<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑421/12</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62012CC0421</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:769">EU:C:2013:769</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>15</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>15</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA P. CRUZ VILLALÓNA – VĚC C‑421/12</P><P>KOMISE v. BELGIE</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Pedra Cruz Villalóna</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20131126">26. listopadu 2013</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: španělština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑421/12</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Evropská komise</HT></P><P>proti</P><P><HT TYPE="BOLD">Belgickému království</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">(žaloba pro nesplnění povinnosti podaná Komisí proti Belgickému království)</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Nesplnění povinnosti</KEYWORD><KEYWORD>Ochrana spotřebitele</KEYWORD><KEYWORD>Nekalé obchodní praktiky</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2005/29/ES</KEYWORD><KEYWORD>Vyloučení svobodných povolání, zubařů a fyzioterapeutů</KEYWORD><KEYWORD>Vnitrostátní právní úprava týkající se oznámení o slevách</KEYWORD><KEYWORD>Vnitrostátní právní úprava, která omezuje nebo zakazuje některé způsoby ambulantních činností</KEYWORD><KEYWORD>Vyšší míra ochrany</KEYWORD><KEYWORD>Úplná harmonizace</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Soudní dvůr má nyní, v kontextu žaloby na nesplnění povinnosti z důvodu údajně nesprávného provedení směrnice 2005/29<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne <DATE ISO="20050511">11. května 2005</DATE>, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="149" PAGE.FIRST="22" DATE.PUB="2005">Úř. věst. L 149, s. 22</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>směrnice o nekalých obchodních praktikách<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), příležitost vyjádřit se k přechodnému režimu zavedenému čl. 3 odst. 5 výše uvedené směrnice, podle něhož mohou členské státy uplatňovat po určitou dobu a za určitých podmínek vnitrostátní předpisy, které v oblasti ochrany spotřebitele stanoví <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>více omezení nebo požadavků<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> než samotná směrnice 2005/29.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Směrnice 2005/29</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>V bodě 6 odůvodnění směrnice 2005/29 se uvádí, že tato směrnice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>sbližuje právní předpisy členských států o nekalých obchodních praktikách včetně klamavé reklamy, jež přímo poškozují ekonomické zájmy spotřebitelů, a tím nepřímo poškozují ekonomické zájmy oprávněných soutěžitelů. […] Nevztahuje se na vnitrostátní právní předpisy, které se týkají nekalých obchodních praktik poškozujících pouze ekonomické zájmy soutěžitelů nebo které se týkají obchodování mezi obchodníky, ani se jich nedotýká; při plném respektování zásady subsidiarity budou členské státy, pokud se tak rozhodnou, moci i nadále regulovat tyto praktiky v souladu s právem Společenství. Tato směrnice se rovněž nevztahuje na ustanovení směrnice 84/450/EHS o reklamě, která je klamavá pro podniky, avšak není klamavá pro spotřebitele, a o srovnávací reklamě, ani jí uvedená ustanovení nejsou dotčena. […]<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></TXT></NP><?PAGE NO="2"?><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>O něco dále, v bodě 14 odůvodnění téže směrnice, se uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>[j]e žádoucí, aby klamavé obchodní praktiky zahrnovaly i takové praktiky, včetně klamavé reklamy, jež uvedením spotřebitele v omyl brání tomu, aby uskutečnil informovanou, a tedy účelnou volbu. V souladu s právními předpisy a zvyklostmi členských států v oblasti klamavé reklamy dělí tato směrnice klamavé praktiky na klamavá jednání a klamavá opomenutí. Ve vztahu k opomenutí stanoví tato směrnice určitý počet zásadních informací, které potřebuje spotřebitel znát, aby mohl učinit informované rozhodnutí o obchodní transakci. […]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Bod 15 odůvodnění uvedené směrnice upřesňuje, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>[p]okud právní předpisy Společenství stanoví požadavky na informace pro obchodní komunikaci, reklamu a uvádění na trh, jsou tyto informace pokládány za podstatné podle této směrnice. Členské státy budou moci zachovat nebo doplnit požadavky na informace, které se týkají smluvního práva a mají dopad na smluvní právo, pokud to umožňují ustanovení stávajících právních nástrojů Společenství o minimální harmonizaci. Příloha II uvádí demonstrativní výčet těchto požadavků na informace v <HT TYPE="ITALIC">acquis</HT>. Při úplné harmonizaci na základě této směrnice se za podstatné ve smyslu čl. 7 odst. 5 této směrnice pokládají pouze informace požadované právními předpisy Společenství. Pokud členské státy zavedly požadavky na informace nad rámec stanovený právem Společenství na základě ustanovení o minimální harmonizaci, nebude opomenutí těchto dodatečných informací pokládáno za klamavé opomenutí podle této směrnice. Členské státy však budou moci zachovat nebo zavést pro zajištění vyšší míry ochrany individuálních smluvních práv spotřebitelů přísnější předpisy v souladu s právními předpisy Společenství, pokud to ustanovení právních předpisů Společenství o minimální harmonizaci umožňují<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>A konečně v bodě 17 odůvodnění se uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>[p]ro zajištění vyšší právní jistoty je žádoucí určit takové obchodní praktiky, jež jsou za všech okolností nekalé. Příloha I proto uvádí taxativní výčet všech takových praktik. Pouze tyto obchodní praktiky lze pokládat za nekalé, aniž by bylo třeba provádět hodnocení jednotlivých případů podle článků 5 až 9. Tento seznam lze změnit pouze revizí této směrnice<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Podle článku 1 směrnice 2005/29 je účelem této směrnice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>přispět k řádnému fungování vnitřního trhu a dosáhnout vysoké úrovně ochrany spotřebitele sblížením právních a správních předpisů členských států týkajících se nekalých obchodních praktik, které poškozují ekonomické zájmy spotřebitelů<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 2 směrnice obsahuje několik definic, z nichž za relevantní pro projednávaný případ považuji tyto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>b)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>obchodníkem<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> [se rozumí] fyzická nebo právnická osoba, jež v obchodních praktikách spadajících do oblasti působnosti této směrnice jedná za účelem, který lze považovat za provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu jejího svobodného povolání, a kdokoli, kdo jedná jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>obchodními praktikami vůči spotřebiteli<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/> […]: jednání, opomenutí, chování nebo prohlášení, obchodní komunikace včetně reklamy a uvedení na trh ze strany obchodníka přímo související s propagací, prodejem nebo dodáním produktu spotřebiteli.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 3 směrnice 2005/29, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tato směrnice se vztahuje na nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům, jak je stanoveno v článku 5, před obchodní transakcí týkající se produktu, v jejím průběhu a po ní.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Touto směrnicí není dotčeno smluvní právo, zejména pravidla týkající se platnosti, vzniku nebo účinků smlouvy.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="3"?><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="003.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>V případě rozporu mezi ustanoveními této směrnice a jinými pravidly Společenství, která upravují určité aspekty nekalých obchodních praktik, jsou tato jiná pravidla Společenství pro tyto určité aspekty rozhodná a použijí se.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Po dobu šesti let ode dne <DATE ISO="20070612">12. 