<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-637/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0637</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:650">EU:C:2020:650</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>11</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>11</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta G. Hogana – Věc C‑637/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">BY (Fotografický důkaz)</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Gerarda Hogana</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20200903">3. září 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑637/19</HT></P><P>BY</P><P>proti</P><P>CX</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Svea hovrätt, Patent- och marknadsöverdomstolen (odvolací soud Svea, patentový a obchodní odvolací soud, Stockholm, Švédsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce Směrnice 2001/29/ES</KEYWORD><KEYWORD>Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících</KEYWORD><KEYWORD>Článek 3 odst. 1</KEYWORD><KEYWORD>Právo na sdělování veřejnosti</KEYWORD><KEYWORD>Článek 4 odst. 1</KEYWORD><KEYWORD>Právo na rozšiřování</KEYWORD><KEYWORD>Význam pojmu <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Předložení kopie chráněného díla jako důkazu soudu</KEYWORD><KEYWORD>Listina základních práv Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Článek 47</KEYWORD><KEYWORD>Právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces</KEYWORD><KEYWORD>Článek 17 odst. 2</KEYWORD><KEYWORD>Právo duševního vlastnictví</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která byla kanceláři Soudního dvora doručena dne <DATE ISO="20190827">27. srpna 2019</DATE>, vyvstává ze sporu mezi dvěma soukromými osobami, BY a CX, v rámci občanskoprávního řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Lze poznamenat, že z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce není jasné, jaká je skutečná povaha dotčeného občanskoprávního řízení, nebo zda jsou dotčené důkazy v rámci tohoto řízení relevantní.</P></NOTE>, které je nyní vedeno u Svea hovrätt, Patent- och marknadsöverdomstolen (odvolací soud Svea, patentový a obchodní odvolací soud, Stockholm, Švédsko). Vyvolává důležité otázky týkající se vzájemného vztahu unijních právních předpisů o autorském právu a vnitrostátní svobody informací, jakož i práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces (zaručené článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Představuje konkrétně zpřístupnění díla chráněného autorským právem (v projednávaném případě fotografie) v průběhu soudního řízení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>veřejné rozšiřování<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne <DATE ISO="20010522">22. května 2001</DATE> o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="167" PAGE.FIRST="10" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 167, s. 10</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Než však budu pokračovat, je nejprve třeba určit příslušný právní rámec.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Mezinárodní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) přijala dne <DATE ISO="19961220">20. prosince 1996</DATE> v Ženevě Smlouvu Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>WCT<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>). WCT byla následně schválena jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2000/278/ES ze dne <DATE ISO="20000316">16. března 2000</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Rozhodnutí Rady 2000/278/ES ze dne <DATE ISO="20000316">16. března 2000</DATE> o schválení Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském a Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech jménem Evropského společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="089" PAGE.FIRST="6" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 89, s. 6</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 11/33, s. 208).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 6 WCT, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Právo na rozšiřování<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Autoři literárních a uměleckých děl mají výlučné právo udílet svolení k zpřístupnění originálu nebo rozmnoženin svých děl veřejnosti prodejem nebo jiným převodem vlastnictví.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Body 3, 9, 10, 15 a 31 odůvodnění směrnice 2001/29 uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>(3)</NO.P><TXT>Navrhovaná harmonizace napomůže uplatňování čtyř svobod vnitřního trhu a je v souladu se základními zásadami právních předpisů, a zejména vlastnictví, včetně duševního vlastnictví, a svobody projevu a veřejného zájmu.</TXT><P>[…]</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(9)</NO.P><TXT>Jakákoliv harmonizace autorského práva a práv s ním souvisejících musí vycházet z vysoké úrovně ochrany, jelikož taková práva jsou pro duševní výtvory zásadní. Jejich ochrana napomáhá zajistit udržení a rozvoj tvořivosti v zájmu autorů, výkonných umělců, výrobců, spotřebitelů, kultury, průmyslu a široké veřejnosti. Duševní vlastnictví bylo proto uznáno za nedílnou součást vlastnictví.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(10)</NO.P><TXT>Mají‑li autoři nebo výkonní umělci pokračovat ve své tvůrčí a umělecké činnosti, musí dostat za užití svého díla přiměřenou odměnu, stejně jako výrobci, mají‑li tuto činnost financovat. Investice vyžadovaná na produkci výrobků, jako jsou zvukové záznamy, filmy nebo multimediální výrobky, a služeb, jako jsou služby na požádání, jsou značné. Odpovídající právní ochrana duševního vlastnictví je nezbytná pro zajištění dostupnosti takové odměny a pro možnost uspokojivé návratnosti takové investice.