<!DOCTYPE html PUBLIC "yes" "xhtml1-strict.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml">
<!--GENDOC2XHTML # converter_version: 1.2.15-->
  <head>
    <title>2025-11-202511C127202407460-00-TRA-DOC-CS-ARRET-C-0746-24-202511505-07_00</title>
    <meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"/>
    <meta content="true" name="ParExtraits_2021"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedDate"/>
    <meta content="cs-CZ" name="Gendoc_Lang"/>
    <meta content="" name="Gendoc_GenerationDate"/>
    <meta content="" name="IsFlattened"/>
    <meta content="1" name="NumProc"/>
    <meta content="Final" name="Gendoc_EditionType"/>
    <meta content="0001" name="Gendoc_CaseNumberSuite"/>
    <meta content="23/12/2025 14:39:41" name="Gendoc_LastVerificationDate"/>
    <meta content="" name="Gendoc_ProcedureNumber"/>
    <meta content="cs" name="Gendoc_LangCode"/>
    <meta content="ARR" name="TypeDoc"/>
    <meta content="OJ/h6VRZIrkfck2amGWb/4RH5tBLCiv2PrInLbYaEdlxoSSkORKVf9BAMf2NKRz3lf7FCyYrKA9zJn9lisliqifFGXPkpY1jcy7hy/b+E/+VCT3peMXBzDviL8OpgbKaS2lK0Oumik+4GcjZ+2oG2IDnKvd9htUhSJ+nNw5V18g=" name="GenDocUID"/>
    <meta content="P" name="TypeProc"/>
    <meta content="" name="CreateCustomParts"/>
    <meta content="OK" name="ReadyToPublish"/>
    <meta content="vpo" name="Gendoc_User"/>
    <meta content="" name="EP_Mode"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGenerated"/>
    <meta content="" name="Gendoc_Vademecum"/>
    <meta content="0746" name="NumeroOrdre"/>
    <meta content="2024" name="Annee"/>
    <meta content="P" name="Gendoc_ProcedureType"/>
    <meta content="" name="EP_Version"/>
    <meta content="CS" name="Langue"/>
    <meta content="vpo" name="Gendoc_DGTGeneratedUser"/>
    <meta content="FAST_document_go_ok" name="Gendoc_LastVerificationStatus"/>
    <meta content="ARR_C" name="Gendoc_GendocTemplateType"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlockFlatP"/>
    <meta content="GenDoc 21-11-25 09:35:44" name="Created"/>
    <meta content="" name="Canevas3_Vademecum"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlock"/>
    <meta content="" name="Gendoc_CaseYear"/>
    <meta content="false" name="Generation_In_Progress"/>
    <meta content="C" name="Juridiction"/>
    <meta content="b314195003ad413f90e83c880c36ba52" name="DocumentIdentifier"/>
    <meta content="0746" name="Gendoc_CaseNumber"/>
    <meta content="ImportedWithoutSource" name="SdlIdentifier"/>
    <meta content="RP" name="NatureAff"/>
    <meta content="RP" name="Gendoc_CaseNature"/>
    <meta content="0001" name="NumSuite"/>
    <meta content="C" name="Gendoc_Juridiction"/>
  </head>
  <body>
    <div style="header">
      <div id="rId23" style="first"/>
      <div id="rId19" style="even">Rozsudek ze dne 27. 11. 2025  – věc C‑746/24</div>
      <div id="rId20" style="default">Gryczara</div>
    </div>
    <p class="C19Centre" id="para-1" title="page-1">
      ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (devátého senátu)
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-2" title="page-1">
      27. listopadu 2025 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-1" href="#t-1">*</a>
</span>)
    </p>
    <p class="C71Indicateur" id="para-3" title="page-1">
      „Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitele – Směrnice 93/13/EHS – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 – Účinky konstatování zneužívající povahy ujednání – Neplatnost smlouvy – Žaloba prodávajícího nebo poskytovatele na vrácení částky úvěru vyplacené na základě smlouvy prohlášené za neplatnou – Režim rozdělení nákladů řízení – Rozdílný způsob výpočtu soudních poplatků podle postavení žalobce – Zásada efektivity – Povinnost konformního výkladu“
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-4" title="page-1">
      Ve věci C‑746/24 [Gryczara] (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-2" href="#t-2">i</a>
</span>),
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-5" title="page-1">
      jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Krajského soudu ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie, Polsko) ze dne 25. října 2024, došlým Soudnímu dvoru dne 25. října 2024, v řízení
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-6" title="page-1">
      Bank Millennium SA
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-7" title="page-1">
      proti
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-8" title="page-1">
      PR,
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-9" title="page-1">
      SOUDNÍ DVŮR (devátý senát),
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-10" title="page-1">
      ve složení: M. Condinanzi, předseda senátu, N. Jääskinen a R. Frendo (zpravodajka), soudci,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-11" title="page-1">
      generální advokát: R. Norkus,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-12" title="page-1">
      za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-13" title="page-1">
      s přihlédnutím k písemné části řízení,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-14" title="page-1">
      s ohledem na vyjádření, která předložili:
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za Bank Millennium SA: M. Hudyma, adwokat, S. Dudzik a T. Spyra, radcowie prawni,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za PR: W. Budzewski, adwokat,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za polskou vládu: B. Majczyna, jako zmocněnec,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za italskou vládu: S. Fiorentino, jako zmocněnec, ve spolupráci s: C. De Nicola, procuratore dello Stato, a M. Cherubini a A. De Curtis, avvocati dello Stato,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za Evropskou komisi: P. Kienapfel a A. Stobiecka-Kuik, jako zmocněnci,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-20" title="page-1">
