<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑38/16</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62016CC0038</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:163">EU:C:2017:163</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>14</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>14</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA M. CAMPOS SÁNCHEZ-BORDONY – VĚC C‑38/16</P><P>COMPASS CONTRACT SERVICES</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Manuela Campos Sánchez-Bordony</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20170302">2. března 2017</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: španělština.</P></NOTE></P></TI><STI><P>Věc C‑38/16</P><P>Compass Contract Services Limited</P><P>proti</P><P>Commissioners for Her Majesty’s Revenue &amp; Customs</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná First-tier Tribunal (Tax Chamber) (senát pro daňové spory Soudu prvního stupně, Spojené království)]</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>DPH</KEYWORD><KEYWORD>Neoprávněně vybraná daň</KEYWORD><KEYWORD>Podmínky vrácení</KEYWORD><KEYWORD>Vnitrostátní právní úprava zavádějící promlčecí lhůtu</KEYWORD><KEYWORD>Rozdíl oproti lhůtě stanovené pro vrácení neoprávněně zamítnutého odpočtu</KEYWORD><KEYWORD>Zásady rovného zacházení, daňové neutrality a efektivity</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Povoluje unijní právo, aby se promlčecí lhůty v případě žádostí o vrácení neoprávněně zaplacené daně z přidané hodnoty (DPH) lišily datem nabytí své účinnosti od lhůt uplatňovaných v případě žádostí o odpočet této daně? Takto lze shrnout podstatu otázky, kterou pokládá britský soud ve sporu, v němž proti sobě stojí společnost Compass Contract Services (UK) Ltd. (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Compass<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) a daňové orgány dané země.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne <DATE ISO="20020711">11. července 2002</DATE>, Marks &amp; Spencer<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Věc C‑62/00; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>M&amp;S I<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:435">EU:C:2002:435</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, že zásady efektivity a ochrany legitimního očekávání brání takové vnitrostátní právní úpravě [jako je finanční zákon z roku 1997 (Finance Act 1997)], která se zpětnou účinností zkracuje lhůtu pro podání žádosti o vrácení DPH vybrané v rozporu se směrnicí 77/388/EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Šestá směrnice ze dne <DATE ISO="19770517">17. května 1977</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1977">Úř. věst. 1977, L 145, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>šestá směrnice<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</P></NOTE> z šesti let na tři roky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Britský zákonodárce poté na základě výše uvedeného rozsudku stanovil, že se toto zkrácení lhůty nepoužije na žádosti o vrácení DPH, jež se týkají účetních období předcházejících datu zavedení této zkrácené lhůty. O něco později bylo totéž ustanovení přijato i v souvislosti s (opožděně podanými) žádostmi o odpočet DPH na vstupu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Správní praxe a následné legislativní zásahy vedly nicméně k tomu, že ve Spojeném království dochází k rozdílnému zacházení, pokud jde o datum, kdy začíná běžet lhůta pro jednu kategorii žádostí (žádosti o vrácení DPH) a pro kategorii druhou (žádosti o odpočet DPH). Předkládající soud se táže Soudního dvora, zda je toto rozdílné zacházení slučitelné se zásadami unijního práva, zvláště pak se zásadou rovnosti.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><P>Šestá směrnice</P><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 17, který je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Vznik a rozsah nároku na odpočet daně<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, stanoví toto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="017.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Nárok na odpočet daně vzniká okamžikem vzniku daňové povinnosti z odpočitatelné daně.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="017.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Jsou-li zboží a služby použity pro účely jejích zdanitelných plnění, je osoba povinná k dani oprávněna odpočíst od daně, kterou je povinna odvést:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>[DPH], která je splatná nebo byla odvedena s ohledem na zboží nebo služby, jež jí byly nebo mají být dodány jinou osobou povinnou k dani;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>[DPH], která je splatná nebo byla odvedena s ohledem na dovezené zboží;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>[DPH] splatnou podle čl. 5 odst. 7 písm. a) a čl. 6 odst. 3.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 18, který je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Pravidla uplatňování nároku na odpočet daně<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, stanoví toto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="018.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pro uplatnění nároku na odpočet daně musí osoba povinná k dani:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>při odpočtu daně podle čl. 17 odst. 2 písm. a) vlastnit fakturu vystavenou v souladu s čl. 22 odst. 3;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>při odpočtu daně podle čl. 17 odst. 2 písm. b) vlastnit dovozní doklad, v němž je uvedena jako příjemce nebo dovozce a který udává nebo umožňuje výpočet výše splatné daně;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>při odpočtu daně podle čl. 17 odst. 2 písm. c) splnit náležitosti předepsané jednotlivými členskými státy;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>je-li žádána, aby zaplatila daň jako zákazník nebo kupující v případech, na které se vztahuje čl. 21 bod 1, splnit náležitosti předepsané jednotlivými členskými státy.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="018.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Osoba povinná k dani provede odpočet daně tak, že od celkové výše daně splatné za dané zdaňovací období odečte celkovou výši daně, u níž v průběhu téhož období vznikl nárok na odpočet, který může být uplatněn podle odstavce 1.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="018.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy stanoví podmínky a postup, jímž může být osoba povinná k dani oprávněna k provedení odpočtu daně, který neprovedla v souladu s odstavci 1 a 2.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="018.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Jestliže za dané zdaňovací období výše přípustného odpočtu daně překročí výši splatné daně, mohou členské státy vrátit daň nebo převést nadměrný odpočet daně do následujícího období v souladu s podmínkami, které samy stanoví.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Vývoj právních předpisů v této oblasti do přijetí Finance Act 1997 (finanční zákon z roku 1997) byl v rozsudku M&amp;S I popsán následovně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Body 8 až 15 tohoto stanoviska představují téměř doslovný přepis bodů 4 až 11 rozsudku M&amp;S I.