null
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
TAMARY ĆAPETA
přednesené dne 10. září 2026(1)
Věci C‑38/25 P, C‑48/25 P, C‑54/25 P a C‑55/25 P
Evropská komise
proti
Aloe Vera of Europe BV (C‑38/25 P)
Aboca SpA Soc. agr.,
Coswell SpA,
Associação portuguesa de suplementos alimentares (Apard) (C‑48/25 P)
Ortis SA (C‑54/25 P)
Syndicat national des compléments alimentaires (Synadiet),
Asociación Española de Fabricantes de Preparados alimenticios especiales, dietéticos y plantas medicinales (Afepadi),
Be-Sup Asbl,
Fitoform SAS,
Laboratoires Diététique et Santé SASU,
Laboratoires Forte Pharma S.A.M,
Laboratoires Ilapharm SAS,
Laboratoires Ineldea SAS,
Laboratoires Juva Santé SASU,
Laboratoire Pionneau SAS,
Laboratoires Super Diet SASU,
Laboratoires Vitarmonyl SARL,
La Source SARLU,
Les Trois Chênes SA,
Naturenvie SAS,
Noria Distribution SAS,
Pharmanager Ingrédients SAS,
Plantex SASU,
Santé Verte SAS,
Thera-Sana SASU,
Vitamins SAS,
V.S. Vecteur Santé Laboratoires (C‑55/25 P)
„ Kasační opravný prostředek – Ochrana spotřebitele – Nařízení (ES) č. 1925/2006 – Článek 8 – Látky podléhající zákazu, omezení nebo přezkumu Unie – Nařízení (EU) 2021/468 – Zákaz ‚přípravků‘ získaných z částí botanických druhů obsahujících deriváty hydroxyanthracenu – Podmínky, jimiž se řídí postup pro zákaz látek, omezení jejich používání nebo jejich podrobení unijnímu přezkumu“
I. Úvod
1. Pokud problémy spojené s určitou ingrediencí převýší její kulinářský přínos, je čas změnit recept.
2. Podle článku 8 nařízení (ES) č. 1925/2006 (dále jen „nařízení č. 1925/2006“)(2) je Komise v podstatě pověřena odhalováním příčin těchto problémů a rozhodováním o tom, zda a do jaké míry je nezbytné z důvodu ochrany veřejného zdraví přidávání určitých látek a složek do potravin regulovat, a je-li to nezbytné, přímo zakázat.
3. Projednávané kasační opravné prostředky se týkají čtyř rozsudků Tribunálu(3). Tribunál v nich zrušil nařízení (EU) 2021/468 (dále jen „sporné nařízení Komise“)(4) v rozsahu, v němž z důvodu ochrany veřejného zdraví zakazovalo nebo podrobovalo přezkumu přidávání řady látek a „přípravků“ získávaných z botanických druhů obsahujících deriváty hydroxyanthracenu (dále jen „DHA“), včetně aloe, do potravin.
4. Evropská komise podala proti uvedeným rozsudkům kasační opravné prostředky, v nichž v podstatě tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil podmínky pro uplatnění článku 8 nařízení č. 1925/2006 a postup upravený v uvedeném ustanovení.
II. Právní a skutkový rámec projednávaných kasačních opravných prostředků
A. Nařízení č. 1925/2006
5. Jednou ze základních funkcí potravin je poskytovat výživu nezbytnou k růstu, vývoji a udržení dobrého zdraví. Aby mohly tento účel plnit, musí být potraviny bezpečné. Unijní normotvůrce proto zavedl ucelený soubor unijních předpisů týkajících se výživové hodnoty potravin a jejich hodnoty pro zdraví, jakož i jejich obchodní úpravy a reklamy s nimi spjaté(5).
6. Součástí uvedeného rámce je i nařízení č. 1925/2006. Zmíněné nařízení vysvětluje, že přidávání živin a jiných složek do potravin nebo jejich používání při výrobě potravin se provádí buď dobrovolně, nebo povinně a z různých důvodů(6). Z uvedených příčin a s cílem usnadnit volný pohyb takových potravin na vnitřním trhu je cílem dotčeného nařízení harmonizovat vzájemně odlišná vnitrostátní pravidla týkající se přidávání vitaminů, minerálních látek a dalších látek do potravin(7).
7. Nařízení č. 1925/2006 však rovněž usiluje o zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví spotřebitelů(8). Za tímto účelem usiluje o zajištění bezpečnosti látek, které jsou do potravin přidávány(9).
8. Důvodová zpráva k nařízení č. 1925/2006 klade zvláštní důraz na zmíněný aspekt bezpečnosti v případech, kdy jsou do potravin „inovativním způsobem“ přidávány „látky nebo složky jiné než vitaminy a minerální látky“. Jejich „použití budí stále větší obavy […] především z toho důvodu, že nejsou k dispozici vědecké údaje, které by prokazovaly, že jejich použití ve velkých množstvích, která často výrazně převyšují množství, v nichž by byly uvedené látky požívány v rámci běžné stravy, nepředstavuje žádné riziko pro zdraví“(10).
9. V této souvislosti nařízení č. 1925/2006 vysvětluje, že zatímco „[b]ěžná a pestrá strava obsahuje mnoho složek, které zase obsahují mnoho látek[,] [p]říjem těchto látek nebo složek nevyvolává obavy a není třeba ho upravovat“(11), „[e]xistuje široký okruh živin a jiných složek, které mohou být použity při výrobě potravin, jež zahrnují mimo jiné vitaminy, minerální látky včetně stopových prvků, aminokyseliny, esenciální mastné kyseliny, vlákninu, různé rostliny a bylinné výtažky“(12). Ovšem „[n]ěkteré látky jiné než vitaminy a minerální látky nebo složky obsahující tyto látky se do potravin přidávají jako výtažky nebo koncentráty a mohou vést k výrazně vyššímu příjmu, než by měl být při konzumaci přiměřené a pestré stravy. Bezpečnost takových postupů je v některých případech sporná a výhody nejsou zřejmé [, tudíž] [j]e vhodné, aby v takových případech provozovatelé potravinářských podniků odpovědní za bezpečnost potravin uváděných na trh nesli důkazní břemeno ve věci bezpečnosti těchto výrobků“(13).
10. Za tímto účelem stanovuje dotčené nařízení dva samostatné rámce.
11. První rámec stanoví požadavky, omezení a podmínky týkající se přidávání vitaminů a minerálních látek do potravin. Tento rámec je zakotven v článcích 3 až 7 nařízení č. 1925/2006. Uvedená ustanovení stanovují pozitivní výčet typů vitaminů a minerálních látek, které mohou být přidávány do potravin, jakož i forem, v nichž mohou být uvedené vitaminy a minerální látky do potravin přidávány(14), a dále stanoví určitá omezení(15) a požadavky(16) týkající se jejich přidávání do potravin.
12. Předmětem druhého rámce je přidávání jiných látek než vitaminů a minerálních látek do potravin. Právě tento druhý rámec stanovený v článku 8 nařízení č. 1925/2006 je pro projednávané kasační opravné prostředky relevantní.
