<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-452/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CC0452</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:61">EU:C:2020:61</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>21</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>21</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta H. Saugmandsgaarda Øe – věc C-452/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">Ibercaja Banco</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Henrika Saugmandsgaarda Øe</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20200130">30. ledna 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C-452/18</HT></P><P>XZ</P><P>proti</P><P>Ibercaja Banco, SA</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia e Instrucción n<HT TYPE="SUP">o</HT> 3 de Teruel (soud prvního stupně a vyšetřující soud č. 3 v Teruel, Španělsko) žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 3 de Teruel (soud prvního stupně a vyšetřující soud č. 3 v Teruel, Španělsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 93/13/EHS</KEYWORD><KEYWORD>Smlouva o hypotečním úvěru</KEYWORD><KEYWORD>Ujednání o omezení pohyblivosti úrokové sazby (<QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/>)</KEYWORD><KEYWORD>Nedostatek transparentnosti</KEYWORD><KEYWORD>Zneužívající povaha</KEYWORD><KEYWORD>Uzavření dohody o novaci <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="2018" ID="QE0002"/> stranami, potvrzení platnosti smlouvy o hypotečním úvěru a vzájemné vzdání se práva napadnout ji u soudu</KEYWORD><KEYWORD>Slučitelnost se směrnicí 93/13</KEYWORD><KEYWORD>Podmínky</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla podána Juzgado de Primera Instancia e Instrucción n<HT TYPE="SUP">o</HT> 3 de Teruel (soud prvního stupně a vyšetřující soud č. 3 v Teruel, Španělsko) v rámci sporu mezi XZ a Ibercaja Banco SA (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Ibercaja<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>). Podstatou věci je, že účastníci původního řízení byli vázáni smlouvou o hypotečním úvěru s pohyblivou úrokovou sazbou. Tato smlouva obsahovala <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> omezující pohyblivost uvedené sazby. Rozsudek Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) zpochybnil slučitelnost takového ujednání se španělskou právní úpravou provádějící směrnici 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19930405">5. dubna 1993</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="095" PAGE.FIRST="29" DATE.PUB="1993">Úř. věst. 1993, L 95, s. 29</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/02, s. 288).</P></NOTE>. V tomto kontextu uzavřely XZ a Ibercaja dohodu, o jejíž právní kvalifikaci se přou a která obsahuje novaci dotčeného ujednání, potvrzení platnosti uvedené smlouvy o úvěru a vzájemné vzdání se práva napadnout ji u soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Těmito otázkami se předkládající soud táže Soudního dvora na slučitelnost takové dohody se směrnicí 93/13. Otázky poskytují Soudnímu dvoru příležitost rozhodnout dosud neřešenou otázku, zda a případně za jakých podmínek se spotřebitel může smluvně vzdát práva namítat ve vztahu k určitému ujednání jeho zneužívající povahu ve smyslu této směrnice. Na této otázce závisí konkrétně rozsah autonomie, kterou disponuje spotřebitel a prodávající nebo poskytovatel pro potvrzení nebo novaci potenciálně zneužívajícího smluvního ujednání či pro uzavírání dohod o smírném řešení, zvláště dohod o narovnání, za účelem mimosoudního řešení sporů v této oblasti.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V tomto stanovisku vysvětlím, že směrnice 93/13 v zásadě nezakazuje spotřebiteli a prodávajícímu nebo poskytovateli, aby uzavřeli dohodu, ve které se spotřebitel vzdá práva namítat zneužívající povahu předem sepsaného ujednání. Taková dohoda nicméně musí splňovat požadavky stanovené touto směrnicí, zvláště její požadavek transparentnosti. Navrhnu tak Soudnímu dvoru, aby zaujal stanovisko, které umožní zejména zachovat platnost <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>skutečných<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/> dohod o narovnání uzavřených spotřebiteli s plnou znalostí věci a současně odmítnout dohody vnucené prodávajícími nebo poskytovateli, které se takovými pouze jeví být.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 93/13</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 3 směrnice 93/13 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Ujednání je vždy považováno za nesjednané individuálně, jestliže bylo sepsáno předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na obsah ujednání, zejména v souvislosti se smlouvou uzavíranou adhezním způsobem.</ALINEA><ALINEA>Skutečnost, že některé aspekty ujednání nebo jedno konkrétní ujednání byly sjednány individuálně, nevylučuje použití tohoto článku na zbytek smlouvy, jestliže celkové posouzení smlouvy ukazuje, že jde o smlouvu uzavíranou adhezním způsobem.</ALINEA><ALINEA>Jestliže některý prodávající nebo poskytovatel tvrdí, že určité standardní ujednání bylo sjednáno individuálně, je povinen o tom předložit důkaz.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Příloha obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam ujednání, která mohou být považována za zneužívající.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 4 této směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž je dotčen článek 7, posuzuje se zneužívající povaha smluvního ujednání s ohledem na povahu zboží nebo služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a s ohledem na všechny okolnosti v době uzavření smlouvy, které provázely její uzavření, a na všechna ostatní ujednání smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 1 uvedené směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Příloha téže směrnice, nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Ujednání podle čl. 3 odst. 3<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, uvádí v bodě 1 písm. q) ujednání, jejichž předmětem nebo cílem je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>vyloučit nebo omezit právo spotřebitele podat žalobu nebo použít jiný právní prostředek nápravy, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů, nebo bránit uplatnění tohoto práva, nepřiměřeně omezit důkazní prostředky, které má spotřebitel k dispozici, nebo uložit spotřebiteli důkazní břemeno, které by podle použitelného práva měla nést druhá smluvní strana.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Španělské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Směrnice 93/13 byla provedena do španělského práva zejména Ley 7/1998 sobre condiciones generales de la contratación (zákon 7/1998 o všeobecných smluvních podmínkách) ze dne <DATE ISO="19980413">13. dubna 1998</DATE>, který byl přepracován, spolu s dalšími ustanoveními provádějícími různé směrnice Unie v oblasti ochrany spotřebitelů, Real Decreto Legislativo 1/2007 por el que se aprueba el texto refundido de la Ley General para la Defensa de los Consumidores y Usuarios y otras leyes complementarias [královské legislativní nařízení 1/2007 o přepracovaném znění obecného zákona o ochraně spotřebitelů a uživatelů a souvisejících zákonů (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>královské legislativní nařízení 1/2007<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>)] ze dne <DATE ISO="20011116">16. listopadu 2001</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 10 královského legislativního nařízení 1/2007 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Podle článku 6 [španělského] občanského zákoníku je předběžné vzdání se práv přiznaných touto právní úpravou spotřebitelům a uživatelům neplatné, stejně jako úkony obcházející zákon<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>.</ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 83 královského legislativního nařízení 1/2007 stanoví v odstavci 1, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>zneužívající ujednání jsou absolutně neplatná<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>XZ nabyla na základě veřejné listiny ze dne <DATE ISO="20111223">23. prosince 2011</DATE> od investora nemovitost. Tento majetek byl zatížen hypotékou zřízenou ve prospěch Caja de Ahorros de la Inmaculada de Aragón jakožto zárukou za splacení úvěru, kterou tato poskytla uvedenému investorovi podle smlouvy ze dne <DATE ISO="20100723">23. července 2010</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>smlouva o hypotečním úvěru<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>.</P></NOTE>. Spolu s nabytím uvedeného majetku přešly na XZ i závazky investora z této smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Smlouva o hypotečním úvěru stanovila na uvedený úvěr použití pohyblivé úrokové sazby. Tato pohyblivost byla však omezena smluvním ujednáním, které stanovilo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>maximální roční úrok<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> ve výši 9,75 % a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>minimální roční úrok<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> ve výši 3,25 %.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Ibercaja, která vstoupila na místo Caja de Ahorros de la Inmaculada de Aragón jakožto jedné ze stran dotčené úvěrové smlouvy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Z předkládacího rozhodnutí a z vyjádření Ibercaja vyplývá, že k blíže neurčenému datu byla Caja de Ahorros de la Inmaculada de Aragón začleněna do Banco Grupo Cajatrés SA. Poté, dne <DATE ISO="20130523">23. května 2013</DATE>, byl tento ústav začleněn do Ibercaja, která se pak ke dni <DATE ISO="20141001">1. října 2014</DATE> stala jeho právním nástupcem.</P></NOTE>, uzavřela dne <DATE ISO="20140304">4. března 2014</DATE> s XZ dohodu nazvanou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>dohoda o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>. Tato dohoda konkrétně stanovila snížení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>minimálního úroku<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> použitelného na tento úvěr na 2,35 %, a to s účinností od následující měsíční splátky až do úplného splacení úvěru. Uvedená dohoda obsahovala rovněž následující ujednání:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Strany potvrzují platnost a účinnost úvěru, považují jeho podmínky za přiměřené, a v důsledku toho se výslovně a vzájemně vzdávají uplatnění veškerých nároků vůči druhé straně v souvislosti s uzavřenou smlouvou a jejími ujednáními, potvrzují rovněž úhrady a platby uskutečněné k dnešnímu dni, jakož i jejich správnost.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></P></QUOT.S></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Tatáž dohoda mimoto obsahovala ručně psanou a podepsanou poznámku XZ, napsanou dle vzoru dodaného Ibercaja, ve které XZ prohlásila:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Beru na vědomí a rozumím skutečnosti, že úroková sazba mého úvěru nikdy neklesne pod roční nominální sazbu 2,35 %.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160114">14. ledna 2016</DATE> splatila XZ poslední měsíční splátku úvěru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20170201">1. února 2017</DATE> podala dotyčná žalobu k Juzgado de Primera Instancia e Instrucción n<HT TYPE="SUP">o</HT> 3 de Teruel (soud prvního stupně a vyšetřující soud č. 3 v Teruel), kterou se domáhala, aby bylo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> sjednané ve smlouvě o hypotečním úvěru prohlášeno za neplatné z důvodu jeho zneužívající povahy a aby bylo Ibercaja uloženo vrátit částky zaplacené podle tohoto ujednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Ibercaja před tímto soudem zpochybnila zneužívající povahu tohoto ujednání a vyjádřila nesouhlas s požadovaným vrácením prostředků, přičemž se odvolávala zejména na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>dohodu o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> uzavřenou mezi ní a XZ. V této souvislosti posledně uvedená tvrdila, že pravidlo zakotvené v čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13, podle kterého zneužívající ujednání <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>nejsou pro spotřebitele závazná<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, se na takovou smlouvu musí vztahovat, tudíž by tato smlouva měla být považována za neplatnou, stejně jako samotné toto ujednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Juzgado de Primera Instancia e Instrucción n<HT TYPE="SUP">o</HT>3 de Teruel (soud prvního stupně a vyšetřující soud č. 3 v Teruel) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>1)</NO.P><TXT>Vztahuje se zásada nezávaznosti neplatných ujednání (článek 6 [směrnice 93/13]) také na smlouvy a právní úkony, které byly učiněny po uzavření takového ujednání, jako je [<QUOT.START CODE="201A" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>dohoda o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="2018" ID="QE0025"/>]?</TXT><P>Lze dospět k závěru, vzhledem k tomu, že absolutní neplatnost implikuje, že uvedené ujednání v právně-hospodářském životě smlouvy nikdy neexistovalo, že právní úkony, které byly učiněny po uzavření takových ujednání, jako je [<QUOT.START CODE="201A" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>dohoda o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="2018" ID="QE0026"/>], a jejich účinky na dané ujednání rovněž z právní reality zmizí a musí být považované za neexistující a absolutně neúčinné?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Mohou být dokumenty, jež mění ujednání či konstatují narovnání ohledně ujednání, která nebyla individuálně sjednána a která by neobstála v přezkumu neexistence zneužívající povahy a transparentnosti, považovány za všeobecné smluvní podmínky ve smyslu článku 3 směrnice 93/13/EHS, a podléhat tak stejným důvodům neplatnosti jako původní dokumenty, které byly předmětem novace nebo narovnání?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Má být vzdání se práva podat žalobu obsažené v [<QUOT.START CODE="201A" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>dohodě o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="2018" ID="QE0027"/>] rovněž neplatné, jelikož smlouvy podepsané klienty neinformují dotčené klienty o neplatnosti ujednání, ani o platbě či částce, na kterou měli nárok z titulu vrácení úroků zaplacených na základě původně vnuceného <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="2018" ID="QE0028"/>?</TXT><P>Klient tak podepisoval vzdání se práva obrátit se na soud, aniž byl bankou informován o tom, čeho se vzdává, [nebo] o peněžité částce, které se vzdává.</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Je možno mít za to, na základě analýzy [<QUOT.START CODE="201A" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>dohody o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="2018" ID="QE0029"/>] z hlediska judikatury Soudního dvora […], jakož i čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13, že nové <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="2018" ID="QE0030"/> zahrnuté do uvedené dohody o novaci úvěru je opět stiženo nedostatkem transparentnosti spočívajícím v tom, že banka opět nesplnila kritéria transparentnosti stanovená v rozsudku Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) ze dne <DATE ISO="20130509">9. května 2013</DATE> a neinformovala klienta o skutečných hospodářských nákladech tohoto ujednání v jeho hypotéce, tak aby byl seznámen jak s úrokovou<?PAGE NO="5"?