<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-223/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0223</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:356">EU:C:2020:356</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>21</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>21</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generální advokátky J. Kokott – věc C‑223/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">YS (Pensions d’entreprise de personnel cadre)</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Juliane Kokott</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20200507">7. května 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑223/19</HT></P><P>YS</P><P>proti</P><P>NK</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesgericht Wiener Neustadt (Rakousko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Sociální politika</KEYWORD><KEYWORD>Rovné zacházení pro muže a ženy v oblasti odměňování a sociálního zabezpečení</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2006/54/ES</KEYWORD><KEYWORD>Podnikové penzijní spoření</KEYWORD><KEYWORD>Zvláštní důchody</KEYWORD><KEYWORD>Podnikové důchody ve formě přímého příslibu důchodu ze strany zaměstnavatele</KEYWORD><KEYWORD>Strhávání příspěvku na zajištění důchodového pojištění</KEYWORD><KEYWORD>Nenavýšení zvláštních důchodů</KEYWORD><KEYWORD>Nepřímá diskriminace mužů</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2000/78/ES</KEYWORD><KEYWORD>Diskriminace na základě věku</KEYWORD><KEYWORD>Listina základních práv Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Článek 20</KEYWORD><KEYWORD>Článek 21</KEYWORD><KEYWORD>Zákaz diskriminace na základě pohlaví, majetku a věku</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Jsou muži jako přednostní příjemci obzvláště vysokých starobních důchodů ve srovnání s ženami, které pobírají v průměru podstatně nižší důchody, nepřímo diskriminováni vnitrostátní právní úpravou, která zavádí kromě jiného příspěvek ze zvláště vysokých <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>zvláštních důchodů<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/> k zajištění důchodového příjmu?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Toto je ústřední otázka, která je předmětem projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Rakouský zákonodárce provedl od konce devadesátých let různé reformy k zajištění dlouhodobého financování nároků na důchod. Stav veřejných financí mohou přitom nepřímo ovlivnit vedle zákonného systému důchodového pojištění a důchodů státních zaměstnanců také dohody o podnikovém důchodovém pojištění ve formě tzv. příslibů přímých důchodů od podniků kontrolovaných státem. Podnik se tím totiž přímo zavazuje, že bude oprávněnému po odchodu do důchodu měsíčně vyplácet předem stanovenou částku. Zvláště vysoké závazky veřejných podniků tím prostřednictvím vyplácení nižších plateb jejich podílníkům ovlivňují také veřejné příjmy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Žalobce v původním řízení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>žalobce<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) pobírá takový podnikový důchod ve formě přímého příslibu důchodu od podniku, v němž má většinový podíl stát. Od roku 2015 jeho bývalý zaměstnavatel z jeho podnikového důchodu strhává tzv. příspěvek na zajištění důchodového pojištění. Podnikům kontrolovaným státem bylo kromě toho v rámci valorizace důchodů v roce 2018 zakázáno provést roční navýšení těchto důchodů, které bylo sjednáno ve smlouvě, pokud celkový důchodový příjem příjemce přesáhne určitou výši.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že se popsaná právní úprava dotýká více mužů než žen a více starých než mladých lidí, považuje je žalobce za diskriminační, a tudíž v rozporu s unijním právem. Je tedy na Soudním dvoru, aby v tomto řízení určil, zda antidiskriminační směrnice a ustanovení Listiny, zejména její články 20 a 21, takové vnitrostátní právní úpravě brání.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2000/78/ES</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Účelem směrnice Rady 2000/78/ES ze dne <DATE ISO="20001127">27. listopadu 2000</DATE>, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (dále jen „směrnice 2000/78)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="303" PAGE.FIRST="16" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 303, s. 16</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/04, s. 79.</P></NOTE> je podle jejího článku 1 stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 této směrnice definuje její oblast působnosti takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>1)</NO.PARAG><ALINEA><P>V rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování; […]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2006/54/ES</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne <DATE ISO="20060705">5. července 2006</DATE> o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění) (dále jen „směrnice 2006/54)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="204" PAGE.FIRST="23" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 204, s. 23</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> obsahuje podle svého článku 1 mimo jiné ustanovení týkající se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>pracovní[ch] podmín[ek], včetně odměny<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>systém[ů] sociálního zabezpečení pracovníků<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 2 této směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pro účely této směrnice se:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>přímou diskriminací<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě z důvodu jejího pohlaví, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>nepřímou diskriminací<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> rozumí, pokud by v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti byly znevýhodněny osoby jednoho pohlaví v porovnání s osobami druhého pohlaví, ledaže takové ustanovení, kritérium nebo zvyklost jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><?PAGE NO="3"?><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>odměnou<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/> rozumí obvyklá základní či minimální mzda nebo plat a veškeré ostatní odměny, jež zaměstnavatel přímo nebo nepřímo, v hotovosti nebo v naturáliích vyplácí zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>systémy sociálního zabezpečení pracovníků<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="2018" ID="QE0011"/> rozumějí systémy, na které se nevztahuje směrnice Rady 79/7/EHS ze dne <DATE ISO="19781219">19. prosince 1978</DATE> o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení a jejichž účelem je poskytnout pracovníkům, jak zaměstnancům, tak osobám samostatně výdělečně činným, v rámci podniku nebo skupiny podniků, v oblasti hospodářské činnosti, z oboru jednoho povolání nebo skupiny povolání, dávky určené jako doplněk k dávkám poskytovaným zákonnými systémy sociálního zabezpečení nebo jako jejich náhrada, nezávisle na tom, zda je členství v těchto systémech povinné nebo dobrovolné.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 4 směrnice 2006/54 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>V případě stejné práce nebo práce, které je přiznána stejná hodnota, se odstraní přímá a nepřímá diskriminace na základě pohlaví, pokud jde o všechna hlediska a podmínky odměňování.</ALINEA><ALINEA>Zejména pokud se pro stanovení odměny používá systém klasifikace prací, je založen na stejných kritériích pro muže i pro ženy a je sestaven tak, aby vyloučil diskriminaci na základě pohlaví.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 5 směrnice 2006/54 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Aniž je dotčen článek 4, nesmí v systémech sociálního zabezpečení pracovníků docházet k přímé nebo nepřímé diskriminaci na základě pohlaví, zejména pokud jde o:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>výpočet dávek, včetně dodatkových dávek s ohledem na manžela nebo manželku nebo vyživované osoby, a podmínky trvání a zachování nároku na dávky.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zákon o podnikových důchodech</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Podnikové důchodové pojištění je v Rakousku upraveno zákonem o podnikových důchodech (Betriebspensionengesetz, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>BPG<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>BGBl. č. 282/1990.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Podle § 1 odst. 1 BPG se tento zákon použije na přísliby důchodu, které zaměstnavatel učiní zaměstnanci v rámci soukromoprávního pracovního poměru k doplnění zákonného důchodového pojištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Ustanovení § 2 BPG, nadepsaného <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Druhy příslibů plnění<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, stanoví následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Přísliby důchodu ve smyslu čl. 1 odst. 1 se rozumí závazky zaměstnavatele z jednostranných prohlášení, individuálních dohod nebo kolektivních smluv</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>platit příspěvky penzijní pojišťovně nebo zařízení ve smyslu § 5 bod 4 zákona o penzijních pojišťovnách […] ve prospěch zaměstnance a jeho právních nástupců; […]</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="4"?><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>vyplácet dávky přímo zaměstnanci a jeho právním nástupcům (přímý příslib plnění);</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>vyplácet zaměstnanci a jeho právním nástupcům prémie za životní pojištění uzavřené ve prospěch zaměstnance.<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Předpisy o strhávání příspěvků na zajištění důchodového pojištění</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Podkladem pro strhávání příspěvků na zajištění důchodového pojištění je Sonderpensionenbegrenzungsgesetz (zákon o omezení zvláštních důchodů, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>SpBegrG<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>BGBl. I č. 46/2014.</P></NOTE> ze dne <DATE ISO="20150101">1. ledna 2015</DATE>. Tento zákon změnil jako obsáhlá novela různé spolkové zákony, mezi nimi i Bundesverfassungsgesetz über die Begrenzung von Bezügen öffentlicher Funktionäre (Spolkový ústavní zákon o omezení odměn veřejných funkcionářů, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>BezBegrBVG<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>BGBl. I č. 64/1997.</P></NOTE>. Tímto zákonem se zavádí horní hranice odměn určitých spolkových úředníků a státních zaměstnanců. Kromě toho zmocňuje spolkového zákonodárce k zavedení příspěvků na zajištění důchodové pojištění strhávaných z důchodu a z příspěvků k důchodu těchto úředníků, jakož i přímých přislíbených důchodových nároků bývalých zaměstnanců od entit, které podléhají kontrole účetního dvora, pokud tyto příjmy nebo nároky překročí určitou horní hranici. § 10 odst. 6 BezBegrBVG zmocňuje zákonodárce v jednotlivých spolkových zemích k zavedení takového příspěvku na zajištění důchodového pojištění na zemské úrovni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Na základě tohoto zmocnění vydala spolková země Dolní Rakousko § 24a Niederösterreichischen Landes- und Gemeindebezügegesetzes (dolnorakouský zákon o odměnách zaměstnanců země a obcí, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>NÖ Landes- und Gemeindebezügegesetz<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>LGBl. 0032-14.</P></NOTE>. Tento právní předpis stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="024A.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA><P>Příjemci důchodů a příspěvků k důchodu z příslibů důchodu</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a.</NO.P><TXT>od entit, které jsou zřízeny na základě zákonů spolkových zemí,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b.</NO.P><TXT>od entit, které z důvodu většinové účasti nebo skutečného ovládání na základě finančních, hospodářských nebo organizačních opatření přijatých spolkovou zemí Dolní Rakousko, jedné nebo několika obcí Dolního Rakouska nebo svazem obcí, podléhají kontrole účetního dvora,</TXT></NP></ITEM></LIST><P>jsou povinni odvádět příspěvek na zajištění důchodového pojištění za podíl, který přesahuje výši měsíčního maximálního vyměřovacího základu podle § 45 [ASGV]. Totéž platí pro zvláštní platby.