13. Článek 8 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví, že postup podle uvedeného článku se použije, „[p]okud se do potravin přidává nebo při výrobě potravin používá jiná látka než vitaminy nebo minerální látky anebo složka obsahující jinou látku než vitaminy a minerální látky za podmínek, které by vedly k požívání této látky v množství, které podstatně překračuje množství v rozumné míře předpokládaná při požívání za běžných podmínek spotřeby při vyvážené a pestré stravě nebo které by mohlo představovat jiné možné nebezpečí pro spotřebitele“(17).
14. Jinými slovy, čl. 8 odst. 1 stanoví, že postup v něm upravený se použije ve třech situacích: i) pokud jsou potraviny obohacené o jiné látky než vitaminy a minerální látky požívány v množstvích, která „podstatně překračují“ množství požívaná za běžných podmínek spotřeby, ii) pokud dochází k takovému požívání a požité množství může představovat možné nebezpečí z hlediska bezpečnosti potravin pro spotřebitele, nebo iii) pokud by bez ohledu na míru požívání určité látky požívání takové látky mohlo přestavovat možné nebezpečí z hlediska bezpečnosti potravin pro spotřebitele.
15. Pokud některá z uvedených situací nastane, zmocňuje čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1925/2006 Komisi k tomu, aby požádala Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „EFSA“) o posouzení „dostupných informací“ týkajících se přidávání těchto jiných látek do potravin nebo jejich používání při výrobě potravin a aby v případě nutnosti rozhodla o zařazení dotčené látky do přílohy III uvedeného nařízení. Zmíněná příloha se skládá z části A („Látky podléhající zákazu“), části B („Látky podléhající omezení“) a části C („Látky podléhající [unijnímu] přezkumu“). Požadavky, které musí být splněny, aby mohla být látka nebo složka zařazena do přílohy III, jsou popsány v čl. 8 odst. 2 písm. a) a b) dotčeného nařízení následovně:
„a) pokud byl zjištěn škodlivý účinek na zdraví, musí být látka nebo složka obsahující danou látku
i) zařazena do části A přílohy III a její přidávání do potravin nebo její použití při výrobě potravin musí být zakázáno, nebo
ii) zařazena do části B přílohy III a její přidávání do potravin nebo její použití při výrobě potravin smí být povoleno pouze za podmínek tam uvedených;
b) pokud je zjištěn možný škodlivý vliv na zdraví, ale ještě není vědecky prokázán, látka se zařadí do části C přílohy III.“
16. Komise může výše uvedený postup zahájit z vlastního podnětu nebo na základě informací poskytnutých členskými státy(18).
B. Události, které vedly k vydání sporného nařízení Komise
17. DHA jsou kategorií chemických látek s různorodou a rozdílnou strukturou(19). Hojně se používají v doplňcích stravy a v rostlinných léčivých přípravcích z důvodu svých projímavých účinků(20).
18. Podle Tribunálu se DHA přirozeně vyskytují v různých botanických druzích, jako jsou například některé druhy aloe a některé druhy ovoce a zeleniny(21).
19. V druzích aloe(22) se DHA nacházejí „především v latexu aloe, což je tekutina nacházející se mezi vnitřkem listu, tj. bezbarvými parenchymatickými buňkami uprostřed listu aloe, a kutikulou“(23).
20. Dne 29. června 2016 zahájila Komise z vlastního podnětu a na základě obav vyjádřených členskými státy postup podle článku 8 nařízení č. 1925/2006 a požádala EFSA, aby posoudil dostupné informace o tom, zda je bezpečné používat v potravinách DHA ze všech zdrojů. Komise EFSA rovněž vyzvala, aby poskytl doporučení ohledně denního příjmu DHA, který by nevyvolával obavy z možných škodlivých účinků na zdraví běžné populace, a případně zranitelných populačních podskupin(24).
21. Dne 22. listopadu 2017 vydal EFSA stanovisko EFSA z roku 2017 nazvané „Safety of hydroxyanthracene derivates for use in food“ (bezpečnost [DHA] používaných v potravinách). Na základě všech dostupných údajů dospěl EFSA k závěru, že [DHA] „by měly být považovány za genotoxické a karcinogenní“(25) a že „[není schopen] zaujmout stanovisko k tomu, jaký dietární příjem [DHA] nevyvolává obavy ze škodlivých účinků na zdraví“(26).
22. Ze spisu totiž vyplývá, že EFSA není podle svého přesvědčení schopen stanovit bezpečný denní příjem DHA, neboť jakmile vznikne obava z genotoxicity, nelze stanovit žádné maximální množství, kdy lze ještě expozici genotoxickým látkám považovat za bezpečnou, jelikož i ta nejnižší expozice představuje riziko(27). Z uvedeného důvodu „není považováno za vhodné stanovovat jakékoli směrné hodnoty z hlediska ochrany zdraví“(28).
23. S ohledem na stanovisko EFSA přijala Komise dne 18. března 2021 sporné nařízení Komise.
24. V příslušné části uvedeného nařízení Komise vysvětluje, že EFSA „shledal, že bylo prokázáno, že [DHA] aloe-emodin a emodin a strukturně příbuzná látka danthron jsou genotoxické in vitro. Výtažky z aloe jsou genotoxické in vitro s největší pravděpodobností v důsledku přítomnosti [DHA] ve výtažku. Dále bylo prokázáno, že aloe-emodin je genotoxický in vivo. Bylo prokázáno, že extrakt z celých listů aloe a strukturní analogový danthron jsou karcinogenní“(29). Komise dospěla k závěru, že vzhledem k „závažným škodlivým účinkům na zdraví spojeným s používáním aloe-emodinu, emodinu, danthronu a výtažků z aloe obsahujících [DHA] v potravinách a k tomu, že nebylo možné stanovit denní příjem, který nevyvolává obavy o lidské zdraví, měly by být tyto látky zakázány“(30). Dále konstatovala, že „[j]elikož existuje možnost škodlivých účinků na zdraví spojených s používáním Rheum, Cassia a Rhamnus a přípravků z nich v potravinách, ale přetrvává vědecká nejistota ohledně toho, zda tyto přípravky obsahují látky uvedené v části A přílohy III nařízení [č. 1925/2006], měly by být tyto látky podrobeny přezkumu ze strany Unie a měly [by] být zařazeny do části C přílohy III“ uvedeného nařízení(31).
25. Komise z uvedeného důvodu v čl. 1 bodě 1 sporného nařízení Komise rozhodla, že se mění příloha III nařízení č. 1925/2006 takto: v části A se vkládají: „aloe-emodin a všechny přípravky, v nichž je tato látka přítomna“, „emodin a všechny přípravky, v nichž je tato látka přítomna“, „přípravky z listu druhu Aloe obsahující [DHA]“, „danthron a všechny přípravky, v nichž je tato látka přítomna“.
