<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-608/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CJ0608</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:865">EU:C:2020:865</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>10</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>10</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20201028">28. 10. 2020</DATE> – věc C‑608/19</HT></P><P>INAIL</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek soudního dvora</HT> (osmého senátu)</P><P><DATE ISO="20201028">28. října 2020</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: italština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Státní podpory</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 1407/2013</KEYWORD><KEYWORD>Článek 3</KEYWORD><KEYWORD>Podpora <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT></KEYWORD><KEYWORD>Článek 6</KEYWORD><KEYWORD>Dohled</KEYWORD><KEYWORD>Podniky, které překročí strop <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> z důvodu kumulace s dříve získanými podporami</KEYWORD><KEYWORD>Možnost vybrat si mezi snížením nebo vzdáním se předchozí podpory za účelem dodržení stropu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT></KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑608/19,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie) ze dne <DATE ISO="20190620">20. června 2019</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20190812">12. srpna 2019</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Istituto nazionale per l’ assicurazione contro gli infortuni sul lavoro (INAIL)</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Zennaro Giuseppe Legnami Sas di Zennaro Mauro &amp; C.,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),</P><P>ve složení N. Wahl (zpravodaj), předseda senátu, F. Biltgen a L. S. Rossi, soudci,</P><P>generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: R. Schiano, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20200625">25. června 2020</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za Zennaro Giuseppe Legnami Sas di Zennaro Mauro &amp; C. A. Santorem a A. Cevesem, avvocati,</P></ITEM><ITEM><P>za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s G. M. De Socio a F. Severi, avvocati dello Stato,</P></ITEM><ITEM><P>za řeckou vládu K. Boskovitsem a V. Karra, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za lotyšskou vládu V. Soņeca a K. Pommere, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi F. Tomat a G. Bragou da Cruz, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><?PAGE NO="2"?><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 3 a 6 nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne <DATE ISO="20131218">18. prosince 2013</DATE> o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="352" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 352, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Istituto nazionale per l’assicurazione contro gli infortuni sul lavoro (Národní institut pojištění proti pracovním úrazům, Itálie) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>INAIL<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) a společností Zennaro Giuseppe Legnami Sas di Zennaro Mauro &amp; C. (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>společnost Zennaro<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), ve věci odmítnutí INAIL vyplatit finanční prostředky poskytnuté společnosti Zennaro z důvodu, že to vede k překročení stropu <FT TYPE="NUMBER">200000</FT> eur za tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období stanovená čl. 3 odst. 2 nařízení č. 1407/2013 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>strop <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT><QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Body 3, 10, 21 a 22 odůvodnění nařízení č. 1407/2013 uvádějí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><GR.CONSID><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>(3)</NO.P><TXT>Je vhodné zachovat strop ve výši <FT TYPE="NUMBER">200000</FT> EUR pro výši podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, kterou na jednotlivý členský stát může obdržet jeden podnik v kterémkoli tříletém období. Tento strop je nutný i nadále k zajištění toho, aby žádné opatření spadající do působnosti tohoto nařízení nemohlo být považováno za ovlivňující obchod mezi členskými státy a/nebo narušující hospodářskou soutěž nebo hrozící tímto narušením.</TXT><P>[…]</P></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(10)</NO.P><TXT>Období tří let, které je třeba vzít v úvahu pro účely tohoto nařízení, by mělo být posuzováno průběžně, takže při každém novém přidělení podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> je potřeba vzít v úvahu celkovou výši poskytnuté podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> v dotčeném jednoletém účetním období a během předchozích dvou jednoletých účetních období.