<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-203/20</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CC0203</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:498">EU:C:2021:498</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>12</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>12</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generální advokátky J. Kokott – věc C‑203/20</HT></P><P><HT TYPE="SC">AB a další (zrušení amnestie)</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko Generální Advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Juliane Kokott</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210617">17. června 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑203/20</HT></P><P>AB a další (zpětvzetí amnestie)</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Okresným súdom Bratislava III (Okresní soud Bratislava III, Slovensko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Justiční spolupráce v trestních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Evropský zatýkací rozkaz</KEYWORD><KEYWORD>Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV</KEYWORD><KEYWORD>Zásada <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT></KEYWORD><KEYWORD>Zastavení řízení na základě amnestie</KEYWORD><KEYWORD>Zrušení amnestie</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Předkládající soud zamýšlí vydat evropský zatýkací rozkaz podle rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Rámcové rozhodnutí Rady ze dne <DATE ISO="20020613">13. června 2002</DATE> o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="190" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 190, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s. 34), ve znění pozměněném rozhodnutím Rady 2009/299/SVV ze dne <DATE ISO="20090226">26. února 2009</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="081" PAGE.FIRST="24" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 81, s. 24</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> proti slovenskému státnímu příslušníkovi. Příslušné trestní řízení však bylo nejprve na základě amnestie zastaveno a znovuotevřeno až po zrušení této amnestie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Nyní v zásadě vyvstává otázka, zda vydání evropského zatýkacího rozkazu brání zásada <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> podle článku 50 Listiny základních práv Evropské unie.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">EÚLP</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Článek 4 (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>Právo nebýt souzen nebo potrestán dvakrát<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) protokolu č. 7 k EÚLP stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Ustanovení předchozího odstavce nejsou na překážku obnově řízení podle zákona a trestního řádu příslušného státu, jestliže nové nebo nově zjištěné skutečnosti nebo podstatná vada v předešlém řízení mohly ovlivnit rozhodnutí ve věci.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="2"?><PARAG IDENTIFIER="004.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Od tohoto článku nelze odstoupit podle článku 15 Úmluvy.<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Listina základních práv Evropské unie</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Zásada <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> je zakotvena v článku 50 Listiny:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Nikdo nesmí být stíhán nebo potrestán v trestním řízení za čin, za který již byl v Unii osvobozen nebo odsouzen konečným trestním rozsudkem podle zákona.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 51 Listiny upravuje její oblast použití:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="051.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Ustanovení této listiny jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie. Respektují proto práva, dodržují zásady a podporují jejich uplatňování v souladu se svými pravomocemi, při zachování mezí pravomocí, které jsou Unii svěřeny ve Smlouvách.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="051.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Tato listina nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie, ani nevytváří žádnou novou pravomoc či úkol pro Unii, ani nemění pravomoc a úkoly stanovené ve Smlouvách.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Rámcové rozhodnutí 2002/584</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 upravuje důvody pro odmítnutí výkonu evropského zatýkacího rozkazu:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Justiční orgán členského státu, který má vykonat zatýkací rozkaz (dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>vykonávající justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="2018" ID="QE0006"/>), odmítne vykonat evropský zatýkací rozkaz v těchto případech:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>pokud se na trestný čin, pro který je zatýkací rozkaz vydán, vztahuje ve vykonávajícím členském státě amnestie, pokud byl tento stát příslušný ke stíhání tohoto trestného činu podle svého vlastního trestního práva;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>pokud má vykonávající justiční orgán informace, že vyžádaná osoba byla pravomocně odsouzená za stejný čin členským státem za předpokladu, že v případě odsouzení byl trest vykonán, právě je vykonáván nebo podle práva členského státu, ve kterém byl vynesen rozsudek, ho již nelze vykonat;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>[…]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 8 odst. 1 rámcového rozhodnutí požaduje určité údaje v evropském zatýkacím rozkazu:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Evropský zatýkací rozkaz obsahuje v souladu s formulářem uvedeným v příloze tyto údaje:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>údaj o tom, zda existuje vykonatelný rozsudek, zatýkací rozkaz nebo jiné vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem v oblasti působnosti článků 1 a 2;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA><?PAGE NO="3"?