by pro ně byla společná. Obecně lze říci, že projekty nebyly označeny jako projekty související s desertifikací, ale spíše ji řešily nepřímo.

⁷⁵ Podimata, M. V. and Yannopoulos, P. C., Evolution of Game Theory Application in Irrigation Systems (Vývoj aplikace teorie her v zavlažovacích systémech), Agriculture and Agricultural Science Procedia 4, 2015, s. 271-281; Muñoz, P., Antón, A., Nuñez, M., Paranjpe, A., Ariño, J., Castells, X., Montero, J.I., Rieradevall, J., International Symposium on High Technology for Greenhouse System Management (Mezinárodní sympózium o špičkových technologiích řízení systémů skleníkových plynů), ISHS Acta Horticulturae 801, Greensys, 2007; Kattakulov, F., Špoljar, M., Razakov, R., Advantages and disadvantages of irrigation: focus on semi-arid regions. The Holistic Approach to Environment (Výhody a nevýhody zavlažování v polosuchých regionech. Holistický přístup k životnímu prostředí), 2017, s. 29–38.

⁷⁶ EEA odhaduje, že 25 % zavlažované zemědělské půdy ve Středomoří je zasaženo zasolením (zpráva o stavu životního prostředí za rok 2015).

⁷⁷ Viz článek 46 nařízení (EU) č. 1305/2013. Například environmentální analýzy musejí prokázat, že investice nebude mít žádný negativní dopad na životní prostředí.

⁷⁸ IPCC, Global Warming of 1.5°C (Globální oteplování o 1,5°C), 2018, schvalovací zasedání, tabulka 5.2, s. 5-64 a s. 5-68.

⁷⁹ Stávající hodnotící rámce zejména pro EZFRV nemají specifické monitorovací ukazatele o desertifikaci nebo degradaci půdy, přestože existují kontextové ukazatele spojené do určité míry s degradací půdy: krajinný pokryv, organická hmota v orné půdě, půdní eroze způsobená vodou.

⁸⁰ Ve své zprávě z roku 2018 o monitorování cílů udržitelného rozvoje GŘ ESTAT potvrzuje, že jeho analýza cíle 15.3 „je zaměřena pouze na dva aspekty: uměle vytvořené plochy krajinného pokryvu a eroze půdy. Vzhledem k tomu, že ostatní procesy degradace, například znečištění, ztráta biologické rozmanitosti půd, větrná eroze, úbytek organické hmoty, zhutňování, zasolování a desertifikace, nejsou zahrnuty do souboru ukazatelů, výsledky analýzy jsou omezené.“

⁸¹ Například v roce 2016 kyperská vláda vydala 21 varování o prachu.

⁸² Viz např. Hagemann, N., SOILS4EU, Transboundary effects of soil degradation in the EU (Přeshraniční dopady degradace půdy v EU), Helmholtz Centre for Environmental Research, 2018 a http://ec.europa.eu/environment/soil/index_en.htm.

⁸³ Wunder, S., Kaphengst, T., Frelih-Larsen, Dr. A., McFarland, K., Albrecht, S., Implementing SDG target 15.3 on Land Degradation Neutrality – Development of an indicator based on land use changes and soil values (Plnění cíle udržitelného rozvoje 15.3. O neutralitě z hlediska degradace půdy – rozvoj ukazatelů na základě využívání půdy a půdních hodnot), Ekologický institut, Berlín jménem německé agentury pro životní prostředí, 2018, s. 12 a 38.

⁸⁴ Model MEDALUS (Mediterranean Desertification and Land Use) byl z velké části vyzkoušen ve středomořských zemích a je běžně používán jako nástroj pro zjištění nejohroženějších oblastí, pokud jde o degradaci půdy.

⁸⁵ Sanjuan, M. E., del Barrio, G., Ruiz, A., Puigdefabregas, J., projekt DesertWatch, 2011.

⁸⁶ COM(2012) 46 final, 13. února 2012, Provádění tematické strategie pro ochranu půdy a další činnosti,.

⁸⁷ Prezentace JRC (Panagos, P.) na semináři GŘ AGRI „Výzvy spojené s erozí půdy a zemědělstvím“, 2018.

⁸⁸ https://esdac.jrc.ec.europa.eu/content/soil-erosion-water-rusle2015

⁸⁹ https://knowledge.unccd.int/glo

⁹⁰ https://www.ipbes.net/assessment-reports/ldr

⁹¹ https://wad.jrc.ec.europa.eu/

⁹² Álvarez-Martínez, J., Gómez-Villar, A., Lasanta, T., 2016. The use of goats grazing to restore pastures invaded by shrubs and avoid desertification: a preliminary case study in the Spanish Cantabrian Mountains (Využití pastvy koz k obnově pastvin zarostlých křovinami a prevence desertifikace: předběžná případová studie v horách ve španělské Kantábrii). Land Degrad. Dev. 27, 3.

⁹³ https://www.eea.europa.eu/publications/92-9167-056-1/page012.html

⁹⁴ http://ec.europa.eu/environment/soil/pdf/Soil_inventory_report.pdf

⁹⁵ Tabulka 1 v dokumentu Land cover in the EU (Krajinný pokryv v EU).

⁹⁶ Zdroj: https://ec.europa.eu/agriculture/organic/consumer-trust/environment_cs

⁹⁷ Zdroj: Kontextový ukazatel SZP 19 – plocha využívaná k ekologické produkci: https://ec.europa.eu/agriculture/cap-indicators/context/2017/c19_en.pdf

⁹⁸ Úř. věst. C 153 ze dne 21. května 2014 a oprava v Úř. věst. C 163 ze dne 28. května 2014.