      s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-21" title="page-1">
      vydává tento
    </p>
    <p class="C75Debutdesmotifs" id="para-22" title="page-1">
      Rozsudek
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288, a oprava Úř. věst. 2016, L 303, s. 26), jakož i zásady efektivity.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Bank Millennium SA, bankovní institucí, a PR, spotřebitelem, jehož předmětem je žaloba na vrácení částky úvěru vyplacené na základě smlouvy, která byla zrušena z důvodu, že obsahuje zneužívající ujednání.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Právní rámec</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Unijní právo </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve dvacátém čtvrtém bodě odůvodnění směrnice 93/13 se uvádí, že „soudy nebo správní orgány členských států musí mít k dispozici odpovídající a účinné prostředky, aby zabránily dalšímu používání zneužívajících ujednání ve smlouvách se spotřebiteli“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 6 odst. 1 této směrnice stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-29" title="page-2">
      „Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">5</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 7 odst. 1 uvedené směrnice stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-31" title="page-2">
      „Členské státy zajistí, aby v zájmu spotřebitelů a soutěžitelů byly k dispozici odpovídající a účinné prostředky zabraňující dalšímu používání zneužívajících ujednání ve smlouvách, které uzavírají prodávající nebo poskytovatelé se spotřebiteli.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polské právo </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Občanský zákoník </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">6</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 58 § 1 občanského zákoníku (ustawa – Kodeks cywilny) ze dne 23. dubna 1964 (Dz. U. částka 16, č. 93) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „občanský zákoník“) stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-35" title="page-2">
      „Právní jednání, které odporuje zákonu nebo směřuje k jeho obcházení, je neplatné, nestanoví-li zvláštní ustanovení jiný výsledek, zejména že neplatná ujednání právního jednání se nahrazují příslušnými ustanoveními zákona.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">7</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 3851 § 1 a 2 občanského zákoníku stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-37" title="page-2">
      „§ 1. Ujednání smlouvy uzavřené se spotřebitelem, která nebyla individuálně sjednána, nejsou pro spotřebitele závazná, pokud upravují jeho práva a povinnosti v rozporu s dobrými mravy a hrubě poškozují jeho zájmy (zakázaná smluvní ujednání). To neplatí pro ujednání, která vymezují hlavní plnění stran, včetně ceny nebo odměny, pokud jsou formulována jednoznačně.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-38" title="page-2">
      § 2. Pokud smluvní ujednání podle § 1 spotřebitele nezavazuje, jsou strany vázány smlouvou ve zbývajícím rozsahu.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">8</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 405 tohoto zákoníku stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-40" title="page-2">
      „Každý, kdo bez právního důvodu získal majetkový prospěch na úkor jiné osoby, je povinen vydat tento prospěch in natura, a není-li to možné, poskytnout náhradu odpovídající hodnotě tohoto prospěchu.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">9</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V článku 410 uvedeného zákoníku je stanoveno:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-42" title="page-2">
      „§ 1. Ustanovení předchozích článků se použijí zejména na bezdůvodné plnění.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-43" title="page-2">
      § 2. K bezdůvodnému plnění dochází tehdy, jestliže ten, kdo plnění poskytl, vůbec nebyl povinen jej poskytnout nebo nebyl povinen jej poskytnout osobě, které poskytnuto bylo, nebo jestliže odpadl důvod plnění nebo jestliže nebylo dosaženo cíle plnění nebo jestliže bylo právní jednání vyžadující poskytnutí plnění neplatné a po poskytnutí plnění se nestalo platným.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">10</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 498 téhož zákoníku stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-45" title="page-3">
      „§ 1. Jsou-li dvě osoby vůči sobě zároveň dlužníky a věřiteli, může každá z nich započíst svou pohledávku vůči pohledávce druhé strany, jestliže předmětem obou pohledávek jsou peníze nebo věci stejné jakosti určené pouze podle druhu a obě pohledávky jsou splatné a lze je vymáhat u soudu nebo jiného státního orgánu.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-46" title="page-3">
      § 2. V důsledku započtení se obě pohledávky vzájemně vyrovnají v rozsahu nižší pohledávky.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Občanský soudní řád </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">11</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 98 § 1 a 3 občanského soudního řádu (ustawa – Kodeks postępowania cywilnego) ze dne 17. listopadu 1964 (Dz. U. z roku 1964, částka 43, č. 296) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „občanský soudní řád“), stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-49" title="page-3">
      „§ 1. Strana, která neměla ve věci úspěch, je povinna nahradit protistraně na její žádost náklady potřebné k účelnému uplatnění práv a účelné obraně (náklady řízení).
