ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
5. června 2014 ( *1 )
„Volný pohyb kapitálu — Omezení — Výplata dividend z členského státu do zámořského území téhož státu — Působnost unijního práva — Zvláštní systém EU-ZZÚ“
Ve spojených věcech C‑24/12 a C‑27/12,
jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutími Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) ze dne 23. prosince 2011, došlými Soudnímu dvoru ve dnech 18. a 19. ledna 2012, v řízeních
X BV (C‑24/12),
TBG Limited (C‑27/12)
proti
Staatssecretaris van Financiën,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení M. Ilešič, předseda senátu, C. G. Fernlund (zpravodaj), A. Ó Caoimh, C. Toader a E. Jarašiūnas, soudci,
generální advokát: N. Jääskinen,
vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 23. října 2013,
s ohledem na vyjádření předložená:
|
— |
za TBG Limited B. J. Rubbensem, advocaat, |
|
— |
za nizozemskou vládu B. Koopman a C. Wissels, jako zmocněnkyněmi, |
|
— |
za vládu Spojeného království L. Christiem, jako zmocněncem, ve spolupráci s S. Ford, barrister, |
|
— |
za Evropskou komisi W. Möllsem a W. Roelsem, jako zmocněnci, |
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 16. ledna 2014,
vydává tento
Rozsudek
|
1 |
Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají otázky, zda taková unijní pravidla v oblasti volného pohybu kapitálu, jako je článek 56 ES, musí být vykládána v tom smyslu, že brání opatření členského státu, které může narušit pohyby kapitálu mezi tímto členským státem a zámořskými zeměmi a územími (ZZÚ) dotčeného členského státu (dále jen „vlastní ZZÚ“). |
|
2 |
Tyto žádosti byly předloženy v rámci dvou sporů, v nichž je žalován Staatssecretaris van Financiën, a to v prvním sporu společností X BV a a ve druhém sporu společností TBG Limited, ve věci daně vybírané v Nizozemsku z dividend vyplácených společnostmi usazenými v Nizozemsku mateřským společnostem, usazeným na Nizozemských Antilách, zatímco takové vyplácení dividend společnosti usazené v Nizozemsku nebo v jiném členském státě je od daně osvobozeno. |
Právní rámec
Unijní právo
|
3 |
Nizozemské Antily jsou uvedeny na seznamu v příloze II Smlouvy o ES, nadepsané „Zámořské země a území, na něž se vztahuje část čtvrtá Smlouvy“. |
|
4 |
Čtvrtá část Smlouvy o ES, nadepsaná „Přidružení zámořských zemí a území“, obsahuje články 182 ES až 188 ES. |
|
5 |
Článek 187 ES zní: „Rada jednomyslně na základě zkušeností získaných z přidružení [ZZÚ] ke Společenství a na základě zásad vymezených touto smlouvou stanoví podrobnosti a postup pro přidružování [ZZÚ] ke Společenství.“ |
|
6 |
Rada podle článku 187 ES přijala několikrát za sebou přesná pravidla k upřesnění zvláštního systému přidružení mezi Evropskou unií a ZZÚ a k dosažení cílů přidružení. |
|
7 |
V rozhodné době bylo použitelnou právní úpravou rozhodnutí Rady 2001/822/ES ze dne 27. listopadu 2001 o přidružení zámořských zemí a území k Evropskému společenství („rozhodnutí o přidružení zámoří“) (Úř. věst. L 314, s. 1; Zvl. vyd. 11/38, s. 309; dále jen „rozhodnutí ZZÚ“). |
|
8 |
Bod 6 odůvodnění rozhodnutí ZZÚ zní: „Ačkoliv nejsou třetími zeměmi, nejsou ZZÚ součástí jednotného trhu a musí plnit povinnosti uvalené na třetí země, pokud jde o obchod, zejména pravidla původu, hygienické a rostlinolékařské normy a bezpečnostní opatření.“ |