</P></NOTE>:</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Vnitrostátní právní předpisy nebyly v požadovaném souladu s čl. 11 částí A bodu 1 písm. a) šesté směrnice, a to až do doby, kdy Finance (N.<HT TYPE="SUP">o</HT> 2) Act 1992 (druhý finanční zákon z roku 1992) s účinností od <DATE ISO="19920801">1. srpna 1992</DATE> změnil čl. 10 odst. 3 Value Added Tax Act 1983 (zákon o DPH z roku 1983).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Od zmíněného okamžiku má výše uvedené ustanovení toto znění:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Pokud protiplnění za dodání zboží nebo za poskytnutí služeb není zcela či částečně tvořeno peněžitou částkou, předpokládá se, že jeho hodnota odpovídá peněžité částce, která je po přičtení použitelné daně rovnocenná danému protiplnění.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Pokud jde o právní předpisy upravující vrácení neoprávněně zaplacených částek DPH, článek 24 Finance Act 1989 (finanční zákon z roku 1989) zní od <DATE ISO="19900101">1. ledna 1990</DATE> takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>1)</NO.P><TXT>Odvedla-li osoba povinná k dani Commissioners[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Orgán daňové správy, který je ve Spojeném království příslušný k vybírání DPH.</P></NOTE> ] částku daně z přidané hodnoty, která nebyla dlužná, mají Commissioners povinnost jí tuto částku vrátit.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Commissioners jsou povinni vrátit dlužnou částku podle tohoto článku pouze na základě žádosti.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Po uplynutí šesti let od data zaplacení již nelze požadovat vrácení žádné částky na základě tohoto článku, s výhradou použitelnosti ustanovení obsažených v následujícím odstavci.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>V případě zaplacení částky ve prospěch Commissioners omylem lze požádat o vrácení této částky na základě tohoto článku, a to kdykoli během šesti let od okamžiku, kdy žadatel zjistil omyl nebo kdy tento omyl mohl zjistit, pokud by postupoval s řádnou péčí.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>7)</NO.P><TXT>S výjimkou případů uvedených v tomto článku nejsou Commissioners povinni vrátit žádnou částku daně z přidané hodnoty na základě skutečnosti, že v jejich prospěch nevznikl žádný daňový dluh.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 24 Finance Act 1989 (finanční zákon z roku 1989) byl zrušen a nahrazen článkem 80 Value Added Tax Act 1994 (zákon o DPH z roku 1994), který vstoupil v platnost dne <DATE ISO="19940901">1. září 1994</DATE>. Znění příslušných ustanovení článku 80 se v podstatě shoduje se zněním článku 24.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Člen britské vlády Paymaster General (hlavní pokladník) oznámil dne <DATE ISO="19960718">18. července 1996</DATE> parlamentu, že vzhledem k tomu, že státní pokladna je ve stále větším měřítku oslabována podáváním žádostí o vrácení neoprávněně zaplacených částek daně, má vláda v úmyslu změnit přijetím Finance Bill 1997 (návrh finančního zákona z roku 1997) promlčecí lhůtu týkající se žádostí o vrácení DPH<?PAGE NO="4"?> a dalších nepřímých daní, a to zkrácením na tři roky. Nově zavedená promlčecí lhůta měla být bezprostředně použitelná na žádosti, které již byly ke dni tohoto oznámení vyřizovány, což mělo zabránit tomu, aby navrhovaná legislativní změna ztratila účinnost v důsledku časové prodlevy, která mohla vzniknout do doby, než bude projednávání v parlamentu ukončeno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19961204">4. prosince 1996</DATE> schválila Dolní sněmovna návrh rozpočtu předloženého vládou, a to včetně návrhu oznámeného dne <DATE ISO="19960718">18. července 1996</DATE>, který byl vložen jako článek 47 do návrhu finančního zákona z roku 1997.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Finanční zákon z roku 1997 byl s konečnou platností schválen dne <DATE ISO="19970319">19. března 1997</DATE>. Článkem 47 odst. 1 tohoto zákona byl změněn článek 80 Value Added Tax 1994 (zákon o DPH z roku 1994) tak, že došlo ke zrušení odstavce 5 a ke změně odstavce 4, který zní po této změně takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Commissioners nejsou povinni vrátit na základě žádosti podané podle tohoto článku žádnou částku, která jim byla zaplacena více než tři roky před podáním žádosti.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 47 odst. 2 finančního zákona z roku 1997 stanoví toto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>[…] má se za to, že odstavec 1 vstoupil v platnost dne <DATE ISO="19960718">18. července 1996</DATE>; toto ustanovení se použije pro účely jakéhokoliv vrácení daně uskutečněného k uvedenému nebo pozdějšímu datu na všechny žádosti podané podle článku 80 zákona o dani z přidané hodnoty z roku 1994, včetně žádostí podaných před tímto datem a žádostí týkajících se plateb uskutečněných před tímto datem.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Článek 25 odst. 6 zákona o DPH z roku 1994 stanoví, že odpočet daně na vstupu podle čl. 25 odst. 2 a vyplacení přeplatku na DPH se neprovádějí, s výjimkou nároku uplatněného prostřednictvím žádosti podané příslušným způsobem a v příslušné lhůtě, která bude určena nařízením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Článek 29 odst. 1 A Value Added Tax Regulations 1995 (nařízení o DPH z roku 1995) ve znění platném v době od <DATE ISO="19970501">1. května 1997</DATE> do <DATE ISO="20090331">31. března 2009</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>V tomto období byla podána žádost společnosti Compass o vrácení daně.</P></NOTE> stanoví, že daňový orgán není povinen přijmout žádnou žádost o odpočet daně na vstupu, je-li tato žádost podána více než tři roky po datu, kdy mělo být podáno prohlášení týkající se příslušného účetního období.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Článek 121 odst. 1 Finance Act 2008 (finanční zákon z roku 2008) stanoví, že požadavek uvedený v čl. 80 odst. 4 zákona o DPH z roku 1994 se nevztahuje na žádost o částku, která byla přiznána nebo zaplacena za předepsané zúčtovací období končící před 4. prosincem 1996, pokud byla tato žádost podána před 1. dubnem 2009.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Článek 121 odst. 2 finančního zákona z roku 2008 stanoví, že čl. 25 odst. 6 zákona o DPH z roku 1994 se nevztahuje na žádost o odpočet daně na vstupu, která se stala splatnou v rámci předepsaného zúčtovacího období končícího před 1. květnem 1997, pokud byla tato žádost podána před 1. dubnem 2009.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Článek 121 odst. 4 finančního zákona z roku 2008 stanoví, že tento právní předpis nabývá účinnosti dne <DATE ISO="20080319">19. března 2008</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Compass je společnost zajišťující dodávky studených pokrmů, v jejíž prospěch soudy v červnu 2006 uznaly, že některá plnění, za něž tato společnost během předchozích účetních období účtovala a přiznávala DPH, ve skutečnosti této dani nepodléhala.