<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="ECRCJ2005CSB.1000927301.case.xml"><NO.CASE>C-229/04</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62004C0229</NO.CELEX><NO.SEQ>0007.0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>9276</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>9292</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>17</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><LEFT>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA P. LÉGERA — VĚC C-229/04</LEFT><RIGHT>CRAILSHEIMER VOLKSBANK</RIGHT></CURR.TITLE><CONTENTS.CONCLUSION><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Philippa Légera</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20050602">2. června 2005</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Po věcech Heininger<NOTE NOTE.ID="E0002" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20011213">13. prosince 2001</DATE>, Heininger (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-481/99" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-9945">C-481/99, Recueil, s. I-9945</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a Schulte<NOTE NOTE.ID="E0003" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Věc Schulte, C-350/03, probíhající před Soudním dvorem.</P></NOTE> se projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týká znovu výkladu směrnice 85/577/EHS Rady ze dne <DATE ISO="19851220">20. prosince 1985</DATE> o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory<NOTE NOTE.ID="E0004" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="372" DATE.PUB="1985" PAGE.FIRST="31">Úř. vést. L 372, s. 31</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 15/01, s. 262 (dále jen <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>směrnice<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/>).</P></NOTE> ve zvláštním kontextu investic do nemovitostí uskutečňovaných jednotlivci v Německu v průběhu 90. let.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Věc Heininger se týkala otázky, zda se směrnice může vztahovat na smlouvy o <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>hypotečním úvěru<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/>, tedy na smlouvy o úvěru uzavřené za účelem financování koupě nemovitosti. Soud na tuto otázku odpověděl kladně a vyvodil z toho, že spotřebitelé, kteří uzavřeli tento typ smlouvy při podomním prodeji, disponují právem zaručeným článkem 5 směrnice od smlouvy odstoupit. Soud také upřesnil, že lhůta stanovená pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy začíná běžet až od okamžiku, kdy dodavatel v souladu s povinností, která je mu uložena článkem 4 směrnice, poučil spotřebitele o jeho právu od smlouvy odstoupit.</TXT></NP><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Ve věci Schulte bylo otázkou, zda smlouva o hypotečním úvěru a smlouva o koupi nemovitosti v případě, že jsou součástí jedné a téže finanční operace, mohou spadat do rozsahu působnosti směrnice. Ačkoli Soudní dvůr dosud nevydal svůj rozsudek, navrhl jsem mu ve stanovisku, které jsem přednesl dne <DATE ISO="20040928">28. září 2004</DATE><NOTE NOTE.ID="E0005" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Body 52 až 68.</P></NOTE>, aby na tuto otázku odpověděl záporně. Připomněl jsem, že směrnice výslovně vylučuje ze své působnosti smlouvy o koupi nemovitého majetku a že hlavním cílem finanční operace v projednávaném případě je nabytí nemovitosti.</TXT></NP><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Věc Schulte se týká rovněž důsledků odstoupení od smlouvy o úvěru. Jde o to, zda podle práva Společenství odstoupení od smlouvy o hypotečním úvěru může nebo<?PAGE NO="I-9277"?> musí mít za následek zrušení smlouvy o koupi nemovitosti. V tomto ohledu jsem uvedl, že vzhledem k tomu, že směrnice vylučuje ze své působnosti smlouvy o koupi nemovitostí, není možné na základě směrnice požadovat, aby se odstoupení od smlouvy o úvěru v jakémkoli ohledu dotýkalo platnosti smlouvy o koupi nemovitosti<NOTE NOTE.ID="E0006" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tamtéž, body 74 až 97.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Projednávaná věc se netýká důsledků odstoupení od smlouvy o koupi nemovitosti, ale od samotné smlouvy o úvěru. Hanseatisches Oberlandesgericht v Brémách (Německo) se táže, zda vnitrostátní ustanovení práva může stanovit v případě odstoupení od smlouvy o úvěru povinnost spotřebitele okamžitě splatit půjčku spolu s úroky, ačkoli byla tato půjčka podle pokynů spotřebitele poukázána bankou přímo prodávajícímu nemovitosti<NOTE NOTE.ID="E0007" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tato otázka byla již položena ve věci Schulte. Domníval jsem se však, že byla nepřípustná z důvodu, že - podle mě -předkládající soud nedostatečné vyložil důvody vedoucí k této otázce (viz mé stanovisko ve věci Schulte, body 101 až 112).</P></NOTE>.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I —</NO.P><TXT>Právní rámce Společenství</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Cílem směrnice je zaručit spotřebitelům členských států minimální ochranu v oblasti podomního prodeje.</TXT></NP><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 tohoto předpisu zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>Tato směrnice se vztahuje na smlouvy, na základě kterých dodavatel dodává spotřebiteli zboží nebo poskytuje služby, uzavřené:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>v průběhu zájezdu organizovaného dodavatelem mimo jeho obchodní prostory</P><P>nebo</P></ITEM><ITEM><P>v průběhu návštěvy dodavatele:</P><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>u spotřebitele doma nebo v bytě jiných spotřebitelů;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>u spotřebitele na jeho pracovišti,</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>neuskutečnila-li se návštěva na výslovnou žádost spotřebitele.