V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Laufen Austria v podstatě uvádí, že Tribunál nesplnil povinnost uvést odůvodnění a porušil zásady personality trestu, osobní odpovědnosti, proporcionality a rovného zacházení tím, že pro účely výpočtu horní hranice 10 % stanovené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 zohlednil v bodech 148 až 154 napadeného rozsudku celkový obrat společnosti Roca Sanitario včetně období, za které nese výlučnou odpovědnost za dotčené protiprávní jednání.

Společnost Laufen Austria v tomto ohledu uvádí, že během období protiprávního jednání, které předcházelo získání společnosti Keramik Holding společností Roca Sanitario, netvořila se společností Roca Sanitario hospodářskou jednotku. Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že uvedená horní hranice musí být vypočítána v závislosti pouze na obratu podniku odpovědného za protiprávní jednání.

Z těchto důvodů měl Tribunál za účelem výpočtu pokuty příslušné za toto období uplatnit horní hranici 10 % pouze ve vztahu k individuálnímu obratu společnosti Laufen Austria.

Kromě toho Tribunál nesplnil povinnost uvést odůvodnění a porušil zásadu rovného zacházení tím, že nezohlednil ani předchozí rozhodnutí Komise ani rozsudky Tribunálu, ve kterých byla výše pokuty uložené dceřiné společnosti za okolností srovnatelných s okolnostmi v projednávané věci vypočítána s ohledem na vlastní zdroje této dceřiné společnosti.

Komise argumenty navrhovatelky zpochybňuje.

Jak již Soudní dvůr konstatoval, znění čl. 23 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 1/2003 je jasné v rozsahu, v němž požaduje, že „[p]okuta u každého podniku a sdružení podniků podílejících se na protiprávním jednání nesmí přesáhnout 10 % jeho celkového obratu za předchozí hospodářský rok“ (rozsudek ze dne 4. září 2014, YKK a další v. Komise, C‑408/12 P, EU:C:2014:2153, bod 58).

Pojem „podnik podílející se na protiprávním jednání“ ve smyslu uvedeného ustanovení tak musí být nutně stejný pro účely uplatnění článku 101 SFEU, jelikož tento pojem nemůže být vykládán rozdílně pro účely přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání a pro účely uplatnění horní hranice 10 % (rozsudek ze dne 4. září 2014, YKK a další v. Komise, C‑408/12 P, EU:C:2014:2153, bod 59).

Pokud je tedy podnik, který je Komisí považován za odpovědný za porušení článku 101 SFEU, získán jiným podnikem, v jehož rámci si jakožto dceřiná společnost zachová postavení odlišné hospodářské entity, musí Komise zohlednit obrat každé z těchto hospodářských entit za období předcházející získání, aby na ně případně uplatnila horní hranici 10 % (rozsudek ze dne 4. září 2014, YKK a další v. Komise, C‑408/12 P, EU:C:2014:2153, bod 60).

V tomto ohledu je cílem sledovaným zavedením, v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, horní hranice 10 % obratu každého podniku, který se podílel na protiprávním jednání, zejména vyhnout se tomu, aby uložení pokuty v částce vyšší, než je tato maximální výše, překračovalo schopnost podniku zaplatit pokutu v den, kdy je uznán odpovědným za protiprávní jednání a je mu Komisí uložena peněžitá sankce (rozsudek ze dne 4. září 2014, YKK a další v. Komise, C‑408/12 P, EU:C:2014:2153, bod 63).

Toto konstatování je podpořeno ustanovením čl. 23 odst. 2 druhý pododstavec uvedeného nařízení, které požaduje, pokud jde o horní hranici 10 %, aby byla vypočtena na základě hospodářského roku předcházejícího přijetí rozhodnutí Komise sankcionujícího protiprávní jednání. Takový požadavek je zcela dodržen, pokud je tato maximální hranice určena na základě pouhého obratu dceřiné společnosti, pokud jde o pokutu, která je jí uložena výlučně, ve vztahu k období před jejím získáním mateřskou společností. Z toho vyplývá, že za takových okolností je při výpočtu pokuty skutečně zohledněn strukturální vývoj odpovědného podniku, jakožto hospodářská entita (rozsudek ze dne 4. září 2014, YKK a další v. Komise, C‑408/12 P, EU:C:2014:2153, bod 64).

Z toho vyplývá, že v rozsahu, v němž nemůže mateřská společnost nést odpovědnost za protiprávní jednání spáchané svojí dceřinou společností před okamžikem, kdy ji získala, musí Komise pro výpočet horní hranice 10 % zohlednit obrat této dceřiné společnosti za hospodářský rok přecházející roku, v němž bylo přijato rozhodnutí sankcionující protiprávní jednání.

