<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-102/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CJ0102</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:34">EU:C:2019:34</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>6</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>6</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20190117">17. 1. 2019</DATE> – věc C‑102/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">Brisch</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (šestého senátu)</P><P><DATE ISO="20190117">17. ledna 2019</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Soudní spolupráce v občanských věcech</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 650/2012</KEYWORD><KEYWORD>Článek 65 odst. 2</KEYWORD><KEYWORD>Evropské dědické osvědčení</KEYWORD><KEYWORD>Žádost o osvědčení</KEYWORD><KEYWORD>Prováděcí nařízení (EU) č. 1329/2014</KEYWORD><KEYWORD>Povinná nebo nepovinná povaha formuláře vydaného podle čl. 1 odst. 4 nařízení č. 1329/2014</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑102/18,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberlandesgericht Köln (Vrchní zemský soud v Kolíně nad Rýnem, Německo) ze dne <DATE ISO="20180206">6. února 2018</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20180213">13. února 2018</DATE>, v řízení zahájeném na návrh</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><P><HT TYPE="BOLD">Klaus Manuel Maria Brisch</HT></P></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),</P><P>ve složení C. Toader (zpravodajka), předsedkyně senátu, L. Bay Larsen a M. Safjan, soudci,</P><P>generální advokát: Y. Bot,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za španělskou vládu S. Jiménez Garcíou, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za maďarskou vládu M. Z. Fehérem a G. Koósem, jakož i A. Pokoraczki, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za finskou vládu S. Hartikainenem, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi M. Wilderspinem a M. Heller, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 65 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne <DATE ISO="20120704">4. července 2012</DATE> o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="201" PAGE.FIRST="107" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 201, s. 107</REF.DOC.OJ>) a čl. 1 odst. 4 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1329/2014 ze dne <DATE ISO="20141209">9. prosince 2014</DATE>, kterým se stanoví formuláře uvedené v nařízení č. 650/2012 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="359" PAGE.FIRST="30" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 359, s. 30</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci řízení, které zahájil Klaus Manuel Maria Brisch jako vykonavatel závěti zůstavitelky M. T. Trenk u Amtsgericht Köln (okresní soud v Kolíně nad Rýnem, Německo) za účelem získání evropského dědického osvědčení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 650/2012</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Podle bodu 59 odůvodnění č. 650/2012 je obecným cílem tohoto nařízení vzájemné uznávání rozhodnutí vydaných v členských státech v oblasti dědění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 62 uvedeného nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Vytvoření evropského dědického osvědčení<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, v odstavci 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>Toto nařízení zavádí evropské dědické osvědčení (dále jen <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>osvědčení<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="2018" ID="QE0003"/>), které se vydá za účelem použití v jiném členském státě a vyvolá účinky uvedené v článku 69.<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 65 tohoto nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Žádost o osvědčení<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, v odstavcích 1 a 2 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="065.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Osvědčení se vydává na žádost kterékoli osoby uvedené v čl. 63 odst. 1 (dále jen <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>žadatel‘).</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="065.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pro účely podání žádosti může žadatel využít formulář stanovený poradním postupem podle čl. 81 odst. 2.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 65 odst. 3 uvedeného nařízení č. 650/2012 stanoví, že žádost o osvědčení musí obsahovat informace uvedené v tomto ustanovení, pokud má žadatel takové informace k dispozici a jsou pro vydávající orgán nezbytné k tomu, aby mohl osvědčit skutečnosti požadované žadatelem, přičemž se spolu s žádostí předkládají veškeré relevantní dokumenty, a to v originále nebo kopii, jež splňují podmínky nezbytné pro ověření pravosti […].