<!DOCTYPE html PUBLIC "yes" "xhtml1-strict.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml">
<!--GENDOC2XHTML # converter_version: 1.2.15-->
  <head>
    <title>2025-03-202503C127202400570-00-TRA-DOC-CS-ARRET-C-0057-24-202502974-07_00</title>
    <meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedDate"/>
    <meta content="cs-CZ" name="Gendoc_Lang"/>
    <meta content="" name="Gendoc_GenerationDate"/>
    <meta content="" name="IsFlattened"/>
    <meta content="1" name="NumProc"/>
    <meta content="Final" name="Gendoc_EditionType"/>
    <meta content="0001" name="Gendoc_CaseNumberSuite"/>
    <meta content="2/04/2025 09:59:29" name="Gendoc_LastVerificationDate"/>
    <meta content="" name="Gendoc_ProcedureNumber"/>
    <meta content="cs" name="Gendoc_LangCode"/>
    <meta content="ARR" name="TypeDoc"/>
    <meta content="1T2ZzHfoHW9f/Q5d6wXW56RnGmi/Tc96Tlwo4VXtPMYsTxqGIEdcMsX7nmUUbqFXVSDo5yyeNLZ8cbVZRcep56riu3pn0lG+4j/oILBpqpyADi/DZRRDkRST4cT4FbgAA6njPE1ftsdI9Yt8MPCtEHUbsN43PBryu99XAyyM9GQ=" name="GenDocUID"/>
    <meta content="P" name="TypeProc"/>
    <meta content="" name="CreateCustomParts"/>
    <meta content="OK" name="ReadyToPublish"/>
    <meta content="vpo" name="Gendoc_User"/>
    <meta content="" name="EP_Mode"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGenerated"/>
    <meta content="" name="Gendoc_Vademecum"/>
    <meta content="0057" name="NumeroOrdre"/>
    <meta content="2024" name="Annee"/>
    <meta content="P" name="Gendoc_ProcedureType"/>
    <meta content="" name="EP_Version"/>
    <meta content="CS" name="Langue"/>
    <meta content="vpo" name="Gendoc_DGTGeneratedUser"/>
    <meta content="FAST_document_go_ok" name="Gendoc_LastVerificationStatus"/>
    <meta content="ARR_C" name="Gendoc_GendocTemplateType"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlockFlatP"/>
    <meta content="GenDoc 17-03-25 13:10:18" name="Created"/>
    <meta content="" name="Canevas3_Vademecum"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlock"/>
    <meta content="" name="Gendoc_CaseYear"/>
    <meta content="false" name="Generation_In_Progress"/>
    <meta content="C" name="Juridiction"/>
    <meta content="c67c82e991514b0c986b0b98de11fe4f" name="DocumentIdentifier"/>
    <meta content="0057" name="Gendoc_CaseNumber"/>
    <meta content="ImportedWithoutSource" name="SdlIdentifier"/>
    <meta content="RP" name="NatureAff"/>
    <meta content="RP" name="Gendoc_CaseNature"/>
    <meta content="0001" name="NumSuite"/>
    <meta content="C" name="Gendoc_Juridiction"/>
  </head>
  <body>
    <div style="header">
      <div id="rId24" style="first"/>
      <div id="rId20" style="even">Rozsudek ze dne 27. 3. 2025 – věc C‑57/24</div>
      <div id="rId21" style="default">Ławida</div>
    </div>
    <p class="C19Centre" id="para-1" title="page-1">
      ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (devátého senátu)
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-2" title="page-1">
      27. března 2025 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-1" href="#t-1">*</a>
</span>)
    </p>
    <p class="C71Indicateur" id="para-3" title="page-1">
      „Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v občanských věcech – Opatření týkající se dědického práva – Nařízení (EU) č. 650/2012 – Článek 13 – Příslušnost soudu místa obvyklého pobytu dědice – Opožděné prohlášení o odmítnutí dědictví po zůstaviteli, který měl obvyklý pobyt v jednom členském státě, dědičkou, která má obvyklý pobyt v jiném členském státě“
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-4" title="page-1">
      Ve věci C‑57/24 [Ławida] (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-2" href="#t-2">i</a>
</span>),
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-5" title="page-1">
      jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Krajského soudu v Gliwicích (Sąd Okręgowy w Gliwicach, Polsko) ze dne 24. října 2023, došlým Soudnímu dvoru dne 26. ledna 2024, v řízení zahájeném
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-6" title="page-1">
      BA, jejímž právním zástupcem je BR,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-7" title="page-1">
      za účasti:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-8" title="page-1">
      EQ, jejímž právním zástupcem je XK,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-9" title="page-1">
      CJ, jejímž právním zástupcem je XK,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-10" title="page-1">
      LF,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-11" title="page-1">
