null
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
LAILY MEDINA
přednesené dne 15. května 2025(1)
Věc C‑541/23 P
Polwax S. A.
proti
Evropské komisi
„ Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Trh parafínového gáče a trh parafínových vosků – Převzetí kontroly nad společností Grupa Lotos společností PKN Orlen – Rozhodnutí prohlašující spojení za slučitelné s vnitřním trhem a Dohodou o EHP – Žaloba na neplatnost podaná třetí osobou – Vymezení relevantních trhů – Důkazní břemeno a důkazní standard – Úroveň přezkumu prováděného Tribunálem ve věcech týkajících se spojení podniků“
1. Podaným kasačním opravným prostředkem se společnost Polwax S. A. domáhá zrušení rozsudku Tribunálu ze dne 14. června 2023, Polwax v. Komise (T‑585/20, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2023:332). Uvedeným rozsudkem byla zamítnuta její žaloba znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 14. července 2020 (dále jen „sporné rozhodnutí“)(2), kterým Evropská komise prohlásila za slučitelné s vnitřním trhem a s článkem 57 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) spojení společností Polski Koncern Naftowy Orlen S. A. (dále jen „Orlen“) a Grupa Lotos S. A. (dále jen „Lotos“), s výhradou dodržení určitých závazků společností Orlen.
2. Na podporu svého kasačního opravného prostředku uvádí Polwax devět důvodů. V souladu s žádostí Soudního dvora se však v tomto stanovisku budu věnovat pouze prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku.
3. V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku Polwax zejména tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení a zkreslil stanovisko společnosti Polwax, když i) uvedl, že Polwax jako zainteresovaná strana je povinna uvést „přesvědčivé indicie“ ohledně případného problému v oblasti hospodářské soutěže v situaci, kdy toto kritérium nemělo být použito, a dále ii) od navrhovatelky požadoval uvedení „přesvědčivé důkazy“, že výrobky posuzované Komisí v rámci předcházejícího trhu (trhu parafínového gáče(3)) nejsou zastupitelné z hlediska poptávky ani nabídky, ačkoliv z nařízení Rady č. 139/2004 taková povinnost ve vztahu ke třetím stranám nevyplývá, a iii) když uvedl, že informace uvedené společností Polwax v průběhu řízení takové „přesvědčivé indicie“ nepředstavují. Polwax dále tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když opominul analyzovat dynamiku jednotlivých segmentů předcházejícího trhu a pochybení Komise spočívající v neuvedení odůvodnění závěrů Komise, podle kterých předcházející trh není rozdělen ani segmentován.
I. Skutečnosti předcházející sporu a řízení před Tribunálem
4. Skutečnosti předcházející sporu jsou podrobně popsány v bodech 2 až 23 napadeného rozsudku. Pro účely tohoto stanoviska stačí shrnout skutkové okolnosti věci následujícím způsobem.
5. Navrhovatelka, Polwax, je polská společnost, která vyrábí a uvádí na trh parafínové vosky a výrobky na bázi parafinového gáče. Společnost Orlen je vertikálně integrovaným podnikem, který působí především v oblasti rafinace paliv a produktů spojených s palivy a jejich uvádění na trh (včetně maloobchodu) v České republice, Německu Litvě a Polsku. Účastní se rovněž předcházejícího průzkumu, vývoje a produkce surové ropy a zemního plynu a je přítomna i na trhu petrochemie. Lotos je vertikálně integrovaný podnik, který působí především v oblasti rafinace paliv a produktů spojených s palivy a jejich uvádění na trh (včetně maloobchodu), zejména v Polsku. Orlen je přítomný na trhu petrochemie a společně s Lotos se rovněž účastní předcházejícího průzkumu, vývoje a produkce surové ropy a zemního plynu.
6. V projednávané věci došlo k plnému ovládnutí společnosti Lotos společností Orlen. Dne 15. května 2020 předložila Polwax připomínky k oznámení námitek a tvrdila, že by měly být stanoveny závazky k zajištění toho, aby spojení nemělo vliv na přístup k některým vstupům, které využívala při výrobě. Dne 14. července 2020 přijala Komise sporné rozhodnutí.
7. Komise zejména prohlásila, že „kombinace prodejů a jiných závazků umožní nabyvatelům prodávaných subjektů, jakož i dalším konkurentům podrobit subjekt vzniklý spojením v budoucnu účinné hospodářské soutěži na dotčených trzích“, že „[n]a zejména velkoobchodních trzích s naftou a benzínem bude nabyvatel podílu v rafinérii schopen dovážet významné objemy díky širšímu přístupu k infrastrukturám“ a „[d]íky této kombinaci kapacity rafinérií a potenciálu dovozu bude nabyvatel vyvíjet konkurenční tlak podobný tlaku společnosti Lotos před uskutečněním transakce“. Komise tedy dospěla k závěru, že „transakce, pozměněná závazky, již nevyvolává problémy v oblasti hospodářské soutěže“, a upřesnila, že „[t]oto rozhodnutí je podmíněno úplným dodržením přijatých závazků“(4).
8. Pokud jde o účinky zamýšleného spojení na hospodářskou soutěž, Komise přezkoumala v bodě 2003 odůvodnění sporného rozhodnutí možnost, zdůrazněnou společností Polwax, že spojení povede k omezení přístupu ke vstupům. Polwax tvrdila, že jí „subjekt vzniklý spojením již nebude dodávat parafínový gáč nebo pouze za mnohem vyšší cenu, takže už nebude schopna soutěžit s uvedeným subjektem na navazujícím trhu parafínových vosků“.
9. V tomto ohledu Komise v bodě 2004 odůvodnění sporného rozhodnutí uvedla, že pokud by byl předcházející trh parafínového gáče vymezen na vnitrostátním základě, Lotos by měla v Polsku v letech 2017 a 2018 podíl na trhu mezi 30 a 40 %. I když uznala, že takový podíl na trhu s sebou nesl existenci vertikálních účinků, zdůraznila, že 60 až 70 % zdrojů parafínového gáče je stále ještě k dispozici a sama společnost Orlen využívá externí dodavatele. Vyvodila z toho, že není zřejmé, že by byl subjekt vzniklý spojením schopen omezit přístup k parafínovému gáči zákazníkům Lotos činným na trhu parafínových vosků.
10. Komise v bodě 2005 odůvodnění sporného rozhodnutí dodala, že Orlen má pouze velmi malý podíl na navazujícím trhu, a vyvodila z toho, že subjekt vzniklý spojením by neměl ani zájem na omezení přístupu ke vstupům pro zákazníky Lotos působící na tomto trhu. Komise uvedla, že sama Polwax zdůraznila, že hospodářská soutěž na uvedeném trhu je silná, jelikož takový trh má v některých případech globální rozměr a je pod tlakem čínských výrobců.
11. Komise z toho v bodě 2006 odůvodnění sporného rozhodnutí vyvodila, že z jejího šetření nevyplývají přesvědčivé důkazy o zásadním narušení účinné hospodářské soutěže (dále jen „zásadní narušení účinné hospodářské soutěže“), pokud jde o vertikální vazbu mezi trhem parafínového gáče v Polsku a trhem parafínových vosků v EHP.
12. Před Tribunálem se Polwax v podstatě dovolávala dvou žalobních důvodů. V rámci prvního žalobního důvodu tvrdila, že Komise porušila čl. 2 odst. 1 až 3 nařízení č. 139/2004, které se týká spojování podniků. Údajné nesprávné posouzení Komise spočívalo v nesprávném vymezení trhů, a to jak pokud jde o navazující trh parafínových vosků, tak pokud jde o předcházející trh parafínového gáče. Kromě toho Polwax vytýkala Komisi, že nesprávně posoudila účinky spojení na trh parafínového gáče i na trh parafínových vosků. Druhý žalobní důvod vycházel z porušení čl. 9 odst. 1 nařízení č. 139/2004 (ale byl následně vzat zpět na jednání). Ve své replice Polwax rovněž předložila nový žalobní důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění sporného rozhodnutí, pokud jde o vymezení relevantních trhů. Napadeným rozsudkem Tribunál žalobu v plném rozsahu zamítl(5).
II. Posouzení
13. V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku se Polwax dovolává nesprávných právních posouzení, zjevně nesprávných posouzení a zkreslení stanoviska společnosti Polwax, když Tribunál v bodech 45 a 57 až 62 napadeného rozsudku neprovedl účinný přezkum vymezení relevantního trhu provedeného Komisí ve sporném rozhodnutí a uplatnil vůči žalobkyni nesprávný důkazní standard. První důvod kasačního opravného prostředku je rozdělen na tři části.
A. K první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku
14. V rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Polwax v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a porušil článek 2 nařízení č. 139/2004 tím, že jí v bodě 45 napadeného rozsudku uložil, aby na podporu svého žalobního důvodu vycházejícího z nesprávné definice předcházejícího trhu parafínového gáče uvedla „přesvědčivé indicie“ prokazující existenci problému v oblasti hospodářské soutěže.