</TXT><P>[…]</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(15)</NO.P><TXT>Diplomatická konference konaná pod záštitou Světové organizace pro duševní vlastnictví (WIPO) v prosinci roku 1996 vedla k přijetí dvou nových smluv, <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Smlouvy WIPO o autorském právu<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> a <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Smlouvy WIPO o výkonech výkonných umělců a zvukových záznamech<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/>, které se zabývají ochranou autorů a ochranou výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů. Výše uvedené smlouvy významně aktualizují mezinárodní ochranu autorského práva a práv s ním souvisejících, a to se značným ohledem na takzvanou <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>digitální agendu<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="2018" ID="QE0011"/>, a zdokonalují prostředky pro celosvětový boj s porušováním autorského práva. Společenství a většina členských států již<?PAGE NO="3"?> uvedené smlouvy podepsala a probíhá příprava ratifikace těchto smluv Společenstvím a členskými státy. Tato směrnice rovněž slouží k provádění mnoha nových mezinárodních závazků.</TXT><P>[…]</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(31)</NO.P><TXT>Mezi různými skupinami nositelů práv stejně jako mezi různými kategoriemi nositelů práv a uživatelů chráněných předmětů ochrany musí být zajištěna přiměřená rovnováha práv a zájmů. Stávající výjimky a omezení práv stanovené členskými státy je třeba s ohledem na nové elektronické prostředí přehodnotit. Stávající rozdíly ve výjimkách a omezeních určitých omezených úkonů mají přímé záporné účinky na fungování vnitřního trhu v oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících. Takové rozdíly by se mohly zvýraznit dalším rozvojem mezinárodního užívání děl a rozvojem činností překračujících hranice. Pro zajištění náležitého fungování vnitřního trhu je třeba takové výjimky a omezení vymezit více harmonickým způsobem. Míra harmonizace by měla vycházet z dopadu těchto výjimek a omezení na hladké fungování vnitřního trhu.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Právo na sdělování děl veřejnosti a právo na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 4 směrnice 2001/29, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Právo na rozšiřování<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy stanoví pro autory u originálů jejich děl nebo jejich rozmnoženin výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakoukoliv formu veřejného rozšiřování prodejem nebo jiným způsobem.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 5 odst. 3 směrnice 2001/29, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Výjimky a omezení<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Členské státy mohou stanovit výjimky nebo omezení práv podle článků 2 a 3 v těchto případech:</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA><ALINEA><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>užití pro účely veřejné bezpečnosti nebo pro zajištění náležitého provedení správního, parlamentního nebo soudního řízení nebo zpravodajství o něm;</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Ustanovení § 2 lagen (1960:729) om upphovsrätt till litterära och konstnärliga verk (upphovsrättslagen) (zákon č. 729 z roku 1960 o autorském právu k literárním a uměleckým dílům, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>autorský zákon<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>) stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>[1)] S výhradou omezení stanovených tímto zákonem autorské právo zahrnuje výlučné právo s dílem nakládat pořizováním rozmnoženin a jeho zpřístupněním veřejnosti, ať již v původní, nebo změněné formě, v překladu nebo po úpravě do jiné literární nebo umělecké formy nebo za použití jiné techniky.</P><?PAGE NO="4"?><P>[2)] Rozmnožováním díla se rozumí zhotovování přímých nebo nepřímých, dočasných nebo trvalých rozmnoženin díla nebo jeho části, a to v jakékoli formě a jakýmikoli prostředky.</P><P>[3)] Dílo je zpřístupněno veřejnosti v těchto případech:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Je‑li dílo předmětem sdělování veřejnosti. Ke sdělování díla veřejnosti dochází tehdy, je‑li dílo zpřístupněno veřejnosti po drátě nebo bezdrátově z jiného místa, než ve kterém k němu má veřejnost přístup. Sdělováním díla veřejnosti je také zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a‑v čase podle své vlastní volby.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Pokud je rozmnoženina díla nabízena k prodeji, pronájmu nebo půjčce nebo je jiným způsobem šířena veřejnosti.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>Za sdělování veřejnosti a veřejné užití se považuje sdělování a užití v profesionální sféře v rámci většího uzavřeného okruhu osob.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Ustanovení § 49a zákona o autorském právu stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Autor fotografie má výlučné právo na rozmnožování této fotografie a její zpřístupnění veřejnosti. Toto právo platí bez ohledu na to, zda je obrázek používán v původní nebo upravené podobě a bez ohledu na použitou techniku.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Podle kapitoly 2 § 1 tryckfrihetsförordningen (zákon o svobodě tisku) zahrnuje podpora svobody projevu a rozmanitosti informací právo každého jednotlivce na přístup k veřejnému dokumentu. Zákon o svobodě tisku je jedním ze čtyř základních zákonů, který má ve Švédsku zvláštní a významné postavení, jenž je obdobné ústavě v jiných členských státech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Zákon o svobodě tisku rovněž mimo jiné stanoví, že procesní písemnost předložená soudu v jakékoli formě je veřejným dokumentem. Kapitola 2 § 1 zákona o svobodě tisku má tedy za následek, že každý může požádat o přístup k procesní písemnosti předložené soudu. Z této zásady jsou však vyňaty důvěrné informace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Právo na svobodný přístup k dokumentům se tedy v zásadě týká rovněž dokumentů, na něž se vztahuje autorské právo a práva s ním související.