      AA, jejímž právním zástupcem je TB,
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-12" title="page-1">
      SOUDNÍ DVŮR (devátý senát),
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-13" title="page-1">
      ve složení: N. Jääskinen (zpravodaj), předseda senátu, A. Arabadžev a R. Frendo, soudci,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-14" title="page-1">
      generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-15" title="page-1">
      za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-16" title="page-1">
      s přihlédnutím k písemné části řízení,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-17" title="page-1">
      s ohledem na vyjádření, která předložili:
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za polskou vládu: B. Majczyna a S. Żyrek, jako zmocněnci,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za českou vládu: A. Pagáčová, M. Smolek a J. Vláčil, jako zmocněnci,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za Evropskou komisi: J. Hottiaux a W. Wils, jako zmocněnci,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-21" title="page-1">
      s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-22" title="page-1">
      vydává tento
    </p>
    <p class="C75Debutdesmotifs" id="para-23" title="page-1">
      Rozsudek
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (Úř. věst. 2012, L 201, s. 107).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato žádost byla předložena v rámci řízení zahájeného na návrh BA, nezletilé osoby s obvyklým pobytem v Polsku, jejímž právním zástupcem je BR, jímž se domáhá toho, aby byla zproštěna právních účinků spojených s tím, že ve stanovené lhůtě neučinila prohlášení o odmítnutí dědictví po ZJ, zesnulém rodiči, který měl obvyklý pobyt v Německu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Právní rámec</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Unijní právo</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V bodech 7 a 32 odůvodnění nařízení č. 650/2012 se uvádí:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-29" title="page-1">
      „(7) Je třeba usnadnit řádné fungování vnitřního trhu odstraněním překážek volného pohybu osobám, které se v současnosti potýkají s obtížemi při uplatňování svých práv v souvislosti s dědictvím, jež má přeshraniční dopady. V evropském prostoru práva musí být občanům umožněno předem uspořádat své dědictví. Práva dědiců a odkazovníků, dalších osob zůstaviteli blízkých a věřitelů zůstavitele musí být účinným způsobem zaručena.
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-30" title="page-1">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-31" title="page-2">
      (32) Za účelem usnadnění situace dědiců a odkazovníků s obvyklým pobytem v jiném členském státě, než ve kterém se o dědictví rozhoduje nebo bude rozhodovat, by toto nařízení mělo umožnit každé osobě, jež má dle práva rozhodného pro dědění právo učinit prohlášení ohledně přijetí či odmítnutí dědictví, odkazu nebo povinného podílu nebo ohledně omezení své odpovědnosti za dluhy váznoucí na dědictví, aby tato prohlášení učinila formou stanovenou právem členského státu, v němž má obvyklý pobyt, a před soudy tohoto členského státu. To by nemělo bránit tomu, aby taková prohlášení byla učiněna před jinými orgány v daném členském státě, jež jsou příslušné přijímat prohlášení podle vnitrostátního práva. Osoby, jež se rozhodnou využít možnosti učinit prohlášení v členském státě svého obvyklého pobytu, by měly samy uvědomit soud nebo orgán, jenž o dědictví rozhoduje nebo rozhodovat bude, o existenci takových prohlášení, a to ve lhůtě stanovené právem rozhodným pro dědění.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 4 tohoto nařízení, nadepsaný „Obecná příslušnost“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-33" title="page-2">
      „Soudy členského státu, na jehož území měl zůstavitel obvyklý pobyt v době smrti, jsou příslušné rozhodovat o dědictví jako o celku.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">5</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kapitola II uvedeného nařízení, nadepsaná „Příslušnost“, obsahuje články 4 až 19. Článek 13 téhož nařízení, nadepsaný „Přijetí či odmítnutí dědictví, odkazu nebo povinného dědického podílu“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-35" title="page-2">
