<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.21-20110601.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="ECRCJ2011CSA.0400263701.case.xml"><NO.CASE>C-20/09</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62009CJ0020</NO.CELEX><NO.SEQ>0003.0002</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>I-2660</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>I-2683</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>24</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><LEFT>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20110407">7. 4. 2011</DATE> – VĚC C-20/09</LEFT><RIGHT>KOMISE v. PORTUGALSKO</RIGHT></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (druhého senátu)</P><P><DATE ISO="20110407">7. dubna 2011</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: portugalština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C-20/09,</P><P>jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne <DATE ISO="20090115">15. ledna 2009</DATE>,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Evropská komise,</HT> zastoupená R. Lyalem a A. Caeirosem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,</P><PARTY.STATUS>žalobkyně,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Portugalské republice,</HT> zastoupené L. Inez Fernandesem, C. Guerra Santos a J. Menezes Leitãem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS></PARTIES><?PAGE NO="I-2661"?><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),</P><P>ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, A. Arabadžev, A. Rosas (zpravodaj), U. Lõhmus a P. Lindh, soudci,</P><P>generální advokát: P. Mengozzi,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20100511">11. května 2010</DATE>,</VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20100617">17. června 2010</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Portugalská republika tím, že v rámci režimu regularizace daňové situace, zavedeného zákonem č. 39-A/2005 ze dne <DATE ISO="20050729">29. července 2005</DATE> (<HT TYPE="ITALIC">Diàrio da República</HT> I, řada A, č. 145, ze dne <DATE ISO="20050729">29. července 2005</DATE>), stanovila preferenční daňový režim pouze pro veřejné dluhopisy vydané portugalským státem, nesplnila povinnosti, které pro ni<?PAGE NO="I-2662"?> vyplývají z článku 56 ES a z článku 40 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne <DATE ISO="19920502">2. května 1992</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="001" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="1994">Úř. věst. 1994, L 1, s. 3</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>Dohoda o EHP<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Dohoda o EHP</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Článek 40 Dohody o EHP stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>V rámci této dohody jsou mezi smluvními stranami zakázána všechna omezení pohybu kapitálu patřícího osobám s bydlištěm v členských státech [Evropského společenství] nebo státech [Evropského sdružení volného obchodu (ESVO)], jakož i diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa bydliště stran nebo místa, kde je tento kapitál investován. Ustanovení nezbytná pro provádění tohoto článku jsou obsažena v příloze XII.<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Uvedená příloha XII, nazvaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Volný pohyb kapitálu<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, odkazuje na směrnici Rady 88/361/EHS ze dne <DATE ISO="19880624">24. června 1988</DATE>, kterou se provádí článek 67 Smlouvy [článek zrušený Amsterodamskou smlouvou] (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="178" PAGE.FIRST="5" DATE.PUB="1988">Úř. věst. L 178, s. 5</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 10/001, s. 10).</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2663"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Výjimečný režim regularizace daňové situace finančních aktiv, která se nenacházejí na portugalském území ke dni <DATE ISO="20041231">31. prosince 2004</DATE> (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>regime excepcional de regularização tributária de elementos patrimoniais que não se encontrem no território português em 31 de Dezembro de 2004<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>RERF<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>), byl zaveden zákonem č. 39-A/2005.</TXT></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 1 RERF stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>[RERF] se použije na finanční aktiva, která se nenacházejí na portugalském území ke dni <DATE ISO="20041231">31. prosince 2004</DATE> a která mají formu vkladů, vkladových certifikátů, cenných papírů a jiných finančních nástrojů, včetně smluv <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>životního<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="2018" ID="QE0007"/> pojištění vázaného na investiční fondy a kapitálového <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>životního<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> pojištění.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Podle čl. 2 odst. 1 RERF mohou tento režim využít fyzické osoby, jež jsou vlastníky finančních aktiv uvedených v článku 1.</TXT></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 2 RERF uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Pro účely tohoto režimu musí osoby povinné k dani:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>podat dodatečné daňové přiznání uvedené v článku 5;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="I-2664"?