<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-492/22 PPU</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62022CC0492</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:845">EU:C:2022:845</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>16</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>16</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generální advokátky J. Kokott – věc C‑492/22 (PPU)</HT></P><P><HT TYPE="SC">Openbaar Ministerie</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Juliane Kokott</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20221027">27. října 2022</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P>Věc C‑492/22 (PPU)</P><P>CJ</P><P>za účasti</P><P>Openbaar Ministerie</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rechtbank Amsterdam (soud v Amsterdamu, Nizozemsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Naléhavé řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Justiční spolupráce v trestních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Evropský zatýkací rozkaz</KEYWORD><KEYWORD>Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV</KEYWORD><KEYWORD>Článek 6 odst. 2</KEYWORD><KEYWORD>Článek 12</KEYWORD><KEYWORD>Článek 24 odst. 1</KEYWORD><KEYWORD>Odklad předání vyžádané osoby</KEYWORD><KEYWORD>Držení ve vazbě</KEYWORD><KEYWORD>Požadavek zásahu vykonávajícího justičního orgánu</KEYWORD><KEYWORD>Státní zástupce</KEYWORD><KEYWORD>Trestní stíhání ve vykonávajícím členském státě</KEYWORD><KEYWORD>Odmítnutí vzdát se práva být přítomen při řízení před soudem</KEYWORD><KEYWORD>Právo na spravedlivý proces</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko) se týká výkladu čl. 6 odst. 2, článku 12 a čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne <DATE ISO="20020613">13. června 2002</DATE> o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="190" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 190, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s. 34), ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne <DATE ISO="20090226">26. února 2009</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="081" PAGE.FIRST="24" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 81, s. 24</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>rámcové rozhodnutí 2002/584<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), jakož i článků 6, 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tato žádost byla podána v rámci výkonu evropského zatýkacího rozkazu, který vydal dne <DATE ISO="20210831">31. srpna 2021</DATE> Sąd Okręgowy w Krakowie Wydział III Karny (krajský soud v Krakově, III. trestní oddělení, Polsko), v Nizozemsku za účelem výkonu trestu odnětí svobody uloženého CJ, polskému státnímu příslušníkovi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Předběžné otázky se v podstatě týkají podmínek, za nichž lze podle čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 odložit předání osoby za účelem vedení souběžného trestního řízení ve vykonávajícím členském státě a zároveň držet tuto osobu ve vazbě. V této souvislosti je třeba zejména vyjasnit rozsah pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>vykonávající justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, jakož i důsledky úkonů, které pocházejí od nejustičního orgánu, včetně podmínek, za nichž může účinný soudní přezkum nezávislým soudem takový úkon legalizovat.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Bod 8 odůvodnění rámcového rozhodnutí 2002/584 stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Rozhodnutí o výkonu evropského zatýkacího rozkazu musí podléhat dostatečné kontrole, což znamená, že justiční orgán členského státu, ve kterém byla vyžádaná osoba zatčena, bude muset přijmout rozhodnutí o jejím předání.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></P></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Podle článku 5 tohoto rámcového rozhodnutí může výkon evropského zatýkacího rozkazu vykonávajícím justičním orgánem podle práva vykonávajícího členského státu podléhat těmto podmínkám:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>[…]</ALINEA><ALINEA><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>je-li osoba, na kterou se vztahuje evropský zatýkací rozkaz za účelem trestního stíhání, státním příslušníkem vykonávajícího členského státu nebo zde má trvalé bydliště, může být předání podmíněno tím, že osoba bude po vyslechnutí vrácena do vykonávajícího členského státu, aby zde vykonala trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené s odnětím osobní svobody uložené ve vystavujícím členském státě.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 2 uvedeného rámcového rozhodnutí stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Vykonávajícím justičním orgánem je justiční orgán vykonávajícího členského státu, který je příslušný k výkonu evropského zatýkacího rozkazu podle práva tohoto státu.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 12 téhož rámcového rozhodnutí, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Držení vyžádané osoby ve vazbě<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Při zatčení osoby na základě evropského zatýkacího rozkazu rozhodne v souladu s právem vykonávajícího členského státu vykonávající justiční orgán o tom, zda by měla být vyžádaná osoba ponechána ve vazbě. Tuto osobu lze kdykoli předběžně propustit z vazby v souladu s vnitrostátním právem vykonávajícího členského státu za podmínky, že příslušný orgán daného členského státu učiní veškerá opatření nezbytná k tomu, aby tato osoba nemohla utéci.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 23 rámcového rozhodnutí 2002/584, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Lhůta pro předání osoby<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="023.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Vyžádaná osoba je předána co nejdříve v den, který dohodnou dotyčné orgány.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="023.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Je předána nejpozději do deseti dnů po přijetí pravomocného rozhodnutí o výkonu evropského zatýkacího rozkazu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="023.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Brání-li předání vyžádané osoby ve lhůtě stanovené v odstavci 2 okolnosti, které jsou mimo kontrolu členských států, vykonávající a vystavující justiční orgán se neprodleně vzájemně kontaktují a dohodnou nové datum předání. V tomto případě se předání uskuteční do deseti dnů od dohodnutí tohoto nového data.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="023.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Předání lze výjimečně dočasně odložit ze závažných humanitárních důvodů, například existují-li závažné důvody domnívat se, že by to zřejmě ohrozilo život nebo zdraví vyžádané osoby. Výkon evropského zatýkacího rozkazu se uskuteční, jakmile tyto důvody pominou.<?PAGE NO="3"?> Vykonávající justiční orgán neprodleně informuje vystavující justiční orgán a dohodne s ním nové datum předání. V tomto případě se předání uskuteční ve lhůtě do deseti dnů od nového data.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="023.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Nachází-li se osoba po uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 2 až 4 ještě ve vazbě, bude propuštěna.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 24 tohoto rámcového rozhodnutí, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Odložené nebo podmíněné předání<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="024.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Vykonávající justiční orgán může poté, co rozhodne o výkonu evropského zatýkacího rozkazu, odložit předání vyžádané osoby, aby mohla být stíhána ve vykonávajícím členském státě, nebo byla-li již odsouzena, aby mohla na jeho území vykonat trest, který jí byl uložen za jiný trestný čin, než je uveden v evropském zatýkacím rozkaze.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="024.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Místo odložení předání může vykonávající justiční orgán dočasně předat vyžádanou osobu vystavujícímu členskému státu za podmínek stanovených vzájemnou dohodou mezi vykonávajícím a vystavujícím justičním orgánem. Tato dohoda musí být písemná a její podmínky jsou závazné pro všechny orgány vystavujícího členského státu.