–

za portugalskou vládu: P. Barros da Costa, L. Ferro da Costa a M. J. Ramos, jako zmocněnkyně,

–

za španělskou vládu: A. Gavela Llopis a A. Torró Molés, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: H. Leupold, B. Rechena a J. Vondung, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 8, 12, 13 a 17 rámcového rozhodnutí Rady 2008/909/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii (Úř. věst. 2008, L 327, s. 27), ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne 26. února 2009 (Úř. věst. 2009, L 81, s. 24) (dále jen „rámcové rozhodnutí 2008/909“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci řízení týkajícího se toho, aby byl ve Španělsku vykonán evropský zatýkací rozkaz, který portugalské orgány vydaly na YX za účelem výkonu trestu odnětí svobody.

Právní rámec

Unijní právo

Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV

3

Článek 4 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. 2002, L 190, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 34), nadepsaný „Důvody, pro které je možné odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu“, v bodě 6 stanoví:

Rámcové rozhodnutí 2008/909

4

Body 5, 9 a 12 odůvodnění rámcového rozhodnutí 2008/909 uvádějí:

5

Článek 3 rámcového rozhodnutí 2008/909, nadepsaný „Účel a oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

6

Článek 4 tohoto rámcového rozhodnutí, nadepsaný „Kritéria pro postoupení rozsudku a osvědčení jinému členskému státu“, stanoví:

7

Článek 5 uvedeného rámcového rozhodnutí, nadepsaný „Postoupení rozsudku a osvědčení“, stanoví:

8

Článek 8 téhož rámcového rozhodnutí, nadepsaný „Uznání rozsudku a výkon trestu“, stanoví:

9

Článek 12 rámcového rozhodnutí 2008/909, nadepsaný „Rozhodnutí o výkonu trestu a lhůty“, v odstavci 1 stanoví:

10

Článek 13 tohoto rámcového rozhodnutí, nadepsaný „Zpětvzetí osvědčení“, stanoví:

11

Článek 17 uvedeného rámcového rozhodnutí, nadepsaný „Právo rozhodné pro výkon“, v odstavcích 1, 3 a 4 stanoví:

12

Článek 21 písm. c) až i) téhož rámcového rozhodnutí stanoví:

Rámcové rozhodnutí 2008/947/SVV

13

Článek 1 rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty (Úř. věst. 2008, L 337, s. 102), nadepsaný „Cíle a oblast působnosti“, v odstavcích 1 až 3 stanoví:

14

Článek 2 body 1, 2 a 5 rámcového rozhodnutí 2008/947 stanoví:

Portugalské právo

15

Článek 45 Código Penal (trestní zákoník), nadepsaný „Nahrazení trestu odnětí svobody peněžitým trestem“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

16

Článek 49 tohoto zákoníku, nadepsaný „Trest odnětí svobody nahrazující neuhrazený peněžitý trest“, v odstavci 3 stanoví:

Španělské právo

17

Článek 80 Código Penal (trestní zákoník) (dále jen „španělský trestní zákoník“) stanoví:

18

Článek 90 odst. 1 španělského trestního zákoníku stanoví:

Původní řízení a předběžné otázky

19

V roce 2018 Tribunal Judicial da Comarca do Porto – Juízo Local Criminal de Vila Nova de Gaia (Okresní soud v Portu – Místní trestní soud ve Vila Nova de Gaia, Portugalsko), který je předkládajícím soudem, uložil YX trest odnětí svobody v délce šesti měsíců za zkrácení daně. Podle článku 49 trestního zákoníku byl tento trest odnětí svobody následně nahrazen peněžitým trestem ve výši 180 denních sazeb. Vzhledem k tomu, že odpovídající peněžitý trest nebyl uhrazen a YX neprokázal, že mu neuhrazení nelze klást za vinu, nařídil uvedený soud výkon uvedeného trestu odnětí svobody.

20

Vzhledem k tomu, že YX mezitím přenesl své bydliště do Španělska, vydal předkládající soud dne 2. února 2022 evropský zatýkací rozkaz, aby byl YX předán za účelem výkonu téhož trestu odnětí svobody.

21

Příslušný španělský justiční orgán odmítl na základě čl. 4 bodu 6 rámcového rozhodnutí 2002/584 předat YX předkládajícímu soudu s ohledem na přenesení bydliště YX do Španělska a jeho přání vykonat trest v tomto členském státě. Uvedený orgán prohlásil, že uznává rozsudek vydaný předkládajícím soudem, a požádal příslušné španělské justiční orgány, aby jej vykonaly.

22

Dne 11. října 2023 Juzgado Central de lo Penal no 1 de Madrid (Ústřední trestní soud č. 1 v Madridu, Španělsko) odložil na základě článku 80 španělského trestního zákoníku výkon trestu odnětí svobody, o který se jedná v původním řízení, na dobu dvou let.