><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2012/13</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Právním základem směrnice 2012/13/EU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20120522">22. května 2012</DATE> o právu na informace v trestním řízení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="142" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 142, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> je článek 82 odst. 2 SFEU. Devátý bod odůvodnění k tomu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>[Ustanovení čl. 82 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie] upravuje stanovení minimálních pravidel použitelných ve všech členských státech s cílem usnadnit vzájemné uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a policejní a justiční spolupráci v trestních věcech s přeshraničním rozměrem. V uvedeném ustanovení se uvádějí <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>práva osob v trestním řízení<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> jako jedna z oblastí, v nichž mohou být minimální pravidla stanovena.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 1 směrnice 2012/13 stanoví její předmět:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Tato směrnice stanoví pravidla týkající se práva podezřelých a obviněných na informace o jejich právech v trestním řízení a o obvinění proti nim. Stanoví rovněž pravidla o právu osob v řízení o výkonu evropského zatýkacího rozkazu na informace o jejich právech.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 2 směrnice 2012/13 upravuje její oblast působnosti:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tato směrnice se použije na každého od okamžiku, kdy ho příslušné orgány některého členského státu uvědomí, že je podezřelý nebo obviněný ze spáchání trestného činu, až do ukončení řízení, čímž se rozumí pravomocné rozhodnutí o tom, zda daný podezřelý nebo obviněný uvedený trestný čin spáchal, včetně případného odsuzujícího rozsudku a rozhodnutí o opravném prostředku.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Jestliže právo některého členského státu stanoví, že sankce za méně závažné delikty ukládá jiný orgán než soud s příslušností v trestních věcech a že uložení této sankce lze napadnout u takového soudu, vztahuje se tato směrnice pouze na řízení o tomto návrhu před uvedeným soudem.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Osoby obžalované v původním řízení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>obvinění<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>) se měly jako příslušníci slovenských bezpečnostních orgánů dopustit v roce 1995 několika trestných činů, mimo jiné zavlečení do ciziny, loupeže a vydírání. Obětí těchto činů byl syn tehdejšího slovenského prezidenta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19980303">3. března 1998</DATE> vyhlásil tehdejší předseda slovenské vlády zastupující prezidenta amnestii na tato obvinění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Krajská prokuratúra Bratislava (Krajské státní zastupitelství v Bratislavě, Slovensko) nicméně podala pro tato obvinění dne <DATE ISO="20001127">27. listopadu 2000</DATE> obžalobu k Okresnému súdu Bratislava III (Okresní soud Bratislava III).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Usnesením Okresného súdu Bratislava III ze dne <DATE ISO="20010629">29. června 2001</DATE> bylo trestní stíhání všech obviněných zastaveno z důvodu, že se na ně vztahuje amnestie vyhlášená předsedou vlády Slovenské republiky dne <DATE ISO="19980303">3. března 1998</DATE>. Uvedené usnesení bylo dne <DATE ISO="20020605">5. června 2002</DATE> potvrzeno rozhodnutím Krajského súdu v Bratislavě (Krajský soud v Bratislavě, Slovensko) a nabylo právní moci. Podle vnitrostátních právních předpisů bylo toto rozhodnutí konečné, má povahu rozhodnutí ve věci a účinky osvobozujícího rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Národní rada Slovenské republiky uvedenou amnestii zrušila rozhodnutím č. 570 ze dne <DATE ISO="20170405">5. dubna 2017</DATE>. Rozsudek Ústavního soudu Slovenské republiky ze dne <DATE ISO="20170531">31. května 2017</DATE> konstatoval, že rozhodnutí Národní rady je slučitelné s Ústavou Slovenské republiky. Z tohoto důvodu muselo být zrušeno rovněž uvedené pravomocné rozhodnutí soudu o zastavení trestního stíhání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Předseda senátu Okresného súdu Bratislava III nyní zamýšlí vydat evropský zatýkací rozkaz na jednoho z obžalovaných. V tomto řízení předkládá Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>1)</NO.P><TXT>Brání zásada <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> vydání evropského zatýkacího rozkazu podle rámcového rozhodnutí 2002/584, a to s ohledem na článek 50 Listiny základních práv Evropské unie, pokud trestní věc byla pravomocně ukončena soudním rozhodnutím o zproštění obžaloby nebo zastavením trestního stíhání, jestliže tato rozhodnutí byla vydána na základě amnestie, která byla po nabytí právní moci těchto rozhodnutí zákonodárným orgánem zrušena a vnitrostátní právní řád stanoví, že zrušením takové amnestie se zrušují rozhodnutí státních orgánů v rozsahu, v němž byla vydána a odůvodněna na základě amnestií a milostí, a zanikají zákonné překážky trestních stíhání, které měly základ v této zrušené amnestii, a to vše bez zvláštního soudního rozhodnutí nebo soudního řízení?