<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 66 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Vydávající orgán po obdržení žádosti ověří informace, prohlášení, listiny a další důkazy, které žadatel poskytl. Provede z vlastního podnětu šetření nezbytná pro ověření, pokud to stanoví nebo umožňuje jeho právní předpisy, nebo žadatele vyzve k poskytnutí jakéhokoli dalšího důkazu, který považuje za nezbytný.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 67 uvedeného nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Vydávání osvědčení<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, v odstavci 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Vydávající orgán vydá osvědčení neprodleně v souladu s postupem stanoveným v této kapitole, pokud prvky [skutečnosti], které mají být osvědčeny, byly stanoveny podle práva rozhodného pro dědění nebo podle jiného práva rozhodného pro konkrétní prvek [skutečnost]. Použije k tomu formulář stanovený poradním postupem podle čl. 81 odst. 2.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 80 tohoto nařízení zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Komise přijme prováděcí akty, jimiž budou stanoveny a následně pozměňovány potvrzení a formuláře uvedené v článcích 46, 59, 60, 61, 65 a 67. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 81 odst. 2.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 81 odst. 1 nařízení č. 650/2012 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu [nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne <DATE ISO="20110216">16. února 2011</DATE>, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="055" PAGE.FIRST="13" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 55, s. 13</REF.DOC.OJ>)].<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Prováděcí nařízení č. 1329/2014</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 4 prováděcího nařízení č. 1329/2014 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Formulář, který má být použit pro žádost o [osvědčení] podle čl. 65 odst. 2 nařízení (EU) č. 650/2012, je formulář IV stanovený v příloze 4.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>V části <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Oznámení žadateli<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> formuláře IV stanoveného v příloze 4 prováděcího nařízení č. 1329/2014 je uvedeno:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Tento nepovinný formulář může usnadnit shromažďování informací nezbytných k vydání [osvědčení] […].<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Maria Therese Trenk, německá státní příslušnice, jejíž poslední obvyklé bydliště se nacházelo v Kolíně nad Rýnem (Německo), zemřela dne <DATE ISO="20170602">2. června 2017</DATE>. Její manžel, rodiče a bratr zemřeli dříve než ona. Jelikož byla bezdětná, jejími jedinými žijícími dědici jsou potomci jejího zemřelého bratra. Maria Therese Trenk vlastnila nemovitosti nacházející se v Německu, Itálii a ve Švýcarsku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Maria Therese Trenk zrušila závětí sepsanou u notáře dne <DATE ISO="20141217">17. prosince 2014</DATE> a zveřejněnou dne <DATE ISO="20170801">1. srpna 2017</DATE> své dřívější závěti sepsané u notáře a ustavila jediným dědicem Congregazione Benedettina Sublacenze, se sídlem v Římě (Itálie), a určila K. M. M. Brische za vykonavatele závěti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Klaus Manuel Maria Brisch podal dne <DATE ISO="20171016">16. října 2017</DATE> na základě notářského zápisu ze dne <DATE ISO="20171011">11. října 2017</DATE> k Amtsgericht Köln (okresní soud v Kolíně nad Rýnem) podle čl. 65 odst. 1 nařízení č. 650/2012 žádost o evropské dědické osvědčení ohledně nemovitostí zůstavitelky nacházejících se v Itálii, aniž použil formulář IV, který se nachází v příloze 4 prováděcího nařízení č. 1329/2014 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>formulář IV<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20171023">23. října 2017</DATE> Amtsgericht Köln (okresní soud v Kolíně nad Rýnem) vyzval K. M. M. Brische, aby použil formulář IV a připojil ho ke spisu žádosti o osvědčení. Dopisem ze dne <DATE ISO="20171107">7. listopadu 2017</DATE> posledně uvedený odmítl vyhovět této žádosti a uvedl, že tento formulář může, avšak nemusí použít. Usnesením ze dne <DATE ISO="20171116">16. listopadu 2017</DATE> zamítl tento soud žádost o osvědčení z důvodu, že K. M. M. Brisch nepoužil formulář IV, a že tato žádost tedy nebyla podána řádně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20171202">2. prosince 2017</DATE> podal K. M. M. Brisch žalobu k Amtsgericht Köln (okresní soud v Kolíně nad Rýnem) a uvedl, že jak z čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012, tak i ze samotného formuláře IV vyplývá, že použití tohoto formuláře je nepovinné. Uvedl rovněž, že tento výklad je podložen zněním čl. 67<?PAGE NO="4"?