<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/></P></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-9278"?><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>Naproti tomu se podle či. 3 odst. 2 písm. a) směrnice nevztahuje na <QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>smlouvy o výstavbě, prodeji [koupi] nebo nájmu nemovitostí nebo smlouvy týkající se jiných práv k nemovitostem<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 4 směrnice stanoví, že od dodavatele se vyžaduje, aby spotřebitele poučil o jeho právu odstoupit od smlouvy ve lhůtě stanovené v článku 5 směrnice.</TXT></NP><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 5 směrnice zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>Spotřebitel má právo v souladu s postupem stanoveným vnitrostátním právem zrušit účinky [odstoupit od] svého závazku zasláním oznámení ve lhůtě alespoň sedmi dnů po datu, ke kterému mu bylo vydáno poučení uvedené v článku 4 [...].</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Zaslání oznámení má za následek, že spotřebitel je zproštěn všech závazků vyplývajících ze zrušené smlouvy [ze smlouvy, od které odstoupil].<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/></TXT></NP></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>Pokud jde o důsledky odstoupení, stanoví článek 7 směrnice, že:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>Uplatní-li spotřebitel své právo zrušit smlouvu [odstoupit od smlouvy], řídí se právní účinky tohoto zrušení smlouvy [odstoupení od smlouvy] vnitrostátním právem, zejména jedná-li se o vrácení plateb za zboží nebo provedení služeb a vráceného doručeného zboží.<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II —</NO.P><TXT>Vnitrostátní právní rámec</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>V Německu byla směrnice provedena do vnitrostátního práva zákonem ze dne <DATE ISO="19860116">16. ledna 1986</DATE> o odstupování od smluv uzavřených při podomním prodeji a od podobných transakcí (Gesetz uber den Widerruf von Haustůrgeschaften und ähnlichen Geschaften)<NOTE NOTE.ID="E0008" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>BGBl.1, s. 122 (dále jen <QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>HWiG<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/>).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 tohoto předpisu stanoví, že <QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>v případě odstoupení je každá ze stran povinna vrátit druhé straně získaná plnění<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-9279"?><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>Mimoto německý zákonodárce provedl směrnici 87/102/EHS Rady ze dne <DATE ISO="19861222">22. prosince 1986</DATE>, o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru<NOTE NOTE.ID="E0009" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="042" DATE.PUB="1986" PAGE.FIRST="48">Úf. vest. L 42, s. 48</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/01, s. 326.</P></NOTE>, přijetím zákona ze dne <DATE ISO="19901217">17. prosince 1990</DATE> o spotřebitelském úvěru (Verbraucherkreditgesetz)<NOTE NOTE.ID="E0010" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>BGBI. I, s. 2840 (dále jen <QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>VerbrKrG<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/>).</P></NOTE>. Článek 9 tohoto zákona uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>Kupní smlouva představuje transakci spojenou se smlouvou o úvěru, pokud úvěr slouží k financování kupní ceny a obě smlouvy musejí být považovány za hospodářský celek. O hospodářský celek jde zejména tehdy, pokud věřitel využívá spolupráce s prodávajícím při přípravě nebo uzavření smlouvy o úvěru.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Projev vůle spotřebitele směřující k uzavření spojené kupní smlouvy nabývá účinnosti pouze tehdy, pokud spotřebitel neodstoupí od svého projevu vůle směřujícího k uzavření smlouvy o úvěru [...].</TXT><P>Poučení týkající se práva odstoupit od smlouvy [...] musí obsahovat údaj, že v případě odstoupení pozbývá platnosti i kupní smlouva spojená se smlouvou o úvěru [...]. Jestližejiž byla jistina úvěru čerpána a uhrazena ve prospěch prodávajícího, přecházejí na věřitele práva a povinnosti prodávajícího vůči spotřebiteli plynoucí z kupní smlouvy, pokud jde o právní účinky odstoupení [...].<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/></P></NP></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 2 bod 2 VerbrKrG upřesňuje, že se některá ustanovení, zejména článek 9 tohoto zákona, nevztahují na <QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>smlouvy o úvěru, ve kterých je úvěr podmíněn zřízením zástavního práva k nemovitosti a je poskytnut za podmínek obvyklých pro úvěry zajištěné zástavním právem k nemovitosti a jejich střednědobé financování<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III —</NO.P><TXT>Věci v původních řízeních a předběžné otázky</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>Na počátku 90. let koupila developerská společnost pozemek ve Steinenbronn, v regionu Stuttgartu (Německo), a vybudovala tam hotelový komplex zahrnující 188 bytů. Cílem této operace bylo poskytnout zákazníkům, zejména podnikatelům, možnost pobývat několik týdnů v okolí města Stuttgartu a samozásobovat se, což jim z důvodu úspor nákladů na personál umožnilo nabízet nižší sazby, než mají srovnatelné hotely. Bylo stanoveno, že tyto byty budou koupeny jednotlivci v rámci daňově výhodného režimu.