<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑24/12</NO.CASE><NO.CASE>C‑27/12</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62012CJ0024</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1385">EU:C:2014:1385</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>8</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>8</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20140605">5. 6. 2014</DATE> – SPOJENÉ VĚCI C‑24/12 a C‑27/12</P><P>X a TBG</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (třetího senátu)</P><P><DATE ISO="20140605">5. června 2014</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: nizozemština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Volný pohyb kapitálu</KEYWORD><KEYWORD>Omezení</KEYWORD><KEYWORD>Výplata dividend z členského státu do zámořského území téhož státu</KEYWORD><KEYWORD>Působnost unijního práva</KEYWORD><KEYWORD>Zvláštní systém EU-ZZÚ</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve spojených věcech C‑24/12 a C‑27/12,</P><P>jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutími Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) ze dne <DATE ISO="20111223">23. prosince 2011</DATE>, došlými Soudnímu dvoru ve dnech 18. a <DATE ISO="20120119">19. ledna 2012</DATE>, v řízeních</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">X BV</HT> (C‑24/12),</P><P><HT TYPE="BOLD">TBG Limited</HT> (C‑27/12)</P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Staatssecretaris van Financiën,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),</P><P>ve složení M. Ilešič, předseda senátu, C. G. Fernlund (zpravodaj), A. Ó Caoimh, C. Toader a E. Jarašiūnas, soudci,</P><P>generální advokát: N. Jääskinen,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20131023">23. října 2013</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za TBG Limited B. J. Rubbensem, advocaat,</P></ITEM><ITEM><P>za nizozemskou vládu B. Koopman a C. Wissels, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM><ITEM><P>za vládu Spojeného království L. Christiem, jako zmocněncem, ve spolupráci s S. Ford, barrister,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi W. Möllsem a W. Roelsem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20140116">16. ledna 2014</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají otázky, zda taková unijní pravidla v oblasti volného pohybu kapitálu, jako je článek 56 ES, musí být vykládána v tom smyslu, že brání opatření členského státu, které může narušit pohyby kapitálu mezi tímto členským státem a zámořskými zeměmi a územími (ZZÚ) dotčeného členského státu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>vlastní ZZÚ<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tyto žádosti byly předloženy v rámci dvou sporů, v nichž je žalován Staatssecretaris van Financiën, a to v prvním sporu společností X BV a a ve druhém sporu společností TBG Limited, ve věci daně vybírané v Nizozemsku z dividend vyplácených společnostmi usazenými v Nizozemsku mateřským společnostem, usazeným na Nizozemských Antilách, zatímco takové vyplácení dividend společnosti usazené v Nizozemsku nebo v jiném členském státě je od daně osvobozeno.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Nizozemské Antily jsou uvedeny na seznamu v příloze II Smlouvy o ES, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Zámořské země a území, na něž se vztahuje část čtvrtá Smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Čtvrtá část Smlouvy o ES, nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Přidružení zámořských zemí a území<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, obsahuje články 182 ES až 188 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 187 ES zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Rada jednomyslně na základě zkušeností získaných z přidružení [ZZÚ] ke Společenství a na základě zásad vymezených touto smlouvou stanoví podrobnosti a postup pro přidružování [ZZÚ] ke Společenství.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Rada podle článku 187 ES přijala několikrát za sebou přesná pravidla k upřesnění zvláštního systému přidružení mezi Evropskou unií a ZZÚ a k dosažení cílů přidružení.