<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑507/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CC0507</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:809">EU:C:2016:809</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>12</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>12</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA M. SZPUNARA – VĚC C 507/15</P><P>AGRO FOREIGN TRADE &amp; AGENCY</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Macieje Szpunara</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20161026">26. října 2016</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑507/15</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Agro Foreign Trade &amp; Agency Ltd</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Petersime NV</HT></P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank van koophandel te Gent (Obchodní soud v Gentu, Belgie)]</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Směrnice 86/653/EHS</KEYWORD><KEYWORD>Obchodní zástupce vykonávající činnost v Turecku</KEYWORD><KEYWORD>Dohoda o přidružení mezi EU a Tureckem</KEYWORD><KEYWORD>Článek 14</KEYWORD><KEYWORD>Dodatkový protokol</KEYWORD><KEYWORD>Článek 41 odst. 1</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><P>V projednávané věci, ve které je zmocnitel usazen v Evropské</P><P>unii a obchodní zástupce je usazen a vykonává činnost v Turecku, žádá předkládající soud o objasnění dvou otázek: zaprvé, může členský stát provést směrnici 86/653/EHS</P><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Rady 86/653/EHS ze dne <DATE ISO="19861218">18. prosince 1986</DATE> o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="382" PAGE.FIRST="17" DATE.PUB="1986">Úř. věst. 1986, L 382, s. 17</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 06/01, s. 177).</P></NOTE> takovým způsobem, že omezí použití ustanovení této směrnice na situace, ve kterých obchodní zástupce vykonává činnost pouze na vnitřním trhu?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Moje odpověď zní: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>ano<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Zadruhé, bránila by takovému omezení ustanovení Dohody zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem podepsaná v Ankaře dne <DATE ISO="19630912">12. září 1963</DATE> Tureckou republikou na straně jedné a členskými státy EHS a Společenstvím na straně druhé, která byla uzavřena, schválena a potvrzena jménem Společenství rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne <DATE ISO="19631223">23. prosince 1963</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="113" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1973">Úř. věst. 1973, C 113, s. 1</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>dohoda o přidružení<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) a dodatkového protokolu podepsaného dne <DATE ISO="19701123">23. listopadu 1970</DATE> v Bruselu a uzavřeného, schváleného a potvrzeného jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2760/72 ze dne <DATE ISO="19721219">19. prosince 1972</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="361" PAGE.FIRST="60" DATE.PUB="1977">Úř. věst. 1977, L 361, s. 60</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>dodatkový protokol<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>)?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Moje odpověď zní: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>ne<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Směrnice 86/653</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Druhý bod odůvodnění směrnice 86/653 uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>[…] rozdíly vnitrostátních právních předpisů v oblasti obchodního zastoupení značně ovlivňují podmínky hospodářské soutěže a výkon tohoto povolání uvnitř Společenství a poškozují úroveň ochrany obchodních zástupců v jejich vztazích se zmocniteli a bezpečnost obchodů; […] tyto rozdíly mimo jiné mohou značně omezovat uzavírání a plnění smluv o obchodním zastoupení mezi zmocnitelem a obchodním zástupcem usazenými v různých členských státech<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>.</P></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Podle čl. 17 odst. 1 směrnice 86/653:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Členské státy přijmou opatření nezbytná, aby obchodní zástupce po zániku smlouvy získal odškodnění podle odstavce 2 nebo náhradu škody podle odstavce 3.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Dohoda o přidružení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 9 dohody o přidružení zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Smluvní strany uznávají, že v oblasti působnosti této dohody, aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení, která mohou být vydána na základě článku 8, je v souladu se zásadou zakotvenou v článku 7 Smlouvy o založení Evropského společenství zakázána každá diskriminace na základě státní příslušnosti.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Podle článku 14 dohody o přidružení:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Smluvní strany se dohodly, že se při vzájemném odstraňování omezení volného pohybu služeb budou inspirovat články 55, 56 a 58 až 65 Smlouvy o založení Společenství.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Dodatkový protokol</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 41 dodatkového protokolu zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="041.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Smluvní strany mezi sebou nebudou zavádět nová omezení svobody usazování a volného pohybu služeb.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="041.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Rada přidružení stanoví v souladu se zásadami uvedenými v článcích 13 a 14 [dohody o přidružení] harmonogram a podrobnosti, podle nichž smluvní strany vzájemně postupně zruší omezení svobody usazování a volného pohybu služeb.</ALINEA></PARAG><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Belgické právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 27 wet van betreffende de handelsagentuurovereenkomst (zákon o smlouvě o obchodním zastoupení) ze dne <DATE ISO="19950413">13. dubna 1995</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Handelsagentuurwet<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>), který provádí do belgického práva směrnici 86/653, zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Nestanoví-li mezinárodní úmluvy, jichž je Belgie smluvní stranou, jinak, vztahuje se na všechny činnosti obchodního zástupce, který má hlavní místo podnikání v Belgii, belgické právo a příslušnost belgických soudů.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti, řízení a předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Agro, žalobkyně v původním řízení, je společnost usazená v Ankaře (Turecko), která dováží a distribuuje zemědělské produkty. Petersime, žalovaná v původním řízení, je společnost usazená v Olsene (Belgie) působící v oblasti vývoje, výroby a dodávek líhní a příslušenství pro drůbežářství.