6. 2007</DATE> mohou členské státy v oblasti harmonizované touto směrnicí i nadále uplatňovat vnitrostátní předpisy, které stanoví více omezení nebo požadavků než tato směrnice a kterými se provádějí směrnice obsahující ustanovení o minimální harmonizaci. Tato opatření musí být zásadní pro zajištění náležité ochrany spotřebitelů před nekalými obchodními praktikami a musí být přiměřená pro dosažení tohoto cíle. Přezkum podle článku 18 může zahrnovat návrh na prodloužení této odchylky o další omezenou dobu, bude-li to pokládáno za vhodné.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy neprodleně oznámí Komisi veškeré vnitrostátní předpisy uplatňované na základě odstavce 5.</ALINEA></PARAG><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 4 směrnice 2005/29 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>[č]lenské státy neomezí svobodu poskytování služeb ani volný pohyb zboží z důvodů spadajících do oblasti, kterou tato směrnice sbližuje.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 5 směrnice 2005/29, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Zákaz nekalých obchodních praktik<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="005.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Nekalé obchodní praktiky jsou zakázány.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="005.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Obchodní praktika je nekalá, pokud</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>je v rozporu s požadavky náležité profesionální péče</TXT><P>a</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>podstatně narušuje nebo je schopná podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, který je jejímu působení vystaven nebo kterému je určena, nebo průměrného člena skupiny, pokud se obchodní praktika zaměřuje na určitou skupinu spotřebitelů, ve vztahu k danému produktu.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="005.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA><P>Obchodní praktiky jsou nekalé zejména tehdy, jsou-li</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>klamavé ve smyslu článků 6 a 7</TXT><P>nebo</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>agresivní ve smyslu článků 8 a 9.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="005.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>V příloze I je uveden výčet obchodních praktik, které jsou považovány za nekalé za všech okolností. Tento jednotný výčet platí ve všech členských státech a může být změněn pouze revizí této směrnice.</ALINEA></PARAG><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></P></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="4"?><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 6 směrnice 2005/29, nazvaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Klamavá jednání<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Obchodní praktika je považována za klamavou, pokud obsahuje nesprávné informace, a je tedy nepravdivá, nebo pokud jakýmkoli způsobem, včetně celkového předvedení, uvádí nebo je schopná uvést průměrného spotřebitele v omyl ve vztahu k jednomu nebo k více z níže uvedených bodů, i když informace jsou věcně správné, což v obou případech vede nebo může vést k rozhodnutí spotřebitele o obchodní transakci, které by jinak neučinil:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>cena nebo způsob výpočtu ceny anebo existence konkrétní cenové výhody;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Směrnice 85/577<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne <DATE ISO="19851220">20. prosince 1985</DATE> o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="372" PAGE.FIRST="31" DATE.PUB="1985">Úř. věst. L 372, s. 31</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/01, s. 262).</P></NOTE></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 směrnice 85/577 stanoví, že se tato směrnice „vztahuje na smlouvy, na základě kterých dodavatel dodává spotřebiteli zboží nebo poskytuje služby, uzavřené:</TXT><P><ALINEA><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>v průběhu zájezdu organizovaného dodavatelem mimo jeho obchodní prostory</P><P>nebo</P></ITEM><ITEM><P>v průběhu návštěvy dodavatele:</P><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>u spotřebitele doma nebo v bytě jiných spotřebitelů;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>u spotřebitele na jeho pracovišti, neuskutečnila-li se návštěva na výslovnou žádost spotřebitele.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ITEM></LIST></ALINEA></P></NP><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>Článek 8 směrnice 85/577 upřesňuje, že tato směrnice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>nebrání členským státům v tom, aby v oblasti její působnosti vydávaly nebo ponechaly v platnosti příznivější ustanovení na ochranu spotřebitele<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Směrnice 98/6<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne <DATE ISO="19980216">16. února 1998</DATE> o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="080" PAGE.FIRST="27" DATE.PUB="1998">Úř. věst. L 80, s. 27</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/04, s. 32).</P></NOTE></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>Podle článku 1 směrnice 98/6 je účelem této směrnice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>stanovit označování prodejní ceny a jednotkové ceny výrobků nabízených obchodníky spotřebitelům, aby se tak zlepšila informovanost spotřebitelů a usnadnilo porovnávání cen<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>V článku 10 této směrnice se stanoví, že směrnice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>nebrání členským státům přijmout nebo zachovat ustanovení, která jsou z hlediska informovanosti spotřebitelů a porovnání cen výhodnější, aniž jsou dotčeny jejich povinnosti plynoucí ze Smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>Zákon ze dne <DATE ISO="20070605">5. června 2007</DATE>, kterým se mění zákon ze dne <DATE ISO="19910714">14. července 1991</DATE> o obchodních praktikách a o informovanosti a ochraně spotřebitele a kterým se provádí směrnice 2005/29<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Moniteur belge ze dne <DATE ISO="20070621">21. června 2007</DATE>, č. 2007011259, s. 34272.</P></NOTE>, ve spojení se zákonem ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE> o obchodních praktikách a ochraně spotřebitele<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Moniteur belge ze dne <DATE ISO="20100412">12. dubna 2010</DATE>, č. 2010011166, s. 20803.</P></NOTE>, vylučuje ze své působnosti svobodná povolání, jakož i zubaře a fyzioterapeuty.</TXT></NP><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>Belgický ústavní soud prohlásil v rozsudku č. 55/2011 ze dne <DATE ISO="20110406">6. dubna 2011</DATE>, který byl potvrzen rozsudkem č. 192/2011 ze dne <DATE ISO="20111215">15. prosince 2011</DATE>, že některá ustanovení zákona ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE> jsou protiústavní, neboť vylučují z oblasti své působnosti svobodná povolání, jakož i zubaře a fyzioterapeuty.</TXT></NP><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>Článek 4 zákona ze dne <DATE ISO="20020802">2. srpna 2002</DATE> o klamavé reklamě a srovnávací reklamě, o zneužívajících klauzulích a smlouvách uzavřených na dálku v oblasti svobodných povolání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Moniteur belge ze dne <DATE ISO="20021120">20. listopadu 2002</DATE>, č. 2002009820, s. 51704.</P></NOTE> obsahuje definici klamavé reklamy a stanoví její zákaz v oblasti svobodných povolání.</TXT></NP><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>Článek 43 odst. 2 a čl. 51 odst. 3 výše uvedeného zákona ze dne <DATE ISO="19910714">14. července 1991</DATE> stanoví, že obchodníci nemohou oznámit slevu, pokud se nejedná o skutečné snížení v poměru k ceně, která byla platná v měsíci bezprostředně předcházejícím datu použitelnosti slevy.</TXT></NP><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>Podle článků 20 až 23 a článku 29 výše uvedeného zákona ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE> mohou být výrobky považovány za zlevněné pouze v případě, že je jejich cena nižší než referenční cena, kterou se rozumí nejnižší z cen, které pro dané výrobky podnik určil během uvedeného měsíce.