</TXT></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>V rozhodné době bylo použitelnou právní úpravou rozhodnutí Rady 2001/822/ES ze dne <DATE ISO="20011127">27. listopadu 2001</DATE> o přidružení zámořských zemí a území k Evropskému společenství (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>rozhodnutí o přidružení zámoří<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="314" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2001">Úř. věst. L 314, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 11/38, s. 309; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>rozhodnutí ZZÚ<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Bod 6 odůvodnění rozhodnutí ZZÚ zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Ačkoliv nejsou třetími zeměmi, nejsou ZZÚ součástí jednotného trhu a musí plnit povinnosti uvalené na třetí země, pokud jde o obchod, zejména pravidla původu, hygienické a rostlinolékařské normy a bezpečnostní opatření.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></P></CONSID></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Bod 16 tohoto rozhodnutí zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Obecná ustanovení Smlouvy a právní předpisy z nich odvozené se nevztahují na ZZÚ automaticky, pokud není výslovně uveden opak. Produkty ZZÚ dovážené do Společenství by však přesto měly vyhovovat platným pravidlům Společenství.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></CONSID></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="3"?><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 47 rozhodnutí ZZÚ nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Běžné platby a pohyb kapitálu<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="047.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Aniž je dotčen odstavec 2:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>neuvalí členské státy a orgány ZZÚ žádná omezení na jakékoli platby ve volně směnitelné měně na běžný účet platební bilance mezi rezidenty Společenství a ZZÚ;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>pokud jde o transakce na kapitálovém účtu platební bilance, neuvalí členské státy a orgány ZZÚ žádná omezení na volný pohyb kapitálu pro přímé investice do společností vytvořených v souladu s právem hostitelského členského státu, země nebo území, a zajistí likvidaci a repatriaci aktiv vytvořených těmito investicemi a veškerého zisku z nich pocházejícího.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="047.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Společenství, členské státy a ZZÚ jsou oprávněny přijímat opatření uvedená obdobně v článcích 57, 58, 59, 60 a 301 Smlouvy v souladu s tam uvedenými podmínkami. [...]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 55 rozhodnutí ZZÚ, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Doložka o vynětí daní<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, v odstavci 2 uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Žádné ustanovení tohoto rozhodnutí nelze vykládat tak, že brání přijetí nebo vynucování jakéhokoli opatření s cílem zamezit vyhýbání se daňové povinnosti nebo daňovým únikům podle daňových ustanovení dohod o zamezení dvojího zdanění nebo jiných daňových režimů nebo platných vnitřních daňových předpisů.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nizozemské právo</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Právní řád Nizozemska stanoví Charta Nizozemského království (Statuut voor het Koninkrijk der Nederlanden). Během finančních roků relevantních ve věcech v původním řízení, a sice let 2005 a 2006, se Království Nizozemské (Koninkrijk der Nederlanden) skládalo ze tří celků, a sice Nizozemska (Nederland), Nizozemských Antil (Nederlandse Antillen) a Aruby.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Fiskální vztahy mezi těmito třemi celky byly upraveny zákonem o správě daní a poplatků pro Nizozemské království (Belastingregeling voor het Koninkrijk, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>BRK<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>). V rámci mezí stanovených BRK má každý z celků Nizozemského království samostatnou finanční pravomoc.