</TXT><P>[…]</P></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(21)</NO.P><TXT>Komise má povinnost zajistit, aby byla dodržena pravidla státní podpory, a v souladu se zásadou spolupráce stanovenou v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii by členské státy měly plnění tohoto úkolu usnadnit tím, že pomocí vhodných mechanismů zajistí, aby celková výše podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> udělené podle pravidla <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> jednomu podniku nepřesáhla celkový povolený strop. Proto je třeba, aby členské státy při poskytnutí podpory de <HT TYPE="ITALIC">minimis</HT> informovaly dotyčný podnik o výši poskytnuté podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> a o povaze této podpory s výslovným odkazem na toto nařízení. Od členských států by mělo být požadováno, aby sledovaly poskytnuté podpory, a tím zajistily, že příslušné stropy nejsou překročeny a že pravidla kumulace jsou dodržena. Ke splnění této povinnosti by měl dotčený členský stát před poskytnutím takové podpory obdržet od podniku prohlášení o ostatních podporách de <HT TYPE="ITALIC">minimis</HT>, na které se vztahuje toto nařízení nebo jiná nařízení o podpoře <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> a které tento podnik získal během daného jednoletého účetního období a předcházejících dvou jednoletých účetních období. Členské státy by měly mít alternativně možnost zřídit centrální registr, který by obsahoval úplné informace o poskytnutých podporách <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> a zajišťovat kontrolu, že žádné nové poskytnutí podpory nepřekračuje příslušný strop.</TXT></NP></CONSID><?PAGE NO="3"?><CONSID><NP><NO.P>(22)</NO.P><TXT>Před poskytnutím každé nové podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> by členský stát měl ověřit, zda nová podpora <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> nepřekročí strop podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> […]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP></CONSID></GR.CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 3 tohoto nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Podpora <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT><QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Má se za to, že opatření podpory nesplňují všechna kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a proto jsou vyňata z oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy, jestliže splňují podmínky stanovené v tomto nařízení.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Celková výše podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, kterou členský stát poskytne jednomu podniku, nesmí za libovolná tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období překročit <FT TYPE="NUMBER">200000</FT> EUR.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Podpora <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> se považuje za poskytnutou v okamžiku, kdy podnik získá podle platného vnitrostátního právního režimu na podporu právní nárok, a to bez ohledu na to, kdy byla podpora <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> danému podniku vyplacena.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Stropy stanovené v odstavci 2 se uplatní nezávisle na formě podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> a jejím sledovaném cíli […]. Doba tří jednoletých účetních období bude stanovena podle účetního období používaného podnikem v příslušném členském státě.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Podpora je pro účely stropů stanovených v odstavci 2 vyjádřena jako grant v hotovosti. U všech použitých částek se jedná o hrubé částky, tj. před srážkou daně nebo jiného poplatku. Je-li podpora poskytnuta jinak než formou grantu, stanoví se její výše jako hrubý grantový ekvivalent podpory.</ALINEA><ALINEA>Podpora splatná v několika splátkách se diskontuje na svou hodnotu v okamžiku poskytnutí. Úroková sazba, která se použije pro účely diskontace, je diskontní sazba platná v době, kdy byla podpora poskytnuta.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.007"><NO.PARAG>7.</NO.PARAG><ALINEA>Jestliže by v důsledku poskytnutí nové podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> došlo k překročení příslušného stropu stanoveného v odstavci 2, výhody tohoto nařízení se na tuto novou podporu nevztahují.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 6 uvedeného nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Sledování<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Jestliže členský stát hodlá poskytnout některému podniku podporu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> podle tohoto nařízení, písemně jej informuje o navrhované výši podpory vyjádřené jako hrubý grantový ekvivalent a o charakteru <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> této podpory, […]. Před udělením podpory si musí členský stát též vyžádat od daného podniku prohlášení v písemné či elektronické podobě o jakýchkoli dalších podporách <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, na které se vztahuje toto nařízení nebo jiná nařízení o podpoře <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> a které tento podnik obdržel v předchozích dvou jednoletých účetních obdobích a v současném jednoletém účetním období.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Má-li členský stát k dispozici centrální registr podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> obsahující úplné informace o všech podporách <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, které poskytl kterýkoli orgán daného členského státu, odstavec 1 se nepoužije od okamžiku, kdy registr zahrne tři jednoletá účetní období.