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Britské soudy konkrétně uznaly, že se na tato plnění vztahuje osvobození od daně, které je stanoveno v čl. 28 odst. 2 šesté směrnice. Commissioners proto uznali, že částky DPH, které Compass odvedla, představují přeplatek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>V lednu 2008 uplatnila Compass nárok na vrácení přeplatku DPH, který vyúčtovala a přiznala v období od <DATE ISO="19730401">1. dubna 1973</DATE> do <DATE ISO="20020202">2. února 2002</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Commissioners vyhověli nároku na vrácení částek neoprávněně zaplacených v období od <DATE ISO="19730401">1. dubna 1973</DATE> do <DATE ISO="19961031">31. října 1996</DATE>, přičemž uvedli, že nároky týkající se zbývajících období jsou promlčené.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Compass napadla rozhodnutí Commisioners před First-tier Tribunal (Tax Chamber) (senát pro daňové spory Soudu prvního stupně, Spojené království) a poukázala přitom na rozdílné zacházení s žádostmi o vrácení neoprávněně zaplacené DPH na straně jedné a žádostmi o odpočet této daně na straně druhé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Toto rozdílné zacházení se podle ní projevuje tím, že prvně jmenovaným žádostem může být vyhověno pouze v případě, že se vztahují k účetním obdobím skončeným před 4. prosincem 1996, kdežto lhůta stanovená pro posledně jmenované žádosti trvá až do <DATE ISO="19970501">1. května 1997</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Předmětem původního řízení je tedy pouze vrácení DPH, která byla neoprávněně zaplacena od <DATE ISO="19961101">1. listopadu 1996</DATE> do <DATE ISO="19970430">30. dubna 1997</DATE> (účetní čtvrtletí 04/96 a 01/97).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Za těchto okolností položil soud, který má vyřešit projednávaný spor, předběžnou otázku Soudnímu dvoru.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Předběžné otázky, které byly položeny dne <DATE ISO="20160125">25. ledna 2016</DATE>, zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>1)</NO.P><TXT>Představuje rozdílné zacházení s tzv. <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Fleming claims<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="2018" ID="QE0013"/> souvisejícími s daní na výstupu (jež bylo možné uplatnit za období končící před 4. prosincem 1996) a s tzv. <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Fleming claims<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="2018" ID="QE0014"/> souvisejícími s daní na vstupu (jež bylo možné uplatnit za období končící před 1. květnem 1997 – tj. později než v případě <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Fleming claims<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="2018" ID="QE0015"/> souvisejícími s daní na výstupu) ve Spojeném království:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>porušení unijní zásady rovného zacházení nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>porušení unijní zásady daňové neutrality nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>porušení unijní zásady efektivity nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>porušení jakékoli jiné relevantní unijní zásady?</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Pokud bude odpověď na kteroukoli z otázek 1) a) až d) kladná, jak by mělo být zacházeno s tzv. <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Fleming claims<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="2018" ID="QE0016"/> v souvislosti s daní na výstupu týkajícími se období od <DATE ISO="19961204">4. prosince 1996</DATE> do <DATE ISO="19970430">30. dubna 1997</DATE>?<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem a postoje účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Řízení se zúčastnily Compass, vláda Spojeného království a Komise, které předložily písemná vyjádření a zúčastnily se jednání konaného dne <DATE ISO="20061208">8. prosince 2006</DATE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Compass se domnívá, že první otázka by měla být zodpovězena kladně. Rozdílné zacházení, na něž upozornila, nelze odůvodnit v souladu se zásadou rovnosti, neboť obě srovnávané situace se týkají vrácení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>přeplatku na DPH<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>. Má za to, že z myšlenky, jíž se řídí vnitrostátní právní předpisy upravující zpětnou účinnost promlčení, vyplývá, že záměrem Commissioners bylo, aby byly tyto předpisy používány na všechny žádosti o vrácení přeplatku na DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>V souvislosti se zásadou neutrality Compass tvrdí, že je s ní zacházeno méně příznivě než s jejími hypotetickými soutěžiteli, kteří během sporného období uplatňují nárok na odpočet DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Pokud jde o druhou otázku, Compass uvádí, že v souladu s rozsudkem ze dne <DATE ISO="20080410">10. dubna 2008</DATE>, Mark &amp; Spencer<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Věc C‑309/06; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>M&amp;S II<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:211">EU:C:2008:211</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> by na ni měl předkládající soud použít stejnou promlčecí lhůtu, jaká platí pro žádosti o odpočet DPH, neboť toto ustanovení je příznivější. Dodává, že opačný postup je v rozporu se zásadou efektivity.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Vláda Spojeného království je toho názoru, že s ohledem na položené otázky musí být za jedinou relevantní zásadu považována zásada rovnosti. Tato zásada za okolností projednávaného případu nebrání rozdílnému zacházení, na něž upozornila Compass, neboť postavení Compass nelze srovnat s postavením společnosti <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>opožděně<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> podávající žádost o odpočet DPH. Obě tyto situace jsou podle názoru zmíněné vlády odlišné jak z hlediska skutkových okolností, tak z hlediska právní povahy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Pokud jde o skutkové okolnosti, britská vláda uvádí, že zmíněný rozdíl je důsledkem toho, že jednotlivá omezení (v obou případech na dobu tří let) byla zavedena v různých okamžicích poté, co bylo v rozsudku M&amp;S I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑62/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:435">EU:C:2002:435</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> konstatováno porušení unijního práva. S cílem napravit toto porušení bylo článkem 121 finančního zákona z roku 2008 zavedeno přechodné období a za referenční data byla vzata první data, v nichž mohlo Spojené království zkrátit s okamžitým účinkem promlčecí lhůty, neboť právě tehdy se uplatnila právní ustanovení týkající se zkrácení promlčecí lhůty z šesti let na tři roky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Pokud jde o právní povahu obou druhů žádostí, vláda Spojeného království uvádí, že nárok na získání částky, která je požadována z důvodu neoprávněného zaplacení DPH, nevychází sám o sobě ze systému DPH ani ze směrnic, které jej upravují, nýbrž z obecného unijního práva. Naproti tomu nárok na odpočet vychází výlučně z výše uvedených směrnic, podle nichž je osoba podléhající dani, která tuto daň zaplatila nebo má zaplatit třetí osobě rovněž této dani podléhající, od níž obdržela určité zboží nebo služby, oprávněna odvedenou DPH odpočíst (nebo získat zpět