</TXT></NP><?PAGE NO="I-9280"?><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>Za účelem zajištění prodeje bytů developerská společnost spolupracovala se dvěma subjekty: národní bankou Crailsheimer Volksbank eG (dále jen <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>Banka<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/>), která byla pověřena poskytováním půjček jednotlivcům, a realitní společností, která sama využívala nezávislé realitní makléře, mezi nimi i realitního makléře, zvaného <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>W<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>Ve třech sporech v původních řízeních byl způsob práce makléře W. shodný: sám od sebe se představil jednotlivcům, vyložil jim možné úspory získané koupí bytu a daňovým režimem a vyzval je k podpisu smlouvy o hypotečním úvěru s Bankou. Často se ukázalo, že příjmy osob, kterých se podomní prodej týkal, nedostačovaly ke krytí měsíčních splátek, ale zprostředkovatel je ujišťoval, že daňové zvýhodnění vyrovná obtíže spojené se splácením. Tímto způsobem bylo v průběhu roku 1992 s Bankou uzavřeno několik smluv o hypotečním úvěru.</TXT></NP><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>Nicméně činnost hotelu se rychle ukázala být prodělečnou. Různé společnosti účastnící se výstavby a provozování hotelu vstoupily do konkurzu a investoři, kteří počítali s příjmy plynoucími z pronájmu jejich bytu, také nebyli schopni půjčku splatit. Mimoto se ukázalo, že provozování bytů soukromě či jednotlivci je nemožné<NOTE NOTE.ID="E0011" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz předkládací rozhodnutí (s. 4 a 5).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>Banka se tedy rozhodla zažalovat investory u německých soudů, a zejména u předkládajícího soudu. Co se týče investorů, rozhodli se odstoupit od své smlouvy o úvěru uplatňujíce, že tato smlouva byla uzavřena při podomním prodeji ve smyslu směrnice a že je Banka v době jejího uzavření nepoučila o jejich právu od smlouvy odstoupit.</TXT></NP><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>Hanseatisches Oberlandesgericht v Brémách, projednávající tři z těchto sporů, se domníval, že řešení závisí na výkladu práva Společenství a rozhodl se položit Soudnímu dvoru následující čtyři předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>1)</NO.P><TXT>Je slučitelné s či. 1 odst. 1 směrnice [...] podřídit práva spotřebitele, konkrétně jeho právo odstoupit od smlouvy, nejen existenci situace podomního prodeje ve smyslu či. 1 odst. 1 směrnice [...], ale také takovým dodatečným podmínkám přičitatelnosti, jako je účast třetí osoby<?PAGE NO="I-9281"?> při uzavírání smlouvy na podnět dodavatele nebo nedbalost dodavatele týkající se jednání třetí osoby v rámci prodeje při podomním prodeji?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je slučitelné s čl. 5 odst. 2 směrnice [...], aby byl hypoteční dlužník povinen splatit věřiteli v případě odstoupení částku půjčky uzavřené při podomním prodeji, kdy dlužník nechal tuto částku převést na účet, se kterým ve skutečnosti již nemohl disponovat?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Je slučitelné s čl. 5 odst. 2 směrnice [...], aby hypoteční dlužník, vázán povinností splatit úvěr z důvodu odstoupení od smlouvy z jeho strany, byl povinen učinit tak nikoli ve splátkových termínech stanovených ve smlouvě, ale okamžitě a jednorázově v plné výši?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Je slučitelné s čl. 5 odst. 2 směrnice [...], aby v případě povinnosti splacení v návaznosti na odstoupení od smlouvy o hypotečním úvěru hypotečním dlužníkem byl tento povinen uhradit úroky v tržní výši?<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV —</NO.P><TXT>Předmět předběžných otázek</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hanseatisches Oberlandesgericht v Brémách obsahuje dvě kategorie otázek.</TXT></NP><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>První se týká podmínek odstoupení od smlouvy. Jde o to, zda použití směrnice, a zejména uplatnění práva odstoupit od smlouvy stanoveného v jejím článku 5, může být podřízeno jiným podmínkám, než je pouhá existence situace podomního prodeje ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice<NOTE NOTE.ID="E0012" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>První předběžná otázka.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Druhá se týká účinků odstoupení od smlouvy. Jde o určení, zda v případě globální finanční operace zahrnující, jako v projednávaném případě, smlouvu o hypotečním úvěru a smlouvu o koupi nemovitosti, může vnitrostátní ustanovení práva stanovit v případě odstoupení od smlouvy o úvěru povinnost spotřebitele splatit okamžitě poskytnutou částku půjčky, spolu s úroky ve výši běžné na trhu, ačkoli tato částka byla podle pokynů spotřebitele věřitelem poukázána přímo prodávajícímu nemovitosti<NOTE NOTE.ID="E0013" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Druhá, třetí a čtvrtá předběžná otázka.</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-9282"?><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>Přezkoumám tyto otázky postupně.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V —</NO.P><TXT>K podmínkám odstoupení od smlouvy (první otázka)</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu přesněji je, zda články 1 a 2 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že v případě účasti třetí osoby, jednající jménem nebo na účet dodavatele při sjednání nebo uzavření smlouvy, může být použití směrnice podřízeno nejen podmínce, že smlouva byla uzavřena v jedné z objektivních situací uvedených v čl. 1 odst. 1 směrnice, ale též jiným, subjektivním podmínkám, a zejména podmínce, že dodavatel věděl nebo měl vědět o jednání třetí osoby.