</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="024A.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA>Místo, které důchod vyplácí, strhne zajišťovací příspěvek na zajištění důchodového pojištění a vyplatí jej entitě zřízené podle zákona spolkové země nebo podniku, od kterých jsou důchod nebo příspěvky k důchodu pobírány.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="024A.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA><P>Příspěvek na zajištění důchodového pojištění činí</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>5 % pro každou část, která překračuje 100 % měsíčního vyměřovacího základu, ale nečiní více než 150 %,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>10 % pro každou část, která překračuje 150 % měsíčního vyměřovacího základu, ale nečiní více než 200 %,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>20 % pro každou část, která překračuje 200 % měsíčního vyměřovacího základu, ale nečiní více než 300 % a</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="5"?><ITEM><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>25 % pro každou část, která se pohybuje nad 300 % měsíčního vyměřovacího základu.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>příslib důchodu<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> uvedený v § 24a odst. 1 NÖ Landes- und GemeindebezügeG spadají pouze přímé přísliby důchodu ve smyslu § 2 Nr. 2 BPG. Pouze tyto přímé přísliby důchodu jsou totiž zahrnuty v § 1 SpBegrG, a tudíž ve zmocnění podle § 10 odst. 6 BezBegrBVG<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Viz ErlRV 140 BlgNR 25. GP, s. 2.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ustanovení o omezení navýšení důchodu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Podle § 108f a 108h Allgemeines Sozialversicherungsgesetzes (obecný zákon o sociálním zabezpečení, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>ASVG<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>BGBl. č. 189/1955.</P></NOTE> se výše důchodů každoročně upraví podle vývoje spotřebitelských cen prostřednictvím tzv. valorizačního koeficientu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Pensionsanpassungsgesetz (zákon o valorizaci důchodů, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>PAG 2018<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>BGBl. I č. 151/2017.</P></NOTE> tento mechanismus pro kalendářní rok 2018 mění. PAG 2018 byl konkrétně zaveden § 711 ASVG, který upravuje následující odstupňované zvýšení starobních důchodů:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="711.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA><P>Odchylně od § 108h odst. 1 první věta a odst. 2 se zvýšení důchodů za kalendářní rok 2018 neprovede prostřednictvím valorizačního koeficientu, nýbrž následovně:</P><P>Celkový důchodový příjem (odstavec 2) se navýší:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>pokud jeho výše nečiní více než <FT TYPE="NUMBER">1500</FT> eur měsíčně, o 2,2 %;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>pokud jeho výše činí více než <FT TYPE="NUMBER">1500</FT> eur až <FT TYPE="NUMBER">2000</FT> eur měsíčně, o 33 eur;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>pokud jeho výše činí více než <FT TYPE="NUMBER">2000</FT> eur až <FT TYPE="NUMBER">3355</FT> eur měsíčně, o 1,6 %;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>pokud jeho výše činí více než <FT TYPE="NUMBER">3355</FT> eur a méně než <FT TYPE="NUMBER">4980</FT> eur měsíčně, o procentní podíl, který mezi uvedenými hodnotami klesá lineárně z 1,6 % na 0 %.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>Pokud celkový důchodový příjem činí více než <FT TYPE="NUMBER">4980</FT> eur měsíčně, k navýšení nedojde.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="711.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA>Celkový důchodový příjem osoby je součtem všech jejích důchodů ze zákonného systému důchodového pojištění, na které měla nárok podle předpisů platných dne <DATE ISO="20171231">31. prosince 2017</DATE> […] Platí, že částí celkového důchodového příjmu jsou i všechny dávky, na které se vztahuje [SpBegrG], pokud na ně osoba pobírající důchod měla dne <DATE ISO="20171231">31. prosince 2017</DATE> nárok.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="711.006"><NO.PARAG>(6)</NO.PARAG><ALINEA>[…](Ústavněprávní ustanovení) Úprava dávek, na které se vztahuje [SpBegrG], pro kalendářní rok 2018 nesmí překročit navýšení podle odstavce 1 na základě celkového důchodového příjmu (odstavec 2).<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav a řízení o předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Žalobce je bývalým zaměstnancem NK, žalované v původním řízení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>žalovaná<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>). Žalovaná je akciová společnost kótovaná na burze, v níž drží spolková země Dolní Rakousko většinový podíl ve výši 51 %.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19920302">2. března 1992</DATE> uzavřel žalobce během trvání svého zaměstnaneckého poměru se žalovanou smlouvu o důchodu, která obsahuje přímý příslib důchodu. Tím je třeba rozumět jednostranný závazek zaměstnavatele vyplácet zaměstnanci po ukončení pracovněprávního vztahu přímo podnikový důchod v určité výši, který je financován z podnikových rezerv. Smlouva žalobce kromě toho obsahuje tzv. valorizační doložku, podle níž se částky, které mají být vypláceny, zvyšují každý rok o stejnou procentní sazbu, o kterou se zvyšují platy nejvyšší zaměstnanecké skupiny podle kolektivní smlouvy platné pro zaměstnance žalované.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Od <DATE ISO="20100401">1. dubna 2010</DATE> je žalobce v důchodu a pobírá z tohoto titulu různé důchodové dávky. Mimo jiné mu žalovaná na základě jejího přímého příslibu důchodu ze dne <DATE ISO="19920302">2. března 1992</DATE> ode dne <DATE ISO="20101217">17. prosince 2010</DATE> vyplácí podnikový důchod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Od <DATE ISO="20150101">1. ledna 2015</DATE> z něj žalovaná část strhává coby příspěvek na zajištění důchodového pojištění podle § 24a NÖ Landes- und GemeindebezügeG.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Žalovaná nadto v roce 2018 nezvýšila částku, kterou v souladu s valorizační doložkou měla vyplatit, jelikož se na tuto částku vztahují ustanovení PAG 2018, zejména pak nový § 711 odst. 6 ASVG, podle kterého se některé nároky na důchod nezvyšují, pokud celkový důchodový příjem určité osoby přesáhne částku <FT TYPE="NUMBER">4980</FT> eur.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Žalobce v původním řízení brojí proti strhávání příspěvků na zajištění důchodové pojištění a proti neprovedené úpravě svého podnikového důchodu v roce 2018. V podstatě tvrdí, že vnitrostátní právní předpisy, na kterých obě opatření spočívají, jej diskriminují z důvodu jeho pohlaví, věku a majetku a jsou v rozporu se směrnicemi o rovném zacházení, jakož i s Listinou základních práv Evropské unie. Tato pravidla totiž podle něj vedou především ke krácení zvláště vysokých nároků na důchod ze starých smluv a dotýkají se mnohem více mužů než žen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Landesgericht Wiener Neustadt (zemský soud ve Wiener Neustadt), kterému byl spor předložen, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>1)</NO.P><TXT>Vztahuje se oblast působnosti směrnice [79/7/EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19781219">19. prosince 1978</DATE> o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="006" PAGE.FIRST="186" DATE.PUB="1979">Úř. věst. 1979, L 6, s. 186</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 215) (dále jen „směrnice 79/7).</P></NOTE>] a/nebo [směrnice 2006/54] na právní úpravy členského státu, jestliže v jejich důsledku musí bývalý zaměstnavatel zadržet od podstatně vyššího počtu mužů s nárokem na podnikový důchod než od žen s nárokem na podnikový důchod určité částky při výplatě těchto podnikových důchodů, s nimiž pak smí volně nakládat, a jsou takovéto předpisy diskriminující ve smyslu těchto směrnic?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Vztahuje se oblast působnosti směrnice [2000/78/ES] na právní úpravy členského státu, které jsou diskriminující na základě věku, neboť finančně zatěžují výhradně staré osoby se soukromoprávním nárokem na výplatu zaměstnaneckého důchodu, který byl sjednán jako přímý příslib důchodu, zatímco mladší a mladé osoby, které uzavřely smlouvy o podnikových důchodech, finančně zatíženy nejsou?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="7"?><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Musí být u podnikových důchodů i v případě, že právní úpravy členského státu nejsou diskriminující ve smyslu směrnic [79/7/, 2000/78 a 2006/54], použita ustanovení Listiny základních práv EU (dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="2018" ID="QE0027"/>), zejména zákazy diskriminace podle článků 20 a 21?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Musí být články 20 a násl. Listiny vykládány v tom smyslu, že brání právním úpravám členského státu, které provádějí právo Unie ve smyslu článku 51 Listiny a které diskriminují osoby, jež mají soukromoprávní nárok na podnikový důchod, na základě pohlaví, věku, majetku nebo jiných důvodů, např. na základě majetkových poměrů, v nichž se aktuálně nachází jejich bývalý zaměstnavatel, v porovnání s jinými osobami s nárokem na podnikový důchod, a zakazuje Listina takovéto diskriminace?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>Představují vnitrostátní ustanovení, která zavazují pouze malou skupinu osob se smluvními nároky na podnikový důchod v podobě přímého příslibu důchodu k finančním plněním jejich bývalým zaměstnavatelům, pokud se tato povinnost týká pouze osob s vyššími podnikovými důchody, také diskriminaci na základě majetku ve smyslu článku 21 Listiny?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>6)</NO.P><TXT>Musí být článek 17 Listiny vykládán v tom smyslu, že brání právním úpravám členského státu, které bez náhrady stanoví zákonný vyvlastňující zásah do dohody o podnikovém důchodu v podobě přímého příslibu důchodu, která byla uzavřena mezi dvěma soukromými osobami, k tíži bývalého zaměstnance podniku, který pro výplatu podnikového důchodu učinil veškerá nezbytná opatření a není v obtížné hospodářské situaci?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>7)</NO.P><TXT>Představuje zákonem stanovená povinnost bývalého zaměstnavatele osoby s nárokem na podnikový důchod, která mu ukládá nevyplácet části sjednané odměny (sjednaného podnikového důchodu), jakožto porušení smluvní svobody, zásah do vlastnického práva zaměstnavatele?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>8)</NO.P><TXT>Musí být článek 47 Listiny vykládán v tom smyslu, že brání právním úpravám členského státu, které přímo ze zákona vyvlastňují a nestanoví žádnou jinou možnost obrany proti vyvlastnění, než je podání žaloby na beneficienta (bývalý zaměstnavatel a dlužník z penzijní smlouvy) na náhradu škody a vrácení vyvlastněné částky?<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>V řízení před Soudním dvorem předložili písemné vyjádření žalobce, Rakouská republika a Evropská komise. Na jednání konaném dne <DATE ISO="20200122">22. ledna 2020</DATE> byli tito účastníci řízení, jakož i žalovaná zastoupeni.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Jádrem tohoto řízení o předběžné otázce jsou dvě vnitrostátní právní úpravy, které mají vliv na výši podnikového důchodu, který žalobce pobírá na základě tzv. přímého příslibu důchodu od svého zaměstnavatele, podniku kontrolovaného státem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Až do zavedení podnikového penzijního fondu ke dni <DATE ISO="19900701">1. července 1990</DATE> představovaly takové přímé přísliby důchodu obvyklou formu podnikového penzijního pojištění v Rakousku. Zaměstnavatel se při nich zavazuje vyplácet zaměstnanci po odchodu do důchodu měsíčně částku v určité výši. Zaměstnanci ve vedoucích pozicích tím mohli často docílit velmi lukrativní dohody o podnikovém důchodu. V mezidobí přešla většina zaměstnavatelů k tomu, že během pracovního poměru měsíčně přispívá do podnikového penzijního fondu nebo na životní pojištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Od roku 2015 je z podnikových důchodů, jako je ten žalobcův, jejichž výše přesahuje určitou výši, strháván tzv. příspěvek na zajištění důchodového pojištění. Dále nebyl podnikový důchod žalobce pro rok 2018 v rozporu s valorizační doložkou sjednanou ve smlouvě navýšen, jelikož jeho celkový důchod – k němuž vedle zákonného důchodu patří i přímé přísliby důchodu ze strany podniků kontrolovaných státem – překračuje hranici <FT TYPE="NUMBER">4980</FT> eur.