–

za PN, Killybegs Fishing Enterprises Ltd, Killybegs Seafoods Unlimited a Killybegs Fishermen’s Organisation Ltd: D. Conlan Smyth, SC, E. Sweetman, BL, a R. McDonagh, solicitor,

–

za Sea Fisheries Protection Authority: T. F. Creed a P. McGarry, SC, D. McCarthy, BL, a M. A. Cleary a C. Derrig, solicitors,

–

za Evropskou komisi: A. Dawes a C. Perrin, jako zmocněnci,

1

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 60 odst. 2 a 6, jakož i čl. 61 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Unie k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006 (Úř. věst. 2009, L 343, s. 1, a oprava Úř. věst. 2015, L 319, s. 21) ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/812 ze dne 20. května 2015 (Úř. věst. 2015, L 133, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1224/2009“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi PN, kapitánem rybářské lodě, Killybegs Fishing Enterprises Ltd a Killybegs Seafoods Unlimited, společnostmi působícími v odvětví rybolovu, jakož i Killybegs Fishermen’s Organisation Ltd, organizací zastupující producenty ryb, na straně jedné a Sea Fisheries Protection Authority (Úřad pro ochranu mořského rybolovu, Irsko) (dále jen „ÚOMR“) na straně druhé ve věci rozhodnutí tohoto úřadu provést vážení produktů ulovených tímto plavidlem v místě vykládky v Irsku před převezením jinam.

Právní rámec

Nařízení (EU) č. 1380/2013

3

Článek 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES (Úř. věst. 2013, L 354, s. 22), který stanoví cíle společné rybářské politiky (dále jen „SRP“), v odstavci 1 uvádí:

Nařízení č. 1224/2009

4

Bod 29 odůvodnění nařízení č. 1224/2009 uvádí:

5

Podle článku 4 bodu 18 nařízení platí:

6

Článek 5 nařízení, nadepsaný „Obecné zásady“, v odstavcích 1 a 4 stanoví:

7

Článek 60 nařízení, nadepsaný „Vážení produktů rybolovu“, uvádí v odstavcích 2 a 6 toto:

8

Článek 61 nařízení, nadepsaný „Vážení produktů rybolovu po přepravě z místa vykládky“, v odstavci 1 stanoví:

Prováděcí nařízení (EU) č. 404/2011

9

Článek 79 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 404/2011 ze dne 8. dubna 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu [Unie] k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky (Úř. věst. 2011, L 112, s. 1) stanoví:

–

u [v případě] místa určení v členském státě dotyčný členský stát přijal kontrolní program podle čl. 61 odst. 1 nařízení [č. 1224/2009] v souladu s metodikou vycházející z posouzení míry rizika popsanou v příloze XXI[…]

Spor v původním řízení a předběžná otázka

10

Dne 11. října 2020 PN, kapitán rybářského plavidla registrovaného v Irsku, předal ÚOMR oznámení předcházející vplutí do přístavu v souladu s článkem 17 nařízení č. 1224/2009 a sdělil mu informace o hmotnosti ulovených produktů. Po připlutí do místa vykládky bylo toto plavidlo vybráno ke kontrole úlovků těchto produktů v daném místě v souladu s čl. 60 odst. 6 nařízení č. 1224/2009. Kapitán tuto kontrolu, která podle něj na rozdíl od vážení provedeného v závodě na zpracování těchto produktů po přemístění z místa vykládky mohla ovlivnit jejich kvalitu, zpochybnil.

11

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že ÚOMR do té doby kontroly v místě vykládky neprováděl, ale zejména v návaznosti na Komisí provedený audit, který odhalil nesrovnalosti a manipulace při vážení produktů rybolovu v některých závodech na jejich zpracování, tento úřad oznámil, že bude provádět více namátkových kontrol.