23

V návaznosti na toto rozhodnutí o odkladu se portugalské státní zastupitelství obrátilo na předkládající soud s návrhem, aby k Soudnímu dvoru podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

24

Předkládající soud uvádí, že příslušný orgán vykonávajícího státu je v zásadě povinen uznat odsuzující rozsudek vynesený ve vydávajícím státě (v tomto rozsudku je vydávajícím orgánem/státem ve smyslu rámcového rozhodnutí 2008/909 taktéž vystavující orgán/stát ve smyslu rámcového rozhodnutí 2002/584) a vykonat uložený trest, jehož délka a druh musí odpovídat délce a druhu stanoveným v uvedeném rozsudku.

25

Podmínky, za kterých by příslušný orgán vykonávajícího státu mohl změnit trest uložený ve vydávajícím státě, jsou podle předkládajícího soudu výslovně stanoveny v článku 8 rámcového rozhodnutí 2008/909 a příslušný orgán vykonávajícího státu každopádně nemůže změnit podstatu trestu uloženého příslušným orgánem vydávajícího státu.

26

Pokud tedy příslušný orgán vydávajícího státu neodložil výkon trestu na základě svého vnitrostátního práva, příslušný orgán vykonávajícího státu nemůže výkon trestu, k němuž byla dotyčná osoba odsouzena ve vydávajícím státě, odložit ani v případě, že to vnitrostátní právo tohoto orgánu umožňuje v případě trestů uložených ve vykonávajícím státě. Takový odklad podle předkládajícího soudu zpochybňuje cíle sledované rámcovým rozhodnutím 2008/909 a zásadu vzájemného uznávání.

27

Soudní dvůr mimoto v bodě 65 rozsudku ze dne 11. března 2020, SF (Evropský zatýkací rozkaz – Záruka vrácení do vykonávajícího státu) (C‑314/18, EU:C:2020:191), rozhodl, že článek 8 rámcového rozhodnutí 2008/909 musí být vykládán striktně.

28

Předkládající soud je dále toho názoru, že článek 17 rámcového rozhodnutí 2008/909, podle kterého se výkon trestu řídí právem vykonávajícího státu, se vztahuje pouze na opatření, která mají zajistit materiální výkon trestu odnětí svobody, a nic neumožňuje vykládat ustanovení tohoto článku v tom smyslu, že do jeho působnosti spadá rozhodnutí o odkladu výkonu trestu odnětí svobody, k němuž byla vyžádaná osoba odsouzena.

29

Kromě toho podle článků 12 a 13 tohoto rámcového rozhodnutí měl vykonávající justiční orgán informovat vydávající justiční orgán o možnosti odkladu výkonu trestu, aby na to mohl posledně uvedený orgán reagovat.

30

Podle předkládajícího soudu tyto okolnosti komplikují jeho rozhodnutí, zda pokračovat v původním řízení, nebo jej ukončit. Má za to, že existuje důvodná pochybnost ohledně výkladu a použití unijního práva, která není rozptýlena judikaturou Soudního dvora a má zásadní důsledky pro konečné řešení tohoto řízení.

31

Za těchto podmínek se Tribunal Judicial da Comarca do Porto – Juízo Local Criminal de Vila Nova de Gaia (Okresní soud v Portu – Místní trestní soud ve Vila Nova de Gaia) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

K přípustnosti předběžných otázek

32

Španělská vláda se domnívá, že skutečnosti uvedené v předkládacím usnesení neumožňují určit, v rámci kterého řízení byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podána, ani pochopit, proč jsou odpovědi Soudního dvora na předběžné otázky nezbytné pro rozhodnutí předkládajícího soudu.

33

Je pravda, že z předkládacího usnesení podle jejího názoru vyplývá, že účelem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je umožnit předkládajícímu soudu rozhodnout, zda bude pokračovat v daném řízení, nebo jej ukončí. Předkládající soud však podle všeho souhlasil s tím, že španělský soud pověřený výkonem trestu, který předkládající soud uložil, provede výkon tohoto trestu, takže je na základě zásady vzájemného uznávání vázán rozhodnutím tohoto španělského soudu.

34

I kdyby unijní právo bránilo uvedenému španělskému soudu v tom, aby v souladu se svým vnitrostátním právem odložil výkon trestu odnětí svobody uloženého předkládajícím soudem, quod non, nemělo by to vliv na rozhodnutí, které má posledně uvedený soud přijmout. Toto rozhodnutí totiž závisí výlučně na tom, co mu tentýž španělský soud sdělí podle článku 21 rámcového rozhodnutí 2008/909 ohledně výkonu trestu na základě jeho vnitrostátního práva.

35

Článek 13 tohoto rámcového rozhodnutí mimoto stanoví, že žádost o uznání a výkon uloženého trestu může být vzata zpět pouze do zahájení výkonu tohoto trestu. V projednávaném případě lze přitom odklad povolený na základě článku 80 a následujících španělského trestního zákoníku považovat pouze za způsob výkonu uvedeného trestu, k němuž dochází během tohoto výkonu.