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Podle údajů předkládajícího soudu se tyto právní úpravy statisticky dotýkají více mužů než žen, více starších než mladých a více majetných než nemajetných osob. Vyvstává tedy otázka, zda jsou tyto právní úpravy slučitelné se zákazy jakékoli (nepřímé) diskriminace na základě pohlaví a věku obsaženými ve směrnicích 79/7, 2000/78 a 2006/54. Mimoto je vhodné zvážit, zda nedochází k porušení článků 17, 20, 21 a 47 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Konkrétně je podstatou prvních dvou otázek předkládajícího soudu, zda jsou uvedené směrnice použitelné (k tomu část A.) a zda vnitrostátní právní úpravy představují nepřímou diskriminaci na základě pohlaví (k tomu část B.) nebo věku (k tomu část C.). Kromě toho se předkládající soud táže na použitelnost Listiny ve věci v původním řízení a v případě, že použitelná je, na výklad výše uvedených základních práv se zřetelem na sporné právní předpisy (k tomu část D.).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K oblasti působnosti směrnic 79/7, 2000/78 a 2006/54 (první část první a druhé předběžné otázky)</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Podstatou prvních částí prvních dvou předběžných otázek předkládajícího soudu, které je nejprve třeba zkoumat společně, je, zda takové právní úpravy, jako jsou právní úpravy dotčené v původním řízení, spadají do oblasti působnosti směrnic 79/7, 2000/78 a 2006/54.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Pokud jde o směrnici 79/7, vyplývá z jejího čl. 3 odst. 1 písm. a), že se vztahuje pouze na zákonem upravené systémy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>A sice zejména na zákonné důchodové pojištění, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121122">22. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Elbal Moreno</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑385/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:746">EU:C:2012:746</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Ustanovení § 24a NÖ Landes- und GemeindebezügeG a § 711 odst. 6 ASVG, která jsou předmětem sporu v původním řízení, se naproti tomu týkají příslibů plnění, které mají podle zákonné definice § 1 odst. 1 BPG smluvní povahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Takové podnikové důchody spadají do oblasti působnosti směrnic 2000/78 a 2006/54.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Představují totiž jakožto smluvní povinnosti, jejichž účelem je kromě jiného poskytnout zaměstnancům podniku dodatečné nároky vedle zákonného systému důchodového pojištění, systém sociálního zabezpečení pracovníků ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 2006/54. Kromě toho podle ustálené judikatury spadají zaměstnanecké důchody pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>odměna<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> uvedený v čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78 a v čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice 2006/54<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19900517">17. května 1990</DATE>, <NAME.CASE>Barber</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/88</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:209">EU:C:1990:209</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0012">12</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040107">7. ledna 2004</DATE>, <NAME.CASE>K. B.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑117/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:7">EU:C:2004:7</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080401">1. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Maruko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑267/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:179">EU:C:2008:179</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160602">2. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>C</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑122/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:391">EU:C:2016:391</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz k tomu rovněž bod 13 odůvodnění směrnice 2006/54.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Podle rakouské vlády však ustanovení, o která jde v tomto sporu, nespadají do oblasti působnosti těchto směrnic, jelikož představují určitý typ zvláštní daně z obzvláště vysokých důchodových nároků. Opírá se přitom o rozsudek Soudního dvora ve věci C, ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že vzhledem k neexistenci vazby k pracovní smlouvě nespadá zavedení dodatečné daně z příjmů ze starobních důchodů od určité výše do oblasti působnosti směrnic<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160602">2. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>C</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑122/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:391">EU:C:2016:391</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Proti tomu je však zaprvé třeba namítnout, že Soudní dvůr ve věci C vycházel z toho, že se uložení daně netýká otázky, podle jakých modalit nebo předpokladů se určuje výše dávek, které zaměstnanec obdrží z důvodu svého dřívějšího pracovního poměru. Nemá tedy žádný vztah k vyměření <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>odměny<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> ve smyslu směrnice 2000/78<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160602">2. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>C</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑122/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:391">EU:C:2016:391</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Ustanovení § 24a Landes-und GemeindebezügeG a § 711 odst. 6 ASVG naproti tomu bezprostředně ovlivňují výši podnikového důchodu, který zaměstnavatel dluží dotčeným bývalým zaměstnancům na základě odpovídajících dodatkových dohod k pracovní smlouvě. Odečtením příspěvku na zajištění důchodového pojištění a zákazem zvýšení podle valorizační doložky musí totiž zaměstnavatel svému bývalému zaměstnanci vyplatit méně, než bylo ve smlouvě dohodnuto.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Zadruhé Soudní dvůr při odmítnutí působnosti směrnic vycházel z formálního pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>daně<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> a opíral se přitom o okolnost, že zdanění důchodových příjmů spadá do výlučné pravomoci členského státu v daňové oblasti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160602">2. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>C</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑122/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:391">EU:C:2016:391</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Samotný účel sporných ustanovení, kterým je zvýšit příjmy veřejného sektoru, a zajistit tím udržitelné financování nároků na důchod, z nich však ještě nedělá daňovou právní úpravu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Z výše uvedených úvah vyplývá, že uvedená otázka spadá do oblasti působnosti směrnic 2006/54 a 2000/78.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K nepřímé diskriminaci na základě pohlaví (první předběžná otázka)</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Podstatou druhé části první otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba čl. 4 odst. 2 a odst. 5 písm. c) směrnice 2006/54 vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která pro příjemce určitých <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>zvláštních důchodů<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, konkrétně přímých příslibů důchodu, které jsou vypláceny státem kontrolovanými podniky a překračují částku stanovenou zákonem, stanoví strhávání příspěvku na zajištění důchodového pojištění, za situace, kdy tuto hranici překračují nároky většího počtu mužů než žen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Předkládající soud se dále táže, zda čl. 4 odst. 2 a čl. 5 písm. c) směrnice 2006/54 brání právní úpravě, která pro rok 2018 vede od hranice <FT TYPE="NUMBER">4980</FT> eur celkových důchodových příjmů k úplnému vyloučení navýšení, které bylo stanoveno smlouvou pro přímý příslib důchodu ze strany podniku kontrolovaného státem, za situace, kdy má nárok na toto navýšení v této výši více mužů než žen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 2 a čl. 5 písm. c) směrnice 2006/54 zakazují jakoukoli přímou či nepřímou diskriminaci na základě pohlaví ve vztahu ke složkám odměňování a systémům sociálního zabezpečení pracovníků, a to zejména s ohledem na výpočet dávek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Přímá diskriminace na základě pohlaví je v projednávaném případě vyloučena, jelikož § 24a NÖ Landes- und GemeindebezügeG ani § 711 odst. 6 ASVG nevážou povinnost platit příspěvek na zajištění důchodového pojištění, resp. nezvýšení podnikového důchodu, na pohlaví příjemců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Podle čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/54 však může jít o nepřímou diskriminaci, pokud v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti mohou být osoby jednoho pohlaví znevýhodněny oproti osobám druhého pohlaví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz rovněž rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981027">27. října 1998</DATE>, <NAME.CASE>Boyle a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑411/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:506">EU:C:1998:506</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111020">20. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Brachner</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑123/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:675">EU:C:2011:675</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Villar Láiz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑161/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:382">EU:C:2019:382</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Určování, zda jde o nepřímou diskriminaci, se tedy provádí ve dvou krocích. V prvním kroku musí být zkoumáno, zda se jedná o rozdílné zacházení na základě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>neutrálního<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> rozlišovacího kritéria (k tomu bod 1)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040527">27. května 2004</DATE>, <NAME.CASE>Elsner-Lakeberg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑285/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:320">EU:C:2004:320</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071206">6. prosince 2007</DATE>, <NAME.CASE>Voß</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑300/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:757">EU:C:2007:757</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170713">13. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Kleinsteuber</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑354/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:539">EU:C:2017:539</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190207">7. února 2019</DATE>, <NAME.CASE>Escribano Vindel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑49/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:106">EU:C:2019:106</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Teprve pokud je toto prokázáno, je třeba v druhém kroku ověřit, zda znevýhodnění, které tato úprava způsobuje, postihuje zvláštním způsobem příslušníky jednoho pohlaví v porovnání s příslušníky druhého pohlaví (k tomu body 2 a 3)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040113">13. ledna 2004</DATE>, <NAME.CASE>Allonby</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑256/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:18">EU:C:2004:18</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040527">27. května 2004</DATE>, <NAME.CASE>Elsner-Lakeberg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑285/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:320">EU:C:2004:320</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071206">6. prosince 2007</DATE>, <NAME.CASE>Voß</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑300/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:757">EU:C:2007:757</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>Gómez-Limón Sánchez-Camacho</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑537/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:462">EU:C:2009:462</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Nakonec vyvstává případně otázka ohledně možného ospravedlnění (k tomu bod 4).