><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>zaplatit částku určenou při použití sazby daně ve výši 5 % z hodnoty finančních aktiv obsažených v dodatečném daňovém přiznání uvedeném v odstavci 1.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 5 RERF stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="005.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Dodatečné daňové přiznání, na které odkazuje čl. 2 odst. 2 písm. a), se podává na tiskopise schváleném vyhláškou ministra financí a musí k němu být přiloženy dokumenty prokazující vlastnictví a úschovu nebo registraci finančních aktiv, která jsou v něm uvedena.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="005.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Dodatečné daňové přiznání musí být podáno v Banco de Portugal nebo jiné bance se sídlem v Portugalsku do <DATE ISO="20051216">16. prosince 2005</DATE>.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="005.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Platba podle čl. 2 odst. 2 písm. b) se provádí u institucí uvedených v odstavci 2 [tohoto článku] buď současně s podáním dodatečného daňového přiznání uvedeného v odst. 2 písm. a) [tohoto článku 2] nebo v následujících deseti pracovních dnech, počítaných ode dne přijetí daného daňového přiznání.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="005.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Dotyčná finanční instituce vystaví deklarantovi při provedení platby osobní doklad o převzetí dodatečného daňového přiznání a přijetí odpovídající platby.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="005.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>V mezích tohoto zákona nelze dodatečné daňové přiznání žádným způsobem použít jako důkaz nebo zohledňovanou skutečnost v jakémkoliv daňovém, trestním nebo přestupkovém řízení, jelikož dotyčné banky musí zachovávat mlčenlivost ohledně poskytnutých informací.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="I-2665"?><PARAG IDENTIFIER="005.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>V případě, že dodatečné daňové přiznání není podáno a platba není provedena přímo v Banco de Portugal, dotyčná banka musí předat Banco de Portugal uvedené daňové přiznání, jakož i kopii důkazní listiny, a to do deseti pracovních dnů ode dne podání daňového přiznání.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="005.007"><NO.PARAG>7.</NO.PARAG><ALINEA>V případech uvedených v odstavci 2 musí dotyčná banka převést přijaté částky Banco de Portugal do deseti pracovních dnů ode dne provedení dotyčné platby.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 6 RERF uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Jsou-li veškerá nebo jen některá finanční aktiva, jichž se týká dodatečné daňové přiznání, cennými papíry portugalského státu, sazba daně uvedená v čl. 2 odst. 2 písm. b) je snížena o polovinu pro tu část hodnoty finančních aktiv, jež odpovídá těmto cenným papírům.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Snížená sazba daně uvedená v předchozím odstavci se použije rovněž na jiná finanční aktiva, je-li jejich hodnota reinvestována do cenných papírů portugalského státu, a to do okamžiku podání dodatečného daňového přiznání.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>V případě částečné reinvestice se snížená sazba daně týká pouze této reinvestované hodnoty.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="I-2666"?><PARAG IDENTIFIER="006.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Cenné papíry portugalského státu, na které se vztahuje režim uvedený v tomto článku, musí zůstat ve vlastnictví deklaranta po dobu nejméně tří let ode dne podání dodatečného daňového přiznání a nezávisle na datu jejich nabytí.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Nedodržení dané minimální doby stanovené v předchozím odstavci má za následek doplacení rozdílu do částky určené při použití sazby daně uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. b), včetně odpovídajících vyrovnávacích úroků zvýšených o 5 procentních bodů.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Postup před zahájením soudního řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Na základě stížnosti zaslala Komise dne <DATE ISO="20051219">19. prosince 2005</DATE> Portugalské republice výzvu dopisem, jelikož měla za to, že tento členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 56 ES a článku 40 Dohody o EHP, neboť v rámci RERF použil příznivější sazbu daně na regularizaci finančních aktiv ve formě cenných papírů portugalského státu nebo finančních aktiv reinvestovaných do cenných papírů portugalského státu nejpozději v okamžiku podání dodatečného daňového přiznání (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>sporný režim<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20060227">27. února 2006</DATE> vznesla Portugalská republika předběžnou otázku týkající se pozbytí účinnosti RERF. Vzhledem k tomu, že RERF, a tedy sporný režim, pozbyly účinnosti a nebyly obnoveny, bylo podle tohoto členského státu třeba mít za to, že výzva dopisem je bezpředmětná, jelikož právní předpisy zakládající tvrzené<?PAGE NO="I-2667"?> nesplnění povinnosti již neexistovaly. Ohledně meritorní stránky věci měl uvedený členský stát za to, že nelze prokázat žádnou neslučitelnost s právem Unie a že sporný režim je každopádně odůvodněn důvody obecného zájmu uznanými právem Unie, zejména bojem proti vyhýbání se daňovým povinnostem a proti daňovým únikům.