> sazbou (a s jí odpovídající měsíční splátkou), kterou by měl platit v případě použití nového <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="2018" ID="QE0031"/>, tak s úrokovou sazbou (a s jí odpovídající měsíční splátkou), kterou by měl platit, pokud by se žádné <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="2018" ID="QE0032"/> neuplatnilo a úrokovou sazbou by byla sazba sjednaná v hypotečním úvěru bez použití minimálního úroku?</TXT><P>Jinými slovy, měla finanční instituce, když předkládala dokument nazvaný <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>dokument o novaci<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="2018" ID="QE0033"/> týkající se <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="2018" ID="QE0034"/>, splnit požadavky transparentnosti stanovené v čl. 3 odst. 1 a v čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 a informovat spotřebitele o výši částek, které šly k jeho tíži při použití <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="2018" ID="QE0035"/>, jakož i o úrokové sazbě, která by se uplatnila, pokud by tato ujednání neexistovala, a jelikož tak finanční instituce neučinila, jsou i tyto dokumenty stiženy neplatností?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>Lze ujednání týkající se žalob, zahrnutá do všeobecných smluvních podmínek [<QUOT.START CODE="201A" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>dohody o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="2018" ID="QE0036"/>], považovat za zneužívající z důvodu jejich obsahu, a to z hlediska čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 ve spojení s její přílohou týkající se zneužívajících ujednání, zejména [s bodem 1 písm. q)] […], jelikož omezují právo spotřebitelů uplatňovat nároky, které mohou vzniknout po podpisu smlouvy, jako tomu bylo v případě možnosti domáhat se úplného vrácení zaplacených úroků (v souladu s [rozsudkem Gutiérrez Naranjo a další<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE> (C‑154/15, C‑307/15 a C‑308/15, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Gutiérrez Naranjo<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/></NAME.CASE> , <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:980">EU:C:2016:980</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>])?<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Předkládací rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20180626">26. června 2018</DATE> došlo soudní kanceláři Soudního dvora dne <DATE ISO="20180711">11. července 2018</DATE>. Písemná vyjádření předložily Ibercaja, španělská vláda a Evropská komise. Titíž účastníci a zúčastnění, jakož i XZ byli zastoupeni na jednání konaném dne <DATE ISO="20190911">11. září 2019</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Na pozadí projednávané věci je problematika <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> používaných v úvěrových smlouvách<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Na tuto problematiku byl již Soudní dvůr upozorněn. Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160414">14. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Sales Sinués a Drame Ba</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑381/14 a C‑385/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:252">EU:C:2016:252</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); rozsudek Gutiérrez Naranjo, jakož i usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131114">14. listopadu 2013</DATE>, <NAME.CASE>Banco Popular Español a Banco de Valencia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑537/12 a C‑116/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:759">EU:C:2013:759</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Krátce připomínám, že na počátku a v průběhu finanční krize, která otřásla světovým hospodářstvím v letech 2007 až 2012, bylo praxí zvláště španělských bank nabízet hypoteční úvěry s pohyblivou úrokovou sazbou obsahující takové ujednání určené k omezení pohyblivosti této sazby. Konkrétně toto ujednání znamená, že v případě poklesu této sazby pod stanovenou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>minimální hranici<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> musí vypůjčitel platit úroky odpovídající této minimální hranici<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Viz rozsudek Gutiérrez Naranjo, bod 18.</P></NOTE>. V praxi tak bylo důsledkem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> to, že španělští spotřebitelé nemohli mít prospěch z poklesu úrokových sazeb, ke kterému došlo v průběhu této finanční krize, přičemž úvěrové instituce byly chráněny před negativními dopady, které měl mít tento pokles na jejich marže<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Rozsah tohoto jevu byl značný: pro příklad lze uvést, že nejméně třetina všech hypotečních úvěrů uzavřených ve Španělsku v roce 2010 zahrnovala takové ujednání (viz Zunzunegui, F., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>Mortgage Credit – Mis-selling of Financial Products – Study requested by the ECON committee<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>, European Parliament, Policy Department for Economic, Scientific and Quality of Life Policies, Directorate-General for Internal Policies, červen 2018, s. 23 až 32 a citované odkazy).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Používání <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> nezůstalo pro španělské banky bez následků. V rozsudku ze dne <DATE ISO="20130509">9. května 2013</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudek č. 241/2013 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>rozsudek Tribunal Supremo ze dne <DATE ISO="20130509">9. května 2013</DATE><QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>rozsudek ze dne <DATE ISO="20130509">9. května 2013</DATE><QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, ES:TS:2013:1916).</P></NOTE> Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) shledal, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> obsažená ve všeobecných smluvních podmínkách používaných třemi z nich jsou zneužívající z důvodu nedostatku transparentnosti, a v důsledku toho je prohlásil za neplatné. Nicméně tento soud časově omezil účinky svého rozsudku, který se mimo jiné neměl vztahovat na částky, které spotřebitelé<?PAGE NO="6"?> zaplatili na základě těchto ujednání přede dnem zveřejnění rozsudku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) toto řešení následně potvrdil [viz zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="20150325">25. března 2015</DATE>, č. 139/2015 (ES:TS:2015:1280), a ze dne <DATE ISO="20150429">29. dubna 2015</DATE>, č. 222/2015 (ES:TS:2015:2207)]. Viz rozsudek Gutiérrez Naranjo, body 18 až 21 a 67.</P></NOTE>. Ačkoli se účastníci původního řízení neshodují na rozsahu publicity tohoto rozsudku při jeho vyhlášení, podle mého názoru lze s jistotou tvrdit, že tento rozsudek přinejmenším vzbudil závažné pochybnosti o tom, zda <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> používaná jinými bankami trpí stejným nedostatkem transparentnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>V tomto kontextu pak v průběhu července 2013 začala Ibercaja uplatňovat vnitřní politiku spočívající v tom, že s některými či dokonce se všemi svými klienty, kteří měli hypoteční úvěr obsahující <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Podle Ibercaja měli její zaměstnanci nabízet uzavření <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>dohody o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201D" ID="QE0048"/> pouze těm klientům, kteří v návaznosti na rozsudek Tribunal Supremo ze dne <DATE ISO="20130509">9. května 2013</DATE> podali stížnost týkající se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> obsaženého v jejich smlouvě. Naproti tomu XZ tvrdí, že uzavření takových dohod probíhalo v rámci kampaně cílící na všechny klienty, jejichž smlouva obsahovala takové <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>, ať už proti němu podali stížnost či nikoli. Doplňuji, že skutečnost, zda XZ sama podala takovou stížnost, je mezi účastníky původního řízení předmětem sporu u předkládajícího soudu (viz bod 80 tohoto stanoviska).</P></NOTE>, uzavírala dohodu nazvanou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>dohoda o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>. Tato dohoda stanovila konkrétně snížení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>minimálního úroku<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> použitelného na úvěr dotyčného klienta s účinností od následující měsíční splátky až do skončení úvěru, jakož i výslovné a vzájemné vzdání se práva napadnout u soudu ujednání uvedené úvěrové smlouvy. Dne <DATE ISO="20140304">4. března 2014</DATE> uzavřela Ibercaja takovou dohodu s XZ.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Soudní dvůr, kterému několik španělských soudů položilo otázku, jaké důsledky mají vyvodit ze zjištění zneužívající povahy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>, vydal dne <DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE> rozsudek Gutiérrez Naranjo. V tomto rozsudku Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 ukládá vnitrostátnímu soudu, pokud zjistí zneužívající povahu takového ujednání, aby v zásadě vyloučil jeho použití a nařídil, aby byly spotřebiteli vráceny částky zaplacené na jeho základě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Konkrétně rozdíl mezi částkami zaplacenými podle <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>minimálního úroku<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> a částkami, které by byly zaplaceny, pokud by tento minimální úrok neexistoval a byla by uplatňována pohyblivá úroková sazba.</P></NOTE>. Soudní dvůr mimoto uvedl, že toto ustanovení brání tomu, aby bylo právo na vrácení časově omezeno, jak to učinil Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) ve svém rozsudku ze dne <DATE ISO="20130509">9. května 2013</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz rozsudek Gutiérrez Naranjo, body 61 až 75, jakož i bod 21 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Pravděpodobně poté, co se doslechla o tomto rozsudku Soudního dvora, podala XZ dne <DATE ISO="20170201">1. února 2017</DATE> k předkládajícímu soudu žalobu, kterou se domáhala, aby bylo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> obsažené v její smlouvě o hypotečním úvěru prohlášeno za neplatné z důvodu zneužívající povahy a aby Ibercaja bylo uloženo vrátit jí částky zaplacené na základě tohoto ujednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Případ XZ zdaleka není ojedinělý. Ke španělským soudům bylo podáno více než milion žalob o vrácení částek zaplacených na základě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> (viz Zunzunegui, F., op. cit., s. 6). K otázce dopadu rozsudku Tribunal Supremo ze dne <DATE ISO="20130509">9. května 2013</DATE> a rozsudku Gutiérrez Naranjo na španělské hospodářství viz International Monetary Fund, IMF Country Report No 17/345, Spain: Financial Sector Assessment Program – Technical Note on Supervision of Spanish Banks – Select[ed] issues, <DATE ISO="20171113">13. listopadu 2017</DATE>, s. 8, 10, 23 a 53, který řadí poskytování hypotečních úvěrů obsahujících <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> mezi systémová rizika pro toto hospodářství.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Základní otázkou vznesenou u tohoto soudu je otázka, jaké právní důsledky na tyto nároky může mít <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>dohoda o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> uzavřená mezi XZ a Ibercaja dne <DATE ISO="20140304">4. března 2014</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Banka totiž tvrdí, že tato dohoda brání tomu, aby se XZ u soudu dovolávala zneužívající povahy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> sjednaného původně ve smlouvě o hypotečním úvěru. Její argumentace v tomto směru vychází z rozsudku Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) ze dne <DATE ISO="20180411">11. dubna 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek č. 205/2018 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>rozsudek Tribunal Supremo ze dne <DATE ISO="20180411">11. dubna 2018</DATE><QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>rozsudek ze dne <DATE ISO="20180411">11. dubna 2018</DATE><QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>, ES:TS:2018:1238).</P></NOTE>, v němž se tento soud vyjádřil k totožným dohodám uzavřeným mezi Ibercaja a dvěma jinými jejími klienty. Tento soud měl v podstatě za to, že taková dohoda představuje narovnání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Podle článku 1809 španělského občanského zákoníku je narovnání smlouvou, jejímž prostřednictvím se strany tím, že každá něco dá, slíbí nebo si ponechá, vyhnou hrozícímu sporu nebo ukončí probíhající spor.</P></NOTE>, které strany uzavřely za účelem konečného mimosoudního vyřešení nejistoty vyvolané jeho rozsudkem ze dne <DATE ISO="20130509">9. května 2013</DATE>, která panovala ohledně platnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> obsaženého v jejích úvěrových smlouvách, a to v podobě vzájemných ústupků ve formě snížení minimálního úroku stanoveného<?PAGE NO="7"?> v tomto ujednání. V důsledku toho soud nemůže přezkoumávat otázku zneužívající povahy uvedeného ujednání, jelikož toto narovnání je pro strany závazné. Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) v tomto kontextu rozhodl, že směrnice 93/13 nebrání tomu, aby prodávající nebo poskytovatel a spotřebitel uzavírali dohody o narovnání za účelem mimosoudního řešení jejich sporů. Tento soud mimoto rozhodl, že dotčené dohody byly pro spotřebitele transparentní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>V podrobnostech viz bod 82 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>XZ tvrdí, že by <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>dohoda o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> měla být považována za neplatnou, a neměla by tedy bránit předkládajícímu soudu zabývat se jejími nároky. Její argumentace v tomto směru odráží nesouhlasné stanovisko připojené k rozsudku Tribunal Supremo ze dne <DATE ISO="20180411">11. dubna 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>nesouhlasné stanovisko soudce Orduña Morena<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>.</P></NOTE> uvedenému v předchozím bodě. Je v něm v podstatě vyjádřen názor, že taková dohoda není narovnáním, ale dohodou o novaci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Novace je smlouvou zakotvenou mimo jiné v článku 1203 španělského občanského zákoníku, prostřednictvím které dvě strany, vázané předchozím závazkovým vztahem, tento závazek pozmění nebo jej nahradí jiným.