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav v původním řízení a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>BY a CX jsou fyzické osoby, z nichž každá provozuje své internetové stránky. V rámci předchozího sporu před občanskoprávními soudy předložil CX jako důkaz v rámci soudního řízení kopii jedné stránky textu, včetně fotografie, z internetových stránek BY. Fotografie je tak součástí spisu v dotčeném řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>BY tvrdí, že je nositelem autorského práva k této fotografii a žádá po CX náhradu škody zaprvé za porušení autorského práva a dále za porušení zvláštní ochrany přiznané fotografiím podle § 49a zákona o autorském právu. CX zpochybňuje jakoukoliv povinnost náhrady škody a tvrdí, že zpřístupnění materiálu pro účely soudního řízení nepředstavovalo porušení autorských práv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Soud prvního stupně, Patent- och marknadsdomstolen (Patentový a obchodní soud, Švédsko) rozhodl, že dotčená fotografie je chráněna právy souvisejícími s autorským právem, tedy zvláštní ochranou poskytnutou fotografiím. Tento soud však konstatoval, že jelikož mu byla daná fotografie předložena jako procesní písemnost, mohl každý v souladu se švédskými ústavněprávními předpisy<?PAGE NO="5"?> o svobodném přístupu k dokumentům požádat o její zpřístupnění. Přestože Patent- och marknadsdomstolen (Patentový a obchodní soud) dospěl k závěru, že CX tuto fotografii zpřístupnil veřejnosti ve smyslu švédského zákona o autorském právu, byl toho názoru, že nebylo prokázáno, že by tím BY utrpěl újmu a žalobu proto zamítl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>BY podal proti tomuto rozsudku opravný prostředek k předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Předkládající soud má za to, že musí rozhodnout zejména o otázce, zda předání kopie dotyčné fotografie soudu jako procesní písemnost představuje protiprávní zpřístupnění díla ve smyslu příslušných vnitrostátních právních předpisů v oblasti autorského práva, buď jako veřejné rozšiřování, nebo jako sdělování veřejnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Je nesporné, že dotčená fotografie byla zaslána soudu projednávajícímu dotyčný spor mezi stranami elektronicky (e‑mailem) v podobě elektronické kopie. Vnitrostátní soud se rovněž dotazuje, zda lze mít za to, že soud spadá pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> pro tyto účely.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že v unijním právu existují nejasnosti o výkladu pojmů <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>veřejné rozšiřování<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> v případě předložení díla chráněného autorským právem v rámci občanskoprávního řízení. To vyvolává otázku, zaprvé, zda lze mít za to, že soud spadá pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> ve smyslu směrnice 2001/29, a zadruhé, zda má mít pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> stejný význam v rámci použití čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že Soudní dvůr rozhodl, že se pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> týká blíže neurčeného počtu potenciálních adresátů a kromě toho zahrnuje dosti vysoký počet osob. Dále zdůraznil, že cílem je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>obecné<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> zpřístupnění díla jakýmkoli vhodným způsobem, na rozdíl od zpřístupnění konkrétním osobám patřícím do soukromé skupiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160531">31. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Reha Training</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑117/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:379">EU:C:2016:379</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>rozšiřování<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29 má tentýž význam jako výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>zpřístupnění veřejnosti […] prodejem<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> ve smyslu čl. 6 odst. 1 WCT. Zdá se však, že z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150513">13. května 2015</DATE>, <NAME.CASE>Dimensione Direct Sales a Labianca</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑516/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:315">EU:C:2015:315</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), vyplývá, že k tomu, aby se jednalo o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>veřejné rozšiřování<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, stačí, aby chráněné dílo bylo dodáno veřejnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Dále je třeba určit, zda se v případě, kdy je soudu předložena procesní písemnost buď ve formě fyzického (papírového) dokumentu, nebo jako příloha elektronické pošty, jedná o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, nebo o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>veřejné rozšiřování<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, jelikož takové předložení má stejné účinky a slouží v obou případech témuž cíli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Předkládající soud má za to, že ani samotný soud, ani jeho zaměstnanci nemohou být považováni za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> v obecném smyslu tohoto slova. Nemohou být však považováni ani za patřící do soukromé skupiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Kromě toho je předkládající soud toho názoru, že i když je počet osob, které mají po předložení díla k němu přístup, sice omezen pouze na zaměstnance soudu, toto číslo je ale proměnlivé a je třeba ho považovat za vysoké. Konečně, podle vnitrostátního práva má každý právo na přístup k dokumentům, které soud obdržel.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se předkládající soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>1)</NO.P><TXT>Má pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="2018" ID="QE0035"/> v čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 směrnice [2001/29] jednotný význam?