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Článek 11 odst. 1 a 2 BRK, týkající se daně z dividend spojených s určitou účastí, zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="011.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Dividendy obdržené obyvatelem země, které vyplácí právnická osoba usazená v jiné zemi, jsou zdanitelné v prvně uvedené zemi.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="011.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud země usazení právnické osoby, která musí vyplatit dividendy, vybírá srážkovou daň z dividend, ponechá odstavec 1 tento druh zdanění nedotčen s tím, že sazba nepřekročí 15 %.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Až do <DATE ISO="20020101">1. ledna 2002</DATE> čl. 11 odst. 3 BRK zněl:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Za podmínek, které budou dále upřesněny, aby bylo zajištěno spravedlivé uplatnění tohoto článku s ohledem na jeho účel i duch, daňová sazba uvedená v odstavci 2 nepřekročí 7,5 %, pokud jsou dividendy přijímány společností, jejíž kapitál je zcela nebo zčásti rozdělen na akcie, která je usazena v jiné zemi, a která je akcionářem do výše alespoň čtvrtiny splaceného základního kapitálu společnosti, která musí vyplatit dividendy. Za podmínek, které budou dále upřesněny, však platí, že v zájmu zajištění spravedlivého uplatňování tohoto článku s ohledem na jeho účel i duch nepřekročí sazba 5 % v případě uvedeném v předcházející větě, pokud v zemi usazení společnosti, která dividendy přijímá, podléhají dividendy dani z příjmů v sazbě nižší než 5,5 %.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="4"?><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Až do <DATE ISO="20020101">1. ledna 2002</DATE> tak dividendy spojené s určitou účastí vyplácené v Nizozemsku společnosti usazené na Nizozemských Antilách podléhaly podle čl. 11 odst. 3 BRK sazbě srážkové daně, v daném případě v Nizozemsku, ve výši 7,5 % nebo 5 %.</TXT></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Nizozemské Antily naproti tomu na základě článků 8A, 8B, 14 a 14A (původního) zemského nařízení o dani z příjmu (Landsverordening op de winstbelasting) vybíraly daň z příjmů s minimální sazbou 2,4 % až 3 % nebo s maximální sazbou 5,5 %.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Na Nizozemských Antilách kromě toho existuje na základě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>rozhodovací praxe Nizozemských Antil<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, tedy individuálního zacházení přiznaného daňovou správou Nizozemských Antil, možnost odpočtu skutečných i jiných nákladů z daňového zisku, a zejména úroků z úvěru v rámci stanovení daně z příjmu na Nizozemských Antilách.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Pokud odhlédneme od rozhodovací praxe Nizozemských Antil, dosahovala by celková daňová zátěž plynoucí z nizozemské daně z dividend a z daně z příjmu Nizozemských Antil přibližně 10 %.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Od <DATE ISO="20020101">1. ledna 2002</DATE> byl čl. 11 odst. 3 BRK (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>pozměněný čl. 11 odst. 3 BRK<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>) pozměněn následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>[...] Odchylně od dvou předcházejících vět podléhají dividendy obdržené společností usazenou na Nizozemských Antilách, které má vyplatit společnost usazená v Nizozemsku, následujícímu režimu;</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>daňová sazba uvedená v odstavci 2 nepřesáhne 8,3 %, pokud jsou dividendy přijímány společností, jejíž kapitál je zcela nebo zčásti rozdělen na akcie, a která je do výše alespoň čtvrtiny splaceného základního kapitálu akcionářem společnosti, která musí dividendy vyplatit, a pokud na Nizozemských Antilách není daň uvedená v odstavci 2 brána v úvahu, formálně či ve skutečnosti, takže skutečná daňová zátěž dividend je na základě ustanovení odstavce 1 ve spojení s odstavci 2 a 3 nižší než 8,3 %;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>částka odpovídající takto zaplacené dani bude okamžitě bez dalších podmínek předána orgánům Nizozemských Antil;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Ode dne <DATE ISO="20020101">1. ledna 2002</DATE> tedy dividendy spojené s určitou účastí, vyplácené v Nizozemsku společnosti usazené na Nizozemských Antilách, podléhají sazbě srážkové daně, vybírané v Nizozemsku, ve výši 8,3 %. Takto vybraná daň je však v plné výši převáděna Nizozemským Antilám.