V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Roca uvádí, že Tribunál porušil zásady rovného zacházení a proporcionality, nesplnil povinnost uvést odůvodnění a zkreslil důkazy, které mu byly předloženy, zaprvé tím, že neprávem konstatoval v bodě 131 napadeného rozsudku, že společnost Roca byla z důvodu své účasti ve skupině Roca obeznámena s tím, že se protiprávní jednání, kterého se účastnila, týkalo tří podskupin výrobků, zadruhé tím, že Tribunál neprávem, aniž vysvětlil důvody, nezohlednil, že účast společnosti Roca na protiprávním jednání, které se týkalo pouze dvou podskupin výrobků, byla méně závažná než těch podniků, jejichž účast se týkala tří podskupin výrobků, a zatřetí tím, že v důsledku toho nesnížil pokutu, která jí byla uložena.

Komise argumenty navrhovatelky zpochybňuje.

Pokud jde o vytýkanou skutečnost vycházející ze zkreslení skutečností v rozsahu, v němž Tribunál v bodě 131 napadeného rozsudku konstatoval, že z důvodu své účasti ve skupině Roca, byla společnost Roca obeznámena s věcným rozsahem protiprávního jednání, které se týkalo tří podskupin výrobků, je třeba připomenout, že s ohledem na výjimečnou povahu vytýkané skutečnosti spočívající ve zkreslení skutkového stavu a důkazů, článek 256 SFEU, čl. 58 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora ukládají navrhovatelce zvláště, aby přesně označila skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázala pochybení v posouzení, které Tribunál při jeho posouzení vedlo k tomuto zkreslení. Takovéto zkreslení musí zjevným způsobem vyplynout z písemností ve spise, aniž je nutné přistoupit k novému posouzení skutkového stavu a důkazů (usnesení ze dne 7. května 2015, Adler Modemärkte v. OHIM, C‑343/14 P, nezveřejněné, EU:C:2015:310, bod 43 a citovaná judikatura).

Je třeba připomenout, že konstatováním obsaženým v bodě 131 napadeného rozsudku Tribunál nezkreslil sporné rozhodnutí, ale vycházel z jeho bodu 870.

Navrhovatelka neprokázala, že Tribunál zkreslil skutkový stav a důkazy obsažené ve spise. V tomto ohledu přísluší navrhovatelce, aby prokázala, že nebyla obeznámena s věcným rozsahem vytýkaného protiprávního jednání. Navrhovatelka se ve stadiu kasačního opravného prostředku spokojila s předložením takového tvrzení a nepředložila jakýkoliv důkaz na jeho podporu.

Navrhovatelka se tedy neprávem domnívá, že Tribunál zkreslil skutkový stav a důkazy tím, že měl za to, že společnost Roca byla obeznámena s věcným rozsahem dotčeného protiprávního jednání z důvodu její účasti ve skupině Roca.

Z toho rovněž vyplývá, že vytýkané skutečnosti vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění a z porušení zásady proporcionality a rovného zacházení, které se zakládají na mylném předpokladu, na základě kterého Tribunál neprávem konstatoval, že společnost Roca byla obeznámena s věcným rozsahem dotčeného protiprávního jednání, musí být zamítnuty jako neopodstatněné.

První důvod kasačního opravného prostředku musí být proto zamítnut.

Navrhovatelka vytýká Tribunálu, že zejména v bodech 116 až 145 a v bodech 247 až 249 napadeného rozsudku porušil zásady individualizace sankce a osobní odpovědnosti, proporcionality, rovného zacházení a ochrany legitimního očekávání, jakož i povinnost uvést odůvodnění.