Z toho důvodu se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že měl v bodě 150 napadeného rozsudku za to, že pokud se rozlišuje mezi prvním obdobím, pro které je dceřiná společnost shledána samostatně odpovědnou za protiprávní jednání, a druhým obdobím, pro které je mateřská společnost shledána společně a nerozdílně odpovědnou za protiprávní jednání spolu s dceřinou společností, čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 neukládá Komisi, aby ověřila, zda část pokuty, za jejíž zaplacení mateřská společnost společně a nerozdílně neodpovídá, přesahuje maximální hranici 10 % obratu samotné dceřiné společnosti.

Z výše uvedeného vyplývá, aniž by bylo třeba rozhodovat o ostatních argumentech uplatněných navrhovatelkou na podporu prvního důvodu kasačního opravného prostředku, zejména argumentech vycházejících z porušení povinnosti uvést odůvodnění, že tento důvod kasačního opravného prostředku musí být prohlášen za opodstatněný. Z toho důvodu je třeba zrušit napadený rozsudek v rozsahu, v němž rozhodl, že se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení, když zohlednila obrat skupiny Roca za účelem uplatnění horní hranice 10 %, pokud jde o období, ve vztahu k němuž je za protiprávní jednání samostatně odpovědná společnost Laufen Austria.

V druhém důvodu kasačního opravného prostředku společnost Laufen Austria vytýká Tribunálu, že zejména v bodech 164 až 193 a v bodech 259 až 261 napadeného rozsudku porušil zásady individualizace sankce a osobní odpovědnosti, proporcionality, rovného zacházení a ochrany legitimního očekávání, jakož i povinnost uvést odůvodnění v rozsahu, v němž nevyvodil náležité důsledky ze zjištění Tribunálu, podle kterého byla účast na protiprávním jednání přičítaném společnosti Laufen Austria méně závažná než účast ostatních účastníků kartelové dohody, zejména tak, že by upravil koeficienty „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“ a snížil základní částku pokuty.

Společnost Laufen Austria na prvním místě uvádí, že body 164 až 193 napadeného rozsudku jsou stiženy vadou spočívající v nesprávném právním posouzení, jelikož vůbec nezohledňují za účelem určení výše pokuty to, že její účast na protiprávním jednání byla méně závažná než účast ostatních sankcionovaných podniků. V této souvislosti napadený rozsudek nerozlišuje podle povahy jejich chování, s výjimkou otázky zeměpisného rozsahu účasti na protiprávním jednání, mezi závažností jednání společnosti Laufen Austria a závažností jednání podniků patřících do „tvrdého jádra“ účastnících se podniků. V souladu se zásadou zákazu diskriminace měl Tribunál snížit základní částku pokuty uložené společnosti Laufen Austria uplatněním nižších koeficientů „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“, než uplatnil na uvedené podniky, a měl vyvodit důsledky z toho, co konstatoval v bodech 187, 259 a 260 napadeného rozsudku.

Na druhém místě je odůvodnění uvedené v bodech 186 a 260 napadeného rozsudku podle společnosti Laufen Austria v rozporu s judikaturou použitelnou v oblasti odstupňování pokut a neprávem upřednostňuje zásadu proporcionality pokuty na úkor zásady rovného zacházení.

Na třetím místě měla být malá závažnost účasti společnosti Laufen Austria na protiprávním jednání vzata v úvahu jako polehčující okolnost ve smyslu bodu 29 třetí odrážky pokynů z roku 2006. V bodech 189 až 191 napadeného rozsudku Tribunál na základě příliš restriktivního a nesprávného výkladu tohoto ustanovení vyloučil jakékoliv snížení pokuty.

Na čtvrtém místě Tribunál podle společnosti Laufen Austria porušil zásadu ochrany legitimního očekávání a povinnost uvést odůvodnění tím, že měl v bodě 183 napadeného rozsudku za to, že se Komise neodchýlila od metody výpočtu výše pokuty stanovené v pokynech z roku 2006.

Komise argumenty navrhovatelky zpochybňuje. Ačkoliv má za to, že Tribunál správně odmítl argumenty navrhovatelky vycházející z porušení zásad rovného zacházení a proporcionality, Komise v podstatě kromě toho tvrdí, že je nesprávný předpoklad přijatý Tribunálem, podle kterého měly být koeficienty „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“ uplatněné vůči navrhovatelce, která se podílela na protiprávním jednání pouze v rámci jeho rakouské složky, odlišné od koeficientů přijatých pro jiné členy kartelové dohody, kteří se podíleli na protiprávním jednání na území šesti členských států a v rámci tří podskupin výrobků. Komise tudíž vyzývá Soudní dvůr, aby nahradil odůvodnění.