</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Články 8A, 8B, 14 a 14A (původního) zemského nařízení o dani z příjmu byly dne <DATE ISO="20020101">1. ledna 2002</DATE> zrušeny. Dividendy spojené s účastmi v dceřiných společnostech usazených v Nizozemsku byly tedy na Nizozemských Antilách osvobozeny od daně.</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Co se týče dividend vyplácených společnostmi usazenými v Nizozemsku společnostem usazených v Nizozemsku nebo jiném členském státě, jsou takové dividendy na základě článků 4 a 4a zákona z roku 1956 o dani z dividend (Wet op de dividendbelasting 1965) osvobozeny od srážkové daně, pokud jsou splněny určité požadované podmínky.</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Takové osvobození oproti tomu není přiznáno dividendám vypláceným společnostmi usazenými v Nizozemsku společnostem usazeným na Nizozemských Antilách.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spory v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Ve věci C‑24/12 je X BV společností podle nizozemského práva usazenou v Nizozemsku. Veškeré akcie představující její kapitál jsou drženy společností Stichting A van aandelen X BV. Depozitní certifikáty vydaných akcií jsou drženy společností B NV usazenou na Nizozemských Antilách.</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20050627">27. června 2005</DATE> vyplatila X BV společnosti B NV dividendu ve výši <FT TYPE="NUMBER">5000000</FT> eur. Tato výplata byla důvodem ke zdanění dividendy ve výši 8,3 %, tedy <FT TYPE="NUMBER">415000</FT> eur, kterážto daň byla sražena a zaplacena podle pozměněného čl. 11 odst. 3 BRK.</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Společnost X BV podala proti tomuto zdanění odvolání, které Staatssecretaris van Financiën zamítl. Společnost proti zamítnutí tohoto odvolání podala žalobu k Rechtbank Haarlem, který ji shledal neopodstatněnou. X BV podala odvolání k Gerechtshof te Amsterdam, který potvrdil rozhodnutí Rechtbank Haarlem. X BV podala kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Gerechtshof te Amsterdam k předkládajícímu soudu.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Ve věci C‑27/12 je Hollandsche-Amerikaansche Beleggingsmaatschappij Holland-American Investment Corporation NV (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>HAIC<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>) společností podle nizozemského práva usazenou v Nizozemsku, která je 100% dceřinou společností TBG Holding NV (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>TBG Holding<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>) společnosti usazené na Nizozemských Antilách.</TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20060901">1. září 2006</DATE> vyplatila HAIC společnosti TBB Holding dividendu ve výši <FT TYPE="NUMBER">376369430</FT> eur. Tato výplata vedla ke zdanění dividendy ve výši 8,3 %, tedy <FT TYPE="NUMBER">31238663</FT> eur, sražených a zaplacených podle pozměněného čl. 11 odst. 3 BRK.</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Společnosti HAIC a TBG Holding podaly proti této dani odvolání, které Staatssecretaris van Financiën zamítl. Proti zamítnutí tohoto odvolání podaly žalobu k Rechtbank Haarlem, který žaloby spojil a prohlásil je za neopodstatněné. HAIC a TBG Holding podaly odvolání k Gerechtshof te Amsterdam, který potvrdil rozhodnutí Rechtbank Haarlem.</TXT></NP><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Společnost TBG Limited, která nastoupila do práv a povinností HAIC a TBG Holding, podala kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Gerechtshof te Amsterdam k předkládajícímu soudu.