Společnost Roca zaprvé v podstatě uvádí, že body 116 až 145 napadeného rozsudku jsou stiženy právní vadou. Tribunál totiž nevyvodil důsledky ze svého zjištění, podle kterého byla účast na protiprávním jednání přičítaném společnosti Roca méně závažná než účast ostatních účastníků kartelové dohody, zejména tak, že by upravil koeficienty „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“ a snížil základní částku pokuty. V této souvislosti napadený rozsudek nerozlišuje podle povahy chování, s výjimkou otázky zeměpisného rozsahu účasti na protiprávním jednání, mezi závažností jednání společnosti Roca, která nepřispěla ke vzniku předmětné kartelové dohody ani k jejímu zachování, a závažností jednání podniků patřících do „tvrdého jádra“ účastnících se podniků. V souladu se zásadou zákazu diskriminace měl Tribunál snížit základní částku pokuty uložené společnosti Roca uplatněním nižších koeficientů „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“, než uplatnil na uvedené podniky, a to tím spíše, že sám konstatoval v bodech 139, 247 a 248 napadeného rozsudku, že menší závažnost jednání společnosti Roca má vést k uplatnění takových koeficientů. Tribunál nepřihlédl k menší závažnosti účasti společnosti Roca na protiprávním jednání ve vztahu k zapojení ostatních účastníků, ani neupravil tyto koeficienty, a to ani z důvodu polehčujících okolností.

Zadruhé měla být podle společnosti Roca malá závažnost účasti na protiprávním jednání případně vzata v úvahu jako polehčující okolnost ve smyslu bodu 29 pokynů z roku 2006. V bodech 141 až 143 napadeného rozsudku Tribunál na základě příliš restriktivního a nesprávného výkladu tohoto ustanovení vyloučil jakékoliv snížení pokuty.

Zatřetí Tribunál podle společnosti Roca porušil zásady ochrany legitimního očekávání a povinnost uvést odůvodnění tím, že měl v bodě 135 napadeného rozsudku za to, že se Komise neodchýlila od metody výpočtu výše pokuty stanovené v pokynech z roku 2006.

Komise argumenty navrhovatelky zpochybňuje. Ačkoliv má za to, že Tribunál správně odmítl argumenty navrhovatelky vycházející z porušení zásad rovného zacházení a proporcionality, Komise v podstatě kromě toho tvrdí, že je nesprávný předpoklad přijatý Tribunálem, podle kterého měly být koeficienty „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“ uplatněné vůči navrhovatelce, která se podílela na protiprávním jednání pouze v rámci její francouzské složky, odlišné od koeficientů přijatých pro jiné členy předmětné kartelové dohody, kteří se podíleli na protiprávním jednání na území šesti členských států v rámci tří podskupin výrobků. Komise tudíž vyzývá Soudní dvůr, aby nahradil odůvodnění.

Úvodem je třeba připomenout, že pouze Tribunál je příslušný k tomu, aby přezkoumal způsob, jímž Komise posoudila v každém jednotlivém případě závažnost protiprávních jednání. V rámci kasačního opravného prostředku je účelem přezkumu Soudního dvora jednak zkoumat, v jakém rozsahu Tribunál z právního hlediska správně zohlednil všechny podstatné faktory pro posouzení závažnosti daného jednání ve světle článku 101 SFEU a článku 23 nařízení č. 1/2003, a jednak ověřit, zda Tribunál z právního hlediska dostatečně odpověděl na všechny argumenty uvedené na podporu návrhu na zrušení pokuty nebo snížení její částky (viz zejména rozsudky ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, EU:C:1998:608, bod 128; ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 244, a ze dne 5. prosince 2013, Solvay Solexis v. Komise, C‑449/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:802, bod 74).

V rozsahu, v němž v druhém důvodu kasačního opravného prostředku společnost Roca vytýká Tribunálu, že při výkonu přezkumu legality sporného rozhodnutí v bodech 116 až 145 napadeného rozsudku, jakož i při přezkumu v plné jurisdikci pro určení pokuty v bodech 247 až 249 tohoto rozsudku nevzal v úvahu skutečnost, že účast navrhovatelky na konstatovaném protiprávním jednání byla méně závažná než účast podniků, které tvořily „tvrdé jádro“ kartelové dohody, je třeba připomenout, že Soudnímu dvoru nepřísluší, pokud se vyslovuje k právním otázkám v rámci kasačního opravného prostředku, aby z důvodů spravedlnosti svými závěry nahrazoval závěry Tribunálu, který při výkonu přezkumu v plné jurisdikci rozhodl o výši pokut uložených podnikům z důvodu porušení unijního práva těmito podniky (rozsudky ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 245, a ze dne 11. července 2013, Gosselin Group v. Komise, C‑429/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:463, bod 87).