</TXT></NP><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>Hanseatisches Oberlandesgericht v Brémách ve svém předkládacím rozhodnutí vysvětluje, že v Německu existuje spor, pokud jde o přesné podmínky uplatnění práva odstoupit od smlouvy zavedeného směrnicí.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>Bundesgerichtshof (Německo) se podle ustálené judikatury domnívá, že právo odstoupit od smlouvy stanovené směrnicí může být uplatněno pouze tehdy, dojde-li k podomnímu prodeji ve smyslu směrnice a tato situace podomního prodeje je přičitatelná dodavateli. Z toho vyplývá, že pokud byla smlouva uzavřena prostřednictvím třetí osoby, jako v projednávaném případě, může se spotřebitel dovolávat svého práva odstoupit od smlouvy pouze tehdy, jeli prokázáno, že dodavatel věděl, nebo přinejmenším měl vědět o jednání třetí osoby.</TXT></NP><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>Předkládající soud, stejně jako další německé soudy, považuje tuto podmínku přičitatelnosti za neslučitelnou se směrnicí. Dodává, že pokud by musela být v projednávaném případě zachována, nemohli by žalovaní využít svého práva odstoupit od smlouvy, poněvadž zprostředkovatel W. byl posledním článkem řetězu několika samostatných společností, a byl proto Bance zcela neznámý.</TXT></NP><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>Hanseatisches Oberlandesgericht v Brémách tak pokládá za nezbytné se Soudního dvora dotázat, zda směrnice brání sporné podmínce.</TXT></NP><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Podle mého názoru by Soudnímu dvoru měl umožnit krátkou odpověď na tuto otázku rozsudek ze dne <DATE ISO="19990422">22. dubna 1999</DATE>, Travel Vac<NOTE NOTE.ID="E0014" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-423/97" YEAR="1999" PAGE.ECR="I-2195">C-423/97, Travel Vac, Recueil, s. I-2195</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-9283"?><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>V tomto rozsudku se totiž Soudní dvůr již zabýval podmínkami uplatnění práva odstoupit od smlouvy zavedeného článkem 5 směrnice. Konkrétněji byl tázán, zda pro to, aby spotřebitel mohl uplatnit své právo odstoupit od smlouvy zavedené článkem 5 směrnice, bylo dostačující, že smlouva byla uzavřena za takových okolností, jako jsou ty popsané v článku 1 směrnice, nebo zda bylo namístě mimoto prokázat existenci dalších okolností, jako je skutečnost, že spotřebitel byl ovlivněn nebo zmanipulován dodavatelem.</TXT></NP><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Soudní dvůr, vycházeje z účelu směrnice, na tuto otázku odpověděl záporně.</TXT></NP><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>V podstatě uvedl, že směrnice poskytuje spotřebiteli právo odstoupit od smlouvy za zvláštním účelem jeho ochrany proti prvku překvapení, který je vlastní podomnímu prodeji. Z preambule směrnice<NOTE NOTE.ID="E0015" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Čtvrtý bod odůvodnění.</P></NOTE> totiž vyplývá, že pro smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory je charakteristické, že podnět ke smluvnímu jednání zpravidla pochází od dodavatele a spotřebitel není na smluvní jednání připraven. Spotřebitel tak není schopen srovnat nabídku dodavatele s jinými nabídkami, a může se tak ocitnout v situaci, kdy není schopen posoudit veškeré důsledky svého jednání.</TXT></NP><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>Soudní dvůr se tak domníval, že pro využití práva odstoupit od smlouvy stanoveného směrnicí je dostačující, že se spotřebitel <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>nachází v jedné z <HT TYPE="ITALIC">objektivních</HT> situací popsaných v článků 1 směrnice<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/> a že <QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>určité jednání nebo úmysl manipulace ze strany dodavatele nejsou vyžadovány<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0016" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Bod 43 (áimi zdůrazněno).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>V důsledku toho se domnívám, že judikatura Soudního dvora brání podmínce přičitatelnosti uložené německým právem.</TXT></NP><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>Navrhuji tak Soudnímu dvoru, aby odpověděl v tom smyslu, že v případě účasti třetí osoby, jednající jménem nebo na účet dodavatele při sjednání nebo uzavření smlouvy, nemůže být použití směrnice podřízeno jiným podmínkám nežli jsou podmínky stavené v článku 1 tohoto předpisu, a zejména podmínce, že dodavatel věděl nebo měl vědět o jednání třetí osoby.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-9284"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>VI —</NO.P><TXT>K účinkům odstoupení od smlouvy</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Druhá, třetí a čtvrtá předběžná otázka se týkají účinků odstoupení od smlouvy o úvěru.