</TXT></NP><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>Zákon ze dne <DATE ISO="19930625">25. června 1993</DATE> o výkonu ambulantních činností a o organizaci veřejných trhů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Moniteur belge ze dne <DATE ISO="19930930">30. září 1993</DATE>, č. 199301806, s. 21526.</P></NOTE>, ve znění zákona ze dne <DATE ISO="20050704">4. července 2005</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Moniteur belge ze dne <DATE ISO="20050825">25. srpna 2005</DATE>, č. 258, s. 36965.</P></NOTE>, stanoví, že ambulantní prodej lze v bytě spotřebitele pořádat pouze v případě, že jeho celková hodnota nepřekročí částku 250 eur na spotřebitele. Článek 5 královského nařízení ze dne <DATE ISO="20060924">24. září 2006</DATE> o výkonu a organizaci ambulantních činností<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Moniteur belge ze dne <DATE ISO="20060929">29. září 2006</DATE>, č. 2006022950, s. 50488.</P></NOTE> stanoví, že ambulantně nelze prodávat mimo jiné léčiva, léčivé rostliny a přípravky z léčivých rostlin ani žádné výrobky určené ke změně zdravotního stavu, lékařské a ortopedické přístroje, korekční skla a jejich obroučky, drahé kovy a kameny, perly ani zbraně a střelivo.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Postup před zahájením soudního řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>Komise poté, co se několikrát neformálně obrátila na belgické orgány, zaslala Belgickému království dne <DATE ISO="20090202">2. února 2009</DATE> výzvu dopisem, neboť měla za to, že nesprávně provedlo směrnici 2005/29. Belgické orgány oznámily prostřednictvím dopisů ze dne <DATE ISO="20090603">3. června 2009</DATE> a ze dne <DATE ISO="20090624">24. června 2009</DATE>, že provedly určité legislativní úpravy s cílem vyřešit otázky, jež položila Komise. Za tímto účelem byl přijat zákon ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE> o obchodních praktikách a ochraně spotřebitele, který vstoupil v platnost dne <DATE ISO="20100512">12. května 2010</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>Odůvodněným stanoviskem ze dne <DATE ISO="20110315">15. března 2011</DATE> oznámila Komise belgickým orgánům, že zákon ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE> nepředstavuje odpověď na čtyři z důvodů nesplnění povinnosti, které uvedla ve výzvě dopisem ze dne <DATE ISO="20090202">2. února 2009</DATE>.</TXT></NP><?PAGE NO="6"?><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Komise má za to, že vysvětlení, jež podaly belgické orgány v dopise ze dne <DATE ISO="20110511">11. května 2011</DATE>, nenapravila nesplnění povinnosti, na něž poukázala ve třech bodech odůvodnění výzvy ze dne <DATE ISO="20090202">2. února 2009</DATE>, a proto se rozhodla podat projednávanou žalobu.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žaloba podaná Komisí</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>Komise prostřednictvím své žaloby poukazuje na tři případy nesplnění povinnosti, kterých se Belgické království dopustilo.</TXT></NP><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>První z oznámených případů nesplnění povinnosti spočívá ve vyloučení některých povolání z působnosti směrnice 2005/29, která se vztahuje na veškeré obchodní praktiky všech podnikatelů bez ohledu na jejich právní postavení či na odvětví, v němž působí. Výslovné vyloučení svobodných povolání, zubařů a fyzioterapeutů z působnosti zákona ze dne <DATE ISO="20070605">5. června 2007</DATE>, kterým se do belgického právního řádu provádí směrnice 2005/29, je v rozporu s článkem 3 uvedené směrnice ve spojení s čl. 2 písm. b) téže směrnice, přičemž toto nesplnění povinnosti nebylo přijetím zákona ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE> napraveno.</TXT></NP><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>Komise zastává názor, že oznámené nesplnění povinnosti nebylo napraveno ani tím, že belgický ústavní soud prohlásil dne <DATE ISO="20110406">6. dubna 2011</DATE> ustanovení zákona ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE>, jimiž se z působnosti tohoto zákona vylučují výše uvedená povolání, za protiústavní, neboť prohlášení neplatnosti uvedených ustanovení závisí na tom, zda bude podána žaloba na neplatnost, přičemž taková žaloba by byla podána, pokud vůbec, až po uplynutí lhůty, která byla před zahájením soudního řízení poskytnuta belgickým orgánům k tomu, aby napravily oznámené nesplnění povinnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>Druhý případ nesplnění povinnosti se týká belgické právní úpravy oznámení o slevách. Komise tvrdí, že ochrana spotřebitele, kterou poskytuje čl. 43 odst. 2 zákona ze dne <DATE ISO="19910714">14. července 1991</DATE> a články 20, 21 a 29 zákona ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE>, je přísnější než ochrana stanovená směrnicí 2005/29, která zavedla úplnou harmonizaci nekalých obchodních praktik.</TXT></NP><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>Třetí případ nesplnění povinnosti se týká zákazu některých případů ambulantního prodeje. Komise uvádí, že čl. 4 odst. 1 třetí pododstavec zákona ze dne <DATE ISO="19930625">25. června 1993</DATE>, který byl vložen článkem 7 zákona ze dne <DATE ISO="20050704">4. července 2005</DATE>, zakazuje – až na několik výjimek – veškerý prodej v domácnostech, a že čl. 5 odst. 1 královského nařízení ze dne <DATE ISO="20060924">24. září 2006</DATE> zakazuje ambulantní prodej některých výrobků. Směrnice 2005/29 však takovéto zákazy nestanoví, a proto s ohledem na to, že harmonizace, kterou tato směrnice dovršila, má vyčerpávající povahu, tato směrnice brání dotčené vnitrostátní právní úpravě.</TXT></NP><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>Komise proto navrhuje, aby Soudní dvůr prohlásil, že Belgické království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 3 směrnice 2005/29 ve spojení s čl. 2 písm. b) a d), jakož i z článku 4 téže směrnice, a aby uložil Belgickému království náhradu nákladů řízení.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení u Soudního dvora</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Belgické království předložilo žalobní odpověď, v níž v souvislosti s prvním důvodem uvádí, že je tento důvod nepřípustný, neboť Komise nevzala v úvahu platný zákon ze dne <DATE ISO="20020802">2. srpna 2002</DATE> o klamavé reklamě a srovnávací reklamě, o zneužívajících klauzulích a smlouvách uzavřených na dálku v oblasti svobodných povolání, a neupřesnila, v jakém ohledu je uvedený zákon v rozporu se směrnicí 2005/29. Pokud jde o věc samou, Belgické království uznává, že z působnosti zákona, jímž byla daná směrnice provedena, byla vyloučena některá povolání, nicméně připomíná, že ústavní soud prohlásil toto vyloučení za protiústavní, a uvádí, že dne <DATE ISO="20120906">6. září 2012</DATE> byla podána žaloba na neplatnost, v jejímž<?PAGE NO="7"?> důsledku by mohla být se zpětnou účinností prohlášena neplatnost právních ustanovení prohlášených za protiústavní. V každém případě Belgické království uvádí, že uvedená ustanovení nejsou s ohledem na svou protiústavnost použitelná, což podle jeho tvrzení znamená, že v den, kdy uplynula lhůta poskytnutá Komisí, bylo toto nesplnění povinnosti již napraveno.</TXT></NP><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Komise v replice tvrdí, že zákon ze dne <DATE ISO="20020802">2. srpna 2002</DATE>, jehož se Belgické království dovolávalo poprvé ve své žalobní odpovědi, sice stanoví zákaz klamavé reklamy v oblasti svobodných povolání, avšak neklade si za cíl provést směrnici 2005/29, nýbrž směrnici 84/450<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Směrnice Rady 84/450/EHS ze dne <DATE ISO="19840910">10. září 1984</DATE> o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klamavé reklamy (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="250" PAGE.FIRST="17" DATE.PUB="1984">Úř. věst. L 250, s. 17</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/01, s. 227).