Je třeba rovněž připomenout, že při stanovení výše pokut je kromě toho namístě přihlédnout k době trvání protiprávního jednání a všem faktorům, které mohou být zohledněny při posouzení závažnosti tohoto jednání (rozsudky ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 240, a ze dne 11. července 2013, Team Relocations v. Komise, C‑444/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:464, bod 98).

K faktorům, které mohou být zohledněny při posuzování závažnosti protiprávního jednání, patří jednání každého podniku, jeho role při zavádění kartelové dohody, zisk, který může z tohoto jednání vytěžit, jeho velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i riziko, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro cíle Evropské unie (rozsudky ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 242, a ze dne 11. července 2013, Team Relocations v. Komise, C‑444/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:464, bod 100).

Tribunál na prvním místě v bodě 131 napadeného rozsudku potvrdil skutkové okolnosti protiprávního jednání konstatované Komisí. Přitom Tribunál konstatoval, že společnost Roca se účastnila protiprávního jednání, které spočívalo v provádění koordinace budoucího cenového navyšování, a dále že společnost Roca z důvodu své účasti ve skupině Roca věděla jak o věcném tak zeměpisném rozsahu protiprávního jednání. Tribunál dospěl k závěru, že se za těchto podmínek Komise mohla podle bodů 21 až 23 a 25 pokynů z roku 2006 právem domnívat, že koeficienty „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“ ve výši 15 % jsou přiměřené.

Navrhovatelka v této souvislosti vytýká Tribunálu, že nezohlednil skutečnost, že nepatřila k „tvrdému jádru“ kartelové dohody zejména z důvodu, že nepřispěla k jejímu vzniku a zachování.

I za předpokladu, že by tyto okolnosti byly prokázány, v žádném případě nejsou s to prokázat, že Tribunál měl mít za to, že koeficienty „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“ ve výši 15 % nejsou přiměřené nebo jsou příliš vysoké, jelikož takový procentní podíl lze odůvodnit samotnou povahou dotčeného protiprávního jednání, a sice prováděním koordinace cenového navyšování. Takové protiprávní jednání totiž patří mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže ve smyslu bodů 23 a 25 pokynů z roku 2006 a výše 15 % odpovídá nejnižšímu stupni sankcí v rámci stupnice stanovené pro taková protiprávní jednání v těchto pokynech (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. července 2013, Ziegler v. Komise, C‑439/11 P, EU:C:2013:513, body 124 a 125, a ze dne 11. července 2013, Team Relocations a další v. Komise, C‑444/11 P, nezveřejněný EU:C:2013:464, bod 125).

Tribunál tudíž mohl mít v bodech 131 a 246 napadeného rozsudku právem za to, že Komise neporušila zásadu proporcionality tím, že určila koeficienty „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“ ve výši 15 % bez ohledu na omezený zeměpisný rozsah účasti navrhovatelky na dotčeném protiprávním jednání.

V rozsahu, v němž na druhém místě společnost Roca vytýká Tribunálu, i když rozhodl, že její účast na protiprávním jednání byla méně závažná než účast ostatních účastníků, že vůči ní uplatnil uvedené koeficienty a tím porušil zásadu rovného zacházení, je třeba konstatovat, jak v podstatě uvádí Komise, že odůvodnění uvedené v bodech 138 a 139 a bodech 247 a 248 napadeného rozsudku, podle kterého jednak musí být protiprávní jednání vztahující se na šest území členských států a tři podskupiny výrobků považováno za závažnější než předmětné protiprávní jednání, ke kterému došlo pouze na území jediného členského státu, a jednak podnikům, které se zúčastnily tohoto prvního protiprávního jednání, by měla být již jen z tohoto důvodu uložena pokuta vypočtená na základě vyšších koeficientů „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“, než jsou koeficienty uplatněné v případě navrhovatelky, je stiženo nesprávným právním posouzením.