</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že podstatou sporů před Gerechtshof te Amsterdam byla otázka, zda je taková daň z dividend, jako je daň v projednávané věci, v rozporu s volným pohybem kapitálu zakotveném v článku 56 ES. Gerechtshof te Amsterdam měl za to, že článek 56 ES se obecně na ZZÚ nepoužije. Z rozhodnutí ZZÚ vyvodil, že vztahy mezi Nizozemskem a Nizozemskými Antilami je třeba z hlediska unijního práva považovat za vnitrostátní situaci, takže jsou výlučně upraveny BRK a zákonem z roku 1965 o dani z dividend.</TXT></NP><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že článek 56 zakazuje všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi. Poukazuje na to, že v rozsudku Prunus a Polonium (C‑384/09, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:276">EU:C:2011:276</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr v bodě 20 rozhodl, že s ohledem na neomezenou územní působnost se toto ustanovení nevyhnutelně vztahuje na pohyb kapitálu do ZZÚ nebo z nich, a v bodech 30 a 31, že liberalizace pohybů kapitálu stanovená v článku 56 SFEU se na ZZÚ vztahuje coby na třetí státy, neboť Smlouva o EU ve znění před Lisabonskou smlouvou ani Smlouva o ES neobsahují žádný výslovný odkaz na pohyb kapitálu mezi členskými státy a ZZÚ.</TXT></NP><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Předkládající soud se však táže na použitelnost rozsudku Prunus a Polonium (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:276">EU:C:2011:276</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) na spory, které mu byly předloženy, jelikož v tomto rozsudku se nejednalo o pohyb kapitálu mezi členským státem a jeho vlastním ZZÚ.</TXT></NP><?PAGE NO="6"?><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>K tomuto uvádí, že je zajisté možno z uvedeného rozsudku vyvodit, že ZZÚ musí být pro účely uplatňování zásady volného pohybu kapitálu obecně považovány za třetí země a je třeba s nimi takto zacházet. Podle jeho názoru je však rovněž možné tvrdit, že svobody zakotvené ve Smlouvě se v zásadě neuplatní na pohyby kapitálu, ke kterým dochází zcela v rámci Nizozemského království, jehož jsou Nizozemsko a Nizozemské Antily součástí.</TXT></NP><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>V případě, kdy dotčené pohyby spadají pod volný pohyb kapitálu, se uvedený soud táže, zda se uplatní výhrada čl. 57 odst. 1 ES, která je doložkou standstill.</TXT></NP><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>K tomuto předkládající soud uvádí, že historie vzniku zákona o změně BRK ukazuje, že cílem opatření je čelit pověsti Nizozemských Antil jakožto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>daňového ráje<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> a zároveň zachovat na stejné úrovni již existující efektivní daňové zatížení dividend spojených s účastí, které jsou vypláceny z Nizozemska na Nizozemské Antily.</TXT></NP><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>Má za to, že změna provedená v BRK ode dne <DATE ISO="20020101">1. ledna 2002</DATE> neobsahuje nové omezení, neboť od tohoto dne byla pouze zvýšena sazba daně z dividend. Za těchto podmínek se táže, zda pro určení toho, zda došlo ke zvýšení ve smyslu doložky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>standstill<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>, je třeba vzít v úvahu pouze zvýšení srážky u zdroje Nizozemskem ve srovnání s 31. prosincem 1993, nebo zda je třeba rovněž zohlednit změny provedené v případě daně z příjmů Nizozemskými Antilami, tj. v projednávané věci jimi přiznané osvobození. Pro druhé řešení by svědčila skutečnost, že daň vybíraná u zdroje Nizozemskem musí být podle pozměněného čl. 11 odst. 3 BRK převedena Nizozemským Antilám, a že Nizozemsko ve skutečnosti provádí výběr daně pro Nizozemské Antily.</TXT></NP><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>Za předpokladu, že je třeba vzít v úvahu celkové daňové zatížení v Nizozemsku a na Nizozemských Antilách, se předkládající soud táže, zda je třeba rovněž vzít v úvahu rozhodovací praxi Nizozemských Antil. Proti takovému zohlednění svědčí skutečnost, že by to mohlo mít různé důsledky pro daňové zatížení každého daňového poplatníka podle okolností každého jednotlivého případu.