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 26 odst. 1 uvedeného rámcového rozhodnutí stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Vystavující členský stát započítá dobu vazby nebo trestu odnětí svobody v souvislosti s výkonem evropského zatýkacího rozkazu do celkové doby odnětí svobody, která má být vykonána ve vystavujícím členském státě v důsledku uložení trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nizozemské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Wet tot implementatie van het kaderbesluit van de Raad van de Europese Unie betreffende het Europees aanhoudingsbevel en de procedures van overlevering tussen de lidstaten van de Europese Unie (zákon, kterým se provádí rámcové rozhodnutí Rady Evropské unie o evropském zatýkacím rozkaze a postupech předávání mezi členskými státy Evropské unie) ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> (Stb. 2004, č. 195), ve znění pozdějších změn (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>zákon o předávání<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>), provádí rámcové rozhodnutí 2002/584.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Podle článku 1 písm. e) zákona o předávání se pojmem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>officier van justitie (státní zástupce)<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> rozumí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>jakýkoli officier van justitie (státní zástupce), a pokud to není možné, officier van justitie bij het arrondissementsparket Amsterdam (státní zástupce okresního státního zastupitelství v Amsterdamu, Nizozemsko)<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Článek 27 odst. 2 zákona o předávání stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Před ukončením jednání rozhodne soud z úřední povinnosti o ponechání vyžádané osoby ve vazbě, byla-li tato osoba zajištěna nebo zadržena.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Články 33 až 36 zákona o předávání stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><ARTICLE IDENTIFIER="033"><TI.ART><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Článek 33</TI.ART><ALINEA><P>Zbavení svobody nařízené podle článku 27 skončí – s výjimkou případu, kdy zbavení svobody pokračuje z jiných důvodů – jakmile:</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a.</NO.P><TXT>to nařídí soud nebo officier van justitie (státní zástupce), a to z úřední povinnosti nebo na žádost vyžádané osoby nebo jejího poradce;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b.</NO.P><TXT>uplynulo deset dní ode dne vydání rozhodnutí, ledaže soud mezitím rozhodl na návrh officier van justitie (státní zástupce) o prodloužení doby trvání vazby.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></ARTICLE><ARTICLE IDENTIFIER="034"><TI.ART>Článek 34</TI.ART><ALINEA><PARAG IDENTIFIER="034.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>Zbavení svobody uvedené v čl. 33 písm. b) může být prodlouženo na dobu nepřesahující deset dní.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="034.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Odchylně od odstavce 1 může být zbavení svobody prodlouženo na dobu nepřesahující 30 dnů, pokud:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b.</NO.P><TXT>je předání povoleno, ale k účinnému předání nemohlo dojít ve stanovené lhůtě.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG></ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></ARTICLE><ARTICLE IDENTIFIER="035"><TI.ART>Článek 35</TI.ART><ALINEA><PARAG IDENTIFIER="035.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>Vyžádaná osoba bude účinně předána co nejdříve po vydání rozhodnutí o úplném nebo částečném souhlasu s předáním, nejpozději však do deseti dnů od vydání tohoto rozhodnutí. Officier van justitie (státní zástupce) po konzultaci s vystavujícím justičním orgánem určí místo a čas [účinného předání].</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="035.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud z důvodu zvláštních okolností nemůže dojít k účinnému předání ve lhůtě stanovené v odstavci 1, stanoví se po vzájemné dohodě nové datum. V takovém případě se účinné předání uskuteční do deseti dnů od dohodnutého data.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="035.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Ve výjimečných případech může být účinné předání odloženo po dobu, po kterou tomu brání závažné humanitární důvody, zejména dokud vyžádané osobě neumožňuje její zdravotní stav vycestovat. Vystavující justiční orgán je neprodleně informován. Officier van justitie (státní zástupce) po konzultaci s vystavujícím justičním orgánem určí místo a čas, kdy k účinnému předání může dojít. V takovém případě se účinné předání uskuteční do deseti dnů od dohodnutého data.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="035.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Po uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 1 až 3 je vyžádaná osoba propuštěna.</ALINEA></PARAG></ALINEA></ARTICLE><?PAGE NO="5"?><ARTICLE IDENTIFIER="036"><TI.ART>Článek 36</TI.ART><ALINEA><PARAG IDENTIFIER="036.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>Rozhodnutí o datu a místě účinného předání může být přijato později, pokud je proti vyžádané osobě v Nizozemsku vedeno trestní stíhání nebo pokud je stále zcela nebo zčásti vykonatelný trestní rozsudek nizozemského soudu vydaný proti této osobě.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="036.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>V případech uvedených v odstavci 1 může ministr po konzultaci se státním zastupitelstvím rozhodnout, že vyžádaná osoba již může být dočasně předána k dispozici vystavujícímu justičnímu orgánu za účelem soudního řízení nebo výkonu trestu odnětí svobody, který jí byl uložen pravomocným soudním rozhodnutím, a stanovit podmínky tohoto dočasného předání.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="036.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Podmínky stanovené ministrem zahrnují v případě:</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a.</NO.P><TXT>probíhajícího trestního stíhání jako je trestní stíhání uvedené v odstavci 1: že bude v každém případě respektováno právo vyžádané osoby být přítomna trestnímu řízení v Nizozemsku a že tato osoba vykoná v Nizozemsku trest, který jí je uložen v Nizozemsku.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG></ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></ARTICLE></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20210831">31. srpna 2021</DATE> vydal Sąd Okręgowy w Krakowie Wydział III Karny (krajský soud v Krakově, III. trestní oddělení) evropský zatýkací rozkaz vůči CJ, polskému státnímu příslušníkovi, za účelem jeho zadržení a předání k výkonu trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který mu byl uložen v Polsku za třináct trestných činů klasifikovaných jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>organizovaná nebo ozbrojená loupež<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> ve smyslu čl. 2 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584. Podle předkládacího rozhodnutí musí CJ ještě vykonat téměř celý trest uložený za tyto trestné činy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Za účelem výkonu evropského zatýkacího rozkazu nařídil předkládající soud rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20220602">2. června 2022</DATE> vzetí dotyčné osoby do vazby. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20220616">16. června 2022</DATE>, které nabylo právní moci, tento soud schválil předání této osoby polským orgánům za trestné činy uvedené v tomto rozkazu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že proti CJ je v Nizozemsku vedeno trestní stíhání za jiný skutek, než jsou skutky, které jsou předmětem evropského zatýkacího rozkazu. Dne <DATE ISO="20211215">15. prosince 2021</DATE> tak uložil Kantonrechter in de rechtbank Den Haag (kantonální soudce u soudu v Haagu, Nizozemsko) dotyčné osobě za tento skutek peněžitý trest ve výši 360 euro a podpůrně trest odnětí svobody v délce trvání sedmi dnů za řízení motorového vozidla bez platného řidičského oprávnění. CJ proti tomuto odsouzení podal odvolání, jehož přezkum se měl konat <DATE ISO="20221004">4. října 2022</DATE>, aniž se vzdal svého práva být přítomen trestnímu řízení. Proti rozhodnutí o odvolání je možné podat kasační opravný prostředek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Za těchto okolností rozhodl dne <DATE ISO="20220617">17. června 2022</DATE> státní zástupce okresního státního zastupitelství v Amsterdamu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>státní zástupce<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>) na základě čl. 36 odst. 1 zákona o předávání o odkladu předání dotyčné osoby a navrhl na základě čl. 34 odst. 2 písm. b), ve spojení s čl. 35 odst. 2 tohoto zákona, aby předkládající soud prodloužil dobu zadržení této osoby o 30 dní z důvodu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>zvláštních okolností<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20220622">22. června 2022</DATE> předkládající soud vyhověl návrhu státního zástupce a prodloužil dobu zadržení o 30 dní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20220706">6. července 2022</DATE> státní zástupce znovu navrhl prodloužit dobu zadržení dotyčné osoby o dalších 30 dní s odůvodněním, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>vzhledem ke zvláštním okolnostem nemůže dojít k účinnému předání v desetidenní lhůtě<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>. Tento návrh v podstatě odůvodnil tím, že se CJ nechce vzdát svého práva být přítomen jednání v probíhajícím trestním řízení. Mimoto uvedl, že hodlá nařídit odklad předání a pravidelně žádat o prodloužení doby zadržení po celou dobu trvání tohoto trestního řízení. Téhož dne předkládající soud vyhověl návrhu státního zástupce a prodloužil dobu zadržení o dalších 30 dní, přičemž rozhodl, že o zrušení nebo přerušení zadržení z úřední povinnosti rozhodne později.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se rechtbank Amsterdam (soud v Amsterdamu) rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20220722">22. července 2022</DATE>, došlým Soudnímu dvoru téhož dne, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>1)</NO.P><TXT>Brání článek 12 a čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 ve spojení s článkem 6 Listiny tomu, aby vyžádaná osoba, jejíž předání za účelem výkonu trestu odnětí svobody bylo s konečnou platností povoleno, avšak odloženo, <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>aby mohla být soudně stíhána ve vykonávajícím státě […] za jiný trestný čin, než je ten, který je uveden v evropském zatýkacím rozkaze<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="2018" ID="QE0024"/>, byla během tohoto trestního stíhání za účelem výkonu evropského zatýkacího rozkazu držena ve vazbě?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Je rozhodnutí o tom, že bude využito možnosti odložit předání podle čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584, rozhodnutím o výkonu evropského zatýkacího rozkazu, které podle čl. 6 odst. 2 tohoto rámcového rozhodnutí ve světle bodu 8 odůvodnění tohoto rámcového rozhodnutí musí přijmout vykonávající justiční orgán?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi znamená skutečnost, že toto rozhodnutí bylo přijato bez zapojení vykonávajícího justičního orgánu ve smyslu čl. 6 odst. 2 uvedeného rámcového rozhodnutí, že vyžádaná osoba již nesmí být za účelem výkonu na ni vydaného evropského zatýkacího rozkazu držena ve vazbě?</TXT></NP></ITEM></LIST></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Brání čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 ve spojení s články 47 a 48 Listiny tomu, aby předání vyžádané osoby za účelem trestního stíhání bylo ve vykonávajícím členském státě odloženo výlučně z toho důvodu, že vyžádaná osoba se po dotázání nechce vzdát svého práva být přítomna tomuto trestnímu stíhání?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi, jaké faktory musí v tom případě vykonávající justiční orgán zohlednit ve svém rozhodnutí o odložení účinného předání?<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></TXT></NP></ITEM></LIST></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Předkládající soud požádal o projednání věci v naléhavém řízení o předběžné otázce podle článku 107 jednacího řádu Soudního dvora. Této žádosti bylo vyhověno dne <DATE ISO="20220803">3. srpna 2022</DATE>. Nizozemská vláda, Openbaar Ministerie (státní zastupitelství, Nizozemsko), CJ a Evropská komise předložili spis v rámci písemné části řízení před Soudním dvorem. Dne <DATE ISO="20220921">21. září 2022</DATE> se konalo jednání, jehož se zúčastnili CJ, státní zastupitelství, nizozemská, francouzská a polská vláda, jakož i Komise.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Předkládací rozhodnutí se v podstatě týká dvou právních otázek, z nichž první je organizační a procesní povahy, zatímco druhá se týká hmotněprávních podmínek použití čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Předkládající soud se jednak zabývá tím, zda rozhodnutí o odložení předání vyžádané osoby přijaté podle čl. 24 odst. 1 ve spojení s čl. 6 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být přijato <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>vykonávajícím justičním orgánem<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, tedy nezávislým soudním orgánem, a jaké jsou důsledky případného nedodržení této podmínky, zejména zda to vyžaduje propuštění dotyčné osoby na svobodu (druhá předběžná otázka). Původ této otázky tkví ve skutečnosti, že v projednávané věci rozhodl o odložení předání dotyčné osoby pouze státní zástupce, přičemž tento soud má pochybnosti, že tento státní zástupce je takovým nezávislým soudním orgánem. Na základě tohoto rozhodnutí podal státní zástupce u uvedeného soudu návrh na prodloužení zadržení dotyčné osoby po dobu odkladu jejího předání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Dále si předkládající soud v podstatě přeje, aby byly vyjasněny jak podmínky (třetí předběžná otázka), tak důsledky rozhodnutí o odložení předání dotyčné osoby podle čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584, zejména případnou nezbytnost jejího propuštění na svobodu (první předběžná otázka). V tomto ohledu tento soud předpokládá, že toto rozhodnutí o odkladu předání je legální, což však v tomto případě nemusí nutně platit v závislosti na odpovědi na druhou předběžnou otázku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Proto považuji za vhodné v zájmu hospodárnosti řízení a v souladu s návrhem Komise odpovědět nejprve na druhou předběžnou otázku a poté na první a třetí předběžnou otázku společně.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Podstatou první části druhé předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 24 odst. 1 ve spojení s čl. 6 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584 brání praxi založené na pravidlech zákona o předávání, když je státnímu zástupci přiznána pravomoc rozhodnout o odložení předání vyžádané osoby.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K pravomoci vykonávajícího justičního orgánu ve smyslu čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 (první část)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Podle jasného znění čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 musí rozhodnutí o odložení předání vyžádané osoby pro účely souběžného trestního stíhání proti ní ve vykonávajícím členském státě přijmout <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>vykonávající justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>. To je potvrzeno bodem 8 odůvodnění tohoto rámcového rozhodnutí a žádný z účastníků řízení to nezpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Mimoto, na rozdíl od pochybností vyjádřených předkládajícím soudem a jak uvádí Komise, skutečnost, že čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 uvádí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>vykonávající justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> jako orgán příslušný k přijetí rozhodnutí o odkladu předání, prokazuje, že takové přijetí je nedílnou součástí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>výkonu<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> evropského zatýkacího rozkazu ve smyslu čl. 6 odst. 2 tohoto<?PAGE NO="8"?