36

Podle ustálené judikatury se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance. Soudní dvůr může odmítnout rozhodnout o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny [rozsudek ze dne 8. dubna 2025, Úřad evropského veřejného žalobce (Soudní přezkum procesních úkonů), C‑292/23, EU:C:2025:255, bod 36 a citovaná judikatura].

37

[Ve znění opraveném usnesením ze dne 30. října 2025] Jak vyplývá z bodu 30 tohoto rozsudku a jak uznává španělská vláda, předkládající soud v projednávaném případě uvádí, že odpovědi Soudního dvora na položené otázky jsou pro něj nezbytné, aby mohl rozhodnout o dalším postupu v řízení, které se týká kontroly výkonu trestu, jenž byl YX uložen. Podle jeho názoru totiž v závislosti na odpovědích Soudního dvora bude muset uvedené řízení ukončit, nebo v něm pokračovat.

38

[Ve znění opraveném usnesením ze dne 30. října 2025] V tomto ohledu se jeví, že kdyby posouzení předkládajícího soudu – jak je shrnuto v bodech 24 až 29 tohoto rozsudku a podle kterého v podstatě článek 8 rámcového rozhodnutí 2008/909 brání tomu, aby příslušný orgán vykonávajícího státu odložil výkon trestu odnětí svobody uloženého příslušným orgánem vydávajícího státu, nebo vyžaduje alespoň předchozí informaci o možnosti takového odkladu – bylo opodstatněné, uvedený soud by mohl pokračovat v původním řízení. Naopak kdyby takový odklad, jaký byl povolen v původním řízení, měl spadat – jak v podstatě tvrdí španělská vláda v argumentaci shrnuté v bodech 3 až 35 tohoto rozsudku – do působnosti článku 17 tohoto rámcového rozhodnutí, mohlo by to vést k ukončení uvedeného řízení.

39

Nejeví se tedy, že položené předběžné otázky nemají žádný vztah k realitě nebo předmětu původního řízení, nebo že nastolují hypotetický problém.

40

Z toho plyne, že předběžné otázky jsou přípustné.

K předběžným otázkám

Úvodní poznámky

41

Z předkládacího rozhodnutí nejprve vyplývá, že španělské justiční orgány odmítly na základě čl. 4 bodu 6 rámcového rozhodnutí 2002/584 výkon evropského zatýkacího rozkazu, který předkládající soud vydal za účelem výkonu trestu odnětí svobody uloženého YX, s odůvodněním, že posledně uvedený má trvalé bydliště ve Španělsku a vyjádřil přání vykonat v tomto členském státě uložený trest. Z tohoto rozhodnutí dále vyplývá, že tyto justiční orgány prohlásily, že uznávají rozsudek, kterým byl tento trest uložen, a požádaly příslušný španělský justiční orgán o jeho výkon. Z uvedeného rozhodnutí konečně vyplývá, že Juzgado Central de lo Penal no 1 de Madrid (Ústřední trestní soud č. 1 v Madridu) následně výkon uvedeného trestu odložil.

42

Z předkládacího rozhodnutí ani ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, naopak nevyplývá, že Portugalská republika jakožto stát, v němž byl vydán evropský zatýkací rozkaz na YX, souhlasila s tím, aby byl trest, jenž byl YX uložen, vykonán ve Španělsku. Na jednání před Soudním dvorem zejména nebylo možné s jistotou určit, zda příslušné portugalské orgány předaly příslušným španělským orgánům v souladu s postupem stanoveným rámcovým rozhodnutím 2008/909 osvědčení uvedené v článku 4 rámcového rozhodnutí 2008/909, jehož formulář je obsažen v příloze I tohoto rámcového rozhodnutí (dále jen „osvědčení“).

43

Je přitom třeba zdůraznit, že předání tohoto osvědčení je jednou z podmínek, které musí být splněny při převzetí výkonu trestu odnětí svobody, který byl uložen ve vydávajícím státě, vykonávajícím státem.

44

Je totiž třeba připomenout, že použití důvodu, ze kterého je možné odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu, stanoveného v čl. 4 bodě 6 rámcového rozhodnutí 2002/584 je podmíněno splněním dvou podmínek, a to zaprvé že se vyžádaná osoba zdržuje ve vykonávajícím členském státě, je jeho státním příslušníkem nebo zde má trvalé bydliště a zadruhé že se tento stát zaváže provést výkon trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody, pro které byl evropský zatýkací rozkaz vydán, v souladu se svým vnitrostátním právem [rozsudek ze dne 4. září 2025, C. J. (Výkon trestu v návaznosti na EZR), C‑305/22, EU:C:2025:665, bod 43].