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je v souladu s právem na spravedlivý proces, které je zaručeno článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, a s právem nebýt dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný trestný čin, které je zaručeno článkem 50 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i s článkem 82 Smlouvy o fungování Evropské unie takové ustanovení vnitrostátního zákona, které bez rozhodnutí vnitrostátního soudu přímo ruší rozhodnutí vnitrostátního soudu o zastavení trestního stíhání, které má podle vnitrostátní úpravy povahu konečného rozhodnutí s účinky zproštění obvinění?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Je v souladu se zásadou loajality podle článku 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a článku 267 Smlouvy o fungovaní Evropské unie (SFEU), jakož i s článkem 82 SFEU, jakož i s právem na spravedlivý proces, které je zaručeno článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, a s právem nebýt dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný trestný čin, které je zaručeno článkem 50 Listiny základních práv Evropské unie, takové ustanovení vnitrostátního zákona, které omezuje Ústavní soud při přezkumu usnesení Národní rady Slovenské republiky o zrušení amnestie nebo individuální milosti přijatého podle čl. 86 písm. i) Ústavy Slovenské republiky, pouze na posouzení jeho ústavnosti, bez ohledu na závazné akty přijaté Evropskou unií, a zejména na Listinu základních práv Evropské unie, Smlouvu o fungovaní Evropské unie, jakož i Smlouvu o Evropské unii?<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Návrh vnitrostátního soudu, aby tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla projednána v naléhavém řízení, Soudní dvůr zamítl z důvodu neexistence dostatečné naléhavosti.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Obvinění AB a CD, Slovenská republika a Evropská komise předložili písemná vyjádření. Další obviněný, IJ, po provedení písemné části řízení požádal, aby se konalo jednání. Soudní dvůr konal toto jednání dne <DATE ISO="20210506">6. května 2021</DATE> a vyslechl při něm všechny tyto zúčastněné, jakož i Krajskou prokuratúru Bratislava.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Okresný súd Bratislava III se táže, zda vydání evropského zatýkacího rozkazu proti jednomu z obviněných a zrušení amnestie jsou za okolností věci v původním řízení slučitelné s právem Unie. Jeho pochybnosti se zakládají zejména na zásadě <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT>, neboť řízení již bylo pravomocně ukončeno.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K evropskému zatýkacímu rozkazu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Cílem první otázky je vyjasnit, zda zásada <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> brání vydání evropského zatýkacího rozkazu, pokud poté, co soud trestní řízení nejprve pravomocně zastavil na základě amnestie, byla tato amnestie zrušena, a v důsledku toho bylo trestní řízení znovuotevřeno.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti první otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Podle tvrzení Komise a Slovenska sice Soudní dvůr nemá pravomoc o této otázce rozhodnout, jelikož Listinu nelze v původním řízení použít, tento názor je však nutno odmítnout. Neobstojí ani pochybnosti o relevantnosti pro rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K pravomoci Soudního dvora</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Je pravda, že Soudní dvůr nemá pravomoc rozhodnout o právní situaci, která nespadá do působnosti unijního práva. Ustanovení Listiny sama o sobě nemohou tuto pravomoc založit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130226">26. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Åkerberg Fransson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑617/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:105">EU:C:2013:105</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151006">6. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Delvigne</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑650/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:648">EU:C:2015:648</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210114">14. ledna 2021</DATE>, <NAME.CASE>Okražna prokuratura – Haskovo a Apelativna prokuratura – Plovdiv</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑393/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:8">EU:C:2021:8</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle čl. 51 odst. 1 Listiny se totiž základní práva zaručená v unijním právu použijí pouze v situacích upravených unijním právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130226">26. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Åkerberg Fransson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑617/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:105">EU:C:2013:105</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151217">17. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>WebMindLicenses</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑419/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:832">EU:C:2015:832</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191119">19. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>A. K. a další (nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:982">EU:C:2019:982</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Slovensko sice správně zdůrazňuje, že se sporná obvinění týkají doby před jeho přistoupením, a již proto není zjevné, že se jedná o uplatňování práva Unie. Neexistují ani žádné předpisy unijního práva upravující zrušení vnitrostátní amnestie. Nadto Komise správně uvádí, že vnitrostátní trestní řízení a předmětné trestné činy nejsou unijním právem harmonizovány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Předkládající soud však zamýšlí, že vydá evropský zatýkací rozkaz. Vydání evropského zatýkacího rozkazu by jako takové nutně představovalo uplatnění práva Unie. Jedná se o právní akt stanovený unijním právem, který vyvolává určité právní účinky stanovené unijním právem – například omezení možných důvodů odmítnutí výkonu podle článků 3 až 4a rámcového rozhodnutí 2002/584 nebo lhůty pro rozhodnutí o výkonu podle článku 17.