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="6"?><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na první otázku, je třeba považovat soud za <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="2018" ID="QE0036"/> ve smyslu těchto ustanovení?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>V případě, že bude na první otázku odpovězeno záporně:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>v případě sdělení díla požívajícího autorskoprávní ochrany soudu, je třeba považovat tento soud za <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="2018" ID="QE0037"/>?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>v případě rozšíření díla požívajícího autorskoprávní ochrany soudu, je třeba považovat tento soud za <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="2018" ID="QE0038"/>?</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Má skutečnost, že vnitrostátní právní úprava zakotvuje obecnou zásadu přístupu k dokumentům, podle níž jsou procesní písemnosti přístupné na žádost každému, ledaže obsahují důvěrné informace, vliv na posouzení otázky, zda je předložení díla požívajícího autorskoprávní ochrany soudu třeba považovat za <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="2018" ID="QE0039"/> nebo <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>veřejné rozšiřování<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="2018" ID="QE0040"/>?<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Písemné vyjádření předložila Evropská komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Soudní dvůr položil švédské vládě několik písemných otázek. Švédská vláda na tyto otázky odpověděla dne <DATE ISO="20200506">6. května 2020</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda má pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> uvedený v čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29 jednotný význam<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Směrnice 2001/29 pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> nedefinuje.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>V rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny a ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména pak z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžit ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu v původním řízení třeba vyložit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Nederlands Uitgeversverbond a Groep Algemene Uitgevers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑263/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1111">EU:C:2019:1111</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Podle mého názoru není nezbytné, aby Soudní dvůr odpovídal na první otázku, a ostatní otázky tak musí být přeformulovány. V tomto ohledu z bodů 3 a 6 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že chráněná fotografie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Obdobně viz bod 14 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180807">7. srpna 2018</DATE>, <NAME.CASE>Renckhoff</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑161/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:634">EU:C:2018:634</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ve kterém Soudní dvůr připomněl, že fotografie může být chráněna autorským právem za podmínky, že je duševním výtvorem autora, který odráží jeho osobnost a je výrazem jeho rozhodnutí učiněných na základě jeho tvůrčí svobody při vytváření této fotografie.</P></NOTE>, která je předmětem řízení před předkládajícím soudem, byla občanskoprávním soudům zaslána elektronickou poštou jakožto důkaz v rámci řízení, která před nimi probíhala.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 mají autoři výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení svých děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění svých děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí. Navíc čl. 4 odst. 1 dotčené směrnice stanoví, že autoři mají u originálů svých děl nebo jejich rozmnoženin výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakoukoliv formu veřejného rozšiřování prodejem nebo jiným způsobem. Článek 4 odst. 2 směrnice 2001/29 kromě toho stanoví, že toto právo se vyčerpá v případě, kdy je první prodej nebo jiný převod vlastnictví originálu díla nebo jeho rozmnoženiny v Unii uskutečněn nositelem práv nebo s jeho souhlasem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Nederlands Uitgeversverbond a Groep Algemene Uitgevers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑263/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1111">EU:C:2019:1111</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Zejména z bodů 39 až 45, jakož i z bodů 51 a 52 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Nederlands Uitgeversverbond a Groep Algemene Uitgevers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑263/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:111">EU:C:2019:111</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) vyplývá, že k tomu, aby se jednalo o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>veřejné rozšiřování<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29, musí být dílo uvedeno do oběhu jako hmotné rozmnoženiny, nosiče nebo hmotné předměty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Používám tyto výrazy zaměnitelně pouze pro ilustrativní účely. Domnívám se však, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>veřejné rozšiřování<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> se uskutečňuje spíše v <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>reálném<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> než <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>virtuálním<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> světě, a vyžaduje tak oběh fyzického nebo hmotného předmětu.</P></NOTE>. Tento zvláštní požadavek článku 4 odst. 1 směrnice 2001/29 není splněn při přenosu díla v nehmotné formě elektronickou poštou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Kromě toho v bodech 22 a 26 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181219">19. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>Syed</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑572/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:1033">EU:C:2018:1033</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr uvedl, že veřejné rozšiřování je charakterizováno řadou operací, které sahají přinejmenším od uzavření kupní smlouvy k jejímu plnění prostřednictvím dodání osoby z řad veřejnosti. Navíc úkon předcházející uskutečnění prodeje díla chráněného autorským právem nebo jeho rozmnoženiny, uskutečněný bez svolení nositele tohoto práva a s cílem realizovat tento prodej, tak může představovat porušení práva na rozšiřování, jak je vymezeno v čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, přitom vyplývá, že předání dotčené fotografie jakožto důkazu v rámci soudního řízení nepředstavuje prodej tohoto díla nebo převod jeho vlastnictví, ani přípravu jeho prodeje.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Přenos díla elektronickou poštou podle mého názoru představuje spíše sdělení nebo zpřístupnění díla po drátě nebo bezdrátově, ke kterému může mít příjemce přístup z místa a v době, které si zvolí v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29. Zásadní otázkou v tomto řízení je však to, zda je takový přenos sdělováním nebo zpřístupněním <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Z ustálené judikatury vyplývá, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 zahrnuje dva kumulativní prvky, a sice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>sdělování<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> díla a sdělování tohoto díla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>. Pokud jde o první z těchto prvků, a sice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>sdělování<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>, jak vyplývá z čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, k tomu, aby se jednalo o takové jednání, postačuje zejména, aby dílo bylo zpřístupněno veřejnosti takovým způsobem, že osoby, které ji tvoří, mohou mít k tomuto dílu přístup, aniž je rozhodující, zda této možnosti využijí či nevyužijí. Pokud jde o druhý z výše uvedených prvků, a sice že chráněné dílo musí být skutečně sdělováno <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> se týká blíže neurčeného počtu potenciálních adresátů a kromě toho vyžaduje dosti vysoký počet osob. Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180807">7. srpna 2018</DATE>, <NAME.CASE>Renckhoff</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑161/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:634">EU:C:2018:634</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). V bodě 68 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Nederlands Uitgeversverbond a Groep Algemene Uitgevers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑263/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1111">EU:C:2019:1111</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr připomněl, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> zahrnuje určitý minimální práh, což z tohoto pojmu vylučuje příliš malou skupinu dotčených osob, a že je třeba přihlédnout ke kumulativním účinkům vyplývajícím z toho, že chráněné dílo je prostřednictvím stažení zpřístupněno potenciálním adresátům. Je tedy třeba zohlednit zejména počet osob, které mají přístup k témuž dílu souběžně, a také skutečnost, kolik z těchto osob k němu má přístup postupně.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Domnívám se tedy, že není nezbytné, aby Soudní dvůr v rámci tohoto řízení provedl výklad čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>V každém případě, nezávisle na použitelnosti čl. 3 odst. 1 nebo dokonce čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29 na skutkový stav v původním řízení, musí být směrnice 2001/29 vykládána způsobem zaručujícím účinnou a nekompromisní ochranu nositele autorského práva, jak ukazuje rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150513">13. května 2015</DATE>, <NAME.CASE>Dimensione Direct Sales a Labianca</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑516/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:315">EU:C:2015:315</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Tento striktní požadavek je dále zdůrazněn v čl. 17 odst. 2 Listiny, který stanoví, že duševní vlastnictví <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>je chráněno<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>V bodě 18 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180807">7. srpna 2018</DATE>, <NAME.CASE>Renckhoff</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑161/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:634">EU:C:2018:634</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr připomněl, že z bodů 4, 9 a 10 odůvodnění směrnice 2001/29 vyplývá, že jejím hlavním cílem je zavedení vysoké úrovně ochrany autorů, která jim umožní obdržet přiměřenou odměnu za užívání jejich děl, zejména při jejich sdělování veřejnosti. Z toho vyplývá, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> je třeba chápat v širokém smyslu, jak výslovně uvádí bod 23 odůvodnění této směrnice.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Ve světle těchto požadavků nyní navrhuji zabývat se ostatními otázkami položenými předkládajícím soudem, s výhradou nezbytných změn.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé, třetí a čtvrté předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Ačkoli se druhá, třetí a čtvrtá předběžná otázka položená předkládajícím soudem překrývají, je jejich podstatou zjistit, zda a případně za jakých podmínek by materiál chráněný autorským právem zpřístupněný soudu elektronickou poštou jako důkaz v rámci řízení, mohl představovat sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29. Nejprve se budu zabývat těmito obecnými otázkami a poté zodpovím konkrétní položené otázky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Jádrem ochrany poskytované čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 je myšlenka, že nositel autorského práva má právo na ochranu proti sdělování nebo zpřístupnění materiálu chráněného autorským právem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Komise má za to, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> se týká fyzických osob, a netýká se tedy orgánů ani soudů. Nesouhlasím však s tím, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> je omezen na fyzické osoby, neboť podle mého názoru může zahrnovat rovněž právnické osoby, jako jsou společnosti.