26. Článkem 1 bodem 2 sporného nařízení Komise pak Komise obdobně vložila do části C nařízení č. 1925/2006 „přípravky z kořene nebo oddenku Rheum palmatum L., Rheum officinale Baillon a jejich kříženců obsahujících [DHA]“, „přípravky z listu nebo plodu Cassia senna L. obsahující [DHA]“, „přípravky z kůry Rhamnus frangula L., Rhamnus purshiana DC. obsahující [DHA]“.
C. Řízení před Tribunálem
27. V období od 10. dubna do 27. května 2021 podaly společnosti Aloe Vera of Europe BV (ve věci T‑189/21), Ortis (ve věci T‑271/21), Syndicat national des compléments alimentaires (Synadiet) a další (ve věci T‑274/21) a Aboca, Coswell a Apard (ve věci T‑302/21), jakožto výrobci či jejich zástupci, kteří uvádějí na trh výrobky obsahující látky získané z botanických druhů, které obsahují DHA, žaloby znějící na zrušení sporného nařízení Komise.
28. Dne 13. listopadu 2024 vydal Tribunál napadené rozsudky, v nichž vyhověl žalobním důvodům žalobkyň v prvním stupni v rozsahu, v němž vycházely z porušení požadavků stanovených v čl. 8 odst. 1 a 2 nařízení č. 1925/2006. Jiné žalobní důvody vznesené žalobkyněmi neposuzoval.
29. Pokud jde o rozsudky ve věcech T‑302/21, T‑271/21 a T‑274/21, Tribunál konstatoval, že článek 8 nařízení č. 1925/2006 neumožňuje zařazení „přípravků“ na seznamy obsažené v částech A a C přílohy III zmíněného nařízení(32). Nad rámec uvedeného konstatování Tribunál v rozsudcích T‑189/21, T‑302/21, T‑271/21 a T‑274/21 rovněž uvedl, že Komise postupovala nesprávně, když nestanovila žádný práh rizikovosti pro účely zákazu přidávání látek obsahujících DHA do potravin nebo jejich používání při výrobě potravin v souladu s čl. 8 odst. 1 a 2 nařízení č. 1925/2006(33).
30. Tribunál tudíž zrušil relevantní sporné části nařízení Komise.
D. Řízení před Soudním dvorem
31. Komise podala čtyři kasační opravné prostředky, jimiž se domáhá toho, aby Soudní dvůr zrušil napadené rozsudky, vydal konečné rozhodnutí v každé věci, jímž žalobu podle článku 61 statutu Soudního dvora Evropské unie zamítne, nebo podpůrně vrátil věci Tribunálu k posouzení žalobních důvodů, které dosud nebyly posouzeny, a uložil žalobkyním v prvním stupni náhradu nákladů řízení, nebo rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později, bude-li věc vrácena Tribunálu.
32. Komise je v dotčených návrzích podporována EFSA, jemuž bylo povoleno vedlejší účastenství v každém z řízení o kasačních opravných prostředcích(34).
33. Jednání se nekonalo.
III. Analýza
34. Mé stanovisko je strukturováno následovně. Nejprve se budu věnovat argumentaci, podle které Tribunál nesprávně rozhodl, že článek 8 nařízení č. 1925/2006 neumožňuje zařadit „přípravky“ jiných látek než vitaminů a minerálních látek na seznamy v příloze III uvedeného nařízení (oddíl A). Poté přistoupím k rozboru tvrzení, že podmínky pro uplatnění čl. 8 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení by neměly být vykládány kumulativně, takže Komise měla stanovit práh rizikovosti ve vztahu k přidávání látek obsahujících DHA do potravin nebo jejich použití při výrobě potravin (oddíl B). Na závěr se ve své analýze zaměřím na argumentaci, podle které Tribunál porušil povinnost uvést odůvodnění a překročil své přezkumné pravomoci (oddíl C).
A. K důvodu kasačního opravného prostředku týkajícímu se zařazení „přípravků“ obsahujících jiné látky než vitaminy a minerální látky do přílohy III nařízení č. 1925/2006
35. Prvním důvodem kasačních opravných prostředků podaných ve věcech C‑48/25 P, C‑54/25 P a C‑55/25 P Komise rozporuje závěr Tribunálu, podle kterého pojem „přípravky“ nespadá do působnosti článku 8 nařízení č. 1925/2006. V rozsudcích vydaných ve věcech T‑302/21, T‑271/21 a T‑274/21 Tribunál konstatoval, že článek 8 nařízení č. 1925/2006 pracuje pouze s pojmy „látky“, „složky“ a „složka obsahující [uvedenou] látku“. Konstatoval tedy, že podle čl. 8 odst. 2 písm. a) bodu i) nařízení č. 1925/2006 lze zařazením do části A přílohy III uvedeného nařízení zakázat pouze přidávání „látky“ nebo „složky obsahující [uvedenou] látku“ do potravin nebo jejich použití při výrobě potravin. Tribunál měl ovšem za to, že pojem „přípravky“ má širší dosah než oba výše uvedené pojmy. Obdobně konstatoval, že vzhledem k tomu, že čl. 8 odst. 2 písm. b) uvedeného nařízení odkazuje pouze na „látky“, a nikoli na „složky“, musí být jeho působnost omezenější než působnost čl. 8 odst. 2 písm. a) bod i) uvedeného nařízení. Do části C přílohy III mohou být zařazeny pouze „látky“, u nichž byl zjištěn možný škodlivý účinek na zdraví, ale ještě není prokázán. Na základě uvedených výkladů Tribunál konstatoval, že pojem „přípravky“ nespadá pod žádný z pojmů „látky“ nebo „složky“, že jím nelze žádný z uvedených pojmů nahradit, a že se tedy Komise nemohla o zmíněná ustanovení opírat při přijímání změn částí A a C přílohy III uvedeného nařízení prostřednictvím čl. 1 bodu 1 a 2 sporného nařízení Komise.
36. Komise, podporovaná EFSA, uvedený závěr zpochybňuje. Uvedení účastníci řízení tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že dosah pojmu „přípravky“ překračuje působnost čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1925/2006, tedy že nespadá pod pojmy „látky“ nebo „složky“. Odůvodnění Tribunálu není v souladu se zněním, kontextem a cílem postupu upraveného v článku 8 dotčeného nařízení ani není způsobilé zachovat užitečný účinek dotčeného nařízení jako celku.
37. Odpůrkyně uvedenou argumentaci zpochybňují a podporují odůvodnění Tribunálu.
38. Ztotožňuji se s názorem Komise a EFSA.
39. Znění čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1925/2006 zdůrazňuje, že účelem uvedeného nařízení je uplatnit dotčenou normu v situaci, kdy „se do potravin přidává nebo při výrobě potravin používá jiná látka než vitaminy nebo minerální látky anebo složka obsahující jinou látku než vitaminy a minerální látky“.
40. Tribunál především s odkazem na doslovný výklad uvedeného ustanovení konstatoval, že postup, jenž je v něm stanoven, se nepoužije na přidávání „přípravků“ látek obsahujících DHA do potravin.