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Soudnímu dvoru proto v projednávané věci přísluší podat výklad Listiny základních práv, a zejména zásady <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> podle článku 50 s ohledem na vydání evropského zatýkacího rozkazu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K relevantnosti pro rozhodnutí</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Kromě toho je nutno ověřit, zda je první předběžná otázka relevantní pro rozhodnutí ve sporu v původním řízení. Komise a Slovensko v tomto ohledu vychází z toho, že předkládající soud evropský zatýkací rozkaz dosud nevystavil, nýbrž to pouze zamýšlí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Od vnitrostátního soudu ovšem nelze spravedlivě požadovat, aby nejprve vydal evropský zatýkací rozkaz, který podle jeho názoru může být v rozporu s unijním právem, a tím umožnil podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Naopak je právě v souladu s povahou řízení o předběžné otázce, jestliže je závazný výklad Soudního dvora vyžádán <HT TYPE="ITALIC">před tím</HT>, <HT TYPE="ITALIC">než</HT> je toto rozhodnutí přijato. Účelem tohoto řízení je konec konců zajistit správné používání unijního práva soudy členských států.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Je pravda, že Slovensko se odvolává rovněž na posouzení odvolacího soudu, jemuž byla věc předložena k rozhodnutí státním zastupitelstvím, podle něhož je otázka vydání evropského zatýkacího rozkazu hypotetické povahy, jelikož vyžádaná osoba nepobývá v Evropě a byl na ni vydán mezinárodní zatýkací rozkaz<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Usnesení Krajského súdu v Bratislavě ze dne <DATE ISO="20200211">11. února 2020</DATE> (2Tos/116/2019, dostupné na http://www.pravnelisty.sk/rozhodnutia/a811-uznesenie-krajskeho-sudu-v-bratislave-vo-vecizavlecenia-michala-kovaca-mlasieho-do-cudziny).</P></NOTE>. Podle článku 267 SFEU však platí, že posouzení relevance a nezbytnosti předběžné otázky je v zásadě pouze odpovědností soudu, který se rozhodne podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, s výhradou omezené kontroly, kterou provádí Soudní dvůr<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Cartesio</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑210/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:723">EU:C:2008:723</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0096">96</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140227">27. února 2014</DATE>, <NAME.CASE>Pohotovosť</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑470/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:101">EU:C:2014:101</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>AB navíc při jednání nezpochybnitelně uvedl, že evropský zatýkací rozkaz může být rovněž nezbytný k zajištění bezproblémového vydání obviněného z třetí země, jestliže bude na cestě do dožadujícího členského státu přepravován přes jiné členské státy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>První otázka je proto relevantní pro rozhodnutí, a je tedy přípustná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Odpověď na první otázku</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Je tedy nutno vyjasnit, zda může být vydán evropský zatýkací rozkaz poté, co soud dožadujícího státu trestní řízení nejprve z důvodu amnestie pravomocně zastavil, tato amnestie však byla později zrušena, a v důsledku toho bylo toto trestní řízení znovuotevřeno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Článek 3 bod 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 není pro tuto otázku relevantní. Podle něj totiž justiční orgán vykonávajícího státu odmítne vykonat evropský zatýkací rozkaz, pokud se na trestný čin, pro který je evropský zatýkací rozkaz vydán, vztahuje ve vykonávajícím členském státě amnestie. Na amnestii v dožadujícím členském státě nebo její zrušení se toto ustanovení nevztahuje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210429">29. dubna 2021</DATE>, <NAME.CASE>X (evropský zatýkací rozkaz – ne bis in idem)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑665/20 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:339">EU:C:2021:339</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0095">95</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Amnestie v dožadujícím státě by naopak mohla hrát roli z hlediska čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584. Podle tohoto ustanovení evropský zatýkací rozkaz obsahuje údaj o tom, zda existuje vykonatelný rozsudek, zatýkací rozkaz nebo jiné vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem. Vztahuje-li se na skutek v dožadujícím členském státě účinná amnestie, pak by v tomto státě nemělo takové vykonatelné soudní rozhodnutí existovat. To by evropskému zatýkacímu rozkazu bránilo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Bob-Dogi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑241/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:385">EU:C:2016:385</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210113">13. ledna 2021</DATE>, <NAME.CASE>MM</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑414/20 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:4">EU:C:2021:4</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Z důvodu zrušení amnestie však v projednávané věci nemůže tato hypotéza hrát roli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Je proto skutečně rozhodující, zda evropskému zatýkacímu rozkazu brání zásada <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Podle čl. 3 bodu 2 rámcového rozhodnutí 2002/584 platí, že justiční orgán vykonávajícího státu odmítne výkon evropského zatýkacího rozkazu, jestliže vyžádaná osoba byla pravomocně odsouzena za stejný čin členským státem. Stejně jako čl. 3 bod 1 ale toto ustanovení nezavazuje dožadující členský stát.