> rámcového rozhodnutí, tak jak byl vyložen, zajisté ve spojení s čl. 23 odst. 3 uvedeného rámcového rozhodnutí, v rozsudku ze dne <DATE ISO="20220428">28. dubna 2022</DATE>, C a CD (Právní překážky výkonu rozhodnutí o předání)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑804/21 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:307">EU:C:2022:307</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Soudní dvůr v tomto rozsudku rozhodl, že posouzení existence vyšší moci ve smyslu posledně uvedeného ustanovení a případné stanovení nového data předání představují rozhodnutí o výkonu evropského zatýkacího rozkazu příslušející vykonávajícímu justičnímu orgánu, která přesahují rámec pouhé <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>praktické a správní pomoci<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> ve smyslu článku 7 téhož rámcového rozhodnutí vykládaného ve světle bodu 9 jeho odůvodnění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Viz rovněž mé stanovisko ve věci C a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>CD (Právní překážky výkonu rozhodnutí o předání)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑804/21 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:182">EU:C:2022:182</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Jak tvrdí Komise, jelikož situace uvedené v čl. 23 odst. 3 a čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 zahrnují odklad předání vyžádané osoby v rámci výkonu evropského zatýkacího rozkazu, neexistuje žádný přesvědčivý důvod pro odlišný výklad rozsahu autonomního pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>vykonávající justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201124">24. listopadu 2020</DATE>, <NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Padělání dokumentů)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑510/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:953">EU:C:2020:953</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> při použití čl. 24 odst. 1 ve spojení s čl. 6 odst. 2 tohoto rámcového rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>V souladu s čl. 6 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584 je na právu vykonávajícího členského státu, aby určilo vykonávající justiční orgán pověřený přijetím rozhodnutí o odkladu předání podle čl. 24 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí, přičemž toto určení musí být v souladu s obecnými zásadami unijního práva, zejména se zásadou nezávislosti tohoto orgánu. Za tímto účelem mohou členské státy v zásadě volně určit kromě soudce nebo soudu jakýkoli orgán zapojený do výkonu jejich trestního soudnictví, včetně státních zástupců. Tento orgán je nicméně povinen jednat na základě statutárních a organizačních pravidel, jež mohou zajistit, aby tento orgán nebyl vystaven jakémukoli riziku, že by podléhal zejména individuálnímu pokynu ze strany výkonné moci. Mimoto v takovém případě jsou tyto členské státy povinny zajistit, aby rozhodnutí uvedeného orgánu bylo možné napadnout soudní žalobou, která splňuje požadavky na účinnou soudní ochranu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>V tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201124">24. listopadu 2020</DATE>, <NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Padělané dokumenty)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑510/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:953">EU:C:2020:953</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>V projednávané věci je přitom nesporné, že rozhodnutí o odložení předání bylo přijato státním zástupcem nezávisle a bez zásahu soudu. V tomto ohledu Soudní dvůr již rozhodl, že s ohledem na vnitřní organizační a procesní předpisy platné v Nizozemsku nelze státního zástupce okresního státního zastupitelství v Amsterdamu označit za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>vykonávající justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> ve smyslu požadavků čl. 6 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584, a to z důvodu vlivu, který na tento orgán může vykonávat výkonná moc, zejména prostřednictvím individuálních pokynů, a v důsledku toho jeho nedostatečné nezávislosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201124">24. listopadu 2020</DATE>, <NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Padělané písemnosti)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑510/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:953">EU:C:2020:953</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20220428">28. dubna 2022</DATE>, <NAME.CASE>C a CD (Právní překážky výkonu rozhodnutí o předání)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑804/21 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:307">EU:C:2022:307</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Pokud jde o policejní služby, viz rovněž mé stanovisko ve věci C a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>CD (Právní překážky výkonu rozhodnutí o předání)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑804/21 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:182">EU:C:2022:182</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Nizozemská vláda a státní zastupitelství totiž právě s ohledem na tuto judikaturu a potřebu svěřit pravomoc k přijetí rozhodnutí o odkladu předání <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>vykonávajícímu justičnímu orgánu<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> na jednání mimo jiné uvedly, že se připravuje změna zákona o předávání, která by v tomto ohledu určila soud jako příslušný orgán.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Proto navrhuji na první část druhé předběžné otázky odpovědět tak, že rozhodnutí o odkladu předání vyžádané osoby podle čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 ve spojení s čl. 6 odst. 2 a bodem 8 odůvodnění tohoto rámcového rozhodnutí představuje opatření k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>výkonu<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> evropského zatýkacího rozkazu, a musí být proto přijato <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>vykonávajícím justičním orgánem<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K důsledkům porušení čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 (druhá část)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Pokud jde o důsledky porušení čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 z důvodu, že rozhodnutí o odložení předání bylo přijato nejustičním orgánem, a sice v projednávané věci státním zástupcem, stanoviska účastníků řízení se podstatně liší. Komise i CJ se domnívají, že porušení takového formálního požadavku, podobně jako jsou požadavky stanovené v čl. 23 odst. 2 až 4 tohoto rámcového rozhodnutí, vyžaduje propuštění dotyčné osoby na svobodu. Naproti tomu nizozemská vláda i státní zastupitelství sice uznávají existenci takového porušení, ale domnívají se, že nemá žádný vliv na odlišné rozhodnutí soudu ve smyslu článku 12 uvedeného rámcového rozhodnutí o prodloužení zadržení této osoby ve vazbě. Francouzská a polská vláda na jednání uvedly, byť pouze v odpovědi na první předběžnou otázku, že bez ohledu na to, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky stanovené v čl. 24 odst. 1 téhož rámcového rozhodnutí, představuje článek 12 tohoto rámcového rozhodnutí dostatečný právní základ pro ponechání uvedené dotyčné osoby ve vazbě po dobu odložení jejího předání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Jak uvádějí CJ a Komise, požadavek svěřit rozhodovací pravomoc podle čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>vykonávajícímu justičnímu orgánu<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>, který je nezávislý nebo podléhá účinnému soudnímu přezkumu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201124">24. listopadu 2020</DATE>, <NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Padělané dokumenty)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑510/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:953">EU:C:2020:953</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>, představuje pravidlo soudní příslušnosti, od něhož se členské státy v zásadě nemohou odchýlit. To je zdůrazněno judikaturou, která trvá na této nezávislosti, jakož i na existenci opravného prostředku, který plně vyhovuje požadavkům účinné soudní ochrany, pokud tento justiční orgán není sám soudem a odklad předání má za následek zatčení nebo držení vyžádané osoby ve vazbě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201124">24. listopadu 2020</DATE>, <NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Padělané dokumenty)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑510/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:953">EU:C:2020:953</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>V projednávané věci je však třeba