<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>T‑317/12</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62012TJ0317</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:782">EU:T:2014:782</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>33</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>33</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20140918">18. 9. 2014</DATE> – VĚC T‑317/12</P><P>HOLCIM (ROMANIA) v. KOMISE</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Tribunálu</HT> (osmého senátu)</P><P><DATE ISO="20140918">18. září 2014</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Mimosmluvní odpovědnost</KEYWORD><KEYWORD>Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů</KEYWORD><KEYWORD>Odpovědnost za zaviněné protiprávní jednání</KEYWORD><KEYWORD>Odmítnutí Komise poskytnout informace a zakázat veškeré transakce týkající se údajně odcizených emisních povolenek</KEYWORD><KEYWORD>Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům</KEYWORD><KEYWORD>Objektivní odpovědnost</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci T‑317/12,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Holcim (Romania) SA</HT>, se sídlem v Bukurešti (Rumunsko), zastoupená L. Arnautsem, advokát,</P><PARTY.STATUS>žalobkyně,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Evropské komisi</HT>, zastoupené K. Mifsud-Bonnicim a E. Whitem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS></PARTIES><P>jejímž předmětem je návrh na náhradu škody za zaviněné protiprávní jednání, která údajně vznikla žalobkyni v důsledku odmítnutí Komise poskytnout jí informace o povolenkách na emise skleníkových plynů, které byly žalobkyni údajně odcizeny, a odmítnutí zakázat veškeré transakce týkající se těchto povolenek, a návrh na náhradu škody v rámci objektivní odpovědnosti,</P><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>TRIBUNÁL (osmý senát),</P><P>ve složení D. Gratsias (zpravodaj), předseda, M. Kančeva a C. Wetter, soudci,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: S. Spyropoulos, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20140227">27. února 2014</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Závazky vyplývající z Kjótského protokolu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu byla podepsána jménem Evropského hospodářského společenství dne <DATE ISO="19920613">13. června 1992</DATE>. Jménem Společenství byla schválena rozhodnutím Rady 94/69/ES ze dne <DATE ISO="19931215">15. prosince 1993</DATE> o uzavření Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="033" PAGE.FIRST="11" DATE.PUB="1994">Úř. věst. 1994, L 33, s. 11</REF.DOC.OJ>) a vstoupila vůči němu v platnost dne <DATE ISO="19940321">21. března 1994</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19980429">29. dubna 1998</DATE> byl jménem Společenství podepsán Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Kjótský protokol<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>). Tento protokol byl jménem Evropského společenství schválen rozhodnutím Rady 2002/358/ES ze dne <DATE ISO="20020425">25. dubna 2002</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="130" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2002">Úř. věst. L 130, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 11/33, s. 208).</TXT></NP><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 Kjótského protokolu stanoví, že pro období 2008–2012 státy a mezinárodní organizace uvedené v příloze I Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu zajistí, aby jejich úhrnné antropogenní emise skleníkových plynů nepřekročily určité tzv. <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>přidělené množství<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>. K těmto mezinárodním organizacím patří i Společenství, jehož nástupkyní je na základě článku 1 třetího pododstavce SEU ve znění Lisabonské smlouvy Evropská unie.</TXT></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Přidělené množství podle čl. 3 odst. 1 Kjótského protokolu je vyjádřeno v tunách ekvivalentu oxidu uhličitého, přičemž jedna tuna se rovná <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>jednotce přiděleného množství<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> (AAU). V období 2008–2012 mohl každý stát a mezinárodní organizace uvedené v příloze I Kjótského protokolu jako doplněk k opatřením přijatým ke splnění kvantifikovaných závazků na omezení a snížení emisí měnit přidělené množství tak, aby nebylo nižší než jejich skutečné emise. Existovalo několik možností. Podle článku 17 Kjótského protokolu bylo možné získat dodatečné AAU od třetích států. Zadruhé bylo možné získat jednotky jiného typu prostřednictvím <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>člověkem bezprostředně vyvolanými činnostmi v kategorii změny využívání půdy a lesnictví, s omezením na zalesňování, obnovu lesů a odlesňování<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>jednotky propadů<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, či RMU podle čl. 3 odst. 3 Kjótského protokolu) a určitými projekty jiných států na snížení emisí skleníkových plynů. Tato poslední kategorie jednotek má dvě podkategorie, a sice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>jednotky snížení emisí<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> (ERU podle článku 6 Kjótského protokolu) a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>jednotky ověřeného snížení emisí<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> (CER podle článku 12 Kjótského protokolu). Každá AAU, ERU, CER i RMU (dále společně jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>kjótské jednotky<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>) odpovídá jedné tuně ekvivalentu oxidu uhličitého.</TXT></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20051130">30. listopadu 2005</DATE> přijala konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu jednající jako shromáždění smluvních stran Kjótského protokolu rozhodnutí 13/CMP.1. Příloha k tomuto rozhodnutí vymezuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>[p]ravidla pro účtování přidělených množství<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Právní předpisy přijaté Unií k provedení Kjótského protokolu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20031013">13. října 2003</DATE> byla přijata směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="275" PAGE.FIRST="32" DATE.PUB="2003">Úř. věst. L 275, s. 32</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/07, s. 631). Tato směrnice měla podle bodu 5 odůvodnění <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>přispět k efektivnějšímu plnění závazků [vyplývajících z Kjótského protokolu]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>. Článek 19 odst. 3 této směrnice stanovil, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>[k] provedení této směrnice přijme Komise […] nařízení týkající se normalizovaného a bezpečného systému registrů ve formě standardizovaných elektronických databází obsahujících společné datové prvky ke sledování vydávání, držení, převádění a rušení povolenek, k zajištění přístupu veřejnosti a přiměřené důvěrnosti údajů a k zajištění toho, aby nedocházelo k žádným převodům neslučitelným s povinnostmi vyplývajícími z Kjótského protokolu<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>.</TXT></NP><?PAGE NO="3"?><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Na základě tohoto ustanovení přijala Komise Evropských společenství dne <DATE ISO="20041221">21. prosince 2004</DATE> nařízení (ES) č. 2216/2004 o standardizovaném a bezpečném systému registrů podle směrnice 2003/87/ES Evropského parlamentu a Rady a rozhodnutí 280/2004/ES Evropského parlamentu a Rady (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="386" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 386, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Povolenky na emise skleníkových plynů zavedené unijními právními předpisy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Směrnice 2003/87 zavedla pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>povolenky na emise skleníkových plynů<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>povolenky<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> či <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>emisní povolenky<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>). Podle jejího článku 3 písm. a) povolenka <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>povol[uje] vypouštět jednu tunu ekvivalentu oxidu uhličitého po specifikované období<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Mezi povolenkami a určitými kjótskými jednotkami existuje vazba, avšak jejich povaha se liší.</TXT></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 45 první a druhý pododstavec nařízení č. 2216/2004 totiž stanoví, že emisní povolenka, kterou může držet fyzická i právnická osoba se získá <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>přepočtem<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> AAU, přičemž tento přepočet se provede tak, že se k identifikačnímu kódu každé AAU přidá prvek <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>povolenka<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 11a směrnice 2003/87 zavedený směrnicí 2004/101/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20041027">27. října 2004</DATE>, kterou se mění směrnice 2003/87 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="338" PAGE.FIRST="18" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 338, s. 18</REF.DOC.OJ>), umožňuje fyzickým či právnickým osobám s různými výhradami získat emisní povolenky <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>výměnou<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> za ERU nebo CER.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vydávání a vyřazování povolenek</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Na základě čl. 11 odst. 2 a 4 směrnice 2003/87 vydá příslušný orgán dotyčného členského státu pro pětileté období počínající dnem <DATE ISO="20080101">1. ledna 2008</DATE> na každý rok provozovateli zařízení v odvětví činnosti uvedených v příloze I této směrnice určité množství povolenek na emise skleníkových plynů. Povolenky jsou vydávány nejpozději 28. února předmětného roku (rok N).</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Podle článků 14 a 15 směrnice 2003/87 jsou během kalendářního roku N emise každého zařízení monitorovány a ověřovány.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Podle čl. 12 odst. 3 směrnice 2003/87 musí provozovatel zařízení nejpozději do 30. dubna roku N+1 vyřadit počet povolenek rovnající se celkovým emisím z uvedeného zařízení během kalendářního roku N.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Podle směrnice 2003/87 mohou nastat čtyři varianty. Zaprvé, má-li provozovatel k 30. dubnu roku N+1 počet povolenek převyšující celkové emise jeho zařízení během roku N, může si tyto přebytečné povolenky ponechat nebo je může prodat. Zadruhé, má-li provozovatel počet povolenek rovnající se celkovým emisím z jeho zařízení, nezůstanou mu žádné povolenky pro toto zařízení, jakmile splní povinnost je vyřadit. Zatřetí, zjistí-li provozovatel, že emise jeho zařízení převyšují počet povolenek, které pro toto zařízení má, může si je opatřit do 30. dubna roku N+1, aby mohl splnit povinnost povolenky vyřadit. Začtvrté podle čl. 16 odst. 3 směrnice 2003/87 platí, že pokud provozovatel k 30. dubnu roku N+1 nevyřadí dostačující počet povolenek ke krytí svých emisí z roku N, musí zaplatit pokutu za překročení emisí. Pokuta za překročení emisí činí 100 eur za každou vypuštěnou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého zařízením, pro kterou provozovatel nevyřadil povolenky. Platba této pokuty za překročení emisí nezprošťuje provozovatele povinnosti vyřadit k 30. dubnu roku N+2 povolenky ve výši tohoto překročení emisí v roce N. Provozovatel, který se dostane do této situace, si tak musí v praxi opatřit povolenky za překročení emisí do 30. dubna roku N+2.</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Tyto varianty v konečném důsledku zakládají podmínky pro vytvoření trhu s povolenkami.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>C –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Fungování systému pro obchodování s povolenkami</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Zvláštní pozornost si zaslouží tři ustanovení.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Zaprvé, čl. 19 odst. 1 směrnice 2003/87 stanoví, že členské státy vytvoří registr <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>k zajištění přesné evidence vydávání, držení, převádění a rušení povolenek<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>. Odstavec 2 téhož článku uvádí, že tyto registry obsahují <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>oddělené účty<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> určené k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>zaznamenání povolenek držených každou osobou, které jsou povolenky vydávány nebo od které jsou převáděny<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>. Článek 3 odst. 1 nařízení č. 2216/2004 uvádí, že členský stát zřídí registr v podobě <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>standardizované<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> elektronické databáze (anglicky <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>standardised<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>). Odstavec 2 téhož článku dodává, že registry obsahují hardware a software a jsou přístupné prostřednictvím internetu. Odstavec 3 uvedeného článku konečně stanoví, že musí být schopny správně provést všechny postupy týkající se ověřených emisí a účtů fyzických či právnických osob držících povolenky.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Zadruhé čl. 20 odst. 1 směrnice 2003/87 stanoví, že Komise jmenuje ústředního správce, aby vedl <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>nezávislý protokol transakcí sloužící k zaznamenávání vydávání, převádění a rušení povolenek<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Článek 5 odst. 1 nařízení č. 2216/2004 dodává, že Komise zřídí tento protokol zvaný též <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>nezávislá evidence transakcí Společenství<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> v podobě <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>standardizované<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> elektronické databáze. Odstavec 2 uvedeného článku stanoví, že uvedená evidence bude zahrnovat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>hardware a software<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> a bude přístupná prostřednictvím internetu. Odstavec 5 ve znění nařízení Komise (ES) č. 916/2007 ze dne <DATE ISO="20070731">31. července 2007</DATE>, kterým se mění nařízení č. 2216/2004 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="200" PAGE.FIRST="5" DATE.PUB="2007">Úř. věst. L 200, s. 5</REF.DOC.OJ>), konečně stanoví, že hlavní správce, který vede evidenci, provádí pouze postupy týkající se povolenek, ověřených emisí nebo účtů, pokud je to nezbytné pro výkon jeho funkce hlavního správce. Z nařízení č. 2216/2004 konečně vyplývá, že nezávislá evidence transakcí Společenství je databáze, která shromažďuje údaje z vnitrostátních registrů a umožňuje identifikovat transakce mezi jednotlivými registry.</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Zatřetí, čl. 10 odst. 1 nařízení č. 2216/2004 upravuje důvěrnost. Stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>Veškeré informace, včetně držení všech účtů a všech provedených transakcí, uchovávané v registrech a v nezávislé evidenci transakcí Společenství jsou považovány za důvěrné pro všechny účely kromě provádění požadavků tohoto nařízení, směrnice 2003/87/ES nebo vnitrostátního práva.<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>III –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Skutečnosti předcházející podání žaloby</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Žalobkyně, společnost Holcim (Rumunsko) SA, patří ke skupině Holcim, zabývající se výrobou cementu, agregátů, asfaltu a betonu připraveného k použití. Vlastní povolenkové účty v rumunském registru.</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE> získala k těmto účtům nezákonně přístup neoprávněná osoba. Podle žalobkyně byl jeden milion jejích povolenek v důsledku tohoto nezákonného přístupu ilegálně převeden na účet v Itálii a 600 000 povolenek bylo převedeno do Lichtenštejnska. Těchto <FT TYPE="NUMBER">600000</FT> povolenek převedených do Lichtenštejnska se jí k datu podání žaloby podařilo získat zpět. To však neplatí pro zbývající jeden milion povolenek. Podle žalobkyně má tento milion odcizených povolenek (které se k datu podání žaloby nepodařilo získat zpět) v době rozhodné z hlediska skutkového stavu hodnotu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>okolo 15 milionů eur<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20101124">24. listopadu 2010</DATE> žalobkyně na tuto skutečnost formálně upozornila Komisi a požádala ji, aby <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>vyzvala vnitrostátní registry ke zmrazení<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> údajně odcizených emisních povolenek a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>zablokovala účty<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, jejichž prostřednictvím byly převedeny.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20101125">25. listopadu 2010</DATE> podala trestní oznámení rumunskému státnímu zástupci.</TXT></NP><?PAGE NO="5"?><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20101202">2. prosince 2010</DATE> požádala advokátní kancelář žalobkyně Komisi, aby <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>pozastavila a odepřela přístup k účtům<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, jejichž prostřednictvím byly údajně odcizené povolenky převedeny. Dále ji žádala, aby <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>vyzvala vnitrostátní registry, které nesplňují obvyklé požadavky na bezpečnost bankovních informačních systémů, aby zastavily veškeré převody [emisních povolenek] do doby, než budou taková bezpečnostní opatření v informačních systémech zavedena<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20101214">14. prosince 2010</DATE> odpověděl vedoucí příslušného odboru Komise na dopis ze dne <DATE ISO="20101202">2. prosince 2010</DATE> následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>[…]</P><P>Co se týče vaší žádosti o přerušení a zablokování přístupu k příslušným účtům, dle našeho názoru je vrácení povolenek, jež byly předmětem údajného podvodného převodu, otázkou vnitrostátního práva a spadá do pravomoci vnitrostátních orgánů pro vynucování práva. Komise nemá pravomoc zablokovat takové povolenky na registrovém účtu.