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Členský stát poskytne novou podporu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> v souladu s tímto nařízením teprve po přezkoumání, zda nová podpora nezvýší celkovou částku podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, kterou dotyčný podnik obdržel, nad příslušný strop stanovený v čl. 3 odst. 2 a zda jsou splněny veškeré podmínky stanovené v tomto nařízení.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="4"?><PARAG IDENTIFIER="006.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zaznamenávají a shromažďují veškeré informace týkající se použití tohoto nařízení. Tyto záznamy musí obsahovat všechny informace nezbytné k doložení toho, že byly splněny podmínky tohoto nařízení. Záznamy o individuálních podporách <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> se archivují po dobu deseti jednoletých účetních období ode dne jejich poskytnutí. Záznamy týkající se určitého režimu podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> se archivují po dobu deseti jednoletých účetních období ode dne, kdy byla v rámci tohoto režimu poskytnuta poslední jednotlivá podpora.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Na písemnou žádost poskytne dotyčný členský stát Komisi […] všechny informace, které Komise považuje za nezbytné k posouzení toho, zda byly splněny podmínky tohoto nařízení, zejména celková výše podpory de minimis, kterou podnik obdržel […]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Společnost Zennaro vykonává činnost v odvětví dřevařství a výrobků ze dřeva. Dne <DATE ISO="20140616">16. června 2014</DATE> podala tato společnost k INAIL žádost o finanční prostředky směřující k poskytnutí grantu stanoveného v rámcovém veřejném oznámení INAIL z roku 2013, jehož předmětem byly <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>pobídky pro podniky k provádění činností v oblasti zdraví a bezpečnosti při práci<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>veřejné oznámení<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Postup týkající se výzvy k předkládání projektů, upravený v tomto veřejném oznámení, stanovil čtyři fáze, a sice zaprvé telematické zaslání žádostí, zadruhé zaslání dokumentace, která finalizuje žádost, zatřetí ověření předaných údajů ze strany INAIL a schválení žádosti, jakož i konečně začtvrté šetření a vypracování zprávy umožňující skutečné vyplacení grantu. V průběhu posledně uvedené fáze měl podnik předložit prohlášení zvané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/><HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT><QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> prokazující jeho způsobilost k získání grantu v požadované výši. Bez takové způsobilosti musí být podpory, které mu byly přiznány, zrušeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20141030">30. října 2014</DATE> oznámil INAIL společnosti Zennaro schválení projektu ve výši <FT TYPE="NUMBER">130000</FT> eur, spolu s možností získat zálohu ve výši <FT TYPE="NUMBER">65000</FT> eur, o kterou bylo skutečně požádáno, s výhradou předchozího předložení bankovní záruky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>V průběhu postupu však vyšlo najevo, že dne <DATE ISO="20140801">1. srpna 2014</DATE> schválil Regione Veneto (region Benátsko, Itálie) ve prospěch společnosti Zennaro, která byla sdružena s jinými podniky v dočasném sdružení, jiný grant v celkové výši <FT TYPE="DECIMAL">64483,91</FT> eura, který jí byl vyplacen. Tato společnost kromě toho získala rovněž další veřejné finanční prostředky ve výši <FT TYPE="DECIMAL">18985,26</FT> eura. Předkládající soud uvádí, že připočtení těchto dvou částek k částce <FT TYPE="NUMBER">130000</FT> eur, kterou povolil INAIL, by vedlo k částce <FT TYPE="DECIMAL">213469,17</FT> eura a znamenalo by překročení stropu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20150612">12. června 2015</DATE> se společnost Zennaro obrátila na INAIL s otázkou, zda je pro účely zabránění takovému překročení třeba buď snížit výši grantu ve fázi vypracování zprávy, nebo předložit variantu projektu, kterou se sníží náklady plánovaného projektu, a v důsledku toho i výše grantu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že společnost Zennaro neobdržela odpověď na tento dopis, rozhodla se dopisem ze dne <DATE ISO="20150812">12. srpna 2015</DATE> pro druhé řešení, přičemž INAIL předložila variantu projektu, která snížila celkové náklady na <FT TYPE="DECIMAL">171386,40</FT> eura, a v důsledku toho snížila výši grantu na <FT TYPE="DECIMAL">111401,16</FT> eura.