> odst. 1 druhou větou tohoto nařízení, z něhož vyplývá, že použití formuláře V stanoveného v příloze 5 prováděcího nařízení č. 1329/2014 je povinné. Kdyby chtěl unijní normotvůrce podle K. M. M. Brische stanovit, že v rámci čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012 je použití formuláře IV povinné, mohl toto ustanovení formulovat stejným způsobem jako čl. 67 odst. 1 druhou větu tohoto nařízení. Usnesením ze dne <DATE ISO="20171214">14. prosince 2017</DATE> tento soud žalobu zamítl a postoupil věc k rozhodnutí předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Předkládající soud se vyjádřil k názoru Amtsgericht Köln (okresní soud v Kolíně nad Rýnem), podle něhož povinné použití formuláře IV vyplývá ze znění čl. 1 odst. 4 prováděcího nařízení č. 1329/2014, které je <HT TYPE="ITALIC">lex specialis</HT> k čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012. V rámci svého zmocnění přijímat prováděcí akty podle článku 80 a čl. 81 odst. 2 nařízení č. 650/2012 Komise stanovila, že použití formuláře IV je povinné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Předkládající soud má však za to, že znění čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012, jakož i část nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Oznámení žadateli<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, jsou spíše výrazem nepovinné povahy použití tohoto formuláře. Kromě toho má pochybnosti o správnosti analýzy Amtsgericht Köln (okresní soud v Kolíně nad Rýnem) ohledně účinků zmocnění Komise přijímat prováděcí akty. V tomto ohledu tento soud uvádí, že článek 80 nařízení č. 650/2012 zmocňuje Komisi k přijetí prováděcích aktů, které se týkají pouze stanovení a následné změny formulářů uvedených v tomto nařízení, neopravňuje ji však ke změně čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012 tak, aby stanovila povinné použití formuláře IV.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Oberlandesgericht Köln (Vrchní zemský soud v Kolíně nad Rýnem, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Je pro žádost o vydání [osvědčení] podle čl. 65 odst. 2 nařízení (EU) č. 650/2012 použití formuláře IV (příloha 4) na základě čl. 1 odst. 4 prováděcího nařízení č. 1329/2014 vydaného podle poradního postupu podle čl. 81 odst. 2 nařízení č. 650/2012, povinné, či nikoli?<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012 a čl. 1 odst. 4 prováděcího nařízení č. 1329/2014 musí být vykládány v tom smyslu, že pro žádost o vydání osvědčení ve smyslu čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012 je použití formuláře IV stanoveného v příloze 4 prováděcího nařízení č. 1329/2014 povinné, či nepovinné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá jak z požadavků jednotného použití unijního práva, tak ze zásady rovnosti, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a dosahu, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt s přihlédnutím ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180621">21. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Oberle,</NAME.CASE> <NO.CASE>C‑20/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:485">EU:C:2018:485</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Podle znění čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012 žadatel <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>může<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> při podání žádosti použít formulář stanovený poradním postupem podle čl. 81 odst. 2 tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Kromě toho, jak vyplývá z čl. 65 odst. 3 nařízení č. 650/2012, žádost o osvědčení musí obsahovat informace uvedené v tomto ustanovení, pokud je má žadatel k dispozici a jsou pro vydávající orgán nezbytné k tomu, aby mohl osvědčit skutečnosti požadované žadatelem, přičemž se spolu s žádostí předkládají veškeré relevantní dokumenty, a to v originále nebo kopii, jež splňují podmínky nezbytné pro ověření pravosti. Z toho vyplývá, že i když žadatel musí předložit informace, které umožní vydávajícímu orgánu osvědčit uvedené skutečnosti, z článku 65 nařízení č. 650/2012 nicméně nevyplývá, že tak musí učinit pomocí formuláře IV.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Znění čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012 je tedy jednoznačné, pokud jde o nepovinné použití formuláře IV. Pochybnosti předkládajícího soudu ostatně vyplývají ze znění čl. 1 odst. 4 prováděcího nařízení č. 1329/2014, podle něhož <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>formulář, který má být použit pro žádost o [osvědčení] podle čl. 65 odst. 2 [nařízení č. 650/2012], je formulář IV stanovený v příloze 4<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>. Podle tohoto soudu může z tohoto ustanovení vyplývat, že použití tohoto formuláře je povinné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 4 prováděcího nařízení č. 1329/2014 však musí být vykládán ve spojení s přílohou 4 tohoto nařízení, na kterou odkazuje a v níž se nachází formulář IV. V části <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>Oznámení žadateli<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>, která se nachází na začátku formuláře IV, je jasně uvedeno, že formulář IV je nepovinný. Výrazy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>formulář, který má být použit<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> nacházející se v čl. 1 odst. 4 prováděcího nařízení č. 1329/2014 nestanoví, zda je použití formuláře IV povinné či nepovinné, nýbrž pouze uvádí, že v případě, že si žadatel přeje podat svou žádost o osvědčení prostřednictvím formuláře, je příslušným formulářem, který se má použít, formulář IV.