</P><P>Co se týče obchodování s povolenkami, upozorňuji, že v souladu s článkem 10 a přílohou XVI nařízení č. 2216/2004 je tato informace důvěrná po dobu pěti let. Navzdory tomuto ustanovení Komise spolupracuje s příslušnými represivními orgány za účelem vyřešení [otázky] neoprávněného přístupu k [dotčeným] účtům.</P><P>Co se konečně týče vaší žádosti, aby byly zastaveny veškeré převody povolenek ve vnitrostátních registrech do doby, než budou zavedena běžná pravidla pro bezpečnost bankovních informačních systémů, takový krok by byl nepřiměřený a bez právního základu […]<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20101222">22. prosince 2010</DATE> odpověděl generální ředitel generálního ředitelství (GŘ) Komise pro oblast klimatu na dopis ze dne <DATE ISO="20101124">24. listopadu 2010</DATE> následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>[…]</P><P>Vrácení povolenek, jež byly předmětem údajného podvodného převodu, je otázkou vnitrostátního práva a spadá do pravomoci vnitrostátních orgánů pro vynucování práva. Komise nemá pravomoc zablokovat takové povolenky na registrovém účtu, jelikož takové povolenky jsou nadále platným nástrojem pro splnění povinností.</P><P>Co se týče obchodování s povolenkami, upozorňuji, že v souladu s článkem 10 a přílohou XVI nařízení č. 2216/2004 je tato informace důvěrná po dobu pěti let. Navzdory tomuto ustanovení Komise spolupracuje s příslušnými represivními orgány za účelem vyřešení [otázky] neoprávněného přístupu k [dotčeným] účtům.</P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Je nesporné, že tento generální ředitel Komise jednal jakožto ústřední správce nezávislého protokolu transakcí ve smyslu čl. 20 odst. 1 směrnice 2003/87, přičemž výkonem této funkce byl pověřen v roce 2010.</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20101228">28. prosince 2010</DATE> bylo na podnět jiné společnosti než žalobkyně zahájeno proti Komisi před tribunal de première instance de Bruxelles (Belgie) řízení o vydání předběžného opatření. Cílem tohoto řízení bylo, aby předseda tohoto soudu rozhodující o vydání předběžného opatření uložil Komisi povinnost <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>sdělit totožnost majitele či majitelů<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> účtů, na nichž se nachází údajně odcizené povolenky, a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>zablokovat všechny vnitrostátní registry, v nichž [byly] [tyto] povolenky evidovány<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>. Dne <DATE ISO="20110221">21. února 2011</DATE> předložila žalobkyně tribunal de première instance de Bruxelles návrh, aby jí bylo<?PAGE NO="6"?> umožněno připojit se k žalobě <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>s cílem domoci se opatření, kterých se domáhala<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> tato jiná společnost. Získala tak postavení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>druhé žalobkyně<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>. Tak to alespoň vyplývá z usnesení, jímž bylo ukončeno toto řízení o vydání předběžného opatření, zmíněného v bodě 39 níže.</TXT></NP><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20110311">11. března 2011</DATE> informoval státní zástupce vedoucí oddělení pro vyšetřování organizovaného zločinu a terorismu (Rumunsko) žalobkyni o tom, že bylo zahájeno <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>trestní stíhání<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> týkající se skutečností uváděných žalobkyní v trestním oznámení (uvedeném v bodě 25 výše).</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20110318">18. března 2011</DATE> tento orgán informoval žalobkyni o tom, že dne <DATE ISO="20110111">11. ledna 2011</DATE> zaslal belgickým soudním orgánům žádost o právní pomoc. Cílem této žádosti bylo, aby generální ředitelství Komise pověřené vedením nezávislé evidence transakcí Společenství:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>úředně zakázalo orgánům pověřeným vedením vnitrostátních registrů zaúčtovávat a povolovat transakce týkající se emisních povolenek žalobkyně;</P></ITEM><ITEM><P>poskytlo veškeré údaje, jež má k dispozici o údajném neoprávněném převodu emisních povolenek žalobkyně, k němuž došlo dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE>;</P></ITEM><ITEM><P>popsalo všechny transakce týkající se těchto povolenek;</P></ITEM><ITEM><P>poskytlo protokoly (anglicky <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>log files<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>) s <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>IP adresami<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, datem a hodinou všech transakcí týkajících se emisních povolenek žalobkyně ode dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE>;</P></ITEM><ITEM><P>poskytlo protokoly s <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>IP adresami<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, datem a hodinou všech přístupů na účty s emisními povolenkami žalobkyně ode dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE>;</P></ITEM><ITEM><P>a poskytlo všechny informace předávané ostatními vnitrostátními registry v obdobných případech.</P></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>V tomto dopise ze dne <DATE ISO="20110318">18. března 2011</DATE> se rovněž uvádělo, že belgické soudní orgány na uvedenou žádost prozatím neodpověděly.</TXT></NP><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Ze žalobní odpovědi vyplývá, že Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) mezitím dne <DATE ISO="20110304">4. března 2011</DATE> obdržel prostřednictvím belgických soudních orgánů dožádání.</TXT></NP><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20110404">4. dubna 2011</DATE> informovala společnost, která patří k téže skupině jako žalobkyně, Komisi o tom, že se zástupkyně žalobkyně setkala dne 2. a <DATE ISO="20110317">17. března 2011</DATE> s pracovníky Komise. Zdůraznila, že u této příležitosti bylo posledně jmenovaným sděleno, že rumunský státní zástupce zaslal Komisi žádost prostřednictvím dožádání. Poté potvrdila, že tato žádost zůstala prozatím bez odpovědi. Nakonec uvedla, že byla ústně informována o tom, že OLAF žádost obdržel, a vyzvala Komisi, aby na ni neprodleně odpověděla.</TXT></NP><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20110407">7. dubna 2011</DATE> informoval vedoucí příslušného odboru Komise tuto společnost, že GŘ <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>pro oblast klimatu<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> neobdrželo žádost rumunských soudních orgánů. Žalobkyni rovněž informoval o tom, že údaje o transakcích vedené v nezávislé evidenci transakcí Společenství jsou důvěrné a že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>v souladu se zavedenou praxí<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> jsou poskytovány pouze vnitrostátním orgánům pro vynucování práva na základě řádně odůvodněné žádosti.</TXT></NP><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>Z téže žalobní odpovědi vyplývá, jak dokládají dokumenty předložené Komisí v odpověď na písemnou otázku Tribunálu, že OLAF <DATE ISO="20110407">7. dubna 2011</DATE> na dožádání odpověděl. Žalobkyně ostatně v žalobě uznala, že tato odpověď byla poskytnuta. OLAF tak podle Komise předal belgickému státnímu zástupci <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>CD-ROM a hard disk s 300 GB informací<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>.</TXT></NP><?PAGE NO="7"?><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20110531">31. května 2011</DATE> sdělil právní zástupce žalobkyně Komisi, že byla podle něj informována o tom, že je žalobkyně od února 2011 účastníkem řízení o vydání předběžného opatření zmíněného v bodě 30 výše. Trval na tom, že cílem tohoto řízení je uložit Komisi povinnost zablokovat povolenky, které byly údajně odcizeny dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE>, a uvést <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>kde se v současnosti ve vnitrostátních registrech nachází<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>. Tento právní zástupce dále uvedl, že podle informací z tisku bylo <FT TYPE="NUMBER">279210</FT> údajně odcizených povolenek vyřazeno několika provozovateli v rámci Unie ke dni <DATE ISO="20110430">30. dubna 2011</DATE> (v rámci splnění povinnosti vyřadit povolenky stanovené v čl. 12 odst. 3 směrnice 2003/87 zmíněné v bodě 14 výše). Poté Komisi žádal, aby nepovolila vyřazení takových povolenek a aby je alespoň zablokovala a vrátila jejich oprávněnému vlastníkovi.</TXT></NP><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <DATE ISO="20110603">3. června 2011</DATE> prohlásil předseda tribunal de première instance de Bruxelles svou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>nepříslušnost<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> k projednání žaloby na vydání předběžného opatření uvedené v bodě 30 výše.</TXT></NP><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20110718">18. července 2011</DATE> Komise odpověděla na dopis advokáta žalobkyně ze dne <DATE ISO="20110531">31. května 2011</DATE>: zdůraznila, že nezměnila názor, pokud jde o žádost zablokovat vyřazování údajně odcizených povolenek. Podle ní je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>vrácení povolenek, jež byly předmětem údajného podvodného převodu, otázkou vnitrostátního práva a spadá do pravomoci vnitrostátních orgánů pro vynucování práva<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>, a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>Komise nemá pravomoc zablokovat takové povolenky na registrovém účtu, jelikož jsou nadále platnými nástroji ke splnění povinností<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>41</NO.P><TXT>V dopise Komisi ze dne <DATE ISO="20111213">13. prosince 2011</DATE> žalobkyně tvrdí, že Komise a členské státy mají <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>implicitně povinnost<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> najít řešení za účelem náhrady škody způsobené uživateli povolenek, který nezavinil její vznik. Dále uvedla, že hodlá proti Komisi a rumunským orgánům zahájit soudní řízení za účelem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>nahrazení vzniklých ztrát<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>. Konečně tvrdila, že takové řízení není v zájmu jejich akcionářů, a že je tedy připravena uzavřít s Komisí dohodu (anglicky <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>out-of-court settlement<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>42</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20120116">16. ledna 2012</DATE> informovala Komise žalobkyni, že nemá zájem na smírném řešení.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Řízení a návrhová žádání účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>43</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20120711">11. července 2012</DATE> podala žalobkyně projednávanou žalobu. Předkládá v ní dva druhy návrhových žádání.</TXT></NP><NP><NO.P>44</NO.P><TXT>Zaprvé navrhuje, aby Tribunál <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>mezitímním rozsudkem<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>určil, že […] Unie nese odpovědnost za jednání Komise na základě článků 256, 268 a 340 SFEU, pokud jde o škodu údajně vzniklou žalobkyni v důsledku krádeže jednoho milionu povolenek;</P></ITEM><ITEM><P>uložil […] Unii, aby žalobkyni předběžně zaplatila částku ve výši jednoho eura;</P></ITEM><ITEM><P>uložil účastníkům řízení, aby se dohodli na výši škody a/nebo uložil žalobkyni, aby prokázala konečnou výši škody do třech měsíců od data mezitímního rozsudku;</P></ITEM><ITEM><P>prohlásil rozsudek za vykonatelný.<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/></P></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>45</NO.P><TXT>Zadruhé navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>uložil […] Unii, aby jí vyplatila částku odpovídající hodnotě odcizených povolenek, které nebyly vráceny k datu pravomocného rozsudku, a to tržní cenu k datu krádeže včetně úroků ve výši 8 % za rok od <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE>;</P></ITEM><ITEM><P>uložil […] Unii náhradu nákladů řízení a</P></ITEM><?PAGE NO="8"?><ITEM><P>prohlásil rozsudek za vykonatelný.<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/></P></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>46</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20121019">19. října 2012</DATE> doručila Komise soudní kanceláři Tribunálu svou žalobní odpověď. Navrhovala, aby Tribunál</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>zamítl žalobu;</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>47</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20121023">23. října 2012</DATE> bylo žalobkyni vráceno <FT TYPE="NUMBER">94761</FT> povolenek <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>zablokovaných<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> italským registrem, které zabavil italský státní zástupce. K tomuto datu tedy žalobkyni chybělo <FT TYPE="NUMBER">905239</FT> povolenek, a nikoli jeden milion, jak původně tvrdila (viz bod 44 výše).</TXT></NP><NP><NO.P>48</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20130211">11. února 2013</DATE> žalobkyně doručila soudní kanceláři Tribunálu repliku. Změnila jedno z návrhových žádání. Namísto návrhu, aby Tribunál <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>uložil účastníkům řízení, aby se dohodli na výši škody a/nebo uložil žalobkyni, aby prokázala konečnou výši škody do třech měsíců od data mezitímního rozsudku<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>, navrhla, aby Tribunál uložil <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0059" ID="QS0059"/>účastníkům řízení, aby se dohodli na výši náhrady škody a/nebo uložil žalobkyni, aby prokázala konečnou výši škody do tří měsíců od ukončení trestního řízení vedeného v Rumunsku<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>. Ve zbývající části zůstala její návrhová žádání stejná jako v žalobě.</TXT></NP><NP><NO.P>49</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20130529">29. května 2013</DATE> doručila Komise soudní kanceláři Tribunálu dupliku.</TXT></NP><NP><NO.P>50</NO.P><TXT>Při změně složení senátů Tribunálu byl soudce zpravodaj přidělen k osmému senátu, kterému byla tudíž tato věc přidělena.</TXT></NP><NP><NO.P>51</NO.P><TXT>Na návrh soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (osmý senát) o zahájení ústní části řízení. V rámci organizačních procesních opatření vyzval Tribunál účastníky řízení, aby odpověděli na otázky a předložili některé dokumenty.</TXT></NP><NP><NO.P>52</NO.P><TXT>Dopisem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20140205">5. února 2014</DATE> Komise na tuto žádost odpověděla. Žalobkyně tak učinila dne <DATE ISO="20140206">6. února 2014</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>53</NO.P><TXT>Řeči žalobkyně a Komise a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne <DATE ISO="20140227">27. února 2014</DATE>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám a věcnému posouzení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>54</NO.P><TXT>Než Tribunál posoudí opodstatněnost žaloby, posoudí i bez návrhu její přípustnost s ohledem na podmínky stanovené v čl. 44 odst. 1 písm. c) jeho jednacího řádu a poté rozhodne, jaké jsou procesní důsledky toho, že byla rumunskému soudu předložena žaloba, která zní na náhradu téže škody jako v rámci tohoto řízení, avšak směřuje proti rumunským orgánům.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke splnění podmínek podle čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>55</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury na základě článku 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie ve spojení s článkem 53 prvním pododstavcem uvedeného statutu a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu musí každá žaloba obsahovat uvedení předmětu sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Toto musí být dostatečně jasné a přesné, aby umožnilo žalovanému připravit si svou obhajobu a Tribunálu o žalobě rozhodnout případně bez ostatních podpůrných informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je k přípustnosti žaloby nezbytné, aby základní skutkové a právní poznatky, na kterých je žaloba založena, vycházely přinejmenším stručně,<?PAGE NO="9"?> avšak soudržným a srozumitelným způsobem, ze samotného textu žaloby. Aby byly konkrétně splněny tyto požadavky, musí žaloba na náhradu škody údajně způsobené unijním orgánem obsahovat údaje, které umožňují zaprvé určit jednání, které je vytýkáno, zadruhé charakter a rozsah údajně vzniklé škody a zatřetí důvody, na základě kterých má žalobkyně za to, že mezi tímto jednáním a škodou existuje příčinná souvislost (viz rozsudek Tribunálu ze dne <DATE ISO="20100302">2. března 2010</DATE>, Arcelor v. Parlament a Rada, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="T-16/04" PAGE.ECR="II-211" YEAR="2010">T-16/04, Sb. rozh. s. II-211</REF.DOC.ECR>, bod 132 a citovaná judikatura).</TXT></NP><NP><NO.P>56</NO.P><TXT>Není však nezbytné v žalobě uvádět přesný rozsah škody jakožto podmínku přípustnosti, a tím méně vyčíslovat výši požadované náhrady škody, jelikož toto je možné učinit vždy až do stadia repliky za podmínky, že žalobkyně uvede konkrétní okolnosti odůvodňující toto opoždění a uvede skutečnosti, které umožní posoudit charakter a rozsah této škody, takže žalovaná strana bude moci zajistit svou obhajobu (viz výše uvedený rozsudek Arcelor v. Parlament a Rada, bod 55 výše, bod 135 a citovaná judikatura).