Pokud jde o určení koeficientů „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“, z bodů 22 a 25 pokynů z roku 2006 vyplývá, že je třeba přihlédnout k určitému počtu faktorů, zejména k těm, které jsou uvedeny v bodě 22 těchto pokynů. Třebaže za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání a následně určení výše pokuty, která má být uložena, lze zohlednit také zeměpisný rozsah protiprávního jednání, nemusí skutečnost, že je zeměpisný rozsah jednoho protiprávního jednání širší než jiného protiprávního jednání, sama o sobě znamenat, že toto první protiprávní jednání posuzované jako celek a zejména s ohledem na svoji povahu musí být kvalifikováno jako závažnější než druhé protiprávní jednání a jako odůvodňující určení vyšších koeficientů „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“ než koeficientů uplatněných pro výpočet pokuty sankcionující toto druhé protiprávní jednání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. července 2014, Telefónica a Telefónica de España v. Komise, C‑295/12 P, EU:C:2014:2062, bod 178).

Je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení představuje obecnou zásadu unijního práva, která je zakotvena články 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie. Podle ustálené judikatury uvedená zásada vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz zejména rozsudek ze dne 12. listopadu 2014, Guardian Industries a Guardian Europe v. Komise, C‑580/12 P, EU:C:2014:2363, bod 51).

Dodržování uvedené zásady je pro Tribunál závazné nikoliv pouze v rámci jeho výkonu kontroly legality rozhodnutí Komise ukládajícího pokuty, ale rovněž při výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci. Výkon takové pravomoci totiž nemůže při stanovení výše ukládaných pokut vést k diskriminaci mezi podniky, které se účastnily dohody nebo jednání ve vzájemné shodě v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. prosince 2014, Komise v. Parker Hannifin Manufacturing a Parker Hannifin, C‑434/13 P, EU:C:2014:2456, bod 77).

Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, zohlednění podle téže zásady, za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání, rozdílů mezi podniky, které se podílely na téže kartelové dohodě, zejména s ohledem na zeměpisný rozsah jejich účastí, nemusí být nevyhnutelně uskutečněno v průběhu určení koeficientů „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“, ale lze jej provést až v dalším stadiu výpočtu pokuty, jako je úprava základní částky pokuty v závislosti na přitěžujících a polehčujících okolnostech podle bodů 28 a 29 pokynů z roku 2006 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. července 2013, Gosselin Group v. Komise,C‑429/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:463, body 96 až 100 a ze dne 11. července 2013, Team Relocations a další v. Komise, C‑444/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:464, body 104 a 105).

Jak podotkla Komise, tyto rozdíly se mohou rovněž projevit v hodnotě tržeb použité pro výpočet základní částky pokuty, jelikož tato hodnota odráží pro každý zúčastněný podnik význam jeho účasti na protiprávním jednání v souladu s bodem 13 pokynů z roku 2006, který umožňuje použít jako výchozí bod pro výpočet pokut částku, která odráží hospodářský význam protiprávního jednání a váhu účasti podniku v tomto jednání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2013, Team Relocations a další v. Komise, C‑444/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:464, bod 76).

Proto, jelikož je nesporné, že základní částka pokuty uložené navrhovatelce byla určena podle hodnoty tržeb uskutečněných navrhovatelkou na území Francie, které se týkaly výrobků patřících do dvou podskupin výrobků složených ze sanitární keramiky a kohoutů a ostatních armatur, mohl Tribunál v bodech 138 a 139 a v bodech 247 a 248 napadeného rozsudku určit výši koeficientů „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“ na 15 % této hodnoty, aniž by porušil zásadu rovného zacházení.