1. K přípustnosti
15. Komise tvrdí, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná, neboť Polwax před Tribunálem označila za nesprávný postup to, že nedošlo k rozdělení předcházejícího trhu tvořeného dodávkami parafínového gáče na další dílčí trhy. Polwax tak tvrdila, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když neprovedla rozdělení, resp. segmentaci trhu parafínového gáče na trhy tvořené dodávkami lehkého, průměrného a těžkého parafínového gáče. Polwax si tedy protiřečí, když před Soudním dvorem tvrdí, že její výtka se netýkala „jiných“ trhů než těch, které Komise zohlednila ve své analýze, a přitom Komisi vytýká, že měla ve sporném rozhodnutí pro účely analýzy pravděpodobných účinků spojení v budoucnu rozdělit trh parafínového gáče na menší dílčí trhy (nebo přinejmenším segmenty).
16. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, je první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku přípustná, jelikož z judikatury Soudního dvora vyplývá, že údajné nedodržení pravidel použitelných v oblasti dokazování představuje právní otázku, která je přípustná ve fázi kasačního opravného prostředku(6).
2. K věci samé
17. V napadeném rozsudku vychází Tribunál z důkazního standardu použitelného na žalobce z řad třetích osob, kteří podali žalobu proti legalitě rozhodnutí o spojení podniků, jak vyplývá z judikatury Tribunálu, kterým se Soudní dvůr ve své judikatuře dosud nezabýval(7). Je tedy namístě zaprvé obecně posoudit vhodný důkazní standard ve světle judikatury Soudního dvora a zhodnotit, zda je judikatura Tribunálu s takovým standardem slučitelná; a zadruhé posoudit zejména to, zda Tribunál tento standard správně uplatnil v projednávané věci ve vztahu k vymezení relevantního trhu.
a) Úvodní poznámky k důkaznímu břemenu a důkaznímu standardu, jakož i k úrovni přezkumu
18. Jak doložím v následující analýze, pojmy důkazní břemeno a důkazní standard, stejně jako pojem úroveň (soudního) přezkumu jsou vzájemně propojeny, zejména ve věcech týkajících se spojování podniků, a je tedy nutno posuzovat je společně(8).
1) Komise musí prokázat, že je spíše pravděpodobné než nepravděpodobné, že spojení zásadně naruší (či nenaruší) hospodářskou soutěž
19. Podle článku 2 nařízení č. 139/2004 je Komise povinna posoudit účinky spojení na hospodářskou soutěž na trzích, kde existuje riziko zásadního narušení účinné hospodářské soutěže, zejména v důsledku vzniku nebo posílení dominantního postavení.
20. Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že „rozhodnutí Komise o slučitelnosti spojení s vnitřním trhem musí být podepřena dostatečně významnými a shodujícími se důkazy“(9). Tyto důkazy musí být správné a věrohodné a musí být možné o ně opřít vyvozené závěry(10). Kromě toho, jak dále upřesnil Tribunál, Komise musí nejen prokázat skutkové okolnosti věci na základě přesvědčivých důkazů, ale musí prokázat „dostatečný stupeň pravděpodobnosti“(11), že spojení bude mít (či nebude mít) významný dopad na účinnou hospodářskou soutěž.
21. V tomto ohledu Soudní dvůr připustil, že Komise má pro účely použití hmotněprávních pravidel nařízení č. 139/2004 určitý prostor pro uvážení v hospodářské oblasti, jelikož provádí výhledové hospodářské analýzy, jejichž cílem je určit pravděpodobnost určitého vývoje relevantního trhu v budoucnu(12). Na základě konstatování, že ve věcech týkajících se spojování podniků nemůže být analýza Komise tak jistá jako její analýzy ex post (podle článků 101 a 102 SFEU) a má povahu výhledové analýzy, Soudní dvůr rozhodl, že Komise musí předložit důkazy k prokázání toho, že je spíše pravděpodobné než nepravděpodobné, že dotčené spojení zásadně naruší či nenaruší hospodářskou soutěž(13).
22. Jak Tribunál upřesnil, „okolnost, že spojení mělo protisoutěžní účinky, není sama o sobě dostačující k tomu, aby bylo možné mít za to, že toto spojení bylo neslučitelné s vnitřním trhem, když významně nenarušilo účinnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné části“(14).
2) Žalobce musí prokázat existenci zjevně nesprávného posouzení
23. Prostor pro uvážení, který má Komise k dispozici, „odůvodňuje, že přezkum rozhodnutí Komise v oblasti spojování podniků ze strany unijního soudu je omezen na ověření věcné správnosti skutkových zjištění a skutečnosti, že nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení“(15).
24. Za účelem zajištění přístupu k tomuto přezkumu unijním soudem přiznává unijní právo stranám dotčeným rozhodnutími Komise týkajícími se spojování podniků (včetně třetích osob, jako jsou konkurenční subjekty nebo zákazníci) v zásadě právo napadnout žalobou legalitu takového rozhodnutí u Tribunálu na základě článku 263 SFEU, a to v souladu se zásadou účinné právní ochrany zakotvenou v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie.
25. Uvedené právo je ovšem spjato s povinností žalobce vymezit žalobní důvody, které uplatňuje, a na podporu těchto důvodů předložit důkazy.
26. Pokud žalobce takovou žalobu podá v souladu s čl. 76 písm. d) jednacího řádu Tribunálu, je „[z]a účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti […] k tomu, aby byla žaloba přípustná, třeba, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby“(16). Judikatura Soudního dvora v tomto ohledu upřesňuje, že žalobce hraje významnou roli, když připomíná, že „náleží [žalobci], aby vznesl důvody proti tomuto rozhodnutí a na podporu těchto důvodů předložil důkazy“(17).
27. Konkrétně pokud jde o oblasti unijního práva, kterých se týká kontrola spojování podniků v Unii, jako je právo hospodářské soutěže ve smyslu článků 101 nebo 102 SFEU, platí, že „[p]o [žalobci]. se […] požaduje, aby určil zpochybňované části napadeného rozhodnutí, zformuloval v tomto ohledu výtky a předložil důkazy [přímé či nepřímé][(18)], jejichž cílem je prokázat, že jeho výtky jsou opodstatněné“(19).
28. V rozsudku EFIM v. Komise(20) Soudní dvůr zamítl důvod kasačního opravného prostředku navrhovatelky, kterým se domáhala určení, že Tribunál tím, že jí uložil povinnost prokázat tvrzené porušení, porušil článek 47 Listiny základních práv. Soudní dvůr zdůraznil, že v rámci žaloby na neplatnost rozhodnutí Komise přísluší žalobci, aby předložil unijnímu soudu argumenty a důkazy, a tudíž se Tribunál nedopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že důkazní břemeno nese žalobce(21). Toto rozhodnutí je relevantní především z toho důvodu, že se jak třetí osoby ve věcech týkajících se kontroly spojování podniků, tak žalobci z řad třetích osob v řízeních týkajících se článků 101 a 102 SFEU nacházejí v podobném postavení, včetně skutečnosti, že obě skupiny osob mají pouze omezené právo na přístup ke správnímu spisu Komise(22).
29. Podobná zjištění lze vyvodit z judikatury Soudního dvora v jiných souvisejících oblastech unijního práva. Zaprvé v unijním právu v oblasti státních podpor z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že očekávání Tribunálu, že účastník řízení podávající žalobu na neplatnost předloží důkazy na podporu svých tvrzení, není v rozporu se správným rozložením důkazního břemene. Platí totiž, že „je v zásadě na osobě, která se na podporu určitého návrhu nebo argumentu dovolává určitých skutečností, aby poskytla důkazy o jejich existenci“(23). Zadruhé Soudní dvůr uplatnil stejnou tezi i v judikatuře týkající se antidumpingových opatření(24).
3) Důkazní standard: informace musí prokazovat zjevně nesprávné posouzení, které zbavuje posouzení Komise hodnověrnosti, v důsledku čehož převáží závěr žalobce nad závěrem Komise
30. Dále se budu zabývat otázkou správné úrovně důkazního standardu požadované po žalobci ve věcech týkajících se spojování podniků.
31. Pokud jde o přezkum komplexních hospodářských posouzení, Soudní dvůr rozhodl, že pro prokázání závěru, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení skutečností, které může odůvodnit zrušení sporného rozhodnutí, musí být důkazy předložené žalobcem dostatečné k tomu, aby zbavily hodnověrnosti posouzení skutečností uvedená v dotčeném rozhodnutí(25).
32. Ve věcech týkajících se spojování podniků jsou důkazy jen zřídkakdy jednotné, a Komise tak musí posuzovat váhu (či přednost) jednotlivých důkazů a indicií. V rámci řešení uvedené specifické situace Tribunál ve své stávající judikatuře správně rozhodl, že žalobce bude mít úspěch pouze tehdy, pokud lze prokázat, že poměřování váhy jednotlivých důkazů obsažených ve spise je neodůvodněné a nehodnověrné do té míry, že se posouzení Komise o tyto důkazy již nemůže opírat(26).