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Kromě toho je třeba uvést, že v článku 38 návrhu Komise nařízení Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a úředních listin ve věcech dědictví a vytvoření evropského dědického osvědčení [COM(2009) 154 final], vedoucího k přijetí nařízení č. 650/2012, který odpovídá nynějšímu článku 65 tohoto nařízení, bylo stanoveno, že žádost o osvědčení se musí podat prostřednictvím vzorového formuláře uvedeného v příloze I tohoto návrhu. Změna znění článku 38 uvedeného návrhu v čl. 65 odst. 2 uvedeného nařízení naznačuje, že i když Komise zamýšlela v této rané fázi legislativních prací povinné použití formuláře, unijní normotvůrce tento původní záměr nenásledoval. V důsledku toho, historie vzniku nařízení č. 650/2012 rovněž potvrzuje, že ze znění čl. 65 odst. 2 tohoto nařízení vyplývá, že použití formuláře IV je pro podání žádosti o osvědčení nepovinné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Z doslovného výkladu čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012 ve spojení s přílohou 4 prováděcího nařízení č. 1329/2014 vyplývá, že použití formuláře IV je pro žádost o osvědčení nepovinné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Kromě toho je takový výklad podložen analýzou kontextu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Je totiž třeba uvést, že čl. 67 odst. 1 nařízení č. 650/2012 stanoví, že vydávající orgán musí za účelem vydání osvědčení použít formulář V, který se nachází v příloze 5 prováděcího nařízení č. 1329/2014. Rozdíl ve znění čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012 týkajícího se žádosti o osvědčení a čl. 67 odst. 1 tohoto nařízení týkajícího se vydání tohoto osvědčení naznačuje, že unijní normotvůrce neměl v úmyslu stanovit povinné použití formuláře IV pro žádost o osvědčení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Navíc je třeba konstatovat, že v přílohách 1 až 3 a 5 prováděcího nařízení č. 1329/2014 chybí informace o nepovinném použití formulářů uvedených v těchto přílohách. Pouze formulář IV stanoví v části <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>Oznámení žadateli<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>, že tento formulář je nepovinný. Tato informace se ostatně opakuje v jiných jazykových zněních této přílohy, zejména ve španělském, anglickém, francouzském, italském a rumunském znění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Takové zjištění potvrzuje vůli unijního normotvůrce stanovit, že použití formuláře IV je nepovinné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Tento výklad není v rozporu s obecným cílem sledovaným nařízením č. 650/2012, kterým je vzájemné uznávání rozhodnutí vydaných v členských státech v oblasti dědění s přeshraničním dopadem, jak vyplývá z bodu 59 odůvodnění tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>I když část <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>Oznámení žadateli<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> ve formuláři IV stanoví, že použití tohoto formuláře žadatelem může usnadnit shromažďování informací nezbytných k vydání osvědčení, nic to nemění na tom, že na základě žádosti o osvědčení podané podle článku 65 nařízení č. 650/2012 mohou členské státy uspokojivě dosáhnout cíle nařízení v souladu se zásadou subsidiarity, aniž by bylo nezbytné stanovit povinné použití formuláře IV.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že podle článku 66 a čl. 67 odst. 1 nařízení č. 650/2012 vydávající orgán vydá osvědčení po ověření informací poskytnutých žadatelem podle čl. 65 odst. 3 tohoto nařízení a případně po provedení šetření podle článku 66 uvedeného nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012 a čl. 1 odst. 4 prováděcího nařízení č. 1329/2014 musí být vykládány v tom smyslu, že pro žádost o vydání osvědčení ve smyslu čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012 je použití formuláře IV nepovinné.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 65 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne <DATE ISO="20120704">4. července 2012</DATE> o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení a čl. 1 odst. 4 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1329/2014 ze dne <DATE ISO="20141209">9. prosince 2014</DATE>, kterým se stanoví formuláře uvedené v nařízení č. 650/2012, musí být vykládány v tom smyslu, že pro žádost o vydání evropského dědického osvědčení ve smyslu čl. 65 odst. 2 nařízení č. 650/2012 je použití formuláře IV stanoveného v příloze 4 prováděcího nařízení č. 1329/2014 nepovinné.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>