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19920701">1. července 1992</DATE> uzavřela společnost Petersime v Turecku smlouvu o prodeji líhní a příslušenství se samostatným obchodním zástupcem, do jehož právního postavení následně podle smlouvy ze dne <DATE ISO="19960801">1. srpna 1996</DATE> nastoupila společnost Agro, která jej nahradila. Podle této smlouvy postoupila společnost Petersime výlučná práva na prodej svých produktů v Turecku společnosti Agro. Tato smlouva, která byla původně uzavřena na dobu 1 roku, stanovila, že se každý rok automaticky prodlouží o dalších 12 měsíců, pokud jedna ze smluvních stran smlouvu nevypoví doporučeným dopisem zaslaným alespoň 3 měsíce před koncem ročního období. Smlouva dále obsahovala ustanovení, podle kterého se na ni vztahovalo belgické právo, a v případě sporů byly příslušné pouze soudy v Gentu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20130326">26. března 2013</DATE> společnost Petersime oznámila, že smlouvu vypovídá s účinností od <DATE ISO="20130630">30. června 2013</DATE>. Dopisem ze dne <DATE ISO="20131028">28. října 2013</DATE> předala společnost Agro společnosti Petersime výzvu k úhradě pohledávky vzniklé z nezaplacení odstupného a požadovala úhradu odškodnění, odebrání zbývajících zásob, jakož i úhradu nesplacených pohledávek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20150115">15. ledna 2015</DATE> podala společnost Agro žalobu proti společnosti Petersime k předkládajícímu soudu, jejímž prostřednictvím se domáhala odstupného a požadované odměny, odškodnění, odebrání zbývajících zásob, jakož i úhrady nesplacených pohledávek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Na podporu své žaloby společnost Agro uvádí, že se použijí ustanovení Handelsagentuurwet, protože smluvní strany platně zvolily belgické právo. Společnost Petersime na druhé straně tvrdí, že se použije jen obecná belgická právní úprava, protože Handelsagentuurwet se na obchodního zástupce vztahuje pouze tehdy, když působí v Belgii, což v projednávané věci není ten případ.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Podle názoru předkládajícího soudu bylo ve smlouvě uzavřené mezi společností Agro a společností Petersime jasně zvoleno belgické právo. To však nutně neznamená, že se v projednávané věci použije Handelsagentuurwet. Předkládající soud má zřejmě za to, že článek 27 Handelsagentuurwet ztrácí závaznou povahu v takové situaci, jako je situace, jež je dána ve věci v původním řízení, kdy obchodní zástupce je usazen a vykonává činnost mimo Belgii.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>V kontextu uvedeného řízení Rechtbank van Koophandel te Gent (Obchodní soud v Gentu) položil Soudnímu dvoru usnesením ze dne <DATE ISO="20150903">3. září 2015</DATE>, jež bylo doručeno Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20150924">24. září 2015</DATE>, následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Je [Handelsagentuurwet], kterým se do belgického vnitrostátního práva provádí [směrnice 86/653] o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců, slučitelný s touto směrnicí nebo s ustanoveními dohody o přistoupení, jejímž výslovným cílem je přistoupení Turecka k Evropské unii, nebo se závazky mezi Tureckem a Evropskou unií, jejichž cílem je odstranění omezení volného pohybu služeb mezi nimi, pokud [Handelsagentuurwet] stanoví, že se uplatní pouze na obchodní zástupce, kteří mají hlavní místo podnikání na území Belgie, a není použitelný v případě, kdy zmocnitel usazený v Belgii a obchodní zástupce usazený v Turecku výslovně zvolili belgické právo?<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Podstatou první části otázky předkládajícího soudu je, zda směrnice 86/653 brání právu členského státu, podle kterého je ochrana na základě této směrnice poskytnuta pouze tehdy, když obchodní zástupce vykovává činnost v tomto členském státě, a nikoliv tehdy, když je zmocnitel usazen v tomto členském státě a obchodní zástupce je usazen a vykonává činnost v Turecku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Podstatou druhé části otázky předkládajícího soudu je, zda dohoda o přidružení nebo dodatkový protokol brání právu členského státu, podle kterého je ochrana na základě směrnice 86/653 poskytnuta pouze tehdy, když obchodní zástupce vykovává činnost v tomto členském státě, a nikoliv tehdy, když je zmocnitel usazen v tomto členském státě a obchodní zástupce je usazen a vykonává činnost v Turecku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Po stručných úvodních úvahách se budu zabývat touto otázkou z pohledu směrnice 86/653 a poté z pohledu dohody o přidružení a dodatkového protokolu.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Úvodní úvahy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Výklad článku 27 Handelsagentuurwet na vnitrostátní úrovni</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Předkládající soud a belgická vláda se zjevně rozcházejí ve výkladu článku 27 Handelsagentuurwet.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Belgická vláda na jednání tvrdila, že belgické právo dotčené v původním řízení na vnitrostátní úrovni, a sice článek 27 Handelsagentuurwet nemá sebeomezující povahu, kterou mu připisuje předkládající soud. Toto ustanovení se podle belgické vlády použije také v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, což znamená, že pokud si strany belgické právo zvolily jako rozhodné právo, použije se na činnost obchodního zástupce i mimo Belgii nebo vůbec mimo Evropskou unii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Předkládající soud by měl tyto argumenty vzít v úvahu, neboť pokud se toto tvrzení ukáže jako správné, otázka položená předkládajícím soudem bude nejen hypotetická, ale také nadbytečná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Řízení o předběžné otázce je nicméně postup mezi <HT TYPE="ITALIC">soudy</HT>, dialog soudců, a Soudní dvůr je vázán vnitrostátním právním rámcem, jak jej popsal vnitrostátní <HT TYPE="ITALIC">soud</HT> v předkládacím rozhodnutí. V tomto ohledu je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak i relevanci otázek, které<?PAGE NO="5"?> klade Soudnímu dvoru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE>, <NAME.CASE><HT TYPE="ITALIC">Unamar</HT></NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑184/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:663">EU:C:2013:663</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>V projednávané věci je na vnitrostátním soudu – který určil úmysl stran a rozhodl, že se belgické právo použije na smlouvu uzavřenou mezi stranami – aby rozhodl, kterými ustanoveními belgického práva přesně se tento smluvní vztah řídí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Z toho důvodu zakládám svoji analýzu na předpokladu, že se článek 27 Handelsagentuurwet, jak je aplikován v Belgii, nevztahuje na takový případ, jako je případ dotčený ve věci v původním řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>K mezinárodnímu právu soukromému</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Směrnice 86/653 neobsahuje kolizní normu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>V tomto smyslu viz též Basedow, J., <QUOT.START CODE="2018" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Europäisches Internationales Privatrecht<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="2019" ID="QE0013"/>, v <HT TYPE="ITALIC">Neue Juristische Wochenschrift</HT>, 1996, s. 1921 až 1929, který na s. 1925 upozorňuje na obtíže, které vznikají, pokud jde o zacházení se situacemi zahrnujícími třetí země.