</TXT></NP><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je potřeba připomenout, že podle článku 7 směrnice se <QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>právní účinky zrušení smlouvy [odstoupení od smlouvy] řídí vnitrostátním právem, zejména jedná-li se o vrácení plateb za zboží nebo provedení služeb a vrácení doručeného zboží<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>Je třeba rovněž připomenout, že podle či. 10 prvního pododstavce ES musí členské státy přijmout veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají z této smlouvy nebo jsou důsledkem činnosti orgánů Společenství. Mezi těmito akty se vyskytují směrnice, které jsou v souladu s či. 249 třetím pododstavcem ES závazné pro každý stát, kterému jsou určeny, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo<NOTE NOTE.ID="E0017" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="19990617">17. června 1999</DATE>, Komise v. Itálie (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-336/97" YEAR="1999" PAGE.ECR="I-3771">C-336/97, Recueil, s. I-3771, bod 19</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="20010308">8. března 2001</DATE>, Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-97/00" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-2053">C-97/00, Recueil, s. I-2053, bod 9</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="20020507">7. května 2002</DATE>, Komise v. Švédsko (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-478/99" YEAR="2002" PAGE.ECR="I-4147">C-478/99, Recueil, s. I-4147, bod 15</REF.DOC.ECR>), a ze dne <DATE ISO="20021205">5. prosince 2002</DATE>, Komise v. Belgie (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-324/01" YEAR="2002" PAGE.ECR="I-11197">C-324/01, Recueil, s. I-11197, bod 18</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>V projednávané věci se Hanseatisches Oberlandesgericht v Brémách domnívá, že opatření přijatá německými orgány a zejména ustálená judikatura Bundesgerichtshof neumožňují zajistit plný účinek směrnice. Podle něj mohou tato opatření odrazovat dlužníka od uplatnění jeho práva odstoupit od smlouvy, a odporují tak cíli ochrany spotřebitelů sledovanému směrnicí.</TXT></NP><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>To platí také pro povinnost splatit půjčku uloženou spotřebiteli (bod A níže), okamžitou povahu splacení (bod B níže) a povinnost zaplatit úroky ve výši běžné na trhu (bod C níže).</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A —</NO.P><TXT>K povinnosti splatit půjčku (druhá otázka)</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>Svou druhou otázkou se Hanseatisches Oberlandesgericht v Brémách táže, zda v případě globální finanční operace zahrnující smlouvu o hypotečním úvěru a smlouvu o koupi nemovitosti články 5 a 7 směrnice brání vnitrostátnímu ustanovení práva, které stanoví v případě odstoupení od smlouvy o úvěru povinnost spotřebitele splatit částku půjčky věřiteli, ačkoli tato částka byla podle pokynů spotřebitele poukázána věřitelem přímo prodávajícímu nemovitosti.</TXT></NP><?PAGE NO="I-9285"?><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>Předkládající soud připomíná, že na základě čl. 3 odst. 1 HWiG je spotřebitel povinen v případě odstoupení od smlouvy vrátit druhé straně plnění získaná na základě této smlouvy. Dodává, že Bundesgerichtshof vyvodil z tohoto ustanovení, že v takovém případě, jakým je projednávaný případ, je dlužník povinen splatit částku úvěru věřiteli i v případě, že tato částka byla poukázána přímo třetí osobě, v projednávaném případě developerské společnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>Předkládající soud se domnívá, že tato povinnost je v rozporu s užitečným účinkem směrnice. Podle něj způsobuje, že jsou spotřebiteli dále ukládány povinnosti ze smlouvy o úvěru, zatímco spotřebitel, z důvodu poukázání půjčky třetí osobě, nikdy ve skutečnosti neměl <QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>právo svobodně nakládat<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/> s částkou této půjčky<NOTE NOTE.ID="E0018" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Předkládací rozhodnuli (s. 13 a 14)</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>46.</NO.P><TXT>Zdá se mi, že otázka předkládajícího soudu k tomuto bodu spočívá na chybném předpokladu: v projednávaném případě se nezdá být přesné tvrzení, že spotřebitel nemohl nakládat s částkou půjčky.</TXT></NP><NP><NO.P>47.</NO.P><TXT>Z písemností ve spise totiž vyplývá<NOTE NOTE.ID="E0019" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tamléž.</P></NOTE>, že částka půjčky byla poukázána Bankou přímo developerské společnosti z důvodu pokynů, které dal dlužník v tomto smyslu: smlouvy o půjčce podepsané žalovanými v původních řízeních výslovně stanovily, že Banka poukáže jistinu úvěru developerské společnosti, za účelem zajistit financování bytu v <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>boarding house<QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/>. Z právního hlediska se tak spotřebitel svobodně rozhodl použít úvěr na nákup bytu a Banka se v tomto ohledu omezila na provedení jeho pokynů.</TXT></NP><NP><NO.P>48.</NO.P><TXT>S ohledem na tyto skutečnosti není dobře patrné, v čem by užitečný účinek směrnice bránil povinnosti splatit půjčku uložené spotřebiteli.</TXT></NP><NP><NO.P>49.</NO.P><TXT>Podle mého názoru by tomu tak mohlo být pouze tehdy, pokud by spotřebitel nezískal žádné plnění za svou platbu. V takovém případě by se příjemce platby bezdůvodně obohatil a bylo by možné si skutečně položit otázku, zda by užitečný účinek směrnice neměl bránit takovému výsledku. Nicméně v projednávaném případě je nesporné, že dlužník získal plnění za svou platbu, protože nabyl vlastnické právo k bytu v <QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>boarding house<QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>50.</NO.P><TXT>Zdá se, že ve skutečnosti problém ve věcech v původních řízeních nevyplývá z toho, že platba byla provedena přímo třetí<?PAGE NO="I-9286"?> osobě. Vyplývá z toho, že spotřebitelé, aby mohli splatit půjčku Bance, museli svůj byt znovu prodat, což, jak se zdá, se ukázalo být obtížné.