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K existenci rozdílného zacházení na základě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>neutrálních ustanovení, kritérií nebo zvyklostí<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Ustanovení § 24a NÖ Landes- und GemeindebezügeG a § 711 odst. 6 ASVG vážou povinnost platit příspěvek na zajištění důchodového pojištění, resp. vyloučení zvýšení podnikového důchodu na tři (neutrální) předpoklady: osoba musí mít zaprvé nárok na přímý příslib důchodu, zadruhé tento musí pocházet od podniku kontrolovaného státem a zatřetí musí být nárok vyšší než <FT TYPE="NUMBER">5370</FT> eur<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Na tuto částku je vyčíslena hranice § 45 ASVG pro rok 2020, o kterou se opírá § 24a odst. 1 NÖ Landes- und GemeindebezügeG.</P></NOTE>, nebo případně <FT TYPE="NUMBER">4980</FT> eur<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Toto je podle § 711 odst. 6 ve spojení s odst. 1 ASVG určující horní hranice pro celkový důchodový příjem.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu proto sporná ustanovení způsobují rozdílné zacházení s důchodci z důvodu <HT TYPE="ITALIC">povahy jejich příslibu důchodu</HT>, z důvodu <HT TYPE="ITALIC">povahy entity</HT>, která má povinnost příslib důchodu poskytnout a z důvodu <HT TYPE="ITALIC">výše jejich nároku</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Příjemci jiných podnikových důchodů přesahujících příslušné hranice, zejména důchodu z penzijního fondu nebo životního pojištění (rozlišování podle druhu příslibu důchodu), oprávnění z přímých příslibů důchodu v odpovídající výši od soukromých podniků (rozlišování podle druhu právní entity), ani oprávnění z přímých příslibů důchodu od podniků kontrolovaných státem, jejichž nároky jsou pod dotčenou hranicí (rozlišování podle výše nároku), nejsou podle § 24a NÖ Landes- und GemeindebezügeG a § 711 odst. 6 ASVG povinni odvádět příspěvek na zajištění důchodového pojištění, resp. se na ně nevztahuje vyloučení zvýšení důchodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Pokud jde o první dvě rozlišování, je sporná již existence nerovného zacházení. Podle ustálené judikatury totiž o nerovné zacházení jde pouze tehdy, když se rozdílná pravidla použijí na srovnatelné situace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981027">27. října 1998</DATE>, <NAME.CASE>Boyle a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑411/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:506">EU:C:1998:506</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>Gómez-Limón Sánchez-Camacho</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑537/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:462">EU:C:2009:462</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Při posuzování srovnatelnosti je naproti tomu třeba zohlednit cíle konkrétního aktu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180626">26. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>MB (změna pohlaví a věková hranice)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑451/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:492">EU:C:2018:492</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190122">22. ledna 2019</DATE>, <NAME.CASE>Cresco Investigation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑193/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:43">EU:C:2019:43</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba připomenout, že účelem sporných úprav je podle rakouské vlády zejména zvýšit veřejné příjmy. Třebaže totiž nejsou přímé přísliby důchodu financovány přímo státem, nýbrž z rezerv dotčeného podniku, snižují obzvláště vysoké závazky zisk podniků a v důsledku toho i jejich odvody do veřejných rozpočtů. Strhávání příspěvku na zajištění důchodového pojištění, jakož i nezvýšení podnikových důchodů bývalých zaměstnanců zvláště výkonných podniků kontrolovaných státem proto nepřímo prospívá i veřejným financím.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Z tohoto důvodu je oblast působnosti úprav omezena na přímé přísliby důchodu od podniků kontrolovaných státem. Podnikové důchody vyplácené penzijním fondem nebo z pojištění již totiž nejsou povinnostmi zaměstnavatele. Tyto druhy podnikových důchodů tedy nemají, a to ani v případě podniků kontrolovaných státem, žádný přímý vliv na stav veřejný financí. Toto v každém případě platí pro závazky v oblasti podnikových důchodů u soukromoprávních podniků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>S ohledem na cíle opatření se proto situace příjemců jiných druhů podnikových důchodů a bývalých zaměstnanců soukromoprávních podniků vůbec nejeví jako srovnatelná se situací oprávněných z přímých příslibů důchodu od podniků kontrolovaných veřejnou mocí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Podle názoru předkládajícího soudu je právě napojení na výši příslibu důchodu rozhodujícím kritériem, které vede k nepřímé diskriminaci mužů, protože natolik vysoké nároky má více mužů než žen. Pokud jde o rozdílné zacházení s osobami s nároky na důchod nad a pod odpovídající hranicí, mohla by sice rovněž vyvstat otázka, zda rovné zacházení s nimi ohledně příspěvku na zajištění důchodového příjmu je vzhledem k jejich odlišným finančním možnostem vůbec vhodné. Tato otázka však bude podle mého názoru relevantní teprve v rámci případného přezkumu opodstatněnosti. Nyní je třeba nejprve posoudit, zda hmotněprávní podmínka vázaná na výší nároku na plnění má skutečně nepřímo diskriminační účinek.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke zvláštnímu znevýhodnění mužů prostřednictvím navázání na zdánlivě neutrální kritérium</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Při zjišťování nepřímé diskriminace je typicky obtížné posoudit, zda navázání na zdánlivě neutrální kritérium zvláště znevýhodňuje příslušníky jednoho pohlaví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Podle judikatury mohou být k tomuto účelu použity kromě jiného statistické údaje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Villar Láiz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑161/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:382">EU:C:2019:382</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191003">3. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Schuch-Ghannadan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑274/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:828">EU:C:2019:828</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Přitom je třeba učinit dvojí poměření, a sice zjistit procentuální podíly za účelem zjištění, zda sporné kritérium znevýhodňuje více muže než ženy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111020">20. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Brachner</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑123/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:675">EU:C:2011:675</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Naproti tomu není dostačující posouzení absolutních čísel, neboť jsou závislá na tom, kolik zaměstnanců je celkově činných v členském státě a kolik z toho je mužů a kolik žen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990209">9. února 1999</DATE>, <NAME.CASE>Seymour-Smith a Perez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑167/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:60">EU:C:1999:60</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Villar Láiz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑161/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:382">EU:C:2019:382</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba nejprve konstatovat, že se předkládající soud zřejmě omezil na takové posouzení absolutních čísel. Předkládající soud pouze konstatoval – aniž poskytl přesná čísla – že více mužů než žen odvedlo příspěvek na zajištění důchodového pojištění, resp. se jim nedostalo zvýšení podnikového důchodu podle § 711 odst. 6 ASVG.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Zdá se tedy, že předkládající soud porovnal počet mužů, kteří podléhají povinnosti odvádět příspěvek na zajištění důchodového pojištění, resp. na které se nevztahuje navýšení jejich podnikových důchodů, s počtem dotčených žen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Takto chtěl předkládající soud postupovat rovněž ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071206">6. prosince 2007</DATE>, <NAME.CASE>Voß</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑300/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:757">EU:C:2007:757</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Soudní dvůr tento přístup však v bodě 40 svého rozsudku odmítl.</P></NOTE>. Jinými slovy, vzal v úvahu pouze skupinu osob, která splňuje sporné kritérium, tzn. jejichž nároky na důchod překračují stanovené hranice. Je-li však nezbytné poměření učiněno s ohledem na tuto skupinu, je nutně dotčeno 100 % mužů a 100 % žen.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Jednoduché porovnání těchto absolutních čísel může být kromě toho zkresleno konjunkturálními, odvětvovými nebo jinými faktory. V projednávané věci jsou tato čísla závislá na tom, kolik žen a kolik mužů pracovalo do konce devadesátých let na vedoucích pozicích v podnicích kontrolovaných státem. S největší pravděpodobností totiž pouze tyto osoby byly v praxi schopny vyjednat nároky, které přesahující hranici <FT TYPE="NUMBER">5730</FT> eur, resp. <FT TYPE="NUMBER">4980</FT> eur<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>K tomu již bod 29 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Soudní dvůr již rozhodl, že předkládajícímu soudu přísluší zohlednit všechny zaměstnance, kteří podléhají vnitrostátní právní úpravě, v níž má svůj původ rozdílné zacházení a že nejlepší srovnávací metoda spočívá ve srovnání příslušných podílů pracovníků dotčených sporným znevýhodněním a těch, kteří jím dotčeni nejsou, v rámci pracovníků mužského pohlaví a stejných podílů v rámci pracovníků ženského pohlaví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990209">9. února 1999</DATE>, <NAME.CASE>Seymour-Smith a Perez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑167/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:60">EU:C:1999:60</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040113">13. ledna 2004</DATE>, <NAME.CASE>Allonby</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑256/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:18">EU:C:2004:18</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071206">6. prosince 2007</DATE>, <NAME.CASE>Voß</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑300/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:757">EU:C:2007:757</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Villar Láiz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑161/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:382">EU:C:2019:382</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191003">3. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Schuch-Ghannadan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑274/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:828">EU:C:2019:828</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jinými slovy, je třeba určit dotčení příslušníků jednoho v porovnání s druhým pohlavím ve vztahu k okruhu osob, který je určen oblastí působnosti sporného předpisu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040113">13. ledna 2004</DATE>, <NAME.CASE>Allonby</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑256/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:18">EU:C:2004:18</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071206">6. prosince 2007</DATE>, <NAME.CASE>Voß</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑300/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:757">EU:C:2007:757</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Villar Láiz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑161/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:382">EU:C:2019:382</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tento nutně neodpovídá všem pracovníkům nebo důchodcům členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191003">3. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Schuch-Ghannadan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑274/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:828">EU:C:2019:828</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111020">20. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Brachner</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑123/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:675">EU:C:2011:675</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr odkázal na všechny důchodce dotyčného členského státu, neboť se sporná úprava dotýkala výše nároků ze zákonného důchodového pojištění, a tím se oblast působnosti předpisů vztahovala na všechny důchodce. V rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990209">9. února 1999</DATE>, <NAME.CASE>Seymour-Smith a Perez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑167/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:60">EU:C:1999:60</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) bylo třeba za referenční skupinu považovat všechny zaměstnance, neboť sporný procesní požadavek platil pro všechny zaměstnance.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Pouze takovým omezením okruhu osob, které je třeba zohlednit, lze zjistit, zda dotčené ustanovení a v něm uvedené sporné kritérium mají skutečně nepřímo diskriminační účinek a zároveň vyloučit, že jsou výsledky ovlivněny jinými faktory.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Toto je možné obzvláště dobře ilustrovat pomocí situace, o kterou jde ve věci v původním řízení. Použil-li by se vždy počet mužů a žen, na které se vztahují povinnosti, o něž jde v původním řízení, ve vztahu ke všem stávajícím důchodcům na straně jedné a důchodkyním na straně druhé, vyšel by z toho zkreslený obraz. Nebylo by totiž zohledněno to, že mezi osobami, které až do devadesátých let mohly uzavřít dohodu o podnikovém důchodu, bylo pravděpodobné podstatně více mužů. Stejně tak by byly do tohoto poměru zahrnuty ženy, které v této době sice pracovaly, z důvodu způsobu nebo rozsahu jejich zaměstnaneckého poměru jim ale nebyla dodatečně k zákonnému důchodu nabídnuta dohoda o podnikovém důchodu. Výsledek srovnání by tak odrazil společensko-sociální realitu dotčeného časového období, nikoliv však případný nepřímo diskriminační účinek sporných ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Předkládající soud proto musí jednak porovnat počet mužů, jejichž nárok se pohybuje nad dotčenou hranicí, ve vztahu k celkovému počtu všech mužů, kterým svědčí přímý příslib důchodu od podniku ovládaného státem. Takto vypočtený procentní podíl je třeba porovnat s podílem žen, jejichž nárok na důchod převyšuje dotčenou hranici, s celkovým počtem všech žen, kterým svědčí přímý příslib důchodu od podniků kontrolovaných státem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Pokud by z toho vyplynulo, že procento dotčených žen z podle okolností relativně malého souboru žen, na které se vztahuje oblast působnosti úpravy, není o moc nižší než procento dotčených mužů z pravděpodobně velmi velké skupiny mužů, nebyl by v důsledku toho bez další přípustný závěr, že sporné úpravy způsobují nepřímou diskriminaci na základě pohlaví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Pro konečné posouzení otázky, zda mají takto získaná čísla vypovídací hodnotu, je příslušný výlučně předkládající soud<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19931027">27. října 1993</DATE>, <NAME.CASE>Enderby</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑127/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:859">EU:C:1993:859</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990209">9. února 1999</DATE>, <NAME.CASE>Seymour-Smith a Perez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑167/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:60">EU:C:1999:60</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Villar Láiz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑161/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:382">EU:C:2019:382</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Pochybnosti o vypovídající hodnotě čísel by mohly v tomto případě vyvstat tehdy, pokud by rozdělení žen a mužů v oblasti působnosti předpisů bylo anormální, tzn. nečekané. K tomu však předkládací rozhodnutí neuvádí žádné indicie. Předkládající soud se podle všeho neopírá o čísla, podle kterých se – ve srovnání s rozdělením podle pohlaví mezi důchodci obecně – nachází mezi bývalými zaměstnanci podniků kontrolovaných státem obzvláště mnoho mužů. Nezdá se ani, že má k dispozici čísla, podle kterých by ve skupině osob pobírajících podnikové důchody bylo procentuálně více mužů, kteří jsou beneficienti přímého příslibu plnění, než žen. Z předkládacího rozhodnutí právě naopak vyplývá, že přímé přísliby důchodu představovaly až do devadesátých let obvyklý model podnikových důchodů, tzn. že 100 % mužů a 100 % žen, kterým byl v této době nabídnut podnikový důchod, získaly přímý příslib důchodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Z těchto úvah rovněž vyplývá, že omezení oblasti působnosti předpisů, které jsou předmětem sporu, na přímé přísliby důchodů od podniků kontrolovaných státem (s vyloučením jiných druhů podnikových důchodů a soukromých zaměstnavatelů) zjevně nevede jako takové k nepřímé diskriminaci na základě pohlaví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>V tomto ohledu tak či onak nedochází k nerovnému zacházení, viz k tomu výše body 52 až 54 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K určení zvláštního znevýhodnění mužů v projednávané věci</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Žalovaná na jednání upozornila na to, že nezbytné statistické údaje patrně nejsou dostupné. Z důvodu individuálně smluvního původu nároků na plnění totiž není možné obecně shrnout, kolik mužů a kolik žen získalo přímé přísliby důchodu od podniků kontrolovaných státem ani kolik z nich má nároky překračující hranice stanovené v § 24a NÖ Landes- und GemeindebezügeG a § 711 odst. 6 ASVG.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>V každém případě je možno předložit data o tom, kolik žen a mužů jsou příjemci přímého příslibu důchodu od žalované a kolika z nich se dotýká povinnosti platit příspěvek na zajištění důchodového pojištění, resp. kolik z nich je dotčeno vyloučením zvýšení jejich nároků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že statistické údaje nejsou v žádném případě jediným prostředkem k prokázání existence nepřímé diskriminace. Podle judikatury jsou pouhými indiciemi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990209">9. února 1999</DATE>, <NAME.CASE>Seymour-Smith a Perez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑167/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:60">EU:C:1999:60</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111020">20. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Brachner</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑123/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:675">EU:C:2011:675</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. O zásadních pochybnostech, se kterými je spojeno použití statistických údajů, již bylo pojednáno jinde<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Zejména ve stanovisku generálního advokáta Cosmase ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Seymour-Smith a Perez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑167/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:359">EU:C:1998:359</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0123">123</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.). V souvislosti s důkazem nepřímé diskriminace v oblasti základních svobod, viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Tesco-Global Áruházak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑323/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:567">EU:C:2019:567</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl. a 66 a násl.).</P></NOTE>. Vnitrostátní právo proto může stanovit, že důkaz o existenci nepřímé diskriminace může být podán jakýmkoli způsobem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120419">19. dubna 2012</DATE>, <NAME.CASE>Meister</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:217">EU:C:2012:217</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Villar Láiz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑161/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:382">EU:C:2019:382</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Kromě toho již Soudní dvůr rozhodl, že v rámci prokazování diskriminace nemůže nedostupnost relevantních statistických údajů vést k ohrožení dosažení cíle sledovaného směrnicí a k tomu, aby byla zbavena užitečného účinku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110721">21. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Kelly</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑104/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:506">EU:C:2011:506</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Villar Láiz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑161/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:382">EU:C:2019:382</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191003">3. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Schuch-Ghannadan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑274/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:828">EU:C:2019:828</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Soudní dvůr v této souvislosti rozhodl ve věci Schuch-Ghannadan, že je podle okolností možné sáhnout k jiným přístupným informacím<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191003">3. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Schuch-Ghannadan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑274/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:828">EU:C:2019:828</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Rozhodující je nakonec, zda předkládající soud, který je jediný příslušný k posouzení skutkových okolností, došel při posuzování takových alternativních dat k přesvědčení, že jsou validní, reprezentativní a statisticky významné a nejedná se o vyjádření čistě nahodilých či přechodných jevů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19931027">27. října 1993</DATE>, <NAME.CASE>Enderby</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑127/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:859">EU:C:1993:859</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990209">9. února 1999</DATE>, <NAME.CASE>Seymour-Smith a Perez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑167/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:60">EU:C:1999:60</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Villar Láiz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑161/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:382">EU:C:2019:382</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pokud zohledňuje data žalované, musel by odpovídajícím způsobem zhodnotit, zda rozdělení mužů a žen ve skupině osob, které pobírají plnění na základě přímého příslibu důchodu od žalované, odpovídá rozdělení mužů a žen ve skupině osob, které spadají do oblasti působnosti § 24a NÖ Landes- und GemeindebezügeG a § 711 odst. 6 ASVG.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K odůvodnění případné diskriminace na základě pohlaví</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Dojde-li předkládající soud k závěru, že zásahy do nároku na důchod, které jsou předmětem sporu, zakládají nepřímou diskriminaci na základě pohlaví, musí nakonec ověřit, zda jsou tyto zásahy objektivně odůvodněny legitimním cílem, který nemá co do činění s diskriminací na základě pohlaví, a prostředky zvolené k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19931027">27. října 1993</DATE>, <NAME.CASE>Enderby</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑127/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:859">EU:C:1993:859</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960208">8. února 1996</DATE>, <NAME.CASE>Laperre</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑8/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:36">EU:C:1996:36</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111020">20. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Brachner</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑123/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:675">EU:C:2011:675</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121122">22. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Elbal Moreno</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑385/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:746">EU:C:2012:746</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Úvodem je třeba upozornit na to, že nepřímo diskriminační účinek předpisů, pokud jej bude předkládající soud moci určit, se nanejvýš váže na již existující stav nerovného postavení. Skutečnost, že jsou dotčeni převážně muži, by totiž bylo možno vysvětlit tím, že muži v průměru stále vydělávají více než ženy a jsou nadměrně zastoupeni ve vedoucích pozicích. Na rozdíl od dříve rozhodnutých případů tedy v projednávané věci nebude stávající ekonomická nerovnost mezi pohlavími ještě zostřena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>V podobné věci Brachner, v níž byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111020">20. října 2011</DATE> (<NO.CASE>C‑123/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:675">EU:C:2011:675</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), byly příjemcům minimálních důchodů – většinou ženám – kteří se již tak nacházejí v hospodářsky slabším postavení, přiznána nižší valorizace důchodů než příjemcům vyšších důchodů.</P></NOTE>. Z toho vyplývá, že požadavky na odůvodnění případné nepřímé diskriminace jsou poměrně nižší.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Podle informací rakouské vlády sledují sporné úpravy v podstatě dva cíle. Zaprvé má být sníženo zatížení veřejného rozpočtu kvůli obzvláště vysokým důchodovým závazkům ve veřejném a poloveřejném sektoru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>K tomu viz bod 52 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Zadruhé sledují tyto úpravy cíl obecného sblížení úrovně důchodů na pozadí výrazných rozdílů ve výši nároků na důchod, které jsou považovány za nespravedlivé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v zásadě uznává zachování funkčnosti a udržení finanční stability systémů financovaných z příspěvků jako legitimní sociálněpolitické cíle<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090310">10. března 2009</DATE>, <NAME.CASE>Hartlauer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑169/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:141">EU:C:2009:141</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121122">22. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Elbal Moreno</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑385/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:746">EU:C:2012:746</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Nadto uznává, že členské státy mají v souvislosti s cíli, které chtějí sledovat v oblasti svých pracovních a sociálních politik, široký prostor pro uvážení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141111">11. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Schmitzer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑530/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2359">EU:C:2014:2359</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140619">19. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>Specht a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑501/12 bis C‑506/12, C‑540/12 a C‑541/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2005">EU:C:2014:2005</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130926">26. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>HK Danmark</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑476/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:590">EU:C:2013:590</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle ustálené judikatury ovšem musí při sledování těchto cílů používat zvolené prostředky soudržným a systematickým způsobem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090310">10. března 2009</DATE>, <NAME.CASE>Hartlauer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑169/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:141">EU:C:2009:141</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101118">18. listopadu 2010</DATE>, <NAME.CASE>Georgiev</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑250/09 a C‑268/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:699">EU:C:2010:699</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111020">20. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Brachner</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑123/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:675">EU:C:2011:675</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba s ohledem na cíl odlehčení veřejnému rozpočtu zaprvé konstatovat, že SpBegrG obsahuje rovněž úpravy týkající se obecného omezení odměn úředníků a státních zaměstnanců, jakož i ustanovení o strhávání příspěvků na zajištění důchodového pojištění v případě těchto skupin, jejichž příspěvky k důchodu jsou financovány přímo z veřejných prostředků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz bod 15 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.<?PAGE NO="15"?> Ustanovení § 711 odst. 1 ASVG kromě toho pro rok 2018 zavádí také plošné zvyšování důchodů pro osoby s nárokem na výplatu důchodu ze zákonného systému důchodového pojištění, který počítá s úplným vyloučením navýšení nad hranici <FT TYPE="NUMBER">4980</FT> eur. Zákonodárce tedy podle všeho sleduje v široké míře a systematicky cíl odlehčení veřejným financím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Zadruhé sice bylo na jednání několikrát zdůrazněno, že sporné úpravy neukládají podnikům ovládaným státem povinnost použít nastřádané částky k vytvoření důchodových rezerv. Z tohoto důvodu prý není zajištěno, aby tyto předpisy vůbec dopomohly k financování důchodů. V této souvislosti je však třeba poukázat na to, že orgány veřejné správy mohou při většinovém státním podílu výplatu zisku vynutit. Tímto způsobem je možno v případě pochybností zaručit, že nehrozí dodatečné zatížení veřejných financí, pokud podnik nepoužívá úspory odpovídajícím způsobem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Zatřetí je třeba zohlednit skutečnost, že sporné právní úpravy upravují nezvýšení nároků, resp. povinnost a rozsah plnění příspěvku na zajištění důchodového pojištění se zohledněním finančních možností dotčených osob. Dotčeny jsou podle údajů rakouské vlády pouze velmi vysoké nároky, které se pohybují nad 290 % průměrné úrovně důchodů, a rovněž rozsah příspěvku, který je třeba zaplatit, je přiměřený k výši nároku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>V tomto kontextu a vzhledem k výše zmíněné širokému prostoru pro uvážení vnitrostátního zákonodárce v oblasti sociální politiky, tedy nelze tyto právní úpravy v žádném případě považovat za nepřiměřené nebo nekonzistentní.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">5.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Závěr</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 4 odst. 2 a čl. 5 písm. c) směrnice 2006/54/ES musí být vykládány v tom smyslu, že mohou sice v zásadě bránit vnitrostátním právním předpisům, které pro příjemce podnikových důchodů ve formě přímých příslibů důchodu stanoví srážku příspěvku na zajištění důchodového pojištění, resp. neprovedení jejich smluvně sjednaného zvýšení nároků, pokud tyto nároky překračují určitou zákonem stanovenou výši. To však předpokládá, že procentní podíl příslušníků jednoho pohlaví, jejichž nároky tuto výši překračují, na celkovém počtu příslušníků tohoto pohlaví ve skupině osob, které mají nárok na dotčený druh podnikového důchodu, je podstatně vyšší než odpovídající procentní podíl příslušníků druhého pohlaví, a tuto okolnost nelze odůvodnit objektivním důvodem, který nemá co do činění s diskriminací na základě pohlaví.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K nepřímé diskriminaci na základě věku (druhá předběžná otázka)</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Podstatou druhé části druhé předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/78 brání takovým vnitrostátním ustanovením, jako jsou zásahy do nároků na důchod, které jsou předmětem sporu, pokud se jimi stanovená povinnost platit příspěvek na zajištění důchodového pojištění, resp. nezvyšování podnikového důchodu týká zejména osob starších 60 let.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Závěr o existenci nepřímé diskriminace musí být pro účely směrnice 2000/78 učiněn podle stejných zásad, jako jsou zásady, které platí pro směrnici 2006/54<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>K tomu viz výše bod 47 a násl. tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Z výše uvedeného přitom vyplývá, že s ohledem na celkový počet všech osob, na které se vztahuje sporná vnitrostátní úprava, je třeba v zásadě určit, zda rozlišování v rámci této úpravy zvláštním způsobem znevýhodňuje starší osoby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Viz <HT TYPE="ITALIC">mutatis mutandis</HT> bod 62 a násl. tohoto stanoviska a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190207">7. února 2019</DATE>, <NAME.CASE>Escribano Vindel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑49/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:106">EU:C:2019:106</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Z předkládajícího rozhodnutí však nevyplývá, že se mezi osobami, které jsou podle dotčených právních předpisů povinny platit důchodový příspěvek, resp., jejichž nároky se nezvyšují, nachází procentuálně více osob starších 60 let než mezi těmi, kterých se toto na základě výše jejich nároků netýká.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Předkládající soud má naopak za to, že nepřímou diskriminaci rozpoznal v okolnosti, že zásahy do nároků na důchod, které jsou předmětem sporu, platí nezávisle na konkrétních nevýhodách, které se tím způsobí, pouze pro příjemce přímého příslibu důchodu, kteří jsou nutně starší než příjemci jiných druhů podnikových důchodů, jelikož přísliby důchodu byly sjednávány prakticky pouze do konce devadesátých let. Podle předkládacího rozhodnutí zaměstnavatelé po zavedení podnikových penzijních fondů <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> přešli k nabízení jiných druhů podnikových důchodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je však třeba poukázat na to, že z povahy věci jsou osoby, na které se uplatní pozdější právní úprava, mladší než ty, na které se vztahuje starší právní stav. V tom však nespočívá nepřímá diskriminace na základě věku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190214">14. února 2019</DATE>, <NAME.CASE>Horgan a Keegan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑154/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:113">EU:C:2019:113</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Proto je třeba na druhou položenou otázku odpovědět tak, že čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/78 musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní předpisy, které pro příjemce podnikových důchodů určitého druhu, jejichž výše překračuje určitou zákonem stanovenou hranici, stanoví strhávání příspěvku na zajištění důchodového pojištění, resp. neprovedení smluvně stanoveného zvýšení jejich nároků, nepředstavují nepřímou diskriminaci ve smyslu tohoto ustanovení v situaci, kdy dotčený druh podnikových důchodů již nebyl po určitém okamžiku sjednáván a příjemci jiných druhů podnikových důchodů, které byly sjednány později, proto nespadají do oblasti působnosti těchto předpisů.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">D.