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Na prvním místě je třeba zdůraznit, že předkládající soud by nebyl příslušný k položení otázky týkající se výkladu Římské úmluvy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Úmluva z roku 1980 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřená k podpisu v Římě dne <DATE ISO="19800619">19. června 1980</DATE> (Úř. věst.1980, L 266, s. 1).</P></NOTE>, která se v zásadě jeví jako použitelná <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Pokud jde o smlouvy uzavřené po 17. prosinci 2009, byla Římská úmluva nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne <DATE ISO="20080617">17. června 2008</DATE> o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="177" PAGE.FIRST="6" DATE.PUB="2008">Úř. věst. 2008, L 177, s. 6</REF.DOC.OJ>), viz článek 28 tohoto nařízení.</P></NOTE>, vzhledem k tomu, že toto právo je vyhrazeno vnitrostátním soudům posledního stupně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>V souladu s článkem 1 prvního protokolu ze dne <DATE ISO="19881219">19. prosince 1988</DATE> o výkladu Římské úmluvy Soudním dvorem (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="027" PAGE.FIRST="47" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, C 27, s. 47</REF.DOC.OJ>), který vstoupil v platnost dne <DATE ISO="20040801">1. srpna 2004</DATE>, má Soudní dvůr pravomoc rozhodovat o žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce týkajících se výkladu ustanovení uvedené úmluvy. Předkládající soud není uveden na seznamu obsaženém v článku 2 písm. a) tohoto protokolu jako soud oprávněný k předložení žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru (toto oprávnění přísluší v Belgii pouze Cour de cassation a Conseil d’État).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>V každém případě Římská úmluva i <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>nařízení Řím I<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> poskytují stranám možnost provést platnou volbu práva, které řídí jejich smluvní vztah.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že podle předkládajícího soudu není pochyb o tom, že strany zvolily belgické právo jako právo rozhodné, není na místě pouštět se do úvah o kolizních normách. Jak jsem uvedl výše, podstatou problému vnitrostátního soudu je rozhodnout, která ustanovení belgického práva jsou použitelná. Za tímto účelem se vnitrostátní soud táže na dvě věci. První: zda belgický zákonodárce správně provedl směrnici 86/653. Druhou: zda je belgická právní úprava slučitelná s dohodou o přidružení uzavřenou s Tureckem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>V rámci analyzování této otázky se nejprve budu zabývat směrnicí 86/653 a poté dohodou o přidružení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">První část předběžné otázky: ke směrnici 86/653</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Cíl a uspořádání</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Cílem směrnice 86/653 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>směrnice<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>) je harmonizovat právní předpisy členských států, pokud jde o právní vztahy mezi stranami smlouvy o obchodním zastoupení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980430">30. dubna 1998</DATE>, <NAME.CASE>Bellone</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑215/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:189">EU:C:1998:189</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0010">10</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000713">13. července 2000</DATE>, <NAME.CASE>Centrosteel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑456/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:402">EU:C:2000:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060323">23. března 2006</DATE>, <NAME.CASE>Honyvem Informazioni Commerciali</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑465/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:199">EU:C:2006:199</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090326">26. března 2009</DATE>, <NAME.CASE>Semen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑348/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:195">EU:C:2009:195</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Unamar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑184/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:663">EU:C:2013:663</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz například také Fock, T., <HT TYPE="ITALIC">Die europäische Handelsvertreter-Richtlinie</HT>, Nomos Verlagsgesellschaft, Baden-Baden, 2001, s. 25.</P></NOTE>. Soudní dvůr opakovaně vysvětlil, že cílem směrnice je zejména ochrana obchodních zástupců v jejich vztazích s jejich zmocniteli a za tímto účelem mimo jiné stanoví pravidla upravující uzavírání a zánik smluv o obchodním zastoupení (články 13 až 20 směrnice)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980430">30. dubna 1998</DATE>, <NAME.CASE>Bellone</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑215/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:189">EU:C:1998:189</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001109">9. listopadu 2000</DATE>, <NAME.CASE>Ingmar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑381/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:605">EU:C:2000:605</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060323">23. března 2006</DATE>, <NAME.CASE>Honyvem Informazioni Commerciali</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑465/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:199">EU:C:2006:199</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080117">17. ledna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Chevassus-Březnae</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑19/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:23">EU:C:2008:23</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090326">26. března 2009</DATE>, <NAME.CASE><HT TYPE="ITALIC">Semen</HT></NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑348/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:195">EU:C:2009:195</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také Macgregor, L., ‘Case Comment Compensation for commercial agents: an end to plucking figures from the air?, v <HT TYPE="ITALIC">Edinburgh Law Review</HT> 2008, s. 86 až 93, na s. 87.