</P></NOTE>. S výhradou výjimek a omezení stanovených v článku 5 směrnice 2001/29 tak každé sdělení díla třetí osobou veřejnosti vyžaduje předchozí souhlas jeho autora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Ačkoli sdělení chráněného materiálu třetím osobám vykonávajícím správní nebo soudní funkce může vzhledem k počtu potenciálně dotčených osob<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Taková skupina nemusí být malá, či dokonce nevýznamná, ale může zahrnovat dosti vysoký počet osob. Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160531">31. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Reha Training</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑117/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:379">EU:C:2016:379</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> značně překročit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>určitý minimální práh<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>, nepředstavuje běžně podle mého názoru <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 právě proto, že tyto osoby, i když nejsou soukromou skupinou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160531">31. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Reha Training</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑117/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:379">EU:C:2016:379</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> jako takovou, jsou samy o sobě omezeny povahou jejich úředních funkcí. Zejména nejsou oprávněny zacházet s materiálem chráněným autorským právem tak, jako kdyby nepožíval autorskoprávní ochrany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Například sdělení takového materiálu stranou v rámci soudního řízení soudním úředníkům nebo nositelům soudních funkcí, kromě toho, že nemá žádný samostatný hospodářský význam<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Obdobně viz čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/29.</P></NOTE>, by neumožňovalo příjemcům tohoto materiálu nakládat s ním tak, jak se jim zlíbí. V tomto případě by totiž byl materiál sdělen těmto osobám zastávajícím správní nebo případně soudní funkce a jeho následné rozmnožování, sdělování nebo distribuce těmito osobami by podléhalo určitým výslovným či implicitním zákonným nebo etickým omezením stanoveným vnitrostátním právem, včetně autorského práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Navzdory potenciálně vysokému počtu dotčených soudních úředníků by se tedy sdělení netýkalo blíže neurčeného počtu potenciálních příjemců, jak vyžaduje Soudní dvůr v bodě 37 svého rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061207">7. prosince 2006</DATE>, <NAME.CASE>SGAE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑306/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:764">EU:C:2006:764</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Toto sdělení by se spíše týkalo jasně vymezené a omezené nebo uzavřené skupiny osob, které vykonávají své funkce ve veřejném zájmu a které jsou, s výhradou ověření předkládajícím soudem, vázány právními a etickými pravidly týkajícími se zejména použití a zpřístupnění informací a důkazů obdržených v rámci soudních řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Mám za to, že sdělení materiálu chráněného autorským právem soudu jako důkazu v rámci soudního řízení v zásadě neporušuje výlučná práva nositele autorského práva k tomuto materiálu, například tím, že ho zbavuje možnosti požadovat přiměřenou odměnu za užívání svého díla. Možnost předložit materiál chráněný autorským právem jako důkaz v rámci občanskoprávního řízení slouží spíše k zaručení práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, jak je zaručeno článkem 47 Listiny. Právo na obhajobu by totiž bylo vážně ohroženo, kdyby jeden z účastníků řízení nemohl předložit soudu důkaz v případě, že by se jiný účastník tohoto řízení nebo třetí strana dovolávala ochrany tohoto důkazu podle autorského práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>V bodě 71 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121106">6. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Otis a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑199/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:684">EU:C:2012:684</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr uvedl, že zásada <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>rovnosti zbraní<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>, která je logickým následkem samotného pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>spravedlivý proces<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>, znamená zejména povinnost nabídnout každému účastníku řízení přiměřenou možnost prezentovat svoji věc včetně důkazů za podmínek, které ho nestaví do jasně nevýhodnější situace oproti jeho protivníkovi. Mám totiž za to, že předcházení takovému riziku je samotnou funkcí nepovinné výjimky nebo omezení ochrany autorského práva při užívání ve správních a soudních řízeních podle čl. 5 odst. 3 písm. e) směrnice 2001/29. Je však třeba zdůraznit, že předkládající soud v bodě 6 své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce výslovně uvedl, že otázky, které pokládá, se netýkají použití čl. 5 odst. 3 písm. e) směrnice 2001/29.