33. V této souvislosti je nutno podotknout, že Soudní dvůr a Tribunál neočekávají, že žalobce prokáže, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení spojení podniků, nad rámec přiměřených pochybností(27). Relevantním kritériem je vážení pravděpodobnosti(28), které je doprovázeno specifickými požadavky na kvalitu důkazů, které v zásadě neovlivňují požadovaný důkazní standard(29).
34. Z výše uvedených úvah vyplývá, že ve věcech týkajících se spojování podniků je žalobce povinen uvést ucelené a dostatečné informace (tedy uvést důvody a předložit důkazy nebo indicie). Například v takové situaci, jako je situace v projednávané věci (která se týká vymezení relevantního trhu), musí kvalita informací co do rozsahu a míry podrobnosti odpovídat požadavkům oddílu 6 formuláře CO(30) uvedeného v příloze I nařízení č. 802/2004(31), nadepsaného „Vymezení trhů“. Jak zdůraznil Soudní dvůr, zásadní funkcí důkazu je přesvědčit o opodstatněnosti teze(32), tudíž kvalita důkazu musí být v každém případě taková, aby Tribunálu umožnila určit, zda k údajnému zjevně nesprávnému posouzení došlo(33).
35. Z toho vyplývá, že žalobce musí uvést ucelené a dostatečné informace k prokázání tvrzeného zjevně nesprávného posouzení, které následně zbavuje hodnověrnosti posouzení Komise, což má za následek, že závěr žalobce převáží nad závěrem, k němuž dospěla Komise (pokud jde o rozhodnutí o tom, zda by mělo být dotčené spojení podniků schváleno, či nikoliv). Úroveň důkazního standardu požadovaná po žalobci by však měla být omezená a zohledňovat specifické aspekty kontroly spojování podniků v Unii a postupu jejího provádění. Úvodem je nutno říci, že Komise je povinna předložit důkazy prokazující, že je spíše pravděpodobné než nepravděpodobné, že dotčené spojení zásadně naruší (či nenaruší) účinnou hospodářskou soutěž. Proto nelze po žalobci požadovat více, než aby prokázal zjevně nesprávné posouzení, což by mohlo způsobit, že převáží argumentace ve směru uvedeném výše.
36. Při posuzování kvality důkazů v mezích důkazního standardu uplatňovaného vůči žalobci je nutno pamatovat ještě na další dva aspekty. Zaprvé žalobce se rovněž potýká s obtížemi při provádění své výhledové analýzy pro účely zpochybnění rozhodnutí o zamýšleném spojení podniků. Důkazy, které musí být předloženy k prokázání zjevně nesprávného posouzení Komise, jsou též limitovány nejistotou a výhledovou povahou analýzy, na níž je uvedené rozhodnutí o spojení podniků založeno(34). Zadruhé doplňuji, že pokud jde o shromažďování důkazů, nemá žalobce stejné vyšetřovací pravomoci jako Komise(35). Požadavek na to, aby žalobce dostatečně podložil své žalobní důvody, tak nemůže být stavěn zcela na roveň požadavkům uloženým tomuto orgánu. V každém případě jsou požadavky kladené na žalobce i nadále omezeny na povinnost uvést ucelené a dostatečné informace na podporu tvrzení týkajícího se zjevně nesprávného posouzení, kterého se údajně dopustila Komise, jež následně zbavuje posouzení Komise hodnověrnosti(36).
37. Takové úvahy, jako jsou úvahy uvedené v bodě 31 tohoto stanoviska, byly vyjádřeny i v akademické právnické literatuře(37), která zdůrazňuje, že rozsudek Soudního dvora ve věci Bertelsmann a Sony by měl být vykládán v tom smyslu, že žalobce musí předložit důkazy na podporu svého tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, ale není povinen předkládat důkazy, které ve skutečnosti prokazují jeho vlastní meritorní posouzení (přičemž například není povinen prokazovat důvody, proč bude mít spojení podniků za následek narušení hospodářské soutěže). Jakmile žalobce překoná překážku spočívající v uvedení skutečností, které dostatečně podporují závěr o zjevně nesprávném posouzení, je Komise povinna svá skutková zjištění a své právní a ekonomické posouzení obhájit, a nese tak konečné důkazní břemeno(38).
38. Mám tedy za to, že žalobce je v zásadě povinen prokázat na základě svých žalobních důvodů a důkazů nebo indicií předložených na podporu uvedených důvodů, že posouzení Komise a závěry z něj vyvozené nejsou opodstatněné. Žalobce bude mít ve věci úspěch, pokud budou důkazy způsobilé uceleně a dostatečně prokázat tvrzení, že posouzení Komise není hodnověrné, a představuje tak zjevně nesprávné posouzení.
4) Požadavek uvést přesvědčivé indicie nasvědčující existenci skutečného problému v oblasti hospodářské soutěže, který měla Komise posoudit
39. Napadený rozsudek vychází z požadavků, které byly vytvořeny Tribunálem v jeho dosavadní judikatuře (v rozsudcích easyJet a Niki Luftfahrt), ale Soudní dvůr se jimi doposud nezabýval. Než tedy přistoupím k meritornímu posouzení prvního důvodu kasačního opravného prostředku, budu se věnovat otázce, zda je úroveň důkazního standardu nastavená uvedenou judikaturou v souladu s požadavky stanovenými judikaturou Soudního dvora, jak byla analyzována výše(39).
40. V rozsudku easyJet Tribunál zejména upřesňuje, že Komise je povinna posoudit, i bez jakéhokoli podnětu ze strany třetích osob, ovšem s ohledem na závažné indicie, problémy z oblasti hospodářské soutěže, které spojení podniků vyvolá na všech trzích, kterých by se spojení mohlo dotknout(40).
41. Pokud žalobce z řad třetích osob tvrdí, že Komise nezohlednila případný problém z oblasti hospodářské soutěže, nastavil Tribunál důkazní standard následovně: „je povinností [žalobce], aby předložila závažné indicie, které mohou hmatatelně prokázat existenci problému z oblasti hospodářské soutěže, jejž Komise měla z důvodu jeho dopadů přezkoumat“(41).
42. V rámci vysvětlování druhu a kvality důkazů Tribunál uvádí, že „[p]ro splnění [důkazního břemene a důkazního standardu] musí [žalobce] označit relevantní trhy, popsat soutěžní situaci za neexistence spojení podniků a uvést, jaké pravděpodobné účinky by spojení podniků mohlo mít na soutěžní situaci na uvedených trzích“(42).
43. Jak správně podotkla Komise, požadavek doložit existenci problému v oblasti hospodářské soutěže umožňuje Tribunálu v souladu se zásadou kontradiktornosti zakotvenou v článku 64 jeho jednacího řádu, aby za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti o žalobě rozhodl, aniž by si musel vyžádat další informace(43).
44. Na podporu uvedeného závěru Tribunál v rozsudku easyJet uvedl, že nestačí, aby se žalobkyně „omezila na tvrzení“ teoretického vzniku újmy(44), „přičemž svou argumentaci nepodepřela“(45), a dospěl k závěru, že tvrzení žalobkyně nemohou být teoretická, abstraktní ani představovat pouhá obecná tvrzení(46). Naopak musí být formulována dostatečně jasně(47) a musí být předloženy hmatatelné důkazy, aby bylo prokázáno, že zjištění Komise jsou stižena zjevně nesprávným posouzením(48).
45. Jsem toho názoru, že uvedená vysvětlení týkající se druhu a kvality požadovaných důkazů jsou v souladu s požadavkem na poskytnutí ucelených a dostatečných informací na podporu žalobních důvodů.
46. V rozsudku Niki Luftfahrt Tribunál potvrdil zásady vyjádřené v rozsudku easyJet a poskytl žalobcům další vodítka.
47. Tribunál v rozsudku Niki Luftfahrt zejména rozhodl, že žalobce musí „označit relevantní trhy, popsat soutěžní situaci za neexistence spojení a uvést, jaké pravděpodobné účinky by spojení mohlo mít na soutěžní situaci na uvedených trzích“(49). Žalobce může v řízení před Tribunálem tento požadavek splnit tím, že poskytne informace, jejichž objem a povaha budou srovnatelné s informacemi požadovanými podle oddílu 6 formuláře CO v příloze I nařízení č. 802/2004, který předkládají Komisi fúzující strany v souvislosti s oznámením spojení podniků(50).
48. Oddíl 6 formuláře CO totiž může představovat užitečný náhradní nástroj pro určení objemu a povahy požadovaných důkazů v takové situaci, jako je situace v projednávané věci, která se týká vymezení relevantního trhu, jelikož umožňuje žalobcům z řad třetích osob, jako je Polwax, lépe pochopit, jaký druh důkazů a indicií musí předložit Tribunálu, když zpochybňují vymezení trhu uplatněné Komisí v rozhodnutí o spojení podniků.