|
9 |
Bod 16 tohoto rozhodnutí zní: „Obecná ustanovení Smlouvy a právní předpisy z nich odvozené se nevztahují na ZZÚ automaticky, pokud není výslovně uveden opak. Produkty ZZÚ dovážené do Společenství by však přesto měly vyhovovat platným pravidlům Společenství.“ |
|
10 |
Článek 47 rozhodnutí ZZÚ nadepsaný „Běžné platby a pohyb kapitálu“ zní: „1. Aniž je dotčen odstavec 2:
2. Společenství, členské státy a ZZÚ jsou oprávněny přijímat opatření uvedená obdobně v článcích 57, 58, 59, 60 a 301 Smlouvy v souladu s tam uvedenými podmínkami. [...]“ |
|
11 |
Článek 55 rozhodnutí ZZÚ, nadepsaný „Doložka o vynětí daní“, v odstavci 2 uvádí: „Žádné ustanovení tohoto rozhodnutí nelze vykládat tak, že brání přijetí nebo vynucování jakéhokoli opatření s cílem zamezit vyhýbání se daňové povinnosti nebo daňovým únikům podle daňových ustanovení dohod o zamezení dvojího zdanění nebo jiných daňových režimů nebo platných vnitřních daňových předpisů.“ |
Nizozemské právo
|
12 |
Právní řád Nizozemska stanoví Charta Nizozemského království (Statuut voor het Koninkrijk der Nederlanden). Během finančních roků relevantních ve věcech v původním řízení, a sice let 2005 a 2006, se Království Nizozemské (Koninkrijk der Nederlanden) skládalo ze tří celků, a sice Nizozemska (Nederland), Nizozemských Antil (Nederlandse Antillen) a Aruby. |
|
13 |
Fiskální vztahy mezi těmito třemi celky byly upraveny zákonem o správě daní a poplatků pro Nizozemské království (Belastingregeling voor het Koninkrijk, dále jen „BRK“). V rámci mezí stanovených BRK má každý z celků Nizozemského království samostatnou finanční pravomoc. |
|
14 |
Článek 11 odst. 1 a 2 BRK, týkající se daně z dividend spojených s určitou účastí, zní: „1. Dividendy obdržené obyvatelem země, které vyplácí právnická osoba usazená v jiné zemi, jsou zdanitelné v prvně uvedené zemi. 2. Pokud země usazení právnické osoby, která musí vyplatit dividendy, vybírá srážkovou daň z dividend, ponechá odstavec 1 tento druh zdanění nedotčen s tím, že sazba nepřekročí 15 %.“ |
|
15 |
Až do 1. ledna 2002 čl. 11 odst. 3 BRK zněl: „Za podmínek, které budou dále upřesněny, aby bylo zajištěno spravedlivé uplatnění tohoto článku s ohledem na jeho účel i duch, daňová sazba uvedená v odstavci 2 nepřekročí 7,5 %, pokud jsou dividendy přijímány společností, jejíž kapitál je zcela nebo zčásti rozdělen na akcie, která je usazena v jiné zemi, a která je akcionářem do výše alespoň čtvrtiny splaceného základního kapitálu společnosti, která musí vyplatit dividendy. Za podmínek, které budou dále upřesněny, však platí, že v zájmu zajištění spravedlivého uplatňování tohoto článku s ohledem na jeho účel i duch nepřekročí sazba 5 % v případě uvedeném v předcházející větě, pokud v zemi usazení společnosti, která dividendy přijímá, podléhají dividendy dani z příjmů v sazbě nižší než 5,5 %.“ |
|
16 |
Až do 1. ledna 2002 tak dividendy spojené s určitou účastí vyplácené v Nizozemsku společnosti usazené na Nizozemských Antilách podléhaly podle čl. 11 odst. 3 BRK sazbě srážkové daně, v daném případě v Nizozemsku, ve výši 7,5 % nebo 5 %. |
|
17 |
Nizozemské Antily naproti tomu na základě článků 8A, 8B, 14 a 14A (původního) zemského nařízení o dani z příjmu (Landsverordening op de winstbelasting) vybíraly daň z příjmů s minimální sazbou 2,4 % až 3 % nebo s maximální sazbou 5,5 %. |