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-50" title="page-3">
      [...]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-51" title="page-3">
      § 3. K potřebným nákladům řízení účastníka zastoupeného advokátem patří odměna za zastupování, která však nesmí převyšovat sazby odměn stanovené podle zvláštních přepisů, a výdaje jednoho advokáta, soudní poplatky a náklady spojené s osobní účastí účastníka, kterou nařídil soud.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">12</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 100 občanského soudního řádu stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-53" title="page-3">
      „Pokud je žalobě vyhověno pouze částečně, náklady řízení ponese každý z účastníků sám nebo se poměrně rozdělí. Soud však může uložit jedné ze stran povinnost plně nahradit náklady, pokud protistrana neměla úspěch pouze v nepatrné části své žaloby, nebo pokud určení částky, která jí náleží, záviselo na vzájemném vypořádání nebo na úvaze soudu.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">13</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 101 tohoto řádu stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-55" title="page-3">
      „Právo na náhradu nákladů se přizná žalovanému, i když neměl ve věci úspěch, jestliže nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení a nárok uplatněný žalobou uznal při prvním procesním úkonu.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">14</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 102 uvedeného řádu zní: </p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-57" title="page-3">
      „Ve zvlášť odůvodněných případech může soud uložit účastníkovi, který neměl ve věci úspěch, povinnost nahradit pouze část nákladů, nebo mu povinnost nahradit náklady řízení vůbec neuložit.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">15</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 103 § 1 téhož řádu stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-59" title="page-4">
      „Bez ohledu na výsledek sporu může soud uložit účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi povinnost nahradit náklady, které byly způsobeny nepoctivým nebo zjevně nesprávným jednáním.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zákon o soudních poplatcích v občanskoprávních věcech </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">16</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 13 odst. 2 zákona o soudních poplatcích v občanskoprávních věcech (ustawa o kosztach sądowych w sprawach cywilnych) ze dne 28. července 2005 (Dz. U. částka 167, č. 1398) v konsolidovaném znění (Dz. U. z roku 2022, č. 1125, dále jen „zákon o soudních poplatcích“), stanoví: </p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-62" title="page-4">
      „Ve věcech týkajících se majetkových práv, v nichž hodnota předmětu sporu nebo hodnota předmětu žaloby přesahuje 20 000 [polských zlotých (PLN) (přibližně 4 713 eur)], se za podání návrhu hradí poměrný poplatek ve výši, která činí 5 % této hodnoty, nejvýše však 200 000 PLN [(přibližně 47 136 eur)].“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">17</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle článku 13a zákona o soudních poplatcích platí, že:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-64" title="page-4">
      „Ve věcech týkajících se nároků vyplývajících z bankovní činnosti účastník, který je spotřebitelem nebo fyzickou osobou provozující rodinný podnik, hradí v případě, že hodnota předmětu sporu nebo hodnota předmětu žaloby přesahuje 20 000 PLN [(přibližně 4 713 eur)], paušální poplatek ve výši 1 000 PLN [(přibližně 236 eur)].“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Spor v původním řízení a předběžná otázka </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">18</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 27. června 2008 uzavřeli PR a společnost Bank Millennium smlouvu o úvěru na částku 640 000 PLN (přibližně 150 000 eur), denominovanou ve švýcarských francích (CHF).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">19</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">PR uhradil měsíční splátky tohoto úvěru v celkové výši 126 421,23 PLN (přibližně 29 800 eur) a 66 600,96 CHF (přibližně 71 480 eur). </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">20</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 26. června 2020 podal PR proti společnosti Bank Millennium žalobu, kterou se domáhal určení neplatnosti této smlouvy a vrácení plnění, jež byla podle jeho názoru bezdůvodně poskytnuta při plnění této smlouvy. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">21</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozsudkem ze dne 11. května 2022 Krajský soud ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie, Polsko), který je předkládajícím soudem, konstatoval neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu zneužívajících ujednání v ní obsažených. V důsledku toho uvedený soud uložil společnosti Bank Millennium povinnost zaplatit PR částky ve výši 65 907,32 PLN (přibližně 15 530 eur) a 66 600,96 CHF (přibližně 71 480 eur) navýšené o zákonné úroky z prodlení od 19. února 2022 do data zaplacení, jakož i nahradit náklady řízení vynaložené PR. Tento rozsudek byl v odvolacím řízení potvrzen Odvolacím soudem ve Varšavě (Sąd Apelacyjny w Warszawie, Polsko).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">22</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 23. listopadu 2022 podala společnost Bank Millennium proti PR k předkládajícímu soudu žalobu, kterou se domáhá, aby bylo PR uloženo vrátit jistinu úvěru ve výši 640 000 PLN (přibližně 150 000 eur) navýšenou o zákonné úroky z prodlení ode dne podání žaloby do dne zaplacení. Rovněž navrhuje, aby byla PR uložena náhrada nákladů řízení zahrnujících jednak soudní poplatky představující 5 % hodnoty předmětu sporu, tedy 32 000 PLN (přibližně 7 544 eur), a jednak náklady na zastoupení advokátem stanovené paušálně na částku 10 800 PLN (přibližně 2 546 eur).