</TXT></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Komise s touto odpovědí nebyla spokojena, zaslala dne <DATE ISO="20070511">11. května 2007</DATE> Portugalské republice odůvodněné stanovisko, v němž zpochybnila relevanci předběžné otázky týkající se pozbytí účinnosti RERF a vytkla tomuto členskému státu, že přiznal preferenční daňový režim pouze veřejným dluhopisům, které sám vydal. Komise vyzvala Portugalskou republiku k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby uvedenému stanovisku vyhověla ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Portugalská republika na uvedené odůvodněné stanovisko odpověděla s tím, že setrvává na svém předchozím postoji, se Komise rozhodla podat projednávanou žalobu.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K žalobě</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Portugalská republika má za to, že žaloba Komise je nepřípustná ze dvou důvodů. Zaprvé existuje nesoulad mezi výzvou dopisem a odůvodněným stanoviskem uvedenými v bodech 10 a 12 tohoto rozsudku. Zadruhé je uvedená žaloba bezpředmětná vzhledem k tomu, že RERF, a tedy sporný režim, pozbyly účinnosti,.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2668"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>K námitce nepřípustnosti vycházející z nesouladu mezi výzvou dopisem a odůvodněným stanoviskem</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Argumentace účastnic řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Podle Portugalské republiky Komise až v odůvodněném stanovisku zaslaném dne <DATE ISO="20070511">11. května 2007</DATE>, tedy poté, co sporný režim pozbyl v roce 2005 účinnosti, vysvětlila, že tvrzené nesplnění povinnosti spočívá v preferenčním zacházení s cennými papíry portugalského státu, a to nikoliv ve srovnání s ostatními finančními aktivy, jak bylo uvedeno ve výzvě dopisem zaslané dne <DATE ISO="20051219">19. prosince 2005</DATE>, ale pouze ve srovnání s veřejnými dluhopisy jiných členských států a ostatních států, jež jsou smluvními stranami Dohody o EHP. Předmět nesplnění povinnosti, jak je vymezen v uvedeném odůvodněném stanovisku, tedy není shodný s předmětem popsaným v uvedené výzvě dopisem.</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Komise má za to, že ohledně předmětu tvrzeného nesplnění povinnosti mezi výzvou dopisem a odůvodněným stanoviskem, jež jsou uvedeny výše, není žádný nesoulad. Komise v důsledku argumentů, které Portugalská republika uplatnila ve své odpovědi na tuto výzvu dopisem, upřesnila skutečnost vytýkanou v tomto odůvodněném stanovisku, aniž to jakýmkoli způsobem mění vytýkané skutečnosti formulované v uvedené výzvě dopisem. Obsah vytýkané skutečnosti, která je těžištěm projednávané žaloby, již byl nutně obsažen v dané výzvě dopisem.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Závěry Soudního dvora</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury vyplývá, že cílem postupu před zahájením soudního řízení je poskytnout dotčenému členskému státu příležitost splnit své povinnosti vyplývající<?PAGE NO="I-2669"?> z práva Unie, a zároveň efektivně uplatnit své prostředky obrany proti skutečnostem vytýkaným Komisí (viz zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="20010510">10. května 2001</DATE>, Komise v. Nizozemsko, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-152/98" PAGE.ECR="I-3463" YEAR="2001">C-152/98, Recueil, s. I-3463</REF.DOC.ECR>, bod 23; ze dne <DATE ISO="20021105">5. listopadu 2002</DATE>, Komise v. Německo, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-476/98" PAGE.ECR="I-9855" YEAR="2002">C-476/98, Recueil, s. I-9855</REF.DOC.ECR>, bod 46, a ze dne <DATE ISO="20080408">8. dubna 2008</DATE>, Komise v. Itálie, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-337/05" PAGE.ECR="I-2173" YEAR="2008">C-337/05, Sb. rozh. s. I-2173</REF.DOC.ECR>, bod 19).</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Řádný průběh tohoto postupu představuje základní záruku požadovanou Smlouvou o FEU nejen pro ochranu práv dotčeného členského státu, ale i k zajištění, že předmět sporu případného soudního řízení bude jasně vymezen (viz zejména výše uvedený rozsudek Komise v. Německo, bod 46, a rozsudek ze dne <DATE ISO="20080410">10. dubna 2008</DATE>, Komise v. Itálie, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-442/06" PAGE.ECR="I-2413" YEAR="2008">C-442/06, Sb. rozh. s. I-2413</REF.DOC.ECR>, bod 22).</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Z tohoto požadavku vyplývá, že cílem výzvy dopisem je vymezit předmět sporu a oznámit členskému státu, vyzvanému k předložení vyjádření, skutečnosti nezbytné pro přípravu jeho obrany, a dále umožnit mu vyhovět požadavkům dříve, než bude podána žaloba k Soudnímu dvoru (viz zejména výše uvedený rozsudek Komise v. Německo, bod 47, a výše uvedený rozsudek ze dne <DATE ISO="20080410">10. dubna 2008</DATE>, Komise v. Itálie, bod 22).</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Je třeba rovněž připomenout, že i když odůvodněné stanovisko musí obsahovat souvislé a podrobné vylíčení důvodů, jež Komisi vedly k přesvědčení, že dotyčný členský stát nesplnil některou z povinností, které pro něj vyplývají ze Smlouvy, nemůže výzva dopisem podléhat stejně přísným požadavkům na přesnost, neboť může spočívat pouze v prvním stručném shrnutí vytýkaných skutečností. Nic proto Komisi nebrání, aby v odůvodněném stanovisku upřesnila vytýkané skutečnosti, které již obecněji uplatnila ve výzvě dopisem (viz zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="19840131">31. ledna 1984</DATE>, Komise v. Irsko, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="74/82" PAGE.ECR="317" YEAR="1984">74/82, Recueil, s. 317</REF.DOC.ECR>, bod 20; ze dne <DATE ISO="19850328">28. března 1985</DATE>, Komise v. Itálie, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="274/83" PAGE.ECR="1077" YEAR="1985">274/83,<?PAGE NO="I-2670"?