</P></NOTE>. Směrnice stanoví kogentní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001109">9. listopadu 2000</DATE>, <NAME.CASE>Ingmar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑381/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:605">EU:C:2000:605</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060323">23. března 2006</DATE>, <NAME.CASE>Honyvem Informazioni Commerciali</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑465/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:199">EU:C:2006:199</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Unamar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑184/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:663">EU:C:2013:663</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> pravidla, která stanoví požadavky na minimální ochranu obchodního zástupce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Unamar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑184/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:663">EU:C:2013:663</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také Rott-Pietrzyk, E., <HT TYPE="ITALIC">Agent Handlowy — Regulacje Polskie i Europejskie</HT>, C. H. Beck, Varšava, 2006, s. 68.</P></NOTE>. Pravidla pro poskytování náhrady škody obchodním zástupcům při zániku smluvního vztahu se zmocnitelem zakotvená v článku 17 směrnice proto musí být chápána tak, že jejich cílem je ochrana obchodních zástupců<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001109">9. listopadu 2000</DATE>, <NAME.CASE>Ingmar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑381/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:605">EU:C:2000:605</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Pokud jde o územní působnost, směrnice mlčí. Nestanoví, zda musí být zmocnitel usazen na konkrétním místě, ani neuvádí, kde má obchodní zástupce vykonávat své činnost, aby byla ustanovení směrnice použitelná. Vyvstává proto otázka, zda má směrnice mít účinky pouze uvnitř Unie v rámci vnitřního trhu, či zda její účinky přesahují hranice vnitřního trhu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Od přijetí Jednotného evropského aktu vymezuje Smlouva, nyní v článku 26 odst. 2 SFEU, vnitřní trh jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními Smluv.<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> V tomto stanovisku jsou výrazy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>vnitřní trh<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>společný trh<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>jednotný trh<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> používány zaměnitelně zejména tehdy, jsou-li citovány unijní právní předpisy a judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Účelem této směrnice je harmonizace soukromého práva členských států. Směrnice obsahuje několik základních ustanovení o smlouvě o obchodním zastoupení. Právo rozhodné pro smlouvu o obchodním zastoupení musí být určeno podle kolizních norem použitelných ve státě příslušného soudu. Rozhodné právo může být určeno buďto – jako je tomu v projednávaném případě – rozhodčí doložkou o volbě práva provedené smluvními stranami, nebo v případě, že smluvní strany volbu práva neprovedou, volbou použitelných právních norem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Z toho důvodu, jestliže je právem rozhodným pro smlouvu o obchodním zastoupení právo členského státu, použijí se v zásadě vnitrostátní ustanovení provádějící směrnici. To však neznamená, že vnitrostátnímu zákonodárci je zcela znemožněno, aby omezil územní působnost použitelnosti ustanovení, která provádějí směrnici. Vnitrostátní zákonodárce nicméně musí mít při provádění směrnice na paměti, ve kterých situacích je použití směrnice kogentní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Co znamená, že je použití směrnice kogentní? Je třeba rozlišovat mezi dvěma situacemi. Zaprvé <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>kogentní povaha<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> může odkazovat na ustanovení, která vymezují hmotná práva a povinnosti stran smlouvy o obchodním zastoupení. Za tímto účelem směrnice používá několik metod, aby popsala <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>kogentní povahu<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> svých ustanovení. V některých případech stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>se strany [vůbec] nemohou<?PAGE NO="7"?> odchýlit<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> od některých ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz článek 5 směrnice 86/653.</P></NOTE>. V jiných případech stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>se strany nemohou odchýlit<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> od určitých ustanovení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>v neprospěch obchodního zástupce<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz čl. 10 odst. 4, čl. 11 odst. 3, čl. 12 odst. 3 nebo článek 19 směrnice 86/653.</P></NOTE>, nebo že některá ustanovení se použijí, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>nedojde-li mezi stranami k dohodě v této věci<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz čl. 6 odst. 1 směrnice 86/653.</P></NOTE>. Konečně směrnice někdy omezuje smluvní vůli stran jinými – konkrétnějšími – způsoby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz čl. 13 odst. 1 a čl. 15 odst. 3 směrnice 86/653.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Zadruhé <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>kogentní povaha<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> může rovněž odkazovat na územní působnost ochrany vyplývající ze směrnice. Vyvstává proto otázka, zda bylo úmyslem normotvůrce Společenství zajistit, že ochrana poskytovaná směrnicí je kogentní pro všechny smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené po celém světě pokaždé, když se v souladu s normami upravujícími volbu rozhodného práva (samozřejmě včetně volby práva provedené smluvními stranami) použije právo členského státu. Jak uvedu v následující analýze, moje odpověď zní <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>ne<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>V projednávané věci je otázka následující: je ochrana poskytovaná články 17 a 18 směrnice kogentní, pokud je zmocnitel usazen v členském státě a obchodní zástupce je usazen a vykonává svoji činnost ve třetí zemi?</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Judikatura</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Soudní dvůr měl v rozsudku Centrosteel za to, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>cílem této směrnice je harmonizace právních předpisů členských států, kterými se řídí právní vztah mezi stranami smlouvy o obchodním zastoupení, bez ohledu na jakékoliv přeshraniční prvky<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000713">13. července 2000</DATE>, <NAME.CASE>Centrosteel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑456/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:402">EU:C:2000:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle mého názoru toto konstatování odkazuje pouze na <HT TYPE="ITALIC">situace uvnitř Unie</HT>, a to ze dvou důvodů. Zaprvé kontextem tohoto konstatování byla koordinace právních předpisů <HT TYPE="ITALIC">členských států</HT>. Zadruhé Soudní dvůr dále uvedl, že působnost směrnice byla <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>proto širší než základní svobody stanovené [Smlouvou o FEU]<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000713">13. července 2000</DATE>, <NAME.CASE>Centrosteel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑456/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:402">EU:C:2000:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle mého názoru chtěl Soudní dvůr pouze zdůraznit vcelku běžné tvrzení, že harmonizační opatření, jako je směrnice 86/653, může přesáhnout čtyři svobody v tom, že se neomezuje pouze na přeshraniční situace a přeshraniční prvek není nutný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Rozsudek Centrosteel proto neposkytuje vhodnou odpověď pro projednávanou věc.