Úvodem je třeba připomenout, že pouze Tribunál je příslušný k tomu, aby přezkoumal způsob, jímž Komise posoudila v každém jednotlivém případě závažnost protiprávních jednání. V rámci kasačního opravného prostředku je účelem přezkumu Soudního dvora jednak zkoumat, v jakém rozsahu Tribunál z právního hlediska správně zohlednil všechny podstatné faktory pro posouzení závažnosti daného jednání ve světle článku 101 SFEU a článku 23 nařízení č. 1/2003, a jednak ověřit, zda Tribunál z právního hlediska dostatečně odpověděl na všechny argumenty uvedené na podporu návrhu na zrušení pokuty nebo snížení její částky (viz zejména rozsudky ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, EU:C:1998:608, bod 128; ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 244, a ze dne 5. prosince 2013, Solvay Solexis v. Komise, C‑449/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:802, bod 74).

V rozsahu, v němž v druhém důvodu kasačního opravného prostředku společnost Laufen Austria vytýká Tribunálu, že při výkonu přezkumu legality sporného rozhodnutí v bodech 164 až 193 napadeného rozsudku, jakož i při výkonu soudního přezkumu v plné jurisdikci za účelem určení pokuty v bodech 258 až 261 tohoto rozsudku nevzal v úvahu skutečnost, že účast navrhovatelky na konstatovaném protiprávním jednání byla méně závažná než účast podniků, které tvořily „tvrdé jádro“ kartelové dohody, je třeba připomenout, že Soudnímu dvoru nepřísluší, pokud se vyslovuje k právním otázkám v rámci kasačního opravného prostředku, aby z důvodů spravedlnosti svými závěry nahrazoval závěry Tribunálu, který při výkonu soudního přezkumu v plné jurisdikci rozhodl o výši pokut uložených podnikům z důvodu porušení unijního práva těmito podniky (rozsudky ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 245, a ze dne 11. července 2013, Gosselin Group v. Komise, C‑429/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:463, bod 87).

Je třeba rovněž připomenout, že při stanovení výše pokut je kromě toho namístě přihlédnout k době trvání protiprávního jednání a všem faktorům, které mohou být zohledněny při posouzení závažnosti tohoto jednání (rozsudky ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 240, a ze dne 11. července 2013, Team Relocations v. Komise, C‑444/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:464, bod 98).

K faktorům, které mohou být zohledněny při posuzování závažnosti protiprávního jednání, patří jednání každého podniku, jeho role při zavádění kartelové dohody, zisk, který může z tohoto jednání vytěžit, jeho velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i riziko, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro cíle Evropské unie (rozsudky ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 242, a ze dne 11. července 2013, Team Relocations v. Komise, C‑444/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:464, bod 100).

V projednávaném případě, jak vyplývá z bodu 179 napadeného rozsudku, je nesporné, že se společnost Laufen Austria podílela na protiprávním jednání spočívajícím v provádění koordinace budoucího cenového navyšování, že z důvodu její účasti na zasedáních koordinačního subjektu Arbeitskreis Sanitärindustrie věděla o věcném rozsahu tohoto protiprávního jednání týkajícího se tří podskupin výrobků a že se toto jednání týkalo celého území Rakouska.

Tribunál dospěl k závěru, že se Komise mohla podle bodů 21 až 23 a 25 pokynů z roku 2006 právem domnívat, že koeficienty „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“ ve výši 15 % jsou přiměřené.

Společnost Laufen Austria v této souvislosti vytýká Tribunálu, ač nezpochybňuje naplnění skutkové podstaty protiprávního jednání popsaného v napadeném rozsudku, že nezohlednil skutečnost, že nepatřila k „tvrdému jádru“ kartelové dohody zejména z důvodu, že nepřispěla k jejímu vzniku a zachování.

I za předpokladu, že by tato okolnost byla prokázána, v žádném případě není s to prokázat, že Tribunál měl mít za to, že koeficienty „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“ ve výši 15 % nejsou přiměřené nebo jsou příliš vysoké, jelikož takový procentní podíl lze odůvodnit samotnou povahou dotčeného protiprávního jednání, a sice koordinací cenového navyšování. Takové protiprávní jednání totiž patří mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže ve smyslu bodů 23 a 25 pokynů z roku 2006 a výše 15 % odpovídá nejnižšímu stupni sankcí v rámci stupnice stanovené pro taková protiprávní jednání v těchto pokynech (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. července 2013, Ziegler v. Komise, C‑439/11 P, EU:C:2013:513, body 124 a 125, a ze dne 11. července 2013, Team Relocations a další v. Komise, C‑444/11 P, nezveřejněný EU:C:2013:464, bod 125).