</TXT></NP><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Hoge Raad der Nederlanden rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky, jejichž znění je věcech C‑24/12 a C‑27/12 shodné:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>1)</NO.P><TXT>Lze pro účely článku 56 ES [...] považovat vlastní ZZÚ [členského státu] za třetí zemi, takže je možné dovolávat se v rámci pohybu kapitálu mezi členským státem a jeho vlastním ZZÚ článku 56 ES?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na první otázku, je pro odpověď na otázku, zda se pro účely použití čl. 57 odst. 1 ES [...] jedná v projednávané věci o zvýšení – když byla srážková daň z dividend spojených s účastí vyplácených dceřinou společností usazenou v Nizozemsku její holdingové společnosti usazené na Nizozemských Antilách zvýšena k <DATE ISO="20020101">1. lednu 2002</DATE> oproti roku 1993 ze 7,5 %, nebo z 5 %, na 8,3 % – relevantní výlučně zvýšení nizozemské srážkové daně, anebo je třeba zohlednit i skutečnost, že orgány Nizozemských Antil – v souvislosti se zvýšením nizozemské srážkové daně – osvobodily od <DATE ISO="20020101">1. ledna 2002</DATE> od daně dividendy spojené s určitou účastí, které jsou vypláceny dceřinou společností usazenou v Nizozemsku, zatímco dříve se tyto dividendy započítávaly do zisku zdanitelného sazbou 2,4 % [až] 3 %, nebo [až] 5 %?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Je třeba zohlednit, pokud je relevantní i snížení daně z dividend na Nizozemských Antilách v důsledku zavedení osvobození od daně zmíněného výše v otázce 2a), i prováděcí úpravu Nizozemských Antil, v projednávané věci rozhodovací praxi Nizozemských Antil, jež mohla vést k tomu, že skutečně splatná daň z dividend, které vyplácela dceřiná společnost usazená v Nizozemsku, byla do <DATE ISO="20020101">1. ledna 2002</DATE> – a již v roce 1993 – podstatně nižší než 8,3 %?<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></TXT></NP></ITEM></LIST></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>41</NO.P><TXT>Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20120227">27. února 2012</DATE> byly věci C‑24/12 a C‑27/12 spojeny pro účely písemné a ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>42</NO.P><TXT>Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda taková pravidla unijního práva v oblasti volného pohybu kapitálu, jako je článek 56, musí být vykládána v tom smyslu, že brání opatření členského státu, které může narušit pohyb kapitálu mezi členským státem a jeho vlastním ZZÚ.</TXT></NP><NP><NO.P>43</NO.P><TXT>Nejdříve je třeba uvést, že podle čl. 299 odst. 3 ES jsou ZZÚ, která jsou uvedena na seznamu v příloze II Smlouvy o ES, předmětem zvláštního systému přidružení, který je upraven v části čtvrté Smlouvy, a sice články 182 ES až 188 ES, a jehož podrobnosti a postupy jsou podle článku 187 ES stanoveny rozhodnutím Rady.</TXT></NP><NP><NO.P>44</NO.P><TXT>Nizozemské Antily, které jsou podle Nizozemské ústavy jedním ze tří celků Nizozemského království, jsou uvedeny na tomto seznamu, a jsou tedy předmětem zvláštního systému přidružení definovaného ve čtvrté části Smlouvy o ES.</TXT></NP><NP><NO.P>45</NO.P><TXT>Důsledkem tohoto zvláštního systému mezi Unií a ZZÚ je, že obecná ustanovení Smlouvy o ES, tedy ta, jež nejsou uvedena v části čtvrté uvedené Smlouvy, se bez výslovného odkazu na ZZÚ neuplatní (rozsudky Leplat, C‑260/90, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:66">EU:C:1992:66</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 10; Eman a Sevinger, C‑300/04, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:545">EU:C:2006:545</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 46, jakož i Prunus a Polonium, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:276">EU:C:2011:276</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), bod 29 a citovaná judikatura).</TXT></NP><NP><NO.P>46</NO.P><TXT>Co se týče uvedené čtvrté části Smlouvy, je třeba konstatovat, že i když obsahuje určitá ustanovení týkající se volného pohybu zboží (články 184 ES a 185 ES), volného pohybu pracovníků (článek 186 ES), i svobody usazování (čl. 183 bod 5 ES), neobsahuje žádné ustanovení týkající se volného pohybu kapitálu.