41. Chápu frustraci Tribunálu pramenící z použité terminologie. Slovo „přípravky“ není uvedeno v článku 8 nařízení č. 1925/2006 ani není použito ve zbývající části zmíněného nařízení. V závislosti na tom, jak je toto slovo vykládáno, by jeho použití bylo možno chápat i tak, že překračuje působnost uvedeného nařízení. Ve spise k projednávané věci není vysvětleno, proč Komise přesto považovala za nezbytné takový výraz použít v normativní části prováděcího nařízení, a tím riskovat, že bude nesprávně pochopena jeho zamýšlená oblast působnosti.
42. Komise a EFSA neposkytly v tomto ohledu žádné přesvědčivé vysvětlení. Například skutečnost, že EFSA v pokynech z roku 2009(35), které s řízením v projednávané věci nesouvisí, používá pojem „přípravky“ namísto „látek“ či „složek“, aby své analýzy zpřesnil (k čemuž je jistě oprávněn), nepochybně přispívá k lepšímu pochopení kontextu, v jehož rámci je uvedený pojem používán. V žádném případě to však nemůže ovlivnit působnost aktu unijního práva vyšší právní síly ani terminologii jím používanou.
43. Zároveň nelze přehlížet skutečnost, že na všechny akty unijních orgánů se vztahuje obecná domněnka platnosti(36). To znamená, že takové akty musí být vykládány v co největším možném rozsahu tak, aby byla uvedená domněnka zachována. To podle mého názoru rovněž znamená, že pouhé použití určitého slova v normativní části prováděcího aktu, které v základním právním aktu jinak použito není, nemůže samo o sobě uvedenou domněnku vyvrátit.
44. To platí tím spíše, pokud jako v projednávané věci Komise a EFSA tvrdily v řízení před Tribunálem i v řízení před Soudním dvorem, že pojem „přípravky“, jak je použit ve sporném nařízení Komise, musí být chápán tak, že zahrnuje všechny produkty používané jako vstupy při výrobě, které obsahují látku, u níž byly zjištěny škodlivé účinky.
45. Jinými slovy, Komise i EFSA trvají na tom, že sporné nařízení Komise použilo pojem „přípravky“, aby bylo zahrnuto i nepřímé přidávání zakázané látky do potravin nebo její použití při výrobě potravin.
46. Uvedení účastníci řízení mají za to, že takový výklad není v rozporu s působností ani účelem článku 8 nařízení č. 1925/2006. Zdůrazňují, že doslovný výklad uvedeného ustanovení Tribunálem nezohledňuje jednak jiné výslovné prvky v něm obsažené, jako jsou výrazy „se do potravin přidává“ a „při výrobě potravin používá“, ale ani skutečnost, že podle způsobu, jakým je pojem „složky“ vykládán, může uvedený pojem zahrnovat různé formy nepřímého přidávání látek, u nichž byly zjištěny škodlivé účinky, do potravin nebo jejich používání při výrobě potravin.
47. Podle mého názoru by byl takový výklad, podle kterého je pojem „složky“ chápán jako různé formy a způsoby nepřímého přidávání škodlivé látky do potravin, k zachování funkce článku 8 nařízení č. 1925/2006 skutečně nejvhodnější.
48. Jak jsem již vysvětlila, cílem uvedeného nařízení je stanovit rámec, který umožní kontrolovat „široký okruh živin a jiných složek, které mohou být použity při výrobě potravin“(37), jejichž dobrovolné přidávání do potravin by mohlo vyvolávat obavy o zdraví spotřebitelů(38).
49. Článek 8 nařízení č. 1925/2006 tuto kontrolu stanovuje ve vztahu k jiným látkám, než jsou vitaminy a minerální látky(39).
50. Pro účely dosažení zmíněného cíle není důležité, zda se dotčená látka nachází v čisté formě, nebo zda je získána z předchozích procesů, aby byla přímo či nepřímo přidána do potravin jako „přípravek“, směs či složka, za předpokladu že je dobrovolně přidávána do potravin nebo používána při jejich výrobě.
51. Jak totiž vysvětluje EFSA, podstatné je, že je přidávána škodlivá látka bez ohledu na způsob, jakým k takovému přidávání dochází. Úspěch či selhání rámce stanoveného v článku 8 tohoto nařízení koneckonců spočívá ve schopnosti Komise regulovat takové přidávání v případě potenciálně škodlivých látek.
52. Článek 8 nařízení č. 1925/2006 musí být způsobilý upravovat různé formy, ve kterých se může taková látka vyskytovat, jakož i různé způsoby, jakými může být taková látka přidávána do potravin nebo používána při výrobě potravin.
53. Odlišný výklad, jako je výklad přijatý Tribunálem, by mohl vést k situaci, kdy by Komise mohla de facto regulovat přímé přidávání například aloe-emodinu, emodinu nebo danthronu do potravin, ale nikoli jejich nepřímé přidávání prováděné formou přimíchávání uvedených látek do určitého přípravku v předchozí fázi před jejich přidáním do potravin nebo použitím při výrobě potravin. Takový výklad by podle mne nebyl logický a v souladu s cílem spočívajícím v ochraně spotřebitele před přidáváním škodlivých látek do potravin.
54. Kromě toho by takový výklad zbavoval slovo „složka“, jak je použito v článku 8 nařízení č. 1925/2006, praktického účinku v rámci uvedeného ustanovení.
55. Musí být tedy možné, aby se postup stanovený v článku 8 uvedeného nařízení na určitou látku vztahoval bez ohledu na to, zda je přidávána přímo do potravin, resp. používána při jejich výrobě, nebo je před přidáním do potravin či použitím při jejich výrobě nejprve sloučena s jinými látkami.
56. Stejná logika se musí nutně vztahovat i na čl. 8 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1925/2006.
57. Je pravda, jak podotýkají odpůrkyně a jak je zdůrazněno i v napadených rozsudcích, že zmíněné ustanovení používá pouze pojem „látky“, a nikoli též pojem „složky“. Z tohoto důvodu bylo tvrzeno, že podle čl. 8 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1925/2006 mohou být přezkumu Unie podrobeny pouze látky, které jsou přímo přidávány do potravin nebo používány při jejich výrobě. Jak jsem však již vysvětlila, s ohledem na celkový cíl sledovaný rámcem článku 8 nařízení č. 1925/2006 by bylo nelogické uvedený proces takto zužovat a vyloučit možnost přezkumu v případě nepřímého přidávání látek, u nichž byly zjištěny potenciální škodlivé účinky na zdraví, které ale ještě nejsou vědecky prokázány.
58. Opačný výklad rovněž postrádá smysl, je-li zasazen do kontextu samotného článku 8: v rámci postupu pro naléhavé případy podle odstavce 5 uvedeného článku může Komise převést „látku nebo složku“ z části C přílohy III do částí A nebo B. Aby byl tedy takový převod možný ze závažných naléhavých důvodů i v případě „složek“, musí být možné, aby část C obsahovala i „složky“. To znamená, že čl. 8 odst. 2 písm. b) uvedeného nařízení musí být vykládán tak, že se vztahuje i na zařazování „složek“ do části C přílohy III. Nehledě na to, že argumentace odpůrkyň není nová(40), každopádně nebrání Komisi v tom, aby upravila přidávání látek, které mohou být škodlivé pro lidské zdraví, do potravin.