odpovídající přeplatek). Důkazem právní odlišnosti obou těchto případů je skutečnost, že unijní právo přiznává orgánu daňové správy možnost dovolávat se v prvně jmenovaném případě bezdůvodného obohacení, kdežto v druhém případě nikoli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Kromě toho má vláda Spojeného království za to, že výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>přeplatek na DPH<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>, který je používán v rozsudku M&amp;S II, nepředstavuje striktně vzato právní definici, nýbrž spíše vyjadřovací prostředek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Výše uvedená vláda také uvádí, že rozsudek M&amp;S II se netýká vnitrostátních právních předpisů, které byly v roce 2005 změněny a použity na společnost Compass. Po provedení této změny bylo k oběma výše uvedeným druhům žádostí přistupováno stejně a Compass neprokázala, že by bylo nějakému subjektu v témže postavení přiznáno jiné, výhodnější zacházení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Vláda Spojeného království dospěla proto k závěru, že sporná vnitrostátní právní úprava není v rozporu se zásadou efektivity ani se zásadou ochrany legitimního očekávání, neboť neslučitelnost s unijním právem, která byla konstatována ve věci M&amp;S I, byla napravena zavedením přechodného režimu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že takový daňový režim (jako je režim dotčený v projednávané věci) může stanovit rozdílné lhůty, aniž přitom porušuje zásadu neutrality nebo obecné zásady unijního práva. V souvislosti s prvně jmenovanou zásadou Komise uvádí, že porušení této zásady je namístě konstatovat pouze v případě nerovného zacházení s vzájemně soutěžícími hospodářskými subjekty, které existovalo v případě, jímž se zabýval rozsudek M&amp;S II, avšak v projednávaném případě neexistuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Obdobně jako neexistence vzájemně soutěžících hospodářských subjektů vylučuje porušení zásady neutrality, možná přítomnost hospodářských subjektů nacházejících se ve srovnatelném postavení by mohla naznačovat, že byla porušena zásada rovnosti. Komise je však toho názoru, že v projednávané věci jsou porovnávány dvě různé situace, které ve skutečnosti porovnávat nelze: oba dva druhy žádostí jsou z objektivního pohledu zásadně odlišné, neboť se týkají různých úrovní hospodářské činnosti, a proto také podléhají různým právním předpisům. Takovýto závěr vyplývá podle mínění Komise z judikatury zavedené rozsudkem Reemtsma Cigarettenfabrike<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070315">15. března 2007</DATE>, <NO.CASE>C‑35/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:167">EU:C:2007:167</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Komise má za to, že odkaz na zásadu efektivity je irelevantní, neboť i zde platí, že takové žádosti, jako je žádost podaná společností Compass, nelze klást na roveň žádostem o odpočet. Použití zásady rovnosti musí ověřit předkládající soud, přičemž je nutné připomenout, že tato zásada nesmí být vykládána v tom smyslu, že ukládá členskému státu povinnost rozšířit svůj příznivější vnitrostátní režim na všechna řízení zahájená v určité právní oblasti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky. Historický a normativní kontext projednávaného sporu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Jak upozornil předkládající soud<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Body 8 až 26 předkládacího rozhodnutí.</P></NOTE> a zdůraznila britská vláda<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Bod 4 vyjádření vlády Spojeného království.</P></NOTE>, pro lepší pochopení rozdílného zacházení se žádostmi o vrácení přeplatku na DPH na straně jedné a žádostmi o odpočet DPH na straně druhé, které zavádí článek 121 finančního zákona z roku 2008, je vhodné poukázat na původ tříleté promlčecí lhůty, jakož i na chronologii soudních řízení, v nichž byla tato lhůta zpochybněna.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Z popisu poskytnutého předkládajícím soudem a vládou Spojeného království vyplývá, že článek 121 finančního zákona z roku 2008 je vyústěním celé řady normativních opatření, jež započala již dne <DATE ISO="19960718">18. července 1996</DATE>, kdy vláda oznámila svůj úmysl změnit článek 80 zákona o DPH z roku 1994<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Jak již bylo uvedeno v bodě 12 tohoto stanoviska, důvodem pro předložení návrhu bylo to, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>státní pokladna [byla] ve stále větším měřítku oslabována podáváním žádostí o vrácení neoprávněně zaplacených částek daně<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, čemuž mělo zamezit zkrácení lhůty pro vymáhání těchto částek z šesti let na tři roky.</P></NOTE>. Vnitrostátní zákonodárce přijal návrh předložený vládou dne <DATE ISO="19961204">4. prosince 1996</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Commissioners měli zpočátku za to, že nová tříletá lhůta se nepoužije na žádosti o odpočet daně. S účinností od <DATE ISO="19970501">1. května 1997</DATE> došlo nicméně ke změně nařízení o DPH z roku 1995, a sice v tom smyslu, že tato lhůta byla rozšířena i na výše uvedené žádosti.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>S ohledem na rozsudek M&amp;S I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑62/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:435">EU:C:2002:435</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, v němž bylo prohlášeno, že zkrácení (z šesti let na tři roky) lhůty pro podání žádosti o vrácení neoprávněně zaplacené DPH, které mělo zpětnou účinnost, je v rozporu s unijním právem, rozhodly britské soudy (v tzv. <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>judikatuře Fleming<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Z vysvětlení poskytnutého předkládajícím soudem, které je uvedeno v bodě 4 předkládacího rozhodnutí, vyplývá, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>Fleming claim<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> vychází z rozsudku House of Lords vydaného ve věci Fleming v. HMRC. Výrazem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>Fleming claim v souvislosti s daní na výstupu<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> je označována žádost podaná na základě článku 80 zákona o DPH z roku 1994 v souvislosti s částkou, která byla přiznána nebo zaplacena jako daň na výstupu, ale nebyla ve skutečnosti splatná za předepsané zúčtovací období končící před 4. prosincem 1996. Pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>Fleming claim v souvislosti s daní na vstupu<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> se týká žádosti o odpočet daně na vstupu, pokud právo na odpočet daně vzniklo během zúčtovacího období končícího před 1. květnem 1997.</P></NOTE> v tom smyslu, že toto zkrácení musí být provedeno v rámci přechodného období a že musí být rozšířeno i na žádosti o odpočet.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Na základě této judikatury Commissioners povolili:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>aby bylo vyhověno žádostem podaným v souvislosti s částkami DPH, jež byly neoprávněně zaplaceny v účetních obdobích předcházejících 4. prosinci 1996 (datum, kdy byl změněn článek 80 zákona o DPH z roku 1994, který se původně týkal pouze tohoto druhu žádostí), a</P></ITEM><ITEM><P>aby bylo vyhověno rovněž žádostem o odpočet týkajícím se účetních období předcházejících <DATE ISO="19970501">1. květnu 1997</DATE> (datum, kdy bylo změněno nařízení o DPH z roku 1995 ve smyslu rozšíření tříleté lhůty na tento druhý typ žádostí).