</P></NOTE>. Ačkoli se obě tyto směrnice mohou vztahovat na stejný druh praktik, sledují různé cíle, což je zdůrazněno i v bodě 6 odůvodnění směrnice 2005/29. Členské státy byly proto povinny provést posledně jmenovanou směrnici, aby tímto způsobem upravily otázku klamavé reklamy v oblasti, jíž se tato směrnice zabývá. Na obhajobu, kterou vzneslo Belgické království v souvislosti s meritem tohoto prvního případu nesplnění povinnosti, Komise reaguje tak, že zatímco před zahájením soudního řízení belgické orgány tvrdily, že protiústavní ustanovení by mohla být se zpětným účinkem zrušena pouze za předpokladu, že by bylo vyhověno případné žalobě na neplatnost, nyní tvrdí, že k jejich eliminaci stačí prohlášení o protiústavnosti. V každém případě má Komise za to, že s ohledem na právní jistotu spotřebitelů se nelze domnívat, že pouhé prohlášení protiústavnosti je dostatečné k tomu, aby byla sporná právní ustanovení vyloučena z vnitrostátního právního řádu, neboť možnost, že konečné zrušení protiústavních ustanovení bude záviset na vydání dalších výroků, představuje nepřijatelný stav nejistoty.</TXT></NP><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Belgické království v duplice tvrdí, že Komise nepopírá, že článek 4 zákona ze dne <DATE ISO="20020802">2. srpna 2002</DATE> upravuje klamavou reklamu v oblasti svobodných povolání, a že tedy odpovídá čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29, takže tuto směrnici částečně provádí. Vzhledem k tomu, že tento zákon ve své výzvě dopisem nijak nezohlednila, je tedy tento důvod nepřípustný. Na druhou stranu se belgické orgány domnívají, že výroky ústavního soudu týkající se protiústavní povahy poskytují dostatečnou míru jistoty, neboť jejich důsledkem je začlenění svobodných povolání do působnosti zákona ze dne <DATE ISO="20070605">5. června 2007</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>K druhému případu nesplnění povinnosti Belgické království uvádí, že zákon ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE> již nevyžaduje, aby cena, která je oznámena jako snížená, byla uplatňována souvisle během měsíce, který oznámení o slevě předcházel. Dále uvádí, že směrnice 2005/29 sice zavádí úplnou harmonizaci, avšak neobsahuje ustanovení, která by umožňovala určit, zda jsou oznámení o slevách z ekonomického hlediska skutečná. Směrnice 2005/29 ostatně nezměnila směrnici 98/6, jejíž článek 10 zmocňuje členské státy k tomu, aby přijaly nebo zachovaly ustanovení, která jsou z hlediska informovanosti spotřebitelů a porovnání cen výhodnější. A konečně Belgické království tvrdí, že právo spotřebitele na informace představuje podle Soudního dvora zásadu, takže dotčená právní úprava by měla být přezkoumána s cílem určit, zda je ospravedlněna důvody naléhavého zájmu a zda je přiměřená ve vztahu ke sledovanému cíli, z hlediska článku 28 SFEU.</TXT></NP><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>Komise v tomto ohledu v replice namítá, že působnost směrnice 98/6 nezahrnuje informování spotřebitelů o snižování cen a navíc se ani netýká všech hledisek informování spotřebitelů v oblasti cen výrobků. V případě směrnice 2005/29 byl zákonodárce veden záměrem zabránit tomu, aby členské státy zakazovaly některé obchodní praktiky z důvodu, že příslušník některého povolání nesplnil určité povinnosti v oblasti informování, které jsou stanoveny vnitrostátními právními řády. Belgické právní předpisy přitom stanoví zákaz oznamování slev v případě, že nejsou splněny přísné podmínky, jež tyto předpisy ukládají, a to i přesto, že tyto praktiky, posuzované případ od případu, by nemusely být nutně považovány za klamavé nebo nekalé ve smyslu směrnice 2005/29. Kromě toho Komise odmítá argument, který vznesly belgické orgány v souvislosti s článkem 28 SFEU.</TXT></NP><?PAGE NO="8"?><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>Belgické království v duplice tvrdí, že pokud by byla argumentace Komise přijata, musela by v oblasti snižování cen být jednotlivá oznámení přezkoumávána případ od případu, což by při zjišťování, zda tato oznámení nepředstavují nekalou praktiku, vedlo k uplatňování mnoha různých kritérií lišících se podle jednotlivých vnitrostátních soudů; takováto praxe by však byla v rozporu s cílem, který sleduje směrnice 98/6 v oblasti porovnávání cen.</TXT></NP><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>V souvislosti s třetím případem nesplnění povinnosti Belgické království tvrdí, že čl. 5 odst. 1 královského nařízení ze dne <DATE ISO="20060924">24. září 2006</DATE> i článek 7 zákona ze dne <DATE ISO="20050704">4. července 2005</DATE> spadají do působnosti směrnice 85/577 a představují přísnější vnitrostátní opatření, která jsou výše uvedenou směrnicí povolena. Domnívá se tedy, že tvrzení Komise, podle nichž byla opomenuta vyčerpávající povaha harmonizace zavedené směrnicí 2005/29, nejsou odůvodněná. Uvedená směrnice ostatně doplňuje již platná unijní ustanovení týkající se ochrany spotřebitele, aniž mění či omezuje dosah směrnice 85/577, jejíž oblast působnosti se doplňuje s působností směrnice 2005/29. Daná vnitrostátní opatření konečně souvisí s opatřeními k provedení směrnice 2011/83, která musí Belgické království přijmout do <DATE ISO="20131213">13. prosince 2013</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Belgické království proto navrhuje, aby Soudní dvůr prohlásil první žalobní důvod za nepřípustný, ve zbývající části zamítl žalobu jako neodůvodněnou a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">První žalobní důvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>K přípustnosti žalobního důvodu</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Jak již bylo uvedeno výše, Komise má za to, že výslovné vyloučení svobodných povolání, zubařů a fyzioterapeutů z působnosti zákona ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE>, kterým se do belgického právního řádu provádí směrnice 2005/29, je v rozporu s článkem 3 uvedené směrnice ve spojení s čl. 2 písm. b) téže směrnice.</TXT></NP><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>Belgické království namítá, že tento první žalobní důvod je nepřípustný, neboť Komise nevzala v úvahu zákon ze dne <DATE ISO="20020802">2. srpna 2002</DATE> o klamavé reklamě a srovnávací reklamě, o zneužívajících klauzulích a smlouvách uzavřených na dálku v oblasti svobodných povolání a neupřesnila, v jakém ohledu je tento zákon v rozporu se směrnicí 2005/29.</TXT></NP><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>V souvislosti s touto námitkou nepřípustnosti poukazuje Komise na skutečnost, že Belgické království se o zákonu ze dne <DATE ISO="20020802">2. srpna 2002</DATE> poprvé zmínilo až ve své žalobní odpovědi. Komise sice uznává, že tento zákon zakazuje klamavou reklamu v oblasti svobodných povolání, přesto však tvrdí, že jeho předmětem není provedení směrnice 2005/29, nýbrž směrnice 84/450, přičemž obě tyto směrnice sledují různé cíle a předmětem tohoto řízení je nesprávné provedení směrnice 2005/29. Belgické království namítá, že článek 4 zákona ze dne <DATE ISO="20020802">2. srpna 2002</DATE> upravuje klamavou reklamu v oblasti svobodných povolání, a tedy odpovídá čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29, takže tuto směrnici částečně provádí.</TXT></NP><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>Podle mého názoru není namístě prohlašovat tento první důvod za nepřípustný.</TXT></NP><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>Jak je uvedeno v bodě 1 výzvy dopisem, která byla zaslána Belgickému království dne <DATE ISO="20090202">2. února 2009</DATE>, Komise zdůraznila, že zákon ze dne <DATE ISO="20070605">5. června 2007</DATE>, kterým se provádí směrnice 2005/29, vylučuje ze své působnosti svobodná povolání, přičemž uvedla, že uvedené vyloučení je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>potvrzeno i existencí samostatného zákona týkajícího se svobodných povolání, kterým je zákon ze dne <DATE ISO="20020802">2. srpna 2002</DATE> […], přičemž v rámci provedení směrnice [2005/29] nedošlo ke změně tohoto zákona<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>. Dále<?PAGE NO="9"?> Komise uvedla, že belgické orgány ve své předchozí korespondenci <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>tuto situaci uznaly<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> a zdůraznily svůj záměr tento zákon změnit, přičemž Belgické království tuto okolnost nepopřelo. Zákon ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE> byl ostatně přijat právě proto, aby bylo vyhověno výzvě zaslané Komisí, přestože je v něm vyloučení svobodných povolání nadále zachováno.