      „Vedle soudu, který je příslušný k rozhodování o dědictví podle tohoto nařízení, jsou i soudy členského státu, kde má obvyklý pobyt osoba, jež podle práva rozhodného pro dědění může před soudem učinit prohlášení týkající se přijetí či odmítnutí dědictví, odkazu či povinného podílu nebo prohlášení za účelem omezení odpovědnosti takové osoby, pokud jde o závazky pozůstalosti, příslušné k přijetí takových prohlášení, pokud tato prohlášení mohou být učiněna před soudem podle práva tohoto členského státu.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">6</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 15 nařízení č. 650/2012, nadepsaný „Přezkoumání příslušnosti“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-37" title="page-2">
      „Pokud je u soudu některého členského státu zahájeno řízení v dědické věci, k níž není příslušný podle tohoto nařízení, prohlásí tento soud z vlastního podnětu svou nepříslušnost.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">7</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 21 tohoto nařízení, nadepsaný „Obecné pravidlo“, v odstavci 1 stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-39" title="page-2">
      „Nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro dědění jako celek právo státu, ve kterém měl zůstavitel svůj obvyklý pobyt v době smrti.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">8</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 23 uvedeného nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti rozhodného práva“, v odstavci 1 a odst. 2 písm. e) stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-41" title="page-2">
      „1. Právem určeným podle článku 21 nebo článku 22 se řídí dědictví jako celek.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-42" title="page-3">
      2. Tímto právem se řídí zejména:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-43" title="page-3">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-44" title="page-3">
      e) přechod majetku, práv a závazků, které jsou součástí pozůstalosti, na dědice a případně na odkazovníky, včetně podmínek a účinků přijetí či odmítnutí dědictví či odkazu.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">9</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kapitola III nařízení č. 650/2012, nadepsaná „Rozhodné právo“, obsahuje články 20 až 38. Článek 28 tohoto nařízení, nadepsaný „Platnost formy prohlášení o přijetí či odmítnutí dědictví“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-46" title="page-3">
      „Prohlášení o přijetí či odmítnutí dědictví, odkazu nebo povinného dědického podílu nebo prohlášení, kterým se omezuje odpovědnost osoby činící toto prohlášení, je co do formy platné, pokud splňuje požadavky:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-47" title="page-3">
      a) práva rozhodného pro dědění podle článku 21 nebo článku 22, nebo
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-48" title="page-3">
      b) práva státu, ve kterém má osoba činící toto prohlášení obvyklý pobyt.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polské právo</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Občanský zákoník</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">10</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 1012 občanského zákoníku (ustawa – Kodeks cywilny) ze dne 23. dubna 1964 (Dz. U. částka 16, č. 93), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „občanský zákoník“), stanoví, že dědic může buď přijmout dědictví bez omezení odpovědnosti za dluhy zůstavitele (prosté přijetí), přijmout dědictví s omezením této odpovědnosti (přijetí s výhradou soupisu), nebo dědictví odmítnout.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">11</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle článku 1015 tohoto zákoníku lze prohlášení o přijetí či odmítnutí dědictví učinit do šesti měsíců ode dne, kdy se dědic dozvěděl o svém dědickém právu. Neučiní-li dědic prohlášení ve stanovené lhůtě, znamená to, že dědictví přijal s výhradou soupisu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">12</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 1018 § 1 občanského zákoníku stanoví, že podmíněné nebo časově omezené prohlášení o přijetí či odmítnutí dědictví je neplatné. Ustanovení § 2 a § 3 tohoto článku stanoví, že takové prohlášení nelze odvolat a musí být učiněno před soudem nebo před notářem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">13</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 1019 § 1 občanského zákoníku stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-55" title="page-3">