45

Stran dopadu rámcového rozhodnutí 2008/909 na uplatnění důvodu, ze kterého je možné odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu, stanoveného v čl. 4 bodě 6 rámcového rozhodnutí 2002/584, je třeba připomenout, že stejně jako rámcové rozhodnutí 2002/584 konkretizuje rámcové rozhodnutí 2008/909 v oblasti trestního práva zásady vzájemné důvěry a vzájemného uznávání, a posiluje tedy justiční spolupráci v oblasti uznávání a výkonu trestních rozsudků v případech, kdy byly osoby odsouzeny k trestu odnětí svobody nebo k opatření spojenému se zbavením osobní svobody v jiném členském státě, s cílem usnadnit jejich resocializaci [rozsudek ze dne 4. září 2025, C. J. (Výkon trestu v návaznosti na EZR), C‑305/22, EU:C:2025:665, bod 45].

46

S ohledem na totožnost cíle, který je sledován na straně jedné důvodem, ze kterého je možné odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu, stanoveným v čl. 4 bodě 6 rámcového rozhodnutí 2002/584, a na straně druhé pravidly obsaženými v rámcovém rozhodnutí 2008/909, a sice usnadnit resocializaci odsouzených osob v jiném členském státě, musí justiční orgán vykonávajícího státu tato pravidla zohlednit, pokud zamýšlí tento důvod použít [rozsudek ze dne 4. září 2025, C. J. (Výkon trestu v návaznosti na EZR), C‑305/22, EU:C:2025:665, bod 47].

47

Pokud tedy vykonávající justiční orgán zamýšlí odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu vydaného za účelem výkonu trestu odnětí svobody na základě důvodu, ze kterého je možné tento výkon odmítnout, stanoveného v čl. 4 bodě 6 rámcového rozhodnutí 2002/584, řídí se uznání rozsudku, kterým byl tento trest uložen, a převzetí výkonu uvedeného trestu rámcovým rozhodnutím 2008/909 [rozsudek ze dne 4. září 2025, C. J. (Výkon trestu v návaznosti na EZR), C‑305/22, EU:C:2025:665, bod 51].

48

V této souvislosti je třeba uvést, že v rámci uplatnění důvodu, ze kterého je možné odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu, stanoveného v čl. 4 bodě 6 rámcového rozhodnutí 2002/584, je převzetí, ze strany vykonávajícího státu, výkonu trestu uloženého odsuzujícím rozsudkem vydaným ve vydávajícím státě, který byl důvodem pro vydání evropského zatýkacího rozkazu, podřízeno souhlasu tohoto vydávajícího státu v souladu s pravidly stanovenými v rámcovém rozhodnutí 2008/909 [rozsudek ze dne 4. září 2025, C. J. (Výkon trestu v návaznosti na EZR), C‑305/22, EU:C:2025:665, bod 67].

49

Tento souhlas je vyjádřen tím, že vykonávajícímu státu je podle podmínek stanovených v článku 4 rámcového rozhodnutí 2008/909 postoupen odsuzující rozsudek vydaný soudem vydávajícího státu společně s osvědčením [rozsudek ze dne 4. září 2025, C. J. (Výkon trestu v návaznosti na EZR), C‑305/22, EU:C:2025:665, bod 57].

50

Pokud tedy vykonávající justiční orgán zamýšlí odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu na základě důvodu, ze kterého je možné tento výkon odmítnout, stanoveného v čl. 4 bodě 6 rámcového rozhodnutí 2002/584, může příslušný orgán vydávajícího státu takové postoupení odmítnout, pokud se na základě objektivních okolností domnívá, že trest nebude ve vykonávajícím státě skutečně vykonán nebo že výkon tohoto trestu ve vykonávajícím státě nepřispěje k cíli resocializace vyžádané osoby po uplynutí trestu odnětí svobody, ke kterému byla odsouzena. Vydávající justiční orgán může toto postoupení odmítnout i na základě úvah souvisejících s trestněprávní politikou, která je vlastní vydávajícímu státu [rozsudek ze dne 4. září 2025, C. J. (Výkon trestu v návaznosti na EZR), C‑305/22, EU:C:2025:665, bod 72].

51

I když je tedy postoupení odsuzujícího rozsudku a osvědčení, které k němu musí být přiloženo, vydávajícím státem koncipováno jako pouhá možnost, je nutno připomenout, že zejména za účelem zajištění toho, aby nebylo ochromeno fungování evropského zatýkacího rozkazu, vyžaduje povinnost loajální spolupráce zakotvená v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci SEU dialog mezi vykonávajícími justičními orgány a vydávajícími justičními orgány. Z této zásady zejména vyplývá, že členské státy se navzájem respektují a pomáhají si při plnění úkolů vyplývajících ze Smluv [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. září 2025, C. J. (Výkon trestu v návaznosti na EZR), C‑305/22, EU:C:2025:665, bod 68].