</TXT></NP><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené mám za to, že Komise nebyla povinna podrobněji se zabývat možností, že zákon ze dne <DATE ISO="20020802">2. srpna 2002</DATE> zajistil splnění povinností, které vyplývají ze směrnice 2005/29 v souvislosti s neexistencí vyloučení svobodných povolání, neboť belgické orgány již od počátku chápaly tvrzení Komise tak, že zákon ze dne <DATE ISO="20020802">2. srpna 2002</DATE> potvrzuje skutečné vyloučení stanovené zákonem ze dne <DATE ISO="20070605">5. června 2007</DATE>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>K opodstatněnosti důvodu</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>Belgické království připouští, že z působnosti zákona provádějícího směrnici 2005/29 byla vyloučena některá povolání. Tvrdí nicméně, že tento rozpor se směrnicí byl napraven prohlášením protiústavnosti ustanovení zákona ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE>, jež toto vyloučení stanovila.</TXT></NP><NP><NO.P>46.</NO.P><TXT>Je třeba podotknout, že lhůta pro přijetí opatření nezbytných ke splnění povinností vyplývajících ze směrnice 2005/29, kterou stanovila Komise belgickým orgánům ve svém odůvodněném stanovisku ze dne <DATE ISO="20110315">15. března 2011</DATE>, skončila dne <DATE ISO="20110515">15. května 2011</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>47.</NO.P><TXT>Skutečnost, že protiústavnost čl. 2 odst. 1 a 2 a čl. 3 odst. 2 zákona ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE> byla prohlášena rozsudkem ústavního soudu ze dne <DATE ISO="20110406">6. dubna 2011</DATE>, svádí k tomu dát belgickým orgánům zapravdu v tom, že v době, kdy skončila lhůta, kterou stanovila Komise ve svém odůvodněném stanovisku (<DATE ISO="20110515">15. května 2011</DATE>), bylo již oznámené nesplnění povinnosti napraveno.</TXT></NP><NP><NO.P>48.</NO.P><TXT>V belgickém právním řádu nicméně platí, že prohlášení protiústavní povahy neumožňuje svými účinky vyloučit pozdější uplatňování ustanovení dotčených tímto prohlášením. Jak připustily i samy belgické orgány, je totiž k tomu, aby byla ustanovení, která byla prohlášena za protiústavní, se zpětnými účinky <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>odstraněna<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> z vnitrostátního právního řádu, v zásadě nutné, aby se po prohlášení protiústavní povahy vyhovělo žalobě na neplatnost.</TXT></NP><NP><NO.P>49.</NO.P><TXT>Belgické království v bodě 17 žalobní odpovědi, kterou podalo v projednávaném řízení, uvedlo, že poté, co je prohlášena protiústavnost, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>je protiústavní ustanovení nadále součástí právního řádu, avšak belgické soudy jej již nemohou uplatňovat<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>. Toto pravidlo však neodpovídá vždy skutečnosti, neboť jak uznávají i samy belgické orgány, ustanovení, která byla za protiústavní prohlášena rozsudkem ze dne <DATE ISO="20110406">6. dubna 2011</DATE>, byla následně znovu prohlášena za protiústavní rozsudkem vydaným dne <DATE ISO="20111215">15. prosince 2011</DATE>. Belgické království dále uvedlo, že ústavní soud dosud projednává žalobu na neplatnost podanou proti ustanovením, která byla za protiústavní prohlášena v roce 2011, což dokládá, že v belgickém právním řádu nelze s jistotou vyloučit, že ustanovení prohlášená za protiústavní budou nadále uplatňována, dokud nebude vyhověno žalobě na jejich neplatnost.</TXT></NP><NP><NO.P>50.</NO.P><TXT>Jak uvádí Belgické království, praxe belgických soudů může zajisté vést i k situaci, kdy formální prohlášení protiústavnosti samo o sobě <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> umožní vyloučit veškeré další uplatňování dotčeného ustanovení. Okolnosti projednávaného řízení nicméně dokládají, že to nemusí být nutně pravidlem. S ohledem na výše uvedené existují důvody k tvrzení, že právní postavení, v němž se nacházejí ustanovení prohlášená za protiústavní, je natolik nejisté, že je neslučitelné s právní jistotou, která je podmínkou toho, aby mohlo být konstatováno, že daný vnitrostátní právní řád beze zbytku splnil požadavky týkající se včasného provedení určité směrnice.</TXT></NP><?PAGE NO="10"?><NP><NO.P>51.</NO.P><TXT>Sdílím v tomto smyslu názor Komise ohledně relevantnosti judikatury, kterou vydal Soudní dvůr v rozsudku ze dne <DATE ISO="20010510">10. května 2001</DATE>, Komise v. Nizozemsko<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Věc <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-144/99" PAGE.ECR="I-3541" YEAR="2001">C-144/99, Recueil, s. I-3541</REF.DOC.ECR>, bod 21.</P></NOTE>, v němž prohlásil, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>vnitrostátní judikatura, ačkoli považovaná za ustálenou, která vykládá vnitrostátní právní předpisy způsobem pokládaným za konformní s požadavky směrnice, nemůže být charakterizován takovou přesností a jasností, které jsou vyžadovány za účelem splnění požadavku právní jistoty<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, a to <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>zejména v oblasti ochrany spotřebitele.<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> Zastávám názor, že odkaz na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>vnitrostátní judikaturu<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> může být zcela přirozeně rozšířen i na vnitrostátní právní rámec upravující účinky prohlášení protiústavnosti, pokud tento rámec, jak uznávají i belgické orgány, připouští možnost uplatňování právních předpisů prohlášených za protiústavní, a to bez ohledu na to, zda je tato možnost v praxi jen málo pravděpodobná. Takovouto nejistotu lze přijatelným způsobem vyřešit jedině úplným a konečným zrušením právního předpisu, který je neslučitelný s unijním právem, přičemž režim protiústavnosti, který je platný v dotčeném vnitrostátním právním řádu, tento požadavek v dostatečné míře neplní.</TXT></NP><NP><NO.P>52.</NO.P><TXT>Z výše uvedených důvodů se domnívám, že prvnímu důvodu nesplnění povinnosti, který uvedla Komise, je třeba vyhovět.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Druhý žalobní důvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>53.</NO.P><TXT>Komise uvádí, že v oblasti oznamování slev poskytují belgické právní předpisy spotřebitelům širší ochranu než směrnice 2005/29, přičemž má za to, že tato směrnice zavedla úplnou harmonizaci nekalých obchodních praktik, takže není namístě přijímat více omezující vnitrostátní opatření, a to ani s cílem poskytnout spotřebitelům vyšší míru ochrany.</TXT></NP><NP><NO.P>54.</NO.P><TXT>Belgické království nezpochybňuje, že jeho právní předpisy zajišťují spotřebitelům vyšší míru ochrany, než jakou jim poskytuje směrnice 2005/29, přitom však tvrdí, že směrnice 98/6, která byla použitelná v době, kdy skončila lhůta stanovená Komisí v jejím odůvodněném stanovisku, toto umožňuje.</TXT></NP><NP><NO.P>55.</NO.P><TXT>Soudní dvůr již prohlásil, že oznámení o slevách představují obchodní praktiky ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Výslovně to uvedl v usnesení ze dne <DATE ISO="20111215">15. prosince 2011</DATE>, Inno (C‑126/11, bod 30), v němž odkazuje na judikaturu obsaženou v rozsudcích ze dne <DATE ISO="20100114">14. ledna 2010</DATE>, Plus Warenhandelsgesellschaft (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-304/08" PAGE.ECR="I-217" YEAR="2010">C-304/08, Sb. rozh. s. I-217</REF.DOC.ECR>), a ze dne <DATE ISO="20101109">9. listopadu 2010</DATE>, Mediaprint Zeitungs- und Zeitschriftenverlag (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-540/08" PAGE.ECR="I-10909" YEAR="2010">C-540/08, Sb. rozh. s. I-10909</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, který tento pojem definuje pomocí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>zvláště široké formulace<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Výše uvedený rozsudek Plus Warenhandelsgesellschaft, bod 36.</P></NOTE> jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>jednání, opomenutí, chování nebo prohlášení, obchodní komunikace včetně reklamy a uvedení na trh ze strany obchodníka přímo související s propagací, prodejem nebo dodáním produktu spotřebiteli<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>56.</NO.P><TXT>Není tedy pochyb o tom, že čl. 43 odst. 2 zákona ze dne <DATE ISO="19910714">14. července 1991</DATE> a články 20, 21 a 29 zákona ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE> upravují činnost spadající do působnosti směrnice 2005/29.</TXT></NP><NP><NO.P>57.</NO.P><TXT>Belgické orgány se shodují s Komisí v názoru, že směrnice 2005/20 zajisté, řečeno slovy Soudního dvora, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>úplně harmonizuje na úrovni Společenství pravidla týkající se nekalých obchodních praktik podniků vůči spotřebitelům<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Výše uvedený rozsudek Plus Warenhandelsgesellschaft, bod 41.