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Rozhodnutími ze dne <DATE ISO="20151005">5. října</DATE> a <DATE ISO="20151118">18. listopadu 2015</DATE> INAIL sice prohlásil tuto variantu projektu za přípustnou z technického hlediska, avšak měl za to, že nemůže přiznat společnosti Zennaro tyto finanční prostředky, přičemž vyloučil možnost je poskytnout částečně, ledaže by se tato společnost zcela vzdala předchozích finančních prostředků. Ve druhém rozhodnutí tak INAIL uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>grant může být vyplacen pouze za podmínky, že se podnik vzdá dřívějšího grantu poskytnutého jiným subjektem<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Společnost Zennaro tedy podala k Tribunale amministrativo regionale per il Veneto (regionální správní soud pro Benátsko, Itálie) žalobu znějící na zrušení rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20151118">18. listopadu 2015</DATE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Certifikovaným e-mailem ze dne <DATE ISO="20160427">27. dubna 2016</DATE> zaslala společnost Zennaro INAIL dokumentaci prokazující, že se vzdala grantu vyplaceného regionem Benátsko ve výši <FT TYPE="NUMBER">15000</FT> eur, který byl přerozdělen ostatním členům dočasného sdružení, čímž tedy prokázala, že obdržené státní podpory nepřekročily strop <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20160606">6. června 2016</DATE> INAIL potvrdil, že z důvodu výše požadovaného grantu nemůže tento grant vyplatit, jelikož součet tří veřejných finančních prostředků by tak překročil strop <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> a částečné vyplacení grantu by bylo v rozporu s čl. 3 odst. 7 nařízení č. 1407/2013. INAIL vzal na vědomí skutečnosti prokazující vzdání se dřívějšího regionálního grantu a jeho přerozdělení ostatním členům dočasného sdružení, avšak zároveň zpochybnil jejich relevanci, přičemž upřesnil, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>se nezdá, že by se tento podnik vzdal dříve obdrženého grantu a vrátil jej subjektu, který jej vyplatil, a [že] jeho přerozdělení mezi členy dočasného sdružení je irelevantní<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>. Z těchto důvodů INAIL požádal o vrácení již zaplacené zálohy ve výši <FT TYPE="NUMBER">65000</FT> eur, pod pohrůžkou žádosti o plnění z bankovní záruky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160626">26. června 2016</DATE> se společnost Zennaro v rámci dodatečných žalobních důvodů domáhala rovněž zrušení rozhodnutí INAIL ze dne <DATE ISO="20160606">6. června 2016</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20160907">7. září 2016</DATE> vyhověl Tribunale amministrativo regionale per il Veneto (regionální správní soud pro Benátsko) žalobě společnosti Zennaro s ohledem na názor vyjádřený generálním ředitelstvím pro hospodářskou soutěž Evropské komise (GŘ COMP) v odpověď na otázku, kterou mu položila společnost Zennaro ohledně výkladu čl. 3 odst. 7 nařízení č. 1407/2013. Ve své odpovědi GŘ COMP uvedlo, že grant může být přiměřeně snížen veřejným subjektem pověřeným jeho vyplácením, aby se dodržel strop <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, a že je věcí vnitrostátních orgánů, aby si zvolily výhodnější možnost, jelikož obě řešení – řešení poměrného snížení a řešení úplného zamítnutí grantu – jsou teoreticky v souladu s tímto nařízením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Podle tohoto soudu tak <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>výklad čl. 3 odst. 7 nařízení č. 1407/2013 poskytnutý [INAIL] ohledně nepřípustnosti snížení finančních prostředků ve výši části grantu přesahující strop stanovený uvedeným nařízením na <FT TYPE="NUMBER">200000</FT> eur, i když je teoreticky v souladu s unijní právní úpravou v oblasti podpor <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, by musel být k tomu, aby se mohl v projednávané věci řádně použít, výslovně stanoven ve [veřejném oznámení]<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, zejména za účelem ochrany legitimního očekávání účastníků. Měl tak za to, že omezení, která namítl INAIL, byla naopak nepředvídatelná s ohledem na kritéria uvedená ve veřejném oznámení a mohla být „vyvrácena s ohledem na výklad unijní právní úpravy, který je méně restriktivní z formálního hlediska a soudržnější s cílem [veřejného oznámení], kterým je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>podnítit podniky, aby realizovaly projekty směřující ke zlepšení úrovně zdraví a bezpečnosti při práci<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>INAIL podal proti tomuto rozsudku odvolání ke Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>INAIL tvrdí, přičemž se opírá zejména o znění ustanovení čl. 3 odst. 2, 4 a 7 nařízení č. 1407/2013 ve vzájemném spojení, že podpora <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> musí být považována za poskytnutou v okamžiku, kdy na ní podnik získá právní nárok, a to bez ohledu na to, kdy byla skutečně vyplacena. Tato ustanovení obsahují kategorické požadavky přímo použitelné ve vnitrostátním právním řádu. V důsledku toho musí být dodržení stropu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> ověřeno v okamžiku poskytnutí grantu, tedy v projednávaném případě ve fázi schválení žádosti. Případné opravy ze strany žadatele tedy musí být provedeny v průběhu této fáze.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Společnost Zennaro zpochybňuje výklad zastávaný INAIL. Zaprvé tvrdí, že ustanovení veřejného oznámení jsou jediná použitelná ustanovení, jelikož z čl. 3 odst. 4 nařízení č. 1407/2013 vyplývá, že je věcí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>platného vnitrostátního právního režimu<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> určit okamžik, ke kterému <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>podnik získá na podporu právní nárok<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>. Zadruhé tvrdí, že čl. 6 odst. 5 tohoto nařízení, který se týká povinnosti členského státu sdělit Komisi veškeré informace, které Komise považuje za nezbytné, se vztahuje na všechny podpory, které podnik skutečně obdržel, a nikoli pouze na podpory poskytnuté na základě prvního aktu o poskytnutí podpory. Konečně zatřetí má za to, že právní úprava v oblasti podpor <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> nebyla<?PAGE NO="6"?