</TXT></NP><NP><NO.P>51.</NO.P><TXT>Podle informací sdělených předkládajícím soudem<NOTE NOTE.ID="E0020" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Předkládací rozhodnutí (s. 4 a 5).</P></NOTE> se totiž hodnota bytu neobyčejně snížila. Mimoto se Bundesgerichtshof odmítá domnívat, že smlouva o úvěru a smlouva o koupi nemovitosti tvoří <QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201E"/>hospodářský celek<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="201C"/> ve smyslu článku 9 VerbrKrG, v důsledku čehož by mohlo být připuštěno, že odstoupení od smlouvy o úvěru způsobuje automaticky zrušení smlouvy o koupi nemovitosti<NOTE NOTE.ID="E0021" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>K podrobnostem této problematiky viz mé stanovisko ve věci Schulte (body 27 až 36).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>52.</NO.P><TXT>Nicméně, jak jsem již uvedl ve svém stanovisku ve věci Schulte, směrnice neobsahuje žádné ustanovení, kterého by se bylo možné v tomto bodu užitečně dovolávat.</TXT></NP><NP><NO.P>53.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 2 písm. a) směrnice jednak výslovně vylučuje ze své působnosti smlouvy o koupi nemovitého majetku, a proto se směrnice nemůže vztahovat na smlouvu o koupi nemovitosti, i přestože je tato smlouva součástí globální finanční operace<NOTE NOTE.ID="E0022" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tamtéž, body 51 až 68.</P></NOTE>. Krom toho je zřejmé, že pokud směrnice vylučuje ze své působnosti smlouvy o koupi nemovitostí, nemůže požadovat, aby odstoupení od smlouvy o hypotečním úvěru způsobovalo jakýmkoli způsobem neplatnost smlouvy o koupi nemovitosti<NOTE NOTE.ID="E0023" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tamtéž, body 74 až 97.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>54.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se domnívám, že užitečný účinek směrnice nebrání sporné povinnosti splatit půjčku. Navrhuji proto Soudnímu dvoru odpovědět na druhou otázku v tom smyslu, že v případě globální finanční operace, zahrnující smlouvu o hypotečním úvěru a smlouvu o koupi nemovitosti, články 5 a 7 směrnice nebrání vnitrostátnímu ustanovení práva, které stanoví v případě odstoupení od smlouvy o úvěru povinnost spotřebitele splatit částku půjčky věřiteli, pokud podle pokynů dlužníka byla tato částka věřitelem poukázána přímo prodávajícímu.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B —</NO.P><TXT>K povinnosti splatit půjčku okamžitě (třetí otázka)</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>55.</NO.P><TXT>Svou třetí otázkou se Hanseatisches Oberlandesgericht v Brémách táže, zda<?PAGE NO="I-9287"?> články 5 a 7 směrnice brání vnitrostátnímu ustanovení práva, které v případě odstoupení od smlouvy o úvěru stanoví povinnost spotřebitele splatit částky poskytnuté na základě této smlouvy okamžitě věřiteli.</TXT></NP><NP><NO.P>56.</NO.P><TXT>Soud vysvětluje, že podle ustálené judikatury Bundesgerichtshof je spotřebitel, který odstupuje od smlouvy o úvěru, povinen splatit úvěr nikoli ve splátkových termínech stanovených uvedenou smlouvou, ale okamžitě a jednorázově.</TXT></NP><NP><NO.P>57.</NO.P><TXT>Předkládající soud se domnívá, že tato povinnost je v rozporu s užitečným účinkem směrnice. Znamená totiž okamžitou platbu značné částky, která mnohdy překračuje <FT TYPE="NUMBER">50000</FT> eur a obecně vede k platební neschopnosti spotřebitele. Povinnost okamžitého splacení úvěru tak staví spotřebitele do méně příznivé situace, než kdyby pokračoval v plnění smlouvy o úvěru a platil měsíční splátky ve splátkových termínech. V tomto smyslu může sporná povinnost odrazovat spotřebitele od uplatnění jeho práva odstoupit od smlouvy, a zbavuje tak směrnici jejího užitečného účinku.</TXT></NP><NP><NO.P>58.</NO.P><TXT>Nesouhlasím s analýzou předkládajícího soudu.</TXT></NP><NP><NO.P>59.</NO.P><TXT>Je totiž známo, že podle či. 5 odst. 2 směrnice má zaslání oznámení o odstoupení od smlouvy za následek, <QUOT.START ID="QS0022" REF.END="QE0022" CODE="201E"/>že spotřebitel je zproštěn všech závazků vyplývajících ze zrušené smlouvy [ze smlouvy, od které odstoupil]<QUOT.END ID="QE0022" REF.START="QS0022" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>60.</NO.P><TXT>Je nicméně zřejmé, že zrušení povinností spotřebitele, a sice splacení jistiny a úroků, může nastat pouze za podmínky, že věci budou uvedeny do původního stavu. Pokud by tomu tak nebylo, dlužník by se bezdůvodně obohatil a směrnice by se rychle stala pro méně úzkostlivé spotřebitele prostředkem k neoprávněnému obohacení. Povinnost okamžitého splacení částek získaných na základě smlouvy o úvěru se tak zdá být logickým důsledkem odstoupení od smlouvy o úvěru. V tomto ohledu ostatně připomínám, že článek 7 směrnice uvádí jako první příklad právních účinků odstoupení od smlouvy - které musejí být upraveny vnitrostátním právem - <QUOT.START ID="QS0023" REF.END="QE0023" CODE="201E"/>vrácení<QUOT.END ID="QE0023" REF.START="QS0023" CODE="201C"/> příslušných plateb za zboží nebo provedení služeb a <QUOT.START ID="QS0024" REF.END="QE0024" CODE="201E"/>vrácení<QUOT.END ID="QE0024" REF.START="QS0024" CODE="201C"/> doručeného zboží.</TXT></NP><NP><NO.P>61.</NO.P><TXT>Tato povinnost vrácení plateb se také objevuje v některých předpisech Společenství, jako je návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ohledně sbližování právních a správních předpisů členských států<?PAGE NO="I-9288"?> v oblasti spotřebitelského úvěru<NOTE NOTE.ID="E0024" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>COM(2002) 443 konečné (Úř. věst. C 331 E, s. 200).