|
18 |
Na Nizozemských Antilách kromě toho existuje na základě „rozhodovací praxe Nizozemských Antil“, tedy individuálního zacházení přiznaného daňovou správou Nizozemských Antil, možnost odpočtu skutečných i jiných nákladů z daňového zisku, a zejména úroků z úvěru v rámci stanovení daně z příjmu na Nizozemských Antilách. |
|
19 |
Pokud odhlédneme od rozhodovací praxe Nizozemských Antil, dosahovala by celková daňová zátěž plynoucí z nizozemské daně z dividend a z daně z příjmu Nizozemských Antil přibližně 10 %. |
|
20 |
Od 1. ledna 2002 byl čl. 11 odst. 3 BRK (dále jen „pozměněný čl. 11 odst. 3 BRK“) pozměněn následovně: „[...] Odchylně od dvou předcházejících vět podléhají dividendy obdržené společností usazenou na Nizozemských Antilách, které má vyplatit společnost usazená v Nizozemsku, následujícímu režimu;
[...]“ |
|
21 |
Ode dne 1. ledna 2002 tedy dividendy spojené s určitou účastí, vyplácené v Nizozemsku společnosti usazené na Nizozemských Antilách, podléhají sazbě srážkové daně, vybírané v Nizozemsku, ve výši 8,3 %. Takto vybraná daň je však v plné výši převáděna Nizozemským Antilám. |
|
22 |
Články 8A, 8B, 14 a 14A (původního) zemského nařízení o dani z příjmu byly dne 1. ledna 2002 zrušeny. Dividendy spojené s účastmi v dceřiných společnostech usazených v Nizozemsku byly tedy na Nizozemských Antilách osvobozeny od daně. |
|
23 |
Co se týče dividend vyplácených společnostmi usazenými v Nizozemsku společnostem usazených v Nizozemsku nebo jiném členském státě, jsou takové dividendy na základě článků 4 a 4a zákona z roku 1956 o dani z dividend (Wet op de dividendbelasting 1965) osvobozeny od srážkové daně, pokud jsou splněny určité požadované podmínky. |
|
24 |
Takové osvobození oproti tomu není přiznáno dividendám vypláceným společnostmi usazenými v Nizozemsku společnostem usazeným na Nizozemských Antilách. |
Spory v původním řízení a předběžné otázky
|
25 |
Ve věci C‑24/12 je X BV společností podle nizozemského práva usazenou v Nizozemsku. Veškeré akcie představující její kapitál jsou drženy společností Stichting A van aandelen X BV. Depozitní certifikáty vydaných akcií jsou drženy společností B NV usazenou na Nizozemských Antilách. |
|
26 |
Dne 27. června 2005 vyplatila X BV společnosti B NV dividendu ve výši 5000000 eur. Tato výplata byla důvodem ke zdanění dividendy ve výši 8,3 %, tedy 415000 eur, kterážto daň byla sražena a zaplacena podle pozměněného čl. 11 odst. 3 BRK. |
|
27 |
Společnost X BV podala proti tomuto zdanění odvolání, které Staatssecretaris van Financiën zamítl. Společnost proti zamítnutí tohoto odvolání podala žalobu k Rechtbank Haarlem, který ji shledal neopodstatněnou. X BV podala odvolání k Gerechtshof te Amsterdam, který potvrdil rozhodnutí Rechtbank Haarlem. X BV podala kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Gerechtshof te Amsterdam k předkládajícímu soudu. |
|
28 |
Ve věci C‑27/12 je Hollandsche-Amerikaansche Beleggingsmaatschappij Holland-American Investment Corporation NV (dále jen „HAIC“) společností podle nizozemského práva usazenou v Nizozemsku, která je 100% dceřinou společností TBG Holding NV (dále jen „TBG Holding“) společnosti usazené na Nizozemských Antilách. |
|
29 |