</TXT></NP><NP><NO.P>57</NO.P><TXT>Ve světle těchto konstatování je tedy třeba zjistit, zda žaloba splňuje podmínky stanovené v čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Jednání vytýkané Unii</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>58</NO.P><TXT>Argumentace v žalobě má prokázat, že Komise měla žalobkyni odhalit totožnost stávajících držitelů odcizených povolenek a zakázat jakékoli transakce týkající se těchto povolenek, aby usnadnila jejich vrácení žalobkyni. V bodě 64 žaloby totiž žalobkyně tvrdí, že Komise založila odpovědnost Unie tím, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0060" ID="QS0060"/>odmítla sdělit, kde se odcizené povolenky nachází, a nezablokovala je<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>. Podobná tvrzení se nachází v bodě 68 žaloby. Konkrétnější tvrzení jsou konečně uvedena v bodě 134 žaloby. Zde se uvádí, že Unii není vytýkána <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0061" ID="QS0061"/>krádež jako taková<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>, ale <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0062" ID="QS0062"/>neoprávněné odmítnutí a neschopnost […] Komise zablokovat v požadovaném období odcizené povolenky a uvést, kde se nachází<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>59</NO.P><TXT>Je pravda, že žalobkyně v bodě 65 žaloby tvrdí, že se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0063" ID="QS0063"/>[s]kutečnosti, které vedly k založení odpovědnosti Unie<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>, udály dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE>, tj. ke dni údajného neoprávněného převodu povolenek. Žalobkyně však nikdy tento převod nepřičetla přímo Komisi, takže je třeba učinit závěr, že jednání, která žalobkyně Komisi vytýká, jsou v žalobě jednoznačně určena. Jde o dvojí jednání. Jednak údajné odmítnutí Komise <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0064" ID="QS0064"/>sdělit, kde se odcizené povolenky nachází<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> a jednak odmítnutí tohoto orgánu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0065" ID="QS0065"/>zablokovat je<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Uplatňovaná škoda</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>60</NO.P><TXT>Žalobkyně se v návrhových žádáních domáhá, aby jí byla jakožto náhrada škody vyplacena částka odpovídající <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0066" ID="QS0066"/>hodnotě odcizených povolenek, které nebyly vráceny k datu pravomocného rozsudku, a sice tržní ceně k datu krádeže včetně úroků ve výši 8 % za rok od <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE><QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>61</NO.P><TXT>Dostatečně přesně tak vymezila charakter škody, kterou uplatňuje: jde striktně o majetkovou újmu vyjádřenou především kupní cenou jednoho milionu údajně odcizených povolenek ke dni <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE>, které nebyly k datu podání žaloby vráceny.</TXT></NP><NP><NO.P>62</NO.P><TXT>Na žalobu je dále nutné pohlížet v tom smyslu, že obsahuje informace postačující k vymezení přesného rozsahu uplatňované škody.</TXT></NP><NP><NO.P>63</NO.P><TXT>Část žaloby s návrhovými žádáními, kde je uveden návrh na náhradu škody, je totiž třeba chápat ve spojení s bodem 119 žaloby, podle něhož činí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0067" ID="QS0067"/>ztráty<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> vzniklé žalobkyni <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0068" ID="QS0068"/>okolo 15 milionů eur<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/>.</TXT></NP><?PAGE NO="10"?><NP><NO.P>64</NO.P><TXT>I když je toto číslo přibližné, musí být vykládáno s ohledem na bod 7 žaloby, v němž se uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0069" ID="QS0069"/>průměrná kupní cena [každé údajně odcizené a nevrácené povolenky činila k datu údajné krádeže] 10 až 20 eur<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>. Z toho vyplývá, že žalobkyně požaduje náhradu škody maximálně ve výši 20 milionů euro bez úroků.</TXT></NP><NP><NO.P>65</NO.P><TXT>Povaha i rozsah uplatňované škody jsou tedy v žalobě určeny.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>C –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Příčinná souvislost</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>66</NO.P><TXT>V žalobě se konečně poměrně jasně uvádí, že uplatňovaná škoda vznikla <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0070" ID="QS0070"/>v důsledku protiprávního odmítnutí Komise a její neschopnosti […] zablokovat v požadované době odcizené povolenky a sdělit, kde se nachází.<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/> Podle žalobkyně přitom toto odmítnutí znemožnilo identifikovat stávající majitele těchto povolenek a následně vést řízení, a případně i soudní řízení, za účelem jejich navrácení.</TXT></NP><NP><NO.P>67</NO.P><TXT>Tyto informace ohledně příčinné souvislosti mezi vytýkaným jednáním a údajnou škodou postačují k závěru, že žaloba splňuje požadavky stanovené v čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K procesním důsledkům toho, že byla rumunskému soudu předložena žaloba, která zní na náhradu téže škody jako v rámci tohoto řízení, avšak směřuje proti rumunským orgánům</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>68</NO.P><TXT>V bodě 17 repliky žalobkyně uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0071" ID="QS0071"/>podala občanskoprávní žalobu<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/> k rumunskému soudu proti správnímu orgánu pověřenému vedením rumunského registru. Dodává, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0072" ID="QS0072"/>tato žaloba se liší [od projednávané žaloby] a není [s ní] ve střetu, jelikož vychází ze smlouvy, kterou žalobkyně uzavřela s rumunskou správou<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>69</NO.P><TXT>Z bodu 49 návrhu na zahájení řízení před rumunským soudem, která došla kanceláři tohoto soudu dne <DATE ISO="20111110">10. listopadu 2011</DATE>, vyplývá, že škoda, jejíž nahrazení je požadováno od rumunských orgánů, odpovídá kupní ceně jednoho milionu emisních povolenek ke dni <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE>, které byly údajně neoprávněně převedeny a které se nepodařilo získat zpět. Ačkoli se jednání vytýkané rumunským orgánům (tj. porušení povinnosti zajistit bezpečnost rumunského registru) liší od jednání vytýkaného Komisi v rámci projednávané žaloby, nemění to nic na tom, že uplatňovaná škoda je v obou případech stejná: odpovídá hodnotě údajně odcizených povolenek, které nebyly vráceny zpět k datu podání žaloby (viz bod 61 výše).</TXT></NP><NP><NO.P>70</NO.P><TXT>Podle informací poskytnutých žalobkyní k datu jednání a <HT TYPE="ITALIC">a fortiori</HT> k datu podání žaloby žádný rumunský soud dosud nevydal rozhodnutí.</TXT></NP><NP><NO.P>71</NO.P><TXT>Pokud by v takové situaci po ukončení jednání v projednávané věci vyhověl rumunský soud návrhu, který mu žalobkyně předložila, a pokud by Tribunál současně vyhověl projednávané žalobě, získala by žalobkyně dvojí náhradu za tutéž škodu.</TXT></NP><NP><NO.P>72</NO.P><TXT>Judikatura však umožňuje předejít takovým důsledkům v závislosti na konkrétním případě buď při posuzování přípustnosti žaloby, nebo později při posuzování její opodstatněnosti.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Důsledky podání žaloby na náhradu škody k rumunskému soudu na přípustnost projednávané žaloby</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>73</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="19890530">30. května 1989</DATE>, Roquette frères v. Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="20/88" PAGE.ECR="1553" YEAR="1989">20/88, Recueil, s. 1553</REF.DOC.ECR>, bod 15), Soudní dvůr rozhodl, že přípustnost žaloby na náhradu škody podle článku 268 a článku 340 druhého pododstavce SFEU může v některých případech záviset na tom, zda byly vyčerpány dostupné<?PAGE NO="11"?> vnitrostátní opravné prostředky k získání náhrady od vnitrostátních orgánů, zajišťují-li tyto vnitrostátní opravné prostředky účinným způsobem ochranu práv dotyčných osob tím, že mohou vést k náhradě údajné škody.</TXT></NP><NP><NO.P>74</NO.P><TXT>Použití slovesa <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0073" ID="QS0073"/>moci<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> ve formulaci této zásady nasvědčuje tomu, že nevyčerpání <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0074" ID="QS0074"/>dostupných vnitrostátních opravných prostředků k získání náhrady od vnitrostátních orgánů<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> nemusí unijní soud systematicky vést k závěru o nepřípustnosti. Závěr o nepřípustnosti žaloby může učinit pouze <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0075" ID="QS0075"/>v některých případech<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>75</NO.P><TXT>Tyto případy rozsudek Roquette frères v. Komise, bod 73 výše (bod 15), neuvádí. Tribunál však má za to, že existuje pouze jediný případ, kdy má okolnost, že nebylo pravomocně rozhodnuto o žalobě na náhradu škody podané k vnitrostátnímu soudu, nutně za následek nepřípustnost žaloby na náhradu škody předložené k unijnímu soudu. Jde o případ, kdy tato okolnost znemožňuje tomuto soudu určit povahu a výši škody, která je před ním uplatňována, a kdy nejsou splněny podmínky podle čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu (viz judikatura uvedená v bodě 55 výše).</TXT></NP><NP><NO.P>76</NO.P><TXT>V projednávaném případě je přitom Tribunál s to vymezit povahu a výši uplatňované škody, nehledě na to, že na základě informací ve spise nelze konstatovat, že by některý z rumunských soudů rozhodl o žalobě na náhradu škody podané žalobkyní (viz bod 65 výše).</TXT></NP><NP><NO.P>77</NO.P><TXT>Na základě z judikatury vycházející z rozsudku Roquette frères v. Komise, bod 73 výše (bod 15), proto nelze projednávanou žalobu zamítnout jako nepřípustnou.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Důsledky podání žaloby na náhradu škody k rumunskému soudu na posouzení opodstatněnosti projednávané žaloby</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>78</NO.P><TXT>Podání žaloby k vnitrostátnímu soudu na náhradu téže škody jako k unijnímu soudu nemá následky pouze stran přípustnosti. Má rovněž vliv na posouzení opodstatněnosti žaloby na náhradu škody předložené unijnímu soudu.</TXT></NP><NP><NO.P>79</NO.P><TXT>Podle judikatury platí, že pokud osoba podala dvě žaloby na náhradu jedné a téže škody jednak proti vnitrostátnímu orgánu k vnitrostátnímu soudu a jednak proti orgánu či subjektu Unie k unijnímu soudu, a hrozí, že z důvodu odlišného posouzení této škody dvěma soudy bude uvedená osoba nedostatečně či nadměrně odškodněna, unijní soud musí před rozhodnutím o škodě vyčkat rozhodnutí vnitrostátního soudu o žalobě, která mu byla předložena, jímž se před ním ukončuje řízení (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne <DATE ISO="19670714">14. července 1967</DATE>, Kampffmeyer a další v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="5/66+7/66+13/66+14/66+15/66+16/66+17/66+18/66+19/66+20/66+21/66+22/66+23/66+24/66" PAGE.ECR="317" YEAR="1967">5/66, 7/66 a 13/66 až 24/66, Recueil, s. 317, 344</REF.DOC.ECR>; ze dne <DATE ISO="19671130">30. listopadu 1967</DATE>, Becher v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="30/66" PAGE.ECR="369" YEAR="1967">30/66, Recueil, s. 369, 389</REF.DOC.ECR> a 390, rozsudek Tribunálu ze dne <DATE ISO="20061213">13. prosince 2006</DATE>, É. R. a další v. Rada a Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="T-138/03" PAGE.ECR="II-4923" YEAR="2006">T-138/03, Sb. rozh. s. II-4923</REF.DOC.ECR>, bod 42).</TXT></NP><NP><NO.P>80</NO.P><TXT>V podobném případě je tak unijní soud povinen vyčkat rozhodnutí vnitrostátního soudu před tím, než rozhodne o existenci a výši škody. Během této doby tedy nemůže rozhodnout ani o příčinné souvislosti mezi jednáním vytýkaným Unii a uplatňovanou škodou. Může však ještě před rozhodnutím vnitrostátního soudu určit, zda je vytýkané jednání s to založit mimosmluvní odpovědnost Unie. Ve věci, v níž byl vydán rozsudek Kampffmeyer a další v. Komise, bod 79 výše (Recueil, s. 339), se tak Soudní dvůr před přerušením řízení vyslovil k existenci <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0076" ID="QS0076"/>nesprávného úředního postupu způsobilého založit odpovědnost Společenství<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>81</NO.P><TXT>V projednávaném případě podala žalobkyně žalobu, o které rumunský soud dosud nerozhodl, na náhradu téže škody, kterou uplatňuje v rámci projednávané žaloby, a proto Tribunál nebude zatím posuzovat škodu a příčinnou souvislost.</TXT></NP><NP><NO.P>82</NO.P><TXT>Tribunál nicméně podotýká, že může rozhodnout o otázkách, jež předchází tomuto posouzení.</TXT></NP><?PAGE NO="12"?><NP><NO.P>83</NO.P><TXT>Může konkrétně posoudit legalitu obou jednání Komise, jež žalobkyně uvádí na podporu svých návrhových žádání na náhradu škody za zaviněné protiprávní jednání. Pokud by měl dále tato dvě první návrhová žádání na náhradu škody zamítnout, je rovněž oprávněn rozhodnout o tom, zda byly splněny podmínky pro založení objektivní odpovědnosti za předpokladu, že má takový odpovědnostní režim své místo v unijním právu.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K věci samé</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>84</NO.P><TXT>Žalobkyně usiluje o založení dvojí odpovědnosti Unie: subjektivní odpovědnosti Unie, tj. odpovědnosti za zaviněné protiprávní jednání, a podpůrně objektivní odpovědnosti, tj. odpovědnosti za právem dovolené jednání.</TXT></NP><NP><NO.P>85</NO.P><TXT>Tyto dvě oblasti budou zkoumány postupně.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K subjektivní odpovědnosti</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>86</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury je založení mimosmluvní odpovědnosti Unie podmíněno splněním několika podmínek, tj. zaprvé přičitatelnost vytýkaného jednání orgánu či subjektu Unie, zadruhé protiprávnost tohoto jednání, zatřetí vznik škody a začtvrté přímá příčinná souvislost mezi uvedeným jednáním a údajnou škodou. Pokud jedna z podmínek není splněna, musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta, aniž je nezbytné zkoumat, zda jsou splněny ostatní podmínky (viz rozsudek Tribunálu ze dne <DATE ISO="20120710">10. července 2012</DATE>, Interspeed v. Komise, T‑587/10, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 38 a citovaná judikatura).</TXT></NP><NP><NO.P>87</NO.P><TXT>Pro splnění podmínky protiprávnosti vytýkaného jednání požaduje judikatura, aby bylo dáno dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž předmětem je přiznat práva jednotlivcům. V tomto ohledu je třeba připomenout, že režim, k němuž judikatura dospěla v oblasti mimosmluvní odpovědnosti Unie, zohledňuje především složitost situací, které bylo třeba vyřešit, obtížnost použití nebo výkladu znění právních předpisů, a zvláště pak prostor pro uvážení, kterým disponuje autor napadeného aktu. Rozhodujícím kritériem umožňujícím považovat porušení unijního práva za dostatečně závažné je skutečnost, že dotčený orgán zjevně a závažně nerespektoval omezení, která jsou stanovena pro jeho posuzovací pravomoc. Pokud tento orgán disponuje pouze velice zúženým či dokonce neexistujícím prostorem pro uvážení, může k prokázání existence dostatečně závažného porušení postačovat prosté porušení unijního práva (rozsudky Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20000704">4. července 2000</DATE>, Bergaderm a Goupil v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-352/98 P" PAGE.ECR="I-5291" YEAR="2000">C-352/98 P, Recueil, s. I-5291</REF.DOC.ECR>, body 40 a 42 až 44, a ze dne <DATE ISO="20021210">10. prosince 2002</DATE>, Komise v. Camar a Tico, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-312/00 P" PAGE.ECR="I-11355" YEAR="2002">C-312/00 P, Recueil, s. I-11355</REF.DOC.ECR>, body 52 až 55).</TXT></NP><NP><NO.P>88</NO.P><TXT>Ve světle těchto konstatování je třeba posoudit legalitu oněch dvou jednání, která, jak bylo uvedeno v bodě 59 výše, vytýká žalobkyně Komisi.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">První vytýkané jednání v podobě odmítnutí sdělit, kde se nachází povolenky odcizené údajně dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Existence prvního vytýkaného jednání</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>89</NO.P><TXT>Je pravda, že v dopisech, které byly jménem žalobkyně zaslány Komisi a které jsou součástí spisu, chybí výslovná žádost, aby Komise sdělila, kde se nachází povolenky odcizené údajně dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>90</NO.P><TXT>Je však třeba konstatovat, že Komise žalobkyni sama informovala v dopisech ze dne 14. a <DATE ISO="20101222">22. prosince 2010</DATE> o tom, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0077" ID="QS0077"/>informace [týkající se obchodování s povolenkami] je důvěrná po dobu pěti let<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/>.</TXT></NP><?PAGE NO="13"?><NP><NO.P>91</NO.P><TXT>Ze spisu navíc vyplývá, že žalobkyně požádala dne <DATE ISO="20110221">21. února 2011</DATE> předsedu tribunal de première instance de Bruxelles, aby uložil Komisi povinnost <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0078" ID="QS0078"/>poskytnout informace o totožnosti majitele či majitelů<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/> účtů, na nichž se nachází povolenky, které jí byly podle ní odcizeny dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE> (viz bod 30 výše). Žalobkyně se jinými slovy domáhala, aby byl Komisi uložen příkaz sdělit, kde se nachází údajně odcizené povolenky.</TXT></NP><NP><NO.P>92</NO.P><TXT>Ačkoli byla taková žádost předložena předsedovi tribunal de première instance de Bruxelles, a nikoli Komisi, Komise na ni podle všeho reagovala v dopise ze dne <DATE ISO="20110407">7. dubna 2011</DATE> (viz bod 36 výše). V tomto dopise se totiž uvádí, že údaje o transakcích vedené v nezávislé evidenci transakcí Společenství jsou důvěrné a že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0079" ID="QS0079"/>v souladu se zavedenou praxí<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/> je Komise poskytuje pouze vnitrostátním orgánům pro vynucování práva na základě řádně odůvodněné žádosti. Tento dopis ze dne <DATE ISO="20110407">7. dubna 2011</DATE> nebyl adresován žalobkyni, ale jiné společnosti téže skupiny. Neobsahoval ani odkaz na žádost žalobkyně podanou v rámci řízení zahájeného před tribunal de première instance de Bruxelles. To však nemění nic na tom, že na tuto žádost nepřímo odpovídal.