12

Žalobci v původním řízení podali proti rozhodnutí ÚOMR provádět taková vážení v místech vykládky žalobu k High Court (Vrchní soud, Irsko). Na její podporu tvrdili, že výjimka stanovená v čl. 61 odst. 1 nařízení č. 1224/2009, která umožňuje vážení produktů rybolovu po přepravě z místa vykládky, má přednost před použitím čl. 60 odst. 6. Rozsudkem ze dne 3. listopadu 2023 uvedený soud žalobu zamítl v podstatě z důvodu, že vážení těchto produktů se sice v zásadě provádí po přepravě z místa vykládky, příslušný orgán má však možnost požadovat, aby se toto vážení uskutečnilo v místě vykládky.

13

Žalobci v původním řízení podali proti tomuto rozsudku odvolání ke Court of Appeal (Odvolací soud, Irsko), tedy předkládajícímu soudu, který má na základě doslovného výkladu čl. 61 odst. 1 nařízení č. 1224/2009, jakož i judikatury týkající se výkladových metod za to, že jejich odvolání musí být zamítnuto, přičemž ale v tomto ohledu vyjadřuje pochybnosti.

14

Za těchto okolností se Court of appeal (Odvolací soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

K předběžné otázce

15

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 61 odst. 1 nařízení č. 1224/2009 vykládán v tom smyslu, že pokud se členský stát rozhodl odchýlil od čl. 60 odst. 2 uvedeného nařízení přijetím kontrolního programu schváleného Komisí, příslušný orgán tohoto členského státu již nemůže na základě čl. 60 odst. 6 téhož nařízení požadovat, aby jakékoli množství produktů rybolovu poprvé vyložené v tomto členském státě bylo před přepravením jinam zváženo v místě vykládky.

16

Podle ustálené judikatury je pro výklad ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 10. února 2022, Minister for Agriculture Food and the Marine a SEPA, C‑564/20, EU:C:2022:90, bod 27 a citovaná judikatura).

17

Z judikatury rovněž plyne, že výsledkem výkladu ustanovení unijního práva nemůže být odstranění jakéhokoli užitečného účinku jasného a přesného znění tohoto ustanovení. Proto se Soudní dvůr v případě, kdy smysl ustanovení unijního práva jednoznačně vyplývá ze samotného znění takového ustanovení, nemůže od tohoto výkladu odchýlit (rozsudek ze dne 20. září 2022, VD a SR, C‑339/20 a C‑397/20, EU:C:2022:703, bod 71 a citovaná judikatura).

18

V prvé řadě z čl. 60 odst. 2 nařízení 1224/2009 vyplývá, že „aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení“, váží se produkty rybolovu při vykládce, tedy před uskladněním, přepravou nebo prodejem.

19

Článek 61 odst. 1 uvedeného nařízení jakožto zvláštní ustanovení stanoví, že „odchylně od čl. 60 odst. 2 mohou členské státy povolit, aby byly produkty rybolovu váženy po přepravě z místa vykládky za předpokladu, že jsou dopraveny do místa určení na území dotyčného členského státu a že tento členský stát přijal kontrolní program schválený Komisí“.

20

V tomto ohledu je třeba uvést, že Irsko této možnosti využilo a jeho kontrolní program byl schválen prováděcím rozhodnutím 2012/474/EU ze dne 13. srpna 2012, kterým Komise schvaluje plány namátkových kontrol při vážení produktů rybolovu v souladu s čl. 60 odst. 1 a 3 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 a kontrolních programů [kontrolní programy] při vážení produktů rybolovu v souladu s čl. 61 odst. 1 uvedeného nařízení (ES) (Úř. věst. 2012, L 218, s. 17).

21

V této souvislosti se předkládající soud zabývá tím, zda existence takového kontrolního programu brání dotčenému kontrolnímu orgánu provést kontrolované vážení v místě vykládky úlovků produktů rybolovu na základě čl. 60 odst. 6 nařízení č. 1224/2009.

22

V tomto ohledu je třeba uvést, že ze znění čl. 61 odst. 1 nařízení č. 1224/2009 vyplývá, že členské státy mohou povolit vážení produktů rybolovu po jejich přepravě z místa vykládky těchto produktů jen „jako výjimku z čl. 60 odst. 2 uvedeného nařízení“.

23

Podle ustálené judikatury musí být každá výjimka ze základního pravidla vykládána restriktivně.