49. Z výše uvedených úvah vyplývá, že pokud žalobce zpochybňuje legalitu rozhodnutí Komise, kterým se schvaluje spojení podniků, musí prokázat zjevně nesprávné posouzení Komise předložením přesvědčivých indicií o existenci skutečného problému v oblasti hospodářské soutěže, který měl být z důvodu svého účinku Komisí posouzen. Aby žalobce takové břemeno unesl, musí předložit ucelené a dostatečné informace takové kvality, aby přesvědčivě odůvodnily opodstatněnost argumentů a umožnily Tribunálu rozhodnout o tom, zda k údajnému zjevně nesprávnému posouzení došlo. V tomto ohledu je žalobce povinen na základě informací, které uvedl (a sice žalobních důvodů a důkazů nebo indicií na podporu uvedených důvodů), prokázat, že posouzení Komise a závěry, které z nich vyvodila, nejsou opodstatněné a jsou nevěrohodné, v důsledku čehož převáží závěry žalobce nad závěry uvedenými Komisí v jejím rozhodnutí. Soudní přezkum nicméně musí brát v úvahu meze vyplývající z ex ante povahy kontroly spojování podniků.
5) Závěrečné poznámky k terminologii použité v judikatuře Tribunálu
50. Ve vztahu k judikatuře Tribunálu, o kterou se opírá napadený rozsudek, se na závěr stručně vyjádřím k určité nejednotnosti terminologie. Jak však vysvětlím, tato nejednotnost vyplývá především z rozdílů mezi jednotlivými jazykovými zněními, nečiní ale uvedenou judikaturu nekonzistentní z hlediska věci samé, a především ne z hlediska důkazního standardu.
51. V rozsudku Niki Luftfahrt je pro pojem „serious indicia“ použitý v anglickém znění použit v německém znění, které je podle článku 49 jednacího řádu Tribunálu zněním rozhodným, výraz „zuverlässige Indizien“ a ve francouzském znění výraz „indices sérieux. V polském znění uvedeného rozsudku Tribunál uvedl, že pro účely zpochybnění vymezení relevantního trhu musí žalobkyně předložit „wiarygodne przesłanki“, což se překládá do angličtiny jako „reliable evidence“ („věrohodné důkazy“).
52. Naproti tomu v polském znění napadeného rozsudku (body 59 a 60), které je zněním rozhodným, Tribunál v souvislosti s údajně nesprávným vymezením relevantního trhu zdůraznil nutnost poskytnout „poważne poszlaki“ („závažné indicie“)(51). Jedná se o výraz odlišný od výrazu použitého v rozsudku Niki Luftfahrt. Podobně podle anglického znění napadeného rozsudku musí být předloženy „compelling evidence“ („přesvědčivé důkazy“) (body 57 až 61), popřípadě „compelling indications“ („přesvědčivé indicie“) (bod 45), zatímco anglické znění rozsudku Niki Luftfahrt požaduje předložení „serious indicia“. Ve francouzském znění ovšem Tribunál použil výraz „indices sérieux“ (a to jak pro „přesvědčivé indicie“, tak pro „přesvědčivé důkazy“), tedy tentýž výraz, jaký byl použit v rozsudku Niki Luftfahrt.
53. Jak však správně podotýká Komise, uvedené terminologické rozdíly nemají žádný vliv na důkazní standard a kvalitu důkazů požadovanou Tribunálem. Je tomu tak proto, že – jak bylo uvedeno výše – Tribunál ve všech dotčených rozsudcích požadoval, aby žalobce prokázal existenci zjevně nesprávného posouzení tím, že uvede srovnatelné informace, které v podstatě splňují požadavky oddílu 6 formuláře CO.
b) K první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku: uplatnění judikatury (rozsudků easyJet a Niki Luftfahrt) v napadeném rozsudku
54. Sporné rozhodnutí vymezilo předcházející trh v bodě 1997 odůvodnění jako trh tvořený dodávkami parafínového gáče, a to především na základě předchozí rozhodovací praxe Komise (body 52 a 53 napadeného rozsudku).
55. Tribunál (bod 56 napadeného rozsudku) uvedl, že písemnosti společnosti Polwax obsahují několik odkazů na různé druhy parafínového gáče, a sice lehké, průměrné nebo těžké, jakož i na jejich odlišné vlastnosti a použití, přičemž však v rozsahu, v němž je třeba tyto odkazy chápat tak, že představují výtku vycházející z nesprávné definice předcházejícího trhu z důvodu, že Komise měla konstatovat existenci tří různých trhů podle toho, zda se týkaly těchto tří druhů parafínového gáče, nemůže taková výtka obstát(52). Tribunál uvedený žalobní důvod zamítl v bodech 57 až 62 napadeného rozsudku.
56. V bodě 45 napadeného rozsudku Tribunál odkázal na použitelný důkazní standard, který po žalobci zejména požadoval, aby „předložil přesvědčivé indicie, které mohou hmatatelně prokázat existenci problému v oblasti hospodářské soutěže, jejž Komise měla z důvodu jeho dopadů přezkoumat“(53).
57. V bodech 57 až 62 napadeného rozsudku Tribunál v podstatě rozhodl, že bylo na společnosti Polwax, aby předložila závažné indicie prokazující, že neexistuje dostatečný stupeň zaměnitelnosti mezi lehkým, průměrným a těžkým parafínovým gáčem, aby spadaly do téhož trhu, a konkrétněji bylo na žalobkyni, aby předložila závažné indicie prokazující nedostatečnou nahraditelnost na straně poptávky a ze strany nabídky mezi různými druhy parafínového gáče, aby spadaly do téhož trhu, což žalobkyně neučinila.
58. Ve svém kasačním opravném prostředku Polwax v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a porušil článek 2 nařízení č. 139/2004 tím, že v bodech 45 a 57 až 60 napadeného rozsudku požadoval, aby Polwax předložila na podporu svého žalobního důvodu vycházejícího z nesprávného vymezení předcházejícího trhu „závažné indicie“ umožňující vymezit relevantní trhy, které jsou užší než trh vymezený Komisí. Polwax tvrdí, že takový požadavek předložit „přesvědčivé indicie“ („závažné indicie“) prokazující existenci problému v oblasti hospodářské soutěže se v souladu s rozsudky easyJet a Niki Luftfahrt v projednávané věci neuplatní. Podle společnosti Polwax se takový důkazní požadavek týká pouze problémů „na jiných trzích, než jsou trhy, na které se vztahuje analýza hospodářské soutěže provedená Komisí“, což neplatí pro údajné omezenější relevantní trhy, které se týkaly výrobků zkoumaných Komisí ve sporném rozhodnutí.
59. Komise tvrdí, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Polwax je irelevantní, a tudíž nepřípustná. Kromě toho Komise a společnost Orlen v podstatě tvrdí, že argumenty společnosti Polwax si vzájemně odporují a v každém případě je uvedená část prvního důvodu kasačního opravného prostředku neopodstatněná.
60. Hlavní argument společnosti Polwax, podle kterého je v napadeném rozsudku nesprávně uplatněna judikatura ve věci easyJet a ve věci Niki Luftfahrt, jelikož se citovaná judikatura údajně týká pouze problémů na jiných trzích, než jsou trhy, na které se vztahuje analýza hospodářské soutěže provedená Komisí, je podle mého názoru neopodstatněný.
61. Povinnost předložit přesvědčivé indicie žalobci v zásadě přísluší ve vztahu k jakýmkoli konkrétním trhům, pokud chce žalobce věcně podložit výtky, které vznáší ve vztahu k vymezení relevantního trhu provedenému Komisí před Tribunálem.
62. Mám za to, že v bodech 45 a 57 napadeného rozsudku Tribunál pouze připomněl, že s ohledem na omezený prostor Tribunálu pro přezkum v oblasti komplexního hospodářského posouzení nestačí, aby se žalobce v řízení před Tribunálem omezil na pouhé tvrzení, že vymezení trhu je nesprávné.
63. V bodě 58 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že „[k]onkrétně s ohledem na metodu uvedenou ve sdělení Komise o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže [Unie] ([(54)]) bylo na žalobkyni, aby předložila [přesvědčivé důkazy] prokazující nedostatečnou nahraditelnost na straně poptávky a ze strany nabídky mezi různými druhy parafínového gáče, aby spadaly do téhož trhu“.
64. Dále v bodě 59 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že „[z] hlediska poptávky měla žalobkyně předložit [přesvědčivé důkazy] prokazující, že zákazníci jednoho druhu parafínového gáče by v případě mírného zvýšení ceny nepřešli na jiný druh parafínového gáče, takže tyto nemohly být považovány za zastupitelné“(55).
65. V bodě 60 napadeného rozsudku Tribunál dodal, že „[z] hlediska nabídky měla žalobkyně předložit [přesvědčivé důkazy]prokazující, že dodavatelé jednoho druhu parafínového gáče nemohli přeorientovat výrobu na výrobu jiného druhu parafínového gáče a v krátkodobém horizontu jej uvádět na trh, aniž by jim vznikaly další podstatné náklady nebo riziko v reakci na malé, ale trvalé změny relativních cen (v tomto smyslu viz body 20 až 24 sdělení o definici relevantního trhu)“.