</TXT></NP><NP><NO.P>93</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je nutné konstatovat, že Komise odmítla vyhovět žádosti žalobkyně, aby jí sdělila, kde se nachází povolenky odcizené údajně dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE>. K prvnímu jednání tedy prokazatelně došlo.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Legalita prvního vytýkaného jednání</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>94</NO.P><TXT>Za účelem prokázání protiprávnosti prvního vytýkaného jednání, tj. odmítnutí Komise poskytnout žalobkyni přímo důvěrné informace, uvádí žalobkyně sedm žalobních důvodů.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>První žalobní důvod, spočívající v porušení čl. 10 odst. 1 nařízení č. 2216/2004</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="7"><TITLE><TI><P>Argumenty žalobkyně</P></TI></TITLE><NP><NO.P>95</NO.P><TXT>Podstatou prvního žalobního důvodu žalobkyně je skutečnost, že Komise porušila článek 10 nařízení č. 2216/2004, který obsahuje úpravu důvěrnosti, když jí neposkytla informace o údajně odcizených povolenkách.</TXT></NP><NP><NO.P>96</NO.P><TXT>Na podporu tohoto žalobního důvodu uvádí, že Komise měla povinnost poskytnout jí důvěrné informace, které by jí umožnily získat zpět údajně odcizené povolenky. Podle ní totiž článek 10 nařízení č. 2216/2004 umožňuje poskytnout důvěrné informace v případě, že je to nezbytné ke splnění požadavků stanovených nařízením č. 2216/2004, směrnicí 2003/87 a vnitrostátní právní úpravou. Právě poskytnutí informací o odcizených povolenkách je přitom podle ní nezbytné ke <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0080" ID="QS0080"/>splnění<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/> takových požadavků a je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0081" ID="QS0081"/>podmínkou pro vedení registrů<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>97</NO.P><TXT>Aby odůvodnila svůj postoj, žalobkyně tvrdí, že článek 20 směrnice 2003/87 svěřuje útvarům Komise pověřeným vedením nezávislé evidence transakcí Společenství úkol odhalovat případné nesrovnalosti v transakcích jako krádeže a zjednat jejich nápravu. Takový úkol však podle ní nelze řádně splnit, pokud není <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0082" ID="QS0082"/>obětem těchto nesrovnalostí<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/> poskytnuta žádná informace. Poskytnutí informací o účtech <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0083" ID="QS0083"/>za účelem navrácení odcizených povolenek<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/> je tedy podle ní v souladu s požadavky stanovenými v článku 20 směrnice 2003/87.</TXT></NP><NP><NO.P>98</NO.P><TXT>Žalobkyně konečně tvrdí, že Komise sice prohlásila, že souhlasí s <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0084" ID="QS0084"/>poskytnutím informací orgánům [členských států] pro vynucování práva<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/>, avšak vyloučila, že by takovým orgánem mohly být občanskoprávní soudy a konkrétně předseda tribunal de première instance de Bruxelles. Takový názor je podle žalobkyně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0085" ID="QS0085"/>neodůvodněný a sám o sobě představuje zneužití pravomoci<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/> (anglicky <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0086" ID="QS0086"/>misuse of powers<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/>). Dodává, že Komise <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0087" ID="QS0087"/>ve skutečnosti<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/> do dnešního dne neodpověděla na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0088" ID="QS0088"/>dožádání zaslané rumunskými orgány činnými v trestním řízení […] dne <DATE ISO="20110113">13. ledna 2011</DATE><QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/>.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="14"?><GR.SEQ LEVEL="7"><TITLE><TI><P>Opodstatněnost argumentů žalobkyně</P></TI></TITLE><NP><NO.P>99</NO.P><TXT>Za účelem odpovědi na první žalobní důvod je nejprve třeba uvést a vyložit ustanovení článku 10 nařízení č. 2216/2004.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="8"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Ustanovení článku 10 nařízení č. 2216/2004 ve znění platném k datu jednání vytýkaného Komisi</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>100</NO.P><TXT>Úvodem je třeba zdůraznit, že článek 10 nařízení č. 2216/2004 byl použitelný k datu, které je třeba považovat za datum, k němuž Komise odmítla poskytnout informace, jež žalobkyně požadovala, tj. <DATE ISO="20110407">7. dubna 2011</DATE> (viz bod 92 výše). Článek 91 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 994/2008 o normalizovaném a bezpečném systému registrů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="271" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="2011">Úř. věst. L 271, s. 3</REF.DOC.OJ>) sice zrušil nařízení č. 2216/2004, avšak s účinností až od <DATE ISO="20120101">1. ledna 2012</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>101</NO.P><TXT>Článek 10 odst. 1 nařízení č. 2216/2004 zůstal do svého zrušení k <DATE ISO="20120101">1. lednu 2012</DATE> nezměněn. Stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0089" ID="QS0089"/>[v]eškeré informace, včetně držení všech účtů a všech provedených transakcí, uchovávané v registrech a v nezávislé evidenci transakcí Společenství jsou považovány za důvěrné pro všechny účely kromě provádění požadavků tohoto nařízení, směrnice 2003/87/ES nebo vnitrostátního práva.<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/></TXT></NP><NP><NO.P>102</NO.P><TXT>Znění čl. 10 odst. 2 až 2e nařízení č. 2216/2004 použitelné k datu prvního vytýkaného jednání podle žalobkyně vyplývá ze znění změn provedených čl. 78 bod 2 nařízení Komise (EU) č. 920/2010 ze dne <DATE ISO="20101007">7. října 2010</DATE> o standardizovaném a bezpečném systému registrů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="270" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2010">Úř. věst. L 270, s. 1</REF.DOC.OJ>), které v souladu s článkem 80 tohoto nařízení vstoupily v platnost dne <DATE ISO="20101015">15. října 2010</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>103</NO.P><TXT>Článek 10 odst. 2 až 2e nařízení č. 2216/2004 ve znění použitelném na spor stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="010.002"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0090" ID="QS0090"/>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Údaje uchovávané v registrech a [nezávislé evidenci transakcí Společenství] mohou obdržet tyto subjekty:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>orgány pro vynucování práva a daňové úřady členského státu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>[OLAF];</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>Europol;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>správci registrů členských států.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="010.002A"><NO.PARAG>2a</NO.PARAG><ALINEA>Údaje o transakcích mohou být poskytnuty subjektům uvedeným v odstavci 2, když o to požádají hlavního správce nebo správce registru, pokud jsou tyto žádosti odůvodněné a nezbytné pro účely vyšetřování, zjišťování a stíhání podvodů, správy a vymáhání daní, praní peněz, financování terorismu nebo závažných trestných činů.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="010.002B"><NO.PARAG>2b</NO.PARAG><ALINEA>Subjekt, který dostává údaje v souladu s odstavcem 2a, zajistí, že obdržené údaje budou použity pouze pro účely uvedené v žádosti podle odstavce 2a a nebudou vědomě a náhodně zpřístupněny pro osoby nezúčastněné na zamýšleném účelu použití údajů [osoby, jež nejsou dotčeny zamýšleným účelem použití údajů]. Toto ustanovení nevylučuje, že uvedené subjekty zpřístupní údaje jiným subjektům uvedeným v odstavci 2, je-li to nezbytné pro účely oznámené v žádosti, která byla podána v souladu s odstavcem 2a. Toto ustanovení nevylučuje, že uvedené subjekty zpřístupní údaje jiným subjektům uvedeným v odstavci 2, je-li to nezbytné pro účely oznámené v žádosti, která byla podána v souladu s odstavcem 2a.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="15"?><PARAG IDENTIFIER="010.002C"><NO.PARAG>2c</NO.PARAG><ALINEA>Hlavní správce může subjektům uvedeným v odstavci 2 poskytnout na jejich žádost přístup k anonymizovaným údajům o transakcích pro účely vyhledávání případů podezřelých transakcí. Subjekty s tímto přístupem mohou případy podezřelých transakcí oznámit jiným subjektům uvedeným v odstavci 2.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="010.002D"><NO.PARAG>2d</NO.PARAG><ALINEA>Správci registrů dají všem ostatním správcům registrů prostřednictvím bezpečných prostředků k dispozici jména a údaje o totožnosti osob, kterým odmítli otevřít účet, nebo které odmítli jmenovat odpovědným zástupcem nebo dalším odpovědným zástupcem.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="010.002E"><NO.PARAG>2e</NO.PARAG><ALINEA>Správci registrů mohou vnitrostátním orgánům pro vymáhání práva oznámit všechny transakce, které zahrnují počet jednotek překračující množství stanovené národním správcem a oznámit každý účet zapojený v průběhu 24 hodin do počtu transakcí, který překračuje množství stanovené národním správcem.<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>104</NO.P><TXT>Konečně, znění čl. 10 odst. 3 nařízení č. 2216/2004, které se použije k datu prvního vytýkaného jednání, vyplývalo ze změny provedené článkem 1 bod 6 nařízení č. 916/2007.</TXT></NP><NP><NO.P>105</NO.P><TXT>Ve znění použitelném na spor čl. 10 odst. 3 nařízení č. 2216/2004 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0091" ID="QS0091"/>Každý příslušný orgán a správce registrů provádí postupy týkající se povolenek, ověřených emisí […] účtů nebo kjótských jednotek pouze tehdy, jsou-li nezbytné pro naplnění jejich funkce příslušného orgánu nebo správce registru.<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="8"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Výklad článku 10 nařízení č. 2216/2004</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>106</NO.P><TXT>Článek 10 nařízení č. 2216/2004 reaguje na obavy stran zachování obchodního tajemství. Jako pravidlo stanoví, že veškeré informace, včetně držení všech účtů a všech provedených transakcí, uchovávané v registrech a v nezávislé evidenci transakcí Společenství jsou považovány za důvěrné.</TXT></NP><NP><NO.P>107</NO.P><TXT>První výjimka z tohoto pravidla je stanovena v odst. 1 článku 10 nařízení č. 2216/2004. Tato výjimka se týká případu, kdy má poskytnutí takových informací sloužit k provádění požadavků nařízení č. 2216/2004, směrnice 2003/87 či vnitrostátního práva. Musí však být vykládána restriktivně stejně jako jakákoli odchylka či výjimka z obecného pravidla (viz rozsudek Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20110929">29. září 2011</DATE>, Komise v. Irsko, C‑82/10, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 44 a citovaná judikatura). Dále je třeba uvést, že se vztahuje pouze na dva případy. První je poskytnutí informací vedených v registru a nezávislé evidenci transakcí Společenství požadované výslovně ustanovením směrnice 2003/87 či nařízení č. 2216/2004 nebo vnitrostátním normativním ustanovením, které je v souladu s unijním právem. Druhý případ se týká poskytnutí těchto informací, jsou-li nezbytné ke správnému uplatnění těchto ustanovení. Dále je třeba podotknout, že uvedená výjimka platí v zásadě pouze ve prospěch orgánů veřejné moci, které mohou být z tohoto titulu pověřeny <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0092" ID="QS0092"/>prováděním<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/> ustanovení nařízení č. 2216/2004 a směrnice 2003/87 či ustanovení vnitrostátní právní úpravy, kterými se tyto unijní normy provádějí či uplatňují.</TXT></NP><NP><NO.P>108</NO.P><TXT>Odstavce 2, 2a, 2b a 2c článku 10 nařízení č. 2216/2004 stanoví druhou výjimku z pravidla důvěrnosti informací vedených v registrech a nezávislé evidenci transakcí Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>109</NO.P><TXT>Odstavec 2 výslovně stanoví, že tato výjimka platí pouze pro orgány pro vynucování práva a daňové úřady členského státu, OLAF, Europol a správce registrů členských států.</TXT></NP><NP><NO.P>110</NO.P><TXT>Podle odstavce 2a ostatně přichází v úvahu pouze v případě, že tyto subjekty předložily žádost o informace vedené v registrech a nezávislé evidenci transakcí Společenství. Tato žádost musí být řádně odůvodněna. Požadované informace musí být nezbytné k potírání přečinů či trestných činů, nebo k stanovení daňového základu či jejímu vymáhání.</TXT></NP><?PAGE NO="16"?><NP><NO.P>111</NO.P><TXT>Odstavec 2b konečně nezakazuje subjektu, který získá informace na základě odstavce 2a, poskytnout je fyzickým či právnickým osobám, jichž se přímo týkají trestní a daňové aspekty uvedené v žádosti. Článek 10 odst. 2b první věta totiž <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0093" ID="QS0093"/>[ukládá každému] subjektu, který dostává údaje v souladu s odstavcem 2a, [aby zajistil], že obdržené údaje budou použity pouze pro účely uvedené v žádosti podle odstavce 2a a nebudou vědomě a náhodně zpřístupněny pro osoby nezúčastněné na zamýšleném účelu použití údajů [osoby, jež nejsou dotčeny zamýšleným účelem použití údajů]. Z toho je třeba <HT TYPE="ITALIC">a</HT> <HT TYPE="ITALIC">contrario</HT> dovodit, že osoby <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0094" ID="QS0094"/>dotčené použitím údajů<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/>, které jsou uvedeny v žádosti předložené na základě odstavce 2a, mohou tyto údaje získat od subjektů, které podaly uvedenou žádost.</TXT></NP><NP><NO.P>112</NO.P><TXT>Je však třeba zdůraznit, že pouhá skutečnost, že byla osoba dotčená použitím údajů uvedena v žádosti předložené na základě odstavce 2a, nezakládá bezpodmínečný nárok na získání těchto údajů. Jejich zpřístupnění osobě v takovém postavení je pouhou možností, o níž rozhoduje subjekt, který podal uvedenou žádost: tento subjekt posoudí, zda má k takovému poskytnutí dojít, s ohledem na jemu známé skutkové okolnosti a na použitelné vnitrostátní právo.</TXT></NP><NP><NO.P>113</NO.P><TXT>Obdrží-li takový orgán činný v trestním řízení, jako je orgán, na nějž se dne <DATE ISO="20101125">25. listopadu 2010</DATE> obrátila žalobkyně (viz bod 25 výše), v rámci svého postavení jakožto subjektu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0095" ID="QS0095"/>pro vynucování práva<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/> důvěrné informace obsažené v registrech a nezávislé evidenci transakcí Společenství, které jsou podle jeho názoru nezbytné k identifikaci pachatelů přečinu či trestného činu, článek 10 nařízení č. 2216/2004 mu nezakazuje poskytnout je fyzické či právnické osobě, která se, jako je tomu v případě žalobkyně, stala obětí údajného trestného činu. Ve smyslu článku 10 odst. 2b nařízení č. 2216/2004 totiž musí být taková osoba považována za osobu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0096" ID="QS0096"/>dotčenou<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/> důvody uváděnými za účelem zrušení důvěrnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>114</NO.P><TXT>Odstavec 2d článku 10 nařízení č. 2216/2004 zavádí třetí výjimku z pravidla zachování důvěrnosti, která se vztahuje na správce registrů. Opravňuje je k tomu, aby si vzájemně předávali informace.</TXT></NP><NP><NO.P>115</NO.P><TXT>Odstavec 2e článku 10 nařízení č. 2216/2004 konečně zavádí čtvrtou výjimku z pravidla zachování důvěrnosti: opravňuje správce registru upozornit vnitrostátní orgány pro vynucování práva na transakce, jejichž výše přesahuje určitou hranici, a na účty, u nichž počet transakcí přesahuje určitý limit za den.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="8"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Aplikace v projednávaném případě</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>116</NO.P><TXT>Zaprvé článek 20 směrnice 2003/87 stanoví, že ústřední správce určený Komisí provádí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0097" ID="QS0097"/>automatickou kontrolu<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/> každé evidované transakce, aby ověřil, že v operacích týkajících se povolenek nejsou žádné <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0098" ID="QS0098"/>nesrovnalosti<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/>, a zjistí-li tento orgán <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0099" ID="QS0099"/>nesrovnalost<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/>, informuje dotčený členský stát či dotčené členské státy (viz bod 148 níže). Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně v bodě 97 výše, tento článek ani jiné ustanovení směrnice 2003/87 či nařízení č. 2216/2004 výslovně nestanoví, že Komise může zpřístupnit informace o údajně odcizených povolenkách údajné oběti krádeže. Není rovněž prokázáno, ba dokonce ani tvrzeno, že něco takového stanoví normativní ustanovení použitelné v členském státě.</TXT></NP><NP><NO.P>117</NO.P><TXT>Dále nebylo prokázáno, že by bylo takové zrušení důvěrnosti nezbytné ke správné aplikaci ustanovení směrnice 2003/87 či nařízení č. 2216/2004 nebo normativního ustanovení použitelného v členském státě. Není konkrétně nezbytné ke správné aplikaci článku 20 směrnice 2003/87, na který poukazuje žalobkyně.</TXT></NP><NP><NO.P>118</NO.P><TXT>Za těchto podmínek nemůže žalobkyně uplatňovat výjimku <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> z pravidla zachování důvěrnosti zakotveného v čl. 10 odst. 1 nařízení č. 2216/2004 (zmíněného v bodě 108 výše).</TXT></NP><NP><NO.P>119</NO.P><TXT>Na druhém místě lze na okraj uvést, že žalobkyně je akciovou společností založenou podle rumunského práva. V rámci takového postavení nemůže užitečně uplatnit výjimku <HT TYPE="ITALIC">ratione personae</HT> podle čl. 10 odst. 2 nařízení č. 2216/2004 (připomenutou v bodě 108 výše).</TXT></NP><?PAGE NO="17"?