</TXT></NP><NP><NO.P>47</NO.P><TXT>Pokud jde o rozhodnutí ZZÚ, přijaté Radou na základě článku 187 ES k upřesnění systému přidružení, toto uvádí v čl. 47 odst. 1, která omezení plateb a pohybu kapitálu jsou mezi Unií a ZZÚ zakázána.</TXT></NP><NP><NO.P>48</NO.P><TXT>Článek 47 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ má vzhledem k tomu, že odkazuje na platební bilanci a zakazuje platby ve volně směnitelné měně na jejím běžném účtu a dále omezení volného pohybů kapitálu, které souvisí s investicemi do společností a které se týkají transakcí na kapitálovém účtu uvedené bilance, zvláště široký rozsah, který se blíží rozsahu článku 56 ES ve vztazích mezi členskými státy a třetími zeměmi (viz k tomuto a ohledně článku 63 SFEU rozsudek Prunus a Polonium, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:276">EU:C:2011:276</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 29 až 31).</TXT></NP><NP><NO.P>49</NO.P><TXT>V důsledku toho čl. 47 odst. 1 písm. b) rozhodnutí ZZÚ tím, že zakazuje zejména omezení nabývání podílů ve společnostech a repatriace zisků jimi vytvořených, zakazuje, mezi jinými omezeními, i omezení výplaty dividend mezi Unií a ZZÚ, stejně jako to činí zákaz takových opatření zakotvený v článku 56 ES, pokud jde zejména o vztahy mezi členskými státy a třetími zeměmi.</TXT></NP><NP><NO.P>50</NO.P><TXT>Nicméně s ohledem na judikaturu uvedenou v bodě 45 tohoto rozsudku a vzhledem ke skutečnosti, že čtvrtá část Smlouvy o ES ani rozhodnutí ZZÚ přijaté podle této části Smlouvy výslovně neodkazují na článek 56 ES, je třeba zkoumat položenou otázku z pohledu uvedeného čl. 47 odst. 1, a ověřit, zda je působnost tohoto ustanovení upřesněna nebo omezena jinými pravidly zvláštního systému, který se vztahuje na přidružení EU – ZZÚ.</TXT></NP><NP><NO.P>51</NO.P><TXT>Jak zejména v této souvislosti zdůraznila vláda Spojeného království, během liberalizace pohybů kapitálu pro přidružení EU – ZZÚ byla zvláštní pozornost věnována okolnosti, že mnohá ZZÚ jsou považovány za daňové ráje. Rozhodnutí ZZÚ obsahuje v článku 55 doložku o vynětí týkající se výslovně předcházení daňovým únikům.</TXT></NP><?PAGE NO="8"?><NP><NO.P>52</NO.P><TXT>Podle uvedeného čl. 55 odst. 2 nelze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>žádné ustanovení [rozhodnutí ZZÚ] vykládat tak, že brání přijetí nebo vynucování jakéhokoli opatření s cílem zamezit [...] daňovým únikům podle daňových ustanovení [...] platných vnitřních daňových předpisů<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>53</NO.P><TXT>Takové daňové opatření, jako je opatření dotčené ve věci v původním řízení, které je podle popisu jeho vzniku a účelu poskytnutého předkládajícím soudem určené k předcházení nadměrných kapitálových toků na Nizozemské Antily a k boji proti přitažlivosti tohoto ZZÚ jakožto daňového ráje, spadá pod doložku o vynětí daní uvedenou výše, a nespadá tedy do působnosti čl. 47 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ, za podmínky, že sleduje tento cíl účinně a přiměřeně, což musí posoudit předkládající soud.</TXT></NP><NP><NO.P>54</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, aniž je třeba zkoumat otázku, v jakém rozsahu se unijní právní pravidla použitelná na vztahy mezi Unií a ZZÚ použijí mezi členským státem a jeho vlastním ZZÚ, je třeba na první položenou otázku odpovědět, že unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání daňovému opatření členského státu, které účinně a přiměřeně sleduje cíle boje proti daňovým únikům a omezuje přitom pohyby kapitálu mezi tímto členským státem a jeho vlastním ZZÚ.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé otázce</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>55</NO.P><TXT>Vzhledem k odpovědi na první otázku není třeba odpovídat na druhou otázku.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>56</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání daňovému opatření členského státu, které účinně a přiměřeně sleduje cíle boje proti daňovým únikům a omezuje přitom pohyby kapitálu mezi tímto členským státem a jeho vlastní zámořskou zemí a zámořským územím.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>