66. Požadavek na to, aby žalobce uvedl „přesvědčivé indicie“ (nebo „přesvědčivé důkazy“), by neměl být vykládán tak, že vyžaduje úplnou a systémovou analýzu (která je úkolem Komise). Naopak, v souladu s požadavkem uvést ucelené a dostatečné informace, které přesvědčivým způsobem prokazují opodstatněnost argumentů, byl žalobce povinen poskytnout alespoň věrohodné, ověřitelné a objektivní indicie, které jsou způsobilé prokázat, že bylo zjevně nezbytné omezenější vymezení trhu, tím spíše z toho důvodu, že na dotčených trzích nedochází k žádnému překrývání účastníků spojení.
67. Z logiky požadavků stanovených v judikatuře Tribunálu (v rozsudcích easyJet a Niki Luftfahrt) nelze dovozovat to, že by povinnost prokázat existenci zásadního narušení účinné hospodářské soutěže v řízení před Tribunálem byla uložena žalobci, a nikoli Komisi, ale spíše to, že žalobce je povinen prokázat, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při vymezení relevantního trhu a ve své analýze hospodářské soutěže. K takovému zjevně nesprávnému posouzení by mohlo dojít, kdyby Komise zcela opominula existenci určitých jiných trhů, které tak nebyly v její analýze hospodářské soutěže zohledněny. K prokázání takového zjevně nesprávného posouzení však nestačí pouze tvrdit, že se Komise dopustila pochybení; je rovněž třeba určit ony jiné trhy, na nichž se působení účastníků nepřekrývalo, a poskytnout ucelené a dostatečné informace prokazující, že na uvedených trzích existuje v důsledku spojení podniků problém z oblasti hospodářské soutěže(56).
68. Jinými slovy, požadavek „přesvědčivých indicií“, které musí uvést žalobce, podle mého názoru znamená, že uvedené indicie musí být dostatečně pádné a konkrétní na to, aby odůvodnily vyvrácení komplexního posouzení Komise v jejím rozhodnutí týkajícím se kontroly spojování podniků. Uvedené indicie musí prokazovat, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, přičemž posouzení Komise tak již nebude dostatečné k tomu, aby o něj bylo možno opřít závěr, „že je spíše pravděpodobné než nepravděpodobné, že spojení zásadně ‚nenaruší‘ (resp. ‚naruší‘) hospodářskou soutěž“.
69. Pokud by byl požadavek na důkazní standard nastaven tak benevolentně, že by žalobcům z řad třetích osob umožňoval vyvrátit rozhodnutí Komise bez přesvědčivých indicií – pouze na základě dovolání se teoretických argumentů nebo pouhých tvrzení –, pak by takový požadavek neoprávněně bránil účinnému provádění kontroly spojování podniků v Unii(57).
70. Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného posouzení, když uložil společnosti Polwax povinnost „předloži[t] [přesvědčivé] indicie, které mohou hmatatelně prokázat existenci problému v oblasti hospodářské soutěže, jejž Komise měla z důvodu jeho dopadů přezkoumat“ (bod 45 napadeného rozsudku). To umožnilo Tribunálu v bodě 61 napadeného rozsudku v podstatě konstatovat, že společnost Polwax nepodložila svá tvrzení přesvědčujícími indiciemi prokazujícími, že neexistuje dostatečný stupeň zaměnitelnosti mezi uvedenými různými druhy parafínového gáče, aby mohly být z hlediska poptávky či nabídky zastupitelné.
71. Pro úplnost připojím ještě následující úvahy.
72. Polwax v řízení před Tribunálem poukázala na pochybení, které podle ní spočívalo v tom, že nedošlo k rozdělení předcházejícího trhu parafínového gáče na jednotlivé dílčí trhy tvořené dodávkami lehkého, průměrného a těžkého parafínového gáče.
73. Jak uvedla Komise, lze tvrdit, že Polwax nemůže, aniž by si protiřečila, ve svém kasačním opravném prostředku na jedné straně namítat neexistenci analýzy hospodářské soutěže týkající se toho, co považuje za samostatné relevantní trhy, a na druhé straně za účelem vyloučení použití judikatury Tribunálu tvrdit(58), že uvedené trhy přece jen byly předmětem analýzy hospodářské soutěže. Bez ohledu na uvedený potenciální rozpor i nadále platí, že společnost Polwax byla povinna podložit svůj důvod ucelenými a dostatečnými informacemi.
74. Kromě toho, jak v podstatě uvedla Orlen, ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že Polwax není schopna přesně definovat obrysy ostatních navrhovaných definic trhu ani, a to je především důležité, hodnověrně podložit samotnou tezi, že by vůbec bylo odlišné vymezení trhu nutné.
75. Z toho vyplývá, že Tribunál se správně vypořádal s argumenty společnosti Polwax vznesenými v řízení prvním stupni a mám za to, že judikatura Tribunálu (rozsudky easyJet a Niki Luftfahrt) je použitelná a byla v napadeném rozsudku uplatněna správně.
76. První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž nutno zamítnout jako neopodstatněnou.
B. Ke druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku
77. Zjištění Tribunálu uvedená v bodech 57 až 60 napadeného rozsudku, která jsou relevantní i pro účely druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, jsou citována v bodech 62 až 65 tohoto stanoviska. Bod 61 napadeného rozsudku je shrnut v bodě 70 tohoto stanoviska.
78. Polwax v rámci druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku v podstatě tvrdí, že i kdyby se v projednávané věci uplatnil požadavek „předloži[t] závažné indicie, které mohou hmatatelně prokázat existenci problému z oblasti hospodářské soutěže, jejž Komise měla z důvodu jeho dopadů přezkoumat“(59), neznamenalo by to, že byla Polwax povinna(60) předložit přesvědčivé důkazy, pokud jde o každý z různých faktorů zohledňovaných při vymezení relevantního trhu. Jinými slovy, společnosti Polwax neměla být vzhledem k tomu, že byla pouze „dotyčnou třetí stranou“ ve správním řízení, uložena povinnost předložit závažné důkazy prokazující, že jednotlivé kategorie parafínového gáče (lehký, průměrný a těžký) nejsou nahraditelné na straně poptávky ani ze strany nabídky.
79. Polwax tvrdí, že požadavky Tribunálu jdou nad rámec prokázání existence problému v oblasti hospodářské soutěže na relevantním trhu a je jí jakožto dotyčné třetí straně de facto uložena povinnost podrobně vymezit relevantní trh. Polwax tvrdí, že bylo naopak úkolem Komise, aby poskytla podrobné vymezení relevantního trhu. Nařízení č. 139/2004 ani nařízení č. 802/2004 neukládají dotyčným třetím stranám takovéto extenzivní povinnosti. Ve své replice Polwax uvádí, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když uvedla – poprvé ve fázi řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem, což je tudíž nepřípustné –, že žalobkyně musí předložit relevantní a shodující se důkazy, které dokládají splnění kritéria zásadního narušení účinné hospodářské soutěže.
80. Komise a Orlen v podstatě tvrdí, že argumenty týkající se nesprávného právního posouzení musí být odmítnuty jako neopodstatněné a všechny argumenty týkající se údajného nesprávného posouzení jsou nepřípustné. Komise zejména připomíná, že Tribunál jasně konstatoval, že v rámci takového ověření správnosti skutkových zjištění a neexistence zjevně nesprávného posouzení je povinností žalobkyně, aby „předložila závažné indicie, které mohou hmatatelně prokázat existenci problému z oblasti hospodářské soutěže, jejž Komise měla z důvodu jeho dopadů přezkoumat“(61). Zdůrazňuje však, že uvedenou povinnost je nutno odlišit od povinnosti, kterou má Polwax jakožto dotyčná třetí osoba ve správním řízení vedeném před Komisí, přičemž společnost Polwax takové rozlišení podle všeho nečiní(62). Komise ve své duplice tvrzení společnosti Polwax odmítá. Rovněž podotýká, že společností Polwax uváděné srovnání s rozsudkem easyJet de facto znamená potvrzení argumentů Komise, neboť v uvedené věci, stejně jako v projednávané věci, se výtky žalobkyně týkaly samostatných trhů, na nichž se působení účastníků nepřekrývá.
81. Na rozdíl od toho, co podle všeho tvrdí společnost Polwax prostřednictvím své argumentační linie, se domnívám, že se zde nejedná o práva žalobce jakožto třetí osoby ve vztahu k řízení o kontrole spojování podniků ve smyslu čl. 18 odst. 4 druhé věty nařízení č. 139/2004 a článku 11 nařízení č. 802/2004. Otázka předložená Soudnímu dvoru spočívá spíše v posouzení toho, zda Tribunál v rámci svého přezkumu legality uplatnil odpovídající důkazní standard ve vztahu k určení, zda k údajnému zjevně nesprávnému posouzení došlo.