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">23</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud má pochybnosti o slučitelnosti režimu rozdělení nákladů řízení stanoveného polským právem se směrnicí 93/13.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">24</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nejprve poukazuje na to, že podle občanského soudního řádu je základní zásadou pro rozdělení nákladů v občanskoprávních řízeních zásada odpovědnosti za výsledek sporu, podle níž strana, která neměla ve sporu úspěch, nahradí úspěšné straně náklady řízení v souladu s čl. 98 § 1 tohoto řádu a v případě, že je návrhovým žádáním vyhověno pouze částečně, ponese náklady řízení každá strana sama nebo se tyto náklady poměrně rozdělí v souladu s článkem 100 uvedeného řádu. Tato zásada je zmírněna několika výjimkami stanovenými v článcích 101 a 102, jakož i v čl. 103 § 1 občanského soudního řádu, a sice možností, že žalobce ponese náklady řízení, pokud žalovaný nárok uplatněný žalobou uznal při prvním procesním úkonu, použitím zásady ekvity a uplatněním zásady zavinění. Podle uvedeného soudu se však žádná z těchto výjimek v projednávané věci neuplatní.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">25</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dále s odkazem na judikaturu Soudního dvora [rozsudky ze dne 22. září 2022, Servicios prescriptor y medios de pagos EFC, C‑215/21, EU:C:2022:723, bod 41, a ze dne 21. března 2024, Profi Credit Bulgaria (Doplňkové služby k úvěrové smlouvě), C‑714/22, EU:C:2024:263, bod 83], předkládající soud uvádí, že režim rozdělení nákladů řízení použitelný v řízení o určení zneužívající povahy smluvního ujednání nesmí odrazovat spotřebitele od výkonu práv, která mu přiznává směrnice 93/13.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">26</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu předkládající soud poznamenává, že ve věci v původním řízení by mohlo být PR uloženo, aby kromě jistiny úvěru ve výši 640 000 PLN (přibližně 150 000 eur) spolu s úroky z prodlení v zákonné sazbě zaplatil společnosti Bank Millennium celkovou částku ve výši 42 800 PLN (přibližně 10 090 eur) z titulu nákladů řízení. Taková finanční zátěž, která odpovídá přibližně šesti průměrným měsíčním mzdám v Polsku, by mohla ohrozit jak cíle směrnice 93/13, tak zásadu efektivity unijního práva. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">27</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o strukturu nákladů v obou dotčených soudních řízeních, uvedený soud dále upřesňuje, že zatímco výše odměny advokáta, a sice 10 800 PLN (přibližně 2 546 eur), je stejná bez ohledu na to, zda je řízení zahájeno prodávajícím nebo poskytovatelem, či spotřebitelem, u soudních poplatků tomu tak není. V rámci řízení o neplatnosti úvěrové smlouvy totiž PR musel při podání žaloby proti bance zaplatit částku 1 000 PLN (přibližně 236 eur) podle článku 13a zákona o soudních poplatcích, zatímco tato banka požaduje 32 000 PLN (přibližně 7 544 eur) z titulu soudních poplatků v původním řízení, které musí nést podle čl. 13 odst. 2 tohoto zákona. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">28</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud však konstatuje, že PR byl řádně informován jak svým právním zástupcem, tak jím samotným v rámci původního řízení, které zahájil, o důsledcích neplatnosti úvěrové smlouvy, zejména o povinnosti splatit půjčenou jistinu, případné zákonné úroky z prodlení, jakož i náklady řízení. Nelze tedy platně tvrdit, že uložení náhrady nákladů řízení spotřebitel neočekával. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">29</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Uvedený soud dále konstatuje, že PR mohl návrhová žádání v žalobě banky uznat, jakmile ji obdržel. Takový postup by vedl k použití článku 101 občanského soudního řádu a společnost Bank Millennium by tedy musela nést veškeré náklady řízení. Kromě toho se PR mohl dovolávat započtení pohledávek v souladu s čl. 498 § 1 občanského zákoníku. Kdyby po obdržení žaloby podal prohlášení o započtení, vzájemné pohledávky stran by zanikly v rozsahu nižší pohledávky, a to podle § 2 tohoto článku. Pohledávka banky by tak byla značně snížena. PR přitom zvolil jinou procesní strategii spočívající ve zpochybnění pohledávky banky s odvoláním na promlčení, což je důvod, který uvedený soud považuje za neopodstatněný. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">30</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V neposlední řadě si předkládající soud kladu otázku, zda čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 nevyžadují, aby nechal prodávajícího nebo poskytovatele nést všechny negativní důsledky vyplývající z toho, že smlouva obsahovala zakázaná ujednání. Kdyby totiž úvěrová smlouva neobsahovala zneužívající ujednání, k původnímu řízení by vůbec nedošlo. Jedná se tedy o určení, zda by v takovém případě neměl nést veškeré náklady řízení prodávající nebo poskytovatel, a to bez ohledu na výsledek řízení, dokonce i tehdy, kdyby plně uspěl.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">31</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto podmínek se Krajský soud ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku: </p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-80" title="page-6">