> Recueil, s. 1077</REF.DOC.ECR>, bod 21, a ze dne <DATE ISO="20031106">6. listopadu 2003</DATE>, Komise v. Španělsko, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-358/01" PAGE.ECR="I-13145" YEAR="2003">C-358/01, Recueil, s. I-13145</REF.DOC.ECR>, bod 29).</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Výzva dopisem v projednávané věci umožnila informovat Portugalskou republiku o povaze vytýkaných skutečností, které jí byly adresovány, a poskytla jí příležitost předložit svou obranu. Ve výzvě dopisem sice Komise srovnávala preferenční zacházení s veřejnými dluhopisy portugalského státu vzhledem ke všem ostatním finančním aktivům, na něž se vztahoval RERF, zatímco v odůvodněném stanovisku srovnávala uvedené cenné papíry pouze s veřejnými dluhopisy vydanými jinými členskými státy a ostatními státy, jež jsou smluvními stranami Dohody o EHP. To však nic nemění na skutečnosti, jak uvedl generální advokát v bodě 21 svého stanoviska, že uvedená finanční aktiva představují kategorii obecnější než je kategorie veřejných dluhopisů vydaných státem, která tedy nutně zahrnuje i tuto druhou kategorii.</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Komise tedy v odůvodněném stanovisku pouze upřesnila vytýkané skutečnosti uvedené ve výzvě dopisem. Komise tím vymezila předmět sporu na rozdílné zacházení s veřejnými dluhopisy portugalského státu vzhledem k veřejným dluhopisům vydaným jinými členskými státy a ostatními státy, jež jsou smluvními stranami Dohody o EHP, aniž se tím rozšířil uvedený předmět sporu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne <DATE ISO="19991109">9. listopadu 1999</DATE>, Komise v. Itálie, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-365/97" PAGE.ECR="I-7773" YEAR="1999">C-365/97, Recueil, s. I 7773</REF.DOC.ECR>, bod 25, a obdobně rozsudek ze dne <DATE ISO="20060518">18. května 2006</DATE>, Komise v. Španělsko, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-221/04" PAGE.ECR="I-4515" YEAR="2006">C-221/04, Sb. rozh. s. I-4515</REF.DOC.ECR>, bod 33).</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Námitku nepřípustnosti vycházející z nesouladu mezi výzvou dopisem a odůvodněným stanoviskem, kterou uplatnila Portugalská republika, je proto třeba zamítnout.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2671"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>K námitce nepřípustnosti vycházející z bezpředmětnosti žaloby</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Argumentace účastnic řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Portugalská republika uvádí, že žaloba je nepřípustná z důvodu bezpředmětnosti. RERF byl používán po velmi omezenou dobu a takové omezení je zásadní z hlediska cíle sledovaného RERF, tedy z hlediska podněcování daňových poplatníků, aby dobrovolně regularizovali svoji daňovou situaci.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES je přitom nepřípustná, jestliže již po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku nedochází k porušení povinností vyplývajících z práva Unie. Právě tak tomu je v projednávané věci, jelikož možnost použít sporný režim zanikla na konci roku 2005. Nárok na uvedený režim byl totiž podmíněn zaplacením dlužné částky za daňovou regularizaci, kdy tato platba podle čl. 5 odst. 2 a 3 RERF musela být provedena do deseti pracovních dnů od podání dodatečného daňového přiznání, ke kterému muselo dojít nejpozději dne <DATE ISO="20051216">16. prosince 2005</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>V projednávaném případě žádná trvalá situace neexistuje. Úplné zaplacení vyšší či nižší částky je momentální skutečností. Finanční znevýhodnění osob, jež nemohly využít výhodnější daňový režim, skončilo v okamžiku zaplacení částky určené při použití sazby daně stanovené RERF. Právě tento okamžik je právně relevantní pro účely ověření, zda tvrzené nesplnění povinnosti vyčerpalo veškeré své účinky před uplynutím lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2672"?><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Na podporu své teze se Portugalská republika dovolává zejména bodu 73 rozsudku ze dne <DATE ISO="20060504">4. května 2006</DATE>, Komise v. Spojené království (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-508/03" PAGE.ECR="I-3969" YEAR="2006">C-508/03, Recueil, s. I-3969</REF.DOC.ECR>), podle něhož je žaloba vztahující se k nesplnění povinnosti, které ke dni uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku již neexistovalo, z důvodu bezpředmětnosti nepřípustná.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Komise je naopak toho názoru, že projednávaná žaloba je přípustná.</TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Komise má za to, že Portugalská republika neukončila dobrovolně tvrzené nesplnění povinnosti s cílem obnovit právní stav. RERF již není účinný, protože tento režim byl od počátku a z důvodu své povahy dočasný. Řízení pro nesplnění povinnosti může pokračovat za účelem určení, zda členský stát nesplnil své povinnosti, i když dotčená situace již neexistuje, neexistuje-li zde i nadále právní zájem na pokračování v tomto řízení. Podle Komise může tento právní zájem nadále existovat zvláště tehdy, mají-li účinky dočasného opatření trvalou povahu. Osoby, jež nemohly využít výhodnější daňový režim, přitom zůstávají finančně znevýhodněny ve vztahu k osobám, které tuto možnost měly. Účinek je trvalý z toho důvodu, že přetrvává, i když se neopakuje.