C‑181/1462014CO0181EU:C:2014:74000011122CJ

USNESENÍ ZE DNE 6. 5. 2014 – VĚC C‑181/14

G

<TI><P><HT TYPE="UC">Usnesení předsedy Soudního dvora</HT></P><P><DATE ISO="20140506">6. května 2014</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI>Zrychlené řízení

Ve věci C‑181/14,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Bundesgerichtshof (Německo) ze dne 8. dubna 2014, došlým Soudnímu dvoru dne 14. dubna 2014, v trestním řízení proti

G.,

PŘEDSEDA SOUDNÍHO DVORA,

s přihlédnutím k návrhu J. Malenovského, soudce zpravodaje,po vyslechnutí generálního advokáta Y. Bota,vydává toto<TI><P><HT TYPE="BOLD">Usnesení</HT></P></TI>1Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu pojmu léčivý přípravek ve smyslu čl. 1 bodu 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, s. 67; Zvl. vyd. 13/27, s. 69), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/27/ES ze dne 31. března 2004 (Úř. věst. L 136, s. 34; Zvl. vyd. 13/34, s. 262, dále jen směrnice 2001/83).2Tato žádost byla podána v rámci trestního řízení zahájeného proti G., jemuž je kladeno za vinu, že prodával bylinné směsi obsahující mimo jiné syntetické kanabinoidy, na které se německý zákon o omamných látkách (Betäubungsmittelgesetz) v době rozhodné z hlediska skutečností původního sporu nevztahoval.3V prvním stupni řízení uložil Landgericht Itzehoe (Německo) G. trest odnětí svobody v délce čtyř a půl roku a peněžitý trest ve výši 200000 eur. Dospěl totiž k závěru, že prodej těchto směsí je uváděním nebezpečných léčivých přípravků na trh ve smyslu § 5 odst. 1 a § 4 odst. 17 německého zákona o léčivých přípravcích (Arzneimittelgesetz), a že se tak G. dopustil trestného činu podle § 95 odst. 1 bodu 1 tohoto zákona.4G. podal k předkládajícímu soudu opravný prostředek Revision.5V této souvislosti se Bundesgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

Je třeba čl. 1 bod 2 písm. b) směrnice 2001/83 [...] vykládat v tom smyslu, že látky nebo kombinace látek ve smyslu tohoto ustanovení, které pouze ovlivňují fyziologické funkce u člověka – tedy je neobnovují ani neupravují – se za léčivé přípravky mají považovat pouze tehdy, mají-li terapeutický účinek nebo každopádně způsobují-li pozitivní ovlivnění tělesných funkcí? Nespadají tedy látky nebo kombinace látek, které se konzumují výlučně pro své psychoaktivní účinky vyvolávající stav opojení, a přitom každopádně mají účinek, který ohrožuje zdraví, pod pojem léčivý přípravek podle této směrnice?

6Samostatným podáním ze dne 8. dubna 2014 předkládající soud požádal Soudní dvůr o projednání věci v naléhavém řízení o předběžné otázce podle článku 107 jednacího řádu Soudního dvora.7K odůvodnění své žádosti předkládající soud uvedl, že pokud by Soudní dvůr na předběžnou otázku odpověděl kladně, nemohl by být G. trestně odpovědný za skutky, které jsou mu kladeny za vinu, a byl by tedy držen ve vazbě neprávem.8Rozhodnutím ze dne 15. dubna 2014 třetí senát Soudního dvora rozhodl, že se žádosti předkládajícího soudu o projednání věci v naléhavém řízení o předběžné otázce podle článku 23a statutu Soudního dvora Evropské unie a podle článku 107 jednacího řádu nevyhovuje, neboť směrnice 2001/83, jejíž výklad je požadován, byla přijata na základě článku 95 ES, nyní článku 114 SFEU, který je zařazen v hlavě VII části třetí Smlouvy o FEU. Naléhavé řízení o předběžné otázce je přitom vyhrazeno jen pro žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které se týkají jedné nebo více otázek v oblastech upravených v hlavě V části třetí Smlouvy.9V souladu s čl. 105 odst. 1 jednacího řádu ale předseda Soudního dvora může po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta výjimečně i bez návrhu rozhodnout o projednání věci ve zrychleném řízení podle článku 23a statutu Soudního dvora a čl. 105 odst. 1 jednacího řádu, pokud povaha věci vyžaduje, aby byla projednána bez zbytečného odkladu.10V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že ponechání G. ve vazbě závisí výlučně na odpovědi, jež bude dána na otázku předkládajícího soudu. Článek 267 čtvrtý pododstavec SFEU přitom stanoví, že Soudní dvůr rozhodne v co nejkratší lhůtě, týká-li se jednání před soudem členského státu osoby ve vazbě.11Za těchto okolností je nutno konstatovat, že povaha věci odůvodňuje její projednání v co nejkratší lhůtě.12Proto je třeba bez návrhu rozhodnout, že věc C‑181/14 bude projednána ve zrychleném řízení.Z těchto důvodů předseda Soudního dvora rozhodl takto:

Rozhoduje se bez návrhu, že věc C‑181/14 bude projednána ve zrychleném řízení podle článku 23a statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 105 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora.

Podpisy.