</P></NOTE>. Tento předpis totiž stanoví, že v oblasti spotřebitelského úvěru má spotřebitel lhůtu čtrnácti dnů k odvolání svého přijetí smlouvy o úvěru. Nicméně upřesňuje, že uplatnění tohoto práva na odvolání zavazuje spotřebitele k <QUOT.START ID="QS0025" REF.END="QE0025" CODE="201E"/><HT TYPE="ITALIC">současnému</HT> vrácení částek přijatých na základě smlouvy o úvěru věřiteli<QUOT.END ID="QE0025" REF.START="QS0025" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0025" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 11 odst. 3 (námi zdůrazněno).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>62.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se domnívám, že sporná povinnost neporušuje užitečný účinek směrnice.</TXT></NP><NP><NO.P>63.</NO.P><TXT>Navrhuji proto Soudnímu dvoru, aby na třetí otázku odpověděl tak, že články 5 a 7 směrnice nebrání vnitrostátnímu ustanovení práva, které v případě odstoupení od smlouvy o úvěru stanoví, že spotřebitel má povinnost okamžitě splatit věřiteli částky, které přijal na základě této smlouvy.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>C —</NO.P><TXT>K platbě úroků v tržní výši (čtvrtá otázka)</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>64.</NO.P><TXT>Svou čtvrtou a poslední otázkou se Hanseatisches Oberlandesgericht v Brémách táže, zda články 5 a 7 směrnice brání vnitrostátnímu ustanovení práva, které stanoví, že v případě odstoupení od smlouvy o úvěru je dlužník povinen věřiteli splatit nejen částky přijaté na základě této smlouvy, ale také úroky vypočtené v tržní výši z uvedených částek.</TXT></NP><NP><NO.P>65.</NO.P><TXT>Soud vysvětluje, že podle judikatury Bundesgerichtshof je spotřebitel, který odstupuje od smlouvy o úvěru, povinen zaplatit věřiteli úroky z částek, které přijal na základě této smlouvy, vypočtené v tržní výši.</TXT></NP><NP><NO.P>66.</NO.P><TXT>Předkládající soud se domnívá, že tato povinnost je v rozporu s užitečným účinkem směrnice. Vysvětluje totiž, že úroky mohou představovat významnou částku, pokud jako v projednávaném případě k odstoupení od smlouvy dochází za dlouhou dobu po uzavření smlouvy. Povinnost zaplatit úroky může být v důsledku toho chápána jako sankce spotřebitele z důvodu uplatnění jeho práva odstoupit od smlouvy. Jak přitom připomíná předkládající soud, Soudní dvůr rozhodl ve výše uvedeném rozsudku Travel Vac, že směrnice brání tomu, aby smlouva ukládala spotřebiteli, aby zaplatil paušální náhradu škody pouze proto, že uplatní své právo odstoupit od smlouvy.</TXT></NP><NP><NO.P>67.</NO.P><TXT>Předkládající soud, jako součást německé nauky, se tedy domnívá, že povinnost<?PAGE NO="I-9289"?> zaplatit úroky může odradit spotřebitele od uplatnění jeho práva odstoupit od smlouvy, a že tak zbavuje směrnici jejího užitečného účinku.</TXT></NP><NP><NO.P>68.</NO.P><TXT>Úvodem je třeba zdůraznit, že řešení stanovené výše uvedeným rozsudkem Travel Vac není možné použít v projednávaném případě.</TXT></NP><NP><NO.P>69.</NO.P><TXT>V tomto rozsudku bylo totiž dotčeným opatřením smluvní ustanovení ukládající spotřebiteli povinnost zaplatit paušální náhradu škody způsobené dodavateli tím, že uplatnil své právo odstoupit od smlouvy. Soudní dvůr skutečně rozhodl, že směrnice brání platbě takové náhrady škody, jelikož znamená sankcionovat spotřebitele za to, že uplatnil své právo odstoupit od smlouvy<NOTE NOTE.ID="E0026" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Bod 58.</P></NOTE>. Posoudil tento účinek za odporující ochrannému cíli směrnice, který spočívá právě v tom, aby bylo zabráněno, aby na sebe spotřebitel bral finanční závazky, aniž by na ně byl připraven<NOTE NOTE.ID="E0027" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tamtéž.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>70.</NO.P><TXT>V projednávaném případě je přitom povinnost zaplatit, uložená spotřebiteli, zcela odlišná. Jejím cílem není náhrada škody, kterou věřitel utrpěl z důvodu zrušení smlouvy. Jejím cílem je pouze pokrýt výnosy, které peníze poskytnuté věřitelem vydělaly za období, kdy byly k dispozici spotřebiteli<NOTE NOTE.ID="E0028" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Předkládacl rozhodnuti (s. 17).</P></NOTE>. Povinnost zaplatit, dotčená v projednávané věci, tedy není srovnatelná s tou, která byla zkoumána ve výše uvedené věci Travel Vac.</TXT></NP><NP><NO.P>71.</NO.P><TXT>Po tomto upřesnění se v zásadě domnívám, že směrnice nebrání vnitrostátnímu ustanovení práva ukládajícímu povinnost zaplatit úroky ve výši stanovené právními předpisy v případě odstoupení od smlouvy o úvěru.</TXT></NP><NP><NO.P>72.</NO.P><TXT>Jelikož totiž účinkem odstoupení od smlouvy je zrušení smlouvy se zpětným účinkem, zdá se normální, že jsou věci uváděny do stavu, v jakém se nacházely před uzavřením smlouvy. Vzhledem k tomu, že se má za to, že dlužník si úvěr nikdy nevzal, je logické, že vrací nejen částky, které přijal na záldadě smlouvy, ale také úroky, tedy výnosy, které by tyto částky vytvořily, kdyby zůstaly k dispozici věřiteli.</TXT></NP><NP><NO.P>73.</NO.P><TXT>Toto řešení je ostatně přijato v některých předpisech Společenství a zejména v návrhu směrnice COM(2002) 443 konečné. Tento návrh totiž stanoví, že v případě uchýlení se k uplatnění práva odvolat přijetí návrhu<?PAGE NO="I-9290"?> smlouvy je <QUOT.START ID="QS0026" REF.END="QE0026" CODE="201E"/>spotřebitel povinen zaplatit úroky dlužné za období od čerpání úvěru<QUOT.END ID="QE0026" REF.START="QS0026" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0029" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 11 odst. 3.</P></NOTE>. Je odůvodněno nutností zamezit zneužívání a spekulacím ze strany spotřebitelů, pokud jsou na základě smlouvy o úvěru poskytnuty značné částky<NOTE NOTE.ID="E0030" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz odůvodnění, článek 11 (s. 213).