Dne 1. září 2006 vyplatila HAIC společnosti TBB Holding dividendu ve výši 376369430 eur. Tato výplata vedla ke zdanění dividendy ve výši 8,3 %, tedy 31238663 eur, sražených a zaplacených podle pozměněného čl. 11 odst. 3 BRK. |
|
30 |
Společnosti HAIC a TBG Holding podaly proti této dani odvolání, které Staatssecretaris van Financiën zamítl. Proti zamítnutí tohoto odvolání podaly žalobu k Rechtbank Haarlem, který žaloby spojil a prohlásil je za neopodstatněné. HAIC a TBG Holding podaly odvolání k Gerechtshof te Amsterdam, který potvrdil rozhodnutí Rechtbank Haarlem. |
|
31 |
Společnost TBG Limited, která nastoupila do práv a povinností HAIC a TBG Holding, podala kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Gerechtshof te Amsterdam k předkládajícímu soudu. |
|
32 |
Předkládající soud uvádí, že podstatou sporů před Gerechtshof te Amsterdam byla otázka, zda je taková daň z dividend, jako je daň v projednávané věci, v rozporu s volným pohybem kapitálu zakotveném v článku 56 ES. Gerechtshof te Amsterdam měl za to, že článek 56 ES se obecně na ZZÚ nepoužije. Z rozhodnutí ZZÚ vyvodil, že vztahy mezi Nizozemskem a Nizozemskými Antilami je třeba z hlediska unijního práva považovat za vnitrostátní situaci, takže jsou výlučně upraveny BRK a zákonem z roku 1965 o dani z dividend. |
|
33 |
Předkládající soud uvádí, že článek 56 zakazuje všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi. Poukazuje na to, že v rozsudku Prunus a Polonium (C‑384/09, EU:C:2011:276) Soudní dvůr v bodě 20 rozhodl, že s ohledem na neomezenou územní působnost se toto ustanovení nevyhnutelně vztahuje na pohyb kapitálu do ZZÚ nebo z nich, a v bodech 30 a 31, že liberalizace pohybů kapitálu stanovená v článku 56 SFEU se na ZZÚ vztahuje coby na třetí státy, neboť Smlouva o EU ve znění před Lisabonskou smlouvou ani Smlouva o ES neobsahují žádný výslovný odkaz na pohyb kapitálu mezi členskými státy a ZZÚ. |
|
34 |
Předkládající soud se však táže na použitelnost rozsudku Prunus a Polonium (EU:C:2011:276) na spory, které mu byly předloženy, jelikož v tomto rozsudku se nejednalo o pohyb kapitálu mezi členským státem a jeho vlastním ZZÚ. |
|
35 |
K tomuto uvádí, že je zajisté možno z uvedeného rozsudku vyvodit, že ZZÚ musí být pro účely uplatňování zásady volného pohybu kapitálu obecně považovány za třetí země a je třeba s nimi takto zacházet. Podle jeho názoru je však rovněž možné tvrdit, že svobody zakotvené ve Smlouvě se v zásadě neuplatní na pohyby kapitálu, ke kterým dochází zcela v rámci Nizozemského království, jehož jsou Nizozemsko a Nizozemské Antily součástí. |
|
36 |
V případě, kdy dotčené pohyby spadají pod volný pohyb kapitálu, se uvedený soud táže, zda se uplatní výhrada čl. 57 odst. 1 ES, která je doložkou standstill. |
|
37 |
K tomuto předkládající soud uvádí, že historie vzniku zákona o změně BRK ukazuje, že cílem opatření je čelit pověsti Nizozemských Antil jakožto „daňového ráje“ a zároveň zachovat na stejné úrovni již existující efektivní daňové zatížení dividend spojených s účastí, které jsou vypláceny z Nizozemska na Nizozemské Antily. |
|
38 |