      „Musí být čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice [93/13] a zásada efektivity vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje uložit spotřebiteli povinnost nahradit náklady řízení, v němž vnitrostátní soud vyhověl žalobě prodávajícího nebo poskytovatele, kterou se domáhal, aby spotřebiteli byla uložena povinnost vrátit plnění poskytnutá na základě smlouvy, která je neplatná proto, že obsahuje zneužívající smluvní ujednání?“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K předběžné otázce </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K přípustnosti</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">32</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Společnost Bank Millennium namítá nepřípustnost předběžné otázky z důvodu, že se netýká výkladu unijního práva, jelikož ustanovení směrnice 93/13 se nevztahují na účinky zrušení zneužívajících ujednání. Tato otázka náhrady nákladů řízení v rámci žaloby na vrácení podané bankou se totiž týká pouze výkladu vnitrostátního práva.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">33</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je třeba připomenout, že systém spolupráce zavedený článkem 267 SFEU je založen na jasné dělbě funkcí mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem. V rámci řízení zahajovaného na základě tohoto článku přísluší výklad vnitrostátních ustanovení soudům členských států, a nikoli Soudnímu dvoru, takže Soudnímu dvoru nepřísluší, aby se vyjadřoval ke slučitelnosti norem vnitrostátního práva s ustanoveními práva unijního. Soudní dvůr naopak má pravomoc poskytnout vnitrostátnímu soudu veškeré prvky výkladu unijního práva, které tomuto soudu umožní posoudit slučitelnost těchto norem vnitrostátního práva s unijní právní úpravou (viz rozsudky ze dne 16. března 1978, Oehlschläger, 104/77, EU:C:1978:69, bod 4, a ze dne 17. března 2021, Consulmarketing, C‑652/19, EU:C:2021:208, bod 32 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">34</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Mimoto podle ustálené judikatury platí, že v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU je pouze věcí vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade Týkají-li se tedy položené otázky výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout [viz rozsudky ze dne 29. listopadu 1978, Redmond, 83/78, EU:C:1978:214, bod 25, a ze dne 2. února 2023, Towarzystwo Ubezpieczeń Ż (Klamavé vzorové pojistné smlouvy), C‑208/21, EU:C:2023:64, bod 42 a citovaná judikatura]. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">35</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že se na otázky týkající se unijního práva vztahuje domněnka relevance. Odmítnout rozhodnout o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem je ze strany Soudního dvora možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny [viz rozsudky ze dne 7. září 1999, Beck a Bergdorf, C‑355/97, EU:C:1999:391, bod 22, a ze dne 2. února 2023, Towarzystwo Ubezpieczeń Ż (Klamavé vzorové pojistné smlouvy), C‑208/21, EU:C:2023:64, bod 43 a citovaná judikatura].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">36</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tak tomu však v projednávané věci není.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">37</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, že se spor v původním řízení týká žaloby na vrácení jistiny úvěru, kterou společnost Bank Millennium podala proti PR v návaznosti na první řízení, které vedlo ke zrušení smlouvy o úvěru z důvodu, že obsahovala zneužívající ujednání. V předběžné otázce se předkládající soud výslovně táže Soudního dvora na výklad unijního práva, a zejména na výklad čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 ve světle zásady efektivity. Uvedený soud se táže, zda tato ustanovení musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vede k tomu, že v rámci takové žaloby na vrácení může být spotřebiteli, který nemá úspěch ve věci, uložena náhrada soudních poplatků, jež jsou součástí nákladů řízení a značně převyšují soudní poplatky, které by musel nést tento spotřebitel, kdyby neměl úspěch v rámci žaloby na určení zneužívající povahy těchto ujednání a případně jejich neplatnosti a neplatnosti smlouvy o úvěru, kterou sám podal. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">38</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto podmínek nic nenasvědčuje tomu, že by požadovaný výklad směrnice 93/13 neměl žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení nebo že by daný problém byl hypotetický. V projednávané věci se tedy námitka vycházející z nepoužitelnosti tohoto aktu na věc v původním řízení netýká přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, ale týká se podstaty položených otázek [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. února 2022, TGSS (Nezaměstnanost pracovníků v domácnosti), C‑389/20, EU:C:2022:120, bod 31 a citovaná judikatura]. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">39</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předběžná otázka je tedy přípustná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K věci samé </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">40</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že v rámci spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedené článkem 267 SFEU je na Soudním dvoru, aby poskytl vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska musí Soudní dvůr případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny. V tomto ohledu mu přísluší, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit (viz rozsudky ze dne 29. listopadu 1978, Redmond, 83/78, EU:C:1978:214, bod 26; ze dne 28. listopadu 2000, Roquette Frères, C‑88/99, EU:C:2000:652, bod 18, a ze dne 16. července 2020, Caixabank a Banco Bilbao Vizcaya Argentaria, C‑224/19 a C‑259/19, EU:C:2020:578, bod 47).