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>74.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se domnívám, že směrnice v zásadě nebrání takové povinnosti zaplatit úroky ve výši stanovené právními předpisy, jako je povinnost zpochybňovaná v projednávaném případě.</TXT></NP><NP><NO.P>75.</NO.P><TXT>Zdá se mi nicméně, že toto řešení nemůže být v projednávaném případě použito.</TXT></NP><NP><NO.P>76.</NO.P><TXT>Je totiž známo, že v projednávaných věcech uplynula značná doba mezi uzavřením smlouvy o úvěru a odstoupením od ní: od smluv uzavřených v roce 1992 žalovaní v původních řízeních odstoupili až o šest let později, v roce 1998<NOTE NOTE.ID="E0031" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Předkládací rozhodnutí (s. 5 až 8).</P></NOTE>. Mimoto není sporné, že toto zpoždění v odstoupení od smluv o úvěru bylo způsobeno výlučně tím, že Banka opomněla poučit spotřebitele o jeho právu od smlouvy odstoupit<NOTE NOTE.ID="E0032" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz zejména písemné vyjádření Banky (bod 4).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>77.</NO.P><TXT>Směrnice přitom, jak jsem vysvětlil ve svém stanovisku ve věci Heininger<NOTE NOTE.ID="E0033" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Body 60 až 62.</P></NOTE>, ukládá dodavateli <QUOT.START ID="QS0027" REF.END="QE0027" CODE="201E"/>zvláštní odpovědnost<QUOT.END ID="QE0027" REF.START="QS0027" CODE="201C"/>. Stanoví ve svém článku 4, že se od něj vyžaduje, aby poučil spotřebitele o jeho právu odstoupit od smlouvy, a dodává ve svém článku 5, že lhůta pro uplatnění tohoto práva odstoupit od smlouvy běží až <QUOT.START ID="QS0028" REF.END="QE0028" CODE="201E"/>od okamžiku, kdy bylo spotřebiteli dáno [toto] poučení<QUOT.END ID="QE0028" REF.START="QS0028" CODE="201C"/>. Efektivita práva odstoupit od smlouvy zaručeného směrnicí tedy závisí výlučně na řádné péči dodavatele jednat v souladu s jeho povinností na základě směrnice.</TXT></NP><NP><NO.P>78.</NO.P><TXT>S ohledem na tyto skutečnosti se domnívám, že Banka nemůže požadovat platbu úroků z prodlení, jelikož řádně neplnila svoje povinnosti. Vzhledem k tomu, že ke vzniku úroků vymáhaných po spotřebiteli došlo pouze proto, že Banka nesplnila povinnost, která pro ni vyplývá z článku 4 směrnice, nemůže být uplatněna sporná povinnost. Jak Soudní dvůr rozhodl ve věci Heininger, pokud se úvěrové instituce rozhodnou uchýlit se k podomnímu prodeji, aby nabízely své služby, <QUOT.START ID="QS0029" REF.END="QE0029" CODE="201E"/>mohou snadno ochránit jak zájmy spotřebitele, tak vlastní požadavky právní jistoty tím, že splní svoji povinnost poučit spotřebitele<QUOT.END ID="QE0029" REF.START="QS0029" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0034" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Bod 47.</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-9291"?><NP><NO.P>79.</NO.P><TXT>V důsledku toho navrhuji Soudnímu dvoru, aby na poslední předběžnou otázku odpověděl v tom smyslu, že články 5 a 7 směrnice brání použití vnitrostátního ustanovení práva, které stanoví v případě odstoupení od smlouvy o úvěru povinnost spotřebitele zaplatit úroky z částek přijatých na základě uvedené smlouvy vypočtené v tržní výši, pokud dodavatel nepoučil spotřebitele v souladu s povinností, která pro něj vyplývá z článku 4 směrnice, o jeho právu odstoupit od smlouvy ve lhůtě stanovené k tomuto účelu.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II —</NO.P><TXT>Závěry</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>80.</NO.P><TXT>Na základě výše uvedených úvah navrhuji Soudnímu dvoru odpovědět na otázky položené Hanseatisches Oberlandesgericht v Brémách následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0030" REF.END="QE0030" CODE="201E"/>1)</NO.P><TXT>Články 1 a 2 směrnice Rady 85/577/EHS ze dne <DATE ISO="19851220">20. prosince 1985</DATE>, o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory, musejí být vykládány v tom smyslu, že v případě účasti třetí osoby, jednající jménem nebo na účet dodavatele při sjednání nebo uzavření smlouvy, nemůže být použití směrnice podřízeno jiným podmínkám, než jsou podmínky stanovené v článku 1 tohoto předpisu, a zejména podmínce, že dodavatel věděl nebo měl vědět o jednání třetí osoby.</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="I-9292"?><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě globální finanční operace zahrnující smlouvu o hypotečním úvěru a smlouvu o koupi nemovitosti články 5 a 7 směrnice 85/577 nebrání vnitrostátnímu ustanovení práva, které stanoví v případě odstoupení od smlouvy o úvěru povinnost spotřebitele splatit částku půjčky věřiteli, pokud podle pokynů dlužníka byla tato částka věřitelem poukázána přímo prodávajícímu.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Články 5 a 7 směrnice 85/577 nebrání vnitrostátnímu ustanovení práva, které v případě odstoupení od smlouvy o úvěru stanoví, že spotřebitel má povinnost okamžitě splatit věřiteli částky, které přijal na základě této smlouvy.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Články 5 a 7 směrnice 85/577 brání použití vnitrostátního ustanovení práva, které stanoví v případě odstoupení od smlouvy o úvěru povinnost spotřebitele zaplatit úroky z částek přijatých na základě uvedené smlouvy vypočtené v tržní výši, pokud dodavatel nepoučil spotřebitele v souladu s povinností, která pro něj vyplývá z článku 4 směrnice, o jeho právu odstoupit od smlouvy ve lhůtě stanovené k tomuto účelu.<QUOT.END ID="QE0030" REF.START="QS0030" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>