><NP><NO.P>120</NO.P><TXT>Zatřetí žalobkyně v rámci argumentu uvedeného v bodě 98 výše v podstatě tvrdí, že Komise protiprávně odmítla zpřístupnit důvěrné informace občanskoprávnímu soudnímu orgánu, tj. předsedovi tribunal de première instance de Bruxelles, a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0100" ID="QS0100"/>ve skutečnosti<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/> je nezpřístupnila orgánu činnému v trestním řízení, tj. rumunskému státnímu zástupci. Takové odmítnutí jí podle jejího názoru následně znemožnilo přístup k těmto důvěrným informacím na základě čl. 10 odst. 2b nařízení č. 2216/2004 ve smyslu bodů 108 a 113 výše.</TXT></NP><NP><NO.P>121</NO.P><TXT>Z konstatování v žalobní odpovědi ve spojení s interním dokumentem Komise, který předložila v odpověď na písemnou otázku Tribunálu, však vyplývá, že OLAF, který je na základě článku 2 rozhodnutí Komise 1999/352/ES, ESUO, Euratom ze dne <DATE ISO="19990428">28. dubna 1999</DATE> o zřízení Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="136" PAGE.FIRST="20" DATE.PUB="1999">Úř. věst. L 136, s. 20</REF.DOC.OJ>), pověřen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0101" ID="QS0101"/>prováděním vnitřních správních vyšetřování [v Komisi] za účelem […] boje proti podvodům<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="201C" ID="QE0101"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0102" ID="QS0102"/>poskytováním pomoci Komisi při spolupráci s členskými státy v oblasti boje proti podvodům<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="201C" ID="QE0102"/>, odpověděl dne <DATE ISO="20110407">7. dubna 2011</DATE> na dožádání rumunského státního zástupce (viz bod 37 výše). Tato konstatování v žalobní odpovědi přitom nejsou nijak zpochybněna a jsou plně podpořena samotnou žalobou. Žalobkyně totiž sice v bodě 93 žaloby uvádí, že na dožádání nebylo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0103" ID="QS0103"/>ve skutečnosti<QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="201C" ID="QE0103"/> odpověděno (viz bod 98 výše), avšak současně v bodě 53 žaloby připouští, že taková odpověď byla poskytnuta. Pokud žalobkyně kritizuje v rámci argumentu uvedeného v bodě 93 žaloby relevanci odpovědi na dotyčnou žádost, kterou jménem Komise poskytl OLAF, je třeba konstatovat, že nepředložila žádný důkaz na podporu takového tvrzení. Neupřesnila ani, v čem je podle ní odpověď OLAFu podaná rumunskému státnímu zástupci nevhodná či nedostatečná, a to i přesto, že Komise v žalobní odpovědi upřesnila rozsah informací, které jejím jménem OLAF předal (viz bod 37 výše). Za těchto podmínek nemůže žalobkyně tvrdit, že Komise odmítla zpřístupnit informace rumunskému státnímu zástupci s odvoláním na jejich důvěrnost.</TXT></NP><NP><NO.P>122</NO.P><TXT>Článek 10 nařízení č. 2216/2004 dále Komisi neopravňuje zpřístupnit předsedovi tribunal de première instance de Bruxelles důvěrné informace obsažené v registrech. Jakožto soudce rozhodující o předběžném opatření totiž nemá postavení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0104" ID="QS0104"/>orgánu pro vynucování práva<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="201C" ID="QE0104"/> ve smyslu odstavce 2 písm. a) tohoto článku (viz bod 103 výše). Zejména nebyl pověřen vyšetřováním týkajícím se údajně odcizených povolenek.</TXT></NP><NP><NO.P>123</NO.P><TXT>Je tedy nepřesné tvrdit, jak činí žalobkyně, že Komise odmítla zpřístupnit důvěrné informace takovému občanskoprávnímu soudnímu orgánu členského státu, jako je předseda tribunal de première instance de Bruxelles: odmítla pouze zpřístupnit tyto informace přímo žalobkyni na příkaz tohoto belgického soudního orgánu.</TXT></NP><NP><NO.P>124</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že advokát Komise uvedl ve vyjádření předloženém dne <DATE ISO="20110221">21. února 2011</DATE> tribunal de première instance de Bruxelles následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0105" ID="QS0105"/>[U]nie vždy uváděla, že je připravena odpovědět na řádně odůvodněné otázky, které jí zaslaly státní orgány, o což však protistrana ve svém návrhu neusiluje […], jedna věc je poskytnout informace soudu, policii […] a druhá věc je poskytnout tyto informace obchodní společnosti, k čemuž požadavek – přestože je formulován před soudem – směřuje: pokud by mu bylo vyhověno, Unie […] by musela poskytnout požadované informace nikoli předsedovi [tribunal de première instance de Bruxelles] rozhodujícímu o předběžném opatření, ale žalobkyni.<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="201C" ID="QE0105"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>125</NO.P><TXT>Komise jinými slovy ústy svého advokáta tvrdila, že by na základě čl. 10 odst. 2 nařízení č. 2216/2004 souhlasila s předáním důvěrných informací o povolenkách vnitrostátním soudním orgánům. Upřesnila však, že takový návrh, jako je návrh na vydání předběžného opatření předložený žalobkyní k tribunal de première instance de Bruxelles (viz bod 30 výše), nesměřuje k poskytnutí důvěrných informací takovým orgánům, ale k jejich přímému poskytnutí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0106" ID="QS0106"/>obchodní společnosti<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="201C" ID="QE0106"/>, čemuž podle ní nemůže vyhovět.</TXT></NP><NP><NO.P>126</NO.P><TXT>První žalobní důvod tudíž není opodstatněný.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="18"?><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Druhý žalobní důvod, spočívající v porušení závazků vyplývajících z Kjótského protokolu</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="7"><TITLE><TI><P>Argumenty účastníků řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>127</NO.P><TXT>V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že čl. 10 odst. 1 nařízení č. 2216/2004 ve smyslu vyloženém v bodě 107 výše je v rozporu s bodem 47 přílohy k rozhodnutí 13/CMP.1 uvedenému v bodě 5 výše. Vznáší tak námitku protiprávnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>128</NO.P><TXT>Na podporu tohoto žalobního důvodu uvádí, že bod 47 přílohy k rozhodnutí 13/CMP.1 uvádí informace, které musí být zpřístupněny veřejnosti <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0107" ID="QS0107"/>podle bodu 44<QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="201C" ID="QE0107"/>. Podle ní přitom k těmto informacím patří <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0108" ID="QS0108"/>některé údaje o individuálních účtech<QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="201C" ID="QE0108"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>129</NO.P><TXT>Dále tvrdí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0109" ID="QS0109"/>[n]emohla důvodně očekávat, že Komise […] bude vykládat své povinnosti nepřiměřeně a nekoherentně ve vztahu […] k závazkům přijatým […] v rámci Kjótského protokolu<QUOT.END REF.START="QS0109" CODE="201C" ID="QE0109"/>, jako u rozhodnutí 13/CMP.1, a vyvozuje z toho, že byla porušena zásada ochrany legitimního očekávání.</TXT></NP><NP><NO.P>130</NO.P><TXT>V žalobní odpovědi Komise tvrdí, že příloha k rozhodnutí 13/CMP.1 není součástí unijního právního řádu, jelikož ji Unie neschválila.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="7"><TITLE><TI><P>Opodstatněnost žalobního důvodu</P></TI></TITLE><NP><NO.P>131</NO.P><TXT>I za předpokladu, že je příloha k rozhodnutí 13/CMP.1 součástí unijního právního řádu a lze se jí dovolávat před Tribunálem, musí být druhý žalobní důvod zamítnut, a to ze dvou důvodů.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="8"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>První důvod</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>132</NO.P><TXT>Bod 44 přílohy k rozhodnutí 13/CMP.1 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0110" ID="QS0110"/>[v]eřejnosti jsou zpřístupněny informace z jednotlivých vnitrostátních registrů, které nejsou důvěrné<QUOT.END REF.START="QS0110" CODE="201C" ID="QE0110"/>, a bod 47 uvedené přílohy, na který poukazuje žalobkyně, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0111" ID="QS0111"/>Informacemi podle bodu 44 […] jsou následující informace o držených jednotkách a transakcích provedených v rámci vnitrostátního registru […]:</P><P>celkové množství [kjótských jednotek (tj. ERU, CER, AAU a RMU), vymezených způsobem v bodě 4 výše,] držených na jednotlivých účtech k počátku roku;</P><P>celkové množství AAU vydaných na základě přiděleného množství […];</P><P>celkové množství ERU vydaných na základě [určitých projektů];</P><P>celkové množství [kjótských jednotek] získaných z jiných registrů a identifikační údaje o těchto účtech a registrech;</P><P>celkové množství RMU vydaných na základě [určitých činností];</P><P>celkové množství [kjótských jednotek] převedených do jiných registrů a identifikační údaje o těchto účtech a registrech;</P><P>celkové množství [kjótských jednotek] zrušených na základě [určitých činností];</P><P>celkové množství [kjótských jednotek] zrušených [řádně];</P><P>celkové množství ostatních zrušených [kjótských jednotek];</P><?PAGE NO="19"?><P>celkové množství vyřazených [kjótských jednotek];</P><P>celkové množství [kjótských jednotek] převedených z předchozího závazkového období;</P><P>[Kjótské jednotky] držené na jednotlivých účtech k relevantnímu okamžiku.<QUOT.END REF.START="QS0111" CODE="201C" ID="QE0111"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>133</NO.P><TXT>Jak vyplývá z jeho znění, bod 47 přílohy k rozhodnutí 13/CMP.1 nekvalifikuje informace, jejichž výčet uvádí, jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0112" ID="QS0112"/>nedůvěrné<QUOT.END REF.START="QS0112" CODE="201C" ID="QE0112"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>134</NO.P><TXT>Pokud bychom navzdory této skutečnosti připustili, že tento bod 47 odkazuje pouze na nedůvěrné informace, nezbývaly by žádné jiné informace, které by mohly být ve vnitrostátním registru považovány za důvěrné. Podle bodů 24, 27, 29 a 41 písm. b) přílohy k rozhodnutí 13/CMP.1 má totiž každá kjótská jednotka vlastní sériové číslo. Pokud bychom připustili, že jsou všechny informace uvedené v bodě 47 téže přílohy nedůvěrné, znamenalo by to konkrétně, že na základě tohoto bodu 47 by se mohl každý dozvědět, jaké kjótské jednotky se nachází na daném účtu v daném okamžiku, a po analýze údajů, které mu byly poskytnuty, i odkud tyto jednotky pochází. Takový vyklad bodu 47 přílohy k rozhodnutí 13/CMP.1 by tedy zbavil smyslu bod 44, který umožňuje zpřístupnit veřejnosti pouze nedůvěrné informace uložené v registrech.</TXT></NP><NP><NO.P>135</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že informace uvedené v bodě 47 jsou informacemi, které mají být zpřístupněny veřejnosti na základě bodu 44 pouze v případě, že jsou nedůvěrné.</TXT></NP><NP><NO.P>136</NO.P><TXT>Příloha k rozhodnutí 13/CMP.1 přitom neuvádí kritéria, na jejichž základě může smluvní strana Kjótského protokolu považovat informaci uvedenou v bodě 47 přílohy k tomuto rozhodnutí za nedůvěrnou.</TXT></NP><NP><NO.P>137</NO.P><TXT>Žalobkyně proto nemůže poukazovat na bod 47 přílohy k rozhodnutí 13/CMP.1, aby prokázala, že informace, o něž žádá, nejsou důvěrné.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="8"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Druhý důvod</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>138</NO.P><TXT>Body 44 a 47 rozhodnutí 13/CMP.1 upravují pouze zpřístupnění informací o kjótských jednotkách veřejnosti. Neupravují zpřístupnění informací o emisních povolenkách zavedených podle směrnice 2003/87 a nařízení č. 2216/2004 veřejnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>139</NO.P><TXT>Zaprvé, kjótské jednotky a emisní povolenka nejsou jedno a totéž.</TXT></NP><NP><NO.P>140</NO.P><TXT>Jak bylo uvedeno v bodě 10 výše, článek 45 první a druhý pododstavec nařízení č. 2216/2004 stanoví, že emisní povolenka se získá <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0113" ID="QS0113"/>přepočtem<QUOT.END REF.START="QS0113" CODE="201C" ID="QE0113"/> AAU, přičemž tento přepočet se provede tak, že se k identifikačnímu kódu každé AAU přidá prvek <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0114" ID="QS0114"/>povolenka<QUOT.END REF.START="QS0114" CODE="201C" ID="QE0114"/>. Potřeba provést takový <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0115" ID="QS0115"/>přepočet<QUOT.END REF.START="QS0115" CODE="201C" ID="QE0115"/> svědčí o tom, že se povolenka a AAU liší, a to zejména z hlediska úpravy důvěrnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>141</NO.P><TXT>Jak bylo dále uvedeno v bodě 11 výše, článek 11a směrnice 2003/87 umožňuje provozovatelům zařízení, na něž se vztahuje systém výměny povolenek na emise skleníkových plynů ve Společenství, získat s určitými výhradami emisní povolenky <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0116" ID="QS0116"/>výměnou<QUOT.END REF.START="QS0116" CODE="201C" ID="QE0116"/> za ERU nebo CER. Tato okolnost nasvědčuje tomu, že se povaha emisních povolenek liší od ERU a CER, zejména pokud jde o úpravu důvěrnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>142</NO.P><TXT>Nařízení č. 2216/2004 konečně obecněji odlišuje úpravu použitelnou pro emisní povolenky od úpravy pro kjótské jednotky. Nestaví do jedné skupiny povolenky na straně jedné a kjótské jednotky na straně druhé. Například je třeba uvést, že čl. 11 odst. 5 nařízení č. 2216/2004 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0117" ID="QS0117"/>[p]okud není stanoveno jinak, musí být možné na všech účtech [vedených v registrech] ukládat povolenky a kjótské jednotky<QUOT.END REF.START="QS0117" CODE="201C" ID="QE0117"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>143</NO.P><TXT>Zadruhé, kjótské jednotky a emisní povolenky mají odlišný účel.</TXT></NP><?PAGE NO="20"?><NP><NO.P>144</NO.P><TXT>Z bodů 1 až 4 přílohy k rozhodnutí 13/CMP.1 totiž vyplývá, že jsou kjótské jednotky vydávány na základě Kjótského protokolu či rozhodnutí přijatých k jeho provedení. Jak přitom vyplývá z jeho čl. 3 odst. 1 uvedeného v bodě 3 výše, tento protokol stejně jako rozhodnutí přijatá k jeho provedení stanoví povinnosti pouze pro státy a mezistátní organizace, které jsou smluvními stranami. Kjótské jednotky jsou tedy nástroji, které mohou tyto státy a mezistátní organizace využít ke splnění svých povinností vyplývajících z Kjótského protokolu.</TXT></NP><NP><NO.P>145</NO.P><TXT>Emisní povolenky byly naopak zavedeny na základě směrnice 2003/87 a nařízení č. 2216/2004. Tyto předpisy přitom ukládají povinnosti fyzickým a právnickým osobám, na něž se vztahují, tj. osobám vykonávajícím činnosti uvedené v příloze I ke směrnici 2003/87. Emisní povolenky jsou tedy nástroji vytvořenými unijní právní úpravou a jsou v prvé řadě určeny těmto fyzickým a právnických osobám. Jsou majetkovým vlastnictvím těchto osob a mohou být využity k obchodním účelům.</TXT></NP><NP><NO.P>146</NO.P><TXT>Jelikož Komise odmítla v dopise ze dne <DATE ISO="20110404">4. dubna 2011</DATE> poskytnout žalobkyni pouze informace o emisních povolenkách, je námitka žalobkyně, že je článek 10 nařízení č. 2216/2004 v rozporu s bodem 47 rozhodnutí 13/CMP.1, který je věnován, jak již bylo řečeno, pouze kjótským jednotkám, zbytečná. Argument uvedený v bodě 129 výše nemůže za těchto podmínek obstát.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>Třetí žalobní důvod, spočívající v porušení článků 19 a 20 směrnice 2003/87</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>147</NO.P><TXT>Článek 19 odst. 2 a 3 směrnice 2003/87 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="019.002"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0118" ID="QS0118"/>2.</NO.PARAG><ALINEA>Každá osoba může být držitelem povolenek. Registr je přístupný veřejnosti a obsahuje oddělené účty k zaznamenání povolenek držených každou osobou, které jsou povolenky vydávány nebo od které jsou převáděny.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="019.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>K provedení této směrnice přijme Komise nařízení týkající se normalizovaného a bezpečného systému registrů ve formě standardizovaných elektronických databází obsahujících společné datové prvky ke sledování vydávání, držení, převádění a rušení povolenek, k zajištění přístupu veřejnosti a přiměřené důvěrnosti údajů a k zajištění toho, aby nedocházelo k žádným převodům neslučitelným s povinnostmi vyplývajícími z Kjótského protokolu. […]<QUOT.END REF.START="QS0118" CODE="201C" ID="QE0118"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>148</NO.P><TXT>Článek 20 téže směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0119" ID="QS0119"/>[…]</ALINEA><ALINEA>Ústřední správce [určený Komisí] provádí automatickou kontrolu každé transakce v registrech prostřednictvím tohoto nezávislého protokolu transakcí, aby zajistil, že neexistují žádné nesrovnalosti ve vydávání, převádění a rušení povolenek.</ALINEA><PARAG IDENTIFIER="020.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud jsou při automatické kontrole zjištěny nesrovnalosti, ústřední správce o tom informuje dotyčný členský stát nebo dotyčné členské státy, které nezaregistrují danou transakci nebo jakékoli další transakce vztahující se k daným povolenkám, dokud nebudou nesrovnatelnosti vyřešeny.<QUOT.END REF.START="QS0119" CODE="201C" ID="QE0119"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><GR.SEQ LEVEL="7"><TITLE><TI><P>Argumentace žalobkyně</P></TI></TITLE><NP><NO.P>149</NO.P><TXT>V rámci třetího žalobního důvodu vznáší žalobkyně námitku protiprávnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>150</NO.P><TXT>Tvrdí, že čl. 19 odst. 3 směrnice 2003/87, který Komisi opravňuje k tomu, aby nařízením vymezila <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0120" ID="QS0120"/>normalizovaný a bezpečný systém registrů<QUOT.END REF.START="QS0120" CODE="201C" ID="QE0120"/>, dává Komisi <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0121" ID="QS0121"/>určitý prostor pro uvážení, pokud jde o nalezení spravedlivé rovnováhy mezi zájmem na zveřejňování a na zachování důvěrnosti<QUOT.END REF.START="QS0121" CODE="201C" ID="QE0121"/>, avšak tento prostor pro uvážení omezuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0122" ID="QS0122"/>restriktivní znění článku 20 [téže směrnice], který se týká<?PAGE NO="21"?> nesrovnalostí a povinnosti je napravit<QUOT.END REF.START="QS0122" CODE="201C" ID="QE0122"/>. Dodává, že pokud byly emisní povolenky předmětem transakce, v níž se vyskytly <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0123" ID="QS0123"/>nesrovnalosti<QUOT.END REF.START="QS0123" CODE="201C" ID="QE0123"/> a Komise byla o těchto <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0124" ID="QS0124"/>nesrovnalostech<QUOT.END REF.START="QS0124" CODE="201C" ID="QE0124"/> informována, má povinnost poskytnout informace o těchto povolenkách na základě článku 20 směrnice 2003/87.