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">41</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V projednávané věci, jak vyplývá ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, si předkládající soud klade otázku, zda je s čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 vykládanými ve světle zásady efektivity slučitelná vnitrostátní právní úprava, která stanoví, že spotřebiteli, který neměl úspěch v rámci žaloby na vrácení jistiny úvěru, kterou podal prodávající nebo poskytovatel v návaznosti na zrušení úvěrové smlouvy z důvodu, že obsahovala zneužívající ujednání, se uloží náhrada nákladů řízení. Uvedený soud konstatuje, že soudní poplatky, jež jsou součástí nákladů řízení a byly by tomuto spotřebiteli uloženy, mohou značně převyšovat poplatky, které by uvedený spotřebitel musel nést, kdyby neměl úspěch v rámci žaloby, kterou by se domáhal určení zneužívající povahy těchto ujednání a případně jejich neplatnosti a neplatnosti úvěrové smlouvy. Tato situace vyplývá z rozlišení zavedeného polskými právními předpisy v oblasti soudních poplatků, pokud jde o způsob výpočtu těchto poplatků podle toho, zda je žaloba podána prodávajícím nebo poskytovatelem, či spotřebitelem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">42</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 nazírané ve světle zásady efektivity vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje, aby byla spotřebiteli jakožto žalovanému, který neměl úspěch v rámci žaloby na vrácení jistiny úvěru podané prodávajícím nebo poskytovatelem v návaznosti na zrušení úvěrové smlouvy z důvodu zneužívající povahy ujednání v ní obsažených, uložena náhrada nákladů řízení zahrnujících soudní poplatky, které v důsledku rozlišení, jež tato právní úprava činí při výpočtu těchto poplatků podle toho, zda má žalobce postavení spotřebitele, či nikoli, značně převyšují poplatky, které by musel tento spotřebitel nést, kdyby neměl úspěch v rámci jím podané žaloby na určení zneužívající povahy těchto ujednání a případně jejich neplatnosti a neplatnosti úvěrové smlouvy. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">43</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na prvním místě je třeba připomenout, že podle článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">44</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k povaze a významu veřejného zájmu na ochraně spotřebitelů, kteří se ve vztahu k prodávajícímu či poskytovateli nacházejí v nerovném postavení, směrnice 93/13 ukládá členským státům povinnost zajistit odpovídající a účinné prostředky „zabraňující dalšímu používání zneužívajících ujednání ve smlouvách, které uzavírají prodávající nebo poskytovatelé se spotřebiteli“, jak vyplývá z jejího čl. 7 odst. 1 ve spojení s jejím dvacátým čtvrtým bodem odůvodnění (rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Gutiérrez Naranjo a další, C‑154/15, C‑307/15 a C‑308/15, EU:C:2016:980, bod 56 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">45</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr rozhodl, že důsledky, které je třeba vyvodit z konstatování zneužívající povahy ujednání obsaženého ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, musí umožnit dosažení dvou cílů. Na jedné straně musí soud dbát na to, aby mohla být obnovena rovnost mezi smluvními stranami, kterou by použití zneužívajícího ujednání ve vztahu ke spotřebiteli ohrozilo. Na druhé straně je třeba zajistit, aby byl prodávající nebo poskytovatel odrazen od vložení takových ujednání do smluv, které nabízí spotřebitelům (rozsudek ze dne 25. listopadu 2020, Banca B., C‑269/19, EU:C:2020:954, bod 38). Konkrétně povinnost vnitrostátního soudu neaplikovat zneužívající smluvní ujednání, které ukládá uhrazení částek, jež se ukázaly jako bezdůvodné, s sebou v zásadě nese odpovídající restituční účinek vztahující se k těmto částkám (rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Gutiérrez Naranjo a další, C‑154/15, C‑307/15 a C‑308/15, EU:C:2016:980, bod 62). </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">46</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na druhém místě je třeba uvést, že rozdělení nákladů soudního řízení u vnitrostátních soudů spadá do procesní autonomie členských států s výhradou, že musí být dodrženy zásady rovnocennosti a efektivity (rozsudek ze dne 22. září 2022, Servicios prescriptor y medios de pagos EFC, C‑215/21, EU:C:2022:723, bod 34 a citovaná judikatura). </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">47</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o zásadu efektivity, která je jako jediná předmětem otázky předkládajícího soudu, je třeba připomenout, že každý případ, v němž vyvstává otázka, zda vnitrostátní procesní ustanovení znemožňuje nebo nadměrně ztěžuje použití unijního práva, je třeba analyzovat s přihlédnutím k úloze tohoto ustanovení v rámci řízení jako celku, jeho průběhu a jeho zvláštnostem u různých vnitrostátních orgánů. Za tím účelem je třeba případně zohlednit základní zásady vnitrostátního právního systému, jako jsou ochrana práva na procesní obranu, zásada právní jistoty a požadavek řádného průběhu řízení (rozsudek ze dne 22. září 2022, Servicios prescriptor y medios de pagos EFC, C‑215/21, EU:C:2022:723, bod 35 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">48</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">I když zásada efektivity obecně nebrání tomu, aby spotřebitel nesl některé náklady soudního řízení, pokud podal žalobu na určení zneužívající povahy smluvního ujednání (rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Caixabank, C‑385/20, EU:C:2022:278, bod 51), je třeba rovněž poznamenat, že směrnice 93/13 přiznává spotřebiteli právo obrátit se na soud, aby byla určena zneužívající povaha smluvního ujednání a bylo vyloučeno jeho použití, a účinnost tohoto práva musí být zachována. Z tohoto důvodu nesmí režim rozdělení nákladů takového řízení odrazovat spotřebitele od uplatnění tohoto práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. září 2022, Servicios prescriptor y medios de pagos EFC, C‑215/21, EU:C:2022:723, bod 37 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">49</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z judikatury rovněž vyplývá, že pokud by rozhodnutí o rozdělení nákladů tohoto řízení záviselo pouze na částkách, které byly bezdůvodně zaplaceny a jejichž vrácení je nařízeno, mohlo by to odradit tohoto spotřebitele od výkonu tohoto práva z důvodu nákladů, k nimž by vedlo podání soudní žaloby. Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13, jakož i zásada efektivity tudíž brání režimu, který umožňuje uložit část procesních nákladů spotřebiteli v závislosti na výši bezdůvodně zaplacených částek, jež mu jsou vráceny poté, co byla konstatována neplatnost smluvního ujednání z důvodu jeho zneužívající povahy, jelikož takový režim vytváří podstatnou překážku, která může odradit spotřebitele od výkonu práva na účinný soudní přezkum potenciálně zneužívající povahy smluvních ujednání, které jim přiznává tato směrnice (rozsudek ze dne 16. července 2020, Caixabank et Banco Bilbao Vizcaya Argentaria, C‑224/19 a C‑259/19, EU:C:2020:578, body 98 a 99).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">50</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je třeba uvést, že řízení zahájená na základě čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 jsou v zásadě zahajována spotřebitelem, který vystupuje jako žalobce, proti prodávajícímu nebo poskytovateli, který vystupuje jako žalovaný. Za účelem zachování užitečného účinku této směrnice a zajištění účinné ochrany spotřebitele před zvláště nepříznivými důsledky, které by zrušení dotčené úvěrové smlouvy mohlo vyvolat, je třeba mít za to, že závěry Soudního dvora, pokud jde o rozdělení nákladů řízení v rámci řízení o určení zneužívající povahy smluvního ujednání, uvedené v bodech 48 a 49 tohoto rozsudku, se použijí obdobně i v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, v níž je spotřebitel žalovaným v řízení o žalobě na vrácení jistiny úvěru podané prodávajícím nebo poskytovatelem v návaznosti na zrušení smlouvy o úvěru z důvodu, že obsahovala zneužívající ujednání.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">51</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je třeba uvést, že Soudní dvůr rozhodl, že procesní podmínky, které by měly za následek příliš vysoké náklady pro spotřebitele, by mohly vést k odrazení spotřebitele od toho, aby podal žalobu nebo užitečným způsobem jednal na obranu svých práv před soudem, u něhož prodávající nebo poskytovatel zahájil řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. dubna, Caixabank, C‑385/20, EU:C:2022:278, bod 54 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">52</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v polském právu má soudní rozhodnutí, kterým se konstatuje neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu, že obsahuje zneužívající ujednání, za následek, že platby uskutečněné při plnění této smlouvy, ať dlužníky či bankovní institucí, představují bezdůvodná plnění ve smyslu čl. 410 § 2 občanského zákoníku, která musí být na základě čl. 410 § 1 ve spojení s článkem 405 tohoto zákoníku vrácena.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">53</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z předkládacího rozhodnutí rovněž vyplývá, že na jedné straně čl. 98 § 1 občanského soudního řádu stanoví, že strana, která neměla ve věci úspěch, je povinna nahradit náklady řízení straně, která měla ve věci úspěch. Na druhé straně polské právo rozlišuje v oblasti soudních poplatků podle toho, zda je žaloba podána prodávajícím nebo poskytovatelem, či spotřebitelem. Podle čl. 13 odst. 2 zákona o soudních poplatcích se totiž na žaloby týkající se majetkových práv vztahuje poměrný poplatek ve výši 5 % hodnoty sporu, a to až do zákonem stanovené horní hranice. Naproti tomu ve věcech týkajících se nároků vyplývajících z bankovní činnosti zavádí článek 13a tohoto zákona pro žaloby podané spotřebitelem paušální poplatek ve výši 1 000 PLN (přibližně 236 eur), pokud hodnota předmětu sporu nebo žaloby přesahuje 20 000 PLN (přibližně 4 713 eur).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">54</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle informací poskytnutých předkládajícím soudem může tento rozdíl ve způsobu výpočtu soudních poplatků vést k situacím, kdy je spotřebiteli, který je žalován v rámci žaloby na vrácení jistiny úvěru podané prodávajícím nebo poskytovatelem v návaznosti na zrušení smlouvy o úvěru obsahující zneužívající ujednání a ve sporu neuspěje, uložena náhrada nákladů řízení zahrnujících značně vyšší soudní poplatky, než které by musel tento spotřebitel nést, kdyby neuspěl v rámci jím podané žaloby na určení zneužívající povahy těchto ujednání a případně jejich neplatnosti a neplatnosti úvěrové smlouvy. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">55</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je třeba uvést, že taková právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví snížené paušální soudní poplatky v případě, že spotřebitel podá žalobu týkající se nároků vyplývajících z bankovní činnosti, je pro spotřebitele v zásadě příznivá.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">56</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nicméně s ohledem na výrazně vyšší soudní poplatky, jež se vztahují na žaloby podané prodávajícím nebo poskytovatelem ve věcech majetkových práv, a na skutečnost, že výše těchto poplatků, které může být spotřebitel povinen nahradit, závisí přímo na výši nároku uplatňovaného prodávajícím nebo poskytovatelem, může automatické použití zásady, podle níž je neúspěšná strana povinna nést veškeré náklady řízení, včetně uvedených poplatků, vést k tomu, že spotřebitel, pokud v takovém řízení neuspěje, ponese nepřiměřeně vysokou finanční zátěž. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, totiž na jedné straně vyplývá, že PR musel zaplatit částku 1 000 PLN (přibližně 236 eur) jako soudní poplatek v rámci žaloby podané proti společnosti Bank Millennium, která vedla k tomu, že této společnosti byla uložena povinnost zaplatit mu částku přibližně 101 280 eur. Na druhé straně by byl PR jakožto žalovaný v rámci řízení, které následně zahájila společnost Bank Millennium a jehož předmětem je vrácení jistiny úvěru, tedy pohledávky ve výši 640 000 PLN (přibližně 150 000 eur), ve kterém nebude úspěšný, povinen nahradit této společnosti soudní poplatky ve výši 5 % hodnoty sporu, v projednávaném případě 32 000 PLN (přibližně 7 544 eur).