Ačkoli z výše uvedeného vyplývá, že odůvodnění Tribunálu v bodech 138 a 139 a v bodech 247 a 248 napadeného rozsudku je stiženo nesprávným právním posouzením, je namístě připomenout, že i když odůvodnění rozsudku Tribunálu vykazuje porušení unijního práva, ale jeho výrok se jeví jako opodstatněný z jiných právních důvodů, nemůže takové porušení vést ke zrušení tohoto rozhodnutí a je třeba odůvodnění nahradit (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. června 1992, Lestelle v.Komise, C‑30/91 P, EU:C:1992:252, bod 28, a ze dne 9. září 2008, FIAMM a další v. Rada a Komise, C‑120/06 P a C‑121/06 P, EU:C:2008:476, bod 187 a citovaná judikatura).

Jak vyplývá z odůvodnění uvedeného v bodech 64 až 69 tohoto rozsudku, je třeba nahradit odůvodnění přijaté Tribunálem, jak tomu je v projednávané věci.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout v rozsahu, v němž je vytýkáno Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení a zejména že porušil zásady proporcionality a rovného zacházení z důvodu, že tím, že Tribunál neuplatnil vůči navrhovatelce nižší koeficienty „závažnost protiprávního jednání“ a „dodatečná částka“, než které uplatnil na podniky, jejichž účast na protiprávním jednání byla závažnější, nebylo přihlédnuto v napadeném rozsudku k nižší závažnosti účasti navrhovatelky na protiprávním jednání.

Pokud jde o část důvodu kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál nesplnil povinnost uvést odůvodnění a porušil zásadu legitimního očekávání tím, že v bodě 183 napadeného rozsudku rozhodl, že se Komise neodchýlila od metody výpočtu výše pokuty stanovené v pokynech z roku 2006, je třeba uvést, že Tribunál v bodech 121 a 122 napadeného rozsudku obecně popsal tuto metodu a v bodech 124 až 126 uvedeného rozsudku popsal její použití Komisí v projednávaném případě.

Tato část důvodu kasačního opravného prostředku tedy nemůže obstát.

Konečně pokud jde o část důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícího z toho, že Tribunál nepřihlédl k polehčujícím okolnostem menší závažnosti účasti navrhovatelky na protiprávním jednání ve smyslu bodu 29 třetí odrážky pokynů z roku 2006 ve vztahu k zapojení ostatních účastníků, je nesporné, že se společnost Roca dovolávala omezené povahy své účasti na konstatovaném protiprávním jednání.

Podle bodu 29 pokynů z roku 2006 měla navrhovatelka za účelem získání nároku na snížení pokuty z důvodu takových polehčujících okolností prokázat, že se ve skutečnosti vyhýbala provádění dotčených protiprávních dohod tím, že se chovala na trhu konkurenčním způsobem, tedy měla poskytnout důkaz, který navrhovatelka nepředložila, jak konstatoval Tribunál v bodě 143 napadeného rozsudku.

V každém případě nemůže být takové posouzení důkazů, s výhradou případu jejich zkreslení, ke kterému v projednávaném případě nedošlo, zpochybňováno v rámci kasačního opravného prostředku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. ledna 2011, MediaSaturn-Holding v. OHMI, C‑92/10 P, nezveřejněný, EU:C:2011:15, bod 27; ze dne 10. července 2014, Řecko v. Komise, C‑391/13 P, nezveřejněný, EU:C:2014:2061, body 28 a 29, a ze dne 20. ledna 2016, Toshiba Corporation v. Komise, C‑373/14 P, EU:C:2016:26, bod 40).

Z toho vyplývá, že část důvodu kasačního opravného prostředku týkající se přezkumu polehčujících okolností Tribunálem ve smyslu bodu 29 třetí odrážky pokynů z roku 2006 musí být zamítnuta.

Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že je třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.