</P></NOTE> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> obsaženého ve smlouvách o hypotečním úvěru dotyčných klientů, přičemž taková novace není podle vnitrostátního práva platná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz poznámka pod čarou 31 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. V každém případě čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 na jedné straně brání tomu, aby strany změnily nebo potvrdily zneužívající ujednání, nebo též tomu, aby se spotřebitel vzdal práva napadnout jej u soudu. Na druhé straně takové dohodě chybí transparentnost, jelikož neobsahuje informaci, díky níž by spotřebitelé mohli porozumět ekonomickým a právním důsledkům, které pro ně z uzavření dohody vyplývají. Předkládající soud je patrně téhož názoru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Předesílám, že ačkoli z předchozích dvou bodů vyplývá, že právní kvalifikace <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>dohody o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> je mezi účastníky původního řízení sporná, spadá tato otázka pouze do oblasti španělského práva, a proto rozhodnutí o ní nepřísluší Soudnímu dvoru, ale předkládajícímu soudu, jak to tvrdí Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Soudnímu dvoru naproti tomu přísluší analyzovat ve světle směrnice 93/13 případ, kdy 1) spotřebitel a prodávající nebo poskytovatel jsou vázáni smlouvou, 2) objeví se závažné pochybnosti o případné zneužívající povaze některého ujednání této smlouvy ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Ibercaja a španělská vláda zdůraznily, že v rozsudku ze dne <DATE ISO="20130509">9. května 2013</DATE> Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) nezrušil veškerá <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/>, ale pouze ta, která používaly tři banky, proti kterým směřovala zdržovací žaloba, která mu byla předložena. Kromě toho jsou podle tohoto rozsudku <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> zneužívající pouze tehdy, nejsou-li dostatečně transparentní, což musí být zjištěno soudem případ od případu. V okamžiku, kdy účastníci původního řízení uzavírali <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>dohodu o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>, však nebylo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/> sjednané ve smlouvě o hypotečním úvěru napadeno u soudu. XZ a Komise nicméně tvrdí, že podmínky transparentnosti vymezené v tomto rozsudku jsou velmi přísné, tudíž je přinejmenším vysoce pravděpodobné, že sporné <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/> zneužívající je. Uvádějí, že téměř v 97 % případů soudních sporů vedených kvůli zneužívajícím ujednáním, včetně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>, byli spotřebitelé úspěšní. Připomínám, že v rozsudku Gutiérrez Naranjo se Soudní dvůr nevyjádřil ke zneužívající povaze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/>. Vycházel z předpokladu, že tato ujednání zneužívající jsou. Ani v projednávané věci Soudnímu dvoru nepřísluší, aby o této otázce sám rozhodl.</P></NOTE> a 3) strany přistoupily prostřednictvím následně uzavřené dohody k novaci dotčeného ujednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Přesněji řečeno, nejedná se o novaci samotného ujednání, ale závazku z něj vyplývajícího. V tomto stanovisku však budu pro zjednodušení hovořit o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>novaci ujednání<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/>.</P></NOTE>, potvrdily platnost původní smlouvy a vzájemně se vzdaly práva napadnout ji u soudu. Konkrétně se jedná nejprve o to určit, jak se táže předkládající soud ve své první otázce, zda čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice v zásadě brání tomu, aby byla taková dohoda závazná pro spotřebitele. V první části tohoto stanoviska vysvětlím důvody, proč se domnívám, že tomu tak není (oddíl A).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K možnosti spotřebitele provést novaci potenciálně zneužívajícího ujednání, potvrdit jeho platnost nebo vzdát se práva napadnout jej u soudu (první předběžná otázka)</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Připomínám, že podle čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>nejsou zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem podle vnitrostátních právních předpisů [členských států] pro spotřebitele závazná<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/>. Podle tohoto ustanovení musí vnitrostátní soud, zjistí-li, že má dotčené smluvní ujednání zneužívající povahu, vyvodit veškeré důsledky, které podle vnitrostátního práva z takového zjištění vyplývají, aby zajistil, že spotřebitel nebude takovým ujednáním vázán. Uvedený soud je totiž povinen vyloučit použití uvedeného ujednání, aby toto nemělo ve vztahu ke spotřebiteli závazné právní účinky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091006">6. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>Asturcom Telecomunicaciones</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑40/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:615">EU:C:2009:615</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120315">15. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>Pereničová a Perenič</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑453/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:144">EU:C:2012:144</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120614">14. června 2012</DATE>, <NAME.CASE>Banco Español de Crédito</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑618/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:349">EU:C:2012:349</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130530">30. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Jőrös</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑397/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:340">EU:C:2013:340</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>V rozsudku Gutiérrez Naranjo Soudní dvůr ještě uvedl, že zneužívající ujednání <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>musí být v zásadě považováno za ujednání, které nikdy neexistovalo, takže nemůže mít účinky vůči spotřebiteli<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/>. Proto důsledkem soudního rozhodnutí o zneužívající povaze takového ujednání <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>musí být v zásadě obnovení právní a faktické situace spotřebitele, ve které by se nacházel, kdyby uvedené ujednání nebylo sjednáno<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/>. Pokud dotčené ujednání ukládá spotřebiteli zaplacení peněžitých částek, povinnost soudu jej nepoužít <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>s sebou v zásadě nese odpovídající restituční účinek vztahující se k těmto částkám<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudek Gutiérrez Naranjo, body 61 a 62.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Lze shrnout, že pokud by předkládající soud zjistil ve věci v původním řízení, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/> použité ve smlouvě o hypotečním úvěru je zneužívající ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, byl by podle čl. 6 odst. 1 této směrnice v podstatě povinen upustit od použití tohoto ujednání a uložit Ibercaja, aby vrátila XZ částky zaplacené na základě uvedeného ujednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Podle výkladu španělského práva, který zvolil Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) ve svém rozsudku ze dne <DATE ISO="20180411">11. dubna 2018</DATE>, je nicméně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>dohoda o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/> překážkou pro to, aby předkládající soud přezkoumával samotnou otázku zneužívající povahy tohoto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz bod 26 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Španělská vláda konkrétně uvádí, že třebaže XZ již nemůže po soudu požadovat přezkum platnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/> původně použitého ve smlouvě o hypotečním úvěru, může naproti tomu napadnout u soudu platnost nového <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/> sjednaného v této dohodě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Za těchto okolností vyvstává otázka – jak uvádí XZ<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz bod 27 tohoto stanoviska.</P></NOTE> – zda čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 v zásadě brání tomu, aby spotřebitel a prodávající nebo poskytovatel uzavřeli dohodu, která obsahuje novaci potenciálně zneužívajícího ujednání, potvrzení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Tímto pojmem mám na mysli akt, kterým se strana smlouvy vzdává práva dovolávat se důvodu neplatnosti stanoveného zejména v článcích 1309 až 1313 španělského občanského zákoníku.</P></NOTE> jeho platnosti nebo vzdání se práva napadnout jej u soudu, anebo, přesněji řečeno, zda toto ustanovení brání tomu, aby tato dohoda byla vůči spotřebiteli závazná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Jak jsem již uvedl výše, tento názor nesdílím. Domnívám se totiž, že odpověď na tuto otázku je nutno jemněji odstupňovat.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Rozumím tomu tak, že přístup XZ je založen na judikatuře Soudního dvora, podle které platí, že vzhledem ke slabšímu postavení, v němž se nachází spotřebitel vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, jak co se týče vyjednávací pozice, tak úrovně informovanosti, představuje čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 kogentní ustanovení, které směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva zavádí v právech a povinnostech smluvních stran, rovnováhou reálnou, která může znovu nastolit rovnost mezi těmito smluvními stranami, přičemž toto ustanovení musí být navíc považováno za normu rovnocennou vnitrostátním pravidlům, která mají ve vnitrostátním právním řádu status kogentních norem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061026">26. října 2006</DATE>, <NAME.CASE>Mostaza Claro</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑168/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:675">EU:C:2006:675</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091006">6. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>Asturcom Telecomunicaciones</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑40/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:615">EU:C:2009:615</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180517">17. května 2018</DATE>, <NAME.CASE>Karel de Grote – Hogeschool Katholieke Hogeschool Antwerpen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑147/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:320">EU:C:2018:320</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Připouštím, že tato judikatura ve spojení s judikaturou uvedenou v bodech 30 a 31 tohoto stanoviska odráží do určité míry režim absolutní neplatnosti existující v právu různých členských států, včetně Španělského království<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Připomínám, že právo celé řady států, mimo jiné Belgického království, Francouzské republiky a Španělského království, rozlišuje mezi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>absolutní<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/> neplatností a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>relativní<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/> neplatností smluv. Absolutní neplatnost nastává ze zákona a soud ji musí konstatovat z úřední povinnosti. Naopak relativní neplatnost může být uplatněna u soudu tou stranou, kterou zákon chrání, a je případně prohlášena soudem. Obecně se přijímá, že rozlišovacím kritériem mezi těmito dvěma sankcemi je důvod porušeného pravidla, které chrání buď veřejný zájem, nebo soukromé zájmy. Neplatnost je v prvním případě absolutní, ve druhém případě relativní. Viz zejména stanovisko generální advokátky V. Trstenjak ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Martín Martín</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑227/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:295">EU:C:2009:295</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citované odkazy).</P></NOTE>. Právě takovou sankci ostatně španělské právo předvídá pro případ zjištění zneužívající povahy smluvního ujednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz čl. 83 odst. 1 královského legislativního nařízení 1/2007.</P></NOTE>. Režim absolutní neplatnosti však neponechává žádný prostor pro smluvní volnost stran smlouvy. Ty nemohou potvrdit nebo provést novaci závazku stiženého takovou neplatností. Nemohou ohledně takového závazku ani uzavřít narovnání: soud rozhodne z úřední povinnosti o neplatnosti a neúčinnosti těchto operací. Podle XZ tedy spotřebitel a prodávající nebo poskytovatel nemohou provést novaci, potvrdit nebo uzavřít narovnání ve vztahu k takovému zneužívajícímu ujednání. Případná dohoda mezi stranami nebrání soudu, aby přezkoumal otázku zneužívající povahy dotčeného smluvního ujednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz zejména rozsudek Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) ze dne <DATE ISO="20171016">16. října 2017</DATE>, č. 558/2017. V tomto rozsudku tento soud rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0086" REF.END="QE0086"/>dohoda o novaci<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/> uzavřená mezi bankou spotřebitelem, kterou tito provedli novaci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0087" REF.END="QE0087"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/> obsaženého v jejich smlouvě o úvěru, je pro zneužívající povahu tohoto ujednání, jež je tak stiženo absolutní neplatností, neplatná. Viz též rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150226">26. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Matei</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑143/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:127">EU:C:2015:127</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Ve věci, v níž byl vydán tento rozsudek, dva spotřebitelé napadli u soudu různá ustanovení jejich smluv o úvěru. Vnitrostátní soud předložil Soudnímu dvoru několik otázek týkajících se výkladu směrnice 93/13. Tito spotřebitelé a žalovaná banka uzavřeli následně narovnání za účelem mimosoudního vyřešení sporu. Banka se tohoto narovnání dovolávala před Soudním dvorem jakožto důvodu nepřípustnosti předběžných otázek. Vnitrostátní soud však Soudnímu dvoru sdělil, že na toto narovnání nebral zřetel, protože otázka případné zneužívající povahy dotčených smluvních ujednání je předmětem kogentní právní úpravy, o které strany nemohou uzavírat dohody. Zdůrazňuji, že Soudní dvůr ve svém rozsudku o této otázce nerozhodl. Omezil se na zjištění, že spor u předkládajícího soudu stále probíhá, a proto zamítnul před ním vznesenou námitku nepřípustnosti.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Judikatura Soudního dvora však ve skutečnosti nezachází tak daleko. Soudní dvůr totiž ustáleně judikuje – a tento bod je dle mého názoru zásadní – že se spotřebitel může vzdát práva napadnout u soudu zneužívající povahu smluvního ujednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090604">4. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Pannon GSM</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑243/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:350">EU:C:2009:350</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle Soudního dvora <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0088" REF.END="QE0088"/>směrnice 93/13 tedy nejde tak daleko, aby vytvořila povinný systém ochrany před používáním zneužívajících ujednání ze strany prodávajících nebo poskytovatelů, který zavedla ve prospěch spotřebitelů<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191003">3. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Dziubak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑260/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:819">EU:C:2019:819</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0089" REF.END="QE0089"/>právo na účinnou ochranu spotřebitele zahrnuje i možnost neuplatnit svá práva<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160414">14. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Sales Sinués a Drame Ba</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑381/14 a C‑385/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:252">EU:C:2016:252</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz původní formulaci ve stanovisku generální advokátky J. Kokott ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Duarte Hueros</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑32/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:128">EU:C:2013:128</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>V rozsudku Banif Plus Bank<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130221">21. února 2013</DATE> (<NO.CASE>C‑472/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:88">EU:C:2013:88</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že vnitrostátní soud má povinnost <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0090" REF.END="QE0090"/>zohlednit případně vůli spotřebitele tehdy, pokud si je vědom toho, že zneužívající klauzule není závazná, nepřeje si však, aby bylo vyloučeno její použití, čímž vyslovuje svobodný a vědomý souhlas s dotčenou klauzulí<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Na rozdíl od Komise se nedomnívám, že by tyto závěry platily pouze v situaci, kdy soud z úřední povinnosti konstatoval zneužívající povahu smluvního ujednání a informoval o tom spotřebitele. Mají podle mého názoru širší logiku, podle které se spotřebitel může vzdát práva napadnout zneužívající povahu dotčeného ustanovení za předpokladu, že je toto vzdání se práva založeno na jeho svobodném a informovaném souhlasu, jak rozhodl Soudní dvůr v posledně uvedeném rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Domnívám se, že tato logika odráží myšlenku obsaženou v judikatuře Soudního dvora, podle které má směrnice 93/13 mimo jiné zabránit tomu, aby spotřebitel uzavíral závazky, jejichž skutečný dosah nezná či plně nechápe<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz zejména judikaturu Soudního dvora týkající se požadavku transparentnosti smluvních ujednání, který vyplývá z čl. 4 odst. 2 a z článku 5 směrnice 93/13 (viz oddíl C tohoto stanoviska). Odkazuji zde na myšlenku <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0091" REF.END="QE0091"/>informovaného<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/> souhlasu spotřebitele. Otázka <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0092" REF.END="QE0092"/>svobodného<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/> souhlasu spotřebitele se smlouvou obecně spadá do vnitrostátních pravidel upravujících vady souhlasu (viz poznámka pod čarou 54 tohoto stanoviska).</P></NOTE>. Pokud si je spotřebitel naopak vědom právních dopadů, které pro něj vyplývají ze vzdání se ochrany poskytované touto směrnicí, je takové vzdání se práva s touto směrnicí slučitelné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Pokud máme za to, že si je spotřebitel vědom dopadů svého jednání, když se poté, co jej soud informuje o zneužívající povaze určitého ujednání, před soudem vzdá práva na jeho napadnutí, neznamená to, že v žádné jiné situaci by to bylo možné. Konkrétně nespatřuji žádnou překážku, která by v zásadě bránila tomu, aby spotřebitel využil možnosti vzdát se práva smluvní cestou, avšak opět za předpokladu, že toto vzdání se bude založeno na jeho svobodném a informovaném souhlasu. Co se týče tohoto posledního bodu, považuji za nutné od sebe odlišovat dva případy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Na jedné straně se domnívám, že se spotřebitel nikdy nemůže předem vzdát ochrany, kterou mu poskytuje směrnice 93/13, když nakupuje zboží nebo přijímá službu od prodávajícího nebo poskytovatele. Ujednání kupní smlouvy či smlouvy o poskytování služeb, které obsahuje potvrzení jeho platnosti nebo vzdání se práva napadnout jej u soudu, nemůže mít závazný účinek ve vztahu ke spotřebiteli. Různé nástroje unijního práva ostatně takové vzdání se práva výslovně zakazují<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz zejména čl. 41 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/ЕU ze dne <DATE ISO="20140204">4. února 2014</DATE> o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="060" PAGE.FIRST="34" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 60, s. 34</REF.DOC.OJ>) a článek 25 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne <DATE ISO="20111025">25. října 2011</DATE> o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="304" PAGE.FIRST="64" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 304, s. 64</REF.DOC.OJ>). Ve španělském právu viz rovněž článek 10 královského legislativního nařízení 1/2007.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Takové vzdání se práva totiž nelze v žádném případě považovat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0093" REF.END="QE0093"/>informované<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/>. Každý skutečně pochopí význam ochrany poskytované spotřebitelským právem teprve tehdy, když se objeví nějaká obtíž a vyvstane konkrétní potřeba této ochrany. Právě v tomto smyslu je podle mě třeba chápat předběžné vzdání se: vzdání se je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0094" REF.END="QE0094"/>předběžné<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/>, pokud k němu dojde dříve, v okamžiku vzniku smluvního vztahu mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, a o němž si posledně uvedený neuvědomuje, že by se mohlo stát problematickým, nebo tomu nevěnuje dostatečnou pozornost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Naproti tomu na druhé straně, pokud v tomto smluvním vztahu nastane problém, například objeví-li se ohledně určitého smluvního ujednání závažné pochybnosti o potenciálně zneužívající povaze ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, a případně dojde v tomto směru ke sporu mezi stranami, nelze na skutečnost, že se spotřebitel vzdal práva dovolávat se nezávaznosti tohoto ujednání, pohlížet stejně striktně. V takovém případě je spotřebitel schopen uvědomit si význam ochrany, kterou mu tato směrnice poskytuje, a v důsledku toho i pochopit dosah tohoto vzdání se práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Obdobně viz řešení uvedené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>) v oblasti ujednání o soudní příslušnosti v přeshraničních sporech týkajících se spotřebitelských smluv. Připomínám, že oddíl 4 kapitoly II tohoto nařízení stanoví pravidla pro určení příslušnosti, která chrání spotřebitele. V této souvislosti článek 19 uvedeného nařízení stanoví, že od těchto ustanovení se lze odchýlit pouze ujednáními o určení soudní příslušnosti uzavřenými, mimo jiné, po vzniku sporu mezi stranami. Vysvětlení tohoto pravidla přijímané právní naukou spočívá v tom, že spotřebitel je schopen plně chápat důsledky takového ujednání, a tedy s ním vyjádřit informovaný souhlas, až tehdy, když ví, čeho se spor týká. Viz Nielsen, P. A., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0095" REF.END="QE0095"/>Článek 19<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/>, v Magnus, U., a Mankowski, P., Brussels Ibis Regulation – Commentary, European Commentaries on Private International Law, Schmidt, Otto, Dr., KG, Verlag, 2016, s. 519.</P></NOTE>. Jinak řečeno, spotřebitel je podle mého názoru oprávněn se za určitých podmínek smluvně vzdát práv vyplývajících pro něj z uvedené směrnice až následně.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Z toho podle mého názoru vyplývá, že spotřebitel je v tomto druhém případě oprávněn, prostřednictvím dohody s prodejcem nebo poskytovatelem, provést novaci dotyčného ujednání, potvrdit jej nebo se vzdát práva předložit soudu otázku jeho zneužívající povahy, a to za předpokladu, že tak činí svobodným a informovaným způsobem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Tvrzení Soudního dvora, podle něhož musí být zneužívající ujednání považováno za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0096" REF.END="QE0096"/>ujednání, které nikdy neexistovalo<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/>, je tedy právní fikcí, kterou je nutno zrelativizovat – Soudní dvůr ostatně sám zdůraznil, že je tomu tak jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0097" REF.END="QE0097"/>v zásadě<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/> (viz rozsudek Gutiérrez Naranjo, bod 61). Spotřebitel je oprávněn zachovat existenci dotčeného ujednání. Mám-li navázat na analogii s režimy neplatnosti existujícími v právních řádech některých členských států (viz bod 37 tohoto stanoviska), blíží se režim zneužívajících ujednání z mého pohledu případům relativní neplatnosti, které mohou vést k novaci nebo potvrzení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Oprávnění vzdát se práva může vykonat mimo jiné tak, že uzavře s prodávajícím nebo poskytovatelem smírné narovnání týkající se uvedeného ujednání, ať už soudní nebo mimosoudní. Takové narovnání může mít ostatně pro spotřebitele určité výhody, mimo jiné okamžitý zisk – což je právě předmětem vzájemných ústupků, které mají být obsahem narovnání – bez nutnosti napadnout téže ujednání u soudu, nést náklady řízení a čekat na jeho výsledek, což platí tím více, že v době uzavření narovnání nemá jistotu, že tento výsledek pro něj bude příznivý<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta N. Wahla ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Gavrilescu</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑627/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:690">EU:C:2017:690</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Opakuji, že za předpokladu, že takovou dohodu uzavřel s plnou znalostí věci, nebrání dle mého názoru nic tomu, aby byla závazná, a to i pro spotřebitele. Konkrétně musí narovnání stranám poskytovat právní jistotu, což znamená, že nemůže být vůči jedné ze stran nezávazné. Kromě toho, vzdání se práva podat žalobu výměnou za vzájemné ústupky je, jak dále vysvětlím, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0098" REF.END="QE0098"/>hlavním předmětem<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/> narovnání ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13, tvoří tedy jádro smluvní svobody, jejíž zpochybnění v zásadě není cílem této směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Viz stanovisko generální advokátky V. Trstenjak ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Caja de Ahorros y Monte de Piedad de Madrid</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑484/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:682">EU:C:2009:682</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citované odkazy). Viz bod 73 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Posledně zmíněnou úvahu potvrzují dle mého názoru i ustanovení směrnice 2013/11/EU o alternativním řešení spotřebitelských sporů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20130521">21. května 2013</DATE> o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="165" PAGE.FIRST="63" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 165, s. 63</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Podle této směrnice mohou spotřebitel a prodávající nebo poskytovatel, jsou-li ve sporu ohledně spotřebitelské smlouvy, zvolit postup alternativního řešení sporů. Pokud v tomto rámci zvolí postup směřující k tomu, aby byl spor vyřešen pomocí návrhu řešení – jakým je například mediace – a pokud tento postup vyústí v oboustranně přijatelný kompromis, je tento kompromis obvykle konkretizován v podobě narovnání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Směrnice 2013/11 zajisté neupravuje otázku povahy nebo právních účinků nástroje, který má být užit pro formalizaci souhlasu stran s navrhnutým řešením, tudíž tato otázka spadá do právního řádu každého členského státu. Narovnání je nicméně nejvíce používaným nástrojem pro konkretizaci smírné dohody vyplývající z mediace (viz Caponi, R., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0099" REF.END="QE0099"/> <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0100" REF.END="QE0100"/> Just Settlement<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="2018" ID="QE0100"/> or <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0101" REF.END="QE0101"/>Just About Settlement<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="2018" ID="QE0101"/>? Mediated Agreements: A Comparative Overview of the Basics<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/>, RabelsZ, č. 79, 2015, s. 117–141).</P></NOTE>. Unijní normotvůrce však nevyhradil v takovém případě spotřebiteli právo požádat soud o posouzení sporu bez ohledu na uzavření této dohody o smíru. Uvedený normotvůrce naopak uznal právní účinky takové dohody ve vztahu ke spotřebiteli<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Viz čl. 9 odst. 2 písm. c) směrnice 2013/11.</P></NOTE>. Uvedená směrnice však zakotvuje záruky pro to, aby uzavírání takových narovnání vyplývalo ze svobodného a informovaného souhlasu spotřebitele<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz čl. 9 odst. 2 směrnice 2013/11, citovaný v poznámce pod čarou 75 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Ačkoli se tato směrnice nevztahuje na dohody o smíru uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem mimo rámec alternativního řešení sporů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Podle svého čl. 2 odst. 2 písm. e) se směrnice 2013/11 nevztahuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0102" REF.END="QE0102"/>přímé jednání mezi spotřebitelem a obchodníkem<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="201C" ID="QE0102"/>. Podotýkám, že se tímto ustanovením unijní normotvůrce omezil na to, že vyloučil z působnosti uvedené směrnice narovnání sjednaná přímo mezi obchodníkem a spotřebitelem: nezakázal je však, ačkoli tak mohl učinit, kdyby byl chtěl.</P></NOTE>, z ní vyplývající logiku lze dle mého názoru zobecnit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Na rozdíl od Komise si nemyslím, že článek 47 Listiny základních práv Evropské unie vede k jiné odpovědi. Jsem toho názoru, že tento článek na jedné straně zaručuje spotřebiteli skutečnou možnost uplatnit u soudu práva, která pro něj vyplývají ze směrnice 93/13, a zajišťuje, aby měl za tímto účelem k dispozici procesní prostředky nepodléhající takovým procesním podmínkám, které by nadměrně<?PAGE NO="12"?