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>V rozsudku Ingmar Soudní dvůr rozhodl, že takové ustanovení, jako je článek 17 směrnice 86/653, je použitelné i přesto, že se smlouva řídí právem třetího státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001009">9. listopadu 2000</DATE>, <NAME.CASE>Ingmar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑381/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:605">EU:C:2000:605</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Soudní dvůr rozhodl tímto způsobem, protože obchodní zástupce vykonával činnost na vnitřním trhu. Soudní dvůr konkrétně rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>účel, který plní [článek 17 a 18 směrnice], vyžaduje, aby byly použity tehdy, jestliže má situace úzký vztah ke Společenství, zejména pokud obchodní zástupce vykonává svou činnost na území členského státu bez ohledu na právo, kterému chtěly smluvní strany smlouvu podřídit<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001009">9. listopadu 2000</DATE>, <NAME.CASE>Ingmar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑381/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:605">EU:C:2000:605</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Rozsudek Ingmar se ovšem týkal zcela opačné situace, než která je předmětem projednávané věci. V citovaném rozsudku byl mimo Unii usazen zmocnitel a obchodní zástupce vykonával činnost v rámci Unie, kdežto v projednávaném případě je zmocnitel usazen v Unii a mimo Unii vykonává činnost obchodní zástupce.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>V rozsudku Unamar<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek Unamar se zabýval situací uvnitř EU, která se týkala použití příslušného (občanského) práva jednoho ze dvou členských států, přičemž oba státy řádně provedly směrnici 86/653. Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE> (<NO.CASE>C‑184/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:663">EU:C:2013:663</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr <HT TYPE="ITALIC">obiter dicta</HT> rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>články 17 a 18 této směrnice mají klíčový význam, neboť definují úroveň ochrany, kterou unijní normotvůrce považoval pro obchodní zástupce v <HT TYPE="ITALIC">rámci vytvoření jednotného trhu</HT> za rozumnou<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Unamar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑184/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:663">EU:C:2013:663</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Z toho důvodu rozsudky Ingmar a Unamar podle mého názoru naznačují, že je třeba články 17 a 18 směrnice 86/653 považovat za kogentní v tom smyslu, že kdykoliv obchodní zástupce vykonává činnost v rámci vnitřního trhu, je zaručena ochrana na základě článků 17 a 18 směrnice 86/653, bez ohledu na právo rozhodné pro smlouvu uzavřenou stranami. <HT TYPE="ITALIC">A contrario</HT> články 17 a 18 nejsou kogentní tehdy, když obchodní zástupce vykonává činnost mimo vnitřní trh. To tudíž naznačuje, že členský stát může omezit územní působnost ochrany poskytované na základě článků 17 a 18 obchodním zástupcům, kteří vykonávají činnost v rámci vnitřního trhu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Znění</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Podle druhého bodu odůvodnění směrnice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>rozdíly vnitrostátních právních předpisů v oblasti obchodního zastoupení značně ovlivňují podmínky hospodářské soutěže a výkon tohoto povolání <HT TYPE="ITALIC">uvnitř Společenství a</HT> poškozují úroveň ochrany obchodních zástupců ve vztazích se zmocniteli a bezpečnost obchodů<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE> Tento bod odůvodnění dále uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>tyto rozdíly mimo jiné mohou značně omezovat uzavírání a plnění smluv o obchodním zastoupení mezi <HT TYPE="ITALIC">zmocnitelem a obchodním zástupcem usazenými v různých členských státech</HT><QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Rovněž třetí bod odůvodnění této směrnice uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>obchod se zbožím <HT TYPE="ITALIC">mezi členskými státy</HT> má probíhat za podmínek obdobných podmínkám <HT TYPE="ITALIC">jednotného trhu</HT>, což vyžaduje sblížení právních řádů členských států v míře nezbytné pro řádné fungování <HT TYPE="ITALIC">společného trhu</HT><QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Takové znění podle mého názoru naznačuje, že se směrnice 86/653 omezuje pouze na situace uvnitř vnitřního trhu v protikladu k situacím mimo něj<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Z tohoto hlediska není rozsudek Centrosteel, citovaný výše, v rozporu s mými závěry.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Legislativní vývoj</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Původní návrh Komise obsahoval odkaz na obchodní zástupce vykonávající činnost mimo Unii. Návrh čl. 35 odst. 1 uváděl, že pokud se strany odchýlí v neprospěch obchodního zástupce od celé řady ustanovení směrnice, která jsou dále uvedena, budou taková ujednání neplatná. Článek 35 odst. 2 dále uváděl, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>kromě povolených případů odchýlení podle čl. 21 odst. 4 a článku 33, se strany mohou odchýlit od kogentních ustanovení uvedených v předchozím odstavci v souvislosti s těmi činnostmi, které obchodní zástupce vykonává mimo Společenství<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz Komisí předložený návrh směrnice Rady o koordinaci právní úpravy členských států týkající se (nezávislých) obchodních zástupců, který předložila Komise Radě dne <DATE ISO="19761217">17. prosince 1976</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="013" PAGE.FIRST="2" DATE.PUB="1977">Úř. věst. 1977, C 13, s. 2</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Směrnice 86/653 neobsahuje takové ustanovení, jako je čl. 35 odst. 2 původního návrhu. To by mohlo znamenat, že Rada tehdy nechtěla omezit směrnici na vnitřní trh.