      „Je-li prohlášení o přijetí či odmítnutí dědictví učiněno v důsledku omylu nebo hrozby, použijí se ustanovení týkající se vad projevu vůle s těmito změnami:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-56" title="page-3">
      1) návrh na zproštění se právních účinků prohlášení musí být podán k soudu;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-57" title="page-4">
      2) dědic musí zároveň prohlásit, zda a jak dědictví přijímá nebo odmítá.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">14</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle čl. 1019 § 2 občanského zákoníku se dědic, který neučinil prohlášení o přijetí či odmítnutí dědictví ve stanovené lhůtě v důsledku omylu nebo hrozby, kterou je toto prohlášení stiženo, může zprostit právních účinků nedodržení této lhůty, pokud jsou splněny podmínky stanovené v § 1 tohoto článku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">15</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle čl. 1059 § 3 občanského zákoníku musí zproštění se právních účinků prohlášení o přijetí či odmítnutí dědictví schválit soud.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Občanský soudní řád</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">16</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 628 občanského soudního řádu (ustawa – Kodeks postępowania cywilnego), ze dne 17. listopadu 1964 (Dz. U. z roku 1964, částka 43, č. 296), ve znění použitelném na spor v původním řízení, stanoví, že soudem příslušným v dědických věcech je soud posledního obvyklého pobytu zůstavitele, a pokud nelze zjistit jeho obvyklý pobyt v Polsku, soud místa, kde se nachází zůstavitelův majetek nebo jeho část. Neexistují-li výše uvedené důvody, je dědickým soudem Okresní soud pro obvod hlavní město Varšava ve Varšavě (Sąd Rejonowy dla m.st. Warszawy w Warszawie, Polsko).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">17</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 640 občanského soudního řádu stanoví, že prohlášení o prostém přijetí dědictví nebo o přijetí s výhradou soupisu či odmítnutí dědictví lze učinit před notářem nebo před okresním soudem (sąd rejonowy, Polsko), v jehož obvodu se nachází bydliště nebo místo pobytu osoby činící prohlášení. Tento notář nebo soud neprodleně zašle prohlášení spolu s přílohami dědickému soudu, jsou-li polské soudy příslušné. Taková prohlášení mohou být rovněž učiněna před tímto soudem v průběhu řízení o určení dědických práv.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Spor v původním řízení a předběžná otázka</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">18</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">BA, žalobkyně v původním řízení, je nezletilou osobou s bydlištěm v Polsku. Je příbuzná zesnulého ZJ, který zemřel v Německu, kde měl v té době obvyklý pobyt.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">19</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že její právní zástupce, BR, neučil prohlášení o odmítnutí dědictví po ZJ z důvodu chyby ve výpočtu lhůty stanovené pro učinění tohoto prohlášení, podala BA prostřednictvím BR k Okresnímu soudu v Gliwicích (Sąd Rejonowy w Gliwicach, Polsko) návrh na schválení zproštění se právních účinků takového opomenutí.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">20</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Poté, co uvedený soud tento návrh na schválení zamítl, podala BA proti tomuto zamítnutí odvolání ke Krajskému soudu v Gliwicích (Sąd Okręgowy w Gliwicach, Polsko), který je předkládajícím soudem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">21</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud si klade otázku, zda se příslušnost soudů členského státu, kde má osoba obvyklý pobyt, k přijetí prohlášení týkající se přijetí či odmítnutí dědictví, odkazu či povinného podílu nebo prohlášení za účelem omezení odpovědnosti takové osoby, pokud jde o závazky pozůstalosti, jak je stanoveno v článku 13 nařízení č. 650/2012, vztahuje rovněž na situace, kdy je vnitrostátní soud žádán, aby schválil zproštění se právních účinků opomenutí učinit takové prohlášení ve stanovené lhůtě.