82. Zadruhé mám za to, že bod 45 napadeného rozsudku musí být vykládán ve spojení s jeho body 57 až 60. Jak jsem vysvětlila v rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, Komise má v oblasti kontroly spojování podniků prostor pro uvážení, což odůvodňuje omezení přezkumu prováděného unijním soudem zejména na ověření toho, zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení. Navíc rovněž poukazuji na skutečnost, že ve výše uvedených bodech Tribunál správně rozhodl, že s ohledem na omezený prostor pro přezkum v oblasti komplexního hospodářského posouzení nestačí, aby se v řízení před Tribunálem žalobce omezil na pouhé tvrzení, že vymezení trhu je nesprávné. Místo toho musí uvedený žalobce předložit též přesvědčivé indicie k prokázání toho, že jeho žalobní důvody jsou opodstatněné.
83. Nejprve je nutno připomenout, že Soudní dvůr jasně konstatoval, že „odpovídající definice relevantního trhu je nezbytnou a prvotní podmínkou pro jakékoli posouzení dopadu spojení podniků na hospodářskou soutěž“(63). Z uvedených důvodů Tribunál v napadeném rozsudku s odkazem na rozsudky easyJet a Niki Luftfahrt výslovně uvedl, že pro splnění požadavku na doložení přesvědčivých indicií musí žalobkyně „označit relevantní trhy, popsat soutěžní situaci za neexistence spojení podniků a uvést, jaké pravděpodobné účinky by spojení podniků mohlo mít na soutěžní situaci na uvedených trzích“(64).
84. Jak jsem již tedy vysvětlila v rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku(65), v bodech 45 a 57 napadeného rozsudku byl Tribunál oprávněn požadovat od společnosti Polwax, aby uvedla „[přesvědčivé] indicie“ resp. „přesvědčivé důkazy“ prokazující nedostatečnou zaměnitelnost mezi údajnými různými druhy parafínového gáče na podporu svých žalobních důvodů, jimiž se Polwax snažila prokázat zjevně nesprávné posouzení při vymezení relevantního trhu Komisí a doložit, že výrobkový trh dotčený v projednávané věci je užším trhem, takže vymezení trhu bylo nesprávné. Tribunál totiž pouze připomněl, že s ohledem na omezený přezkum v oblasti komplexního hospodářského posouzení nestačí, aby se žalobce omezil na pouhé tvrzení vznesené v řízení před Tribunálem, že vymezení relevantního trhu je nesprávné. Tribunál přitom po společnosti Polwax nepožadoval, aby splnila důkazní standard nad rámec toho, který je vyžadován od žalobců v takových situacích, jako je situace v projednávané věci, chtějí-li prokázat opodstatněnost svých žalobních důvodů(66).
85. Jinými slovy, Tribunál správně rozhodl, že pro účely prokázání případného zjevně nesprávného posouzení, kterého se údajně dopustila Komise – tím, že nezohlednila účinky spojení podniků na trzích vymezených úžeji, než je trh parafínového gáče posuzovaný Komisí v její analýze hospodářské soutěže –, je Polwax v řízení před Tribunálem povinna uvést přesvědčivé indicie označující takové užší trhy(67).
86. Z toho vyplývá, že Tribunál neuplatnil v projednávané věci nesprávný důkazní standard. Druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž nutno zamítnout jako neopodstatněnou.
C. Ke třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku
87. Zjištění Tribunálu uvedená v bodech 57 až 60 napadeného rozsudku, která jsou relevantní i pro účely třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, jsou citována v bodech 62 až 65 tohoto stanoviska. Jak jsem uvedla výše, bod 61 napadeného rozsudku je shrnut v bodě 70 tohoto stanoviska.
88. Polwax v rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál ve výše uvedených bodech napadeného rozsudku v podstatě rozhodl, že Polwax nepředložila závažné důkazy o tom, že jednotlivé kategorie parafínového gáče na straně poptávky a na straně nabídky nejsou zastupitelné. Podle společnosti Polwax je závěr o neexistenci důkazů o zastupitelnosti zjevně nesprávný, neboť tvrzení a důkazy předložené samotnou společností Polwax vedou k opačnému závěru. Kromě toho tvrdí, že zamítnutím jejího návrhu na vypracování znaleckého posudku jí Tribunál zabránil v prokázání správnosti jejích tvrzení.
89. Kromě toho má Polwax za to, že Tribunál akceptoval skutečnost, že ve sporném rozhodnutí chybí jakékoli skutečné odůvodnění nebo analýza výrobkového trhu, a vytýká Komisi, že svou analýzu založila pouze na dvou předchozích rozhodnutích, aniž provedla svou vlastní analýzu.
90. Konečně Polwax tvrdí, že i kdyby mělo být přijato vymezení relevantního trhu provedené Komisí, dopustil se Tribunál porušení práva tím, že neprovedl analýzu dynamiky jednotlivých segmentů trhu a akceptoval chybějící odůvodnění závěru Komise ve sporném rozhodnutí.
91. Komise tvrdí, že třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná v rozsahu, v němž se týká posouzení skutkového stavu provedeného Tribunálem, a je v každém případě neopodstatněná.
92. Ve své replice Polwax trvá na přípustnosti uvedené části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, přičemž odkazuje na judikaturu, podle které platí, že i když je ke zjištění a posouzení skutkového stavu příslušný pouze Tribunál, může Soudní dvůr přezkoumat právní kvalifikaci uvedeného skutkového stavu Tribunálem a právní důsledky, které z něj Tribunál vyvodil. Výše uvedené pro třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku platí, jelikož uvedená část se týká odmítnutí Tribunálu kvalifikovat následující skutečnosti jako „přesvědčivé důkazy“ neexistence zastupitelnosti na straně poptávky: i) skutečnost, že parafínový gáč určitého druhu (například lehký parafínový gáč) nemůže být nahrazen jiným druhem parafínového gáče (například průměrným parafínovým gáčem), a ii) skutečnost, že každý druh parafínového gáče je používán k výrobě specifických výrobků. Podle Polwax výše uvedené nepředstavuje pouze „přesvědčivé indicie“, ale je dokonce „důkazem“ toho, že neexistuje zastupitelnost na straně poptávky. Kromě toho tvrdí, že definice relevantního trhu představuje právní kvalifikaci skutkových okolností, přičemž jako taková byla předmětem předběžných otázek(68). Vytýká rovněž Komisi, že neuvedla, jak posoudila zastupitelnost na straně poptávky po parafínovém gáči a na straně nabídky parafínového gáče.
93. Podle mého názoru představuje třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Polwax pouze výčet řady argumentů týkajících se posouzení skutkového stavu, kdy Polwax Tribunálu vytýká, že se dopustil zjevně nesprávného posouzení, když dospěl k závěru, že Polwax nepředložila závažné důkazy prokazující: i) „že lehký parafínový gáč, průměrný parafínový gáč a těžký parafínový gáč a parafínový gáč typu Bright Stock nebyly vzájemně zastupitelné (neexistence nahraditelnosti na straně poptávky)“ a ii) že tyto druhy parafínového gáče nebyly zastupitelné na straně nabídky.
94. Tribunál uvedl jasná skutková zjištění, a to konkrétně v bodě 61 napadeného rozsudku(69).
95. Postačí tedy konstatovat, že posouzení důkazů, které mu byly předloženy, Tribunálem nepředstavuje, s výhradou případu zkreslování těchto důkazů, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora(70). Vzhledem k tomu, že Polwax zpochybňuje posouzení argumentů, které mu byly předloženy, Tribunálem a nyní je opakuje před Soudním dvorem, avšak netvrdí ani neprokazuje, že se Tribunál dopustil zkreslování uvedených důkazů, musí být třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku prohlášena za nepřípustnou.
96. V každém případě jsou argumenty společnosti Polwax neopodstatněné, jelikož Tribunál správně uvedl kritéria, jimiž se řídí posouzení existence potenciálně užších trhů parafínového gáče, a dospěl k závěru, že Polwax nepředložila žádný závažný důkaz o neexistenci zastupitelnosti různých druhů parafínového gáče, ať již na straně poptávky, nebo na straně nabídky.
97. Zaprvé, pokud jde o nahraditelnost na straně poptávky, Tribunál v bodě 59 napadeného rozsudku uvedl, že měla „žalobkyně předložit [přesvědčivé důkazy] prokazující, že zákazníci jednoho druhu parafínového gáče by v případě mírného zvýšení ceny nepřešli na jiný druh parafínového gáče“.
98. Pokud jde o uvedené kritérium, Tribunál v bodě 61 napadeného rozsudku uvedl, že tvrzení, podle kterých lehký parafínový gáč, průměrný parafínový gáč a těžký parafínový gáč představují vstupy různých surovin, nepředstavují přesvědčivé důkazy prokazující, že neexistuje dostatečný stupeň zaměnitelnosti mezi těmito různými druhy parafínového gáče, aby mohly být z hlediska poptávky zastupitelné.