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">57</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Takové náklady, které mohou být přeneseny na spotřebitele na základě kombinovaného uplatnění vnitrostátních pravidel týkajících se výpočtu soudních poplatků a zásady, podle níž je neúspěšná strana povinna nést veškeré náklady řízení, včetně těchto poplatků, mohou bránit spotřebiteli v tom, aby před soudem, u něhož podal žalobu prodávající nebo poskytovatel, účelně uplatnil práva, jež mu přiznává směrnice 93/13, nebo ho od tohoto uplatnění práv odradit, což je v rozporu s judikaturou uvedenou v bodech 48 a 51 tohoto rozsudku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">58</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Takové procesní podmínky totiž mohou odradit spotřebitele, který je žalovaným v rámci žaloby na vrácení jistiny úvěru podané prodávajícím nebo poskytovatelem v návaznosti na zrušení smlouvy o úvěru obsahující zneužívající ujednání, od toho, aby trval na svých nárocích, a to bez ohledu na jejich opodstatněnost, jelikož takové trvání může vést k uložení náhrady nákladů řízení, včetně nepřiměřeně vysokých soudních poplatků, v případě nepříznivého výsledku řízení. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">59</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tyto procesní podmínky mohou podle všeho rovněž ohrozit odrazující účinek plynoucí ze zrušení smlouvy z důvodu zneužívajících ujednání v ní obsažených, jelikož bez ohledu na toto zrušení je spotřebitel povinen nést zvláště vysoké soudní poplatky v rámci žaloby na vrácení podané prodávajícím nebo poskytovatelem, s výjimkou mimo jiné případu, kdy tento spotřebitel uzná nároky prodávajícího nebo poskytovatele. Uvedené podmínky tudíž v konečném důsledku porušují zásadu efektivity.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">60</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je však třeba připomenout, že zásada konformního výkladu vnitrostátního práva s unijním právem vyžaduje, aby vnitrostátní soudy, při dodržení mimo jiné zákazu výkladu vnitrostátního práva contra legem, učinily vše, co spadá do jejich pravomoci s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který bude v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. října 2004, Pfeiffer a další, C‑397/01 až C‑403/01, EU:C:2004:584, body 118 a 119, jakož i ze dne 15. října 2024, KUBERA, C‑144/23, EU:C:2024:881, bod 51 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">61</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V projednávané věci polská vláda a Evropská komise v písemných vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru tvrdí, že čl. 98 § 1 občanského soudního řádu lze vykládat v souladu s čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 nazíranými ve světle zásady efektivity. Vnitrostátnímu soudu totiž přísluší, aby případně zohlednil výjimky stanovené zejména v článcích 102 a 103 tohoto řádu, které umožňují upravit náklady řízení podle zásady ekvity nebo také podle případného zavinění jedné ze stran.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">62</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V konečném důsledku je na předkládajícím soudu, aby posoudil, zda vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení může být vykládána v souladu se směrnicí 93/13, a pokud ano, vyvodil z toho právní důsledky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">63</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 nazírané ve světle zásady efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje, aby byla spotřebiteli jakožto žalovanému, který neměl úspěch v rámci žaloby na vrácení jistiny úvěru podané prodávajícím nebo poskytovatelem v návaznosti na zrušení úvěrové smlouvy z důvodu zneužívající povahy ujednání v ní obsažených, uložena náhrada nákladů řízení zahrnujících soudní poplatky, které v důsledku rozlišení, jež tato právní úprava činí při výpočtu těchto poplatků podle toho, zda má žalobce postavení spotřebitele, či nikoli, značně převyšují poplatky, které by musel tento spotřebitel nést, kdyby neměl úspěch v rámci jím podané žaloby na určení zneužívající povahy těchto ujednání a případně jejich neplatnosti a neplatnosti úvěrové smlouvy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K nákladům řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">64</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C41DispositifIntroduction" id="para-118" title="page-13">
      Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:
    </p>
    <p class="C30Dispositifalinea" id="para-119" title="page-13">
      Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, nazírané ve světle zásady efektivity 
    </p>
    <p class="C30Dispositifalinea" id="para-120" title="page-14">
      musí být vykládány v tom smyslu, že
    </p>
    <p class="C30Dispositifalinea" id="para-121" title="page-14">
      brání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje, aby byla spotřebiteli jakožto žalovanému, který neměl úspěch v rámci žaloby na vrácení jistiny úvěru podané prodávajícím nebo poskytovatelem v návaznosti na zrušení úvěrové smlouvy z důvodu zneužívající povahy ujednání v ní obsažených, uložena náhrada nákladů řízení zahrnujících soudní poplatky, které v důsledku rozlišení, jež tato právní úprava činí při výpočtu těchto poplatků podle toho, zda má žalobce postavení spotřebitele, či nikoli, značně převyšují poplatky, které by musel tento spotřebitel nést, kdyby neměl úspěch v rámci jím podané žaloby na určení zneužívající povahy těchto ujednání a případně jejich neplatnosti a neplatnosti úvěrové smlouvy.
    </p>
    <div class="signatures">
<p class="C77Signatures" id="para-122" title="page-14">
<span class="signatory">Podpisy</span>
</p>
</div>
    <div/>
  <hr class="note"/>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-1" href="#c-1">*</a>
</span>) Jednací jazyk: polština.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-2" href="#c-2">i</a>
</span>) Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.</p>
</body>
</html>