59. Vztaženo na okolnosti projednávaných věcí to znamená, že nařízení č. 1925/2006 nikterak nebrání tomu, aby byly pojmy „látky“ a „složky“, jak jsou používány v článku 8 uvedeného nařízení, vykládány tak, že zahrnují i nepřímé přidávání jiných látek než vitaminů a minerálních látek do potravin nebo jejich používání při výrobě potravin, a to v podobě „přípravků“. Tribunál se tedy dopustil nesprávného posouzení, když uvedené ustanovení vyložil tak, že se na takovou situaci nevztahuje, a když (mimo jiné) na uvedeném základě zrušil relevantní části sporného nařízení Komise.
60. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr vyhověl prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku Komise ve věcech C‑48/25 P, C‑54/25 P a C‑55/25 P jako opodstatněnému.
B. K důvodům kasačního opravného prostředku týkajícím se podmínek pro použití čl. 8 odst. 1 a 2 nařízení č. 1925/2006
61. V napadených rozsudcích vyložil Tribunál čl. 8 odst. 1 a 2 nařízení č. 1925/2006 v tom smyslu, že stanoví dvě kumulativní podmínky pro to, aby mohla Komise zakázat přidávání určité látky nebo složky do potravin nebo jejich použití při výrobě potravin: zaprvé jejich přidávání vede k požívání dotčené látky v množství, které podstatně překračuje množství v rozumné míře předpokládaná při požívání za běžných podmínek spotřeby při vyvážené a pestré stravě nebo by mohlo představovat jiné možné nebezpečí pro spotřebitele (čl. 8 odst. 1) a zadruhé byl zjištěn škodlivý účinek na zdraví (čl. 8 odst. 2). Na uvedeném základě a s ohledem na skutečnost, že Komise neposkytla žádnou prahovou hodnotu týkající se množství DHA ve vyvážené a pestré stravě, jak byla povinna na základě čl. 8 odst. 1 uvedeného nařízení, Tribunál příslušné části sporného nařízení Komise zrušil(41).
62. Prvním důvodem kasačního opravného prostředku ve věci C‑38/25 P a druhým důvodem kasačního opravného prostředku ve věcech C‑48/25 P, C‑54/25 P a C‑55/25 P Komise uvedené závěry zpochybňuje. Komise, podporovaná EFSA, v podstatě tvrdí, že zákaz přidávání určité látky do potravin nebo jejího používání při výrobě potravin, a to buď přímo, nebo prostřednictvím složek, které ji obsahují, je podmíněn pouze tím, že byl zjištěn škodlivý účinek na zdraví, jak stanoví čl. 8 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení(42).
63. Odpůrkyně uvedenou argumentaci zpochybňují a podporují odůvodnění Tribunálu.
64. Ztotožňuji se s názorem Komise a EFSA.
65. Jak je vysvětleno v bodě 14 tohoto stanoviska, čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1925/2006 upravuje tři rizikové situace, kdy je Komise oprávněna zahájit postup směřující k zařazení určitých látek nebo složek do přílohy III: zaprvé, dochází-li k požívání překračujícímu běžnou a vyváženou stravu, zadruhé, dochází-li k takovému požívání a existuje potenciální riziko pro spotřebitele, nebo zatřetí bez ohledu na míru požívání představuje přidávání dotčených látek nebo složek potenciální riziko pro spotřebitele.
66. Uvedené podmínky musí být jednoznačně splněny před rozhodovacím postupem podle čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1925/2006 za účelem řízení takto zjištěného rizika, a jsou od něj odlišné. Uvedený rozhodovací postup je zahájen až poté, co Komise konstatuje, buď na základě obav vznesených členskými státy, nebo z vlastního podnětu, že existuje riziko či rizika uvedená v čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1925/2006.
67. Považuji totiž za jednoznačné, že článek 8 nařízení č. 1925/2006 je rozdělen na dvě různé fáze: fázi zjištění rizika (podle čl. 8 odst. 1 uvedeného nařízení) a fázi rozhodování o tom, jak takové riziko řídit (podle čl. 8 odst. 2 uvedeného nařízení).
68. V této druhé fázi, tedy ve fázi řízení rizika, si musí Komise vybrat mezi možnostmi řešení stanovenými unijním normotvůrcem ve vztahu ke způsobu, jakým bude s dotčenou látkou nebo složkou nakládáno.
69. V této druhé fázi jsou postupy pro zjišťování rizik stanovené v čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1925/2006 irelevantní.
70. Jak totiž uvádí čl. 8 odst. 2 dotčeného nařízení, v daném okamžiku může Komise v závislosti na posouzení provedeném EFSA v případě zjištění škodlivého účinku zařadit látku nebo složku do části A a tím přímo zakázat její používání [podle čl. 8 odst. 2 písm. a) bodu i)], nebo ji zařadit do části B a povolit její přidávání při splnění určitých podmínek [podle čl. 8 odst. 2 písm. a) bodu ii)], nebo pokud je zjištěn škodlivý účinek na zdraví, ale ještě není vědecky prokázán, zařadit látku nebo složku do části C, povolit její používání a toto používání podrobit přezkumu [podle čl. 8 odst. 2 písm. b)]. Jinými slovy, Komise musí rozhodnout o konkrétních opatřeních, která má přijmout, s ohledem na vědecky zjištěnou pravděpodobnost škodlivých účinků.
71. V kontextu projednávaných věcí mám za to, že Komise zahájila postup podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1925/2006 pouze na základě rizika požívání látek obsahujících DHA, které představující zdravotní riziko pro spotřebitele. S ohledem na posouzení poskytnuté EFSA, který dospěl k závěru, že u některých látek taková rizika existují(43), Komise následně uplatnila řešení stanovené v čl. 8 odst. 2 písm. a) bodě i) nařízení č. 1925/2006.
72. Jak je zřejmé ze znění uvedeného ustanovení, pokud Komise přijme rozhodnutí podle čl. 8 odst. 2 písm. a) bodu i), musí látku nebo složku zcela zakázat, a nemá tedy prostor pro uvážení, v jehož rámci by mohla stanovit prahovou hodnotu spotřeby pro daný konkrétní druh látky (i kdyby to bylo u genotoxických látek možné)(44). Pokud by jí byl takový prostor pro uvážení přiznán, bylo by to unijním normotvůrcem ve znění ustanovení vyjádřeno, jak to unijní normotvůrce učinil v čl. 8 odst. 2 písm. a) bodě ii) uvedeného nařízení(45).
73. Je tedy zřejmé, že se Tribunál dopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1925/2006 musí být vykládán společně s čl. 8 odst. 1 uvedeného nařízení, z čehož pak vyplývá, že Komise musí před zařazením látky do přílohy III uvedeného nařízení splnit dvě podmínky.
74. Na rozdíl od toho, co uvádějí odpůrkyně, výše uvedený výklad nezbavuje čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1925/2006 jeho funkce. Podle mého názoru uvedené účastnice řízení směšují dva odlišné pojmy, a sice „hodnocení rizika“ a „řízení rizika“.