24

Z jednoznačného znění čl. 61 odst. 1 nařízení č. 1224/2009 jasně vyplývá, že toto ustanovení zavádí výjimku pouze ve vztahu k čl. 60 odst. 2, a nikoli pro jiná ustanovení uvedeného nařízení. Na taková jiná ustanovení nařízení, jako je čl. 60 odst. 6, se nikterak neodkazuje. Z toho plyne, že čl. 61 odst. 1 musí být vykládán tak, že nezakládá výjimku z tohoto čl. 60 odst. 6, a tudíž příslušný kontrolní orgán může podle posledně uvedeného ustanovení požadovat vážení produktů rybolovu při vykládce, i když existuje Komisí schválený program kontrol ve smyslu uvedeného čl. 61 odst. 1 tohoto nařízení.

25

Doslovný výklad čl. 61 odst. 1 nařízení č. 1224/2009, jak je uveden v bodech 22 a 24 tohoto rozsudku, je ve druhé řadě podepřen kontextem, do něhož je toto ustanovení zasazeno, jakož i cíli sledovanými nařízením, jehož je toto ustanovení součástí.

26

Pokud jde v tomto ohledu o kontext, je třeba uvést, že podle čl. 5 odst. 1 a 4 nařízení č. 1224/2009 členské státy kontrolují činnosti provozované v rámci SRP a každý nich zajistí, aby kontrola, inspekce a vynucování byly prováděny mimo jiné na základě řízení rizik. Článek 4 bod 18 uvedeného nařízení definuje pojem „řízení rizik“ jako „systematické zjišťovaní rizik a provádění všech nezbytných opatření s cílem omezit vystavení riziku“ a „zahrnující činnosti jako sběr údajů a informací, analýza a hodnocení rizik, příprava a přijímání opatření a pravidelné sledování a přezkoumávání procesu a jeho výsledků, a to na základě mezinárodních zdrojů nebo strategií a zdrojů nebo strategií […] na úrovni Unie či členských států“. V této souvislosti může vážení produktů rybolovu při vykládce podle čl. 60 odst. 6 nařízení č. 1224/2009 představovat užitečný nástroj hodnocení rizik.

27

Pokud jde o účel sledovaný nařízením č. 1224/2009, je třeba připomenout, že toto nařízení spadá do rámce SRP, jejíž cíle jsou definovány v čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1380/2013 a patří mezi ně zachování živých vodních zdrojů. Podle uvedeného ustanovení musí SRP zajistit, aby byly činnosti v oblasti rybolovu a akvakultury dlouhodobě udržitelné z hlediska životního prostředí a byly řízeny způsobem, jenž je v souladu s cíli dosáhnout přínosů v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti a přispět k dostupnosti dodávek potravin. Jak přitom tvrdí Komise v písemném vyjádření, členské státy mohou správně kontrolovat využívání rybolovných kvót a přispět k dosažení cílů SRP uvedených v témže ustanovení pouze tehdy, když se mohou ujistit, že mají k dispozici přesné a úplné údaje o rybolovných právech, jakož i o přesné hmotnosti úlovků, jak vyplývá z bodu 29 odůvodnění nařízení č. 1224/2009. Z tohoto hlediska by bylo v rozporu s cílem SRP spočívajícím v zachování živých vodních zdrojů, kdyby příslušný orgán členského státu nemohl požadovat, aby jakékoli množství produktů rybolovu poprvé vyložené v tomto státě bylo v souladu s čl. 60 odst. 6 nařízení č. 1224/2009 zváženo v přítomnosti úředníků tohoto orgánu dříve, než bude přemístěno z místa vykládky jinam.

28

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 61 odst. 1 nařízení č. 1224/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že když se členský stát rozhodl odchýlil od čl. 60 odst. 2 uvedeného nařízení přijetím kontrolního programu schváleného Komisí, může nicméně příslušný orgán tohoto členského státu na základě čl. 60 odst. 6 téhož nařízení požadovat, aby jakékoli množství produktů rybolovu poprvé vyložené v tomto členském státě bylo před přepravením jinam zváženo v místě vykládky.

K nákladům řízení

29

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.