> přijata s cílem penalizovat podniky, ale snížit administrativní zátěž v případě podpor v omezené výši, a že restriktivní výklad navrhovaný INAIL by vedl k sankčnímu uplatňování, které by bylo v rozporu s duchem této právní úpravy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Předkládající soud je toho názoru, že oba výklady navrhované účastníky původního řízení mohou být přijaty. Zaprvé výklad, kterého se dovolává INAIL, je příznivější pro plynulý průběh řízení, jelikož podmínky přístupu ke grantu by byly zkoumány pouze v okamžiku schválení žádosti. Zadruhé výklad, kterého se dovolává společnost Zennaro, umožňuje široké otevření podmínek přístupu ke grantu, a to i pro soutěžitele, kteří jelikož ještě nemají jistotu o jeho schválení, nemohou změnit svou žádost tak, aby nepřekročili strop. Zpracování případných změn žádosti o finanční prostředky by totiž bylo obtížnější, kdyby bylo provedeno ve fázi jejího šetření, protože by tím bylo dotčeno až doposud stanovené pořadí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Pokud jde o relevantní ustanovení nařízení č. 1407/2013, předkládající soud nejprve uvádí, že se na jedné straně nejeví, že by čl. 3 odst. 4 tohoto nařízení, podle kterého je podpora považována za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>poskytnutou v okamžiku, kdy podnik získá […] na podporu právní nárok, a to bez ohledu na to, kdy byla podpora […] vyplacena<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>, bránil procesnímu modelu, v rámci kterého po první fázi schválení následuje obšírnější šetření, na konci kterého je možné nárok na grant nakonec považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>získaný<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>. Na druhé straně totéž ustanovení upřesňuje, že k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>získání<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> podpory dochází <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>podle platného vnitrostátního právního režimu<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, z čehož lze usuzovat, že tento režim může odpovídat odlišným procesním modelům, které nejsou předem určeny. Dále uvádí, že podle čl. 6 odst. 3 tohoto nařízení k vyplacení podpory dojde po ověření, že byl dodržen její strop, což může rovněž vést k závěru, že teprve po takovém ověření je nárok na poskytnutí grantu s konečnou platností <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>získán<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>. Konečně ze znění čl. 6 odst. 1 poslední věty téhož nařízení, zejména z odkazu na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>jakoukoliv další podporu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> […], kterou podnik obdržel<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, vyplývá, že prohlášení musí obsahovat každou obdrženou podporu. Je třeba určit, zda k rozhodnutí vzdát se dřívějšího grantu musí nutně dojít před tím, než je skutečně vyplacen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Consiglio di Stato (Státní rada) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>1)</NO.P><TXT>Musí být ustanovení týkající se poskytování podpory stanovená v článcích 3 a 6 nařízení č. 1407/2013 vykládána v tom smyslu, že podnik žádající o podporu, který z důvodu kumulace s předchozími granty překročil přípustný strop, se může až do skutečného vyplacení požadovaného grantu rozhodnout pro snížení podpory (prostřednictvím úpravy nebo změny projektu) nebo pro (úplné nebo částečné) vzdání se předchozích grantů, včetně těch, které již případně získal, a to s cílem znovu splňovat uvedený strop přípustné podpory?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Musí být uvedená ustanovení vykládána v tom smyslu, že uvedené různé možnosti (změna nebo vzdání se) lze uplatnit i v případě, kdy nejsou výslovně stanoveny ve vnitrostátní právní úpravě nebo ve veřejném oznámení týkajícím se poskytnutí podpory?<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být články 3 a 6 nařízení č. 1407/2013 vykládány v tom smyslu, že se podnik, jehož členský stát usazení mu zamýšlí přiznat podporu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, která by z důvodu existence dřívějších podpor zvýšila celkovou částku podpory poskytnuté tomuto podniku nad strop <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, může až do skutečného vyplacení této podpory rozhodnout pro snížení požadovaných finančních prostředků nebo pro úplné nebo částečné vzdání se již dřív získaných podpor, aby tento strop nepřekročil.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Je třeba zaprvé uvést, že články 3 a 6 nařízení č. 1407/2013 musí být zasazeny do kontextu celého nařízení, jehož předmětem je umožnit odchýlit se u státních podpor omezeného rozsahu od pravidla, podle něhož musí být každá podpora před svým poskytnutím oznámena Komisi (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180228">28. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>ZPT</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑518/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:126">EU:C:2018:126</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že jak článek 3 tohoto nařízení, jehož cílem je definovat podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, které se odchylují od zásady zákazu podpor stanovené Smlouvou, tak článek 6 tohoto nařízení, který se týká dozoru prováděného členskými státy při poskytnutí takové podpory, musí být vykládány restriktivně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Zadruhé výklad ustanovení unijního práva vyžaduje, aby bylo zohledněno nejen znění takového ustanovení, ale i kontext, do něhož spadá, jakož i cíle, které sleduje akt, jehož je součástí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191009">9. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>BGL BNP Paribas</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑548/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:848">EU:C:2019:848</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Na prvním místě, pokud jde o znění dotčených ustanovení nařízení č. 1407/2013, je třeba zaprvé zdůraznit, že na jedné straně čl. 3 odst. 7 tohoto nařízení stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>jestliže by v důsledku poskytnutí nové podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> došlo k překročení příslušného stropu [<HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>], výhody [nařízení č. 1407/2013] se na tuto novou podporu nevztahují.<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že okamžikem, ke kterému je třeba posoudit, zda kumulace s jinými podporami <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> přesahuje strop <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, je okamžik <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>poskytnutí<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> podpory.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Na druhé straně ze znění čl. 3 odst. 4 nařízení č. 1407/2013 rovněž vyplývá, že podpora <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> se považuje za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>poskytnutou v okamžiku, kdy podnik získá podle platného vnitrostátního právního režimu na podporu právní nárok, a to bez ohledu na to, kdy byla podpora <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> danému podniku vyplacena.<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>V tomto ohledu přísluší v souladu s ustálenou judikaturou předkládajícímu soudu, aby na základě platného vnitrostátního práva určil okamžik, k němuž lze uvedenou podporu považovat za přiznanou (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130321">21. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Magdeburger Mühlenwerke</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑129/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:200">EU:C:2013:200</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170706">6. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Nerea</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑245/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:521">EU:C:2017:521</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Za tímto účelem musí předkládající soud zohlednit všechny podmínky stanovené vnitrostátním právem k získání předmětné podpory (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130321">21. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Magdeburger Mühlenwerke</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑129/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:200">EU:C:2013:200</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>V důsledku toho v projednávané věci přísluší předkládajícímu soudu, aby určil okamžik poskytnutí podpory dotčené v původním řízení na základě ustanovení veřejného oznámení, a případně na základě platné vnitrostátní právní úpravy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130321">21. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Magdeburger Mühlenwerke</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑129/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:200">EU:C:2013:200</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170706">6. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Nerea</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑245/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:521">EU:C:2017:521</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba upřesnit, že i když se určení okamžiku poskytnutí podpory může lišit v závislosti na povaze dotčené podpory, jestliže podpora není přiznávána na základě víceletého režimu, nelze jí v souladu s judikaturou Soudního dvora považovat za poskytnutou ke dni jejího vyplacení (v tomto ohledu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111208">8. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>France Télécom v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑81/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:811">EU:C:2011:811</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Zadruhé pokud jde o ustanovení článku 6 nařízení č. 1407/2013 týkající se dozoru členských států nad tím, aby byla dodržena pravidla v oblasti kumulace podpor, je třeba uvést, že zaprvé čl. 6 odst. 2 tohoto nařízení, který stanoví, že má-li členský stát k dispozici centrální registr podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> obsahující úplné informace o všech podporách, které poskytl kterýkoli jeho orgán, čl. 6 odst. 1 se nepoužije, není uplatnitelný na věc v původním řízení. Centrální registr podpor <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> byl totiž Italskou republikou zřízen až od <DATE ISO="20170812">12. srpna 2017</DATE>, tedy od okamžiku po podání žádosti o dotčenou podporu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Pokud jde dále o čl. 6 odst. 1 a 3 nařízení č. 1407/2013, tato ustanovení stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>[p]řed udělením podpory si musí členský stát též vyžádat od daného podniku prohlášení […] o jakýchkoli dalších podporách <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> […], které tento podnik obdržel v předchozích dvou jednoletých účetních obdobích a v současném jednoletém účetním období<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>, a ve všech ostatních jazykových zněních kromě italského, že „[č] lenský stát poskytne novou podporu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> […] teprve po přezkoumání, zda nová podpora nezvýší celkovou částku podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, kterou dotyčný podnik obdržel, nad příslušný strop [<HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>]. Z těchto ustanovení tak jasně vyplývá, že dozor členských států nad tím, aby byla dodržena pravidla pro kumulaci podpor, musí být proveden <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>před udělením podpory<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Tento výklad není vyvrácen skutečností, že pouze v italském znění odstavce 3 tohoto článku se uvádí, že členský stát ne<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>vyplatí<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> (eroga) novou podporu, zatímco všechna ostatní znění používají sloveso, které v italském jazyce odpovídá slovesu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>poskytnout<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> (concedere). Podle ustálené judikatury totiž v případě rozdílu mezi různými jazykovými verzemi předpisu unijního práva musí být dotčené ustanovení vykládáno v závislosti zejména na celkové systematice právní úpravy, jejíž je součástí [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190514">14. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>M a další (Odnětí postavení uprchlíka)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑391/16, C‑77/17 et C‑78/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:403">EU:C:2019:403</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0088">88</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura]. Body 21 a 22 odůvodnění uvedeného nařízení – které v podstatě odkazují na odstavce 1 a 3 tohoto článku 6 – přitom v italském znění používají výrazy <HT TYPE="ITALIC">aiuti concessi</HT> (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>poskytnuté podpory<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>) a <HT TYPE="ITALIC">prima di concedere</HT> (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>před poskytnutím<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>). V důsledku toho nesoulad mezi jazykovými zněními čl. 6 odst. 3 nařízení č. 1407/2013 vyplývá z nesprávného překladu italského znění tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Na druhém místě, pokud jde o kontext, do něhož spadají články 3 a 6 nařízení č. 1407/2013, je třeba konstatovat, že toto nařízení neobsahuje ustanovení, na jejichž základě by podniky žádající o podporu mohly případně změnit svou žádost o podporu tím, že sníží její výši nebo se vzdají dřívějších podpor za účelem dodržení stropu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Proto vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 3 odst. 4 tohoto nařízení se poskytnutí podpory řídí použitelnou vnitrostátní právní úpravou, mají členské státy široký prostor pro uvážení, pokud jde o stanovení postupu poskytnutí takových podpor.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba konstatovat, že bod 21 odůvodnění uvedeného nařízení stanoví, že v souladu se zásadou spolupráce stanovenou v čl. 4 odst. 3 SEU musí členské státy usnadnit dodržování pravidel použitelných na státní podpory tím, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>pomocí vhodných mechanismů zajistí, aby celková výše podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> udělené podle pravidla <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> jednomu podniku nepřesáhla celkový povolený strop<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Na třetím místě, pokud jde o cíle nařízení č. 1407/2013, je třeba uvést, že cílem právní úpravy <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> je zjednodušit administrativní zátěž podniků, Komise a členských států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020307">7. března 2002</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑310/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:143">EU:C:2002:143</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0094">94</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), na základě zásady připomenuté v bodě 3 odůvodnění tohoto nařízení, podle které podpory ve výši nepřesahující strop <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> neovlivňují obchod mezi členskými státy a nemohou narušit hospodářskou soutěž.