</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Komise na jednání dodala, že trvalou povahu účinků sporného režimu prokazuje další poznatek, a sice povinnost držitelů veřejných dluhopisů vydaných portugalským státem, kteří chtějí využít výhodnější sazby daně v rámci regularizace, kterou jim přiznává RERF, ponechat si tyto cenné papíry v souladu s článkem 6 odst. 4 RERF po dobu nejméně tří let od podání dodatečného daňového přiznání.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2673"?><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><P>Závěry Soudního dvora</P></TI></TITLE><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se nesplnění povinnosti musí posuzovat vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku (viz zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="20051027">27. října 2005</DATE>, Komise v. Itálie, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-525/03" PAGE.ECR="I-9405" YEAR="2005">C-525/03, Sb. rozh. s. I-9405</REF.DOC.ECR>, bod 14, a ze dne <DATE ISO="20071206">6. prosince 2007</DATE>, Komise v. Německo, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-456/05" PAGE.ECR="I-10517" YEAR="2007">C-456/05, Sb. rozh. s. I-10517</REF.DOC.ECR>, bod 15).</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Lhůta, která byla Portugalské republice stanovena v odůvodněném stanovisku pro vyhovění tomuto stanovisku, v projednávaném případě uplynula v červenci 2007.</TXT></NP><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>Je tedy třeba ověřit, zda sporný režim k tomuto datu stále vyvolával právní účinky (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek ze dne <DATE ISO="20051027">27. října 2005</DATE>, Komise v. Itálie, bod 16; výše uvedený rozsudek ze dne <DATE ISO="20060518">18. května 2006</DATE>, Komise v Španělsko, bod 25, a výše uvedený rozsudek ze dne <DATE ISO="20071206">6. prosince 2007</DATE>, Komise v. Německo, bod 16).</TXT></NP><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Z RERF v tomto ohledu vyplývá, že nárok na tento režim byl podmíněn zaplacením dlužné částky za daňovou regularizaci, kdy tato platba musela být provedena do deseti pracovních dnů od podání dodatečného daňového přiznání. Toto dodatečné daňové přiznání muselo být podle čl. 5 odst. 2 RERF podáno nejpozději dne <DATE ISO="20051216">16. prosince 2005</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>Mimoto je třeba uvést, že veřejné dluhopisy vydané portugalským státem, jejichž držiteli byly osoby povinné k dani, které chtěly využít preferenční daňový režim, musely podle čl. 6 odst. 4 a 5 RERF zůstat ve vlastnictví těchto osob povinných k dani po dobu nejméně tří let ode dne podání dodatečného daňového přiznání, a to nezávisle na<?PAGE NO="I-2674"?> datu jejich nabytí, jinak by uvedené osoby povinné k dani musely zaplatit rozdíl mezi částkou určenou při použití obecné sazby daně v rámci regularizace a částkou, kterou zaplatili na základě preferenční sazby daně, včetně odpovídajících vyrovnávacích úroků zvýšených o 5 procentních bodů.</TXT></NP><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>Jak uvedl generální advokát v bodě 49 svého stanoviska, nárok na preferenční daňový režim tak byl zcela získán až po uplynutí lhůty tří let od podání dodatečného daňového přiznání, tedy nejdříve na konci července 2008 a nejpozději dne <DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>Je třeba dodat, že čl. 6 odst. 5 RERF poskytl tomuto členskému státu možnost, aby i po uplynutí doby použití RERF použil obecnou sazbu daně ve výši 5 %, včetně vyrovnávacích úroků, na osoby povinné k dani, které během tříletého období uvedeného v čl. 6 odst. 4 RERF převedly veřejné dluhopisy vydané portugalským státem, jejichž vlastnictví odůvodňovalo použití zvláštní sazby daně ve výši 2,5 %. Portugalská republika tedy měla až do dne <DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE> možnost použít rozdílné zacházení na osoby povinné k dani, které převedly veřejné dluhopisy vydané portugalským státem, a osoby povinné k dani, které si takové cenné papíry ponechaly. Je tedy třeba konstatovat, že tato možnost byla v okamžiku uplynutí lhůty stanovené pro vyhovění odůvodněnému stanovisku stále použitelná.</TXT></NP><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>Z toho plyne, že v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, sporný režim stále vyvolával účinky.</TXT></NP><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>Portugalská republika na jednání v podstatě tvrdila, že Komise jí nevytýká, že stanovila povinnost ponechat si po dobu tří let veřejné dluhopisy vydané portugalským státem, na něž se použije preferenční sazba daně v rámci regularizace, ale pouze ji žádá, aby rozšířila preferenční zacházení na držitele cenných papírů vydaných jinými<?PAGE NO="I-2675"?> členskými státy nebo jinými státy, jež jsou smluvními stranami Dohody o EHP. Dotčená povinnost přitom podle žalovaného členského státu pro dotyčné osoby povinné k dani nepředstavuje výhodu, ale zatížení.</TXT></NP><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>Je však třeba uvést, že tato argumentace Portugalské republiky se nejeví jako relevantní pro určení toho, zda sporný režim vyčerpal, či nevyčerpal veškeré své účinky v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku.</TXT></NP><NP><NO.P>41</NO.P><TXT>Mimoto je třeba připomenout, že Komise má za úkol dbát z úřední povinnosti a v obecném zájmu na uplatňování práva Unie ze strany členských států a nechat určit existenci případných nesplnění povinností, jež z něj vyplývají, za účelem jejich nápravy (viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20010201">1. února 2001</DATE>, Komise v. Francie, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-333/99" PAGE.ECR="I-1025" YEAR="2001">C-333/99, Recueil, s. I-1025</REF.DOC.ECR>, bod 23, a ze dne <DATE ISO="20050602">2. června 2005</DATE>, Komise v. Řecko, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-394/02" PAGE.ECR="I-4713" YEAR="2005">C-394/02, Sb. rozh. s. I-4713</REF.DOC.ECR>, bod 15). Komise se přitom v projednávané věci správně omezuje na žádost, aby Soudní dvůr určil existenci tvrzeného nesplnění povinnosti, a na výzvu Portugalské republice, aby ukončila uvedené nesplnění povinnosti, aniž jí, na rozdíl od toho, co tvrdí tento členský stát, ukládá povinnost jednat určitým konkrétním způsobem za účelem obnovení údajně porušené rovnosti zacházení.</TXT></NP><NP><NO.P>42</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému, a aniž je nezbytné, aby se Soudní dvůr vyjádřil k argumentu Komise, podle něhož finanční znevýhodnění osob, které nemohly využít preferenční daňové zacházení, ve vztahu k osobám, které tuto možnost měly, představuje jako takové trvalý účinek sporného režimu, je třeba konstatovat, že v den rozhodný pro posouzení přípustnosti žaloby tento režim stále vyvolával účinky, takže námitka nepřípustnosti vycházející z bezpředmětnosti této žaloby musí být zamítnuta.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2676"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Argumentace účastnic řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>43</NO.P><TXT>Komise Portugalské republice vytýká, že porušila článek 56 ES a článek 40 Dohody o EHP tím, že v rámci RERF přiznala preferenční daňové zacházení veřejným dluhopisům vydaným portugalským státem.</TXT></NP><NP><NO.P>44</NO.P><TXT>Komise uvádí, že podle článků 2 a 6 RERF byla sazba daně ve výši 5 %, použitelná na hodnotu finančních aktiv uvedených v dodatečném daňovém přiznání, snížena na 2,5 % v případě finančních aktiv ve formě cenných papírů portugalského státu nebo jiných finančních aktiv, byla-li jejich hodnota do takových cenných papírů reinvestována před podáním uvedeného daňového přiznání.</TXT></NP><NP><NO.P>45</NO.P><TXT>Ačkoli Komise nezpochybňuje skutečnost, že se na veřejné dluhopisy vydané státy může vztahovat preferenční režim, má za to, že nižší daňová sazba použitelná pouze na ta regularizovaná finanční aktiva, jež jsou cennými papíry portugalského státu, představuje omezení volného pohybu kapitálu zakázané článkem 56 ES v rozsahu, v němž osoby povinné k dani, které mohly využít RERF, byly odrazovány od toho, aby si svá regularizovaná finanční aktiva ponechaly v jiné formě než ve formě cenných papírů portugalského státu. Vnitrostátní daňové ustanovení, které může osoby povinné k dani odradit od investování v jiných členských státech, přitom s odkazem na rozsudek ze dne <DATE ISO="20021121">21. listopadu 2002</DATE>, X a Y (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-436/00" PAGE.ECR="I-10829" YEAR="2002">C-436/00, Recueil, s. I 10829</REF.DOC.ECR>, bod 70), představuje omezení volného pohybu kapitálu ve smyslu článku 56 ES. Podle Komise takové omezení nemůže být odůvodněno na základě čl. 58 odst. 1 ES.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2677"?><NP><NO.P>46</NO.P><TXT>Komise na podporu své teze uvádí rozsudek ze dne <DATE ISO="20000606">6. června 2000</DATE>, Verkooijen (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-35/98" PAGE.ECR="I-4071" YEAR="2000">C-35/98, Recueil, s. I 4071</REF.DOC.ECR>, body 43 a 44). Použití dvou rozdílných sazeb daně v rámci regularizace není objektivně odůvodněno, jelikož všechny osoby povinné k dani se nachází ve stejné situaci, jež se vyznačuje vůlí regularizovat svou daňovou situaci.</TXT></NP><NP><NO.P>47</NO.P><TXT>Komise ve své replice dodává, že směrnice Rady 2003/48/ES ze dne <DATE ISO="20030603">3. června 2003</DATE> o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="157" PAGE.FIRST="38" DATE.PUB="2003">Úř. věst. L 157, s. 38</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 369) neumožňuje odůvodnit preferenční zacházení přiznané cenným papírům vydaným portugalským státem.</TXT></NP><NP><NO.P>48</NO.P><TXT>Portugalská republika má za to, že sporný režim je odůvodněn s ohledem na cíl obecného zájmu, který sleduje, jenž spočívá v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem. V tomto kontextu Portugalská republika uplatňuje čl. 58 odst. 1 písm. b) ES a uvádí, že sporný režim splňuje rovněž požadavky odstavce 3 uvedeného článku, a dovolává se rovněž pojmu naléhavé důvody obecného zájmu, když v tomto ohledu odkazuje na rozsudek ze dne <DATE ISO="20040715">15. července 2004</DATE>, Lenz (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-315/02" PAGE.ECR="I-7063" YEAR="2004">C-315/02, Sb. rozh. s. I 7063</REF.DOC.ECR>, bod 27).</TXT></NP><NP><NO.P>49</NO.P><TXT>Portugalská republika připomíná, že RERF byl zaveden za účelem daňové regularizace finančních aktiv, jež unikla zdanění v Portugalsku. Zaplacení částky určené při použití sazby daně ve výši 2,5 % nebo ve výši 5 % v tomto kontextu skutečně představovalo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>náklady na regularizaci<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> finanční situace dotyčných osob. Tato platba měla formu vyrovnávacího odvodu umožňujícího zánik daňových povinností vůči portugalskému státu ve vztahu k finančním aktivům, jichž se týkalo dodatečné daňové přiznání.</TXT></NP><NP><NO.P>50</NO.P><TXT>Tato vyrovnávací funkce odůvodňuje to, aby nižší náklady za regularizaci byly stanoveny pouze v případě cenných papírů portugalského státu, neboť v kontextu RERF to, co bylo zohledněno, byly daňové příjmy tohoto členského státu, z důvodu zániku<?PAGE NO="I-2678"?