</TXT></NP><NP><NO.P>151</NO.P><TXT>Podle žalobkyně článek 10 nařízení č. 2216/2004 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0125" ID="QS0125"/>nesplňuje požadavky stanovené články 19 a 20 směrnice [2003/87]<QUOT.END REF.START="QS0125" CODE="201C" ID="QE0125"/>. Oba posledně jmenované články totiž podle ní vyžadují zabezpečení systému pro obchodování s emisními povolenkami, avšak úprava důvěrnosti v článku 10 nařízení č. 2216/2004 podle ní brání tomu, aby mohly být povolenky na její žádost zabaveny, a znemožňuje podle ní, aby byly informace o povolenkách poskytnuty <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0126" ID="QS0126"/>dokonce i v rámci trestního řízení<QUOT.END REF.START="QS0126" CODE="201C" ID="QE0126"/> <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0127" ID="QS0127"/>osobě, která podala trestní oznámení<QUOT.END REF.START="QS0127" CODE="201C" ID="QE0127"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>152</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je žalobkyně toho názoru, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0128" ID="QS0128"/>se Komise provinila tím, že zjevně a závažně porušila meze své posuzovací pravomoci<QUOT.END REF.START="QS0128" CODE="201C" ID="QE0128"/>, když přijala článek 10 nařízení č. 2216/2004. Podle ní mělo být stanoveno, že se informace týkající se krádeže povolenek poskytují údajné oběti této krádeže. Pouze takové ustanovení by totiž podle ní umožnilo spravedlivě vyvážit <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0129" ID="QS0129"/>zájem na zveřejnění a zájem na zachování důvěrnosti<QUOT.END REF.START="QS0129" CODE="201C" ID="QE0129"/> ve smyslu čl. 19 odst. 3 směrnice 2003/87. Dále uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0130" ID="QS0130"/>nemohla důvodně očekávat, že Komise odmítne učinit opatření v případě protiprávního jednání nebo že bude vykládat své pravomoci nepřiměřeně a nesoudržně ve vztahu k článku 20 směrnice 2003/87 […]<QUOT.END REF.START="QS0130" CODE="201C" ID="QE0130"/>, a dovozuje z toho, že byla porušena zásada ochrany legitimního očekávání.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="7"><TITLE><TI><P>Opodstatněnost argumentace žalobkyně</P></TI></TITLE><NP><NO.P>153</NO.P><TXT>Zaprvé je pravda, že čl. 19 odst. 3 směrnice 2003/87 stanoví, že má nařízení č. 2216/2004 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0131" ID="QS0131"/>zajistit přístup veřejnosti a přiměřenou důvěrnost údajů<QUOT.END REF.START="QS0131" CODE="201C" ID="QE0131"/>, tj. nastolit spravedlivou rovnováhu mezi transparentností a důvěrností.</TXT></NP><NP><NO.P>154</NO.P><TXT>Aby však článek 10 nařízení č. 2216/2004 sladil tyto odlišné požadavky a vyhověl ustanovení čl. 19 odst. 3 směrnice 2003/87, stanoví významné výjimky ze zachování důvěrnosti údajů vedených v registrech a nezávislé evidenci transakcí Společenství. Jak bylo uvedeno v bodě 113 výše, pokud takový orgán činný v trestním řízení, jako je orgán, na který se obrátila žalobkyně dne <DATE ISO="20101125">25. listopadu 2010</DATE> (viz bod 25 výše), získá důvěrné informace vedené v registrech a nezávislé evidenci transakcí Společenství, které jsou podle něj nezbytné k identifikaci pachatelů přečinu či trestného činu, článek 10 nařízení č. 2216/2004 tomuto orgánu činnému v trestním řízení nezakazuje poskytnout uvedené informace fyzické či právnické osobě, která se stejně jako žalobkyně stala obětí údajného trestného činu. Tento článek této osobě nezakazuje, aby na základě informací, které jí byly poskytnuty, učinila následně kroky k zahájení řízení směřujících k zabavení určitých emisních povolenek.</TXT></NP><NP><NO.P>155</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že argument zakládající se na porušení čl. 19 odst. 3 směrnice 2003/87 článkem 10 nařízení č. 2216/2004 musí být odmítnut.</TXT></NP><NP><NO.P>156</NO.P><TXT>Argumentace žalobkyně dále vychází z nesprávného výkladu článku 20 směrnice 2003/87.</TXT></NP><NP><NO.P>157</NO.P><TXT>Tento článek totiž stanoví dvě povinnosti, jednu hlavnímu správci, tj. Komisi, a druhou určitým členským státům: odhalí-li <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0132" ID="QS0132"/>automatická kontrola<QUOT.END REF.START="QS0132" CODE="201C" ID="QE0132"/> nesrovnalosti v transakci, hlavní správce musí informovat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0133" ID="QS0133"/>dotyčný členský stát či dotyčné členské státy<QUOT.END REF.START="QS0133" CODE="201C" ID="QE0133"/>; jakmile tyto státy takovou informaci získaly, nesmí tuto či jakoukoli pozdější transakci s dotčenými povolenkami zaevidovat, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0134" ID="QS0134"/>dokud nebudou nesrovnatelnosti vyřešeny<QUOT.END REF.START="QS0134" CODE="201C" ID="QE0134"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>158</NO.P><TXT>Článek 20 směrnice 2003/87 však nestanoví, že se poskytují informace o transakci, při níž došlo k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0135" ID="QS0135"/>nesrovnalosti<QUOT.END REF.START="QS0135" CODE="201C" ID="QE0135"/>. <HT TYPE="ITALIC">A fortiori</HT> nestanoví ani to, že musí Komise poskytnout informace týkající se povolenek dotčených takovou transakcí.</TXT></NP><?PAGE NO="22"?><NP><NO.P>159</NO.P><TXT>Za těchto podmínek nemůže obstát argument zakládající se na porušení článku 20 směrnice 2003/87 článkem 10 nařízení č. 2216/2004 ani argument zakládající se na porušení zásady ochrany legitimního očekávání, uvedený v bodě 152 výše.</TXT></NP><NP><NO.P>160</NO.P><TXT>V důsledku toho je třeba třetí žalobní důvod zamítnout v plném rozsahu.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>Čtvrtý žalobní důvod, spočívající v porušení práva na vlastnictví</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="7"><TITLE><TI><P>Argumenty žalobkyně</P></TI></TITLE><NP><NO.P>161</NO.P><TXT>V rámci čtvrtého žalobního důvodu vznáší žalobkyně opět námitku protiprávnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>162</NO.P><TXT>Tvrdí, že článek 10 nařízení č. 2216/2004 nepřiměřeně zasahuje do jejího práva na vlastnictví. Úprava důvěrnosti zavedená tímto článkem totiž podle ní znemožnila Komisi jednak tak, jak měla, a sice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0136" ID="QS0136"/>nikoli povrchně, neprodleně, nestranně a pečlivě<QUOT.END REF.START="QS0136" CODE="201C" ID="QE0136"/>, aby jí pomohla objasnit krádež povolenek, k níž údajně došlo dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE>. Tato úprava jí tak podle jejího názoru znemožnila získat povolenky zpět a měla tytéž důsledky jako vyvlastnění.</TXT></NP><NP><NO.P>163</NO.P><TXT>Žalobkyně dále tvrdí, že tato úprava důvěrnosti, jež reaguje na potřebu chránit obchodní tajemství a zajistit mobilitu trhu, narušuje na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, řádné fungování systému pro obchodování s emisními povolenkami. Nereaguje tedy podle ní dostatečně na veřejný zájem.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="7"><TITLE><TI><P>Opodstatněnost argumentů žalobkyně</P></TI></TITLE><NP><NO.P>164</NO.P><TXT>Článek 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie zaručuje právo na vlastnictví. Toto právo však není absolutní výsadou, a lze jej proto omezit (viz rozsudek Tribunálu ze dne <DATE ISO="20130528">28. května 2013</DATE>, Trabelsi a další v. Rada, T‑187/11, bod 75 a citovaná judikatura).</TXT></NP><NP><NO.P>165</NO.P><TXT>V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, že úprava důvěrnosti zakotvená v článku 10 nařízení č. 2216/2004 jí znemožnila získat zpět odcizené povolenky, čímž nepřímo omezila výkon jejího práva na vlastnictví.</TXT></NP><NP><NO.P>166</NO.P><TXT>I kdyby tomu tak bylo, toto omezení je nutné považovat za omezení v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv, podle něhož <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0137" ID="QS0137"/>[k]aždé omezení výkonu a svobod uznaných [l]istinou [základních práv] musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod<QUOT.END REF.START="QS0137" CODE="201C" ID="QE0137"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0138" ID="QS0138"/>[p]ři dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého<QUOT.END REF.START="QS0138" CODE="201C" ID="QE0138"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>167</NO.P><TXT>Tato úprava důvěrnosti je totiž zaprvé zakotvena článkem 10 nařízení č. 2216/2004, který je v souladu se zmocňovacími ustanoveními čl. 19 odst. 3 směrnice 2003/87 (viz bod 155 výše). Je ji tedy třeba považovat za úpravu stanovenou zákonem ve smyslu článku 52 odst. 1 Listiny základních práv.</TXT></NP><NP><NO.P>168</NO.P><TXT>Zadruhé, jak bylo uvedeno v bodě 106 výše, tato úprava reaguje na potřebu chránit obchodní tajemství, tj. <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0139" ID="QS0139"/>cíl obecného zájmu, který Unie uznává<QUOT.END REF.START="QS0139" CODE="201C" ID="QE0139"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>169</NO.P><TXT>Zatřetí uvedená úprava neklade nepřiměřené požadavky v poměru ke sledovanému cíli. Nezasahuje do podstaty práva na vlastnictví. Sama o sobě totiž toto právo přímo neporušuje. Nepřekročuje dále meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení cíle uvedeného v předchozím bodě. Jak bylo totiž řečeno v bodech 113 a 154 výše, obdrží-li takový orgán činný v trestním řízení, jako je orgán, na nějž se obrátila žalobkyně, důvěrné informace obsažené v registrech a nezávislé evidenci transakcí Společenství, které jsou podle jeho názoru nezbytné k identifikaci pachatelů přečinu či trestného činu, článek 10 nařízení č. 2216/2004 mu nezakazuje poskytnout je fyzické či právnické osobě, která se jako<?PAGE NO="23"?> žalobkyně stala obětí údajného trestného činu. Tento článek dále nezakazuje, aby taková osoba učinila na základě takto získaných informací kroky směřující k navrácení povolenek ani tento úkol nadměrně neztěžuje.</TXT></NP><NP><NO.P>170</NO.P><TXT>Čtvrtý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>Pátý žalobní důvod, vycházející z porušení zásady účinné soudní ochrany</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>171</NO.P><TXT>V rámci pátého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0140" ID="QS0140"/>jednání Komise<QUOT.END REF.START="QS0140" CODE="201C" ID="QE0140"/> je v rozporu s právem na účinnou soudní ochranu zakotveným v článku 47 Listiny základních práv. Komise jí totiž podle jejího názoru fakticky znemožnila <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0141" ID="QS0141"/>[…] podat žaloby nezbytné k získání [údajně] odcizených povolenek zpět<QUOT.END REF.START="QS0141" CODE="201C" ID="QE0141"/>, jelikož neměla informace o tom, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0142" ID="QS0142"/>v které zemi ani proti komu žalobu podat<QUOT.END REF.START="QS0142" CODE="201C" ID="QE0142"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>172</NO.P><TXT>Tímto žalobním důvodem vznáší žalobkyně námitku protiprávnosti. Žalobkyně totiž tvrdí, že je článek 10 nařízení č. 2216/2004 v rozporu s právem na účinnou soudní ochranu, jelikož tento článek ve smyslu, kterým byl vyložen v bodech 106 až 115 výše, zakazuje Komisi poskytnout žalobkyni přímo informace o emisních povolenkách, které jí byly údajně odcizeny, což jí znemožňuje dát podnět k zahájení vnitrostátního soudního řízení, aby tyto povolenky získala zpět.</TXT></NP><NP><NO.P>173</NO.P><TXT>Žalobkyně tak vychází z předpokladu, že podnět k zahájení vnitrostátního soudního řízení za účelem zpětného získání povolenek, které jí byly údajně odcizeny, nemůže dát proto, že je vyloučeno, aby jí Komise <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0143" ID="QS0143"/>přímo<QUOT.END REF.START="QS0143" CODE="201C" ID="QE0143"/> poskytla důvěrné informace obsažené v registrech a nezávislé evidenci transakcí Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>174</NO.P><TXT>Jak však vyplývá z bodů 113, 154 a 169 výše, premisa tohoto argumentu, podle níž článek 10 nařízení č. 2216/2004 zakazuje rumunskému státnímu zástupci předat žalobkyni důvěrné informace, které by mohla obsahovat odpověď Komise na dožádání, a žalobkyni zakazuje použít takto získané informace pro účely zahájení soudního řízení s cílem získat údajně odcizené povolenky zpět, není správná.</TXT></NP><NP><NO.P>175</NO.P><TXT>Pátý žalobní důvod proto musí být zamítnut.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT>Šestý žalobní důvod, vycházející z porušení zásady právní jistoty</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>176</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury je cílem zásady právní jistoty zajistit předvídatelnost právních stavů a vztahů, které vyplývají z unijního práva (viz rozsudek Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20050915">15. září 2005</DATE>, Irsko v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-199/03" PAGE.ECR="I-8027" YEAR="2005">C-199/03, Sb. rozh. s. I-8027</REF.DOC.ECR>, bod 69 a citovaná judikatura).</TXT></NP><NP><NO.P>177</NO.P><TXT>V rámci šestého žalobního důvodu žalobkyně rovněž vznáší námitku protiprávnosti. Tvrdí, že právní předpisy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0144" ID="QS0144"/>musí být do rozumné míry uplatňovány jasně a soudržně, aby pokud možno nevznikla právní nejistota a pochybnosti na straně právních subjektů dotčených přijatými opatřeními<QUOT.END REF.START="QS0144" CODE="201C" ID="QE0144"/>. Podle ní <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0145" ID="QS0145"/>[j]e v tomto případě zjevné, že Komise značnou právní nejistotu vyvolala, [jelikož] Kjótský protokol zaujímá [v otázce důvěrnosti] liberálnější přístup.<QUOT.END REF.START="QS0145" CODE="201C" ID="QE0145"/></TXT></NP><NP><NO.P>178</NO.P><TXT>Žalobkyně v podstatě tvrdí, že rozdílné zacházení s emisními povolenkami a kjótskými jednotkami, pokud jde o důvěrnost, svědčí o nesoudržnosti, a je tedy v rozporu se zásadou právní jistoty.</TXT></NP><NP><NO.P>179</NO.P><TXT>Emisní povolenky a kjótské jednotky však nemají tutéž povahu (viz bod 139 výše). I za předpokladu, že se úprava důvěrnosti pro emisní povolenky a kjótské jednotky liší, jak tvrdí žalobkyně, nemění to nic na předvídatelnosti této úpravy a nedokládá to, že Komise porušila zásadu právní jistoty.</TXT></NP><NP><NO.P>180</NO.P><TXT>Šestý žalobní důvod proto musí být zamítnut.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="24"?><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P>g)</NO.P><TXT>Sedmý žalobní důvod, vycházející z porušení článku 2 směrnice 91/308</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>181</NO.P><TXT>Podle čl. 44 odst. 1 písm. c) a d) jednacího řádu musí žaloba zejména obsahovat stručný popis uplatněných žalobních důvodů. Tento popis musí být dostatečně jasný a přesný, aby umožnil žalované straně připravit její obhajobu a Tribunálu rozhodnout o žalobě, podle okolností bez dalších podpůrných informací. Aby byla zaručena právní jistota a řádný výkon spravedlnosti, přípustnost žalobního důvodu je podmíněna tím, že je alespoň jeho rozsah uveden soudržným a srozumitelným způsobem (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne <DATE ISO="20131128">28. listopadu 2013</DATE>, Gaumina v. EIGE, T‑424/12, bod 18 a citovaná judikatura).</TXT></NP><NP><NO.P>182</NO.P><TXT>V rámci sedmého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0146" ID="QS0146"/>Komise porušila<QUOT.END REF.START="QS0146" CODE="201C" ID="QE0146"/> směrnici Rady 91/308/EHS ze dne <DATE ISO="19910610">10. června 1991</DATE> o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="166" PAGE.FIRST="77" DATE.PUB="1991">Úř. věst. L 166, s. 77</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 153), <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0147" ID="QS0147"/>jelikož […] článek 2 této směrnice stanoví obecný zákaz praní peněz […] a [Komise] se ve vyjádření předloženém [tribunal de première instance de Bruxelles] přirovnala k finančnímu orgánu, přičemž zdůraznila, že [nezávislá evidence transakcí Společenství] pouze eviduje transakce, avšak není do nich zapojena<QUOT.END REF.START="QS0147" CODE="201C" ID="QE0147"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>183</NO.P><TXT>Ze znění tohoto žalobního důvodu v žalobě podle všeho vyplývá, že žalobkyně předpokládá, že pokud Komise jedná jakožto hlavní správce nezávislé evidence transakcí společenství, plní obdobné funkce jako finanční orgán, a vztahuje se tedy na ni zákaz praní peněz, který podle žalobkyně stanoví článek 2 směrnice 91/308.</TXT></NP><NP><NO.P>184</NO.P><TXT>Žalobkyně však v odpověď na otázku položenou na jednání, zda uvedený žalobní důvod splňuje požadavky stanovené v čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu, uvedla, že neměla v úmyslu tvrdit, že se na Komise vztahuje směrnice 91/308.</TXT></NP><NP><NO.P>185</NO.P><TXT>V této souvislosti nemůže Tribunál určit rozsah sedmého žalobního důvodu, který je v žalobě jen nastíněn. Tento důvod nesplňuje požadavky na soudržnost a srozumitelnost stanovené v čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu. Musí tedy být zamítnut jako nepřípustný.</TXT></NP><NP><NO.P>186</NO.P><TXT>Projednávaný žalobní důvod by navíc bylo třeba zamítnout jako neopodstatněný, i kdyby bylo navzdory rozporům a nepřesnostem v jeho formulaci možné konstatovat, že splňuje podmínky stanovené v čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu.</TXT></NP><NP><NO.P>187</NO.P><TXT>Zaprvé článek 2 směrnice 91/308, na který žalobkyně poukazuje, totiž stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0148" ID="QS0148"/>[č]lenské státy zajistí, aby praní peněz […] bylo zakázáno<QUOT.END REF.START="QS0148" CODE="201C" ID="QE0148"/>. Tento článek tedy stanoví povinnost pouze pro členské státy. Žalobkyně se jej tedy nemůže užitečně dovolávat za účelem prokázání protiprávnosti jednání Komise.</TXT></NP><NP><NO.P>188</NO.P><TXT>Zadruhé, i kdyby žalobkyně měla v úmyslu v žalobě tvrdit, že obecná zásada v unijním právním řádu zakazuje praní peněz všem, tento argument by musel být odmítnut. Žalobkyně totiž neuvádí ani důvody, proč by mělo být odmítnutí poskytnout informace o povolenkách, které byly údajně odcizeny dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE>, jež žalobkyně Komisi vytýká, považováno za praní peněz.