</P></NOTE>. Současně však upozorňují, že navzdory tomu tato směrnice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>neobsahuje přizpůsobená a harmonizovaná pravidla, podle nichž by bylo možné určit, zda jsou oznámení o slevách z ekonomického hlediska skutečná<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Bod 36 žalobní odpovědi.</P></NOTE>, přičemž belgický zákonodárce měl v úmyslu se pro vyřešení tohoto nedostatku opřít o směrnici 98/6 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli.</TXT></NP><?PAGE NO="11"?><NP><NO.P>58.</NO.P><TXT>Tvrzení belgických orgánů však podle mého názoru vychází z nesprávné premisy. Směrnice 98/6 se totiž navzdory svému názvu nezabývá v pravém slova smyslu obecnou ochranou spotřebitelů při označování cen, nýbrž mnohem konkrétněji ochranou spotřebitelů před problémy vyplývajícími z označování cen výrobků ve vztahu k různým jednotkám měření.</TXT></NP><NP><NO.P>59.</NO.P><TXT>Jak je totiž vysvětleno v bodě 5 odůvodnění směrnice 98/6, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>vazba mezi označením jednotkové ceny výrobků a jejich hotovým balením v předem stanovených množstvích nebo objemech, které odpovídají hodnotám kategorií přijatým na úrovni Společenství, se ukázala jako příliš složitá pro používání v praxi<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, takže je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>nezbytné v zájmu spotřebitelů upustit od této vazby ve prospěch nového zjednodušeného mechanismu, aniž jsou dotčena ustanovení upravující normalizaci balení<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>. V bodě 6 odůvodnění směrnice se dále uvádí, že tento nový mechanismus se opírá o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>povinnost označovat prodejní cenu a jednotkovou cenu[, která] významně přispívá k lepší informovanosti spotřebitelů, neboť je to nejsnadnější způsob, jak umožnit spotřebitelům, aby posoudili a porovnali ceny výrobků optimálním způsobem, a mohli se tak na základě jednoduchého porovnání kvalifikovaně rozhodnout<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>60.</NO.P><TXT>Prostřednictvím směrnice 98/6 měl zákonodárce v úmyslu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>zajistit jednotné a transparentní informace<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Bod 12 odůvodnění směrnice 98/6.</P></NOTE> týkající se kvantifikace výrobků ve vztahu k jednotnému systému měření, který představuje základ pro určení jejich ceny.</TXT></NP><NP><NO.P>61.</NO.P><TXT>V tomtéž duchu stanoví článek 1 směrnice 98/6, že účelem této směrnice je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>stanovit označování prodejní ceny a jednotkové ceny výrobků nabízených obchodníky spotřebitelům, aby se tak zlepšila informovanost spotřebitelů a usnadnilo porovnávání cen<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Článek 2 směrnice stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>prodejní cena<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> je definována jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>konečná cena za jednotku nebo za dané množství výrobku […]<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>jednotková cena<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>konečná cena […] za jeden kilogram, jeden litr, jeden metr, jeden metr čtvereční nebo jeden krychlový metr výrobku nebo za jinou jednu jednotku množství obecně a běžně užívanou v daném členském státě při prodeji konkrétních výrobků<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>. V tomto ustanovení se dále stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>výrobky volně loženými<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> se rozumí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>výrobky, které nejsou v hotovém balení a které se měří v přítomnosti spotřebitele<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>.</P></NOTE>. Veškerá hmotněprávní ustanovení této směrnice se poté zabývají otázkami, které se týkají obou těchto způsobů označování cen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Označení obou těchto cen u všech výrobků nabízených obchodníky spotřebitelům (článek 3); podmínka, že obě tyto ceny musí být jednoznačné, jasné a že jednotková cena se musí vztahovat na množství uvedené v souladu s předpisy jednotlivých členských států a Společenství (článek 4); možnosti výjimek (článek 5).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>62.</NO.P><TXT>Žádné z ustanovení směrnice 98/6 se tedy nepodobá tomu, co belgické orgány nazývají, jak již bylo uvedeno výše, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>přizpůsobená a harmonizovaná pravidla, podle nichž by bylo možné určit, zda jsou oznámení o slevách z ekonomického hlediska skutečná<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>. Nelze tedy mít ani za to, že článek 10 této směrnice opravňuje členské státy k tomu, aby přijímaly předpisy za účelem zajištění toho, aby slevy byly z ekonomického hlediska skutečné.</TXT></NP><NP><NO.P>63.</NO.P><TXT>Článek 10 směrnice 98/6 stanoví, že tato směrnice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>nebrání členským státům přijmout nebo zachovat ustanovení, která jsou z hlediska informovanosti spotřebitelů a porovnání cen výhodnější, aniž jsou dotčeny jejich povinnosti plynoucí ze Smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>. Z logiky věci přitom vyplývá, že tato výhodnější ustanovení by se měla týkat pouze oblasti, která je předmětem směrnice 98/6, tj. informování spotřebitelů o referenčních jednotkách, které jsou užívány pro účely stanovení cen výrobků a které usnadňují porovnávání cen nikoliv ve vztahu k předchozím cenám, nýbrž ve vztahu k různým systémům měření.</TXT></NP><NP><NO.P>64.</NO.P><TXT>Nelze se tedy domnívat, že informace o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>slevách<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>, které mají být poskytovány spotřebitelům, spadají do působnosti směrnice 98/6, což znamená, že nelze uplatnit ani možnost, kterou členským státům poskytuje článek 10 této směrnice.</TXT></NP><NP><NO.P>65.</NO.P><TXT>V návaznosti na výše uvedené je třeba poukázat také na skutečnost, že článek 3 směrnice 2005/29 stanoví několik případů, v nichž mohou mít před ustanoveními této směrnice přednost jiné právní předpisy, ať již na úrovni Společenství nebo na úrovni členských států.</TXT></NP><?PAGE NO="12"?><NP><NO.P>66.</NO.P><TXT>Konkrétně odstavec 2 tohoto článku stanoví, že směrnicí 2005/29 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>není dotčeno smluvní právo, zejména pravidla týkající se platnosti, vzniku nebo účinků smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>. Podle mého názoru je zjevné, že vnitrostátní předpis, který je v projednávaném případě přezkoumáván, se netýká právního režimu smluv, nýbrž spadá do oblasti, v níž je určováno, za jakých podmínek může být veřejnosti nabízena možnost uzavření smlouvy, což představuje právní úkon upravený normami smluvního práva.</TXT></NP><NP><NO.P>67.</NO.P><TXT>Odstavec 4 téhož článku 3 směrnice 2005/29 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>[v] případě rozporu mezi ustanoveními této směrnice a jinými pravidly Společenství, která upravují určité aspekty nekalých obchodních praktik, jsou tato jiná pravidla Společenství pro tyto určité aspekty rozhodná a použijí se<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>. Ani tato výjimka nemá žádný dopad na výše uvedený závěr, neboť směrnice 98/6, jíž se belgické orgány dovolávají, nemůže být vzhledem ke svému předmětu považována za normu, která upravuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>určité aspekty nekalých obchodních praktik<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>68.</NO.P><TXT>A konečně odstavec 5 výše zmiňovaného článku 3 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>[p]o dobu šesti let ode dne <DATE ISO="20070612">12. 6. 