> daňových povinností týkajících se dotyčných finančních aktiv. Portugalský stát tak nepřímo disponoval daňovými příjmy, které mu náležely.</TXT></NP><NP><NO.P>51</NO.P><TXT>Perspektiva snížení sazby daně mimoto mohla mít za následek obecnější používání RERF, což přispělo k účinnějšímu boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem.</TXT></NP><NP><NO.P>52</NO.P><TXT>Sporný režim je tedy slučitelný s právem Unie a přiměřený sledovanému cíli v rozsahu, v němž byl omezen na přesně vymezenou kategorii cenných papírů, a v žádném případě nemá za následek segmentaci trhů.</TXT></NP><NP><NO.P>53</NO.P><TXT>Portugalská republika se opírá rovněž o směrnici 2003/48. Jelikož tato směrnice připustila tento druh rozlišování pro obchodovatelné dluhové cenné papíry vydané veřejnou správou, bylo při vypracování RERF považováno rovněž za legitimní, aby preferenční zacházení bylo přiznáno cenným papírům vydaným portugalským státem.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Závěry Soudního dvora</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>K existenci omezení volného pohybu kapitálu</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>54</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že opatření uložená členským státem, která mohou odradit osoby s bydlištěm v tomto členském státě od uzavírání smluv o půjčce nebo od investování v jiných členských státech, představují omezení volného pohybu kapitálu (viz<?PAGE NO="I-2679"?> v tomto smyslu rozsudky ze dne <DATE ISO="19951114">14. listopadu 1995</DATE>, Svensson a Gustavsson, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-484/93" PAGE.ECR="I-3955" YEAR="1995">C-484/93, Recueil, s. I-3955</REF.DOC.ECR>, bod 10; ze dne <DATE ISO="19990316">16. března 1999</DATE>, Trummer a Mayer, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-222/97" PAGE.ECR="I-1661" YEAR="1999">C-222/97, Recueil, s. I-1661</REF.DOC.ECR>, bod 26, jakož i ze dne <DATE ISO="19991014">14. října 1999</DATE>, Sandoz, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-439/97" PAGE.ECR="I-7041" YEAR="1999">C-439/97, Recueil, s. I-7041</REF.DOC.ECR>, bod 19).</TXT></NP><NP><NO.P>55</NO.P><TXT>V projednávané věci je přitom nesporné, že osoby povinné k dani, které byly držiteli veřejných dluhopisů vydaných portugalským státem, mohly využít preferenční daňový režim stanovený v čl. 6 odst. 1 RERF na rozdíl od osob povinných k dani, které byly držiteli veřejných dluhopisů vydaných jinými členskými státy. Zatímco posledně uvedené osoby musely zaplatit částku určenou při použití sazby daně ve výši 5 % z hodnoty finančních aktiv uvedených v jejich dodatečném daňovém přiznání, osoby povinné k dani, které investovaly do veřejných dluhopisů vydaných portugalským státem, podléhaly pouze snížené sazbě daně ve výši 2,5 % pro tu část hodnoty finančních aktiv, jež odpovídala těmto veřejným dluhopisům. Podle čl. 6 odst. 2 RERF byla tato snížená sazba daně mimoto použitelná rovněž na všechna ostatní deklarovaná finanční aktiva, byla-li jejich hodnota reinvestována do cenných papírů portugalského státu v okamžiku podání dodatečného daňového přiznání.</TXT></NP><NP><NO.P>56</NO.P><TXT>Sporný režim tak stanovil rozdílné zacházení podle toho, zda osoby povinné k dani byly držiteli veřejných dluhopisů vydaných portugalským státem nebo veřejných dluhopisů vydaných jinými členskými státy, jež bylo nepříznivé pro druhou kategorii osob povinných k dani. Takovéto rozdílné zacházení může tudíž osoby povinné k dani odradit od investování do veřejných dluhopisů vydaných jinými členskými státy nebo od toho, aby si takové cenné papíry ponechaly.</TXT></NP><NP><NO.P>57</NO.P><TXT>Z toho plyne, že sporný režim představuje omezení volného pohybu kapitálu, které je v zásadě zakázáno čl. 56 odst. 1 ES.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2680"?><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>K odůvodnění omezení volného pohybu kapitálu</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>58</NO.P><TXT>Je třeba přezkoumat, zda takto konstatované omezení volného pohybu kapitálu může být objektivně odůvodněno oprávněnými zájmy uznanými právem Unie.</TXT></NP><NP><NO.P>59</NO.P><TXT>Jak Soudní dvůr opakovaně judikoval, může být volný pohyb kapitálu omezen vnitrostátní právní úpravou pouze tehdy, je-li tato právní úprava odůvodněna jedním z důvodů uvedených v článku 58 ES nebo naléhavými důvody obecného zájmu ve smyslu judikatury Soudního dvora (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne <DATE ISO="20020604">4. června 2002</DATE>, Komise v. Portugalsko, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-367/98" PAGE.ECR="I-4731" YEAR="2002">C-367/98, Recueil, s. I-4731</REF.DOC.ECR>, bod 49, a ze dne <DATE ISO="20080214">14. února 2008</DATE>, Komise v. Španělsko, C-274/06, bod 35).</TXT></NP><NP><NO.P>60</NO.P><TXT>Je nesporné, že boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům, kterého se dovolává Portugalská republika, může odůvodnit omezení volného pohybu kapitálu (viz v tomto smyslu ohledně boje proti daňovým únikům rozsudek ze dne <DATE ISO="20000926">26. září 2000</DATE>, Komise v. Belgie, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-478/98" PAGE.ECR="I-7587" YEAR="2000">C-478/98, Recueil, s. I-7587</REF.DOC.ECR>, bod 39, ohledně boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem rozsudek ze dne <DATE ISO="20091119">19. listopadu 2009</DATE>, Komise v. Itálie, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-540/07" PAGE.ECR="I-10983" YEAR="2009">C-540/07, Sb. rozh. s. I-10983</REF.DOC.ECR>, bod 55).</TXT></NP><NP><NO.P>61</NO.P><TXT>Je však dále třeba, aby omezení volného kapitálu bylo způsobilé zaručit uskutečnění těchto cílů a nepřekračovalo meze toho, co je k jejich dosažení nezbytné (viz v tomto smyslu zejména výše uvedený rozsudek Komise v. Itálie, bod 57).