99. Stačí podotknout, že Polwax neuvádí, v čem se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení nebo nesprávného posouzení, když uvedl, že taková tvrzení, jako jsou tvrzení vznášená společností Polwax, nepředstavují přesvědčivé důkazy prokazující zastupitelnost jednotlivých druhů parafínového gáče na straně poptávky.
100. Zadruhé, pokud jde o nahraditelnost na straně nabídky, Polwax předkládá řadu skutkových argumentů (které již byly vzneseny v řízení v prvním stupni) týkající se parafínového gáče a jeho vlastností, skutečnosti, že ne všechny rafinerie vyrábějí parafínový gáč, určitých omezení dodávek parafínového gáče, závislosti výroby parafínového gáče na technologiích rafinérie a použitých surovinách, jakož i neexistence dokonalé náhrady za parafínový gáč vyráběný společností Lotos.
101. V bodě 60 napadeného rozsudku však Tribunál uvedl, že k prokázání neexistence nahraditelnosti na straně nabídky je nezbytné předložit přesvědčivé důkazy „prokazující, že dodavatelé jednoho druhu parafínového gáče nemohli přeorientovat výrobu na výrobu jiného druhu parafínového gáče a v krátkodobém horizontu jej uvádět na trh, aniž by jim vznikaly další podstatné náklady nebo riziko v reakci na malé, ale trvalé změny relativních cen“.
102. Pokud jde o uvedené kritérium, Tribunál v bodě 61 napadeného rozsudku konstatoval, že se Polwax nezabývala otázkou případné nahraditelnosti z hlediska nabídky.
103. Jak zdůraznila Komise, Polwax neupřesňuje, v čem se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když uvedl, že taková obecná tvrzení týkající se povahy výroby parafínového gáče nepředstavují přesvědčivé důkazy o existenci nahraditelnosti na straně nabídky.
104. Konečně pro úplnost uvádím, že Polwax sice nyní tvrdí, že jí zamítnutí žádosti o vypracování znaleckého posudku bránilo v prokázání toho, že byla její tvrzení týkající se nahraditelnosti na straně poptávky a ze strany nabídky správná, nicméně to nic nemění na skutečnosti, že se její žádost o vypracování znaleckého posudku ve skutečnosti otázky nahraditelnosti, resp. obecněji skutkových otázek týkajících se vymezení trhu, vůbec netýkala.
105. Z toho vyplývá, že třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být odmítnuta jako nepřípustná a v každém případě zamítnuta jako neopodstatněná.
III. Závěry
106. Aniž by byly dotčeny zbývající důvody kasačního opravného prostředku, které nespadají do rámce tohoto stanoviska, navrhuji Soudnímu dvoru, aby první důvod kasačního opravného prostředku společnosti Polwax zčásti odmítl jako nepřípustný a zčásti zamítl jako neopodstatněný.
1 Původní jazyk: angličtina.
2 Rozhodnutí, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné s vnitřním trhem a s fungováním Dohody o EHP (Věc M.9014 – PKN Orlen/Grupa Lotos) [oznámeno pod číslem C(2020) 4651] (Úř. věst. 2021, C 196, s. 8). Uvedené rozhodnutí bylo přijato na základě čl. 8 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. 2004, L 24, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 40).
3 Jedná se o surovinu nezbytnou pro výrobu parafínových vosků a o vedlejší produkt výroby ropných olejů ze surové ropy v rafinériích.
4 Napadený rozsudek, bod 13.
5 Relevantní pasáže napadeného rozsudku jsou citovány v části „Posouzení“ tohoto stanoviska níže (viz body 62 až 65 a 70).
6 Rozsudek ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala (C‑413/06 P, dále jen „rozsudek Bertelsmann a Sony“, EU:C:2008:392, bod 44).
7 Proti následujícím rozsudkům nebyl podán kasační opravný prostředek: ze dne 4. července 2006, easyJet v. Komise (T‑177/04, dále jen „rozsudek easyJet“, EU:T:2006:187), ze dne 13. května 2015, Niki Luftfahrt v. Komise (T‑162/10, dále jen „rozsudek Niki Luftfahrt“, EU:T:2015:283); a ze dne 20. října 2021, Polskie Linie Lotnicze „LOT“ v. Komise (T‑240/18, EU:T:2021:723).
8 Tato judikatura byla v minulosti kritizována za to, že opakovaně směšuje důkazní standard a úroveň přezkumu. Viz Vesterdorf, B., „Standard of proof in merger cases: Reflections in the light of recent case law of the Community courts“, European Competition Journal, sv. 1(1), 2005, s. 3 až 33.
9 Rozsudek ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments (C‑376/20 P, dále jen „rozsudek CK Telecoms“ .EU:C:2023:561, bod 75 a citovaná judikatura) (kurzivou zvýraznila autorka tohoto stanoviska).
10 Tamtéž, bod 125 a citovaná judikatura.
11 Viz rozsudek ze dne 14. prosince 2005, General Electric v. Komise (T‑210/01, EU:T:2005:456, bod 340) (ve věci nebyl podán kasační opravný prostředek).
12 Rozsudek CK Telecoms, bod 82.
13 Tamtéž, bod 87. Kritérium „spíše pravděpodobné než nepravděpodobné“ lze jinými slovy vyjádřit jako důkazní standard „vážení pravděpodobnosti“ požadovaný k prokázání existence zásadního narušení účinné hospodářské soutěže.
14 Rozsudek ze dne 13. listopadu 2024, Deutsche Telekom v. Komise (T‑64/20, EU:T:2024:815, bod 192). Viz též rozsudek ze dne 20. října 2021, Polskie Linie Lotnicze „LOT“ v. Komise (T‑296/18, EU:T:2021:724, bod 107).
15 Rozsudek CK Telecoms, bod 84.
16 Viz judikatura Tribunálu týkající se jeho jednacího řádu: rozsudek ze dne 27. ledna 2021, KPN v. Komise (T‑691/18, EU:T:2021:43, body 59 a 60 a citovaná judikatura) (kurzivou zvýraznila autorka tohoto stanoviska) ve věci nebyl podán kasační opravný prostředek).
17 Rozsudek ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise (C‑386/10 P, EU:C:2011:815, bod 64) (kurzivou zvýraznila autorka tohoto stanoviska).
18 Mezi „přímé důkazy“ typicky patří dokumenty a ústní a písemná vyjádření. Mám za to, že pro účely projednávané věci jsou „nepřímé“ důkazy obdobné „indiciím“. „Nepřímé důkazy“ jsou „důkazy založené na dovození skutečností, nikoli na osobních znalostech nebo pozorování“. „Indicie“ jsou definovány jako „náznaky; známky [potvrzení o koupi jsou indiciemi vlastnictví]“, Black’s Law Dictionary, 12. vydání, 2024. Viz též rozsudek Bertelsmann a Sony, body 127 až 129.
19 Rozsudek ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise (C‑386/10 P, EU:C:2011:815, bod 65) (kurzivou zvýraznila autorka tohoto stanoviska).
20 Rozsudek ze dne 19. září 2013 (C‑56/12 P, EU:C:2013:575, body 44 a 77).
21 Tamtéž, bod 73.
22 Sdělení Komise o vyřizování stížností Komisí podle článku 81 a 82 [ES] (Úř. věst. 2004, C 101, s. 65, bod 69).
23 Rozsudek ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise (C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 72 a citovaná judikatura). Viz též rozsudek ze dne 29. července 2024, Ryanair a Laudamotion v. Komise (C‑591/21 P, EU:C:2024:635, bod 133): „pokud jde o […] tvrzení [navrhovatelek], že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když tvrdil, […] že ‚nepředkládají žádný konkrétní a podložený důkaz, který by mohl prokázat, že cílem všech nebo některých z dotčených opatření podpory je pokrýt stejné způsobilé náklady, jako jsou náklady zahrnuté do škody, kterou má dotčené opatření napravit‘, čímž systematicky přenáší důkazní břemeno na navrhovatelky, je třeba uvést, že je v zásadě na osobě, která se na podporu určitého návrhu nebo argumentu dovolává určitých skutečností, aby poskytla důkazy o jejich existenci“.
24 Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 25. ledna 2008, Provincia di Ascoli Piceno a Comune di Monte Urano v. Apache Footwear a další [C‑464/07 P(I), EU:C:2008:49, bod 9 a citovaná judikatura].