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">22</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Má za to, že úzký výklad pojmu „přijetí“ prohlášení obsaženého v uvedeném článku vede k závěru, že soudy členského státu místa obvyklého pobytu osoby, která učinila prohlášení o odmítnutí dědictví, jsou příslušné pouze k přijetí takových prohlášení. Proto se podle jeho názoru článek 13 uvedeného nařízení netýká situací, kdy dědic podá k takovému soudu návrh na schválení zproštění se právních účinků spojených s tím, že neučinil prohlášení o odmítnutí dědictví ve stanovené lhůtě. Předkládající soud uvádí, že z tohoto úzkého výkladu článku 13 nařízení č. 650/2012 vyplývá, že v projednávané věci není příslušný k tomu, aby schválil návrh BA na zproštění se právních účinků opomenutí dotčeného ve věci v původním řízení, a že ke schválení takového zproštění jsou příslušné pouze soudy uvedené v článku 4 tohoto nařízení, a sice v projednávané věci německé soudy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">23</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle předkládajícího soudu tento postoj zastával generální advokát M. Szpunar, který měl ve svém stanovisku ze dne 20. ledna 2022 ve věci C‑617/20 za to, že článek 13 nařízení č. 650/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije v případě, kdy je k tomu, aby prohlášení uvedená v tomto článku vyvolávala určité právní účinky stanovené právem rozhodným pro dědění, nezbytné, aby soud přijal opatření, která jdou nad rámec pouhého přijetí prohlášení, jako je vydání rozhodnutí nebo zahájení jiného řízení než dědického řízení [stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci T. N. a N. N. (Prohlášení o odmítnutí dědictví), C‑617/20, EU:C:2022:49, body 38 a 39].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">24</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud však s odkazem na rozsudek ze dne 21. června 2018, Oberle (C‑20/17, EU:C:2018:485, bod 42), uvádí, že cílem tohoto článku 13 ve spojení s bodem 32 odůvodnění nařízení č. 650/2012 je zjednodušit kroky dědiců a odkazovníků odchýlením se od pravidel pro určení příslušnosti stanovených v článcích 4 až 11 tohoto nařízení. Kromě toho by v zájmu rychlého, snadného a účinného vypořádání dědictví s přeshraničními dopady v Evropské unii měli mít dědicové možnost snadno prokázat své postavení nebo svá práva a pravomoci. Předkládající soud si tedy klade otázku, zda by se sféra příslušnosti soudu uvedená v článku 13 nařízení č. 650/2012 mohla vztahovat nejen na opatření spojená s přijetím prohlášení uvedeného v tomto článku, ale i na další akty tohoto soudu přijaté v rámci dědického řízení, včetně aktu, kterým se schvaluje zproštění dědice právních účinků neučinění prohlášení o odmítnutí dědictví ve stanovené lhůtě.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">25</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Takový výklad je rovněž v souladu s cílem nařízení č. 650/2012, jímž je podle jeho bodu 7 odůvodnění usnadnit řádné fungování vnitřního trhu odstraněním překážek volnému pohybu osob, které se v současnosti potýkají s obtížemi při uplatňování svých práv v souvislosti s dědictvím, jež má přeshraniční dopady.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">26</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto podmínek se Krajský soud v Gliwicích (Sąd Okręgowy w Gliwicach) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-73" title="page-6">
      „Musí být článek 13 nařízení [č. 650/2012] vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na situaci, kdy se k platnosti prohlášení o odmítnutí dědictví kromě samotného učinění prohlášení podle práva členského státu obvyklého pobytu prohlašující osoby vyžaduje, aby toto prohlášení bylo schváleno soudem, například pokud je takové prohlášení učiněno po uplynutí lhůty stanovené pro tento účel?“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K předběžné otázce</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">27</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podstatou jediné předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 13 nařízení č. 650/2012 vykládán v tom smyslu, že soudy členského státu, v němž má obvyklý pobyt osoba, která se chce zprostit právních účinků spojených s tím, že neučinila prohlášení o odmítnutí dědictví ve stanovené lhůtě, jsou příslušné ke schválení takového zproštění.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">28</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvodem je třeba poznamenat, že podle ustálené judikatury Soudního dvora jak z požadavků na jednotné použití unijního práva, tak ze zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a dosahu, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt nejen s přihlédnutím k jeho znění, ale i ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou [rozsudek ze dne 2. června 2022, T. N. a N. N. (Prohlášení o odmítnutí dědictví), C‑617/20, EU:C:2022:426, bod 35].