52

Vydávající a vykonávající justiční orgány proto musí ve snaze zajistit účinnou spolupráci v trestních věcech plně využívat nástroje upravené v rámcových rozhodnutích 2002/584 a 2008/909, jako jsou konzultace předcházející postoupení odsuzujícího rozsudku vydaného soudem vydávajícího státu, jakož i osvědčení, a to s cílem podpořit vzájemnou důvěru, která je základem této spolupráce. V této souvislosti je nutno připomenout, že podle čl. 4 odst. 3 posledně uvedeného rámcového rozhodnutí jsou takové konzultace povinné, pokud je – tak jako v projednávané věci – výkon trestu zamýšlen v jiném členském státě, než je stát, jehož je dotyčná osoba státním příslušníkem, tedy v případě uvedeném v čl. 4 odst. 1 písm. c) posledně uvedeného rámcového rozhodnutí [rozsudek ze dne 4. září 2025, C. J. (Výkon trestu v návaznosti na EZR), C‑305/22, EU:C:2025:665, bod 69].

53

Pokud jde o povinnosti vydávajícího státu, je třeba zdůraznit, že tento stát musí zajistit, aby právo, které mu přiznává rámcové rozhodnutí 2008/909, nepostoupit vykonávajícímu státu odsuzující rozsudek vydaný některým z jeho soudů, jakož i osvědčení, bylo využito způsobem, který umožní účinnou spolupráci v trestních věcech a zajistí, že nebude ochromeno fungování evropského zatýkacího rozkazu a vzájemné uznávání rozsudků v trestních věcech za účelem jejich výkonu v jiném členském státě [rozsudek ze dne 4. září 2025, C. J. (Výkon trestu v návaznosti na EZR), C‑305/22, EU:C:2025:665, bod 71].

54

Bude tedy na předkládajícím soudu, aby se ujistil, že příslušný portugalský orgán udělil v projednávaném případě požadovaný souhlas v souladu s podmínkami stanovenými v rámcovém rozhodnutí 2008/909, a pokud by tomu tak nebylo, bude muset ověřit, zda účinná spolupráce se španělskými vykonávajícími justičními orgány vyžaduje, aby daný orgán tento souhlas udělil.

55

Jestliže není z jakéhokoli důvodu, včetně toho, že nebyly dodrženy podmínky a postupy stanovené v rámcovém rozhodnutí 2008/909, možné, aby vykonávající stát skutečně převzal výkon trestu, ze zásady vzájemného uznávání vyplývá, že k tomu, aby se zabránilo beztrestnosti vyžádané osoby, musí být evropský zatýkací rozkaz vykonán [rozsudek ze dne 4. září 2025, C. J. (Výkon trestu v návaznosti na EZR), C‑305/22, EU:C:2025:665, bod 70].

56

Naproti tomu v případě, že bylo osvědčení příslušnými portugalskými orgány předáno příslušným španělským orgánům v souladu s podmínkami stanovenými rámcovým rozhodnutím 2008/909, čímž byl vyjádřen souhlas vydávajícího státu s tím, aby byl trest uložený YX vykonán ve vykonávajícím státě, což v konečném důsledku musí ověřit předkládající soud, je třeba odpovědět na položené otázky.

K první až třetí předběžné otázce

57

Podstatou první až třetí předběžné otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 8 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909 musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby v případě, že příslušný justiční orgán vykonávajícího státu odmítl na základě čl. 4 bodu 6 rámcového rozhodnutí 2002/584 výkon evropského zatýkacího rozkazu, který příslušný justiční orgán vydávajícího státu vydal za účelem výkonu trestu odnětí svobody, a příslušný justiční orgán vykonávajícího státu se zavázal tento trest vykonat, jiný příslušný justiční orgán vykonávajícího státu následně na základě svého vnitrostátního práva výkon uvedeného trestu odložil.

58

Článek 8 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909 stanoví, že pokud se – stejně jako v projednávaném případě – příslušný orgán vykonávajícího státu rozhodne neuplatnit jeden z důvodů pro odmítnutí uznání nebo výkonu stanovených v článku 9 tohoto rámcového rozhodnutí, uzná rozsudek postoupený v souladu s článkem 4 a postupem podle článku 5 uvedeného rámcového rozhodnutí a neprodleně přijme veškerá opatření nezbytná pro výkon trestu.

59

Podle čl. 8 odst. 2 a 3 rámcového rozhodnutí 2008/909 jsou přeměny trestu možné pouze tehdy, pokud jsou délka nebo druh trestu neslučitelné s právem vykonávajícího státu.

60

Tento článek tedy pro přeměnu trestu, který byl uložen ve vydávajícím státě, příslušným orgánem vykonávajícího členského státu stanoví striktní podmínky, které představují jediné výjimky ze základní povinnosti uvedeného orgánu, kterou má na základě čl. 8 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí, tedy povinnosti uznat rozsudek, který mu byl předán, a zajistit výkon trestu, jehož délka a druh odpovídají délce a druhu trestu stanoveným v rozsudku vyneseném ve vydávajícím státě [rozsudek ze dne 8. listopadu 2016, Ogňanov, C‑554/14, EU:C:2016:835, bod 36, a rozsudek ze dne 11. března 2020, SF (Evropský zatýkací rozkaz – Záruka vrácení do vykonávajícího státu), C‑314/18, EU:C:2020:191, bod 65].