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Takový nicméně není výklad směrnice, který bych Soudnímu dvoru doporučoval. Pokud je mi známo, od plného znění návrhu článku 35 bylo upuštěno v rámci legislativního procesu, protože Parlament měl za to, že seznam ustanovení v návrhu čl. 35 odst. 1 byl příliš nepružný<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz usnesení obsahující stanovisko Evropského parlamentu k návrhu směrnice předloženého Komisí Evropských společenství Radě o koordinaci právní úpravy členských států týkající se (nezávislých) obchodních zástupců (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="239" PAGE.FIRST="20" DATE.PUB="1978">Úř. věst. 1978, C 239, s. 20</REF.DOC.OJ>), bod 17: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>má za to, že dlouhý seznam ustanovení obsažený v článku 35 činí směrnici příliš nepružnou, a proto požaduje, aby Komise předložila přepracované znění tohoto článku.<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/></P></NOTE>. Parlament však nekritizoval odkaz na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>činnosti, které obchodní zástupce vykonává mimo Společenství<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>. Dovozuji z toho, že Parlament souhlasil s tímto územním vymezením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Podobně Hospodářský a sociální výbor předložil několik poznámek týkajících se článku 35 návrhu, které se podle mne také omezily na definování rozsahu kogentních ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz stanovisko k návrhu směrnice Rady o koordinaci právní úpravy členských států týkající se (nezávislých) obchodních zástupců (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="059" PAGE.FIRST="31" DATE.PUB="1978">Úř. věst. 1978, C 59, s. 31</REF.DOC.OJ>), bod 2.9.10: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>Výbor navrhuje, aby odkaz na čl. 21 odst. 4 v článku 35 odst. 2 byl zrušen, a vnímá čl. 35 odst. 2 v tom smyslu, že jsou to smluvní strany, kdo má právo se odchýlit od kogentních ustanovení uvedených v čl. 35 odst. 1.<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/></P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Z toho důvodu přepracovaný návrh Komise zásadně změnil první odstavec návrhu článku 35, ale druhý odstavec ponechal nezměněn<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz pozměňovací návrh Komise k návrhu směrnice Rady o koordinaci právní úpravy členských států týkající se (nezávislých) obchodních zástupců (předložený Komisí Radě v souladu s čl. 149 odst. 2 EHS dne <DATE ISO="19790129">29. ledna 1979</DATE>) (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="056" PAGE.FIRST="21" DATE.PUB="1979">Úř. věst. 1979, C 56, s. 21</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Když byla směrnice 86/653 o několik let později přijata Radou, doznal návrh zásadních změn. Na rozdíl od návrhu již nebylo cílem směrnice upravovat všechny právní otázky týkající se smluv o obchodním zastoupení. Bylo upuštěno od přibližně poloviny navržených ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz Fock, T., <HT TYPE="ITALIC">Die europäische Handelsvertreter-Richtlinie</HT>, Nomos Verlagsgesellschaft, Baden-Baden, 2001, s. 19.</P></NOTE>. V této souvislosti již směrnice neobsahuje takové ustanovení, jako byl článek 35 návrhu. Nejvíce se původně navrženému ustanovení blíží článek 19 směrnice 86/653, podle kterého se strany nemohou odchýlit od článku 17<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>O odškodnění nebo náhradě škody obchodního zástupce po zániku smlouvy o obchodním zastoupení.</P></NOTE> a 18<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>O výjimkách z odškodnění nebo náhrady škody, na které odkazuje článek 17 směrnice 86/653.</P></NOTE> v neprospěch obchodního zástupce před zánikem smlouvy o obchodním zastoupení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Proto, ačkoliv bychom se tedy s ohledem na výše uvedené mohli přiklánět k chápání územní působnosti směrnice jako působnosti omezené na činnost obchodních zástupců v rámci vnitřního trhu, jsou přípravné práce spíše nepřesvědčivé, pokud jde o územní působnost směrnice. Nelze jasně vyvodit, že je směrnice omezena na vnitřní trh ani to, že na něj omezena není.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Cíl vnitřního trhu</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Pravidla unijního práva soukromého, jako jsou ta, která jsou upravena ve směrnici 86/653, by měla být posuzována s ohledem na kontext a systém vnitřního trhu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>V této souvislosti viz také Müller-Graff, P.-Chr, <QUOT.START CODE="2018" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>Allgemeines Gemeinschaftsprivatrecht<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="2019" ID="QE0039"/>, in Gebauer, M./Teichmann, Chr. (eds.), <HT TYPE="ITALIC">Europäisches Privat- und Unternehmensrecht (Enzyklopädie Europarecht, Band 6)</HT>, Nomos, Baden-Baden, 2014, s. 69 až 151, v bodě 43 a násl.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Původní logikou směrnice, která byla přijata v roce 1986 na základě toho, co nyní tvoří čl. 53 odst. 1 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Pozdější čl. 57 odst. 2 EHS.</P></NOTE> a článek 115 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Pozdější článek 100 EHS. Toto ustanovení vyžaduje jednomyslné hlasování v Radě. Přijetí směrnice předcházelo Jednotnému evropskému aktu, který vstoupil v platnost dne <DATE ISO="19870701">1. července 1987</DATE> a kterým bylo vloženo nové ustanovení, článek 100a EHS (nyní článek 114 SFEU).</P></NOTE>, bylo vytvořit rovné příležitosti pro zmocnitele vykonávající činnost na vnitřním trhu s využitím obchodních zástupců: za účelem investování a vykonávání podnikatelské činnosti musí zmocnitelé vědět, kterým pravidlům podléhají, pokud jde o odškodnění a odměňování obchodních zástupců, jichž využívají.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Tato vnitřně-tržní logika není podle mého názoru zpochybněna následnou a ustálenou judikaturou Soudního dvora, podle které směrnice zavádí kogentní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001109">9. listopadu 2000</DATE>, <NAME.CASE>Ingmar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑381/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:605">EU:C:2000:605</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060323">23. března 2006</DATE>, <NAME.CASE>Honyvem Informazioni Commerciali</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑465/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:199">EU:C:2006:199</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Unamar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑184/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:663">EU:C:2013:663</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> pravidla zajišťující minimální požadavky na ochranu obchodních zástupců<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Unamar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑184/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:663">EU:C:2013:663</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také Rott-Pietrzyk, E., <HT TYPE="ITALIC">Agent Handlowy — Regulacje Polskie i Europejskie</HT>, C. H. Beck, Varšava, 2006, s. 68.</P></NOTE>, přičemž zejména usiluje o ochranu obchodních zástupců v jejich vztazích se zmocniteli<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Za tímto účelem stanoví <HT TYPE="ITALIC">inter alia</HT> pravidla upravující uzavření a zánik smlouvy o obchodním zastoupení (články 13 až 20 směrnice). Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980430">30. dubna 1998</DATE>, <NAME.CASE>Bellone</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑215/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:189">EU:C:1998:189</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001109">9. listopadu 2000</DATE>, <NAME.CASE>Ingmar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑381/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:605">EU:C:2000:605</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060323">23. března 2006</DATE>, <NAME.CASE>Honyvem Informazioni Commerciali</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑465/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:199">EU:C:2006:199</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080117">17. ledna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Chevassus-Marche</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑19/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:23">EU:C:2008:23</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090326">26. března 2009</DATE>, <NAME.CASE><HT TYPE="ITALIC">Semen</HT></NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑348/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:195">EU:C:2009:195</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Z výše uvedeného dovozuji, že se směrnice vztahuje pouze na situace, ve kterých obchodní zástupce vykonává činnost na vnitřním trhu. Rozhodující je tudíž činnost obchodního zástupce, a nikoliv hlavní místo podnikání zmocnitele<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Proto, kdyby obchodní zástupce vykonával činnost nejen v Turecku, ale také například v Řecku, nalézali bychom se v situaci vnitřního trhu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Při výkladu článku 27 Handelsagentuurwet by měl vnitrostátní soud zohlednit následující: směrnice 86/653 požaduje, aby takové ustanovení pokrývalo situace, ve kterých obchodní zástupce vykonává činnost v Belgii nebo kdekoliv jinde na vnitřním trhu. Směrnice 86/653 však nepožaduje, aby takové ustanovení zahrnovalo situace mimo vnitřní trh. Ať již belgické orgány mají či nemají za to, že článek 27 Handelsagentuurwet pokrývá situace mimo vnitřní trh, směrnice nebyla navržena proto, aby řešila tuto otázku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Návrh odpovědi</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Moje odpověď na první část otázky je proto taková, že článek 17 směrnice 86/653 požaduje kogentní ochranu pro obchodního zástupce, který vykonává činnost na vnitřním trhu. To nebrání právním předpisům členského státu, podle kterých není taková ochrana přiznána obchodnímu zástupci, který vykonává činnost mimo vnitřní trh.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>C –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Druhá část předběžné otázky – k dohodě o přidružení a dodatkovému protokolu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Podle mého názoru <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>ustanovení dohody o přidružení<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, která předkládající soud zmiňuje ve své otázce, znamenají článek 14 dohody o přidružení a článek 41 dodatkového protokolu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Společnost Agro kromě toho ve svém vyjádření odkazuje na článek 9 dohody o přidružení.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Článek 14 dohody o přidružení a čl. 41 odst. 1 dodatkového protokolu</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Článek 14 dohody o přidružení uvádí, že se smluvní strany <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>dohodly, že se při vzájemném odstraňování omezení volného pohybu služeb budou inspirovat články 55, 56 a 58 až 65 [Smlouvy o FEU].<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> Článek 41 odst. 1 dodatkového protokolu obsahuje ustanovení známé jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>stand-still<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> doložka, které stanoví, že smluvní strany <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>nebudou mezi sebou zavádět nová omezení svobody usazování a volného pohybu služeb<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Společnost Agro tvrdí, že zde existuje pro tureckého obchodního zástupce najatého belgickou společností překážka volnému pohybu služeb, protože tomuto obchodnímu zástupci není poskytnuta stejná ochrana podle směrnice 86/653 jako obchodnímu zástupci činnému na vnitřním trhu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je nutné uvést následující.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Obchodní zástupce, jako je společnost Agro, se nemůže dovolávat subjektivního práva na volný pohyb služeb podle dohody o přidružení nebo dodatkového protokolu způsobem srovnatelným se způsobem podle článku 56 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Článek 14 dohody o přidružení a článek 41 dodatkového protokolu jednoduše netransponuje článek 56 na unijně-tureckou situaci. Článek 56 SFEU stanoví vyšší a hlubší úroveň integrace v rámci vnitřního trhu mezi členskými státy Evropské unie, která jde daleko nad úroveň stanovenou ustanoveními dohody o přidružení a jejího dodatkového protokolu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Pokud jde o články 12<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>O volném pohybu pracovníků.</P></NOTE> a 13<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>O svobodě usazování.</P></NOTE> dohody o přidružení, Soudní dvůr již rozhodl, že žádné z těchto ustanovení nemá přímý účinek, jelikož nejsou dostatečně přesná a bezpodmínečná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Pokud jde o článek 12 dohody o přidružení, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19870930">30. září 1987</DATE>, <NAME.CASE>Demirel</NAME.CASE> (<NO.CASE>12/86</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1987:400">EU:C:1987:400</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a pokud jde o článek 13 dohody o přidružení, rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000511">11. května 2000</DATE>, <NAME.CASE>Savas</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑37/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:224">EU:C:2000:224</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Totéž se uplatní na článek 14 dohody o přidružení, jehož znění je téměř totožně s články 12 a 13. Jak Soudní dvůr kromě toho uvedl v rozsudku Demirkan, použití slovesa <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>inspirovat<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> v článku 14 dohody o přidružení nezavazuje smluvní strany uplatňovat ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu služeb jako taková ani ustanovení vydaná k jejich provedení, nýbrž jen považovat je za zdroj inspirace pro opatření, která mají být přijata za účelem dosažení cílů stanovených touto dohodou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130924">24. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Demirkan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑221/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:583">EU:C:2013:583</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Pokud jde o čl. 41 odst. 1 dohody o přidružení, přestože Soudní dvůr judikoval, že toto ustanovení je v zásadě přímo použitelné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000511">11. května 2000</DATE> <NAME.CASE>Savas</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑37/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:224">EU:C:2000:224</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031021">21. října 2003</DATE>, <NAME.CASE>Abatay a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑317/01 a C‑369/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:572">EU:C:2003:572</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, učinil tak pouze v situacích, kdy se turečtí státní příslušníci hodlali usadit nebo poskytovat služby v <HT TYPE="ITALIC">Evropské unii</HT>. Jak jsem však uvedl výše, v tomto případě tomu tak není. Kromě toho Soudní dvůr s ohledem na doložku <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>standstill<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> v čl. 41 odst. 1 dodatkového protokolu – s poukazem na ustálenou judikaturu – rozhodl ve věci Demirkan, že výklad ustanovení unijního práva, včetně ustanovení Smlouvy, nemůže být automaticky použit <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> na výklad dohody, kterou uzavřela Unie se třetím státem, kromě výslovných ustanovení stanovených za tímto účelem samotnou dohodou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Toto je ustálená judikatura od rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19820209">9. února 1982</DATE>, <NAME.CASE>Polydor a RSO Records</NAME.CASE> (<NO.CASE>270/80</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1982:43">EU:C:1982:43</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130924">24. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Demirkan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑221/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:583">EU:C:2013:583</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Soudní dvůr poukázal v rozsudku Demirkan na to, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>cíl čl. 41 odst. 1 dodatkového protokolu, jakož i kontext, do něhož toto ustanovení zapadá, vykazují ve srovnání s cíli článku 56 SFEU zásadní rozdíly<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>. Je pravda, že rozsudek Demirkan<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130924">24. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Demirkan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑221/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:583">EU:C:2013:583</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> se týkal poněkud mimořádné situace tureckého státního příslušníka, který se chtěl dovolávat pasivního volného pohybu služeb, aby unikl vízové povinnosti. Není proto překvapující, že Soudní dvůr rozhodl, že volný pohyb služeb v kontextu čl. 41 odst. 1 dodatkového protokolu nezahrnuje pasivní volný pohyb služeb podle judikatury Luisi a Carbone<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19840131">31. ledna 1984</DATE>, <NAME.CASE>Luisi a Carbone</NAME.CASE> (<NO.CASE>286/82 a 26/83</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1984:35">EU:C:1984:35</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0010">10</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Výše uvedené obecné závěry z rozsudku Demirkan<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130924">24. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Demirkan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑221/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:583">EU:C:2013:583</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> se nicméně samozřejmě vztahují také na projednávaný případ.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Článek 9 dohody o přidružení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Podle článku 9 dohody o přidružení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>smluvní strany uznávají, že v oblasti působnosti dohody a s výhradou zvláštních ustanovení přijatých na základě článku 8 je zakázána jakákoli diskriminace z důvodu národnosti v souladu se zásadou obsaženou v [článku 18 SFEU].<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/></TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Znění tohoto ustanovení je velmi jasné. Je třeba se nacházet <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>v oblasti působnosti dohody<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>. Nicméně právě tohle nelze říct o věci v projednávaném případě. Nevyvstala otázka volného pohybu služeb a nadto se nepoužije směrnice 86/653.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Z toho důvodu se nelze dovolávat samotného článku 9 dohody o přidružení obdobně jako článku 18 SFEU.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Návrh odpovědi</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Navrhuji proto odpovědět na druhou část předběžné otázky tak, že dohoda o přidružení ani dodatkový protokol nebrání právním předpisům členského státu, podle kterých je ochrana na základě směrnice 86/653 poskytnuta pouze tehdy, když obchodní zástupce vykovává činnost v tomto členském státě, a nikoliv tehdy, když je zmocnitel usazen v tomto členském státě a obchodní zástupce je usazen a vykonává činnost v Turecku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Na základě výše uvedených úvah navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžnou otázku Rechtbank van Koophandel (Obchodní soud v Gentu, Belgie) odpověděl následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>Článek 17 směrnice Rady 86/653/EHS ze dne <DATE ISO="19861218">18. prosince 1986</DATE> o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců vyžaduje kogentní ochranu pro obchodního zástupce, který vykonává činnost na vnitřním trhu. To nebrání právním předpisům členského státu, podle kterých není taková ochrana přiznána obchodnímu zástupci, který vykonává činnost mimo vnitřní trh.</P><P>Dohoda zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem podepsaná v Ankaře dne <DATE ISO="19630912">12. září 1963</DATE> Tureckou republikou na straně jedné a členskými státy EHS a Společenstvím na straně druhé, která byla uzavřena, schválena a potvrzena jménem Společenství rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne <DATE ISO="19631223">23. prosince 1963</DATE> ani dodatkový protokol podepsaný dne <DATE ISO="19701123">23. listopadu 1970</DATE> v Bruselu a uzavřený, schválený a potvrzený jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2760/72 ze dne <DATE ISO="19721219">19. prosince 1972</DATE> nebrání právním předpisům členského státu, podle kterých je ochrana na základě směrnice 86/653 poskytnuta pouze tehdy, když obchodní zástupce vykovává činnost v tomto členském státě, a nikoliv tehdy, když je zmocnitel usazen v tomto členském státě a obchodní zástupce je usazen a vykonává činnost v Turecku.<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>