75. Hodnocení rizika na jedné straně je vědecky podloženým procesem skládajícím se ze čtyř fází: identifikace nebezpečí, popisu nebezpečí, odhadu expozice a charakterizace rizika(46). Tento proces zahrnuje složité vědecké zhodnocení bezpečnosti látky nebo biologického činitele na základě všech relevantních vědeckých a technických údajů s cílem odhalit vznikající rizika a předcházet jim. Na unijní úrovni a pro účely nařízení č. 1925/2006 plní tento úkol EFSA. Řízení rizika na druhé straně je „proces odlišný od hodnocení rizika, při němž se zvažují strategické alternativy a současně se vedou konzultace se zúčastněnými osobami, bere se v úvahu hodnocení rizika a další oprávněné faktory a v případě potřeby se volí vhodná preventivní a kontrolní opatření“(47). Teprve poté, co bude analýza rizik úplná, budou příslušné orgány moci rozhodnout o vhodných opatřeních k dosažení požadované úrovně ochrany(48).
76. Jak jsem již vysvětlila, zatímco čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1925/2006 lze chápat jako normu upravující hodnocení rizika, čl. 8 odst. 2 uvedeného nařízení jasně stanoví různé možnosti řízení rizika, které již bylo zjištěno, zhodnoceno a charakterizováno EFSA(49). V projednávané věci Komise řešila řízení rizika, které bylo zjištěno EFSA, prostřednictvím opatření stanoveného v čl. 8 odst. 2 písm. a) bodě i) nařízení č. 1925/2006: zařazením dotčené látky na seznam A přílohy III uvedeného nařízení a zákazem jejího přidávání do potravin nebo používání při výrobě potravin. Přezkum takového rozhodnutí Komisí je podmíněn konstatováním zjevně nesprávného posouzení.
77. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr vyhověl prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku Komise ve věci C‑38/25 P a jejímu druhému důvodu kasačního opravného prostředku ve věcech C‑48/25 P, C‑54/25 P a C‑55/25 P jako opodstatněným.
C. K důvodům kasačního opravného prostředku týkajícím se povinnosti Tribunálu uvést odůvodnění a jeho přezkumných pravomocí
78. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑38/25 P a třetího důvodu kasačního opravného prostředku ve věcech C‑48/25 P, C‑54/25 P a C‑55/25 P Komise, podporovaná EFSA, tvrdí, že Tribunál porušil povinnost uvést odůvodnění(50) a překročil pravomoci soudního přezkumu(51).
79. Odpůrkyně mají za to, že argumenty Komise jsou nepřípustné a že Tribunál každopádně neporušil povinnost uvést odůvodnění ani nepřekročil své pravomoci kvůli rozsahu provedeného přezkumu.
80. Souhlasím s odpůrkyněmi.
81. Pokud jde o tvrzení, že Tribunál porušil povinnost uvést odůvodnění, je třeba připomenout, že je nutno odlišovat existenci odůvodnění, jak vyžaduje článek 296 SFEU, od otázky opodstatněnosti takového odůvodnění. Pouze argument týkající se existence odůvodnění lze podřadit pod článek 296 SFEU(52). Je však zjevné, že Komise netvrdí, že by v napadených rozsudcích odůvodnění chybělo. V dotčených tvrzeních naopak kritizuje obsah uvedeného odůvodnění. Vzhledem k tomu, že takový typ argumentace nelze podřadit pod článek 296 SFEU, musí být argumentace Komise v tomto rozsahu odmítnuta jako nepřípustná.
82. Pokud jde o tvrzení, že Tribunál překročil pravomoc soudního přezkumu, pak zaprvé na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, Tribunál neprováděl celkový přezkum skutkových zjištění Komise týkajících se článku 8 nařízení č. 1925/2006, a nepřekročil tedy pravomoc přezkumu, pokud jde o vědecká posouzení(53). Tribunál naopak přezkoumával výklad čl. 8 odst. 1 a 2 nařízení č. 1925/2006 provedený Komisí, ve vztahu k němuž, jak bylo vysvětleno, nesprávně z uvedených ustanovení dovodil, že stanoví kumulativní podmínky. Vzhledem k tomu, že unijní soudy mají plnou pravomoc k výkladu práva, musí být argument Komise v tomto rozsahu zamítnut jako neopodstatněný. Zadruhé v rozsahu, v němž má Komise za to, že Tribunál nahradil úvahy EFSA vlastním odůvodněním, když dospěl k závěru, že „z vědeckého stanoviska z roku 2017 ani z žádné informace obsažené ve spisu nevyplývá, že by byla ustanovení sporného nařízení Komise přijata proto, že dotčené látky a přípravky představují jiné možné nebezpečí pro spotřebitele“(54), je zjevné, že uvedené zjištění je skutkovým zjištěním, které se omezuje pouze na to, co bylo podle Tribunálu obsaženo ve spise. Uvedené tvrzení nepředstavuje vědecké posouzení. Tato argumentace se snaží zpochybnit skutkové zjištění Tribunálu, aniž se dovolává jeho případného zkreslení, a z uvedeného důvodu musí být rovněž považována za nepřípustnou.
83. S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr druhý důvod kasačního opravného prostředku Komise ve věci C‑38/25 P a třetí důvod kasačního opravného prostředku Komise ve věcech C‑48/25 P, C‑54/25 P a C‑55/25 P zčásti odmítl jako nepřípustné a zčásti zamítl jako neopodstatněné.
IV. Důsledky
84. První důvod kasačního opravného prostředku ve věci C‑38/25 P a druhý důvod kasačního opravného prostředku ve věcech C‑48/25 P, C‑54/25 P a C‑55/25 P jsou opodstatněné. Napadené rozsudky je tedy nutno zrušit. Avšak vzhledem k tomu, že Tribunál neposoudil všechny žalobní důvody vznesené v prvním stupni, nemůže Soudní dvůr vydat konečné rozhodnutí a musí věci vrátit Tribunálu(55).
V. Závěry
85. Navrhuji, aby Soudní dvůr:
– zrušil rozsudky ze dne 13. listopadu 2024, Aloe Vera of Europe v. Komise (T‑189/21, EU:T:2024:802), ze dne 13 listopadu 2024, Aboca a další v. Komise (T‑302/21, EU:T:2024:808), ze dne 13 listopadu 2024, Ortis v. Komise (T‑271/21, EU:T:2024:804), ze dne 13 listopadu 2024, Synadiet a další v. Komise (T‑274/21, EU:T:2024:806);
– vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí o ostatních žalobních důvodech a
– rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
1– Původní jazyk: angličtina.
2– Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. prosince 2006 o přidávání vitaminů a minerálních látek a některých dalších látek do potravin (Úř. věst. 2006, L 404, s. 26).