61

V projednávaném případě je nesporné, že o opatření spočívajícím v odkladu výkonu trestu odnětí svobody uloženého předkládajícím soudem nebylo příslušným justičním orgánem vykonávajícího státu rozhodnuto z důvodu neslučitelnosti druhu nebo délky trestu a právní úpravy tohoto členského státu, takže toto opatření nelze v žádném případě považovat za přeměnu trestu, která je možná podle čl. 8 odst. 2 a 3 rámcového rozhodnutí 2008/909.

62

Předkládající soud, portugalská vláda a Evropská komise jsou toho názoru, že odklad výkonu trestu odnětí svobody, o který se jedná v původním řízení, spadá do působnosti čl. 8 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909, a může jej proto povolit pouze předkládající soud, který je příslušným orgánem vydávajícího státu.

63

Španělská vláda naproti tomu tvrdí, že ze španělského trestního zákoníku vyplývá, že takový odklad, jaký byl povolen v původním řízení, patří do oblasti výkonu trestů, a tudíž do působnosti čl. 17 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí.

64

Z tohoto ustanovení vyplývá, že výkon trestu podle toho rámcového rozhodnutí se řídí právem vykonávajícího státu, jakmile je odsouzený předán příslušným orgánům tohoto státu, a pouze tyto orgány jsou v zásadě příslušné rozhodovat o postupech pro výkon trestu a stanovit veškerá s tím související opatření, včetně důvodů pro předčasné nebo podmíněné propuštění. Toto ustanovení se tedy vztahuje na opatření, která mají zaručit materiální výkon trestu odnětí svobody a zajistit resocializaci odsouzeného [rozsudek ze dne 15. dubna 2021, AV (Souhrnný rozsudek), C‑221/19, EU:C:2021:278, bod 39].

65

Jak uvedla generální advokátka v bodech 26 a 27 svého stanoviska, je tedy třeba určit, zda takový odklad výkonu trestu odnětí svobody, o jaký se jedná v původním řízení, musí být považován za změnu odsuzujícího rozsudku, přičemž v takovém případě by čl. 8 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909 bránil tomu, aby příslušný orgán vykonávajícího státu povolil takový odklad, nebo za součást výkonu uvedeného rozsudku, přičemž v takovém případě by čl. 17 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí umožňoval tomuto orgánu takový odklad povolit.

66

V této souvislosti je třeba připomenout, že pro výklad ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu jak jeho znění a cíl, tak jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 1. října 2014, E., C‑436/13, EU:C:2014:2246, bod 37).

67

Pokud jde zaprvé o znění čl. 8 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909, žádné z těchto ustanovení se výslovně netýká případu, kdy příslušný orgán vykonávajícího státu odloží výkon trestu odnětí svobody uloženého příslušným orgánem vydávajícího státu. Toto znění mimoto neumožňuje určit, zda je takové opatření spočívající v odkladu v rozporu s povinností vykonávajícího členského státu uznat rozsudek a vykonat trest, stanovenou v prvním z těchto ustanovení, anebo spadá pod pojem „postupy pro výkon trestu“ ve smyslu druhého z těchto ustanovení.

68

Pokud jde na druhém místě o kontextuální výklad, je třeba zaprvé vyložit pojem „postupy pro výkon trestu“ uvedený v čl. 17 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909 s přihlédnutím k odstavcům 3 a 4 tohoto článku a článku 13 tohoto rámcového rozhodnutí.

69

Článek 17 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/909 stanoví, že příslušný orgán vykonávajícího státu je povinen informovat na žádost příslušný orgán vydávajícího státu o platných pravidlech pro možné předčasné nebo podmíněné propuštění a vydávající stát může souhlasit s použitím takových pravidel nebo může vzít osvědčení zpět.

70

Podle článku 13 tohoto rámcového rozhodnutí musí ke zpětvzetí osvědčení od vykonávajícího státu dojít před zahájením výkonu trestu.

71

Kromě toho čl. 17 odst. 4 uvedeného rámcového rozhodnutí uvádí, že členské státy mohou stanovit, že jakékoli rozhodnutí o předčasném nebo podmíněném propuštění může rovněž zohlednit pravidla vnitrostátního práva uvedená vydávajícím státem, podle kterých má osoba po určité době nárok na předčasné nebo podmíněné propuštění.

72

Zatímco tedy čl. 17 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909 stanoví, že příslušné orgány vykonávajícího státu mají výlučnou pravomoc, pokud jde o veškeré postupy pro výkon trestu a veškerá s tím související opatření, mezi něž patří předčasné nebo podmíněné propuštění, odstavce 3 a 4 tohoto článku stanoví ve prospěch příslušného orgánu vydávajícího státu právo být na žádost informován o platných pravidlech vykonávajícího státu týkajících se možného předčasného nebo podmíněného propuštění a právo vzít zpět osvědčení, jakož i možnost sdělit podmínky vydávajícího státu pro předčasné nebo podmíněné propuštění za účelem jejich zohlednění příslušným orgánem vykonávajícího státu.