Má za to, že změna provedená v BRK ode dne 1. ledna 2002 neobsahuje nové omezení, neboť od tohoto dne byla pouze zvýšena sazba daně z dividend. Za těchto podmínek se táže, zda pro určení toho, zda došlo ke zvýšení ve smyslu doložky „standstill“, je třeba vzít v úvahu pouze zvýšení srážky u zdroje Nizozemskem ve srovnání s 31. prosincem 1993, nebo zda je třeba rovněž zohlednit změny provedené v případě daně z příjmů Nizozemskými Antilami, tj. v projednávané věci jimi přiznané osvobození. Pro druhé řešení by svědčila skutečnost, že daň vybíraná u zdroje Nizozemskem musí být podle pozměněného čl. 11 odst. 3 BRK převedena Nizozemským Antilám, a že Nizozemsko ve skutečnosti provádí výběr daně pro Nizozemské Antily. |
|
39 |
Za předpokladu, že je třeba vzít v úvahu celkové daňové zatížení v Nizozemsku a na Nizozemských Antilách, se předkládající soud táže, zda je třeba rovněž vzít v úvahu rozhodovací praxi Nizozemských Antil. Proti takovému zohlednění svědčí skutečnost, že by to mohlo mít různé důsledky pro daňové zatížení každého daňového poplatníka podle okolností každého jednotlivého případu. |
|
40 |
Za těchto podmínek se Hoge Raad der Nederlanden rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky, jejichž znění je věcech C‑24/12 a C‑27/12 shodné:
|
|
41 |
Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 27. února 2012 byly věci C‑24/12 a C‑27/12 spojeny pro účely písemné a ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku. |
K předběžným otázkám
K první otázce
|
42 |
Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda taková pravidla unijního práva v oblasti volného pohybu kapitálu, jako je článek 56, musí být vykládána v tom smyslu, že brání opatření členského státu, které může narušit pohyb kapitálu mezi členským státem a jeho vlastním ZZÚ. |
|
43 |
Nejdříve je třeba uvést, že podle čl. 299 odst. 3 ES jsou ZZÚ, která jsou uvedena na seznamu v příloze II Smlouvy o ES, předmětem zvláštního systému přidružení, který je upraven v části čtvrté Smlouvy, a sice články 182 ES až 188 ES, a jehož podrobnosti a postupy jsou podle článku 187 ES stanoveny rozhodnutím Rady. |
|
44 |
Nizozemské Antily, které jsou podle Nizozemské ústavy jedním ze tří celků Nizozemského království, jsou uvedeny na tomto seznamu, a jsou tedy předmětem zvláštního systému přidružení definovaného ve čtvrté části Smlouvy o ES. |
|
45 |
Důsledkem tohoto zvláštního systému mezi Unií a ZZÚ je, že obecná ustanovení Smlouvy o ES, tedy ta, jež nejsou uvedena v části čtvrté uvedené Smlouvy, se bez výslovného odkazu na ZZÚ neuplatní (rozsudky Leplat, C‑260/90, EU:C:1992:66, bod 10; Eman a Sevinger, C‑300/04, EU:C:2006:545, bod 46, jakož i Prunus a Polonium, EU:C:2011:276), bod 29 a citovaná judikatura). |
|
46 |
Co se týče uvedené čtvrté části Smlouvy, je třeba konstatovat, že i když obsahuje určitá ustanovení týkající se volného pohybu zboží (články 184 ES a 185 ES), volného pohybu pracovníků (článek 186 ES), i svobody usazování (čl. 183 bod 5 ES), neobsahuje žádné ustanovení týkající se volného pohybu kapitálu. |
|
47 |
Pokud jde o rozhodnutí ZZÚ, přijaté Radou na základě článku 187 ES k upřesnění systému přidružení, toto uvádí v čl. 47 odst. 1, která omezení plateb a pohybu kapitálu jsou mezi Unií a ZZÚ zakázána. |
|
48 |