</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Poté, co byla výše uvedená správní praxe potvrzena v soudních řízeních, byl takto zavedený postup s konečnou platností zakotven i v právních předpisech, a sice ve finančním zákoně z roku 2008, který stanovil, že má být používán na žádosti podané před 1. dubnem 2009.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Předběžné otázky položené předkládajícím soudem spadají do výše popsaného kontextu. Pro případ, že bude první otázka zodpovězena kladně, se předkládající soud prostřednictvím druhé otázky táže, jakým způsobem má být zacházeno se žádostmi o vrácení přeplatku na DPH podanými v období mezi oběma výše uvedenými daty.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">První předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Předkládající soud si v podstatě přeje zjistit, zda unijní právo brání vnitrostátnímu opatření, které tím, že upravuje přechodné období použitelné na zkrácené promlčecí lhůty, zavádí rozdílné zacházení se žádostmi o vrácení přeplatku na DPH a se žádostmi o odpočet DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Jak již bylo uvedeno výše, pro oba tyto druhy žádostí byla sice zavedena stejná promlčecí lhůta, avšak u každého z nich začíná tato lhůta jiného dne.</P></NOTE>. Má za to, že tomuto rozdílnému zacházení by mohlo bránit několik zásad unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Konkrétně se předkládající soud dovolává zásad rovného zacházení, daňové neutrality a efektivity, jakož i <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>jakékoli jiné relevantní unijní zásady<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>, přičemž posledně jmenovaným výrazem patrně odkazuje na zásady rovnocennosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Písemné vyjádření Komise, body 34 až 36.</P></NOTE> a ochrany legitimního očekávání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Písemné vyjádření Spojeného království, body 28 až 34.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Stejně jako britská vláda<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Písemné vyjádření Spojeného království, bod 8.</P></NOTE> se však domnívám, že spor v původním řízení je zaměřen (což by podle mého názoru měla odrážet i odpověď na předběžnou otázku) především na rozdíl mezi režimy, jež jsou uplatněny na obě výše uvedené žádosti, tj. na případné porušení zásady rovnosti. Ostatní zásady, jichž se dovolává předkládající soud, mají podle mého mínění v projednávaném případě jen okrajový význam.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Zásada neutrality, která má ve společném systému DPH klíčové postavení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001219">19. prosince 2000</DATE>, <NAME.CASE>Schmeink &amp; Cofreth a Strobel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑454/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:469">EU:C:2000:469</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, brání tomu, aby bylo s podobným zbožím nebo podobnými službami – u nichž se právě s ohledem na tuto podobnost předpokládá vzájemná konkurence<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111110">10. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>The Rank Group</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑259/10 a C‑260/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:719">EU:C:2011:719</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> – zacházeno z pohledu této daně rozdílně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>V tomto smyslu rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110303">3. března 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Nizozemsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑41/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:108">EU:C:2011:108</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Sdílím postoj Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Písemné vyjádření Komise, bod 20.</P></NOTE> i vlády Spojeného království<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Písemné vyjádření Spojeného království, body 25 až 27.</P></NOTE>, které zdůrazňují, že takováto situace v projednávané věci nenastala.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Nebylo konkrétně prokázáno, že by Commissioners zacházeli se službami, jež poskytuje Compass, jiným způsobem než s podobnými službami poskytovanými jejími soutěžiteli. Na všechny tyto soutěžitele včetně Compass byly stejným způsobem použity právní předpisy, jimiž jsou upraveny lhůty, a to podle povahy jejich žádostí (bez ohledu na to, zda se jedná o žádosti o vrácení daně nebo o žádosti o odpočet).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Zásada daňové neutrality není však ničím jiným než vyjádřením zásady rovného zacházení v oblasti DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060608">8. června 2006</DATE>, <NAME.CASE>L.u.P.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:380">EU:C:2006:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Posledně jmenovaná zásada platí nejen mezi konkurenčními hospodářskými subjekty, nýbrž i mezi hospodářskými subjekty, které nejsou nutně v soutěžním vztahu, avšak nacházejí se ve srovnatelné situaci v jiných vztazích<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>M&amp;S II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑309/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:211">EU:C:2008:211</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, což znamená, že se musíme vrátit k analýze zásady rovnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Je tudíž třeba určit:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>zda je postavení osoby, která se, tak jako to činí Compass, domáhá vrácení přeplatku na DPH, srovnatelné s postavením osoby, která není nutně jejím soutěžitelem, avšak požaduje odpočet této daně; a</P></ITEM><ITEM><P>zda je pro případ, že by byly obě tyto žádosti rovnocenné, odůvodněno rozdílné zacházení, když právní předpisy stanoví pro podání obou těchto žádostí promlčecí lhůtu, která je sice stejně dlouhá, avšak u každé z těchto žádostí začíná jiného dne.