73

V této souvislosti je třeba uvést, že na rozdíl od předčasného nebo podmíněného propuštění, k němuž dochází až po výkonu části trestu odnětí svobody, a který tedy jeho výkon odkládá pouze částečně, odklad výkonu trestu odnětí svobody uloženého příslušným justičním orgánem vydávajícího státu, povolený justičním orgánem vykonávajícího státu, před jakýmkoli skutečným výkonem tohoto trestu, znamená odklad celého uvedeného trestu.

74

Výsady, které čl. 17 odst. 3 a 4 rámcového rozhodnutí 2008/909 přiznává příslušnému orgánu vydávajícího členského státu, by se tedy měly a fortiori vztahovat na takové opatření. Jak přitom vyplývá z předchozích bodů, unijní normotvůrce tyto výsady stanovil pouze ve vztahu k podmínkám předčasného nebo podmíněného propuštění.

75

V souladu s tím, co uvedla generální advokátka v bodě 55 svého stanoviska, je tedy třeba mít za to, že odstavce 3 a 4 článku 17 rámcového rozhodnutí 2008/909 hovoří ve prospěch toho, že na odklad výkonu trestu odnětí svobody uloženého vydávajícím justičním orgánem, který povolil vykonávající justiční orgán, se nevztahuje odstavec 1 tohoto článku.

76

Zadruhé, jak tvrdí Komise, tento výklad je podpořen rámcovým rozhodnutím 2008/947, které se týká mimo jiné uznávání rozsudků a rozhodnutí o probaci, jelikož v prvé řadě se podle jeho čl. 1 odst. 3 písm. a) oblast působnosti tohoto rámcového rozhodnutí a oblast působnosti rámcového rozhodnutí 2008/909 vzájemně vylučují.

77

Jak dále vyplývá z čl. 2 bodu 2 rámcového rozhodnutí 2008/947, „podmíněným trestem“ se rozumí „trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením osobní svobody, jejichž výkon se při vynesení rozsudku zcela nebo částečně podmíněně odkládá za současného uložení jednoho nebo více probačních opatření“, a „[t]ato probační opatření mohou být stanovena buď v samotném rozsudku, nebo v samostatném rozhodnutí o probaci vydaném příslušným orgánem“.

78

Konečně čl. 2 body 1 a 5 tohoto rámcového rozhodnutí upřesňuje, že rozsudek a případně samostatné rozhodnutí o probaci jsou vydávány příslušným orgánem vydávajícího státu.

79

Okolnost, že se na rozsudky, které samy ukládají odklad výkonu trestu odnětí svobody nebo jsou k nim připojena samostatná rozhodnutí o probaci, vztahuje jiné rámcové rozhodnutí než rámcové rozhodnutí 2008/909, tedy potvrzuje, že otázka, zda má být odklad výkonu trestu odnětí svobody povolen, spadá podle systematiky těchto dvou rámcových rozhodnutí do pravomoci příslušného orgánu vydávajícího státu, a je tedy součástí rozsudku, který má být uznán, a nikoli výkonu uvedeného rozsudku a pravomoci příslušného orgánu vykonávajícího státu.

80

Pokud jde na třetím místě obecně o cíle rámcového rozhodnutí 2008/909 a konkrétně o cíle jeho článků 8 a 17, z čl. 3 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí vyplývá, že účelem tohoto rámcového rozhodnutí je stanovení pravidel, podle nichž členský stát, s cílem usnadnit resocializaci odsouzené osoby, uznává rozsudky a provádí výkon trestů.

81

V této souvislosti bod 5 odůvodnění uvedeného rámcového rozhodnutí upřesňuje, že vztahy mezi členskými státy jsou charakterizované zvláštní vzájemnou důvěrou v právní systémy ostatních členských států a tyto vztahy odůvodňují, aby vykonávající stát mohl uznávat rozhodnutí, která byla přijata orgány vydávajícího státu. Cílem téhož rámcového rozhodnutí je tedy posílit spolupráci mezi členskými státy, pokud jde o výkon rozsudků v trestních věcech, zejména v případech, kdy byl vůči občanům Unie vynesen trestní rozsudek a byli v jiném členském státě odsouzeni k trestu odnětí svobody nebo k opatření spojenému se zbavením osobní svobody.

82

Kromě toho podle bodu 9 odůvodnění rámcového rozhodnutí 2008/909 má výkon trestu ve vykonávajícím státě zvýšit možnost resocializace odsouzené osoby a v souvislosti s ujištěním se o tom, že výkon trestu vykonávajícím státem poslouží tomuto účelu, má příslušný orgán vydávajícího státu vzít v úvahu takové okolnosti jako například spojení dané osoby s vykonávajícím státem, skutečnost, zda jej považuje za místo, kde má rodinné, jazykové, kulturní, společenské nebo ekonomické a jiné vazby na vykonávající stát.