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K základním právům Listiny (třetí až osmá předběžná otázka)</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Podstatou třetí až osmé předběžné otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je v zásadě to, jak je třeba vykládat články 17, 20, 21 a 47 Listiny s ohledem na takové vnitrostátní úpravy, jako jsou zásahy do nároků na důchod, které jsou předmětem sporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Konkrétně se svou čtvrtou a pátou otázkou nejprve táže, zda zásady rovného zacházení stanovené v článcích 20 a 21 Listiny brání takovým právním úpravám, zejména zda je v nich třeba spatřovat diskriminaci na základě majetku ve smyslu čl. 21 odst. 1 Listiny. Dále se svou šestou a sedmou otázkou táže, zda smluvní svoboda a svoboda vlastnictví mohou bránit takovým úpravám. Nakonec se předkládající soud svou osmou otázkou táže, zda je skutečnost, že se proti § 24a NÖ Landes- und GemeindebezügeG a § 711 odst. 6 ASVG nelze bránit přímo právní cestou, v rozporu s článkem 47 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Úvodem je však třeba objasnit, do jaké míry je Listina ve věci v původním řízení vůbec použitelná (k tomu bod 1). Předkládající soud se sice v tomto ohledu svou třetí otázkou pouze táže, zda použití Listiny připadá v úvahu také tehdy, pokud sporné právní úpravy nezakládají nepřímou diskriminaci ve smyslu směrnic 2000/78 a 2006/54. V této souvislosti je však třeba se zabývat rovněž námitkami Komise týkajícími se použitelných ustanovení Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Teprve po tomto přezkumu je třeba objasnit význam jednotlivých ustanovení Listiny ve vztahu k takovým právním úpravám, jako jsou právní úpravy dotčené v původním řízení (k tomu bod 2).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K oblasti působnosti Listiny (třetí předběžná otázka)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu je Listiny použitelná ve věci v původním řízení nezávisle na konstatování existence nepřímé diskriminace ve smyslu směrnice 2006/54 nebo směrnice 2000/78, jelikož sporné zásahy do nároků na důchod se týkají podnikových důchodů spadajících do věcné oblasti působnosti těchto směrnic<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>K tomu viz výše body 35 a násl. tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba připomenout, že použitelnost Listiny předpokládá jednání členských států v oblasti působnosti unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130226">26. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Åkerberg Fransson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑617/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:105">EU:C:2013:105</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140306">6. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Siragusa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑206/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:126">EU:C:2014:126</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140710">10. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Julián Hernández a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑198/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2055">EU:C:2014:2055</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Přitom však není dostačující, že vnitrostátní opatření spadá do oblastí, v níž má Unie pravomoci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140710">10. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Julián Hernández a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑198/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2055">EU:C:2014:2055</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Naopak je podle ustálené judikatury nezbytné, aby unijní právo stanovilo v dotyčné oblasti určité povinnosti pro členské státy s ohledem na situaci dotčenou v původním řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140306">6. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Siragusa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑206/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:126">EU:C:2014:126</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod. 25 a 26), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140710">10. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Julián Hernández a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑198/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2055">EU:C:2014:2055</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Pouhá okolnost, že se sporné vnitrostátní právní úpravy týkají podnikových důchodů, proto nestačí k tomu, aby se Listina použila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž sporné úpravy v rovině skutkového stavu zavádějí při výpočtu dávek nepřímou diskriminaci na základě pohlaví, která vyžaduje odůvodnění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>K tomu viz body 56 až 69 uvedeného stanoviska.</P></NOTE>, podléhají konkrétním požadavkům unijního práva při formování podnikových důchodů. Podle směrnic 2006/54 a 2000/78 totiž nesmí při vyměření a výpočtu dávek v systémech sociálního zabezpečení pracovníků docházet k diskriminaci. Sporné předpisy tedy v tomto ohledu představují uplatňování unijního práva ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130508">8. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Ymeraga a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑87/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:291">EU:C:2013:291</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Podle Komise má však i pro případ, že sporné úpravy vedou k nepřímé diskriminaci na základě pohlaví, být použitelný pouze čl. 21 odst. 1 Listiny, a to jen v rozsahu, v němž zakazuje diskriminaci na základě pohlaví. Neboť vzhledem k tomu, že směrnice 2006/54 v tomto ohledu konkretizuje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Ke směrnici 2000/78 viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100119">19. ledna 2010</DATE>, <NAME.CASE>Kücükdeveci</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑555/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:21">EU:C:2010:21</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110913">13. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>Prigge a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑447/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:573">EU:C:2011:573</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130926">26. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>HK Danmark</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑476/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:590">EU:C:2013:590</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141111">11. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Schmitzer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑530/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2359">EU:C:2014:2359</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Bowman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑539/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:977">EU:C:2016:977</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> článek 21 Listiny, provádí členský stát v důsledku toho unijní právo pouze v tomto rozsahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Skutečnost, že je tato vázanost široká, ale zaprvé odpovídá smyslu a účelu vázanosti členských států Listinou při uplatňování unijního práva. Podle čl. 51 odst. 1 Listiny jsou totiž unijní orgány při všech svých činnostech, a tudíž v širokém rozsahu, vázány Listinou. Vázanost členských států, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>pokud uplatňují právo Unie<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>, má ale právě zajistit, aby tyto státy jakožto zástupci Unie neporušovaly základní práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Viz také stanovisko generálního advokáta Saugmandsgaard Øe ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Maďarsko (užívací práva k zemědělským plochám)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑235/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:971">EU:C:2018:971</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Jejich vázanost Listinou tak co do rozsahu musí odpovídat vázanosti Unie.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Zadruhé judikatura Soudního dvora, podle které antidiskriminační směrnice konkretizují článek 21 Listiny, neznamená, že tyto směrnice určují normativní obsah tohoto základního práva s tím následkem, že mimoto neexistuje ochrana základních práv<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Zákaz diskriminace uvedený v čl. 21 Listiny nemusí být konkretizován a je účinný sám o sobě, viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180417">17. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>Egenberger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑414/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:257">EU:C:2018:257</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190122">22. ledna 2019</DATE>, <NAME.CASE>Cresco Investigation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑193/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:43">EU:C:2019:43</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Naopak je třeba tyto směrnice podle této judikatury vykládat ve světle článku 21 Listiny. Z toho vyplývá, že v případě konstatování porušení prvního již není třeba zvlášť zkoumat porušení článku 21 Listiny ze stejného úhlu pohledu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120607">7. června 2012</DATE>, <NAME.CASE>Tyrolean Airways Tiroler Luftfahrt Gesellschaft</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑132/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:329">EU:C:2012:329</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141111">11. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Schmitzer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑530/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2359">EU:C:2014:2359</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141113">13. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Vital Pérez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑416/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2371">EU:C:2014:2371</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Respektování ostatních základních práv Listiny je vedle toho ovšem samozřejmě povinné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Soudní dvůr již v souladu s tím rozhodl, že jsou členské státy v oblasti působnosti směrnice 2000/78 povinny dodržovat články 28, 15 a 16 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110908">8. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>Hennigs v. Mai</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑297/10 a C‑298/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:560">EU:C:2011:560</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110721">21. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Fuchs a Köhler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑159/10 a C‑160/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:508">EU:C:2011:508</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170314">14. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>G4S Secure Solutions</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑157/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:203">EU:C:2017:203</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Kromě toho upozornil na povinnost členských států dodržovat článek 7 a čl. 24 odst. 2 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160913">13. září 2016</DATE>, <NAME.CASE>Rendón Marín</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑165/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:675">EU:C:2016:675</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> v oblasti působnosti směrnice 2004/38/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="158" PAGE.FIRST="77" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 158, s. 77</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/05, s. 46).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Na třetí otázku je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 51 odst. 1 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že uplatňování unijního práva spočívá v legislativní úpravě podnikových důchodů spadajících do působnosti směrnic 2006/54 a 2000/78, pokud je tím zavedena diskriminace ve smyslu těchto směrnic vyžadující odůvodnění.