> ztěžovaly nebo dokonce znemožňovaly výkon těchto práv<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151001">1. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>ERSTE Bank Hungary</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑32/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:637">EU:C:2015:637</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Radlinger a Radlingerová</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑377/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:283">EU:C:2016:283</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Toto ustanovení však nenutí spotřebitele k tomu, aby tohoto oprávnění využil, pokud se vědomě rozhodne se jej vzdát. Na druhé straně, ačkoli připouštím, že s ohledem na zásadní význam práva na účinnou právní ochranu se jednotlivec nemůže v obecné rovině vzdát svého práva jednat před soudem, je třeba tento případ odlišit od cíleného vzdání se práva, založeného na určitém ujednání nebo sporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Ani po tomto upřesnění však nelze ztrácet ze zřetele nerovné postavení spotřebitele ve vztahu k prodávajícímu nebo poskytovateli, a to jak z hlediska jeho vyjednávací síly, tak informovanosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Viz judikaturu uvedenou v bodě 36 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Nelze pominout nebezpečí, že spotřebitelovo vzdání se práva napadnout zneužívající povahu ujednání bude výsledkem zneužití moci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Ohledně tohoto pojmu viz bod 9 odůvodnění směrnice 93/13.</P></NOTE> prodávajícím nebo poskytovatelem. Tím, že spotřebitel uzavře s posledně uvedeným dohodu obsahující takové vzdání se práva, se tedy nemůže vzdát veškeré soudní ochrany a tato nerovná situace musí být kompenzována možností <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0103" REF.END="QE0103"/>pozitivního zásahu<QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="201C" ID="QE0103"/> soudu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000627">27. června 2000</DATE>, <NAME.CASE>Océano Grupo Editorial a Salvat Editores</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑240/98 až C‑244/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:346">EU:C:2000:346</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091006">6. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>Asturcom Telecomunicaciones</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑40/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:615">EU:C:2009:615</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160414">14. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Sales Sinués a Drame Ba</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑381/14 a C‑385/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:252">EU:C:2016:252</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>V tomto ohledu podotýkám, že taková dohoda je již z podstaty věci smlouvou, která na jedné straně podléhá obecným a zvláštním pravidlům smluvního práva, které se na ni použije, a na druhé straně se na ni, jako na jakoukoli smlouvu mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, může vztahovat směrnice 93/13<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Jak uvádí bod 10 jejího odůvodnění, směrnice 93/13 se vztahuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0104" REF.END="QE0104"/>všechny smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="201C" ID="QE0104"/> uzavírané mezi prodávajícími nebo poskytovateli a spotřebiteli.</P></NOTE>. Pouze za předpokladu, že je v souladu se všemi těmito pravidly, je tato dohoda závazná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>V důsledku toho může uvedená dohoda podléhat soudnímu přezkumu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Viz stanovisko generálního advokáta N. Wahla ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Gavrilescu</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑627/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:690">EU:C:2017:690</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Ostatně podotýkám, že ačkoli se účastníci původního řízení a další zúčastnění v této věci neshodují v názoru na to, zda XZ může požádat soud o rozhodnutí o zneužívající povaze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0105" REF.END="QE0105"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="201C" ID="QE0105"/>, které bylo původně obsaženo ve smlouvě o hypotečním úvěru, s ohledem na uzavření <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0106" REF.END="QE0106"/>dohody o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="201C" ID="QE0106"/>, nikdo nezpochybňuje skutečnost, že XZ může u soudu napadnout platnost posledně uvedené dohody<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz bod 33 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Podle mého názoru může soud v rámci tohoto soudního přezkumu přistoupit k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0107" REF.END="QE0107"/>pozitivnímu zásahu<QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="201C" ID="QE0107"/> nutnému pro ochranu spotřebitele před zneužitím moci prodejcem nebo poskytovatelem. Pokud je mu předložena taková dohoda, musí soud ověřit, a to i z úřední povinnosti, zda vzdání se práva napadnout zneužívající povahu určitého ujednání ze strany spotřebitele vychází z jeho svobodného a informovaného souhlasu, nebo je naopak výsledkem takového zneužití. To znamená zejména nutnost ověřit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Otázku, zda se jedná o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0108" REF.END="QE0108"/>svobodný<QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="201C" ID="QE0108"/> souhlas spotřebitele, je třeba zodpovědět na základě vnitrostátních pravidel pro vady souhlasu. Kromě toho, co se týče <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0109" REF.END="QE0109"/>informovanosti<QUOT.END REF.START="QS0109" CODE="201C" ID="QE0109"/> souhlasu spotřebitele, právo členských států může obsahovat záruky pro takové operace, jako jsou novace, potvrzení nebo narovnání, právě proto, aby zajistily, že strany učiní takovouto operaci s plnou znalostí věci. Pro příklad viz článek 1182 francouzského občanského zákoníku, který stanoví, že akt, jímž se potvrzuje závazek, musí uvádět konkrétně vadu smlouvy.</P></NOTE>, zda byla ujednání této dohody individuálně sjednána, nebo naopak vnucena prodávajícím nebo poskytovatelem, a jedná-li se o druhý případ, ověřit, zda byly naplněny požadavky transparentnosti, vyváženost a poctivosti vyplývající ze směrnice 93/13.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>S ohledem na všechny předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na první otázku v tom smyslu, že jsou-li spotřebitel a prodávající nebo poskytovatel vázáni smlouvou a objeví-li se závažné pochybnosti o potenciálně zneužívající povaze některého ujednání této smlouvy, ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, a pokud strany následnou dohodou změní dotčené ujednání, potvrdí platnost původní smlouvy a vzájemně se vzdají práva napadnout její ujednání u soudu, nebrání čl. 6 odst. 1 této směrnice tomu, aby tato dohoda byla závazná pro spotřebitele, za podmínky, že spotřebitel vyjádří s uvedenou dohodou svobodný a informovaný souhlas.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>S ohledem na tento návrh odpovědi vysvětlím ve druhé části tohoto stanoviska, jaké podmínky musí splňovat taková dohoda, jaká je zmíněna v předchozím bodě, aby byla v souladu se směrnicí 93/13. V souladu s tím, co jsem uvedl v bodě 54 tohoto stanoviska, se nejprve vrátím k pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0110" REF.END="QE0110"/>smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno<QUOT.END REF.START="QS0110" CODE="201C" ID="QE0110"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice, tedy k pojmu, který je předmětem druhé předběžné otázky (oddíl B). Následně se budu zabývat požadavky transparentnosti, vyváženosti a poctivosti vyplývajícími z této směrnice, které jsou uvedeny ve třetí, čtvrté a páté předběžné otázce (oddíl C).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0111" REF.END="QE0111"/>smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno<QUOT.END REF.START="QS0111" CODE="201C" ID="QE0111"/> (druhá předběžná otázka)</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Druhé předběžné otázce rozumím tak, že v ní předkládající soud hledá upřesnění pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0112" REF.END="QE0112"/>smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno<QUOT.END REF.START="QS0112" CODE="201C" ID="QE0112"/> uvedeného v čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, a to proto, aby mohl přezkoumat ujednání <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0113" REF.END="QE0113"/>dohody o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0113" CODE="201C" ID="QE0113"/> z hlediska požadavků transparentnosti, vyváženosti a poctivosti vyplývajících z této směrnice. Připomínám, že podle čl. 3 odst. 1 se uvedená směrnice vztahuje pouze na smluvní ujednání, které nebylo takto sjednáno. Toto ustanovení tak váže tento přezkum na předběžnou podmínku. Dle mého názoru je nicméně vhodné toto ustanovení upřesnit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Až doposud se Soudní dvůr omezoval v podstatě na to, že vnitrostátním soudům připomínal obsah článku 3 směrnice 93/13. Viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101116">16. listopadu 2010</DATE>, <NAME.CASE>Pohotovosť</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑76/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:685">EU:C:2010:685</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140403">3. dubna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Sebestyén</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑342/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1857">EU:C:2014:1857</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Směrnice 93/13 nedefinuje pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0114" REF.END="QE0114"/>smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno<QUOT.END REF.START="QS0114" CODE="201C" ID="QE0114"/>. Článek 3 odst. 2 této směrnice ve svém prvním pododstavci však stanoví, že ujednání je vždy považováno za nesjednané individuálně, jestliže bylo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0115" REF.END="QE0115"/>sepsáno předem<QUOT.END REF.START="QS0115" CODE="201C" ID="QE0115"/>, a spotřebitel <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0116" REF.END="QE0116"/>proto nemohl mít žádný vliv na obsah ujednání<QUOT.END REF.START="QS0116" CODE="201C" ID="QE0116"/>, zejména v souvislosti se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0117" REF.END="QE0117"/>smlouvou uzavíranou adhezním způsobem<QUOT.END REF.START="QS0117" CODE="201C" ID="QE0117"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Z tohoto ustanovení dle mého názoru vyplývá několik poznatků. Zaprvé je ustanovení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0118" REF.END="QE0118"/>individuálně sjednáno<QUOT.END REF.START="QS0118" CODE="201C" ID="QE0118"/> v souladu s obvyklým významem těchto slov, pokud bylo mezi stranami specificky diskutováno. Zadruhé tomu není tak zejména v případě, že je dotčené ujednání prodávajícím nebo poskytovatelem sepsáno <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0119" REF.END="QE0119"/>před<QUOT.END REF.START="QS0119" CODE="201C" ID="QE0119"/> jakoukoli diskusí o jeho předmětu. Nakonec, jak uvádí Komise, rozhodujícím kritériem je, zda spotřebitel měl či neměl možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Obdobnou definici viz v článku II. – 1:110, odstavec 1 Draft Common Frame of Reference (DCFR) [Von Bar, C. a další (ed.), Principles, Definitions and Model Rules of European Private Law. Draft Common Frame of Reference (DCFR) – Interim Outline Edition; prepared by the Study Group on a European Civil Code and the Research Group on EC Private Law (Acquis Group), Sellier, European Law Publishers, Mnichov, 2008, s. 160]. V tomto smyslu viz též stanovisko generálního advokáta E. Tančeva ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>OTP Bank a OTP Faktoring</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑51/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:303">EU:C:2018:303</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Dále z něj vyplývá, že mezi ujednání, jejichž obsah nemůže být ovlivněn spotřebiteli, patří zejména ujednání obsažená v tak zvaných <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0120" REF.END="QE0120"/>adhezních<QUOT.END REF.START="QS0120" CODE="201C" ID="QE0120"/> smlouvách, tedy ve smlouvách, které spotřebitelé mohou pouze přijmout nebo odmítnout jako celek, přičemž jejich rozhodovací možnosti jsou omezeny na uzavření či neuzavření smlouvy s prodávajícím nebo poskytovatelem. Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0121" REF.END="QE0121"/>adhezní smlouva<QUOT.END REF.START="QS0121" CODE="201C" ID="QE0121"/> je mimoto úzce spjat s pojmem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0122" REF.END="QE0122"/>všeobecné smluvní podmínky<QUOT.END REF.START="QS0122" CODE="201C" ID="QE0122"/>, tedy se standardními předem sepsanými ujednáními, které prodávající nebo poskytovatel systematicky používá ve svých obchodních vztazích se spotřebiteli za účelem racionalizace nákladů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Ačkoli všeobecné smluvní podmínky a adhezní smlouvy jsou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0123" REF.END="QE0123"/>jádrem<QUOT.END REF.START="QS0123" CODE="201C" ID="QE0123"/> směrnice 93/13, podotýkám, že tato se vztahuje na všechna individuálně nesjednaná ujednání. Pouze v případě standardního předem sepsaného ujednání stanoví čl. 3 odst. 2 této směrnice domněnku, že se jedná o individuálně nesjednané ujednání, vyvratitelnou důkazem opaku, který musí předložit prodávající nebo poskytovatel<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Zatímco první pododstavec čl. 3 odst. 2 směrnice 93/13 patrně uvádí, že předem sepsané ujednání musí být <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0124" REF.END="QE0124"/>vždy<QUOT.END REF.START="QS0124" CODE="201C" ID="QE0124"/> (tedy nutně) považováno za ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, jeho třetí pododstavec dává prodávajícímu nebo poskytovateli možnost prokázat, že určité standardní ujednání (již z povahy věci předem sepsané) bylo individuálně sjednáno.</P></NOTE>. V opačném případě se tato domněnka neuplatní, a je tedy na spotřebiteli, aby prokázal, že nedošlo k individuálnímu sjednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Ve věci v původním řízení přísluší předkládajícímu soudu, aby určil, zda ujednání <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0125" REF.END="QE0125"/>dohody o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0125" CODE="201C" ID="QE0125"/> byla či nebyla předmětem individuálního sjednání ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140116">16. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Constructora Principado</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑226/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:10">EU:C:2014:10</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191024">24. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Topaz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑211/17</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:906">EU:C:2019:906</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Při své analýze bude muset předně ověřit, zda se jedná o standardní předem sepsaná ujednání – což patrně platí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Ibercaja sama uznává, že sjednávání takových dohod s klienty vyplývalo z plošné politiky (viz bod 22 tohoto stanoviska). Navíc v rozsudku ze dne <DATE ISO="20180411">11. dubna 2018</DATE>, který se týká stejných dohod, jako je dohoda ve věci v původním řízení, Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) rozhodl, že ujednání v těchto dohodách nebyla individuálně sjednána, tudíž podléhala přezkumu z hlediska požadavku transparentnosti vyplývajícího z čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 (viz body 26 a 82 tohoto stanoviska).</P></NOTE>. Pokud tomu tak skutečně je, bude podle čl. 3 odst. 2 této směrnice platit domněnka neexistence individuálního sjednání a bude na Ibercaja, aby předložila důkaz opaku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>K poslednímu bodu dodávám, že pro určení, zda došlo k individuálnímu sjednání, je potřeba – jak správně tvrdí Komise – zabývat se okolnostmi, které provázely uzavření smlouvy. Spotřebitel měl možnost ovlivnit obsah daného ujednání, pokud jeho sjednání předcházela diskuse mezi stranami, při které mu byla dána skutečná možnost tak učinit. Prodávající nebo poskytovatel tedy musí předložit důkazy prokazující nejen existenci takové diskuse, ale rovněž skutečnost, že spotřebitel měl v jejím průběhu aktivní roli při tvorbě obsahu ujednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>V tomto smyslu pouhá skutečnost, že prodávající nebo poskytovatel vysvětlil spotřebiteli obsah určitého ujednání, neznamená, že došlo k individuálnímu sjednání. Stejně je tomu tehdy, kdy spotřebitel ničeho nenamítal proti obsahu ujednání nebo požádal o vysvětlení ohledně jeho obsahu. Naproti tomu skutečnost, že ujednání bylo podstatně změněno v průběhu komunikace mezi stranami, naznačuje, že mohlo jít o individuální sjednání. V případě, kdy spotřebitel po vyslechnutí vysvětlení prodávajícího nebo poskytovatele učiní protinávrh a kdy strany zahájí diskusi zakončenou kompromisem, je nutno považovat ujednání za individuálně sjednané (viz Von Bar, C. a další, op. cit., s. 161 a 162).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Uvádím, že v projednávané věci se Ibercaja omezuje v podstatě na tvrzení, že podle informací v interním dokumentu, který definoval její politiku pro nové sjednávání <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0126" REF.END="QE0126"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0126" CODE="201C" ID="QE0126"/> obsažených v úvěrových smlouvách s klienty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Viz bod 22 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, byla minimální výše úroku, kterou jim její zaměstnanci v tomto rámci mohli nabízet, stanovena na 2,75 %. Skutečnost, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0127" REF.END="QE0127"/>dohoda o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0127" CODE="201C" ID="QE0127"/> uzavřená s XZ stanoví minimální úrok na 2,35 %, tedy prokazuje, že došlo k jednání mezi stranami. Přísluší předkládajícímu soudu, aby posoudil důkazní hodnotu těchto informací – které dle mého názoru patrně nepostačují k prokázání skutečností uvedených v předchozím bodě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Stejně tak skutečnost, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0128" REF.END="QE0128"/>dohoda o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0128" CODE="201C" ID="QE0128"/> obsahuje ručně psanou poznámku, kterou spotřebitel potvrzuje, že porozuměl mechanismu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0129" REF.END="QE0129"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0129" CODE="201C" ID="QE0129"/> (viz bod 14 tohoto stanoviska), nemůže prokázat, že došlo k individuálnímu sjednání tohoto ujednání [v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191024">24. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Topaz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑211/17</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:906">EU:C:2019:906</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)] a už vůbec ne ujednání o vzájemném vzdání se práva podat žalobu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>S ohledem na předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na druhou otázku v tom smyslu, že smluvní ujednání nebylo individuálně sjednáno ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, pokud spotřebitel neměl skutečnou možnost ovlivnit jeho obsah. Tuto skutečnost je třeba posoudit s ohledem na okolnosti, které provázely uzavření smlouvy, a zvláště na rozsah jednání mezi stranami o předmětu tohoto ujednání. Jedná-li se o standardní předem sepsané ujednání, je v souladu s čl. 3 odst. 2 této směrnice na prodávajícím nebo poskytovateli, aby předložil důkaz, že bylo předmětem takového jednání.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="15"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K přezkumu požadavků transparentnosti, vyváženosti a poctivosti vyplývajících ze směrnice 93/13 (třetí, čtvrtá a pátá předběžná otázka)</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Za předpokladu, že ujednání <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0130" REF.END="QE0130"/>dohody o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0130" CODE="201C" ID="QE0130"/> nebyla individuálně sjednána ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, táže se předkládající soud Soudního dvora ve své třetí, čtvrté a páté otázce na to, zda jsou s požadavky transparentnosti, vyváženosti a poctivosti vyplývajícími z této směrnice slučitelná dvě hlavní ujednání této dohody: zaprvé ujednání o vzájemném vzdání se práva na podání žaloby a zadruhé nové <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0131" REF.END="QE0131"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0131" CODE="201C" ID="QE0131"/>, kterým se mění minimální úrok sjednaný ve smlouvě o hypotečním úvěru mezi XZ a Ibercaja. Těmto dvěma ujednáním se budu věnovat postupně.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Přezkum ujednání o vzájemném vzdání se práva na podání žaloby</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Podstatou třetí a páté otázky předkládajícího soudu je to, zda čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 ve spojení s bodem 1 písm. q) její přílohy musí být vykládán v tom smyslu, že ujednání o vzájemném vzdání se práva na podání žaloby, které nebylo individuálně sjednáno, je zneužívající ve smyslu uvedeného čl. 3 odst. 1, pokud jednak brání spotřebiteli vykonávat práva, která vyšla najevo po uzavření této dohody, včetně možnosti požadovat vrácení částek zaplacených na základě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0132" REF.END="QE0132"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0132" CODE="201C" ID="QE0132"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Viz rozsudek Gutiérrez Naranjo, bod 62.</P></NOTE>, a jednak spotřebitele neinformovalo o potenciálně zneužívající povaze tohoto ujednání nebo o částce, na jejíž vrácení má spotřebitel případně nárok.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 je smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Kromě toho článek 5 této směrnice stanoví, že jsou-li ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem, přičemž posledně uvedený požadavek je obecně chápán jako požadavek transparentnosti. Navíc bod 1 písm. q) přílohy uvedené směrnice uvádí, jakožto ujednání, která mohou být považována za zneužívající, ta ujednání, jejichž předmětem nebo důsledkem je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0133" REF.END="QE0133"/>vyloučit nebo omezit právo spotřebitele podat žalobu nebo použít jiný právní prostředek nápravy<QUOT.END REF.START="QS0133" CODE="201C" ID="QE0133"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>V této souvislosti Komise tvrdí, že ujednání o vzájemném vzdání se práva na podání žaloby, které nebylo individuálně sjednáno ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 – jak je tomu pravděpodobně v případě ujednání zahrnutého do <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0134" REF.END="QE0134"/>dohody o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0134" CODE="201C" ID="QE0134"/> – je samo o sobě zneužívající, aniž je třeba jej podrobit dalšímu zkoumání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Co se týče ujednání o soudní příslušnosti, které nebylo individuálně sjednáno a které určuje jako soud příslušný soud podle místa sídla prodejce nebo poskytovatele, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000627">27. června 2000</DATE>, <NAME.CASE>Océano Grupo Editorial a Salvat Editores</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑240/98 až C‑244/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:346">EU:C:2000:346</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>V souladu s vysvětlením podaným v oddílu A tohoto stanoviska se domnívám, že odpověď je třeba jemněji odstupňovat. Kromě toho, že výčet uvedený v příloze směrnice 93/13 je podle čl. 3 odst. 3 pouze demonstrativní, a proto nelze považovat smluvní ujednání za zneužívající jen proto, že je v něm uvedeno<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190919">19. září 2019</DATE>, <NAME.CASE>Lovasné Tóth</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑34/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:764">EU:C:2019:764</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovanou judikaturu).</P></NOTE>, je totiž podle mě nutné mít na paměti rozlišení mezi předběžným a následným vzdáním se práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Na jedné straně ujednání o vzdání se práva podat žalobu, zahrnuté do kupní smlouvy nebo do smlouvy o poskytování služeb je skutečně třeba považovat samo o sobě za zneužívající. Jak jsem uvedl v bodech 43 a 44 tohoto stanoviska, spotřebitel se totiž nikdy nemůže předem vzdát soudní ochrany a práv, která pro něj vyplývají ze směrnice 93/13. V tomto ohledu nezáleží na tom, že je toto vzdání se práva vzájemné.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Naproti tomu na druhé straně jsem názoru, že směrnice 93/13 v zásadě nebrání smluvním ujednáním o vzájemném vzdání se práva podat žalobu, jsou-li obsahem takových dohod, jako je narovnání, jehož předmětem je právě urovnání sporu mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Jak jsem uvedl v bodě 47 tohoto stanoviska, v takovém kontextu lze totiž považovat ujednání o vzdání se práva podat žalobu za ujednání, které je součástí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0135" REF.END="QE0135"/>hlavního předmětu<QUOT.END REF.START="QS0135" CODE="201C" ID="QE0135"/> takové dohody ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13. Připomínám, že podle Soudního dvora je třeba za smluvní ujednání spadající pod tento pojem považovat ta, která stanovují hlavní plnění této smlouvy a jako taková ji charakterizují<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140430">30. dubna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Kásler a Káslerné Rábai</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑26/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:282">EU:C:2014:282</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170920">20. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Andriciuc a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑186/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:703">EU:C:2017:703</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V tomto ohledu, konkrétně u narovnání je samotnou jeho podstatou ujednání o vzdání se všech práv, žalob a nároků týkajících se sporu, který k narovnání vedl, a zabránění stranám v podání žaloby nebo v pokračování v řízení o žalobě s totožným předmětem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Viz článek 1816 španělského občanského zákoníku a Caponi, R., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0136" REF.END="QE0136"/>Agreements Resulting from Mediation: Judiciation Review, Avoidance, and Enforcement<QUOT.END REF.START="QS0136" CODE="201C" ID="QE0136"/>, ve Stürner, M. a další, The Role of Consumer ADR in the Administration of Justice, 2013, Sellier, s. 149 a násl.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Podle čl. 4 odst. 2 se však posouzení případné zneužívající povahy netýká ujednání spadajících pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0137" REF.END="QE0137"/>hlavní předmět smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0137" CODE="201C" ID="QE0137"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Podle tohoto ustanovení se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0138" REF.END="QE0138"/>[p]osouzení zneužívající povahy smluvních ujednání netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem<QUOT.END REF.START="QS0138" CODE="201C" ID="QE0138"/>. Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100603">3. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Caja de Ahorros y Monte de Piedad de Madrid</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑484/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:309">EU:C:2010:309</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140430">30. dubna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Kásler a Káslerné Rábai</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑26/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:282">EU:C:2014:282</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jsou-li tedy naplněny zvláštní okolnosti uvedené ve dvou předchozích bodech, nelze považovat ujednání o vzdání se práva podat žalobu samo o sobě za zneužívající.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>V tomto konkrétním kontextu není podle mého názoru takové ujednání zneužívající z pouhého důvodu, že může zabránit spotřebiteli vykonávat práva, která vyšla najevo po uzavření dohody obsahující toto ujednání. Tak je tomu v projednávané věci, jak zdůrazňuje předkládající soud ve své páté otázce, pokud jde o nárok na vrácení částky, který pro XZ vyplývá z čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13. V tomto ohledu připomínám, že v rozsudku ze dne <DATE ISO="20130509">9. května 2013</DATE>, který se týkal <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0139" REF.END="QE0139"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0139" CODE="201C" ID="QE0139"/>, Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) časově omezil účinky svého rozsudku, který se neměl vztahovat na platby uskutečněné přede dnem jeho zveřejnění. Tato dohoda však byla uzavřena dne <DATE ISO="20140304">4. března 2014</DATE>, tedy po vydání tohoto rozsudku, ale dva roky před rozsudkem Gutiérrez Naranjo, vyhlášeným dne <DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, v němž Soudní dvůr rozhodl, že uvedený čl. 6 odst. 1 takovému omezení brání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Viz body 21 a 23 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Posouzení zneužívající povahy smluvního ujednání musí být nicméně provedeno vzhledem k okamžiku uzavření dotčené smlouvy a s přihlédnutím ke všem okolnostem, jež mohly být prodávajícímu nebo poskytovateli známy v uvedeném okamžiku a mohly mít dopad na následné plnění uvedené smlouvy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170920">20. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Andriciuc a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑186/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:703">EU:C:2017:703</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Bude na předkládajícím soudu, aby ve věci v původním řízení ověřil, zda ujednání o vzájemném vzdání se práva podat žalobu zahrnuté do <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0140" REF.END="QE0140"/>dohody o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0140" CODE="201C" ID="QE0140"/> skutečně spadá do <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0141" REF.END="QE0141"/>hlavního předmětu smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0141" CODE="201C" ID="QE0141"/> ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13. To bude záležet zejména na tom, zda se skutečně jedná o narovnání, jak tvrdí Ibercaja<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) ve svém rozsudku ze dne <DATE ISO="20180411">11. dubna 2018</DATE> rozhodl, že podmínky narovnání, tak jak jsou stanoveny v článku 1809 občanského zákoníku (viz poznámka pod čarou 16 tohoto stanoviska) byly splněny v případě takové dohody, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, pokud se strany dohodly na definitivním ukončení stavu nejistoty ohledně platnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0142" REF.END="QE0142"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0142" CODE="201C" ID="QE0142"/> tím, že se vzdaly práva podat žalobu výměnou za vzájemné ústupky: na jedné straně finanční instituce, jež měla prospěch z určitého <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0143" REF.END="QE0143"/>minimálního úroku<QUOT.END REF.START="QS0143" CODE="201C" ID="QE0143"/>, souhlasila s jeho snížením; na druhé straně spotřebitel, který si nepřál žádný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0144" REF.END="QE0144"/>minimální úrok<QUOT.END REF.START="QS0144" CODE="201C" ID="QE0144"/>, souhlasil s nižším minimálním úrokem oproti úroku původně sjednanému (viz bod 26 tohoto stanoviska). Soudce Orduña Moreno ve svém nesouhlasném stanovisku uvedl, že podle něj tato dohoda není narovnáním, jelikož neodráží existenci sporné situace mezi stranami. Stejně tak Audiencia Provincial de Badajoz (provinciální soud v Badajoz, Španělsko) v rozsudku č. 168/2018 ze dne <DATE ISO="20180426">26. dubna 2018</DATE> rozhodl, když se vyjadřoval k obdobné smlouvě, že o narovnání nelze hovořit proto, že mezi stranami neexistuje spor. Sám mám pochybnosti o analýze Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) v tomto ohledu (viz bod 80 tohoto stanoviska).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>V každém případě však analýzu nelze tímto ukončit. Připomínám, že podle čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 se u ujednání spadajících do <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0145" REF.END="QE0145"/>hlavního předmětu smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0145" CODE="201C" ID="QE0145"/> neposuzuje jejich případná zneužívající povaha, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Požadavek transparentnosti zakotvený v článku 5 této směrnice tak musí být dodržen i u těchto ujednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora nelze v tomto ohledu omezit požadavek transparentnosti na pouhou srozumitelnost smluvních ujednání z formálního a gramatického hlediska<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140430">30. dubna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Kásler a Káslerné Rábai</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑26/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:282">EU:C:2014:282</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180920">20. září 2018</DATE>, <NAME.CASE>EOS KSI Slovensko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑448/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:745">EU:C:2018:745</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Článek 4 odst. 2 a článek 5 směrnice 93/13 vyžadují přezkum materiální transparentnosti těchto ujednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Viz rozsudek Gutiérrez Naranjo, body 48 až 51.</P></NOTE>. Smluvní ujednání je z materiálního hlediska transparentní, pokud je průměrný, běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel schopen porozumět (jak právním, tak ekonomickým) důsledkům, které z takovéhoto ustanovení pro něj plynou. Zvláště je třeba ověřit, zda dotčená smlouva transparentním způsobem uvádí důvody a zvláštnosti mechanismu stanoveného v dotčeném ujednání. V tomto rámci jsou relevantní i reklama a informace poskytnuté prodávajícím nebo poskytovatelem před uzavřením smlouvy ohledně smluvních podmínek a jejich důsledků pro spotřebitele<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140430">30. dubna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Kásler a Káslerné Rábai</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑26/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:282">EU:C:2014:282</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190605">5. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>GT</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑38/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:461">EU:C:2019:461</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Soudní dvůr totiž opakovaně judikoval, že předsmluvní informace mají pro spotřebitele zásadní význam. Spotřebitel se rozhoduje zejména na základě těchto informací o tom, zda chce být vázán podmínkami, které prodávající nebo poskytovatel služeb sepsal předem. Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130321">21. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>RWE Vertrieb</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑92/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:180">EU:C:2013:180</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170920">20. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Andriciuc a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑186/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:703">EU:C:2017:703</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Co se týče smluvního ujednání o vzájemném vzdání se práva napadnout u soudu platnost předem sepsaného ujednání, a to v rámci takové dohody, jakou je narovnání, zastávám názor, že průměrný spotřebitel je schopen porozumět právním a ekonomickým důsledkům, které z tohoto ujednání pro něj vyplývají, za předpokladu, že si je v době uzavření této dohody vědom vady, kterou by posledně zmíněné ujednání mohlo být stiženo, práv, která pro něj v tomto ohledu vyplývají ze směrnice 93/13, skutečnosti, že mohl uvedenou dohodu uzavřít nebo ji odmítnout a předložit věc soudu, jakož i skutečnosti, že po jejím uzavření tak již nebude moci učinit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Podle mého názoru je možné vycházet zde ze záruk stanovených unijním normotvůrcem ve směrnici 2013/11, uvedených v bodě 49 tohoto stanoviska. Podle čl. 9 odst. 2 této směrnice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0146" REF.END="QE0146"/>[č]lenské státy zajistí, aby u postupů alternativního řešení sporů, jejichž cílem je vyřešit spor navržením řešení sporu: […] b) byly strany, dříve než s navrhovaným řešením vysloví souhlas nebo se jím budou řídit, informovány o tom, že: i) mají možnost se rozhodnout, zda budou či nebudou s navrhovaným řešením souhlasit, nebo zda se jím budou řídit, ii) účast na postupu nevylučuje možnost domáhat se zjednání nápravy prostřednictvím soudních řízení, iii) navrhované řešení se může lišit od výsledku, ke kterému by dospěl soud na základě právních pravidel; c) byly strany před tím, než s navrhovaným řešením vysloví souhlas nebo se jím budou řídit, informovány o právních důsledcích takového souhlasu nebo skutečnosti, že se budou navrhovaným řešením řídit; d) byla stranám před tím, než vyjádří souhlas s navrhovaným řešením nebo smírnou dohodou, poskytnuta přiměřená lhůta na rozmyšlenou<QUOT.END REF.START="QS0146" CODE="201C" ID="QE0146"/>.</P></NOTE>. Přísluší předkládajícímu soudu, aby to ve věci v původním řízení ověřil, s ohledem na ujednání <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0147" REF.END="QE0147"/>dohody o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0147" CODE="201C" ID="QE0147"/> a na předsmluvní informace poskytnuté XZ ze strany Ibercaja.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>V tomto rámci bude muset předkládající soud na jedné straně ověřit, zda si byla XZ před uzavřením <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0148" REF.END="QE0148"/>dohody o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0148" CODE="201C" ID="QE0148"/> skutečně vědoma vady, kterou mohlo být stiženo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0149" REF.END="QE0149"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0149" CODE="201C" ID="QE0149"/> obsažené ve smlouvě o hypotečním úvěru, a práv, která pro ni případně vyplývala ze směrnice 93/13. V tomto ohledu se omezím na poznámku, že není jisté, zda XZ vůbec podala k Ibercaja nějakou stížnost směřující ke zrušení tohoto ujednání a zda dotčená dohoda byla předložena bankou nikoli jako narovnání odrážející existenci sporu mezi stranami v tomto bodě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Například v oblasti dohod o soudní příslušnosti v přeshraničních sporech týkajících se spotřebitelských smluv (viz poznámka pod čarou 38 tohoto stanoviska), se má za to, že mezi stranami existuje spor, pokud je mezi nimi v určitém bodě neshoda a pokud se jeví, že soudní řízení bezprostředně hrozí nebo bude brzy zahájeno [viz zpráva M. P. Jenarda o úmluvě ze dne <DATE ISO="19680927">27. září 1968</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="059" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1979">Úř. věst. 1979, C 59, s. 1</REF.DOC.OJ>), s. 33]. Pouhá stížnost spotřebitele nestačí pro učinění závěru, že tomu tak je: je navíc potřeba, aby jí prodávající nebo poskytovatel odmítl vyhovět (Nielsen, P. A., op. cit., s. 520).</P></NOTE>, ale jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0150" REF.END="QE0150"/>dohoda o novaci<QUOT.END REF.START="QS0150" CODE="201C" ID="QE0150"/> určená k přizpůsobení smlouvy o hypotečním úvěru změnám v hospodářském vývoji. Ujednání o vzájemném vzdání se práva sjednané v této dohodě je samo o sobě nejednoznačné, jelikož je obzvláště široké: nezaměřuje se na otázku platnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0151" REF.END="QE0151"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0151" CODE="201C" ID="QE0151"/>, ale týká se všech ujednání smlouvy o hypotečním úvěru.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Uvedený soud bude muset na druhé straně ověřit, zda Ibercaja informovala XZ o možnosti svobodně se rozhodnout, zda tuto dohodu uzavře, nebo ji odmítne a předloží věc soudu, jakož i o skutečnosti, že po jejím uzavření tak již nebude moci učinit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>To nutně neznamená, jak tvrdí předkládající soud, že prodávající nebo poskytovatel musí uvádět přesnou částku, které se spotřebitel vzdává. Takový požadavek se mně jeví v rámci vyjednávání o narovnání jako nerealistický. Soudní dvůr ostatně dbá na to, aby v rámci požadavku transparentnosti nebylo vyžadováno více, než co lze od prodávajícího nebo poskytovatele důvodně očekávat [viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190919">19. září 2019</DATE>, <NAME.CASE>Lovasné Tóth</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑34/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:764">EU:C:2019:764</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)]. Ostatně v projednávané věci si banka v době uzavření <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0152" REF.END="QE0152"/>dohody o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0152" CODE="201C" ID="QE0152"/> nemohla být důvodně vědoma toho, že XZ bude potenciálně mít takové právo na vrácení (viz bod 75 tohoto stanoviska).</P></NOTE>. V tomto rámci je též relevantní otázka, zda XZ byla předtím, než sdělila své rozhodnutí, poskytnuta přiměřená lhůta na rozmyšlenou. K tomu uvádím pouze to, že je nesporné, že návrh dohody jí nebyl předložen předem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>Bod 20 odůvodnění směrnice 93/13 uvádí, že spotřebiteli by měla být dána příležitost, aby si prověřil všechny podmínky smlouvy. Navíc Soudní dvůr již rozhodl, že skutečnost, že spotřebitel dostane smlouvu předem, přispívá k naplnění požadavku transparentnosti. V tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191024">24. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Topaz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑211/17</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:906">EU:C:2019:906</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a že XZ neměla ani možnost odnést si návrh domů, ale byla nucena rozhodnout se přímo na místě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) ve svém rozsudku ze dne <DATE ISO="20180411">11. dubna 2018</DATE> rozhodl, že taková dohoda, jako je dohoda uzavřená XZ, splňuje požadavky transparentnosti z toho důvodu, že jeho rozsudek ze dne <DATE ISO="20130509">9. května 2013</DATE> týkající se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0153" REF.END="QE0153"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0153" CODE="201C" ID="QE0153"/> byl znám široké veřejnosti a že tato dohoda obsahovala ručně psanou poznámku, ve které spotřebitel potvrdil, že porozuměl dosahu nově sjednaného <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0154" REF.END="QE0154"/>minimálního úroku<QUOT.END REF.START="QS0154" CODE="201C" ID="QE0154"/>. O tomto zdůvodnění mám však pochybnosti. Případná obecná známost rozhodnutí totiž dle mého názoru nestačí k tomu, aby byl prodávající nebo poskytovatel zproštěn povinnosti sepisovat jasná a srozumitelná ujednání a jednat stejně transparentně i v předsmluvní fázi. Na druhé straně si nejsem jist, zda ručně psaná poznámka, jejíž vzor je dodán bankou a jež obsahuje tvrzení, že spotřebitel porozuměl, že jeho úroková sazba neklesne pod určitou hranici, může prokázat, že spotřebitel porozuměl dosahu vzdání se práva, s nímž právě vyslovil souhlas.