</TXT></NP><NP><NO.P>189</NO.P><TXT>Zatřetí, i pokud žalobkyně mínila pojímat toto odmítnutí poskytnout informace jako zatajení zdroje či umístění odcizeného majetku, argumentace žalobkyně nemůže obstát. Podle článku 1 třetí odrážky směrnice 91/308 se sice pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0149" ID="QS0149"/>praní peněz<QUOT.END REF.START="QS0149" CODE="201C" ID="QE0149"/> vztahuje konkrétně na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0150" ID="QS0150"/>zatajení nebo zakrytí skutečné povahy, zdroje, umístění, nakládání, pohybu, práv k majetku nebo jeho vlastnictví při vědomí, že tento majetek pochází z trestné činnosti nebo z účasti na takové činnosti<QUOT.END REF.START="QS0150" CODE="201C" ID="QE0150"/>. Nicméně okolnost, že Komise na základě článku 10 nařízení č. 2216/2004 odmítla poskytnout informace o údajně odcizených povolenkách přímo žalobkyni, neprokazuje, že měla v úmyslu zatajit zdroj či umístění těchto povolenek. Jak bylo ostatně uvedeno v bodě 121 výše, OLAF nesporně předal jménem Komise informace o těchto povolenkách rumunskému státnímu zástupci dne <DATE ISO="20110407">7. dubna 2011</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>190</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že protiprávnost prvního jednání vytýkaného Komisi není prokázána.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="25"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Druhé vytýkané jednání v podobě odmítnutí zakázat veškeré transakce týkající se povolenek odcizených údajně dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Existence druhého vytýkaného jednání</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>191</NO.P><TXT>Žalobkyně před Tribunálem tvrdí, že Komise odmítla <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0151" ID="QS0151"/>zablokovat<QUOT.END REF.START="QS0151" CODE="201C" ID="QE0151"/> povolenky, které byly žalobkyni údajně odcizeny. Jedná se o druhé jednání, které žalobkyně tomuto orgánu vytýká (viz body 58 a 59 výše).</TXT></NP><NP><NO.P>192</NO.P><TXT>K tomuto jednání prokazatelně došlo.</TXT></NP><NP><NO.P>193</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20101124">24. listopadu 2010</DATE> totiž žalobkyně vyzvala Komisi, aby <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0152" ID="QS0152"/>vnitrostátní registry požádala<QUOT.END REF.START="QS0152" CODE="201C" ID="QE0152"/> o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0153" ID="QS0153"/>zablokování účtů<QUOT.END REF.START="QS0153" CODE="201C" ID="QE0153"/>, jejichž prostřednictvím byly údajně odcizené povolenky převedeny (viz bod 24 výše). Nejprve Komisi formálně vyzvala, aby tyto účty neblokovala ona sama, ale aby k tomu vyzvala vnitrostátní orgány. Tuto žádost o blokaci následně s malou změnou zopakovala. Dopisem ze dne <DATE ISO="20101202">2. prosince 2010</DATE> byla tedy poté Komise jménem žalobkyně požádána, aby <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0154" ID="QS0154"/>přístup k [předmětným] účtům odepřela [ona sama]<QUOT.END REF.START="QS0154" CODE="201C" ID="QE0154"/> (viz bod 26 výše). Komise tedy byla jinými slovy žádána o to, aby sama <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0155" ID="QS0155"/>zablokovala<QUOT.END REF.START="QS0155" CODE="201C" ID="QE0155"/> povolenky a také všechny účty, jejichž prostřednictvím byly tyto povolenky převedeny. Naposledy pak byla Komise dopisem ze dne <DATE ISO="20110531">31. května 2011</DATE> žádána o to, aby sama <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0156" ID="QS0156"/>zablokovala<QUOT.END REF.START="QS0156" CODE="201C" ID="QE0156"/> pouze odcizené povolenky (viz bod 38 výše).</TXT></NP><NP><NO.P>194</NO.P><TXT>Posledně uvedená žádost byla přitom zamítnuta dopisem ze dne <DATE ISO="20110718">18. července 2011</DATE> (viz bod 40 výše).</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Legalita druhého vytýkaného jednání</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>195</NO.P><TXT>Za účelem prokázání protiprávnosti druhého jednání, které žalobkyně Komisi vytýká, uplatňuje pět žalobních důvodů. Tyto budou postupně zkoumány níže.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>První žalobní důvod, vycházející z porušení zásady řádné správy</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>196</NO.P><TXT>K zárukám zakotveným unijním právem ve správním řízení patří mimo jiné zásada řádné správy, zakotvená v článku 41 Listiny základních práv, k níž se váže povinnost řádné péče, tj. povinnost příslušného orgánu pečlivě a nestranně zkoumat veškeré relevantní skutečnosti daného případu (rozsudky Tribunálu ze dne <DATE ISO="20120927">27. září 2012</DATE>, Applied Microengineering v. Komise, T‑387/09, bod 76, a ze dne <DATE ISO="20130916">16. září 2013</DATE>, ATC a další v. Komise, T‑333/10, bod 84).</TXT></NP><NP><NO.P>197</NO.P><TXT>V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0157" ID="QS0157"/>[K]omise při plnění povinnosti řádné péče nepostupovala v dobré víře a s dobrou vůlí, když tvrdila, že povolenky nemůže zablokovat, ačkoli jí [rumunské orgány] oznámily krádež prakticky okamžitě, a ani ne o dva měsíce později zablokovala na několik měsíců všechny registry, přičemž nadále tvrdila, že jednotlivé povolenky nemůže zablokovat<QUOT.END REF.START="QS0157" CODE="201C" ID="QE0157"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>198</NO.P><TXT>Žalobkyně jinými slovy tvrdí, že Komise nejednala s řádnou péčí a porušila zásadu řádné správy, když odmítla zakázat všechny transakce s povolenkami, které byly žalobkyni údajně odcizeny.</TXT></NP><NP><NO.P>199</NO.P><TXT>Předpokládá tedy, že Komise měla oprávnění takové zablokování provést. Aby totiž orgán jednal v určité oblasti s řádnou péčí, musí mít nejprve oprávnění v této oblasti jednat.</TXT></NP><NP><NO.P>200</NO.P><TXT>Taková premisa je nesprávná.</TXT></NP><NP><NO.P>201</NO.P><TXT>Nařízení č. 2216/2004 totiž zaprvé upravuje blokování některých povolenek v rámci registru pouze v jediném případě stanoveném v článku 27. Jde o případ, kdy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0158" ID="QS0158"/>1. dubna […] nebudou roční ověřené emise zařízení za předchozí rok zaneseny do tabulky <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0159" ID="QS0159"/>ověřených emisí<QUOT.END REF.START="QS0159" CODE="2018" ID="QE0159"/> <QUOT.END REF.START="QS0158" CODE="201C" ID="QE0158"/>, takže účet dotčeného<?PAGE NO="26"?> subjektu je zablokován jako celek. Jinými slovy jde o případ, kdy hospodářský subjekt nesplnil pro některé ze svých zařízení v požadované lhůtě technické požadavky na prohlášení o množství emisí skleníkových plynů tohoto zařízení schválené příslušným orgánem.</TXT></NP><NP><NO.P>202</NO.P><TXT>V každém případě je zjevné, že článek 27 nařízení č. 2216/2004 se na zablokování povolenek požadované žalobkyní nevztahuje.</TXT></NP><NP><NO.P>203</NO.P><TXT>Zadruhé Komise skutečně sama uznala, že v lednu 2011 došlo k přerušení přístupu do registrů.</TXT></NP><NP><NO.P>204</NO.P><TXT>Uvedla však, že k tomuto přerušení přístupu do registrů došlo na základě článku 69 nařízení č. 2216/2004, což nebylo zpochybňováno, přičemž tento článek stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0160" ID="QS0160"/>Hlavní správce může pozastavit přístup do nezávislé evidence transakcí Společenství a správce registru může pozastavit přístup do svého registru, pokud dojde k porušení bezpečnosti nezávislé evidence transakcí Společenství nebo registru, které ohrožuje integritu nezávislé evidence transakcí Společenství nebo registru nebo integritu systému registrů nebo jsou-li podobně ovlivněna podpůrná zařízení […].<QUOT.END REF.START="QS0160" CODE="201C" ID="QE0160"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>205</NO.P><TXT>Tento článek na rozdíl od toho, co naznačuje žalobkyně, neumožňuje zablokovat přístup k určitým vkladovým účtům v rámci registru. Umožňuje pouze pozastavit v případě systémového rizika přístup k registru nebo nezávislé evidenci transakcí Společenství jako celku.</TXT></NP><NP><NO.P>206</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že žalobní důvod vycházející z porušení zásady řádné správy musí být zamítnut.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Druhý žalobní důvod, spočívající v porušení zásady právní jistoty</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>207</NO.P><TXT>V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že právní předpisy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0161" ID="QS0161"/>mají být prováděny jasně a soudržně do rozumné míry, aby pokud možno nevznikla právní nejistota a pochybnosti na straně právních subjektů dotčených přijatými opatřeními<QUOT.END REF.START="QS0161" CODE="201C" ID="QE0161"/>. Podle ní <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0162" ID="QS0162"/>[j]e v tomto případě zjevné, že Komise značnou právní nejistotu vyvolala,<QUOT.END REF.START="QS0162" CODE="201C" ID="QE0162"/> když <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0163" ID="QS0163"/>nejprve tvrdila, že [zablokování emisních povolenek] není možné, a poté [v lednu 2011] zablokovala celý evropský systém pro obchodování s povolenkami<QUOT.END REF.START="QS0163" CODE="201C" ID="QE0163"/>. Žalobkyně dodává, že toto rozdílné zacházení je tím spíše neodůvodněné, když k zablokování <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0164" ID="QS0164"/>celého evropského systému pro obchodování s povolenkami<QUOT.END REF.START="QS0164" CODE="201C" ID="QE0164"/> došlo v návaznosti na obdobné krádeže, jako je krádež, kterou utrpěla ona.</TXT></NP><NP><NO.P>208</NO.P><TXT>Tento žalobní důvod vychází z premisy, že právní základ uplatňovaný pro účely přerušení přístupu k registrům v lednu 2011 umožňoval Komisi zablokovat emisní povolenky nacházející se na vkladovém účtu v daném registru.</TXT></NP><NP><NO.P>209</NO.P><TXT>Tak tomu však není. Jak vyplývá z bodů 203 až 205 výše, přístup k registrům byl v lednu 2011 přerušen na základě článku 69 nařízení č. 2216/2004. Tento článek sice umožňuje obecné přerušení přístupu k registrům v případě systémového rizika, avšak neumožňuje zablokovat určité emisní povolenky nacházející se na vkladovém účtu v tomtéž registru, jak si přeje žalobkyně.</TXT></NP><NP><NO.P>210</NO.P><TXT>Komise tak přerušením přístupu k registrům v lednu 2011 a následným odmítnutím vyhovět návrhu žalobkyně na zablokování určitých povolenek, nejednala inkoherentně ani neporušila zásadu právní jistoty, jak tvrdí žalobkyně.</TXT></NP><NP><NO.P>211</NO.P><TXT>Druhý žalobní důvod tedy musí být zamítnut.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="27"?><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>Třetí žalobní důvod, spočívající v porušení článku 20 směrnice 2003/87</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>212</NO.P><TXT>Jak bylo řečeno v bodě 148 výše, článek 20 směrnice 2003/87 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0165" ID="QS0165"/>[…]</ALINEA><ALINEA>Ústřední správce provádí automatickou kontrolu každé transakce v registrech prostřednictvím tohoto nezávislého protokolu transakcí, aby zajistil, že neexistují žádné nesrovnalosti ve vydávání, převádění a rušení povolenek.</ALINEA><PARAG IDENTIFIER="020.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud jsou při automatické kontrole zjištěny nesrovnalosti, ústřední správce o tom informuje dotyčný členský stát nebo dotyčné členské státy, které nezaregistrují danou transakci nebo jakékoli další transakce vztahující se k daným povolenkám, dokud nebudou nesrovnatelnosti vyřešeny.<QUOT.END REF.START="QS0165" CODE="201C" ID="QE0165"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>213</NO.P><TXT>V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0166" ID="QS0166"/>[s]měrnice 2003/87 vyžaduje provádění <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0167" ID="QS0167"/>automatických kontrol<QUOT.END REF.START="QS0167" CODE="201C" ID="QE0167"/> za účelem ověření existence nesrovnalostí a že povolenky, ve vztahu k nimž došlo k nesrovnalosti, mají být zablokovány, takže Komise musí zasáhnout tím spíše, je-li o nesrovnalostech aktivně informována<QUOT.END REF.START="QS0166" CODE="201C" ID="QE0166"/>. Dodává, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0168" ID="QS0168"/>v případě oznámení nesrovnalostí neponechává článek 20 směrnice 2003/87 Komisi prostor pro uvážení, pokud jde o zablokování dotčených povolenek<QUOT.END REF.START="QS0168" CODE="201C" ID="QE0168"/>. Pokud by byl článek 20 směrnice 2003/87 vykládán odlišně, jeho cíl, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0169" ID="QS0169"/>který spočívá v zabránění nesrovnalostem a podvodům ohrožujícím integritu nezávislého protokolu transakcí Společenství<QUOT.END REF.START="QS0169" CODE="201C" ID="QE0169"/>, by byl podle žalobkyně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0170" ID="QS0170"/>narušen<QUOT.END REF.START="QS0170" CODE="201C" ID="QE0170"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>214</NO.P><TXT>Nicméně je třeba uvést, že článek 20 směrnice 2003/87 se týká nesrovnalostí, které mohou být zjištěny <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0171" ID="QS0171"/>automatickými kontrolami<QUOT.END REF.START="QS0171" CODE="201C" ID="QE0171"/>. Žalobkyně přitom tvrdí, že k převodu povolenek, k němuž došlo dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE> z jejích účtů v rumunském registru, nedala souhlas a míní tím, že tento převod chápe jako nesrovnalost, avšak neprokazuje ani netvrdí, že bylo možné takovou nesrovnalost zjistit pouhou automatickou kontrolou.</TXT></NP><NP><NO.P>215</NO.P><TXT>I kdyby bylo možné považovat převod předmětných povolenek za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0172" ID="QS0172"/>nesrovnalost<QUOT.END REF.START="QS0172" CODE="201C" ID="QE0172"/> ve smyslu článku 20 směrnice 2003/87 a vykládat tento článek, jak tvrdí žalobkyně, v tom smyslu, že Komisi ukládá povinnost přijmout jím stanovená opatření nejen v případě, že útvary Komise zjistí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0173" ID="QS0173"/>nesrovnalost<QUOT.END REF.START="QS0173" CODE="201C" ID="QE0173"/> v návaznosti na automatickou kontrolu, ale i v případě, že Komisi na nesrovnalost upozorní dotčená osoba, argumentace žalobkyně nemůže obstát. Článek 20 směrnice 2003/87 totiž ukládá Komisi, která jedná jako hlavní správce, povinnost informovat dotčené členské státy, dojde-li v transakcích k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0174" ID="QS0174"/>nesrovnalostem<QUOT.END REF.START="QS0174" CODE="201C" ID="QE0174"/>, a těmto členským státům dále ukládá povinnost tyto transakce nezaregistrovat. Komisi však neukládá povinnost ani ji výslovně či implicitně neopravňuje k tomu, aby sama zablokovala povolenky dotčené uvedenými transakcemi.</TXT></NP><NP><NO.P>216</NO.P><TXT>Třetí žalobní důvod tedy musí být zamítnut.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>Čtvrtý žalobní důvod, spočívající v porušení zásady rovnosti</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>217</NO.P><TXT>Žalobkyně v replice poprvé argumentuje, že s ní Komise zacházela nevýhodněji než se společnostmi, kterým byly povolenky odcizeny na počátku roku 2010. Podle článku publikovaného v roce 2011 totiž Komise údajně reagovala v případě těchto společností zablokováním odcizených povolenek.</TXT></NP><NP><NO.P>218</NO.P><TXT>Z ustanovení čl. 44 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 48 odst. 2 jednacího řádu však vyplývá, že v průběhu řízení nelze předkládat nové důvody, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Žalobní důvod, který představuje rozšíření důvodu dříve uplatněného, ať přímo nebo mlčky, v návrhu na zahájení řízení a který s ním úzce souvisí, však musí být prohlášen za přípustný (viz rozsudek Tribunálu ze dne <DATE ISO="20081015">15. října 2008</DATE>, Mote v. Parlament, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="T-345/05" PAGE.ECR="II-2849" YEAR="2008">T-345/05, Sb. rozh. s. II-2849</REF.DOC.ECR>, bod 85 a citovaná judikatura).</TXT></NP><?PAGE NO="28"?><NP><NO.P>219</NO.P><TXT>Zaprvé na rozdíl od toho, co tvrdila žalobkyně na jednání, projednávaný žalobní důvod není rozšířením žalobního důvodu uplatněného v návrhu na zahájení řízení. Zadruhé se nezakládá na okolnostech, které žalobkyně zjistila v průběhu řízení. Zatřetí byl předložen opožděně až v replice. Navíc lze podotknout, že žalobkyně neuvedla důvody pro toto pozdní předložení navzdory výzvě Tribunálu, aby tak učinila na jednání.</TXT></NP><NP><NO.P>220</NO.P><TXT>Čtvrtý důvod je tedy nepřípustný.</TXT></NP><NP><NO.P>221</NO.P><TXT>I kdyby tomu tak nebylo, tento žalobní důvod by musel být zamítnut jakožto skutkově nepodložený. V části článku citované žalobkyní se totiž neuvádí, že Komise sama zablokovala odcizené povolenky. Uvádí se zde, že odhalení určitých podvodných praktik vedlo k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0175" ID="QS0175"/>pozastavení transakcí z účtů dotčených uživatelů<QUOT.END REF.START="QS0175" CODE="201C" ID="QE0175"/>. Neuvádí se zde však, který orgán provádění transakci pozastavil.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>Pátý žalobní důvod, spočívající v porušení práva na účinnou soudní ochranu</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>222</NO.P><TXT>V rámci pátého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že odmítnutí zablokovat údajně odcizené emisní povolenky porušuje její právo na účinnou soudní ochranu. Podle ní totiž okolnost, že tyto povolenky nebyly zablokovány, vážně narušuje účinnost soudních řízení, jež mohou být zahájena za účelem získat je zpět.</TXT></NP><NP><NO.P>223</NO.P><TXT>Ačkoli je žalobkyně přesvědčena o opaku, k identifikaci emisní povolenky a následně zahájení soudního řízení za účelem jejího zpětného získání není třeba znemožnit obchodování s touto povolenkou. Každá povolenka má totiž v souladu s článkem 39 pododstavcem 2 nařízení č. 2216/2004 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0176" ID="QS0176"/>samostatný identifikační kód jednotky<QUOT.END REF.START="QS0176" CODE="201C" ID="QE0176"/>, a může tedy být identifikována, i když není <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0177" ID="QS0177"/>zablokována<QUOT.END REF.START="QS0177" CODE="201C" ID="QE0177"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>224</NO.P><TXT>Jak bylo dále uvedeno v bodech 113, 154, 169 a 174 výše, odstavec 2c článku 10 nařízení č. 2216/2004 nezakazuje takovému orgánu činnému v trestním řízení, jako je orgán, na nějž se obrátila žalobkyně, aby po obdržení důvěrných informací týkajících se např. lokalizace povolenek, o nichž se domnívá, že byly odcizeny, poskytl tyto informace fyzické či právnické osobě, která se jako žalobkyně stala obětí této údajné krádeže. Toto ustanovení nezakazuje takové osobě ani použít takto získané informace pro účely zahájení soudního řízení směřujícího k navrácení povolenek, které jí podle jejího názoru byly odcizeny.