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K výkladu jednotlivých základních práv</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K článku 21 odst. 1 Listiny (čtvrtá a pátá předběžná otázka)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Výše již bylo uvedeno, že čl. 21 odst. 1 Listiny již nelze zkoumat z hlediska diskriminace na základě pohlaví nebo věku také v případě, že předkládající soud dospěje k závěru, že sporné úpravy zakládají nepřímou diskriminaci na základě pohlaví vyžadující odůvodnění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Viz bod 101 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. V tomto ohledu tedy není třeba odpovídat na čtvrtou předběžnou otázku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Je však třeba posoudit, jak má být čl. 21 odst. 1 Listiny vykládán z hlediska diskriminace na základě majetku s ohledem na sporné právní úpravy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Tomu nebrání skutečnost, že směrnice 2000/78 nevypočítává majetek jako důvod diskriminace a že čl. 21 odst. 1 Listiny nemůže rozšířit oblasti působnosti této směrnice o další důvod diskriminace, který v ní není stanoven<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Chacón Navas</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑13/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:456">EU:C:2006:456</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>FOA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑354/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2463">EU:C:2014:2463</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150521">21. května 2015</DATE>, <NAME.CASE>SCMD</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:336">EU:C:2015:336</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V této souvislosti totiž nejde o posouzení porušení směrnice 2000/78, ale o dodržení ustanovení Listiny při uplatňování unijního práva členským státem, konkrétně v případě diskriminace ve smyslu směrnice 2006/54.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Soudní dvůr podle všeho dosud neměl možnost se vyjádřit k otázce diskriminace na základě majetku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Odpověď na otázku, jakým konkrétním opatřením by uvedený zákaz mohl bránit, však může v projednávaném případě podle mého názoru zůstat otevřená, jelikož z hlediska odůvodnění případné diskriminace na základě majetku nemohou v žádném případě platit jiná kritéria než z hlediska diskriminace na základě pohlaví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Viz výše body 77 až 82 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Ve výsledku by tedy bylo třeba považovat možnou diskriminaci na základě majetku přinejmenším za odůvodněnou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K článkům 16 a 17 Listiny (šestá a sedmá předběžná otázka)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Podle názoru předkládajícího soudu by předmětné úpravy mohly být kromě toho v rozporu s čl. 17 odst. 1 Listiny, jelikož představují <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>přímý zásah s účinky vyvlastnění na základě zákona a bez náhrady<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> do vlastnického práva dotčených důchodců. Kromě toho je podle předkládající soudu dotčeno vlastnické právo bývalých zaměstnavatelů, jelikož bylo zasaženo do jejich smluvní svobody v rozsahu, v němž oproti smluvním ujednáním nesmí zvýšit nároky na podnikový důchod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Podle judikatury Soudního dvora patří smluvní svoboda ke svobodě podnikání zaručené v článku 16 Listiny. Tato svoboda zahrnuje svobodu určit cenu plnění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120419">19. dubna 2012</DATE>, <NAME.CASE>F-Tex</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑213/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:215">EU:C:2012:215</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130122">22. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Sky Österreich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑283/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:28">EU:C:2013:28</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, respektive ji sjednat. V rozsahu, v němž je zásahy, které jsou předmětem sporu, regulována výše smluvně sjednaného podnikového důchodu, který je podle judikatury třeba považovat za složku odměny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Viz k tomu odkazy v poznámce pod čarou č. 13 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, je tím omezována svoboda podnikání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>vlastnictví<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> uvedený v čl. 17 odst. 1 Listiny zahrnuje všechna majetková práva, z nichž s ohledem na právní řád plyne právní postavení umožňující nositeli těchto práv jejich nezávislý výkon na svůj účet<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130122">22. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Sky Österreich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑283/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:28">EU:C:2013:28</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Z pohledu zaměstnance k tomu patří v zásadě i nároky na důchod. Podle judikatury Soudního dvora však vlastnické právo nelze vykládat tak, že přiznává nárok na starobní důchod v určité výši<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170613">13. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Florescu a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑258/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:448">EU:C:2017:448</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Zejména nemohou být pouze budoucí a nejisté vyhlídky takového zvýšení hodnoty, jako je roční úprava podnikového důchodu, ještě považovány za konkrétní vlastnické postavení. Pokud je však část z již nabytých práv zadržena, je to třeba považovat za omezení užívání majetku ve smyslu čl. 17 odst. 1 věta třetí Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>Takové omezení základního práva na vlastnictví a svobody podnikání vyžaduje podle čl. 52 odst. 1 Listiny, aby bylo stanoveno zákonem a respektovalo podstatu těchto práv. Při dodržení zásady proporcionality může být navíc zavedeno pouze tehdy, pokud je nezbytné a skutečně odpovídá cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170613">13. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Florescu a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑258/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:448">EU:C:2017:448</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130122">22. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Sky Österreich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑283/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:28">EU:C:2013:28</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>I zde lze v zásadě odkázat na úvahy týkající se odůvodnění případné nepřímé diskriminace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>K tomu viz již výše body 77 až 82 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Soudní dvůr zejména přiznal členským státům také v souvislosti s omezením vlastnických práv, která sledují cíl snížení částek mezd ve veřejném sektoru a reformy důchodového systému široký prostor pro uvážení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170613">13. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Florescu a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑258/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:448">EU:C:2017:448</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Ve prospěch toho, že je v projednávané věci respektována podstata práva na vlastnictví a přiměřenost omezení hovoří to, že povinnost platit příspěvek na zajištění důchodového pojištění zasahuje pouze nároky překračující určitou výši a rozsah této povinnosti se naopak řídí výší nároku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170613">13. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Florescu a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑258/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:448">EU:C:2017:448</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="20"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K článku 47 Listiny (osmá předběžná otázka)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>Předkládající soud má konečně za to, že je porušení článku 47 Listiny třeba spatřovat v tom, že se dotčení důchodci nemohou přímo bránit proti ústavněprávním ustanovením SpBegrG a předpisům, které z nich vycházejí, a uplatňovat porušení unijního práva, ale jsou odkázáni na to zažalovat své bývalé zaměstnavatele o náhradu škody a vrácení stržených částek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>V této souvislosti postačuje poznámka, že podle judikatury postačuje k dodržení základního práva podle čl. 47 listiny incidenční možnost přezkumu, pokud v rámci této možnosti žaloby lze jako předběžnou otázku vyjasnit slučitelnost vnitrostátních ustanovení s unijním právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19810707">7. července 1981</DATE>, <NAME.CASE>Rewe-Handelsgesellschaft Nord und Rewe-Markt Steffen</NAME.CASE> (<NO.CASE>158/80</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1981:163">EU:C:1981:163</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070313">13. března 2007</DATE>, <NAME.CASE>Unibet</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:163">EU:C:2007:163</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tomu tak v projednávaném případě zjevně je.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Landesgericht Wiener Neustadt (zemský soud ve Wiener Neustadt, Rakousko) následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>1)</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 2 a čl. 5 písm. c) směrnice 2006/54/ES je třeba vykládat v tom smyslu, že sice mohou v zásadě bránit vnitrostátním právním předpisům, které pro příjemce podnikových důchodů ve formě přímých příslibů důchodu od podniků kontrolovaných státem stanoví strhávání příspěvku na zajištění důchodového pojištění, resp. neprovedení smluvně sjednaného zvýšení jejich nároků, pokud tyto nároky překračují určitou zákonem stanovenou výši. To však předpokládá, že procentní podíl příslušníků jednoho pohlaví, jejichž nároky tuto výši překračují, z celkového počtu příslušníků tohoto pohlaví ve skupině osob, které mají nárok na dotčený druh podnikového důchodu, je podstatně vyšší než odpovídající procentní podíl příslušníků druhého pohlaví, a tuto okolnost nelze odůvodnit objektivním důvodem, který nemá co do činění s diskriminací na základě pohlaví.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 směrnice 2000/78/ES je třeba vykládat v tom smyslu, že vnitrostátní ustanovení, která pro příjemce podnikových důchodů určitého druhu, jejichž výše překračuje určitou zákonem stanovenou hranici, stanoví strhávání příspěvku na zajištění důchodového pojištění, resp. neprovedení smluvně stanoveného zvýšení jejich nároků, nepředstavují nepřímou diskriminaci na základě věku ve smyslu tohoto ustanovení v situaci, kdy dotčený druh podnikového důchodu po určitém okamžiku již nebyl sjednáván a příjemci jiných druhů podnikových důchodů, které byly sjednány později, proto do oblasti působnosti těchto předpisů nespadají.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Článek 51 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie je třeba vykládat v tom smyslu, že uplatňování unijního práva spočívá v legislativní úpravě podnikových důchodů, které spadají do oblasti působnosti směrnic 2006/54 a 2000/78, pokud se tím zavádí diskriminace ve smyslu těchto směrnic vyžadující odůvodnění.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Článek 16 Listiny je třeba vykládat v tom smyslu, že omezení svobody zaměstnavatele sjednat odměnu za práci zaměstnance je třeba považovat za odůvodněné, pokud je při dodržení zásady proporcionality nezbytné a skutečně odpovídá cílům obecného zájmu, jako je cíl udržení financování důchodových systémů. Obdobné platí pro omezení užívání majetku zaměstnance ve smyslu čl. 17 odst. 1 Listiny prostřednictvím zadržení části nároku na podnikový důchod, překročí-li tento nárok určitou hranici a výše příspěvku, který má být zaplacen, je závislá na výši nároku.</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="21"?><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>Článek 47 Listiny je třeba vykládat v tom smyslu, že nevyžaduje, aby byl v právním řádu členského státu stanoven opravný prostředek, jehož hlavním předmětem je návrh na posouzení slučitelností s unijním právem, pokud jiné opravné prostředky, které nejsou upraveny méně příznivě než odpovídající vnitrostátní žaloby, umožňují posouzení této slučitelností jako předběžné otázky.<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>