Tribunál tudíž mohl mít v bodech 179 a 258 napadeného rozsudku právem za to, že Komise neporušila zásadu proporcionality tím, že určila koeficienty „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“ ve výši 15 % bez ohledu na to, že zeměpisný rozsah účasti navrhovatelky na dotčeném protiprávním jednání byl omezen pouze na území Rakouska.

V rozsahu, v němž společnost Laufen Austria vytýká Tribunálu, že i když rozhodl, že její účast na protiprávním jednání byla méně závažná než účast ostatních účastníků této kartelové dohody, uplatnil vůči ní uvedené koeficienty a tím porušil zásadu rovného zacházení, je třeba konstatovat, jak v podstatě uvádí Komise, že odůvodnění uvedené v bodech 186 a 187 a bodech 259 a 260 napadeného rozsudku, podle kterého jednak musí být protiprávní jednání vztahující se na šest území členských států a tři podskupiny výrobků považováno za závažnější než takové protiprávní jednání, jako je předmětné jednání, ke kterému došlo pouze na území jediného členského státu, a jednak podnikům, které se podílely na tomto prvním protiprávním jednání, by měla být již jen z tohoto důvodu uložena pokuta vypočtená na základě vyšších koeficientů „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“, než jsou koeficienty uplatněné v případě navrhovatelky, je stiženo nesprávným právním posouzením.

Pokud jde o určení koeficientů „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“, z bodů 22 a 25 pokynů z roku 2006 vyplývá, že je třeba přihlédnout k určitému počtu faktorů, zejména k těm, které jsou uvedeny v bodě 22 těchto pokynů. Třebaže za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání a následně určení výše pokuty, která má být uložena, lze zohlednit také zeměpisný rozsah protiprávního jednání, nemusí skutečnost, že je zeměpisný rozsah jednoho protiprávního jednání širší než jiného protiprávního jednání, sama o sobě znamenat, že toto první protiprávní jednání posuzované jako celek a zejména s ohledem na svoji povahu musí být kvalifikováno jako závažnější než druhé protiprávní jednání a jako odůvodňující určení vyšších koeficientů „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“ než koeficientů uplatněných pro výpočet pokuty sankcionující toto druhé protiprávní jednání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. července 2014, Telefónica a Telefónica de España v. Komise, C‑295/12 P, EU:C:2014:2062, bod 178).

Je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení představuje obecnou zásadu unijního práva, která je zakotvena články 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie. Podle ustálené judikatury uvedená zásada vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz zejména rozsudek ze dne 12. listopadu 2014, Guardian Industries a Guardian Europe v. Komise, C‑580/12 P, EU:C:2014:2363, bod 51).

Dodržování uvedené zásady je pro Tribunál závazné nikoliv pouze v rámci jeho výkonu kontroly legality rozhodnutí Komise ukládajícího pokuty, ale rovněž při výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci. Výkon takové pravomoci totiž nemůže při stanovení výše ukládaných pokut vést k diskriminaci mezi podniky, které se účastnily dohody nebo jednání ve vzájemné shodě v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. prosince 2014, Komise v. Parker Hannifin Manufacturing a ParkerHannifin, C‑434/13 P, EU:C:2014:2456, bod 77).

Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, zohlednění podle téže zásady, za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání, rozdílů mezi podniky, které se podílely na téže kartelové dohodě, zejména s ohledem na zeměpisný rozsah jejich účastí, nemusí být nevyhnutelně uskutečněno v průběhu určení koeficientů „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“, ale lze jej provést až v dalším stadiu výpočtu pokuty, jako je úprava základní částky pokuty v závislosti na přitěžujících a polehčujících okolnostech podle bodů 28 a 29 pokynů z roku 2006 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. července 2013, Gosselin Group v. Komise, C‑429/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:463, body 96 až 100, a ze dne 11. července 2013, Team Relocations a další v. Komise, C- 444/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:464, body 104 a 105).