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>K odlišné povaze nároku na vrácení daně a nároku na odpočet DPH</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Vláda Spojeného království a Komise tvrdí, že z pojmového hlediska není žádost o vrácení přeplatku na DPH srovnatelná se žádostí o odpočet této daně. Mám za to, že mají pravdu, a dokonce ani Compass ve skutečnosti nepopírá, že mezi oběma těmito žádostmi existují rozdíly, které jsou natolik zjevné, že nemohou být zpochybněny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Během jednání Compass připustila, že se jedná o dvě různé žádosti, přestože jsou podle jejího názoru téhož druhu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Nárok na odpočet DPH je hlavní zásadou společného systému DPH zavedeného Unií. Soudní dvůr prohlásil, že cílem systému odpočtu je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>zcela zbavit podnikatele zatížení DPH, která je splatná nebo byla odvedena v rámci jeho hospodářských činností<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>. Tímto způsobem lze zaručit <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>úplnou neutralitu, pokud jde o daňovou zátěž všech hospodářských činností bez ohledu na jejich cíle nebo výsledky, za podmínky, že uvedené činnosti samy rovněž podléhají DPH<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz mimo jiné rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121206">6. prosince 2012</DATE>, <NAME.CASE>Bonik</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑285/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:774">EU:C:2012:774</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Naproti tomu účelem nároku na vrácení přeplatku na DPH – který na rozdíl od výše uvedeného nároku nevychází ze směrnic o DPH, nýbrž z obecného unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Tato skutečnost je připomenuta v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130516">16. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Alakor Gabonatermelő és Forgalmazó</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-191/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:315">EU:C:2013:315</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>): <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>nárok na vrácení daní vybraných v členském státě v rozporu s pravidly unijního práva je důsledkem a doplňkem práv přiznaných jednotlivcům ustanoveními unijního práva, tak jak jsou vykládána Soudním dvorem<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>.</P></NOTE> – <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>je napravit důsledky rozporu daně s unijním právem, a sice tím, že se odstraní hospodářská zátěž, která hospodářskému subjektu takto bez řádného důvodu vznikla a kterou tento subjekt v konečném důsledku skutečně nesl<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Tamtéž, bod 24.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>S ohledem na tyto zásadní rozdíly je logické, že oba tyto nároky musí podléhat zvláštním právním režimům odrážejícím odlišnost, která mezi nimi existuje. Oba tyto nároky mohou být tedy upraveny takovým způsobem, aby se lišily svým obsahem i podmínkami svého uplatnění, s ohledem na účel, za nímž byly právním řádem zavedeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Týmiž rozdíly lze vysvětlit například okolnost, že unijní právo za určitých okolností nebrání tomu, aby vnitrostátní právní řád odmítl vrácení neprávem vybraných daní za podmínek, které by vedly k bezdůvodnému obohacení oprávněných osob<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>M&amp;S II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑309/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:211">EU:C:2008:211</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, což je kritérium, které nelze použít na odpočet DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že za současného stavu unijního práva neexistují v tomto ohledu harmonizované právní předpisy, je věcí jednotlivých členských států, aby upravily podmínky pro podávání žádostí o vrácení daně, přičemž tyto podmínky musejí respektovat zásady rovnocennosti a efektivity<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Znamená to, že podmínky stanovené pro podávání těchto žádostí nesmějí být méně příznivé než ty, které se týkají obdobných žádostí na základě vnitrostátního práva, a že v praxi neznemožňují výkon práv přiznaných právním řádem Společenství. Viz mimo jiné rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070315">15. března 2007</DATE>, <NAME.CASE>Reemtsma Cigarettenfabriken</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑35/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:167">EU:C:2007:167</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Naopak v oblasti DPH stanoví šestá směrnice v článku 20 podmínky, za kterých lze provést opravu odpočtů daně na vstupu u příjemce dodávky zboží nebo služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070315">15. března 2007</DATE>, <NAME.CASE>Reemtsma Cigarettenfabriken</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑35/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:167">EU:C:2007:167</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Z výše uvedených rozdílů tedy vyplývá, že postavení, jež zaujímají držitelé obou těchto nároků, nejsou srovnatelná, takže na ně nelze přenášet požadavky vyplývající ze zásady rovnosti. Členské státy jsou oprávněny zavést zvláštní pravidla (kromě jiných oblastí také v oblasti lhůt pro podávání žádostí a v oblasti promlčení nároku, který lze uplatnit) pro účely vrácení přeplatku na DPH, která se mohou lišit od pravidel použitelných na odpočet DPH na vstupu. Je třeba znovu zopakovat, že unijní právo nestanoví, že by se obě tyto skupiny vnitrostátních pravidel měly shodovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Je nicméně pravda, že ačkoli jsou obě výše uvedená postavení specifická a jedinečná, vycházejí ze společného jmenovatele: v obou případech se týkají nároků, jež opravňují své držitele k tomu, aby vymáhali uskutečnění jejich obsahu na témže povinném, jímž je orgán daňové správy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Compass upozorňuje na to, že tato okolnost by mohla představovat podklad pro srovnání, a používá přitom výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>přeplatek na DPH<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, který se objevuje v rozsudku M&amp;S II<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑309/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:211">EU:C:2008:211</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Vláda Spojeného království<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Písemné vyjádření, body 18 a 19.</P></NOTE> tvrdí, že tento výraz není vhodný, neboť jej Soudní dvůr podle jejího mínění nepoužil ve smyslu právní definice, nýbrž pouze jako praktický vyjadřovací prostředek, jímž hodlal popsat buď postavení osob uplatňujících nárok na vrácení přeplatku na DPH, nebo postavení osob uplatňujících odpočet DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Za tímto účelem se britská vláda dovolává mimo jiné rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080508">8. května 2008</DATE>, <NAME.CASE>Ecotrade</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑95/07 a C‑96/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:267">EU:C:2008:267</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, nikdy však s cílem porovnat postavení těchto osob.