konstatovat, že dotčený státní zástupce nepředstavuje nezávislý justiční orgán v tomto smyslu, a zejména s ohledem na rozdílná a nejednoznačná stanoviska se jeví, která zaujaly nizozemská vláda a státní zastupitelství na jednání, že proti jeho rozhodnutí odložit předání vyžádané osoby nelze podat účinný opravný prostředek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Jak uvádí sám předkládající soud, je totiž ustálenou praxí, že soud nepřezkoumává rozhodnutí státního zástupce o odkladu předání jako takové, pokud rozhoduje o návrhu státního zástupce na prodloužení zadržení vyžádané osoby ve vazbě podle čl. 27 odst. 2 ve spojení s čl. 34 odst. 2 písm. b) zákona o předávání. Toto posouzení potvrzují písemná vyjádření nizozemské vlády a státního zastupitelství, která zdůrazňují oddělenou povahu rozhodnutí státního zástupce o odložení předání na jedné straně a rozhodnutí soudu o držení ve vazbě, přijatého na návrh téhož státního zástupce, na straně druhé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že v souladu s touto praxí je soud oprávněn pouze rozhodnout o <HT TYPE="ITALIC">držení</HT> vyžádané osoby <HT TYPE="ITALIC">ve vazbě</HT> podle čl. 27 odst. 2 ve spojení s čl. 34 odst. 2 písm. b) zákona o předávání po dobu nejvýše 30 dnů. Naproti tomu se jeví, že rozhodnutí o odložení předání, které přijal státní zástupce podle čl. 36 odst. 1 tohoto zákona a které je právním základem jeho<?PAGE NO="10"?> návrhu na prodloužení zbavení osobní svobody této osoby, je <HT TYPE="ITALIC">ipso facto</HT> vykonatelné, aniž jako takové podléhá účinnému soudnímu přezkumu, ať už předchozímu nebo následnému, ze strany soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Nic to však nemění na tom, že čl. 36 odst. 1 zákona o předávání, o který se rozhodnutí o odložení předání státního zástupce v projednávané věci opírá, ani čl. 1 písm. e) tohoto zákona výslovně nestanoví orgán příslušný k přijetí rozhodnutí o odložení předání vyžádané osoby ve smyslu čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584, a tím méně podmínky, za nichž by takové rozhodnutí mohlo být předmětem účinného soudního přezkumu, nebo způsob, jakým by takové rozhodnutí mohlo být přezkoumáno. Tato pravidla neuvádějí ani to, zda a případně v jakém rozsahu je soud, u něhož je podán návrh na prodloužení držení ve vazbě, příslušný či nikoli k přezkumu legality rozhodnutí státního zástupce o odkladu předání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>V tomto ohledu nizozemská vláda na jednání vysvětlila, že čl. 36 odst. 1 zákona o předávání je možné vykládat v souladu s čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584, takže soud může nahradit státního zástupce a napravit vadu uvedenou v bodě 37 výše. Nelze tedy vyloučit, že přinejmenším při této příležitosti by tento soud mohl na základě čl. 27 odst. 2 ve spojení s čl. 33 písm. a) zákona o předávání přezkoumat legalitu rozhodnutí státního zástupce o odložení předání, aby je buď zrušil a poté nařídil propuštění vyžádané osoby na svobodu, nebo aby nahradil státního zástupce a potvrdil odložení předání a zadržení této osoby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Požadavek, aby rozhodnutí o odložení předání vyžádané osoby bylo přijato nezávislým <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>vykonávajícím justičním orgánem<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> nebo podléhalo účinnému soudnímu přezkumu, totiž předpokládá, že nejpozději v okamžiku, kdy je přezkoumávána otázka, zda jsou splněny podmínky umožňující držení této osoby ve vazbě, musí být příslušný soud schopen vykonávat takový přezkum legality tohoto rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Viz judikatura citovaná v bodech 31 a 32 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Přitom by tento soud mohl být případně přiveden k tomu, aby v případě nedodržení podmínek pro použití článku 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 uvedené rozhodnutí zrušil a nařídil propuštění uvedené osoby na svobodu, aniž jsou dotčena jiná opatření, která je příslušný justiční orgán oprávněn přijmout, aby zabránil jejímu útěku v souladu s článkem 12 tohoto rámcového rozhodnutí 2002/584.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda je v projednávané věci takový přístup v souladu s požadavky čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 možný, jak tvrdily nizozemská vláda a státní zastupitelství na jednání. Za tímto účelem však musí zajistit, aby případný soudní přezkum <HT TYPE="ITALIC">a</HT> <HT TYPE="ITALIC">posteriori</HT> z jeho strany, jak je popsán v bodě 42 výše, byl dostatečně účinný a mohl plně napravit porušení pravidla o soudní příslušnosti spočívající v tom, že rozhodnutí o odložení předání přijal pouze státní zástupce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že v projednávané věci vedlo rozhodnutí státního zástupce o odložení předání k ponechání dotyčné osoby v Nizozemsku ve vazbě, musí tedy předkládající soud zajistit, aby toto rozhodnutí nezůstalo předběžně v platnosti až do doby, než tento soud přijme nové rozhodnutí, jak přesto uvedly nizozemská vláda a státní zastupitelství na jednání. Stejně tak má tento soud ověřit, zda může se zpětnou účinností nahradit státního zástupce při přijetí nového rozhodnutí o odložení předání vyžádané osoby a případně povolit její držení ve vazbě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>S ohledem na tato kritéria musí předkládající soud přezkoumat, zda je možný výklad čl. 27 odst. 2 ve spojení s články 33 a 34 zákona o předávání, který by byl v souladu s požadavky čl. 24 odst. 1 ve spojení s čl. 6 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584. Naproti tomu, pokud tomu tak<?PAGE NO="11"?> není a neexistuje právní základ ve vnitrostátním právu pro další držení ve vazbě z jiných důvodů, jak to umožňuje článek 12 tohoto rámcového rozhodnutí, měla by být dotyčná osoba propuštěna na svobodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Navrhuji proto odpovědět na druhou část druhé předběžné otázky tak, že porušení čl. 24 odst. 1 ve spojení s čl. 6 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584, podle kterého musí rozhodnutí o odložení předání vyžádané osoby přijmout vykonávající justiční orgán, vyžaduje, aby byla tato osoba propuštěna na svobodu, aniž je dotčena možnost takového orgánu toto porušení legalizovat, mimo jiné prostřednictvím konformního výkladu příslušných pravidel vnitrostátního práva nebo existence právního základu ve vnitrostátním právu, který odůvodňuje držení ve vazbě z jiných důvodů.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první a třetí předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>První a třetí předběžná otázka vycházejí z předpokladu předkládajícího soudu, že rozhodnutí o odkladu předání dotyčné osoby bylo přijato <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>vykonávajícím justičním orgánem<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> a podléhá účinnému soudnímu přezkumu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>S ohledem na třetí předběžnou otázku je třeba vyložit kritéria pro použití čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 ve světle článků 47 a 48 Listiny, a sice práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu, kterých se CJ dovolává v rámci trestních stíhání v Nizozemsku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke kritériím pro použití čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584, vykládaným ve světle článků 47 a 48 Listiny (třetí předběžná otázka)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>První část třetí předběžné otázky se v podstatě týká toho, zda čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 brání rozhodnutí o odložení předání vyžádané osoby <HT TYPE="ITALIC">pouze</HT> z toho důvodu, že tato osoba trvá na výkonu svých základních práv chráněných články 47 a 48 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Jak uvádí Komise, podle čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 má vykonávající justiční orgán poté, co rozhodne o výkonu evropského zatýkacího rozkazu, posuzovací pravomoc (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>může<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>), co se týče přijetí rozhodnutí o odložení předání vyžádané osoby za účelem trestního stíhání (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>aby mohla být stíhána<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>) ve vykonávajícím členském státě. Přitom i v případě neexistence dalších nebo přesnějších kritérií pro výkon této posuzovací pravomoci se musí řídit mimo jiné základními právy Listiny, která musí vnitrostátní orgány respektovat v rámci výkonu evropského zatýkacího rozkazu (viz čl. 1 odst. 3 tohoto rámcového rozhodnutí)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201124">24. listopadu 2020</DATE>, <NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Padělané dokumenty)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑510/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:953">EU:C:2020:953</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že vykonávající justiční orgán je povinen zohlednit základní procesní záruky, které dotyčné osobě poskytují články 47 a 48 Listiny, včetně práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu, tak jak je vykládá Soudní dvůr<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130226">26. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Melloni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑399/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:107">EU:C:2013:107</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170810">10. srpna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Tupikas</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑270/17 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:628">EU:C:2017:628</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171222">22. prosince 2017</DATE>, <NAME.CASE>Ardic</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑571/17 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:1026">EU:C:2017:1026</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tato povinnost se vztahuje nejen na samotné řízení o výkonu evropského zatýkacího rozkazu, ale obdobně i na jakékoli souběžně probíhající trestní řízení, které je uváděno jako důvod pro odložení předání ve smyslu čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584, a které je tedy od něj neoddělitelné. To je<?PAGE NO="12"?> potvrzeno článkem 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne <DATE ISO="20160309">9. března 2016</DATE>, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="065" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2016">Úř. věst. 2016, L 65, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, který stanoví právo podezřelé nebo obviněné osoby být přítomna při trestních řízení na vnitrostátní úrovni před soudem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Právo obviněného být přítomen při trestním řízení před soudem, o které jde v projednávané věci, představuje základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 47 Listiny, jakož i práva na obhajobu zaručeného čl. 48 odst. 2 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130226">26. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Melloni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑399/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:107">EU:C:2013:107</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20220915">15. září 2022</DATE>, <NAME.CASE>HN (Soudní řízení proti obviněnému, který byl vyhoštěn ze země)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑420/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:679">EU:C:2022:679</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Stejně tak podle článku 8 směrnice 2016/343 musí členské státy umožnit mimo jiné obviněným osobám být ve vlastní věci přítomny při řízení před soudem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20220915">15. září 2022</DATE>, <NAME.CASE>HN (Soudní řízení proti obviněnému, který byl vyhoštěn ze země)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑420/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:679">EU:C:2022:679</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. I když čl. 8 odst. 2 této směrnice, vykládaný ve světle bodu 35 odůvodnění této směrnice, opravňuje členské státy vést za určitých podmínek trestní řízení před soudem v nepřítomnosti stíhané osoby, zejména tehdy, když se tato osoba vzdala svého práva být tomuto řízení přítomna<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20220915">15. září 2022</DATE>, <NAME.CASE>HN (Soudní řízení proti obviněnému, který byl vyhoštěn ze země)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑420/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:679">EU:C:2022:679</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Pokud jde o podmínky takového vzdání, které musí být učiněno z vlastní svobodné vůle a musí být jednoznačně prokázáno, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130226">26. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Melloni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑399/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:107">EU:C:2013:107</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, jinak je tomu v případě, kdy – jako v projednávané věci – tato osoba na výkonu tohoto práva trvá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Vzhledem k nezcizitelné povaze základního práva obviněného být přítomen trestnímu řízení ve vlastní věci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130226">26. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Melloni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑399/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:107">EU:C:2013:107</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20220915">15. září 2022</DATE>, <NAME.CASE>HN (Soudní řízení proti obviněnému, který byl vyhoštěn ze země)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑420/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:679">EU:C:2022:679</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> je trestní stíhání CJ v Nizozemsku za řízení vozidla bez platného řidičského oprávnění, za které mu byl uložen peněžitý trest ve výši 360 eur a, podpůrně, trest odnětí svobody v délce trvání sedmi dnů, v zásadě dostatečné k tomu, aby se dotyčný mohl dovolávat svého práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu, a to bez ohledu na závažnější povahu trestného činu, za který byl odsouzen v Polsku a který je předmětem tohoto rozkazu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Posuzovací pravomoc vykonávajícího justičního orgánu podle čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 rozhodnout o odložení předání vyžádané osoby se nicméně nemůže změnit v přesně stanovenou pravomoc <HT TYPE="ITALIC">pouze</HT> z toho důvodu, že tato osoba využívá základních procesních záruk během trestního řízení vedeného ve vykonávajícím členském státě. V projednávané věci tedy, jak uvádí předkládající soud a Komise, nemůže být rozhodnutí o odkladu předání jednostranně uloženo dotyčnou osobou, která trvá na okamžitém uplatnění a dodržení svého práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu v rámci trestního řízení probíhajícího v Nizozemsku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba ověřit, zda cíle obecného zájmu sledované článkem 24 rámcového rozhodnutí 2002/584 odůvodňují omezení ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny, pokud jde o výkon práva dotyčné osoby na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Jak bylo totiž uznáno ustálenou judikaturou, tato práva nepředstavují absolutní výsady, nýbrž mohou obsahovat omezení za podmínky, že tato omezení skutečně odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným dotčeným opatřením a nejsou vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřeným a nepřípustným zásahem do samotné podstaty takto zaručených práv<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171220">20. prosince 2017</DATE>, <NAME.CASE>Prequ’ Italia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑276/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:1010">EU:C:2017:1010</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180913">13. září 2018</DATE>, <NAME.CASE>UBS Europe a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑358/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:715">EU:C:2018:715</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191016">16. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Glencore Agriculture Hungary</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑189/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:861">EU:C:2019:861</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Při výkonu své posuzovací pravomoci ohledně provedení možností stanovených článkem 24 rámcového rozhodnutí 2002/584 má tedy vykonávající justiční orgán zohlednit jak zájem vykonávajícího členského státu na úspěšném ukončení probíhajícího trestního řízení proti vyžádané osobě, tak zájem vystavujícího členského státu na co nejrychlejším provedení předání této osoby, a tyto zájmy poměřit, aby určil, zda a do jaké míry může být omezen výkon práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Tato povinnost rovněž vyplývá z povinnosti loajální spolupráce podle čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce SEU, která určuje dialog mezi vykonávajícími a vystavujícími justičními orgány s cílem zajistit účinné fungování systému justiční spolupráce mezi členskými státy, jehož je evropský zatýkací rozkaz jedním ze základních prvků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20211026">26. října 2021</DATE>, <NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Právo být vyslechnut vykonávajícím justičním orgánem)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑428/21 PPU a C‑429/21 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:876">EU:C:2021:876</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20220222">22. února 2022</DATE>, <NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Soud zřízený zákonem ve vystavujícím členském státě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑562/21 PPU a C‑563/21 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:100">EU:C:2022:100</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Zaprvé vykonávající justiční orgán má před předáním vyžádané osoby vystavujícímu členskému státu zohlednit oprávněný zájem vykonávajícího členského státu chráněný čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 na řádném vedení probíhajícího trestního řízení. Tento zájem je méně důležitý, pokud jsou závažnost stíhaného trestného činu a rozsah předpokládaného trestu, jako v projednávané věci, podstatně nižší než ty, které vedly k přijetí evropského zatýkacího rozkazu. Vykonávající justiční orgán může být v rámci své povinnosti loajální spolupráce nucen přerušit probíhající trestní řízení a dočasně předat vyžádanou osobu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>podmíněně<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> ve smyslu čl. 24 odst. 2 tohoto rámcového rozhodnutí a po dohodě s vystavujícím justičním orgánem stanovit návrat této osoby po výkonu jejího trestu ve vystavujícím členském státě za účelem pokračování trestního řízení ve vykonávajícím členském státě. To by vedlo k omezení práva uvedené osoby na spravedlivý proces a jejího práva na obhajobu tím, že by se odložil jejich výkon.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>V projednávané věci přísluší předkládajícímu soudu posoudit, zda je takový přístup proveditelný, což účastníci řízení na jednání zpochybnili, a zda by po pokračování v řízení po případném návratu dotyčné osoby do Nizozemska mohla být plně respektována její procesní práva, včetně práva na projednání věci v přiměřené lhůtě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190212">12. února 2019</DATE>, <NAME.CASE>RH</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑8/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:110">EU:C:2019:110</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190729">29. července 2019</DATE>, <NAME.CASE>Gambino a Hyka</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑38/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:628">EU:C:2019:628</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE>. V každém případě nelze odklad výkonu těchto práv jako takový v případě takového dočasného předání dotyčné osoby kvalifikovat jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>nadměrný a nepřijatelný zásah<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>, který by narušil jejich samotnou podstatu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Zadruhé vykonávající justiční orgán musí zohlednit oprávněný zájem vystavujícího členského státu na tom, aby byla vyžádaná osoba co nejdříve předána a uvězněna na jeho území. Tento zájem je však relativizován možností držet tuto osobu za účelem výkonu evropského zatýkacího rozkazu ve vazbě, kterou stanoví článek 12 rámcového rozhodnutí 2002/584. Rovnocennost takového držení ve vazbě je implicitně uznána v čl. 26 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí, podle něhož vystavující členský stát započítá dobu trestu odnětí svobody do celkové doby odnětí svobody, která má být vykonána vyžádanou osobou ve vykonávajícím členském státě. Stejně v takovém případě, jako je projednávaná věc, může cíl sociálního začlenění po výkonu trestu hovořit proti držení ve vazbě ve vystavujícím členském státě, pokud se vyžádaná osoba již nějakou dobu zdržuje, nebo je dokonce dobře sociálně začleněna ve vykonávajícím členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181113">13. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Raugevicius</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑247/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:898">EU:C:2018:898</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE>. Je na vykonávajícím justičním orgánu, aby určil, která z těchto dvou možností za daných okolností nejlépe odpovídá tomuto cíli a zda oprávněný zájem vystavujícího členského státu, jehož zohlednění by mohlo vést k dočasnému omezení procesních záruk dotyčné osoby, může převážit nad oprávněným zájmem vykonávajícího členského státu, tak jak je popsán v bodě 57 výše.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek navrhuji na první část třetí předběžné otázky odpovědět tak, že čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 ve spojení s články 47 a 48 Listiny v zásadě nebrání tomu, aby bylo předání vyžádané osoby odloženo pro účely trestního řízení ve vykonávajícím členském státě z důvodu, že se tato osoba nechce vzdát svého práva být přítomna v průběhu tohoto trestního stíhání. Při výkonu své posuzovací pravomoci podle článku 24 tohoto rámcového rozhodnutí je však vykonávající justiční orgán povinen přezkoumat, zda lze omezení výkonu základních procesních záruk uvedenou osobou odůvodnit s ohledem na potenciálně rozdílné oprávněné zájmy vystavujícího a vykonávajícího členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>S ohledem na tuto v podstatě zápornou odpověď na první část třetí předběžné otázky není třeba odpovídat na druhou část této otázky, která je položena pouze v případě kladné odpovědi na první část.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K držení vyžádané osoby ve vazbě v návaznosti na legální odložení jejího předání (první předběžná otázka)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda v případě, že je předání vyžádané osoby legálně odloženo ve smyslu čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584, může být tato osoba držena ve vazbě po celou dobu tohoto odkladu a až do doby, kdy dojde k tomuto předání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Článek 24 tohoto rámcového rozhodnutí se touto otázkou nezabývá. Podle obecného pravidla uvedeného v článku 12 uvedeného rámcového rozhodnutí musí být naproti tomu otázka, zda může být vyžádaná osoba vzata do vazby nebo ve vazbě držena, rozhodnuta v souladu s vnitrostátním právem. Podle čl. 34 odst. 2 zákona o předávání je možné prodloužit držení ve vazbě na dobu nepřesahující 30 dnů a v projednávané věci o něm již dvakrát rozhodl předkládající soud<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz body 19 a 20 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Článek 12 ani článek 24 téhož rámcového rozhodnutí tedy v zásadě nebrání takovému prodloužení držení ve vazbě za účelem výkonu evropského zatýkacího rozkazu, neboť odložení předání je nedílnou součástí tohoto výkonu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz bod 29 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, a to i když toto prodloužení může přesáhnout určitou dobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, toto posouzení nezpochybňuje obecná struktura systému justiční spolupráce při výkonu evropského zatýkacího rozkazu, striktní lhůty pro předání vyžádané osoby stanovené v čl. 23 odst. 2 až 4 rámcového rozhodnutí 2002/584, ani požadavky vyplývající z článku 6 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Je zajisté pravda, že Soudní dvůr již rozhodl, že možnost prodloužit tyto lhůty z důvodu případu vyšší moci stanovená v čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být