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">29</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde zaprvé o znění článku 13 nařízení č. 650/2012, tento článek stanoví, že vedle soudu, který je příslušný k rozhodování o dědictví podle tohoto nařízení, jsou i soudy členského státu, kde má obvyklý pobyt osoba, jež podle práva rozhodného pro dědění může učinit prohlášení týkající se přijetí či odmítnutí dědictví, odkazu či povinného podílu nebo prohlášení za účelem omezení odpovědnosti takové osoby, pokud jde o závazky pozůstalosti, příslušné k přijetí těchto prohlášení, pokud mohou být učiněna před soudem podle práva tohoto členského státu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">30</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Uvedený článek 13 stanoví alternativní soudní příslušnost, jejímž cílem je umožnit dědicům, kteří nemají obvyklý pobyt v členském státě, jehož soudy jsou příslušné k rozhodování o dědictví, v souladu s obecnými pravidly obsaženými v článcích 4 až 11 nařízení č. 650/2012, učinit prohlášení o přijetí, či odmítnutí dědictví před soudem členského státu, v němž mají obvyklý pobyt [rozsudek ze dne 2. června 2022, T. N. a N. N. (Prohlášení o odmítnutí dědictví), C‑617/20, EU:C:2022:426, bod 37].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">31</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze znění článku 13 nařízení č. 650/2012 rovněž vyplývá, že soudy členského státu, v němž má dědic obvyklý pobyt, jsou příslušné pouze k „přijetí“ těchto prohlášení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. června 2018, Oberle, C‑20/17, EU:C:2018:485, bod 41).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">32</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento článek 13 se tedy netýká příslušnosti těchto soudů k tomu, aby schválily zproštění se dědice právních účinků spojených s tím, že neučil prohlášení o odmítnutí dědictví ve stanovené lhůtě.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">33</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde zadruhé o kontext článku 13 nařízení č. 650/2012, je třeba připomenout, že tento článek je součástí kapitoly II tohoto nařízení, která upravuje všechna kritéria soudní příslušnosti v dědických věcech [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. června 2022, T. N. a N. N. (Prohlášení o odmítnutí dědictví), C‑617/20, EU:C:2022:426, bod 36].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">34</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pravidlo pro určení soudní příslušnosti, které vyplývá z tohoto článku 13, jak je uvedeno v bodě 30 tohoto rozsudku, je doplněno kolizní normou obsaženou v článku 28 nařízení č. 650/2012, která je součástí kapitoly III tohoto nařízení týkající se rozhodného práva a konkrétně upravuje formální platnost zejména prohlášení o odmítnutí dědictví. V tomto ohledu je třeba uvést, že tato prohlášení jsou co do formy platná, pokud splňují podle písmene a) tohoto článku požadavky práva rozhodného pro dědění (lex successionis), nebo podle písmene b) požadavky práva státu, ve kterém má osoba činící toto prohlášení obvyklý pobyt [rozsudek ze dne 2. června 2022, T. N. a N. N. (Prohlášení o odmítnutí dědictví), C‑617/20, EU:C:2022:426, bod 38].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">35</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výkladu článku 13 ve spojení s článkem 28 nařízení č. 650/2012 vyplývá, že mezi těmito dvěma články existuje úzká spojitost, takže příslušnost soudů členského státu místa obvyklého pobytu dědice pro přijetí prohlášení o odmítnutí dědictví podléhá podmínce, že dědické právo platné v tomto státě stanoví možnost učinit takové prohlášení před soudem [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. června 2022, T. N. a N. N. (Prohlášení o odmítnutí dědictví), C‑617/20, EU:C:2022:426, bod 40].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">36</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde konkrétně o takové soudní rozhodnutí, jako je rozhodnutí, kterého se domáhá žalobkyně ve věci v původním řízení, kterým se schvaluje zproštění se dědice právních účinků spojených s tím, že neučinil prohlášení o odmítnutí dědictví ve stanovené lhůtě, jak je stanoveno dědickým právem platným v členském státě obvyklého pobytu tohoto dědice, je třeba uvést, že článek 28 nařízení č. 650/2012 je koncipován tak, aby byla uznána platnost prohlášení uvedených v tomto článku, zejména jsou-li splněny podmínky stanovené právem státu obvyklého pobytu osoby činící prohlášení, pokud se toto právo uplatní [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. června 