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že práva duševního vlastnictví zakotvená v čl. 17 odst. 2 Listiny nejsou absolutními právy, ale musí být poměřována nebo vážena ve vztahu k ostatním právům zaručeným Listinou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190729">29. července 2019</DATE>, <NAME.CASE>Pelham a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑476/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:624">EU:C:2019:624</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190729">29. července 2019</DATE>, <NAME.CASE>Funke Medien NRW</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑469/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:623">EU:C:2019:623</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Podstata těchto práv není ohrožena vnitrostátními právními předpisy nebo praxí, které stranám sporu umožňují využívat nebo odkazovat na materiál chráněný autorským právem v rámci soudního řízení, a to i vzhledem k tomu, že ke ztrátě ochrany autorského práva nedochází pouze z toho důvodu, že je na ně v rámci těchto řízení odkazováno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Podstatou čtvrté předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda toto posouzení změní skutečnost, že švédské právní předpisy zakotvují obecnou zásadu přístupu k veřejným dokumentům, podle níž jsou procesní písemnosti předložené soudu přístupné na žádost každému, ledaže obsahují důvěrné informace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Ačkoliv ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, to není jasné, jádrem této otázky může být riziko, že by soudní řízení mohla být účelově využívána k tomu, aby v jejich průběhu byl oportunisticky vystaven materiál chráněný autorským právem s cílem umožnit veřejnosti přístup k materiálu chráněnému autorským právem na základě pravidel svobody informací nebo transparentnosti, čímž by byla porušena výlučná práva autorů.</P></NOTE>. Podle mého názoru, a jak uvádí Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz bod 20 vyjádření Komise.</P></NOTE> i švédská vláda<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz bod 25 odpovědi švédské vlády ze dne <DATE ISO="20200506">6. května 2020</DATE> k písemným otázkám Soudního dvora.</P></NOTE>, sdělení materiálu chráněného autorským právem soudu účastníkem soudního řízení za takových okolností nepředstavuje sdělování veřejnosti <HT TYPE="ITALIC">tímto účastníkem</HT>, jelikož tím kdo může v konečném důsledku poskytnout přístup k materiálu na základě vnitrostátních pravidel týkajících se svobody informací nebo transparentnosti je samotný soud (nebo jeho úředníci)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz článek 9 směrnice 2001/29, který stanoví, že touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení týkající se mimo jiné přístupu k <HT TYPE="ITALIC">veřejným dokumentům</HT>. Švédská vláda uvedla, že v souladu se švédskými právními předpisy jsou dokumenty poskytnuté účastníkem řízení před soudem veřejnými dokumenty, a jsou tedy v zásadě přístupné veřejnosti. V bodě 26 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170301">1. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>ITV Broadcasting a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑275/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:144">EU:C:2017:144</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr uvedl, že cílem článku 9 směrnice 2001/29, ve spojení s bodem 60 odůvodnění této směrnice, je umožnit další používání ustanovení v jiných oblastech, než je oblast harmonizovaná uvedenou směrnicí.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>V tomto ohledu ve spise předloženému Soudnímu dvoru nic nenasvědčuje tomu, že soudy nebo soudní úředníci ve Švédsku skutečně umožnili přístup k dotčenému materiálu chráněnému autorským právem, ani že by o takový přístup bylo požádáno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Předkládající soud ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce pouze uvedl, že vnitrostátní právo týkající se svobody informací poskytuje široké veřejnosti právo na <HT TYPE="ITALIC">přístup</HT> k tomuto materiálu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz bod 18 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</P></NOTE>. Takový je totiž obecný cíl právních předpisů týkajících se svobody informací jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni Unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz čl. 15 odst. 3 SFEU.</P></NOTE>. Tento pojem je totiž jádrem švédského zákona o svobodě tisku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Švédská vláda uvedla, že přístup veřejnosti k písemnostem a důkazům předloženým soudu se řídí <HT TYPE="ITALIC">offentlighets – och sekretesslag</HT> (2009:400) (zákon č. 400 z roku 2009 o transparentnosti a důvěrnosti veřejných dokumentů, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>OSL<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>) a kapitolou 2 zákona o svobodě tisku.</P></NOTE> – který je sám inspirací pro právní předpisy o svobodě informací v mnoha jiných členských státech a na unijní úrovni – jelikož podle kapitoly 2 § 1 tohoto zákona jsou soudní dokumenty <HT TYPE="ITALIC">zpravidla</HT> přístupné veřejnosti ze zákona<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Švédská vláda uvedla, že ačkoli každá osoba, která žádá o přístup k veřejnému dokumentu, má rovněž právo na kopii tohoto dokumentu za úhradu správních poplatků, není veřejná správa v zásadě povinna tento dokument sdělit elektronicky. Viz bod 37 odpovědi švédské vlády. Zdá se tedy, že je tím zaručeno, s výhradou ověření předkládajícím soudem, aby materiál chráněný autorským právem v zásadě nebyl ze strany soudů sdělován veřejnosti.