Článek 47 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ má vzhledem k tomu, že odkazuje na platební bilanci a zakazuje platby ve volně směnitelné měně na jejím běžném účtu a dále omezení volného pohybů kapitálu, které souvisí s investicemi do společností a které se týkají transakcí na kapitálovém účtu uvedené bilance, zvláště široký rozsah, který se blíží rozsahu článku 56 ES ve vztazích mezi členskými státy a třetími zeměmi (viz k tomuto a ohledně článku 63 SFEU rozsudek Prunus a Polonium, EU:C:2011:276, body 29 až 31). |
|
49 |
V důsledku toho čl. 47 odst. 1 písm. b) rozhodnutí ZZÚ tím, že zakazuje zejména omezení nabývání podílů ve společnostech a repatriace zisků jimi vytvořených, zakazuje, mezi jinými omezeními, i omezení výplaty dividend mezi Unií a ZZÚ, stejně jako to činí zákaz takových opatření zakotvený v článku 56 ES, pokud jde zejména o vztahy mezi členskými státy a třetími zeměmi. |
|
50 |
Nicméně s ohledem na judikaturu uvedenou v bodě 45 tohoto rozsudku a vzhledem ke skutečnosti, že čtvrtá část Smlouvy o ES ani rozhodnutí ZZÚ přijaté podle této části Smlouvy výslovně neodkazují na článek 56 ES, je třeba zkoumat položenou otázku z pohledu uvedeného čl. 47 odst. 1, a ověřit, zda je působnost tohoto ustanovení upřesněna nebo omezena jinými pravidly zvláštního systému, který se vztahuje na přidružení EU – ZZÚ. |
|
51 |
Jak zejména v této souvislosti zdůraznila vláda Spojeného království, během liberalizace pohybů kapitálu pro přidružení EU – ZZÚ byla zvláštní pozornost věnována okolnosti, že mnohá ZZÚ jsou považovány za daňové ráje. Rozhodnutí ZZÚ obsahuje v článku 55 doložku o vynětí týkající se výslovně předcházení daňovým únikům. |
|
52 |
Podle uvedeného čl. 55 odst. 2 nelze „žádné ustanovení [rozhodnutí ZZÚ] vykládat tak, že brání přijetí nebo vynucování jakéhokoli opatření s cílem zamezit [...] daňovým únikům podle daňových ustanovení [...] platných vnitřních daňových předpisů“. |
|
53 |
Takové daňové opatření, jako je opatření dotčené ve věci v původním řízení, které je podle popisu jeho vzniku a účelu poskytnutého předkládajícím soudem určené k předcházení nadměrných kapitálových toků na Nizozemské Antily a k boji proti přitažlivosti tohoto ZZÚ jakožto daňového ráje, spadá pod doložku o vynětí daní uvedenou výše, a nespadá tedy do působnosti čl. 47 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ, za podmínky, že sleduje tento cíl účinně a přiměřeně, což musí posoudit předkládající soud. |
|
54 |
Z výše uvedeného vyplývá, aniž je třeba zkoumat otázku, v jakém rozsahu se unijní právní pravidla použitelná na vztahy mezi Unií a ZZÚ použijí mezi členským státem a jeho vlastním ZZÚ, je třeba na první položenou otázku odpovědět, že unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání daňovému opatření členského státu, které účinně a přiměřeně sleduje cíle boje proti daňovým únikům a omezuje přitom pohyby kapitálu mezi tímto členským státem a jeho vlastním ZZÚ. |
Ke druhé otázce
|
55 |
Vzhledem k odpovědi na první otázku není třeba odpovídat na druhou otázku. |
K nákladům řízení
|
56 |
Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. |
|
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: |
|
Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání daňovému opatření členského státu, které účinně a přiměřeně sleduje cíle boje proti daňovým únikům a omezuje přitom pohyby kapitálu mezi tímto členským státem a jeho vlastní zámořskou zemí a zámořským územím. |
|
Podpisy. |
( *1 ) – Jednací jazyk: nizozemština.