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>S ohledem na tyto cíle nenarušuje možnost, kterou mají členské státy, přiznat podnikům žádajícím o podporu právo změnit jejich žádost o podporu až do jejího poskytnutí, tím, že sníží částku požadovaných finančních prostředků nebo se vzdají již získaných dřívějších podpor, nijak průběh šetření jejich žádosti, jelikož k ověření podmínek pro získání podpory týkajících se dodržování stropu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> dochází výlučně při poskytnutí podpory. Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Zennaro a italská a řecká vláda, tedy nemožnost těchto podniků změnit jejich žádost o podporu po poskytnutí nové podpory, nemůže sama o sobě představovat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>penalizaci<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> dotčených podniků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že články 3 a 6 nařízení č. 1407/2013 musí být vykládány v tom smyslu, že podnik, jehož členský stát usazení mu zamýšlí přiznat podporu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, která by z důvodu existence dřívějších podpor zvýšila celkovou<?PAGE NO="9"?> částku podpory poskytnuté tomuto podniku nad strop <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, se může až do poskytnutí této podpory rozhodnout pro snížení požadovaných finančních prostředků nebo pro úplné nebo částečné vzdání se již získaných dřívějších podpor, aby tento strop nepřekročil.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K druhé otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být články 3 a 6 nařízení č. 1407/2013 vykládány v tom smyslu, že podnik žádající o podporu, může změnit svou žádost o podporu tak, že sníží požadované finanční prostředky nebo se vzdá již získaných dřívějších podpor, aby nepřekročil strop <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, ačkoli to právní úprava členského státu, ve kterém je usazen, nestanoví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Tato otázka vyžaduje odpověď, která je neoddělitelně spojena s odpovědí na první otázku. Jednak, jak bylo konstatováno v bodě 38 výše, nařízení č. 1407/2013 neobsahuje ustanovení, na základě kterých by žádající podniky mohly případně změnit svou žádost o podporu tak, že sníží její částku nebo se vzdají dřívějších podpor za účelem dodržení stropu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, a neukládá tedy členským státům žádnou povinnost v tomto smyslu. Kromě toho, jak vyplývá z bodů 42 a 43 tohoto rozsudku, členské státy mohou umožnit podnikům žádajícím o podporu změnit svou žádost o podporu tak, aby se zabránilo tomu, že poskytnutí nové podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> povede k celkové částce poskytnuté podpory, která přesahuje strop <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, pokud jsou takové změny provedeny před poskytnutím podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>V důsledku toho je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že články 3 a 6 nařízení č. 1407/2013 musí být vykládány v tom smyslu, že členské státy nejsou povinny umožnit podnikům žádajícím o podporu změnit jejich žádost o podporu před jejím poskytnutím, aby nepřekročily strop <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>. Předkládajícímu soudu přísluší posoudit právní důsledky chybějící možnosti podniků provést takové změny, přičemž je třeba upřesnit, že tyto změny mohou být uskutečněny pouze k datu před poskytnutím podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Články 3 a 6 nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne <DATE ISO="20131218">18. prosince 2013</DATE> o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> musí být vykládány v tom smyslu, že podnik, jehož členský stát usazení mu zamýšlí přiznat podporu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT>, která by z důvodu existence dřívějších podpor zvýšila celkovou částku podpory poskytnuté tomuto podniku nad strop <FT TYPE="NUMBER">200000</FT> eur za tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období, stanovený v čl. 3 odst. 2 nařízení č. 1407/2013, se může až do poskytnutí této podpory rozhodnout pro snížení požadovaných finančních prostředků nebo pro úplné nebo částečné vzdání se již získaných dřívějších podpor, aby tento strop nepřekročil.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Články 3 a 6 nařízení č. 1407/2013 musí být vykládány v tom smyslu, že členské státy nejsou povinny umožnit podnikům žádajícím o podporu změnit jejich žádost o podporu před jejím poskytnutím, aby nepřekročily strop <FT TYPE="NUMBER">200000</FT> eur za tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období, stanovený v čl. 3 odst. 2 nařízení č. 1407/2013. Předkládajícímu soudu přísluší<?PAGE NO="10"?> posoudit právní důsledky chybějící možnosti podniků provést takové změny, přičemž je třeba upřesnit, že tyto změny mohou být uskutečněny pouze k datu před poskytnutím podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis.</HT></HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>