2022, T. N. a N. N. (Prohlášení o odmítnutí dědictví), C‑617/20, EU:C:2022:426, bod 39]. Takové soudní rozhodnutí o schválení zjevně nepředstavuje akt přijetí prohlášení uvedeného v článku 13 tohoto nařízení, a nespadá tudíž do působnosti tohoto článku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">37</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí tento výklad potvrzují i cíle sledované nařízením č. 650/2012. Podle bodu 7 odůvodnění tohoto nařízení je totiž cílem tohoto aktu usnadnit řádné fungování vnitřního trhu odstraněním překážek volnému pohybu osobám, které se v současnosti potýkají s obtížemi při uplatňování svých práv v souvislosti s dědictvím, jež má přeshraniční dopady. V tomto bodě odůvodnění se zejména uvádí, že v evropském prostoru práva musí být práva dědiců a odkazovníků, dalších osob zůstaviteli blízkých a věřitelů zůstavitele účinným způsobem zaručena [rozsudek ze dne 2. června 2022, T. N. a N. N. (Prohlášení o odmítnutí dědictví), C‑617/20, EU:C:2022:426, bod 42].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">38</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že cílem článku 13 nařízení č. 650/2012 ve světle bodu 32 jeho odůvodnění, podle něhož je účelem tohoto ustanovení usnadnit situaci dědiců a odkazovníků s obvyklým pobytem v jiném členském státě, než ve kterém se o dědictví rozhoduje nebo bude rozhodovat, je zjednodušení kroků dědiců a odkazovníků prostřednictvím odchylky od pravidel příslušnosti stanovených v článcích 4 až 11 tohoto nařízení [rozsudek ze dne 2. června 2022, T. N. a N. N. (Prohlášení o odmítnutí dědictví), C‑617/20, EU:C:2022:426, bod 41, jakož i citovaná judikatura].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">39</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak je uvedeno v bodě 30 tohoto rozsudku, unijní normotvůrce za účelem dosažení tohoto cíle stanovil v článku 13 nařízení č. 650/2012 dodatečnou příslušnost k příslušnostem stanoveným v uvedených článcích 4 až 11 ve prospěch soudů členského státu místa obvyklého pobytu osoby, která mimo jiné prohlásí, že odmítá dědictví, k přijetí takového prohlášení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">40</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z judikatury Soudního dvora však vyplývá, že soudní příslušnost uvedená v článku 13 nařízení č. 650/2012 má omezený rozsah, který se tedy nemůže vztahovat na situaci, kdy je k tomu, aby prohlášení uvedená v tomto článku vyvolávala určité právní účinky stanovené právem rozhodným pro dědění, nezbytné, aby soud přijal opatření jdoucí nad rámec pouhého přijetí prohlášení, jako je vydání rozhodnutí nebo zahájení jiného řízení, než je dědické řízení [obdobně viz rozsudek ze dne 2. června 2022, T. N. a N. N. (Prohlášení o odmítnutí dědictví), C‑617/20, EU:C:2022:426, bod 44].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">41</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 13 nařízení č. 650/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že soudy členského státu, v němž má obvyklý pobyt osoba, která se domáhá toho, aby byla zproštěna právních účinků spojených s tím, že neučinila prohlášení o odmítnutí dědictví ve stanovené lhůtě, nejsou příslušné takové zproštění schválit.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K nákladům řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">42</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C41DispositifIntroduction" id="para-92" title="page-9">
      Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:
    </p>
    <p class="C30Dispositifalinea" id="para-93" title="page-9">
      Článek 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení
    </p>
    <p class="C30Dispositifalinea" id="para-94" title="page-9">
      musí být vykládán v tom smyslu, že
    </p>
    <p class="C30Dispositifalinea" id="para-95" title="page-9">
      soudy členského státu, v němž má obvyklý pobyt osoba, která se domáhá toho, aby byla zproštěna právních účinků spojených s tím, že neučinila prohlášení o odmítnutí dědictví ve stanovené lhůtě, nejsou příslušné takové zproštění schválit.
    </p>
    <div class="signatures">
<p class="C77Signatures" id="para-96" title="page-9">
<span class="signatory">Podpisy</span>
</p>
</div>
    <div/>
  <hr class="note"/>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-1" href="#c-1">*</a>
</span>) Jednací jazyk: polština</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-2" href="#c-2">i</a>
</span>) Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.</p>
</body>
</html>