Jak podotkla Komise, tyto rozdíly se mohou rovněž projevit v hodnotě tržeb použité pro výpočet základní částky pokuty, jelikož tato hodnota odráží pro každý zúčastněný podnik význam jeho účasti na protiprávním jednání v souladu s bodem 13 pokynů z roku 2006, který umožňuje použít jako výchozí bod pro výpočet pokut částku, která odráží hospodářský význam protiprávního jednání a váhu účasti podniku v tomto jednání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2013, Team Relocations a další v. Komise, C‑444/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:464, bod 76).

Proto, jelikož je nesporné, že základní částka pokuty uložené navrhovatelce byla určena podle hodnoty tržeb uskutečněných navrhovatelkou na území Rakouska, mohl Tribunál v bodech 186 a 187 a v bodech 259 a 260 napadeného rozsudku určit výši koeficientů „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“ na 15 % této hodnoty, aniž by porušil zásadu rovného zacházení.

Ačkoli z výše uvedeného vyplývá, že odůvodnění Tribunálu v bodech 186 a 187 a bodech 259 a 260 napadeného rozsudku je stiženo nesprávným právním posouzením, je namístě připomenout, že i když odůvodnění rozsudku Tribunálu vykazuje porušení unijního práva, ale jeho výrok se jeví jako opodstatněný z jiných právních důvodů, nemůže takové porušení vést ke zrušení tohoto rozhodnutí a je třeba odůvodnění nahradit (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. června 1992, Lestelle v. Komise, C‑30/91 P, EU:C:1992:252, bod 28, a ze dne 9. září 2008, FIAMM a další v. Rada a Komise, C‑120/06 P a C‑121/06 P, EU:C:2008:476, bod 187 a citovaná judikatura).

Jak vyplývá z odůvodnění uvedeného v bodech 68 až 73 tohoto rozsudku, je třeba nahradit odůvodnění přijaté Tribunálem, jak tomu je v projednávané věci.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout v rozsahu, v němž je vytýkáno Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení a zejména že porušil zásady proporcionality a rovného zacházení z důvodu, že tím, že Tribunál neuplatnil vůči navrhovatelce nižší koeficienty „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“, než uplatnil na podniky, jejichž účast na protiprávním jednání byla závažnější, nebylo v napadeném rozsudku přihlédnuto k nižší závažnosti účasti navrhovatelky na protiprávním jednání.

Pokud jde o část důvodu kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál nesplnil povinnost uvést odůvodnění a porušil zásadu ochrany legitimního očekávání tím, že v bodě 183 napadeného rozsudku rozhodl, že se Komise neodchýlila od metody výpočtu výše pokuty stanovené v pokynech z roku 2006, je třeba uvést, že Tribunál v bodech 169 a 170 napadeného rozsudku obecně popsal tuto metodu a v bodech 172 až 174 uvedeného rozsudku popsal její použití Komisí v projednávaném případě.

Tato část důvodu kasačního opravného prostředku tedy nemůže obstát.

Konečně pokud jde o část důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícího z toho, že Tribunál nepřihlédl k existenci polehčující okolnosti ve smyslu bodu 29 třetí odrážky pokynů z roku 2006, a sice k menší závažnosti účasti navrhovatelky na protiprávním jednání, než jaká byla závažnost účasti ostatních účastníků, je nesporné, že společnost Laufen Austria se dovolávala omezené povahy své účasti na konstatovaném protiprávním jednání.

Podle bodu 29 pokynů z roku 2006 měla navrhovatelka za účelem získání nároku na snížení pokuty z důvodu takových polehčujících okolností prokázat, že se ve skutečnosti vyhýbala provádění dotčených protiprávních dohod tím, že se chovala na trhu konkurenčním způsobem, tedy měla poskytnout důkaz, který navrhovatelka nepředložila, jak konstatoval Tribunál v bodě 191 napadeného rozsudku.

V každém případě nemůže být takové posouzení důkazů, s výhradou případu jejich zkreslení, ke kterému v projednávaném případě nedošlo, zpochybňováno v rámci kasačního opravného prostředku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. ledna 2011, MediaSaturn-Holding v. OHMI, C‑92/10 P, nezveřejněný, EU:C:2011:15, bod 27; ze dne 10. července 2014, Řecko v. Komise, C‑391/13 P, nezveřejněný, EU:C:2014:2061, body 28 a 29, a ze dne 20. ledna 2016, Toshiba Corporation v. Komise, C‑373/14 P, EU:C:2016:26, bod 40).

Z toho vyplývá, že část důvodu kasačního opravného prostředku týkající se přezkumu polehčujících okolností Tribunálem ve smyslu bodu 29 třetí odrážky pokynů z roku 2006 musí být zamítnuta.

Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že je třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.