</P></NOTE>. Švédská vláda rovněž uvedla, že autorské právo je chráněno švédskou ústavou v souladu s pravidly stanovenými zákonem o autorském právu. Podle ustanovení § 26b odst. 1 zákona o autorském právu však platí, že bez ohledu na ustanovení autorského práva se veřejné dokumenty zpřístupní veřejnosti za podmínek stanovených v kapitole 2 zákona o svobodě tisku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Z této obecné zásady transparentnosti však existují výjimky. Ačkoli to v konečném důsledku přísluší ověřit předkládajícímu soudu, byl Soudní dvůr švédskou vládou na základě písemné otázky položené Soudním dvorem informován, že § 23 kapitoly 31 OSL<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><QUOT.S LEVEL="1"><P>Podle tohoto ustanovení platí:</P><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>Informace obsažené v díle chráněném autorským právem, u kterých nelze předpokládat, že nemají žádný hospodářský zájem, jsou důvěrné, není‑li zřejmé, že tyto informace mohou být zveřejněny, aniž jsou dotčeni nositelé práv, a</P><P>1) existují rozumné důvody se domnívat, že dílo dosud nebylo zveřejněno ve smyslu [autorského zákona];</P><P>2) existují rozumné důvody se domnívat, že dílo bylo sděleno správnímu orgánu bez souhlasu nositele práva; a že</P><P>3) uveřejnění informací představuje zpřístupnění ve smyslu autorského práva.</P><P>Pro účely prvního odstavce se dílo sdělené podle kapitoly 2 [zákona o svobodě tisku] nebo předané jedním orgánem veřejné správy druhému, nepovažuje za zveřejněné.<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/></P></QUOT.S></NOTE> obsahuje výjimku pro materiál chráněný autorským právem. Účinkem této výjimky se tedy zdá být, opět s výhradou ověření předkládajícím soudem, že informace obsažené v materiálu podléhajícímu autorskému právu jsou za určitých podmínek považovány za důvěrné a nemohou být sdělovány, ledaže existuje zvláštní ustanovení, které by to umožňovalo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz § 1 kapitoly 8 OSL.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Švédská vláda kromě toho uvedla, což je možná ještě důležitější, že ačkoli § 26b odst. 1 zákona o autorském právu upravuje zpřístupnění veřejných dokumentů, <HT TYPE="ITALIC">nepřiznává právo takové dokumenty užívat</HT>. Podle švédské vlády <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>každý, komu byla poskytnuta rozmnoženina díla podle tohoto ustanovení, s ní nemůže nakládat v rozporu se [zákonem o autorském právu]. Každé další užití vyžaduje svolení autora nebo se musí zakládat na některé z výjimek z autorskoprávní ochrany stanovených [zákonem o autorském právu].<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Zdá se tedy, že materiál chráněný autorským právem není veřejně zpřístupněn podle ustanovení o svobodě informací obsažených v zákoně o svobodě tisku <HT TYPE="ITALIC">pouze</HT> z toho důvodu, že byl zveřejněn, vystaven nebo byl jiným způsobem zpřístupněn v průběhu soudního řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Jinak řečeno, zpřístupnění takového autorskoprávně chráněného materiálu podle pravidel transparentnosti nemá takový hmotněprávní účinek, že by takový materiál ztratil status materiálu chráněného autorským právem a stal by se tak součástí veřejné sféry.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Je tedy jasné, samozřejmě s výhradou ověření předkládajícím soudem, že švédské právo nezamýšlí ani neumožňuje ztrátu ochrany podle autorského práva <HT TYPE="ITALIC">pouze</HT> z toho důvodu, že jeden z účastníků řízení předložil takový materiál v rámci občanskoprávního řízení a že třetí osoba k němu může mít přístup na základě švédského zákona o svobodě informací.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Závěrem lze uvést, že pokud by tomu tak nebylo a pokud by skutečně mohlo dojít ke ztrátě autorského práva z důvodu zpřístupnění autorskoprávně chráněného dokumentu v rámci občanskoprávního řízení, Švédské království by podle mého názoru zjevně nesprávně provedlo požadavky směrnice 2001/29 a v tomto ohledu porušilo požadavky čl. 17 odst. 2 Listiny týkající se účinné ochrany duševního vlastnictví. Takový stav by zjevně ohrozil podstatu požadované úrovně ochrany autorského práva zaručenou nositelům práv směrnicí 2001/29 (a v tomto ohledu čl. 17 odst. 2 Listiny), neboť by byli ponecháni bez účinné ochrany s cílem zabránit ztrátě autorského práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Nicméně vzhledem k tomu, že, s výhradou ověření předkládajícím soudem, tomu tak zjevně není, není nutné se touto otázkou zabývat.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Domnívám se tedy, že předložení materiálu chráněného autorským právem soudu jako důkazu účastníkem nebo stranou řízení elektronickou formou nepředstavuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>veřejné rozšiřování<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29. Pouhá skutečnost, že je takový důkaz považován za veřejný dokument, a že tak veřejnost může mít v zásadě přístup k dotčenému materiálu chráněnému autorským právem v souladu s vnitrostátními pravidly týkajícími se svobody informací nebo transparentnosti, neznamená, že by byl zpřístupněn veřejnosti a že by se na něj nevztahovala autorskoprávní ochrana.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy mám za to, že by Soudní dvůr měl odpovědět na předběžné otázky položené Svea hovrätt, Patent- och marknadsöverdomstolen (odvolací soud Svea, patentový a obchodní odvolací soud, Stockholm, Švédsko) následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>Předložení materiálu chráněného autorským právem jako důkazu soudu účastníkem nebo stranou řízení elektronickou formou nepředstavuje <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="2018" ID="QE0070"/> nebo <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>veřejné rozšiřování<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="2018" ID="QE0071"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne <DATE ISO="20010522">22. května 2001</DATE> o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. Pouhá skutečnost, že je takový důkaz považován za veřejný dokument, a že tak veřejnost může mít v zásadě přístup k dotčenému materiálu chráněnému autorským právem v souladu s vnitrostátními pravidly týkajícími se svobody informací nebo transparentnosti, neznamená, že by byl zpřístupněn veřejnosti a že by se na něj nevztahovala ochrana podle autorského práva.<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>