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Za předpokladu, že by předkládající soud potvrdil nedostatek transparentnosti ujednání o vzájemném vzdání se práva podat žalobu, obsaženého v <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0155" REF.END="QE0155"/>dohodě o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0155" CODE="201C" ID="QE0155"/>, mohl by v důsledku toho přezkoumat zneužívající povahu tohoto ujednání, třebaže by bylo součástí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0156" REF.END="QE0156"/>hlavního předmětu smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0156" CODE="201C" ID="QE0156"/> ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13. V konkrétním kontextu takové dohody, jakou je dohoda v projednávané věci, by však takový nedostatek transparentnosti podle mě stačil k prokázání neslučitelnosti uvedeného ujednání s touto směrnicí, aniž by bylo potřeba přezkoumávat kritéria významné nerovnováhy a poctivosti uvedená v jejím čl. 3 odst. 1. V důsledku tohoto nedostatku transparentnosti by totiž vzdání se práva obsažené v témže ujednání nemohlo být považováno za učiněné s <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0157" REF.END="QE0157"/>informovaným souhlasem<QUOT.END REF.START="QS0157" CODE="201C" ID="QE0157"/> spotřebitele<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>Viz mnou navrhovaná odpověď na první předběžnou otázku.</P></NOTE>. Navíc se domnívám, že uvedená netransparentnost a z ní vyplývající informační asymetrie zakládají předpoklad významné nerovnováhy a svědčí pro to, že Ibercaja nedostála požadavku poctivosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>Soudní dvůr rozhodl, že pro určení, zda významná nerovnováha způsobená smluvním ujednáním byla vytvořena <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0158" REF.END="QE0158"/>v rozporu s požadavkem poctivosti<QUOT.END REF.START="QS0158" CODE="201C" ID="QE0158"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, musí vnitrostátní soud za tímto účelem ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s takovým ujednáním souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130314">14. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Aziz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:164">EU:C:2013:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>S ohledem na všechny předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na třetí a pátou otázku tak, že ujednání o vzájemném vzdání se práva podat žalobu, které nebylo individuálně sjednáno, je zneužívající ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, vyjma případu, kdy je toto ujednání sjednáno v dohodě, jejímž samotným předmětem je urovnání sporu existujícího mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem. I v tomto případě však musí takové ujednání splňovat požadavek transparentnosti vyplývající z čl. 4 odst. 2 a z článku 5 této směrnice. Co se týče ujednání takovéto dohody o vzájemném vzdání se práva soudně napadnout platnost předem sepsaného smluvního ujednání, má se za to, že průměrný spotřebitel rozumí právním a ekonomickým důsledkům, které pro<?PAGE NO="19"?> něj z tohoto ujednání vyplývají, pokud si je při uzavírání této dohody vědom vady, kterou by posledně zmíněné ujednání mohlo být stiženo, práv, která pro něj v tomto ohledu vyplývají z uvedené směrnice, skutečnosti, že uvedenou dohodu může svobodně uzavřít, nebo ji odmítnout a předložit věc soudu, jakož i skutečnosti, že po jejím uzavření tak již nebude moci učinit.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Přezkum nového <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0159" REF.END="QE0159"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0159" CODE="201C" ID="QE0159"/></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Ve své čtvrté otázce se předkládající soud táže, zda takové ujednání, jako je nové <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0160" REF.END="QE0160"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0160" CODE="201C" ID="QE0160"/> obsažené v <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0161" REF.END="QE0161"/>dohodě o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0161" CODE="201C" ID="QE0161"/>, trpí nedostatkem transparentnosti ve smyslu čl. 4 odst. 2 a článku 5 směrnice 93/13 z toho důvodu, že banka v této dohodě spotřebitele neinformovala o skutečných ekonomických nákladech tohoto ujednání, aby tak byl seznámen s úrokovou sazbou, jež by byla uplatněna, a s výší měsíčních splátek, které by měl platit, pokud by uvedené ujednání neexistovalo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Ve věci v původním řízení je pravděpodobné, že nové <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0162" REF.END="QE0162"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0162" CODE="201C" ID="QE0162"/> je ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 součástí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0163" REF.END="QE0163"/>hlavního předmětu<QUOT.END REF.START="QS0163" CODE="201C" ID="QE0163"/> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0164" REF.END="QE0164"/>dohody o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0164" CODE="201C" ID="QE0164"/>, a to bez ohledu na právní kvalifikaci této dohody podle vnitrostátního práva. Pokud je cílem uvedené dohody novace původního <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0165" REF.END="QE0165"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0165" CODE="201C" ID="QE0165"/> obsaženého ve smlouvě o hypotečním úvěru, jak tvrdí XZ, musí být totiž toto nové ujednání zákonitě jejím hlavním předmětem. Pokud je cílem téže dohody definitivně urovnat spor výměnou za vzájemné ústupky, jak tvrdí Ibercaja a španělská vláda, je uvedené ujednání rovněž součástí jejího hlavního předmětu, jelikož tyto ústupky konkretizuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Jak jsem však již uvedl, i ujednání spadající do <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0166" REF.END="QE0166"/>hlavního předmětu smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0166" CODE="201C" ID="QE0166"/> ve smyslu uvedeného čl. 4 odst. 2 musí splňovat požadavek transparentnosti. Jak bylo v tomto stanovisku připomenuto, smluvní ujednání je transparentní, pokud je průměrný spotřebitel schopen porozumět ekonomickým důsledkům, které pro něj z tohoto ujednání vyplývají. Co se týče <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0167" REF.END="QE0167"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0167" CODE="201C" ID="QE0167"/>, smlouva, která jej obsahuje, musí transparentním způsobem uvádět důvody a zvláštnosti mechanismu stanoveného v tomto ujednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0081"><P>Viz bod 78 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. V tomto ohledu Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) stanovil ve svém rozsudku ze dne <DATE ISO="20130509">9. května 2013</DATE> podmínky týkající se použití tohoto typu ujednání v úvěrových smlouvách<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0082"><P>Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0168" REF.END="QE0168"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0168" CODE="201C" ID="QE0168"/> není transparentní, pokud a) v něm chybí dostatečně jasné informace o skutečnosti, že se jedná o prvek tvořící hlavní předmětu smlouvy; b) ujednání jsou začleněna současně s <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0169" REF.END="QE0169"/>ujednáními o maximálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0169" CODE="201C" ID="QE0169"/> a prezentována tak, že jsou jejich protiváhou; c) v den uzavření smlouvy nejsou nastíněny různé scénáře přicházející v úvahu ohledně rozumně předvídatelného vývoje úrokové sazby; d) neexistuje žádná předběžná, jasná a srozumitelná informace ohledně nákladů ve srovnání s jinými typy úvěrů nabízených touto institucí – pokud takové existují – nebo informace pro spotřebitele, že vzhledem k jeho profilu mu tyto typy nejsou nabízeny, a e) <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0170" REF.END="QE0170"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0170" CODE="201C" ID="QE0170"/> je začleněno mezi velké množství jiných údajů, které jej maskují a odvádějí pozornost spotřebitele.</P></NOTE>, které jsou podle mého názoru konkretizací požadavku transparentnosti obecně vymezeného Soudním dvorem. Tyto podmínky musí být v projednávaném případě dodrženy, bez ohledu na to, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0171" REF.END="QE0171"/>dohoda o novaci úvěru<QUOT.END REF.START="QS0171" CODE="201C" ID="QE0171"/> není sama o sobě smlouvou o úvěru. Toto musí ověřit předkládající soud.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Je však třeba zabývat se dvěma specifickými body. Zaprvé si nejsem jist, zda lze od úvěrové instituce požadovat, aby uváděla budoucí měsíční splátky, které by měl spotřebitel platit v případě neexistence <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0172" REF.END="QE0172"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0172" CODE="201C" ID="QE0172"/>. Vzhledem k tomu, že úroková sazba závisí na těžko předvídatelných ekonomických výkyvech, nezdá se mi být takový požadavek přiměřený<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0083"><P>Konkrétně by to dle mého názoru dalece překračovalo požadavky stanovené směrnicí 2014/17, která, ačkoli se na spor v původním řízení nepoužije ratione temporis, poskytuje užitečné vodítko. Tato směrnice totiž v článku 14 stanoví, že věřitel musí splnit svoji povinnost poskytnout předsmluvní informace prostřednictvím evropského standardizovaného informačního přehledu (ESIP) obsaženého v příloze II uvedené směrnice. Tato příloha však v bodě 6 oddílu 3 nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0173" REF.END="QE0173"/>Hlavní znaky úvěru<QUOT.END REF.START="QS0173" CODE="201C" ID="QE0173"/> stanoví pouze, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0174" REF.END="QE0174"/>v tomto oddíle musí být uvedeno, zda je výpůjční úroková sazba pevná nebo pohyblivá a tam, kde je to relevantní, doba, po kterou výpůjční úroková sazba zůstává pevně stanovena, četnost následných přezkoumání a existence horních a dolních hranic variability výpůjční úrokové sazby<QUOT.END REF.START="QS0174" CODE="201C" ID="QE0174"/>.</P></NOTE>. Prodávající nebo poskytovatel musí nanejvýš uvést, jak poznamenal Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) ve své judikatuře, přiměřeně předvídatelné scénáře vývoje úrokové sazby ke dni uzavření smlouvy. Zadruhé,<?PAGE NO="20"?> co se týče ručně psané poznámky spotřebitele<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0084"><P>Viz bod 14 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, které Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) přiznal ve svém rozsudku ze dne <DATE ISO="20180411">11. dubna 2018</DATE> rozhodující význam při prokazování dodržení požadavku transparentnosti, mám za to, že ačkoli je takové ujednání nepopiratelně relevantní indicií, nemůže být samo o sobě rozhodující. Tato ručně psaná poznámka zajisté prokazuje, že spotřebitel byl upozorněn na účinky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0175" REF.END="QE0175"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0175" CODE="201C" ID="QE0175"/>. Tato poznámka však nestačí k tomu, aby bylo prokázáno dodržení přísných podmínek transparentnosti vymezených Soudním dvorem a Tribunal Supremo (Nejvyšší soud). Nepřímý důkaz, který tato ručně psaná poznámka představuje, tedy musí být podle mého názoru doplněn dalšími shodujícími se důkazy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>S ohledem na předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na čtvrtou otázku tak, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0176" REF.END="QE0176"/>ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0176" CODE="201C" ID="QE0176"/>, které nebylo individuálně sjednáno, musí být považováno za transparentní ve smyslu čl. 4 odst. 2 a článku 5 směrnice 93/13, pokud je spotřebitel schopen porozumět ekonomickým důsledkům, které pro něj z tohoto ujednání vyplývají. Konkrétně musí smlouva obsahující toto ujednání transparentním způsobem uvádět důvody a zvláštnosti mechanismu, který je stanoven v tomto ujednání. Naproti tomu od prodávajícího nebo poskytovatele nelze požadovat, aby uváděl výši budoucích měsíčních splátek, které by měl klient platit v případě neexistence uvedeného ujednání.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>S ohledem na všechny předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky položené Juzgado de Primera Instancia e Instrucción n<HT TYPE="SUP">o</HT> 3 de Teruel (soud prvního stupně a vyšetřující soud č. 3 v Teruel, Španělsko) následovně:</TXT><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>„1)</NO.P><TXT>Jsou-li spotřebitel a prodávající nebo poskytovatel vázáni smlouvou a objeví-li se závažné pochybnosti o potenciálně zneužívající povaze některého ujednání této smlouvy, ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne <DATE ISO="19930405">5. dubna 1993</DATE> o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, a pokud strany následnou dohodou změní dotčené ujednání, potvrdí platnost původní smlouvy a vzájemně se vzdají práva napadnout její ujednání u soudu, nebrání čl. 6 odst. 1 této směrnice tomu, aby tato dohoda byla pro spotřebitele závazná, za podmínky, že spotřebitel vyjádří s uvedenou dohodou svobodný a informovaný souhlas.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Smluvní ujednání nebylo individuálně sjednáno ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, pokud spotřebitel neměl skutečnou možnost ovlivnit jeho obsah. Tuto skutečnost je třeba posoudit s ohledem na okolnosti, které provázely uzavření smlouvy, a zvláště na rozsah jednání mezi stranami o předmětu tohoto ujednání. Jedná-li se o standardní předem sepsané ujednání, je v souladu s čl. 3 odst. 2 této směrnice na prodávajícím nebo poskytovateli, aby předložil důkaz, že bylo předmětem takového jednání.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Ujednání o vzájemném vzdání se práva podat žalobu, které nebylo individuálně sjednáno, je zneužívající ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, vyjma případu, kdy je toto ujednání sjednáno v dohodě, jejímž samotným předmětem je urovnání sporu existujícího mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem. I v tomto případě však musí takové ujednání splňovat požadavek transparentnosti vyplývající z čl. 4 odst. 2 a z článku 5 této směrnice. Co se týče ujednání takovéto dohody o vzájemném vzdání se práva soudně napadnout platnost předem sepsaného smluvního ujednání, má se za to, že průměrný spotřebitel rozumí právním a ekonomickým důsledkům které pro něj z tohoto ujednání vyplývají, pokud si je při uzavírání této dohody vědom vady, kterou by posledně zmíněné ujednání mohlo být stiženo, práv, která pro něj v tomto ohledu vyplývají z uvedené směrnice, skutečnosti, že uvedenou dohodu může svobodně uzavřít, nebo ji odmítnout a předložit věc soudu, jakož i skutečnosti, že po jejím uzavření tak již nebude moci učinit.</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="21"?><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0177" REF.END="QE0177"/>Ujednání o minimálním úroku<QUOT.END REF.START="QS0177" CODE="2018" ID="QE0177"/>, které nebylo individuálně sjednáno, musí být považováno za transparentní ve smyslu čl. 4 odst. 2 a článku 5 směrnice 93/13, pokud je spotřebitel schopen porozumět ekonomickým důsledkům, které pro něj z tohoto ujednání vyplývají. Konkrétně musí smlouva obsahující toto ujednání transparentním způsobem uvádět důvody a zvláštnosti mechanismu, který je stanoven v tomto ujednání. Naproti tomu od prodávajícího nebo poskytovatele nelze požadovat, aby uváděl výši budoucích měsíčních splátek, které by měl klient platit v případě neexistence uvedeného ujednání.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>