⁹⁹ Navrhované ukazatele dopadu zahrnují: „snižování eroze půdy“ (I.13) „podporu ukládání uhlíku“ (I.11). Druhý uvedený ukazatel je formálně přidělen specifickému cíli týkajícímu se změny klimatu, a nikoli specifickému cíli týkajícímu se řízení přírodních zdrojů, přesto však je z hlediska ochrany a kvality půdy velmi významný.

¹⁰⁰ https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32013R0525&from=CS

¹⁰¹ https://ec.europa.eu/energy/en/topics/energy-strategy-and-energy-union/governance-energy-union

¹⁰² http://ec.europa.eu/environment/soil/pdf/Soil_inventory_report.pdf

Činnost	Datum
Přijetí memoranda o plánování auditu / zahájení auditu	15.11.2017
Oficiální zaslání návrhu zprávy Komisi (nebo jinému kontrolovanému subjektu)	27.9.2018
Přijetí závěrečné zprávy po řízení o sporných otázkách	14.11.2018
Obdržení odpovědí Komise (nebo jiného kontrolovaného subjektu) ve všech jazycích	13.12.2018

Auditní tým

Účetní dvůr ve svých zvláštních zprávách informuje o výsledcích auditů politik a programů EU či témat z oblasti správy a řízení zaměřených na konkrétní oblasti rozpočtu. Účetní dvůr vybírá a koncipuje tyto auditní úkoly tak, aby byl jejich dopad co nejvyšší, a zohledňuje přitom rizika pro výkonnost a zajištění souladu s předpisy, objem příslušných příjmů či výdajů, očekávaný vývoj, politické zájmy a zájem veřejnosti.

Tento audit výkonnosti provedl auditní senát I, který se zaměřuje na udržitelné využívání přírodních zdrojů a jemuž předsedá člen EÚD Nikolaos Milionis. Audit vedl člen EÚD Phil Wynn Owen. Podporu při přípravě zprávy mu poskytovali členové jeho kabinetu Gareth Roberts, Olivier Prigent, Katharina Bryanová a Victoria Gilsonová; vyšší manažer Colm Friel, vedoucí úkolu Ramona Bortnowschiová, zástupce vedoucího úkolu Jan Huth a auditoři Paulo Braz, Antonio Caruda Ruiz, Marcos Homrich Hickmann, Ioan Alexandru Ilie, Michela Lanzuttiová, Michail Konstantopoulos, Ioannis Papadakis, Ernesto Roessing a Raluca-Elena Sanduová. Jazykovou podporu zajišťoval Richard Moore. Sekretářskou podporu zajišťovala Rachel O’Dohertyová.

Zleva doprava: Olivier Prigent, Phil Wynn Owen, Marcos Homrich Hickmann, Katharina Bryanová, Antonio Caruda Ruiz, Jan Huth, Ramona Bortnowschiová, Colm Friel, Victoria Gilsonová, Gareth Roberts, Ernesto Roessing, Richard Moore.

Kontakt

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR
12, rue Alcide De Gasperi
1615 Lucemburk
LUCEMBURSKO

Tel.: +352 4398-1
Dotazy: eca.europa.eu/cs/Pages/ContactForm.aspx
Internetová stránka: eca.europa.eu
Twitter: @EUAuditors

Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu.
Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa (http://europa.eu).

Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2018

PDF	ISBN 978-92-847-1502-2	ISSN 1977-5628	doi:10.2865/283539	QJ-AB-18-031-CS-N
HTML	ISBN 978-92-847-1510-7	ISSN 1977-5628	doi:10.2865/933041	QJ-AB-18-031-CS-Q

© Evropská unie, 2018

K jakémukoli použití či reprodukci fotografií nebo jiných materiálů, které nejsou chráněny autorskými právy Evropské unie, je nutno získat povolení přímo od držitelů autorských práv.

OBRAŤTE SE NA EU

Osobně
Po celé Evropské unii se nachází stovky informačních středisek Europe Direct. Adresu nejbližšího střediska naleznete na internetové stránce: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

Telefonicky nebo e-mailem
Europe Direct je služba, která odpoví na vaše dotazy o Evropské unii. Můžete se na ni obrátit:

• prostřednictvím bezplatné telefonní linky: 00 800 6 7 8 9 10 11 (někteří operátoři mohou tento hovor účtovat),
• na standardním telefonním čísle: +32 22999696 nebo
• e-mailem prostřednictvím internetové stránky: https://europa.eu/european-union/contact_cs.

VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ O EU

On-line
Informace o Evropské unii ve všech úředních jazycích EU jsou dostupné na internetových stránkách Europa na adrese: https://europa.eu/european-union/index_cs.

Publikace EU
Publikace EU, ať už bezplatné, nebo placené, si můžete stáhnout nebo objednat prostřednictvím internetových stránek EU Bookshop na adrese: https://publications.europa.eu/cs/publications. Chcete-li obdržet více než jeden výtisk bezplatných publikací, obraťte se na službu Europe Direct nebo na místní informační střediska (viz https://europa.eu/european-union/contact_cs).

Právo EU a související dokumenty
Právní informace EU včetně všech právních předpisů EU od roku 1951 ve všech úředních jazykových verzích jsou dostupné na stránkách EUR-Lex na adrese: http://eur-lex.europa.eu/homepage.html?locale=cs.

Veřejně přístupná data od EU
Portál veřejně přístupných dat EU (http://data.europa.eu/euodp) umožňuje přístup k datovým souborům z EU. Data lze bezplatně stahovat a opakovaně použít pro komerční i nekomerční účely.