2007</DATE> mohou členské státy v oblasti harmonizované touto směrnicí i nadále uplatňovat vnitrostátní předpisy, které stanoví více omezení nebo požadavků než tato směrnice a kterými se provádějí směrnice obsahující ustanovení o minimální harmonizaci<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>. Stanoveny jsou však dvě podmínky: zaprvé takováto vnitrostátní ustanovení musí být <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>zásadní pro zajištění náležité ochrany spotřebitelů před nekalými obchodními praktikami a […] přiměřená pro dosažení tohoto cíle<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>. Zadruhé, jak je stanoveno v odstavci 6 téhož článku 3, je nutné, aby členské státy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>neprodleně [oznámily] Komisi veškeré vnitrostátní předpisy uplatňované na základě odstavce 5<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>69.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 5 směrnice 2005/29 nestanoví, které ze směrnic <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>obsahující[ch] ustanovení o minimální harmonizaci<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> mohou být po dobu šesti let i nadále prováděny přísnějšími vnitrostátními předpisy. Pro účely výkladu lze využít prohlášení uvedené v bodě 45 odůvodnění důvodové zprávy k návrhu předloženému Komisí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>COM(2003) 356 final. 2003/0134 (COD).</P></NOTE>, podle něhož <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>[p]okud jsou odvětvovou směrnicí upraveny pouze některé aspekty obchodních praktik, například požadavky týkající se obsahu informací, použije se rámcová směrnice na ostatní prvky například tehdy, pokud jsou informace požadované odvětvovými předpisy předkládány takovým způsobem, jakým by mohly uvádět v omyl. Směrnice tedy doplňuje stávající i budoucí právní předpisy, mezi něž patří například návrh nařízení o podpoře prodeje, směrnice o spotřebitelském úvěru či směrnice o elektronickém obchodu<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> (<HT TYPE="ITALIC">neoficiální překlad</HT>).</TXT></NP><NP><NO.P>70.</NO.P><TXT>Směrnice 98/6 sice obsahuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>požadavky týkající se obsahu informací<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> o cenách, avšak – jak již bylo uvedeno výše – tyto požadavky se nevztahují ke slevám upraveným vnitrostátními předpisy, jež jsou předmětem projednávaného řízení. Uvedené předpisy tedy nemohou spadat mezi případy uvedené v čl. 3 odst. 5 směrnice 2005/29, a nemohou být proto uplatňovány po uplynutí lhůty stanovené k provedení této směrnice do vnitrostátního právního řádu.</TXT></NP><NP><NO.P>71.</NO.P><TXT>Z výše uvedeného tedy nelze vyvodit jiný důsledek než ten, že v plném rozsahu platí zákaz stanovený v článku 4 směrnice 2005/29, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>který členským státům výslovně zakazuje zachovávat nebo přijímat více omezující vnitrostátní opatření, i když taková opatření směřují k dosažení vyšší úrovně ochrany spotřebitele<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Výše uvedený rozsudek Plus Warenhandelsgesellschaft, bod 50.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>72.</NO.P><TXT>Je proto třeba se ztotožnit s tvrzením Komise, že vzhledem k tomu, že v příloze I směrnice 2005/29 nejsou uvedena oznámení o slevách nesplňující podmínky takového druhu, jaké stanoví belgické právní předpisy, mohou být takovéto obchodní praktiky považovány za nekalé pouze tehdy, pokud v jednotlivých případech odpovídají podmínkám uvedeným v článcích 5 až 9 této směrnice.</TXT></NP><?PAGE NO="13"?><NP><NO.P>73.</NO.P><TXT>Podmínky, jež vyžadují belgické právní předpisy pro účely oznámení o slevách, mohou vést k tomu, že budou ve vnitrostátním právním řádu zakázána ta oznámení, která by nebyla považována za nekalou či klamavou obchodní praktiku, pokud by byla posuzována podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2005/29, v němž se stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>[o]bchodní praktika je považována za klamavou, pokud obsahuje nesprávné informace, a je tedy nepravdivá, nebo pokud jakýmkoli způsobem, včetně celkového předvedení, uvádí nebo je schopná uvést průměrného spotřebitele v omyl ve vztahu k jednomu nebo k více z níže uvedených bodů, i když informace jsou věcně správné, což v obou případech vede nebo může vést k rozhodnutí spotřebitele o obchodní transakci, které by jinak neučinil: […] d) cena nebo způsob výpočtu ceny anebo existence konkrétní cenové výhody<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>74.</NO.P><TXT>Bez ohledu na to, zda jsou oznámení o slevách v souladu s belgickými právními předpisy, či nikoliv, za neslučitelná s unijním právem mohou být považována pouze tehdy, pokud v jednotlivých případech odpovídají typům nekalých praktik definovaným podle kritérií stanovených v článcích 5 až 9 směrnice 2005/29.</TXT></NP><NP><NO.P>75.</NO.P><TXT>V souvislosti s tvrzením belgických orgánů, podle něhož lze přísnější vnitrostátní předpisy v konečném důsledku odůvodnit právem na informace, je třeba spolu s Komisí uvést, že – jak je uvedeno v bodě 15 odůvodnění směrnice 2005/29 – <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>za podstatné podle této směrnice<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> mohou být pokládány pouze informace, u nichž unijní právní předpisy stanoví <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>požadavky […] pro obchodní komunikaci, reklamu a uvádění na trh<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>. <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0059" ID="QS0059"/>Členské státy budou moci zachovat nebo doplnit požadavky na informace, které se týkají smluvního práva a mají dopad na smluvní právo, pokud to umožňují ustanovení stávajících právních nástrojů Společenství o minimální harmonizaci. […] Při úplné harmonizaci na základě této směrnice se za podstatné ve smyslu čl. 7 odst. 5 této směrnice pokládají pouze informace požadované právními předpisy Společenství. Pokud členské státy zavedly požadavky na informace nad rámec stanovený právem Společenství na základě ustanovení o minimální harmonizaci, nebude opomenutí těchto dodatečných informací pokládáno za klamavé opomenutí podle této směrnice<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>. Dále se v bodě 15 odůvodnění uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0060" ID="QS0060"/>[č]lenské státy však budou moci zachovat nebo zavést pro zajištění vyšší míry ochrany individuálních smluvních práv spotřebitelů přísnější předpisy v souladu s právními předpisy Společenství, pokud to ustanovení právních předpisů Společenství o minimální harmonizaci umožňují<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>. Jak bylo však již uvedeno, směrnice 98/6 podle mého názoru v projednávaném případě neumožňuje přijmout přísnější právní předpisy dotčené v tomto řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>76.</NO.P><TXT>Není proto možné, aby byla na základě směrnice 2005/29 zásadně zakazována taková oznámení o slevách nevyhovující takovým vnitrostátním předpisům, jako je právě projednávaná úprava. Zákaz takového druhu by byl přípustný pouze za předpokladu, že by byl tento typ oznámení uveden v příloze I směrnice 2005/29, tak tomu ovšem není. Proto lze takovýto zákaz uplatnit pouze případ od případu a jen tehdy, pokud jej lze vyvodit z uplatnění kritérií stanovených v článcích 5 až 9 zmiňované směrnice.</TXT></NP><NP><NO.P>77.</NO.P><TXT>Domnívám se tedy, že Belgické království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 4 směrnice 2005/29, neboť čl. 43 odst. 2 zákona ze dne <DATE ISO="19910714">14. července 1991</DATE> a články 20, 21 a 29 zákona ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE> poskytují spotřebitelům více omezující a přísnější ochranu, než jakou stanoví výše uvedená směrnice.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>C –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Třetí žalobní důvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>78.</NO.P><TXT>Třetí případ nesplnění povinnosti uváděný Komisí se týká zákazu ambulantního prodeje v domácnostech stanoveného v čl. 4 odst. 1 třetím pododstavci zákona ze dne <DATE ISO="19930625">25. června 1993</DATE>, který byl vložen článkem 7 zákona ze dne <DATE ISO="20050704">4. července 2005</DATE>, a zákazu prodávat některé výrobky formou ambulantního prodeje, který je stanoven v čl. 5 odst. 1 královského nařízení ze dne <DATE ISO="20060924">24. září 2006</DATE>.<?PAGE NO="14"?> Stejně jako v případě právě projednaného druhého důvodu nesplnění povinnosti, i zde Komise tvrdí, že směrnice 2005/29 nestanoví žádný zákaz tohoto druhu, a že tedy s ohledem na vyčerpávající povahu harmonizace, kterou tato směrnice zavedla, tato směrnice brání těmto vnitrostátním právním předpisům.