83

Z toho plyne, že je především na příslušném orgánu vydávajícího státu, aby provedl posouzení nezbytná pro zhodnocení vyhlídek na resocializaci odsouzené osoby v dotčených členských státech a vztahy mezi členskými státy, charakterizované zvláštní vzájemnou důvěrou v právní systémy ostatních členských států, odůvodňují, aby vykonávající stát mohl se souhlasem vydávajícího státu uznat rozhodnutí, která byla přijata orgány vydávajícího státu, za účelem jejich výkonu.

84

Jak přitom v podstatě uvedla generální advokátka v bodech 65 až 67 svého stanoviska, možnost vykonávajícího státu přeměnit nad rámec případů výslovně stanovených v článcích 8 a 17 rámcového rozhodnutí 2008/909 trest uložený ve vydávajícím státě nebo podmínky jeho výkonu by mohla narušit tuto zvláštní vzájemnou důvěru, a byla by tudíž v rozporu s cílem posílit spolupráci mezi členskými státy, pokud jde o výkon rozsudků v trestních věcech.

85

Tyto články 8 a 17 tedy hrají zásadní roli při sledování tohoto cíle, když pro účely uznávání a výkonu rozsudků v trestních věcech upřesňují rozsah a meze pravomocí přiznaných příslušným orgánům vykonávajícího státu.

86

S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že odklad výkonu trestu odnětí svobody spadá do působnosti článku 8 rámcového rozhodnutí 2008/909, a nemůže být proto povolen příslušným orgánem vykonávajícího státu na základě článku 17 tohoto rámcového rozhodnutí.

87

Jak tvrdí Komise, plyne z toho, že ve věci v původním řízení je třeba mít za to, že pro účely použití rámcového rozhodnutí 2008/909 nebyl výkon trestu, který předkládající soud uložil YX, dosud zahájen, takže podle článku 13 tohoto rámcového rozhodnutí může příslušný orgán vydávajícího státu ještě vzít zpět případně předané osvědčení a požádat o předání YX za účelem výkonu tohoto trestu.

88

Tento závěr není vyvrácen skutečností, že Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že rozhodnutí, kterým byl zrušen podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody z důvodu, že dotyčná osoba porušila objektivní podmínku spojenou s tímto odkladem, nepředstavuje „rozhodnutí“ ve smyslu článku 4a rámcového rozhodnutí 2002/584, neboť ponechává beze změny trest uložený takovým rozhodnutím, pokud jde o jeho druh i výši, a orgán pověřený rozhodnutím o takovém zrušení nemá opětovně přezkoumávat meritum věci, která vedla k tomuto odsouzení v trestním řízení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2017, Ardic, C‑571/17 PPU, EU:C:2017:1026, body 77 a 78, a rozsudek ze dne 23. března 2023, Minister for Justice and Equality (Zrušení podmíněného odkladu), C‑514/21 a C‑515/21, EU:C:2023:235, body 53 a 54].

89

Je totiž třeba nejprve uvést, že judikatura vycházející z rozsudků citovaných v předchozím bodě se týká výkladu rámcového rozhodnutí 2002/584, a nikoli výkladu rámcového rozhodnutí 2008/909.

90

[Ve znění opraveném usnesením ze dne 30. října 2025] Dále je třeba poznamenat, že ve věcech, v nichž byly vydány uvedené rozsudky, byly různé odklady výkonu trestů odnětí svobody povoleny příslušným orgánem vydávajícího státu v rámci odsuzujících rozsudků. Jak je přitom uvedeno v bodech 76 až 79 tohoto rozsudku, uznání a výkon takových rozsudků nespadají do působnosti rámcového rozhodnutí 2008/909, ale do působnosti rámcového rozhodnutí 2008/947.

91

Konečně, jak v podstatě uvedla generální advokátka v bodě 72 svého stanoviska, skutečnost, že zrušení odkladu výkonu trestu odnětí svobody z důvodu, že dotyčná osoba porušila objektivní podmínku spojenou s tímto odkladem, může být součástí výkonu uloženého trestu, nutně neznamená, že rozhodnutí o tom, zda je v daném případě třeba povolit odklad výkonu trestu odnětí svobody, či nikoli, má stejnou povahu.

92

S ohledem na výše uvedené je třeba na první až třetí předběžnou otázku odpovědět, že čl. 8 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909 musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby v případě, že příslušný justiční orgán vykonávajícího státu odmítl na základě čl. 4 bodu 6 rámcového rozhodnutí 2002/584 výkon evropského zatýkacího rozkazu, který příslušný justiční orgán vydávajícího státu vydal za účelem výkonu trestu odnětí svobody, a příslušný justiční orgán vykonávajícího státu se zavázal tento trest vykonat, odložil jiný příslušný justiční orgán vykonávajícího státu následně na základě svého vnitrostátního práva výkon uvedeného trestu.

Ke čtvrté předběžné otázce

93

Vzhledem k odpovědím na první až třetí předběžnou otázku není namístě na čtvrtou předběžnou otázku odpovídat.

K nákladům řízení

94

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.