25 Rozsudky ze dne 14. června 2018, Lubrizol France v. Rada (C‑223/17 P, EU:C:2018:442, bod 39), a ze dne 7. května 2020, BTB Holding Investments a Duferco Participations Holding v. Komise (C‑148/19 P, EU:C:2020:354), bod 72: „zjevně nesprávné posouzení může být prokázáno prostřednictvím skutečností, které posouzení skutkového stavu, provedené Komisí v jejím rozhodnutí, zbavují hodnověrnosti. Naproti tomu žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávných posouzení musí být zamítnut, jestliže se navzdory důkazům předloženým žalobkyněmi nezdá, že je zpochybněné posouzení stiženo takovou vadou“. Viz též judikatura Tribunálu: rozsudky ze dne 27. února 2013, Nitrogénművek Vegyipari v. Komise (T‑387/11, EU:T:2013:98, bod 25), a ze dne 12. července 2018, Rakousko v. Komise (T‑356/15, EU:T:2018:439, bod 170) (kasační opravný prostředek byl zamítnut). Tento přístup byl přenesen do oblasti bankovní unie, v tomto ohledu viz rozsudek ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise (T‑570/17, EU:T:2022:314, body 102 až 109). Viz Lenaerts, K., Gutman, K., a Nowak, J. T., EU Procedural Law, 2. vyd., Oxford University Press, Oxford, 2023, s. 401, poznámka pod čarou 769.
26 Rozsudek ze dne 18. května 2022, Wieland-Werke v. Komise (T‑251/19, EU:T:2022:296, body 165, 611 až 618) (nebyl napaden kasačním opravným prostředkem). Viz Castillo de la Torre, F., Predicting the future: Evidential basis for prospective assessments in EU Merger Control, in Prete, L. a Rezki, L. (eds.), „Judging & (Re) Thinking European Union Law. Liber Amicorum in Honour of Nils Wahl“, Springer 2025, s. 16, vydání se připravuje, k dispozici na internetových stránkách <http://dx.doi.org/10.2139/ssrn.5050949>.
27 Jedná se o přísnější standard použitelný v trestním a kvazitrestním řízení, který znamená, že Soudní dvůr nesmí mít po posouzení důkazů žádné přiměřené pochybnosti o skutečnostech zakládajících skutkovou podstatu dotčeného trestného činu.
28 Jedná se o méně přísné kritérium uplatňované v občanskoprávních věcech, podle kterého musí účastník řízení dotčený soud přesvědčit, že tvrzené jednání je spíše pravděpodobné než nepravděpodobné.
29 Rozsudek CK Telecoms, body 75 a 77, jakož i citovaná judikatura.
30 Formulář CO je formulář uvádějící informace, které musí být sděleny Komisi v rámci oznámení o navrhovaném spojení podle nařízení č. 139/2004.
31 Nařízení Komise ze dne 7. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (Úř. věst. 2004, L 133, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 88).
32 Rozsudek CK Telecoms, body 60 a 77, jakož i citovaná judikatura.
33 V tomto smyslu viz rozsudek Niki Luftfahrt, body 174 až 176 a 187.
34 Rozsudek CK Telecoms, bod 82.
35 Viz zejména články 11 a 13 nařízení č. 139/2004.
36 Což znamená, že na rozdíl od závěru Komise (podle kterého je spíše pravděpodobné než nepravděpodobné, že by spojení podniků zásadně narušilo účinnou hospodářskou soutěž) žalobce prokáže, že již nelze dospět k závěru, že je spíše pravděpodobné než nepravděpodobné, že by spojení zásadně narušilo účinnou hospodářskou soutěž (a naopak, pokud Komise dospěla k závěru, že spojení podniků by nezpůsobilo zásadní narušení účinné hospodářské soutěže).
37 Hirsbrunner, S., a von Köckritz, C., Rebalancing EC Merger Control: The ECJ’s Judgment in Case C‑413/06 P (Bertelsmann and Sony), Global Competition Policy, 2008, s. 17.
38 Bengtsson, C., Carpi, J. M., a Subočs, A., „The Substantive Assessment of Mergers“, in Jones, C., a Weinert, L. (eds.), EU Competition Law, sv. II, Edward Elgar Publishing, Cheltenham, 2021, bod 4.74 a násl.
39 Viz body 20 a 23 tohoto stanoviska.
40 Rozsudek easyJet, bod 64.
41 Rozsudek easyJet, bod 65.
42 Rozsudek easyJet, bod 66.
43 Rozsudek ze dne 27. ledna 2021, KPN v. Komise (T‑691/18, EU:T:2021:43, bod 60 a citovaná judikatura).
44 Společnost easyJet tvrdila, že Komise nesprávně omezila svou analýzu na účinky na hospodářskou soutěž na trzích, na nichž se působení účastníků spojení přímo nebo nepřímo překrývalo.
45 Rozsudek easyJet, body 66 a 67.
46 Tribunál konstatoval, že uvedených pár vyčíslených údajů, které easyJet přece jen předložila, nepostačuje k tomu, aby bylo možné dospět k závěru o opodstatněnosti jejího tvrzení týkajícího se trhů, na nichž se působení nepřekrývá, a sice proto, že easyJet tyto trhy neoznačila.
47 V rozsudku easyJet Tribunál dospěl k závěru, že nemůže rozhodnout o meritu žalobního důvodu, neboť žalobkyně nepřekrývající se trhy „jasně neoznačila“ (bod 68).
48 Rozsudek easyJet, body 71 a 73.
49 Rozsudek easyJet, bod 66 (citovaný v rozsudku Niki Luftfahrt, bod 175).
50 V tomto smyslu viz rozsudek Niki Luftfahrt, body 120 až 123 a 176.
51 S ohledem na formulaci francouzského znění napadeného rozsudku a s přihlédnutím k použití výrazu „wiarygodne przesłanki“ pro účely překladu „indices sérieux“ do polštiny v obou rozsudcích easyJet a Niki Luftfahrt, jakož i v bodě 45 napadeného rozsudku, lze podle všeho říci, že právě toto je správný výraz, který měl být použit v bodě 59 polské verze napadeného rozsudku.
52 Lze podotknout, že vyjádření společnosti Polwax před Tribunálem a Soudním dvorem nejsou jasně formulována, pokud jde o otázku, zda podle uvedené společnosti těžký parafínový gáč a parafínový gáč typu bright stock patřily k témuž relevantnímu trhu. Jak ovšem zdůraznila Komise, Polwax sice v řízení před Tribunálem v podstatě rozlišovala pouze mezi lehkým, průměrným a těžkým parafínovým gáčem, resp. dokonce pouze mezi lehkým a těžkým parafínovým gáčem (viz žaloba, bod 40), nicméně z jí vyjádřeného postoje by rovněž bylo možno dovodit, že těžký parafínový gáč a parafínový gáč typu Bright Stock považuje za jediný trh (viz replika, bod 120). V každém případě jakýkoli argument, jehož cílem je prokazovat ve fázi kasačního opravného prostředku existenci takového rozlišování, či dokonce naznačovat, že parafínový gáč typu Bright Stock představuje odlišný trh/segment, by byl nepřípustný, neboť by zpochybňoval skutková zjištění Tribunálu (body 56 až 61 napadeného rozsudku).
53 Napadený rozsudek na tomto místě odkazuje na rozsudek easyJet, body 65 a 66, a na rozsudek Niki Luftfahrt, body 174 a 175, které používají výraz „závažné indicie“, a nikoli „přesvědčivé indicie“ („compelling indications“).
54 Úř. věst. 1997, C 372, s. 5; Zvl. vyd. 08/01, s. 155; dále jen „sdělení o definici relevantního trhu“.
55 Tribunál v tomto smyslu odkazuje na body 15 až 20 sdělení o definici relevantního trhu.
56 Viz rozsudek easyJet, bod 65.
57 Cílem kontroly spojování podniků v Unii je posuzovat navrhované fúze a akvizice, aby se zabránilo škodlivým účinkům na hospodářskou soutěž. Nařízení č. 139/2004 tudíž zakazuje fúze a akvizice, které by zásadně narušily účinnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné části.
58 Rozsudky easyJet, body 65 a 66, a Niki Luftfahrt, body 174 a 175.
59 V tomto smyslu viz rozsudek easyJet, bod 65.
60 Jak konstatoval Tribunál v bodech 57 až 61 napadeného rozsudku.
61 Rozsudek easyJet, bod 65.
62 Komise odkazuje na body 11, 13 a 14 kasačního opravného prostředku.
63 Rozsudek ze dne 31. března 1998, Francie a další v. Komise (C‑68/94 a C‑30/95, EU:C:1998:148, bod 143 a citovaná judikatura).
64 Rozsudek easyJet, bod 66.
65 Viz body 60 až 70 tohoto stanoviska.
66 Obdobně viz rozsudek ze dne 2. března 1994, Hilti v. Komise (C‑53/92 P, EU:C:1994:77, bod 38). Viz body 39 až 49 tohoto stanoviska.
67 Viz body 56, 59 a 65 až 69 napadeného rozsudku. Mezi takové přesvědčivé indicie patří indicie dokládající neexistenci zastupitelnosti výrobků z pohledu zákazníka.
68 Rozsudek ze dne 23. ledna 2018, F. Hoffmann-La Roche a další (C‑179/16, EU:C:2018:25, body 48 až 67).
69 Viz bod 70 tohoto stanoviska.
70 Viz rozsudek ze dne 10. května 2007, SGL Carbon v. Komise (C‑328/05 P, EU:C:2007:277, bod 41 a citovaná judikatura).