</TXT></NP><NP><NO.P>79.</NO.P><TXT>Je zjevné, že ambulantní prodej představuje obchodní praktiku ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29. Domnívám se, že nelze pochybovat ani o tom, že základem přísnější vnitrostátní úpravy platné v Belgickém království může beze zbytku být směrnice 85/577 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory, jejíž článek 8 umožňuje členským státům, aby <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0061" ID="QS0061"/>v oblasti její působnosti vydávaly nebo ponechaly v platnosti příznivější ustanovení na ochranu spotřebitele<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>80.</NO.P><TXT>Otázkou však je, zda je tato vyšší míra ochrany, kterou umožňuje směrnice 85/577, slučitelná i se směrnicí 2005/29, neboť v každém případě nejsou jednání upravená v dotčených vnitrostátních právních předpisech uvedena v příloze I této směrnice jakožto nekalá praktika.</TXT></NP><NP><NO.P>81.</NO.P><TXT>Odpověď je třeba v zásadě hledat v čl. 3 odst. 5 směrnice 2005/29, který, jak bude ještě připomenuto, stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0062" ID="QS0062"/>[p]o dobu šesti let ode dne <DATE ISO="20070612">12. 6. 2007</DATE> mohou členské státy v oblasti harmonizované touto směrnicí i nadále uplatňovat vnitrostátní předpisy, které stanoví více omezení nebo požadavků než tato směrnice a kterými se provádějí směrnice obsahující ustanovení o minimální harmonizaci. Tato opatření musí být zásadní pro zajištění náležité ochrany spotřebitelů před nekalými obchodními praktikami a musí být přiměřená pro dosažení tohoto cíle<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>. Současně je třeba mít na paměti také to, že podle odstavce 6 téhož článku 3 jsou členské státy povinny <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0063" ID="QS0063"/>neprodleně oznám[it] Komisi veškeré vnitrostátní předpisy uplatňované na základě odstavce 5<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>82.</NO.P><TXT>Podle směrnice 2005/29 je tedy možné, aby existovala přechodná situace, v níž mohou členské státy při splnění určitých podmínek přijmout více omezující nebo přísnější opatření. Zaprvé předmětem těchto opatření musí být provedení určitých směrnic. Zadruhé se musí jednat o opatření, která jsou zásadní pro zajištění náležité ochrany spotřebitelů před nekalými obchodními praktikami a přiměřená pro dosažení tohoto cíle. A zatřetí musí být takováto opatření neprodleně oznámena Komisi.</TXT></NP><NP><NO.P>83.</NO.P><TXT>Zákaz některých případů ambulantního prodeje i zákaz prodávat některé výrobky ambulantně byl v projednávaném případě zaveden prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů přijatých po vstoupení směrnice 2005/29 v platnost a před koncem přechodného období stanoveného v čl. 3 odst. 5 směrnice 2005/29, tedy před 12. červnem 2013.</TXT></NP><NP><NO.P>84.</NO.P><TXT>V této souvislosti vyvstává nejprve otázka, zda se ustanovení čl. 3 odst. 5 směrnice 2005/29 týká pouze těch přísnějších vnitrostátních předpisů, které již byly používány v době, kdy směrnice 2005/29 vstoupila v platnost, neboť výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0064" ID="QS0064"/>mohou […] i nadále uplatňovat<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> podle všeho zřejmě vylučuje možnost přijmout ustanovení tohoto typu až po vstupu směrnice 2005/29 v platnost.</TXT></NP><NP><NO.P>85.</NO.P><TXT>Zastávám názor, že čl. 3 odst. 5 se týká pouze vnitrostátních předpisů, které byly v době vstupu směrnice 2005/29 v platnost již použitelné. Otázka, zda byly přísnější vnitrostátní předpisy v době vstupu této směrnice v platnost již používány, či nikoliv, však bez ohledu na výše uvedené úvahy není pro naše účely natolik zásadní jako otázka, zda takovéto předpisy mohou či nemohou být přijímány za účelem provedení směrnic obsahujících ustanovení o minimální harmonizaci ve smyslu čl. 3 odst. 5.</TXT></NP><NP><NO.P>86.</NO.P><TXT>Je zapotřebí neztrácet ze zřetele, že uvedené ustanovení se vztahuje na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0065" ID="QS0065"/>vnitrostátní předpisy, které stanoví více omezení nebo požadavků než tato směrnice a kterými se provádějí směrnice obsahující ustanovení o minimální harmonizaci<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/>. Mám za to, že pokud tyto směrnice umožňují pozdější přijímání přísnějších předpisů, lze i tyto předpisy považovat za použitelné ve smyslu čl. 3 odst. 5 směrnice 2005/29.</TXT></NP><?PAGE NO="15"?><NP><NO.P>87.</NO.P><TXT>Navíc i článek 8 směrnice 85/577 umožňuje, aby členské státy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0066" ID="QS0066"/><HT TYPE="ITALIC">vydávaly</HT> nebo ponechaly v platnosti<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE> přísnější ustanovení, a proto je podle mého názoru namístě dospět k závěru, že otázka, zda byla tato ustanovení přijata až poté, co vstoupila v platnost směrnice 2005/29, je irelevantní.</TXT></NP><NP><NO.P>88.</NO.P><TXT>Následně je třeba přezkoumat zejména to, zda jsou dotčená vnitrostátní ustanovení – jak vyžaduje zmiňovaný čl. 3 odst. 5 – <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0067" ID="QS0067"/>zásadní pro zajištění náležité ochrany spotřebitelů před nekalými obchodními praktikami a […] přiměřená pro dosažení tohoto cíle<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>89.</NO.P><TXT>Domnívám se nicméně, že není zapotřebí přezkoumat dva výše uvedené body, neboť není pochyb o tom, že v každém případě nedošlo ke splnění povinnosti stanovené v čl. 3 odst. 6 směrnice 2005/29, podle níž jsou členské státy povinny <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0068" ID="QS0068"/>neprodleně oznám[it] Komisi veškeré vnitrostátní předpisy uplatňované na základě odstavce 5<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>90.</NO.P><TXT>Přísnější ustanovení obsažená v čl. 4 odst. 1 třetí pododstavec zákona ze dne <DATE ISO="19930625">25. června 1993</DATE>, který byl vložen článkem 7 zákona ze dne <DATE ISO="20050704">4. července 2005</DATE>, a v čl. 5 odst. 1 královského nařízení ze dne <DATE ISO="20060924">24. září 2006</DATE>, totiž nebyla belgickými orgány <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0069" ID="QS0069"/>neprodleně<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> oznámena. Za těchto okolností považuji za zjevné, že v tomto případě nelze uplatnit přechodnou výjimku stanovenou v čl. 3 odst. 5 směrnice 2005/29, takže je namístě prohlásit, že došlo k nesplnění povinnosti, které Komise v tomto bodě přičítá Belgickému království.</TXT></NP><NP><NO.P>91.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že bylo vyhověno všem žalobním důvodům, je nutno Belgickému království uložit na základě čl. 138 odst. 1 jednacího řádu náhradu nákladů řízení.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>92.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl takto:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0070" ID="QS0070"/>1)</NO.P><TXT>Belgické království tím, že vyloučilo z působnosti zákona ze dne <DATE ISO="20070605">5. června 2007</DATE>, který provádí směrnici 2005/29, svobodná povolání, jakož i zubaře a fyzioterapeuty, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 3 ve spojení s čl. 2 písm. b) a d) uvedené směrnice.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Belgické království tím, že poskytlo prostřednictvím čl. 43 odst. 2 zákona ze dne <DATE ISO="19910714">14. července 1991</DATE> a článků 20, 21 a 29 zákona ze dne <DATE ISO="20100406">6. dubna 2010</DATE> přísnější či více omezující ochranu, než jakou stanoví směrnice 2005/29, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 4 směrnice 2005/29.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Belgické království tím, že prostřednictvím čl. 4 odst. 1 třetího pododstavce zákona ze dne <DATE ISO="19930625">25. června 1993</DATE>, který byl vložen článkem 7 zákona ze dne <DATE ISO="20050704">4. července 2005</DATE>, zakázalo některé případy ambulantního prodeje v domácnostech, a že prostřednictvím čl. 5 odst. 1 královského nařízení ze dne <DATE ISO="20060924">24. září 2006</DATE> zakázalo, aby byly některé výrobky prodávány ambulantně, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 4 směrnice 2005/29.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>