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Mám za to, že Spojené království správně poukazuje na souvislosti, v nichž by měl být vykládán smysl a rozsah pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>přeplatek na DPH<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>. I v těchto souvislostech však existují oprávněné důvody k předpokladu, že osoba uplatňující nárok na vrácení přeplatku na DPH i osoba uplatňující nárok na odpočet DPH na vstupu mají společné to, že se domáhají <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>přeplatku<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> (tj. peněžité částky, kterou je věřitel oprávněn vymáhat a získat od dlužníka). Postavení věřitele, jež obě tyto osoby zaujímají ve vztahu ke státní pokladně, představuje prvek umožňující vzájemně porovnat postavení těchto osob, a právě na základě tohoto prvku může být ve světle zásady rovnosti posouzeno konkrétní zacházení, které těmto osobám přiznávají vnitrostátní právní předpisy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Při vymáhání obou těchto <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>přeplatků<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> je totiž nutné vycházet z podmínek, jež jsou dány příslušným normativním režimem. Orgán daňové správy plní svou povinnost s přihlédnutím k tomu, co pro něj v souvislosti s jednotlivými uplatněnými nároky vyplývá z daňového systému. Znamená to, že musí být splněny podmínky pro uplatnění nároku, jež vyplývají z pravidel upřesňujících daný normativní kontext. Není přitom nutné, aby byla tato pravidla shodná pro všechny uplatněné nároky, ba právě naopak je možné, aby byla odlišná, a to právě proto, že jejich předmětem jsou různé druhy nároků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Odhlédneme-li nyní od podmínek konkrétně vyplývajících z obsahu jednotlivých uplatňovaných nároků, klíčovou otázkou je, zda je orgán daňové správy oprávněn k tomu, aby zaváděl dočasné podmínky, které se pro uplatnění jednotlivých nároků liší. Jinými slovy, mohou být rozdíly mezi nárokem na vrácení přeplatku na DPH, na straně jedné, a nárokem na odpočet DPH, na straně druhé, důvodem k tomu, aby pro uplatnění těchto nároků platily různé lhůty?</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>K odůvodnění rozdílného zacházení s oběma nároky, pokud jde o začátek promlčecí lhůty stanovené pro jejich uplatnění</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Problém, na který poukázal předkládající soud, vyvstal v souvislosti s normativním opatřením, jehož cílem bylo zavést pro oba sporné nároky stejné zacházení: záměrem bylo rozšířit zkrácenou lhůtu, kterou vnitrostátní zákonodárce zprvu zavedl pouze pro žádosti o vrácení přeplatku na DPH, i na žádosti o odpočet.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Jak jsem již uvedl výše, navrhované časové sjednocení obou druhů žádostí spočívalo v tom, že zkrácení lhůty (z šesti let na tři roky), které bylo zavedeno v prosinci 1996 pro žádosti o vrácení přeplatku na DPH, mělo být od května 1997 použito i na žádosti o odpočet<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Omezení zpětné účinnosti zkrácení lhůty pro jednotlivé druhy nároků mohlo být uplatněno pouze za předpokladu, že byla žádost u každého z těchto nároků podána před týmž datem, pro oba tyto nároky společným (dne <DATE ISO="20090401">1. dubna 2009</DATE>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Vláda Spojeného království otevřeně přiznává, že záměrem bylo přiznat oběma druhům žádostí stejné zacházení. Ve svém vyjádření souhlasí s tím, že změna článku 29 nařízení o DPH z roku 1995, která nabyla účinnosti od <DATE ISO="19970501">1. května 1997</DATE>, měla <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>odstranit náhodně vzniklý nesoulad<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> spočívající v rozdílném zacházení s žádostmi o vrácení daně a s žádostmi o odpočet a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>zaručit, že všechny [tyto žádosti] budou podléhat stejné lhůtě tří let<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Písemné vyjádření Spojeného království, bod 4 písm. b).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Veden snahou zabránit porušení unijního práva, na něž upozornil Soudní dvůr ve věci M&amp;S I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑62/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:435">EU:C:2002:435</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, rozhodl vnitrostátní zákonodárce v tom smyslu, že nová tříletá lhůta pro podání žádosti nebude uplatněna se zpětnou účinností, nýbrž začne běžet od okamžiku nabytí její účinnosti, který však byl u každého z obou druhů žádostí jiný. Až na tento jediný rozdíl je s oběma druhy žádostí zacházeno stejně, což ostatně odpovídá i záměru vnitrostátního zákonodárce.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Rozdíl, který je předmětem původního řízení, vznikl tedy v důsledku vývoje, jímž prošla legislativní opatření, jejichž cílem bylo zajistit rovnocennost režimů upravujících oba druhy žádostí. Jednalo se o rozdíl vycházející z objektivní skutečnosti, a sice z rozdílu v datech, kdy lhůta pro podání žádosti nabyla u jednotlivých druhů nároků účinnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Zastávám názor, že přijaté opatření se neodchyluje od svého původně stanoveného cíle, neboť lhůta je každopádně pro oba druhy žádostí tříletá a liší se pouze datem, od kterého má začít běžet. Znovu zdůrazňuji, že zavedením tohoto opatření chtěl britský zákonodárce docílit toho, aby nová lhůta striktně platila počínaje datem účinnosti, a zabránit přitom tomu, aby byly zpětným použitím jakkoli dotčeny žádosti, které až dosud podléhaly šestileté lhůtě. Vzhledem k tomu, že u každého z obou druhů žádostí nabyla tato změna účinnosti jiného dne, se jeví jako rozumné, aby byla hranice zpětné účinnosti nově zavedené lhůty (tří let) stanovena tehdy, kdy měla ještě platit dosavadní lhůta (šesti let).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Řešení, jež zvolil vnitrostátní zákonodárce, bránilo tomu, aby byla zpětná účinnost změněné promlčecí lhůty uplatňována <HT TYPE="ITALIC">in peius</HT>, což bylo nezbytné, jelikož Soudní dvůr prohlásil v rozsudku M&amp;S I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑62/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:435">EU:C:2002:435</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, že v opačném případě by bylo porušeno unijní právo. Vzhledem k tomu, že tříletá lhůta nabyla účinnosti v různých dnech, z hlediska zásady rovnosti odpovídal zákaz zpětné účinnosti rozdílnému zacházení s oběma druhy žádostí, a to vzhledem k rozdílným okamžikům, v nichž mohla být u každého z těchto nároků uplatněna nová lhůta, aniž došlo ke zpětné účinnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Bez ohledu na to, k jakému účelu byla tedy daná změna určena a do jaké míry se podařilo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Je otázkou, zda nebylo proveditelné, aby byl zjištěný časový rozdíl napraven pozdějším legislativním zásahem, který by na základě výsledků, k němuž dospěly předchozí právní předpisy, uvedl zmíněný rozdíl do souladu se snahou zajistit rovnost obou těchto žádostí, a to ve všech ohledech (včetně zahájení promlčecí lhůty).</P></NOTE> dosáhnout jejího cíle, tj. vyrovnání režimu promlčecích lhůt, je pravda, že došlo k časovému nesouladu při vyřizování žádostí o vrácení DPH a žádostí o odpočet téže daně, a to v rozmezí pouhých několika měsíců (od prosince 1996 do května 1997).