vykládána striktně jakožto odchylka od pravidla stanoveného v čl. 23 odst. 2 tohoto rámcového rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20220428">28. dubna 2022</DATE>, <NAME.CASE>C a CD (Právní překážky výkonu rozhodnutí o předání)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑804/21 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:307">EU:C:2022:307</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. V tomto ohledu uvedl, že právní překážky předání, které vyplývají ze žalob podaných vyžádanou osobou, jsou předvídatelné, a proto nemohou představovat vyšší moc v tomto smyslu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20220428">28. dubna 2022</DATE>, <NAME.CASE>C a CD (Právní překážky výkonu rozhodnutí o předání)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑804/21 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:307">EU:C:2022:307</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Ustanovení čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 však představuje zvláštní pravidlo ve vztahu k obecným pravidlům o striktních lhůtách pro předání, tak jak jsou stanovena v čl. 23 odst. 1 a 2 tohoto rámcového rozhodnutí, neboť se týká zvláštního případu odložení předání vyžádané osoby, jehož účelem je mimo jiné ochrana oprávněného zájmu vykonávajícího členského státu na řádném vedení probíhajícího trestního stíhání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz body 55 až 57 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Tento specifický případ odkladu je proto třeba jasně odlišit od případu výjimečného odkladu předání podle čl. 23 odst. 3 nebo 4 uvedeného rámcového rozhodnutí ve vztahu k obecným pravidlům stanoveným v čl. 23 odst. 1 a 2 téhož rámcového rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Toto posouzení je potvrzeno skutečností, že unijní normotvůrce upustil od toho, aby v čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 uvedl konkrétní lhůty nebo alespoň odkaz na lhůty stanovené v článku 23 tohoto rámcového rozhodnutí. Z toho <HT TYPE="ITALIC">a</HT> <HT TYPE="ITALIC">contrario</HT> vyplývá, že v souladu se zásadou stanovenou v čl. 12 první větě uvedeného rámcového rozhodnutí bylo ponecháno na posuzovací pravomoci členských států, aby upravily dobu, po kterou může být vyžádaná osoba držena ve vazbě během legálního odkladu jejího předání podle čl. 24 odst. 1 téhož rámcového rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>V projednávané věci mimoto dotyčná osoba trvá na okamžitém výkonu svých základních procesních záruk v rámci trestních stíhání v Nizozemsku, což je zásadní důvod pro odložení jejího předání, o němž rozhodl státní zástupce podle čl. 36 odst. 1 zákona o předávání. Tato okolnost však nepředstavuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>právní překážku<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 65 výše, neboť tato judikatura se týká pouze použití článku 23 rámcového rozhodnutí 2002/584, a nikoliv – jako v projednávaném případě – použití čl. 24 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Konečně je pravda, že rozhodnutí na základě čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 držet vyžádanou osobu ve vazbě ve vykonávajícím členském státě namísto jejího předání do vystavujícího členského státu pro účely výkonu evropského zatýkacího rozkazu představuje podobně jako trest uložený vystavujícím členským státem opatření, které spadá do působnosti článku 6 Listiny a musí být časově omezené<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Lanigan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑237/15 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:474">EU:C:2015:474</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170125">25. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Vilkas</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑640/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:39">EU:C:2017:39</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Případné odpovídající omezení svobody vyžádané osoby je však plně kompenzováno povinností vystavujícího členského státu započítat veškerou dobu držení ve vazbě ve vykonávajícím členském státě do celkové doby zbavení svobody ve vystavujícím členském státě. Za těchto podmínek nelze držení této osoby ve vazbě kvalifikovat jako další omezení práva na svobodu, kterému se tato osoba musí v každém případě podrobit ve vystavujícím členském státě, ani jako nepřiměřené opatření ve smyslu čl. 52 odst. 1 druhé věty Listiny, pokud doba trvání zbavení svobody nepřesáhne dobu, která má být vykonána ve vystavujícím členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>V důsledku toho navrhuji odpovědět na první předběžnou otázku tak, že článek 12 a čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 ve spojení s článkem 6 Listiny nebrání tomu, aby vyžádaná osoba, jejíž předání pro účely výkonu trestu odnětí svobody bylo povoleno pravomocným rozhodnutím, ale bylo odloženo, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>aby mohla být stíhána ve vykonávajícím členském státě […] za jiný trestný čin, než je uveden v evropském zatýkacím rozkaze<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, byla držena ve vazbě za účelem výkonu evropského zatýkacího rozkazu po celou dobu trvání tohoto trestního stíhání, pokud doba trvání zbavení svobody nepřesáhne dobu, která má být vykonána ve vystavujícím členském státě.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="16"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené rechtbank Amsterdam (soud v Amsterdamu, Nizozemsko) odpověděl následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>1)</NO.P><TXT>Článek 12 a čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne <DATE ISO="20020613">13. června 2002</DATE> o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne <DATE ISO="20090226">26. února 2009</DATE>, ve spojení s článkem 6 Listiny základních práv Evropské unie nebrání tomu, aby vyžádaná osoba, jejíž předání pro účely výkonu trestu odnětí svobody bylo povoleno pravomocným rozhodnutím, ale bylo odloženo, <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>aby mohla být stíhána ve vykonávajícím členském státě […] za jiný trestný čin, než je uveden v evropském zatýkacím rozkaze<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="2018" ID="QE0045"/>, byla držena ve vazbě za účelem výkonu evropského zatýkacího rozkazu po celou dobu trvání tohoto trestního stíhání, pokud doba trvání zbavení svobody nepřesáhne dobu, která má být vykonána ve vystavujícím členském státě.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Rozhodnutí o odkladu předání vyžádané osoby podle čl. 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, ve spojení s čl. 6 odst. 2 a bodem 8 odůvodnění tohoto rámcového rozhodnutí představuje opatření k <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>výkonu<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="2018" ID="QE0046"/> evropského zatýkacího rozkazu, a musí být proto přijato <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>vykonávajícím justičním orgánem<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="2018" ID="QE0047"/>.</TXT><P>Porušení čl. 24 odst. 1 uvedeného rámcového rozhodnutí ve spojení s čl. 6 odst. 2 téhož rámcového rozhodnutí, podle kterého musí rozhodnutí o odložení předání vyžádané osoby přijmout vykonávající justiční orgán, vyžaduje, aby byla tato osoba propuštěna na svobodu, aniž je dotčena možnost takového orgánu toto porušení legalizovat, mimo jiné prostřednictvím konformního výkladu příslušných pravidel vnitrostátního práva nebo existence právního základu ve vnitrostátním právu, který odůvodňuje držení ve vazbě z jiných důvodů.</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Článek 24 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, ve spojení s články 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie v zásadě nebrání tomu, aby předání vyžádané osoby bylo odloženo pro účely trestního řízení ve vykonávajícím členském státě z důvodu, že se tato osoba nechce vzdát svého práva být přítomna v průběhu tohoto trestního stíhání. Při výkonu své posuzovací pravomoci podle článku 24 tohoto rámcového rozhodnutí je však vykonávající justiční orgán povinen přezkoumat, zda lze omezení výkonu základních procesních záruk vyžádanou osobou odůvodnit s ohledem na potenciálně rozdílné oprávněné zájmy vystavujícího a vykonávajícího členského státu.<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>