</TXT></NP><NP><NO.P>62</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba konstatovat, že i za předpokladu, že režim regularizace daňové situace zavedený RERF mohl obecně přispět k dosažení cílů boje proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, je zřejmé, že sporný režim stanovením<?PAGE NO="I-2681"?> rozdílného zacházení s veřejnými dluhopisy vydanými portugalským státem a s veřejnými dluhopisy vydanými jinými členskými státy tyto požadavky nesplňuje.</TXT></NP><NP><NO.P>63</NO.P><TXT>Je totiž třeba připomenout, že tento režim stanovil v rámci uvedené daňové regularizace použití rozdílných sazeb daně podle toho, zda deklarovaná finanční aktiva byla veřejnými dluhopisy vydanými portugalským státem nebo veřejnými dluhopisy vydanými jinými členskými státy, zatímco ostatní pravidla RERF použitelná na osoby povinné k dani, které chtěly regularizovat svou daňovou situaci, se použila nezávisle na státě původu finančních aktiv.</TXT></NP><NP><NO.P>64</NO.P><TXT>V otázce argumentu Portugalské republiky, podle kterého je tato rozdílná sazba daně v rámci regularizace odůvodněna tím, že zaplacení částky určené při použití takové sazby daně představuje vyrovnávací odvod, jenž může být v podstatě větší pro regularizované investice do cenných papírů vydaných jinými členskými státy, toto tvrzení, jak zdůraznil generální advokát v bodě 89 svého stanoviska, ve skutečnosti znamená snahu odůvodnit opatření omezující volný pohyb kapitálu cílem hospodářské povahy, tedy vyrovnáním ztráty daňových příjmů dotyčného členského státu.</TXT></NP><NP><NO.P>65</NO.P><TXT>V tomto ohledu stačí připomenout, že podle ustálené judikatury nemůže cíl čistě hospodářské povahy odůvodnit omezení základní svobody zaručené Smlouvou (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne <DATE ISO="19980428">28. dubna 1998</DATE>, Decker, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-120/95" PAGE.ECR="I-1831" YEAR="1998">C-120/95, Recueil, s. I-1831</REF.DOC.ECR>, bod 39; výše uvedený rozsudek Verkooijen, bod 48, a rozsudek ze dne <DATE ISO="20100708">8. července 2010</DATE>, Komise v. Portugalsko, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-171/08" PAGE.ECR="I-6817" YEAR="2010">C-171/08, Sb. rozh. s. I-6817</REF.DOC.ECR>, bod 71).</TXT></NP><NP><NO.P>66</NO.P><TXT>V případě argumentu Portugalské republiky, podle kterého směrnice 2003/84 umožňuje odůvodnit rozdílné zacházení s obchodovatelnými dluhovými cennými papíry<?PAGE NO="I-2682"?> vydanými veřejnou správou a s takovými cennými papíry vydanými osobami soukromého práva, je třeba konstatovat, že i za předpokladu, že by uvedená směrnice povolovala zavedení takového rozdílného zacházení, neumožňovalo by to odůvodnit rozdílné zacházení s cennými papíry stejného druhu, tedy v projednávané věci s veřejnými dluhopisy vydanými portugalským státem a veřejnými dluhopisy vydanými jinými členskými státy.</TXT></NP><NP><NO.P>67</NO.P><TXT>Z toho plyne, že omezení volného pohybu kapitálu vyplývající ze sporného režimu nelze ospravedlnit důvody uplatněnými Portugalskou republikou.</TXT></NP><NP><NO.P>68</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že ustanovení článku 40 Dohody o EHP mají stejný právní dosah jako v podstatě totožná ustanovení článku 56 ES (viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20090611">11. června 2009</DATE>, Komise v. Nizozemsko, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-521/07" PAGE.ECR="I-4873" YEAR="2009">C-521/07, Sb. rozh. s. I-4873</REF.DOC.ECR>, bod 33, a ze dne <DATE ISO="20091006">6. října 2009</DATE>, Komise v. Španělsko, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-562/07" PAGE.ECR="I-9553" YEAR="2009">C-562/07, Sb. rozh. s. I-9553</REF.DOC.ECR>, bod 67), se všechny výše uvedené úvahy za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané žaloby, použijí obdobně na uvedený článek 40.</TXT></NP><NP><NO.P>69</NO.P><TXT>Žaloba podaná Komisí musí být tudíž považována za opodstatněnou.</TXT></NP><NP><NO.P>70</NO.P><TXT>Je proto třeba konstatovat, že Portugalská republika tím, že v rámci RERF, zavedeného zákonem č. 39-A/2005, stanovila preferenční daňový režim pouze pro veřejné dluhopisy vydané portugalským státem, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 56 ES a z článku 40 Dohody o EHP.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2683"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>71</NO.P><TXT>Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Portugalská republika neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Portugalská republika tím, že v rámci výjimečného režimu regularizace daňové situace finančních aktiv, která se nenacházejí na portugalském území ke dni <DATE ISO="20041231">31. prosince 2004</DATE> (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>regime excepcional de regularização tributária de elementos patrimoniais que não seencontrem no território português em 31 de Dezembro de 2004<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>), zavedeného zákonem č. 39-A/2005 ze dne <DATE ISO="20050729">29. července 2005</DATE>, stanovila preferenční daňový režim pouze pro veřejné dluhopisy vydané portugalským státem, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 56 ES a z článku 40 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne <DATE ISO="19920502">2. května 1992</DATE>.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Portugalské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><P>Podpisy.</P></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>