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že předmětem projednávané věci je žádost o vrácení přeplatku na DPH, který zaplatila Compass, mám za to, že časový nesoulad mezi režimem promlčení pro tento druh žádostí a pro žádosti o odpočet DPH na vstupu, který vznikl v důsledku změn ve vnitrostátním legislativním postupu, nemůže být z pohledu unijního práva nijak zpochybněn, neboť:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>zaprvé, jak jsem již uvedl výše, unijní právo neobsahuje žádnou jednotnou ani harmonizovanou právní úpravu, která by měla přednost před vnitrostátními právními ustanoveními upravujícími uplatnění nároku na vrácení neoprávněně zaplacené DPH, přičemž je nutné pouze to, aby posledně jmenovaná ustanovení byla v souladu se zásadami rovnocennosti a efektivity<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Viz bod 62 a poznámka pod čarou 31 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, což nebylo v projednávaném případě zpochybněno, a</P></ITEM><ITEM><P>zadruhé ani šestá směrnice, ani žádná jiná ustanovení použitelná na společný systém DPH neukládají povinnost zajistit, aby bylo s žádostmi o vrácení této daně (v případech, kdy byla tato daň zaplacena omylem nebo kdy obecně nebyla dlužná) zacházeno stejně jako s žádostmi o odpočet DPH na vstupu.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Zastávám proto názor, že existence dvou různých okamžiků, v nichž začíná běžet tříletá lhůta pro každý ze zmíněných druhů žádostí, nevyvolává žádný problém neslučitelnosti s unijním právem. Není sice pochyb o tom, že britské orgány mohly použití nového časového režimu na konkrétní žádosti vyřešit jinak, avšak způsob, jakým bylo se zpětnou účinností upraveno promlčení nároků na vrácení neoprávněně zaplacené DPH, není v rozporu s unijním právem, což platí i o skutečnosti, že se tato úprava liší od úpravy zavedené pro žádosti o odpočet.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Navrhuji proto, aby byla první předběžná otázka zodpovězena v tom smyslu, že unijní právo nebrání takovému vnitrostátnímu opatření, jako je opatření dotčené v původním řízení, které zavádí přechodné období pro zavedení zkrácených promlčecích lhůt použitelných jak na žádosti o vrácení přeplatku na DPH, tak na žádosti o odpočet DPH na vstupu, přičemž stanoví, že pro posledně jmenované žádosti začíná tato nová promlčecí lhůta běžet od pozdějšího data, než je datum, kdy tato lhůta začíná běžet pro prvně jmenované žádosti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>C –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Druhá předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Druhá předběžná otázka byla položena pouze podpůrně pro případ, že bude první otázka zodpovězena kladně, tj. pro případ, že bude potvrzeno, že rozdílné zacházení, které je ve Spojeném království přiznáno oběma druhům žádostí, porušuje unijní právo. Vzhledem k tomu, že jsem navrhl opačnou odpověď, mám za to, že není nutné, aby se Soudní dvůr touto druhou otázkou zabýval. V každém případě však uvedu v této souvislosti několik poznámek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Předkládající soud si v podstatě přeje zjistit, jakým způsobem by mělo být zacházeno s žádostmi o vrácení přeplatku na DPH týkajícími se referenčního období (od <DATE ISO="19961204">4. prosince 1996</DATE> do <DATE ISO="19970430">30. dubna 1997</DATE>), tj. období mezi daty, v nichž začala běžet tříletá promlčecí lhůta pro jednotlivé druhy žádostí (žádostí o vrácení nebo o odpočet DPH).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Jak připomněl Soudní dvůr ve věci M&amp;S II<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C-309/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:211">EU:C:2008:211</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>je věcí vnitrostátního právního řádu každého členského státu, aby v případě neexistence právní úpravy Společenství určil příslušné soudy a upravil procesní podmínky soudních žalob, jimiž má být zaručena plná ochrana práv, která jednotlivcům vyplývají z práva Společenství<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Je tedy věcí předkládajícího soudu, aby vyvodil možné následky z případného porušení zásady rovného zacházení, kterou by konstatoval Soudní dvůr, přičemž se musí řídit vodítky, jež mu Soudní dvůr poskytl ohledně konkrétních požadavků či zásad unijního práva, které musí být při splnění této povinnosti dodrženy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>M&amp;S II</NAME.CASE>, věc <NO.CASE>C‑309/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:211">EU:C:2008:211</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Předkládající soud je zejména povinen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>nepoužít jakékoli diskriminační vnitrostátní ustanovení, aniž je předtím povinen žádat o jeho zrušení zákonodárce či na toto zrušení musel čekat, a na příslušníky znevýhodněné skupiny uplatnit stejný režim, jaký platí pro příslušníky zvýhodněné skupiny<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P><REF.DOC.ECR><NAME.CASE>M&amp;S II</NAME.CASE>, věc <NO.CASE>C‑309/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:211">EU:C:2008:211</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Aniž jsou dotčena ostatní pravidla vyplývající z daného vnitrostátního právního řádu, musí soud v zásadě nařídit, aby za účelem nápravy porušení zásady rovného zacházení získal znevýhodněný hospodářský subjekt přeplatek DPH, ledaže by vnitrostátní právní řád stanovil jiné možnosti nápravy tohoto porušení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Mám tudíž za to, že je nepřípustné, aby byla konstatovaná nerovnost řešena tak, že by se na žádosti o odpočet uplatnila lhůta, která je stanovena pro žádosti o vrácení daně, tj. tak, že by se datum, které bylo původně určeno pro prvně jmenované žádosti (<DATE ISO="19970430">30. dubna 1997</DATE>), posunulo směrem dopředu, takže by pro tyto žádosti platilo datum, které bylo stanoveno pro posledně jmenované žádosti (<DATE ISO="19961204">4. prosince 1996</DATE>). Tímto způsobem by sice bylo odstraněno rozdílné zacházení s oběma žádostmi, avšak s tím důsledkem, že by se na žádosti o odpočet uplatnila se zpětnou účinností lhůta, která pro ně měla být účinná až <DATE ISO="19970501">1. května 1997</DATE>. Takovýto postup by byl v rozporu s judikaturou obsaženou v rozsudku M&amp;S I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑62/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:435">EU:C:2002:435</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="14"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>VI –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžnou otázku položenou First-tier Tribunal (Tax Chamber) (senát pro daňové spory Soudu prvního stupně, Spojené království) odpověděl takto:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>1)</NO.P><TXT>Unijní právo nebrání vnitrostátnímu opatření, které zavádí přechodné období pro zavedení zkrácených promlčecích lhůt použitelných jak na žádosti o vrácení přeplatku na DPH, tak na žádosti o odpočet DPH, přičemž stanoví, že pro posledně jmenované žádosti začíná tato nová promlčecí lhůta běžet od pozdějšího data, než je datum, kdy tato lhůta začíná běžet pro prvně jmenované žádosti.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Podpůrně a pro případ, že by Soudní dvůr zodpověděl první otázku kladně, je předkládající soud povinen vyvodit možné následky vyplývající z porušení zásady rovnosti, a to na základě ustanovení příslušného vnitrostátního práva upravujících časovou účinnost, a to tak, aby jím nařízené prostředky nápravy nebyly v rozporu s unijním právem.<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>