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Dožadující členský stát je ovšem při vydání evropského zatýkacího rozkazu vázán článkem 50 Listiny. Podle tohoto ustanovení nesmí být nikdo stíhán nebo potrestán v trestním řízení za čin, za který již byl v Unii osvobozen nebo odsouzen konečným trestním rozsudkem podle zákona. Vydání evropského zatýkacího rozkazu by však bylo úkonem stíhání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Je proto nutno vyjasnit, zda zastavení trestního stíhání z důvodu amnestie musí být i přes pozdější zrušení této amnestie považováno za pravomocné odsouzení nebo pravomocné osvobození.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v souvislosti se zásadou <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> podle čl. 3 bodu 2 rámcového rozhodnutí 2002/584 a článku 54 Schengenské prováděcí úmluvy (SPÚ) rozhodl, že takovéto pravomocné rozhodnutí musí splňovat dvě podmínky: <HT TYPE="ITALIC">Zaprvé</HT> je nutno ověřit, zda bylo dotčeným rozhodnutím pravomocně ukončeno trestní řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030211">11. února 2003</DATE>, <NAME.CASE>Gözütok a Brügge</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑187/16 a C‑385/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:87">EU:C:2003:87</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081222">22. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Turansky</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑491/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:768">EU:C:2008:768</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140605">5. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>M</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑398/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1057">EU:C:2014:1057</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160629">29. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Kossowski</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑486/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:483">EU:C:2016:483</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. <HT TYPE="ITALIC">Zadruhé</HT> musí být toto rozhodnutí vydáno po posouzení věci samé<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050310">10. března 2005</DATE>, <NAME.CASE>Miraglia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑469/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:156">EU:C:2005:156</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140605">5. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>M</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑398/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1057">EU:C:2014:1057</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160629">29. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Kossowski</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑486/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:483">EU:C:2016:483</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20190708">8. července 2019</DATE>, Mihalache proti Rumunsku (54012/10, CE:ECHR2019:0708JUD005401210, body 97 a 98).</P></NOTE>. Tyto podmínky se musí použít rovněž u článku 50 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140605">5. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>M</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑398/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1057">EU:C:2014:1057</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160629">29. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Kossowski</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑486/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:483">EU:C:2016:483</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K pravomocnému ukončení trestního řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Podle údajů v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce bylo proti obviněným vedeno trestní řízení, které příslušné soudy na základě amnestie pravomocně zastavily<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz bod 3 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Slovensko však má za to, že toto rozhodnutí o zastavení řízení již nepředstavuje přinejmenším od zrušení amnestie pravomocné ukončení trestního řízení ve smyslu první podmínky. Zrušení amnestie má podle slovenského práva právě naopak trestní řízení opět umožnit.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že při posouzení ukončení trestního řízení je relevantní právo členského státu, který dotčené trestněprávní rozhodnutí vydal<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140605">5. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>M</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑398/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1057">EU:C:2014:1057</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160629">29. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Kossowski</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑486/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:483">EU:C:2016:483</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, neexistuje na první pohled možnost zpochybnění tohoto závěru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Soudní dvůr však uznal, že mimořádné opravné prostředky vnitrostátního práva se nezohlední, pokud jde o určení, zda bylo trestní řízení pravomocně ukončeno<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140605">5. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>M</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑398/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1057">EU:C:2014:1057</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v této souvislosti vycházel z úvahy, že článek 50 Listiny obsahuje právo odpovídající právu stanovenému v článku 4 protokolu č. 7 k EÚLP, takže v souladu s čl. 52 odst. 3 Listiny nesmí výklad článku 50 narušit úroveň ochrany zaručenou EÚLP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140605">5. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>M</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑398/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1057">EU:C:2014:1057</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170405">5. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Orsi a Baldetti</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑217/16 a C‑350/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:264">EU:C:2017:264</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180320">20. března 2018</DATE>, <NAME.CASE>Menci</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑524/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:197">EU:C:2018:197</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>ESLP rozhodl, že se podle článku 4 protokolu č. 7 k EÚLP jedná o pravomocné ukončení trestního řízení ve smyslu zásady <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT>, jestliže byly vyčerpány všechny řádné opravné prostředky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudky ESLP ze dne <DATE ISO="20040720">20. července 2004</DATE>, Nikitin proti Rusku (50178/99, CE:ECHR2004:0720JUD005017899, bod 37), ze dne <DATE ISO="20090210">10. února 2009</DATE>, Zolotukhin proti Rusku (14939/03, CE ECHR:2009: 0210JUD001493903, bod 107), a ze dne <DATE ISO="20190708">8. července 2019</DATE>, Mihalache proti Rumunsku (54012/10, CE:ECHR2019:0708JUD005401210, body 103 a 109 až 111).</P></NOTE>. Uvedl, že toto pravidlo je zakotveno v bodech 22 a 29 <HT TYPE="ITALIC">explanatory report</HT> k protokolu č. 7 a že se zakládá se na vysvětleních k pojmu pravomocného rozhodnutí podle Evropské úmluvy o mezinárodní platnosti trestních rozsudků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>European Treaty Series č. 70, viz s. 13 explanatory report.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Tento výklad zásady <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> podle článku 50 Listiny odpovídá její funkci, kterou je zaručit právní jistotu v prostoru svobody, bezpečnosti a práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140527">27. května 2014</DATE>, <NAME.CASE>Spasic</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑129/14 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:586">EU:C:2014:586</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160629">29. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Kossowski</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑486/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:483">EU:C:2016:483</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210429">29. dubna 2021</DATE>, <NAME.CASE>X (evropský zatýkací rozkaz – ne bis in idem)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑665/20 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:339">EU:C:2021:339</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0099">99</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Z toho vyplývá, že v oblasti působnosti unijního práva nemohou členské státy neomezeně rozhodovat o tom, zda již bylo trestní řízení pravomocně ukončeno a tímto způsobem znovu stíhat osoby, které byly pravomocně odsouzeny nebo osvobozeny. Při posouzení pravomocného ukončení trestního řízení musí naopak přihlédnout k tomu, zda jsou vyčerpány řádné opravné prostředky v jejich vlastním právním řádu. Není-li tomu tak, pak zásada <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> vzhledem k neexistenci pravomocného odsouzení neplatí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Zrušení amnestie, která současně ruší soudní rozhodnutí, kterými byla při naplňování amnestie pravomocně ukončena trestní řízení, však obvykle nelze dosáhnout cestou řádného opravného prostředku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Pro slovenské právo neplatí podle dostupných informací ve věci v původním řízení nic jiného. Předmětná amnestie byla zrušena ve zvláštním legislativním řízení a tento akt následně přezkoumal Ústavní soud<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz bod 15 výše.</P></NOTE>. Toto přezkoumání nepředstavuje řádný opravný prostředek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>V takovémto případě tedy pravomocným zastavením řízení na základě amnestie došlo k pravomocnému ukončení trestního řízení. První podmínka pravomocného rozhodnutí ve smyslu článku 50 Listiny je tedy splněna.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K posouzení ve věci samé</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Rozhodující je proto druhá podmínka pravomocného rozhodnutí ve smyslu zásady <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> podle článku 50 Listiny, tedy posouzení ve věci samé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Tato podmínka se zakládá na tom, že tato zásada má nejen zaručovat právní jistotu, nýbrž je nutno zohlednit rovněž předcházení a potírání zločinnosti v prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Podle čl. 3 odst. 2 SEU má být totiž v tomto prostoru dosaženo rovnováhy mezi osobními svobodami a opatřeními nezbytnými k předcházení a potírání zločinnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050310">10. března 2005</DATE>, <NAME.CASE>Miraglia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑469/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:156">EU:C:2005:156</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160629">29. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Kossowski</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑486/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:483">EU:C:2016:483</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20140527">27. května 2014</DATE>, Marguš proti Chorvatsku (4455/10, CE:ECHR:2014:0527JUD000445510, body 122 až 141).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Formulace zásady <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem v</HT> článku 50 Listiny potvrzuje tento teleologický výklad, podle něhož tato zásada platí až v okamžiku, kdy byla dotčená osoba pravomocně odsouzena nebo osvobozena. Pojmy odsouzen a osvobozen totiž naznačují, že trestní odpovědnost obžalovaného byla prokázána po posouzení okolností případu, jinými slovy tedy že bylo přijato rozhodnutí ve věci samé<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20190708">8. července 2019</DATE>, Mihalache proti Rumunsku (54012/10, CE:ECHR:2019:0708JUD005401210, bod 97), ke stejně formulovanému článku 4 protokolu č. 7 k EÚLP.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Rozhodnutí o zastavení řízení na základě amnestie se však nezakládá na posouzení trestní odpovědnosti dotčených osob, nýbrž pouze provádí amnestii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je v tomto bodě protichůdná. Nejprve popisuje, že zastavení řízení je odůvodněno amnestií<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Bod 3 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</P></NOTE>, následně je však uvedeno, že se jednalo pouze o část odůvodnění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Bod 46 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</P></NOTE>. Mimoto má usnesení o zastavení řízení podle vnitrostátních právních předpisů povahu rozhodnutí ve věci samé<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rovněž bod 46 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Chybí nicméně jakákoliv informace o tom, zda byla zkoumána trestní odpovědnost obviněných. Na dotaz během jednání AB pouze nejasně odkázal na jiný rozsudek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Soudní dvůr se proto může vyjádřit pouze k tomu, zda usnesení o zastavení řízení na základě amnestie zahrnuje posouzení ve věci samé ve smyslu druhé podmínky pravomocného rozhodnutí podle zásady <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> podle článku 50 Listiny. Zpravidla tomu tak není.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Dílčí závěr</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Zásada <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> podle článku 50 Listiny nebrání vydání evropského zatýkacího rozkazu podle rámcového rozhodnutí 2002/584, pokud bylo trestní řízení nejprve pravomocně zastaveno na základě amnestie bez posouzení trestní odpovědnosti dotčených osob, avšak usnesení o zastavení řízení zrušením amnestie pozbylo účinku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="10"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé otázce – zrušení amnestie</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Druhá otázka podle své formulace směřuje k tomu, zda je zrušení amnestie, které nutně vedlo ke znovuotevření pravomocně zastaveného trestního řízení, slučitelné s unijním základním právem na účinnou právní ochranu podle článku 47 Listiny a se zásadou <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> podle článku 50 Listiny, jakož i s článkem 82 SFEU.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K pravomoci Soudního dvora</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Na první pohled nemá Soudní dvůr pravomoc odpovědět na otázku týkající se základních práv, jelikož unijní právo neupravuje vyhlášení amnestie ani její zrušení, a nebylo proto uplatněno právo Unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz bod 22 výše.</P></NOTE>. Obsahové úvahy obviněných týkající se základních práv Unie nejsou proto relevantní a mohou být odpovídajícím způsobem uplatněny nanejvýše ve vnitrostátním řízení nebo u ESLP.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Zmiňuje-li druhá otázka článek 82 SFEU jako právní základ, není zjevné, jak je toto ustanovení jako takové vůbec použitelné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Z odůvodnění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce však vyplývá, že se předkládající soud táže, zda je směrnice 2012/13 o právu na informace v trestním řízení přijatá na základě článku 82 SFEU použitelná i v takovém specifickém řízení, jehož předmětem je zrušení amnestie. V případě, že by směrnice v tomto ohledu použitelná byla, pak by nutně platila rovněž procesní práva v ní stanovená. Ta podle údajů v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nebyla v souvislosti se zrušením amnestie Národní radou a v následujícím řízení u Ústavního soudu zaručena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Soudní dvůr má proto pravomoc odpovědět na otázku týkající se oblasti působnosti směrnice 2012/13.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K použitelnosti směrnice 2012/13</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Předkládající soud vyvozuje použitelnost směrnice 2012/13 z definice oblasti působnosti v čl. 2 odst. 1. Podle něj se tato směrnice použije na každého od okamžiku, kdy ho příslušné orgány některého členského státu uvědomí, že je podezřelý nebo obviněný ze spáchání trestného činu, až do ukončení řízení. Tím je nutno rozumět konečné vyjasnění otázky, zda se podezřelá nebo obviněná osoba dopustila trestného činu, případně včetně stanovení trestní sazby a konečného rozhodnutí v řízení o opravném prostředku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že obvinění byli obžalováni v roce 2000 a o této obžalobě má být v původním řízení rozhodnuto až v budoucnosti, přiklání se předkládající soud zřejmě k tomu, že všechny právní akty přijaté v mezidobí, které mají význam pro výsledek řízení, musí splňovat požadavky směrnice 2012/13. Zrušení amnestie by bylo takovýmto právním aktem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Takováto domněnka by však nebyla správná.