3– Rozsudky ze dne 13. listopadu 2024, Aloe Vera of Europe v. Komise (T‑189/21, EU:T:2024:802) (dále jen „rozsudek Aloe Vera of Europe v. Komise“); ze dne 13. listopadu 2024, Aboca a další v. Komise (T‑302/21, EU:T:2024:808) (dále jen „rozsudek Aboca a další v. Komise“); ze dne 13. listopadu 2024, Ortis v. Komise (T‑271/21, EU:T:2024:804) (dále jen „rozsudek Ortis v. Komise“); a ze dne 13. listopadu 2024, Synadiet a další v. Komise (T‑274/21, EU:T:2024:806) (dále jen „rozsudek Synadiet a další v. Komise“) (společně dále jen jako „napadené rozsudky“).
4– Nařízení Komise ze dne 18. března 2021, kterým se mění příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1925/2006, pokud jde o botanické druhy obsahující deriváty hydroxyanthracenu (Úř. věst. 2021, L 96, s. 6).
5– Viz zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (Úř. věst. 2006, L 404, s. 9) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (Úř. věst. 2011, L 304, s. 18).
6– Viz body 3 a 4 odůvodnění nařízení č. 1925/2006. Viz též návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přidávání vitaminů a minerálních látek a některých dalších látek do potravin, COM(2003) 671 final (dále jen „návrh nařízení č. 1925/2006“), s. 3.
7– V tomto smyslu viz body 1, 2 a 22 odůvodnění a čl. 1 odst. 1 a článek 10 nařízení č. 1925/2006. Viz též návrh nařízení č. 1925/2006, s. 1.
8– V tomto smyslu viz body 14 a 22 odůvodnění, jakož i čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1925/2006.
9– Viz bod 12 odůvodnění nařízení č. 1925/2006.
10– Viz návrh nařízení č. 1925/2006, bod 21.
11– Viz bod 20 odůvodnění nařízení č. 1925/2006.
12– Viz bod 1 odůvodnění nařízení č. 1925/2006.
13– Viz bod 20 odůvodnění nařízení č. 1925/2006. Viz též bod 2 odůvodnění uvedeného nařízení, kde je použita podobná formulace.
14– Viz čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1925/2006, který stanoví, že „[d]o potravin smějí být při dodržení pravidel stanovených v tomto nařízení přidávány pouze vitaminy nebo minerální látky uvedené v seznamu obsaženém v příloze I ve formách uvedených v seznamu obsaženém příloze II“.
15– Viz článek 4 nařízení č. 1925/2006, který stanoví kategorie výrobků, do kterých nesmějí být přidávány vitaminy a minerální látky.
16– Viz článek 6 nařízení č. 1925/2006, který stanoví podmínky, za kterých mohou být vitaminy a minerální látky přidávány do potravin.
17– Viz čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1925/2006 (kurzivou zvýraznila autorka tohoto stanoviska). Podobná formulace je obsažena v bodě 2 odůvodnění uvedeného nařízení.
18– Viz čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1925/2006.
19– V tomto smyslu viz rozsudek Aloe Vera of Europe v. Komise, bod 4; rozsudek Aboca a další v. Komise, bod 5; rozsudek Ortis v. Komise, bod 3; a rozsudek Synadiet a další v. Komise, bod 3.
20– Viz rozsudek Aloe Vera of Europe v. Komise, bod 4; rozsudek Aboca a další v. Komise, bod 5; rozsudek Ortis v. Komise, bod 3; a rozsudek Synadiet a další v. Komise, bod 3.
21– Viz rozsudek Aloe Vera of Europe v. Komise, bod 4; rozsudek Aboca a další v. Komise, bod 5; rozsudek Ortis v. Komise, bod 3; a rozsudek Synadiet a další v. Komise, bod 3.
22– Ve svém rozsudku Aloe Vera of Europe v. Komise, bodě 3, Tribunál vysvětluje, že „Aloe vera je druh aloe, jehož list se skládá ze tří vrstev: první je vnější silná zelená slupka, která chrání rostlinu před vnějšími vlivy, druhá prostřední vrstva je tvořena nažloutlým latexem, který obsahuje [DHA], a třetí je vnitřní vlhká a průhledná vrstva želatinové tekutiny, v níž jsou obsaženy živiny této rostliny“.
23– Komise EFSA pro potravinářské přídatné látky a zdroje živin přidávané do potravin, „Safety of hydroxyanthracene derivatives for use in food“, EFSA Journal; sv. 16 č. 1), 5090, 2018. K dispozici na: https://doi:10.2093/j.efsa.2018.5090 (dále jen „stanovisko EFSA z roku 2017“), s. 19.
24– V tomto smyslu viz rozsudek Aloe Vera of Europe v. Komise, bod 5; rozsudek Aboca a další v. Komise, bod 6; rozsudek Ortis v. Komise, bod 4; a rozsudek Synadiet a další v. Komise, bod 4.
25– Viz stanovisko EFSA z roku 2017, s. 1.
26– Viz stanovisko EFSA z roku 2017, s. 69.
27– V tomto smyslu viz vědecký výbor EFSA, Scientific Opinion on genotoxicity testing strategies applicable to food and feed safety assessment, EFSA Journal, sv. 9 č. 9,2379, 2011. K dispozici na internetových stránkách https://doi:10.2903/j.efsa.2011.2379. Viz zejména s. 9, jakož i oddíl 4.2 týkající se expozice, s. 23 až 25.
28– Vědecký výbor EFSA, clarification of some aspects related to genotoxicity assessment, EFSA Journal, sv. 15 č. 12, 5113, 2017, s. 1. K dispozici na internetových stránkách https://doi.org/10.2903/j.efsa.2017.5113. Viz též s. 14 a 15, pokud jde o určení směrných hodnot pro genotoxické látky stanovených z hlediska ochrany zdraví.
29– Bod 7 odůvodnění sporného nařízení Komise.
30– Bod 9 odůvodnění sporného nařízení Komise.
31– Bod 11 odůvodnění sporného nařízení Komise.
32– Viz rozsudek Aboca a další v. Komise, bod 61; rozsudek Ortis v. Komise, bod 65; a rozsudek Synadiet a další v. Komise, bod 57.
33– V tomto smyslu viz rozsudek Aloe Vera of Europe v. Komise, body 66 a 67; rozsudek Aboca a další v. Komise, body 90 a 91; rozsudek Ortis v. Komise, body 95 a 96; a rozsudek Synadiet a další v. Komise, body 86 a 87.
34– Je vhodné též uvést, že Italská republika podala návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání odpůrkyň ve věci C‑48/25 P. Nicméně vzhledem k tomu, že zmíněný návrh byl podán po uplynutí lhůty uvedené v čl. 190 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, ale před rozhodnutím o zahájení ústní části řízení, bylo rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 23. května 2025 uvedené účastnici řízení v souladu s článkem 194 jednacího řádu povoleno předložit vyjádření na jednání, pokud se bude konat.
35– Vědecký výbor EFSA, „Guidance on safety assessment of botanicals and botanical preparations intended for use as ingredients in food supplements“, EFSA Journal, sv. 7, č. 9: 1249, 2009, s. 2. K dispozici na adrese: https://doi:10.2093/j.efsa.2009.1249.