</TXT></NP><NP><NO.P>225</NO.P><TXT>Pátý žalobní důvod tedy musí být zamítnut.</TXT></NP><NP><NO.P>226</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že nebyla prokázána protiprávnost druhého jednání vytýkaného Komisí.</TXT></NP><NP><NO.P>227</NO.P><TXT>Návrhová žádání na náhradu škody předložená z titulu odpovědnosti za zaviněné protiprávní jednání tedy musí být zamítnuta.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K objektivní odpovědnosti</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Argumenty žalobkyně</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>228</NO.P><TXT>Žalobkyně podpůrně usiluje o založení objektivní odpovědnosti Unie.</TXT></NP><NP><NO.P>229</NO.P><TXT>Tvrdí, že odpovědnost Unie může být založena i v případě, že vytýkané jednání není v rozporu s použitelnými právními předpisy a že jsou tyto právní předpisy v souladu s předpisy vyšší právní síly. Dále zastává názor, že v projednávaném případě je tato odpovědnost vyplývající z přijetí legálních aktů založena. Jednání Komise jí totiž údajně způsobilo neobvyklou a zvláštní újmu, kterou nelze odůvodnit<?PAGE NO="29"?> jakýmkoli veřejným zájmem. Ze žaloby vyplývá, že podle žalobkyně toto jednání spočívá jednak ve vydání normy, tj. článku 10 nařízení č. 2216/2004, jednak v přijetí individuálních opatření, tj. uplatnění tohoto článku v konkrétním případě.</TXT></NP><NP><NO.P>230</NO.P><TXT>Žalobkyně konkrétně tvrdí s odkazem na rozsudek Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20000615">15. června 2000</DATE>, Dorsch Consult v. Rada a Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-237/98 P" PAGE.ECR="I-4549" YEAR="2000">C-237/98 P, Recueil, s. I-4549</REF.DOC.ECR>, bod 18), že objektivní odpovědnost vzniká, pokud uplatňovaná újma nepřiměřeně zasahuje konkrétní kategorii hospodářských subjektů v porovnání s ostatními subjekty a přesahuje meze hospodářského rizika vlastního činnostem v daném odvětví a pokud právní předpis, na jehož základě údajná újma vznikla, není odůvodněn obecným hospodářským zájmem.</TXT></NP><NP><NO.P>231</NO.P><TXT>Na základě pravidel stanovených v tomto rozsudku žalobkyně tvrdí, že její újma je neobvyklá, jelikož je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0178" ID="QS0178"/>nepřiměřená ve srovnání s ostatními hospodářskými subjekty na trhu, které se nestaly obětí nenapravitelné krádeže.<QUOT.END REF.START="QS0178" CODE="201C" ID="QE0178"/></TXT></NP><NP><NO.P>232</NO.P><TXT>Dále je toho názoru, že její újma je zvláštní, jelikož <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0179" ID="QS0179"/>nevznikla z důvodu souvisejícího s její činností či krádeží samotnou nebo jiného <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0180" ID="QS0180"/>obvyklého<QUOT.END REF.START="QS0180" CODE="201C" ID="QE0180"/> společenského důvodu, ale proto, že nelze získat odcizené povolenky zpět<QUOT.END REF.START="QS0179" CODE="201C" ID="QE0179"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>233</NO.P><TXT>Nakonec tvrdí, že úprava důvěrnosti zakotvená v článku 10 nařízení č. 2216/2004 chrání pouze soukromé zájmy, tj. zájmy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0181" ID="QS0181"/>ostatních hospodářských subjektů na trhu, které odcizené povolenky koupily či ukryly<QUOT.END REF.START="QS0181" CODE="201C" ID="QE0181"/>. Tato úprava podle žalobkyně není nezbytná k řádnému fungování trhu s emisními povolenkami.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Opodstatněnost argumentů žalobkyně</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>234</NO.P><TXT>V rozsudku ze dne <DATE ISO="20080909">9. září 2008</DATE>, FIAMM a další v. Rada a Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-120/06 P+C-121/06 P" PAGE.ECR="I-6513" YEAR="2008">C-120/06 P a C-121/06 P, Sb. rozh. s. I-6513</REF.DOC.ECR>, body 175 a 176) Soudní dvůr konstatoval, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0182" ID="QS0182"/>případnou existenci zásady odpovědnosti za legální jednání nebo opomenutí veřejného orgánu, zejména pokud jsou normativního charakteru<QUOT.END REF.START="QS0182" CODE="201C" ID="QE0182"/> nelze dovodit ze srovnávací analýzy právních řádů členských států. Učinil z toho závěr pro konkrétní případ, který mu byl předložen, a konstatoval, že za současného stavu [unijního] práva […] neexistuje režim odpovědnosti, který umožňuje založit odpovědnost [Unie] za jednání, které spadá do jeho normativní pravomoci, v situaci, kdy se případného nesouladu takového jednání s [mezinárodní smlouvou] nelze dovolávat u [unijního] soudu […].<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/></TXT></NP><NP><NO.P>235</NO.P><TXT>Soudní dvůr však v rozsudku ze dne <DATE ISO="20100325">25. března 2010</DATE>, Sviluppo Italia Basilicata v. Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-414/08 P" PAGE.ECR="I-2559" YEAR="2010">C-414/08 P, Sb. rozh. s. I-2559</REF.DOC.ECR>, bod 141) uvedl, že není třeba, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0183" ID="QS0183"/>aby se […] vyslovoval k možnosti vzniku odpovědnosti Unie za škodu způsobenou legálním aktem za takových okolností, jako jsou okolnosti v projednávané věci<QUOT.END REF.START="QS0183" CODE="201C" ID="QE0183"/>, a upřesnil, že Tribunál mohl, aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení, zamítnout žalobní důvod týkající se založení odpovědnosti Unie za legální akt, neboť újma uplatňovaná navrhovatelkou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0184" ID="QS0184"/>každopádně<QUOT.END REF.START="QS0184" CODE="201C" ID="QE0184"/> nebyla nijak neobvyklá či zvláštní. Soudní dvůr jinými slovy konstatoval, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když neposoudil otázku existence objektivní odpovědnosti v unijním právu a když <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0185" ID="QS0185"/>v každém případě<QUOT.END REF.START="QS0185" CODE="201C" ID="QE0185"/> zamítl argumenty, jež mu byly předloženy, jelikož nebyla prokázána neobvyklost a zvláštnost uplatňované újmy.</TXT></NP><NP><NO.P>236</NO.P><TXT>Podle judikatury je přitom újma <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0186" ID="QS0186"/>neobvyklá<QUOT.END REF.START="QS0186" CODE="201C" ID="QE0186"/>, pokud přesahuje meze hospodářského rizika vlastního činnostem v dotčeném odvětví, a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0187" ID="QS0187"/>zvláštní<QUOT.END REF.START="QS0187" CODE="201C" ID="QE0187"/>, pokud zasahuje konkrétní kategorii hospodářských subjektů nepřiměřeným způsobem v porovnání s ostatními subjekty (viz rozsudek Tribunálu ze dne <DATE ISO="20020220">20. února 2002</DATE>, Förde-Reederei v. Rada a Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="T-170/00" PAGE.ECR="II-515" YEAR="2002">T-170/00, Sb. rozh. s. II-515</REF.DOC.ECR>, bod 56 a citovaná judikatura).</TXT></NP><?PAGE NO="30"?><NP><NO.P>237</NO.P><TXT>V projednávaném případě není v každém případě naplněna jedna z těchto dvou kumulativních podmínek: není prokázána neobvyklost uplatňované újmy. Okolnost, že byla v článku 10 nařízení č. 2216/2004 zakotvena úprava důvěrnosti, kterou poté žalobkyně vztáhla na Komisi, totiž nepředstavuje neobvyklé riziko v tomto odvětví: bez takové úpravy by nemohlo být zaručeno obchodní tajemství, což by ohrozilo samotnou existenci trhu s povolenkami.</TXT></NP><NP><NO.P>238</NO.P><TXT>Dále je třeba již jen pro úplnost uvést, že v dotčeném odvětví, tj. odvětví hospodářských subjektů podléhajících systému Společenství pro obchodování s povolenkami, se přístup k účtům s povolenkami uskutečňuje prostřednictvím internetového informačního systému. Obchodování s povolenkami probíhá rovněž v tomto internetovém informačním systému. Je všeobecně známo, že takový způsob provozu s sebou nese mnohdy značná technická rizika. Újmu odpovídající hodnotě povolenek převedených elektronicky bez souhlasu žalobkyně na jiné než její účty tedy v každém případě nelze považovat za újmu přesahující hospodářská či technická rizika vlastní činnostem v dotčeném odvětví.</TXT></NP><NP><NO.P>239</NO.P><TXT>Návrhová žádání znějící na založení objektivní odpovědnosti proto musí být v každém případě zamítnuta.</TXT></NP><NP><NO.P>240</NO.P><TXT>Celá žaloba tedy musí být rovněž zamítnuta.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>241</NO.P><TXT>Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.</TXT></NP><NP><NO.P>242</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Komise v projednávané věci požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů</P><P>TRIBUNÁL (osmý senát)</P><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žaloba se zamítá.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Holcim (Romania) SA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Gratsias</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Kančeva</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Wetter</P></SIGNATORY><P>Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne <DATE ISO="20140918">18. září 2014</DATE>.</P><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE><?PAGE NO="31"?><TOC><TITLE><TI><P>Obsah</P></TI></TITLE><TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Skutečnosti předcházející sporu</ITEM.CONT><ITEM.REF>1</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>I –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Závazky vyplývající z Kjótského protokolu</ITEM.CONT><ITEM.REF>1</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>II –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Právní předpisy přijaté Unií k provedení Kjótského protokolu</ITEM.CONT><ITEM.REF>2</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>A –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Povolenky na emise skleníkových plynů zavedené unijními právními předpisy</ITEM.CONT><ITEM.REF>3</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>B –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Vydávání a vyřazování povolenek</ITEM.CONT><ITEM.REF>3</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>C –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Fungování systému pro obchodování s povolenkami</ITEM.CONT><ITEM.REF>4</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>III –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Skutečnosti předcházející podání žaloby</ITEM.CONT><ITEM.REF>4</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Řízení a návrhová žádání účastníků řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>7</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>K předběžným otázkám a věcnému posouzení</ITEM.CONT><ITEM.REF>8</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>I –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Ke splnění podmínek podle čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu</ITEM.CONT><ITEM.REF>8</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>A –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Jednání vytýkané Unii</ITEM.CONT><ITEM.REF>9</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>B –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Uplatňovaná škoda</ITEM.CONT><ITEM.REF>9</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>C –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Příčinná souvislost</ITEM.CONT><ITEM.REF>10</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>II –</NO.ITEM><ITEM.CONT>K procesním důsledkům toho, že byla rumunskému soudu předložena žaloba, která zní na náhradu téže škody jako v rámci tohoto řízení, avšak směřuje proti rumunským orgánům</ITEM.CONT><ITEM.REF>10</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>A –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Důsledky podání žaloby na náhradu škody k rumunskému soudu na přípustnost projednávané žaloby</ITEM.CONT><ITEM.REF>10</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>B –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Důsledky podání žaloby na náhradu škody k rumunskému soudu na posouzení opodstatněnosti projednávané žaloby</ITEM.CONT><ITEM.REF>11</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>K věci samé</ITEM.CONT><ITEM.REF>12</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>I –</NO.ITEM><ITEM.CONT>K subjektivní odpovědnosti</ITEM.CONT><ITEM.REF>12</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>A –</NO.ITEM><ITEM.CONT>První vytýkané jednání v podobě odmítnutí sdělit, kde se nachází povolenky odcizené údajně dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE></ITEM.CONT><ITEM.REF>12</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>1.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Existence prvního vytýkaného jednání</ITEM.CONT><ITEM.REF>12</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>2.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Legalita prvního vytýkaného jednání</ITEM.CONT><ITEM.REF>13</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>a)</NO.ITEM><ITEM.CONT>První žalobní důvod, spočívající v porušení čl. 10 odst. 1 nařízení č. 2216/2004</ITEM.CONT><ITEM.REF>13</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Argumenty žalobkyně</ITEM.CONT><ITEM.REF>13</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Opodstatněnost argumentů žalobkyně</ITEM.CONT><ITEM.REF>14</ITEM.REF></TOC.ITEM><?PAGE NO="32"?><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>–</NO.ITEM><ITEM.CONT>Ustanovení článku 10 nařízení č. 2216/2004 ve znění platném k datu jednání vytýkaného Komisi</ITEM.CONT><ITEM.REF>14</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>–</NO.ITEM><ITEM.CONT>Výklad článku 10 nařízení č. 2216/2004</ITEM.CONT><ITEM.REF>15</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>–</NO.ITEM><ITEM.CONT>Aplikace v projednávaném případě</ITEM.CONT><ITEM.REF>16</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>b)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Druhý žalobní důvod, spočívající v porušení závazků vyplývajících z Kjótského protokolu</ITEM.CONT><ITEM.REF>18</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Argumenty účastníků řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>18</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Opodstatněnost žalobního důvodu</ITEM.CONT><ITEM.REF>18</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>–</NO.ITEM><ITEM.CONT>První důvod</ITEM.CONT><ITEM.REF>18</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>–</NO.ITEM><ITEM.CONT>Druhý důvod</ITEM.CONT><ITEM.REF>19</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>c)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Třetí žalobní důvod, spočívající v porušení článků 19 a 20 směrnice 2003/87</ITEM.CONT><ITEM.REF>20</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Argumentace žalobkyně</ITEM.CONT><ITEM.REF>20</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Opodstatněnost argumentace žalobkyně</ITEM.CONT><ITEM.REF>21</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>d)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Čtvrtý žalobní důvod, spočívající v porušení práva na vlastnictví</ITEM.CONT><ITEM.REF>22</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Argumenty žalobkyně</ITEM.CONT><ITEM.REF>22</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Opodstatněnost argumentů žalobkyně</ITEM.CONT><ITEM.REF>22</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>e)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Pátý žalobní důvod, vycházející z porušení zásady účinné soudní ochrany</ITEM.CONT><ITEM.REF>23</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>f)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Šestý žalobní důvod, vycházející z porušení zásady právní jistoty</ITEM.CONT><ITEM.REF>23</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>g)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Sedmý žalobní důvod, vycházející z porušení článku 2 směrnice 91/308</ITEM.CONT><ITEM.REF>24</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>B –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Druhé vytýkané jednání v podobě odmítnutí zakázat veškeré transakce týkající se povolenek odcizených údajně dne <DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE></ITEM.CONT><ITEM.REF>25</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>1.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Existence druhého vytýkaného jednání</ITEM.CONT><ITEM.REF>25</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>2.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Legalita druhého vytýkaného jednání</ITEM.CONT><ITEM.REF>25</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>a)</NO.ITEM><ITEM.CONT>První žalobní důvod, vycházející z porušení zásady řádné správy</ITEM.CONT><ITEM.REF>25</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>b)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Druhý žalobní důvod, spočívající v porušení zásady právní jistoty</ITEM.CONT><ITEM.REF>26</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>c)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Třetí žalobní důvod, spočívající v porušení článku 20 směrnice 2003/87</ITEM.CONT><ITEM.REF>27</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>d)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Čtvrtý žalobní důvod, spočívající v porušení zásady rovnosti</ITEM.CONT><ITEM.REF>27</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>e)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Pátý žalobní důvod, spočívající v porušení práva na účinnou soudní ochranu</ITEM.CONT><ITEM.REF>28</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>II –</NO.ITEM><ITEM.CONT>K objektivní odpovědnosti</ITEM.CONT><ITEM.REF>28</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>A –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Argumenty žalobkyně</ITEM.CONT><ITEM.REF>28</ITEM.REF></TOC.ITEM><?PAGE NO="33"?><TOC.ITEM><NO.ITEM>B –</NO.ITEM><ITEM.CONT>Opodstatněnost argumentů žalobkyně</ITEM.CONT><ITEM.REF>29</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>K nákladům řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>30</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC></JUDGMENT>