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Při určení oblasti působnosti směrnice 2012/13 je totiž nutno přihlédnout rovněž k jejímu článku 1<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190613">13. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Moro</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑646/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:489">EU:C:2019:489</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle tohoto ustanovení je předmětem směrnice právo podezřelých a obviněných na informace o jejich právech v trestním řízení a o obvinění proti nim. Dále stanoví právo osob, proti kterým byl vydán evropský zatýkací rozkaz, na informace o jejich právech. Směrnice se tedy použije na trestní řízení a řízení v souvislosti s evropským zatýkacím rozkazem. Mimosoudní řízení o zrušení amnestie nebo řízení u Ústavního soudu o přezkumu tohoto zrušení naopak nejsou předmětem směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 2 směrnice 2012/13 potvrzuje toto omezení na trestní řízení před soudem a soudní řízení v souvislosti s evropským zatýkacím rozkazem. Podle tohoto ustanovení neplatí totiž směrnice pro uložení sankce za méně závažné delikty jiným orgánem, nýbrž pouze v případném soudním řízení o přezkumu takovéto sankce. Mimosoudní řízení o zrušení amnestie ani řízení před Ústavním soudem ovšem nejsou soudními řízeními o stanovení nebo přezkumu sankce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Použití směrnice 2012/13 na mimosoudní řízení o zrušení amnestie nebo na řízení před Ústavním soudem o jejím přezkumu by již také nebylo pokryto jejím právním základem. Podle devátého bodu odůvodnění se směrnice opírá o čl. 82 odst. 2 písm. b) SFEU. Toto ustanovení umožňuje Unii stanovit minimální pravidla týkající se práv osob v trestním řízení. Neumožňuje Unii přijímat ustanovení o zrušení amnestie nebo o ústavním přezkumu tohoto zrušení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ostatně vyplývá, že trestní řízení zahájené podáním obžaloby v roce 2000 bylo nejprve ukončeno zastavením v roce 2001<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Jinak v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200212">12. února 2020</DATE>, <NAME.CASE>Kolev a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑704/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:92">EU:C:2020:92</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a bylo znovuotevřeno v roce 2017 až následně po zrušení amnestie a rozsudku Ústavního soudu. V mezidobí nedošlo k žádnému trestnímu řízení ani k řízení v souvislosti s evropským zatýkacím rozkazem, v němž by bylo možno použít směrnici 2012/13.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Směrnice 2012/13 o právu na informace v trestním řízení se proto nepoužije na řízení o zrušení amnestie ani na následné řízení před Ústavním soudem členského státu o přezkumu tohoto zrušení. Tato směrnice proto nemůže ani založit použití Listiny základních práv Evropské unie v těchto řízeních.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke třetí otázce – Pravomoc Ústavního soudu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Podstatou třetí předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda jsou ustanovení vnitrostátního zákona, která omezují Ústavní soud Slovenské republiky pouze na přezkum slučitelnosti s vnitrostátním ústavním právem, slučitelná se základními právy zakotvenými v EÚLP a Listině, a zejména se zásadou loajality podle čl. 4 odst. 3 SEU. Soud přitom vychází z toho, že podle tohoto ustanovení je tato povinnost použitelná rovněž ve vzájemných vztazích mezi členskými státy a Unií.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Vnitrostátní soud se rovněž domnívá, že ustanovení upravující zrušení amnestie mohou být případně v rozporu se zásadou proporcionality a zejména zásadou efektivity, která omezuje procesní autonomii členských států Unie při přijímání vnitrostátních právních předpisů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Není ovšem zjevné, že dotčené zrušení amnestie je nutno považovat za uplatňování práva Unie. Nelze jej proto poměřovat Listinou základních práv Evropské unie ani zásadami proporcionality a efektivity stanovenými unijním právem. Neexistují ani žádná ustanovení unijního práva, která by Ústavnímu soudu Slovenské republiky ukládala přezkoumat slučitelnost zrušení této amnestie se základními právy zakotvenými v EÚLP a Listině a zejména se zásadou loajality podle čl. 4 odst. 3 SEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Soudní dvůr proto nemá pravomoc odpovědět na tuto otázku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Navrhuji proto, aby Soudní dvůr rozhodl takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>1)</NO.P><TXT>Zásada <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> podle článku 50 Listiny nebrání vydání evropského zatýkacího rozkazu podle rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV, pokud bylo trestní řízení nejprve pravomocně zastaveno na základě amnestie bez posouzení trestní odpovědnosti dotčených osob, avšak usnesení o zastavení řízení zrušením amnestie pozbylo účinku.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Směrnice 2012/13/EU o právu na informace v trestním řízení se nepoužije na řízení o zrušení amnestie ani na následné řízení před Ústavním soudem členského státu o přezkumu tohoto zrušení. Tato směrnice proto nemůže ani založit použití Listiny základních práv Evropské unie v těchto řízeních.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>