36– Ex multis viz rozsudky ze dne 13. února 1979, Granaria (101/78, EU:C:1979:38, bod 4), a ze dne 27. ledna 2026, Komise v. Maďarsko (Změna zařazení konopí) (C‑271/23, EU:C:2026:45, bod 124 a citovaná judikatura).
37– Viz bod 1 odůvodnění nařízení č. 1925/2006.
38– V tomto smyslu viz bod 20 odůvodnění nařízení č. 1925/2006. Komise má za to, že „neúmyslná“ přítomnost škodlivých látek v potravinách je upravena nařízením Rady (EHS) č. 315/93 ze dne 8. února 1993, kterým se stanoví postupy Společenství pro kontrolu kontaminujících látek v potravinách (Úř. věst. 1993, L 37, s. 1; Zvl. vyd. 15/02, s. 204), podle kterého může Komise stanovit maximální množství kontaminujících látek v potravinách.
39– Jak jsem vysvětlila v bodě 11 tohoto stanoviska, druhým řízením je řízení týkající se přidávání vitaminů a minerálních látek.
40– V tomto smyslu viz návrh nařízení č. 1925/2006, který v bodě 21 uvádí, že „někdy mohou [používání určitých jiných látek] a obchodní úprava při označování vyvolávat otázky, zda je třeba s nimi zacházet jako se složkami používanými při výrobě potravin, nebo zda je třeba je považovat za ‚přidané‘. Bez ohledu na odpověď na tuto otázku by bylo vhodné bezpečné používání takových látek nebo složek regulovat a případně jejich používání zakázat v souladu s tímto navrhovaným nařízením“.
41– V tomto smyslu viz rozsudek Aloe Vera of Europe v. Komise, body 51 a 59; rozsudek Aboca a další v. Komise, body 75 a 83; rozsudek Ortis v. Komise, body 79 a 87; a rozsudek Synadiet a další v. Komise, body 70 a 78.
42– Ačkoli odpůrkyně ve věcech C‑54/25 P a C‑55/25 P tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný z důvodu, že jej Komise vznáší poprvé až v řízení o kasačním opravném prostředku, je zřejmé, že Komise pouze uvádí argumentaci, která vyplývá z napadených rozsudků a týká se povahy podmínek pro uplatnění čl. 8 odst. 1 a 2 nařízení č. 1925/2006. Uvedený argument tedy nemůže obstát; obdobně viz rozsudky ze dne 29. listopadu 2007, Stadtwerke Schwäbisch Hall a další v. Komise (C‑176/06 P, nezveřejněný, EU:C:2007:730, bod 17), a ze dne 10. dubna 2014, Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise (C‑231/11 P až C‑233/11 P, EU:C:2014:256, body 101 a 102).
43– Tím jsou míněny látky uvedené v bodě 25 tohoto stanoviska.
44– Jak jsem vysvětlila v bodě 22 tohoto stanoviska, EFSA má za to, že jednoduše neexistuje žádné maximální množství, kdy ještě požívání genotoxických látek nemá škodlivé účinky a nepředstavuje riziko pro lidské zdraví. Domnívá se tedy, že pro genotoxické látky nemůže stanovit žádnou prahovou hodnotu.
45– Je třeba připomenout, že podle uvedeného ustanovení musí Komise zařadit dotčenou látku nebo složku obsahující dotčenou látku do části B přílohy III a stanovit, že její přidávání do potravin nebo její použití při výrobě potravin se povolí pouze za určitých podmínek. Ani toto ustanovení však nepředepisuje žádnou prahovou hodnotu spotřeby s tím, že přidávání uvedené látky v menším množství nevyvolá obavy o lidské zdraví, přestože „dodatečné požadavky“ spjaté se záznamy v části B přílohy III takovou prahovou hodnotu pro látky, jež jsou v ní uvedeny, stanoví. Viz například nařízení Komise (EU) 2022/2340 ze dne 30. listopadu 2022, kterým se mění příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1925/2006, pokud jde o extrakty ze zeleného čaje obsahující (-)-epigallokatechin-3-gallát (Úř. věst. 2022, L 310, s. 7).
46– V tomto ohledu viz čl. 3 bod 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. 2002, L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 463;), který definuje pojem „hodnocení rizika“ jako „vědecky podložený proces skládající se ze čtyř fází: identifikace nebezpečí, popisu nebezpečí, odhadu expozice a charakterizace rizika“. Obdobně viz též mé stanovisko ve spojených věcech Francie v. Komise a Komise v. CWS Powder Coatings a další (C‑71/23 P a C‑82/23 P, EU:C:2025:65, body 75 a 76).
47– Viz čl. 3 bod 12 nařízení č. 178/2002. Kurzivou zvýraznila autorka stanoviska.
48– Obdobně viz též sdělení Komise o zásadě předběžné opatrnosti, COM(2000) 1 final, ze dne 2 února 2000, s. 15, v němž se uvádí, že „jakmile se subjekty s rozhodovací pravomocí dozví o riziku pro životní prostředí nebo pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, které by v případě nečinnosti mohlo mít závažné důsledky, vyvstává otázka vhodných ochranných opatření. Subjekty s rozhodovací pravomocí musí pomocí strukturovaného přístupu získat co nejúplnější vědecké zhodnocení rizika pro životní prostředí, resp. pro zdraví, aby zvolily co nejvhodnější postup“.
49– Jak jsem již vysvětlila dříve v souvislosti s klasifikací látky jako škodlivé pro lidské zdraví, má Komise při přijímání opatření k řízení rizik nad rámec opatření stanovených normotvůrcem jen malý prostor pro uvážení. Viz mé stanovisko ve spojených věcech Francie v. Komise a Komise v. CWS Powder Coatings a další (C‑71/23 P a C‑82/23 P, EU:C:2025:65, bod 78).
50– Komise vznáší tento argument ve vztahu k tvrzením obsaženým v rozsudku Aloe Vera of Europe v. Komise, bodech 58 a 60; v rozsudku Aboca a další v. Komise, bodech 82 a 84; v rozsudku Ortis v. Komise, bodech 86 a 88; a v rozsudku Synadiet a další v. Komise, bodech 77 a 79.
51– Komise vznáší tento argument ve vztahu k tvrzení obsaženému v rozsudku Aloe Vera of Europe v. Komise, bodě 60; v rozsudku Aboca a další v. Komise, bodě 84; v rozsudku Ortis v. Komise, bodě 88; a v rozsudku Synadiet a další v. Komise, bodě 79.
52– V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. června 2015, Ipatau v. Rada (C‑535/14 P, EU:C:2015:407, bod 37 a citovaná judikatura), a ze dne 10. září 2024, Komise v. Irsko a další (C‑465/20 P, EU:C:2024:724, bod 390 a citovaná judikatura).
53– Viz například rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Francie a Komise v. CWS Powder Coatings a další (C‑71/23 P a C‑82/23 P, EU:C:2025:601, bod 106 a citovaná judikatura).
54– Viz bod 78 tohoto stanoviska.
55– V tomto smyslu viz článek 61 statutu Soudního dvora Evropské unie.