<?xml version="1.0" encoding="utf-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="ECRCJ2006CSB.0700682701.case.xml"><NO.CASE>C-103/05</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62005C0103</NO.CELEX><NO.SEQ>0009.0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>6829</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>6839</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>11</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><LEFT>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA RUIZ-JARABA — VĚC C-103/05</LEFT><RIGHT>REISCH MONTAGE</RIGHT></CURR.TITLE><CONTENTS.CONCLUSION><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Dámasa Ruiz-Jaraba Colomera</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20060314">14. března 2006</DATE><NOTE NOTE.ID="E0045"><P>Původní jazyk: španělština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I —</NO.P><TXT>Úvod</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Článek 6 bod 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech<NOTE NOTE.ID="E0046" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" DATE.PUB="2001" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42.</P></NOTE> umožňuje, je-li žalováno více osob s bydlištěm v různých členských státech, žalovat u příslušného soudu kterékoliv z těchto zemí, za předpokladu, že jsou žaloby úzce spojeny.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Oberster Gerichtshof (rakouský nejvyšší soud) má vyložit výše uvedené ustanovení v rámci kasačního opravného prostředku proti zamítnutí žaloby na zaplacení podané proti dvěma osobám, z nichž jedna má bydliště v Rakousku a druhá má sídlo v Německu. Nicméně, jelikož žaloba podaná proti prvnímu žalovanému, toho času v úpadkovém řízení, byla odmítnuta jako nepřípustná, řízení dále pokračuje pouze proti druhému žalovanému.</TXT></NP><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Svou předběžnou otázkou, položenou na základě článků 68 ES a 234 ES ve vzájemném spojení, se soud ptá, zda se lze za těchto okolností dovolávat uvedeného výběru soudu.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II —</NO.P><TXT>Právní rámec</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A —</NO.P><TXT>Nařízení č. 44/2001</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Na základě článku 65 Smlouvy o ES nahradila Rada Bruselskou úmluvu z roku 1968<NOTE NOTE.ID="E0047" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Úmluva o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (konsolidované znění v <REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="027" DATE.PUB="1998" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. 1998, C 27, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> nařízením č. 44/2001<NOTE NOTE.ID="E0048" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 68 nařízení č. 44/2001. Bruselská úmluva nicméně zůstává v účinnosti v Dánsku (čl. 1 bod 3 uvedeného nařízení) a na územích členských států, která spadají pod územní rozsah působnosti uvedené Úmluvy, ale nikoli pod rozsah působnosti nařízení na základě článku 299 ES.</P></NOTE> za účelem sjednotit pravidla pro určení soudu příslušného pro rozhodnutí s ohledem na ochranu řádného fungování vnitřního trhu<NOTE NOTE.ID="E0049" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Druhý a šestý bod odůvodnění.</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-6830"?><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Ustanovení týkající se <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>sporů uvnitř Společenství<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/> musí být <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>vysoce předvídatelná<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/> a založená na zásadě, podle které je příslušnost obecně založena na <QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>místě bydliště žalovaného […], kromě několika přesně určených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného určujícího hlediska<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0050" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Jedenáctý bod odůvodnění.</P></NOTE>, ačkoliv uvedený soud musí být doplněn jinými soudy, podle kritérií založených na <QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňujících řádný výkon spravedlnosti<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0051" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Dvanáctý bod odůvodnění.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>V souladu s těmito zásadami stanoví čl. 2 bod 1 uvedeného nařízení, že: <QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/></TXT></NP><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Články 5, 6 a 7 obsahují různé případy <QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>zvláštní příslušnosti<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/>, v souladu s tímto všeobecným pravidlem. Dle článku 6 <QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být též žalována,</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>je-li žalováno více osob společně, u soudu místa, kde má bydliště některý z žalovaných, za předpokladu, že právní nároky jsou spojeny tak úzce, že je účelné je vyšetřit a rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních.</TXT><P>[…]<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/>.</P></NP></ITEM></LIST></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B —</NO.P><TXT>Rakouská právní úprava</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 6 Konkursordnungu (zákon o konkurzu; dále jen <QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>KO<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/>) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Spory, jejichž předmětem je uplatnění nebo zaručení práv k majetku, který tvoří konkurzní podstatu společnosti v úpadku, nemohou být proti úpadci zahájeny nebo v nich nesmí být pokračováno poté, co bylo zahájeno úpadkové řízení.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA>Spory, jejichž předmětem jsou nároky na přednostní uspokojení a nároky na oddělené uspokojení z majetku vyloučeného z konkurzní podstaty mohou být zahájeny a mohou i pokračovat po prohlášení konkurzu, nicméně pouze proti správci podstaty.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.003"><NO.PARAG>3)</NO.PARAG><ALINEA>Spory, jejichž předmětem jsou nároky, které se nijak netýkají konkurzní podstaty,<?PAGE NO="I-6831"?> zvláště pak osobní nároky dlužníka, mohou být zahájeny a mohou i pokračovat, ať už z podnětu dlužníka či proti němu, během úpadkového řízení.<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Toto ustanovení tedy stanoví <QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>nedostatky podmínek řízení<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/>, z důvodu kterých jsou řízení namířená proti majetku tvořícímu součást konkurzní podstaty po rozhodnutí o úpadku nepřípustná, a které tak brání v zahájení nebo pokračování takových řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>Jde o opatření, která mají obdobu i v ostatních právních řádech, a jejichž cílem je sjednotit pohledávky věřitelů proti dlužníku, který je v úpadku, a urychlit tak provedení úpadku<NOTE NOTE.ID="E0052" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Například na základě španělského zákona o konkurzu (Ley Concursal č. 22/2003 ze dne <DATE ISO="20030709">9. července</DATE>, BOE č. 164 ze dne <DATE ISO="20030710">10. července 2003</DATE>, s. 26905) nepřísluší civilním soudům zabývat se žalobami, o kterých rozhoduje soud příslušný ke konkurzu; jestliže však bylo řízení už zahájeno, rozhodne soud o vyškrtnutí věci z důvodu neplatnosti (článek 50).</P></NOTE>. Povolit jednotlivcům samostatná řízení by způsobilo souběh právních a praktických nevýhod.</TXT></NP><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>Jak vysvětluje předkládající soud, správce podstaty musí přezkoumat práva uvedená ve čl. 6 odst. 1 KO za účelem jejich začlenění do konkurzní podstaty, bez předložení věci soudu<NOTE NOTE.ID="E0053" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 104 KO.</P></NOTE>; nicméně, jestliže je začlenění nároků sporné, musí se dotyčná osoba dovolávat svých práv u soudu proti těm, kteří popřeli jeho pohledávku<NOTE NOTE.ID="E0054" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 110 KO.</P></NOTE>. Jestliže pak v této fázi sporu dlužník výslovně nepopře dluh, získá věřitel vykonatelné právo na uspokojení, které zůstává v platnosti i po vyhlášení úpadku<NOTE NOTE.ID="E0055" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 61 KO.</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III —</NO.P><TXT>Skutkový stav, spor v původním řízení a předběžná otázka</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20040130">30. ledna 2004</DATE> podala Reisch Montage AG u Bezirksgericht Bezau (kantonální soud) žalobu na zaplacení proti Mariovi Gisingerovi, který má bydliště v Rakousku, jakož i proti společnosti Kiesel Baumaschinen Handels GmbH, jejíž sídlo je v Německu, přičemž od nich požaduje solidární uhrazení částky <FT TYPE="DECIMAL">8689,22</FT> eur na základě dohody o postoupení pohledávky, kterou podepsali s Günterem Reischem<NOTE NOTE.ID="E0056" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Předkládající soud zdůrazňuje, že žádost neobsahuje žádné další podrobnosti ohledně této dohody.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>Svým rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20040224">24. února 2004</DATE> Bezirksgericht Bezau odmítl žalobu Reisch Montage v rozsahu, v jakém směřovala proti M. Gisingerovi z důvodu, že úpadkové řízení týkající se majetku posledně uvedeného bylo zahájeno dne <DATE ISO="20030723">23. července 2003</DATE>. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20040415">15. dubna 2004</DATE> pak rozhodl o tom, že není místně a mezinárodně příslušný.</TXT></NP><?PAGE NO="I-6832"?><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>Nespokojena s rozhodnutím, Reisch Montage AG podala odvolání k Landesgericht Feldkirch (krajský soud), který rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20040608">8. června 2004</DATE> rozhodl, že je ve věci příslušný soud prvního stupně.</TXT></NP><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>Žalovaná společnost podala kasační opravný prostředek u Oberster Gerichtshof, který přerušil řízení a položil Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>Může se žalobce dovolávat čl. 6 bodu 1 nařízení (ES) č. 44/2001 […], pokud podá žalobu proti osobě s bydlištěm ve státě soudu a proti osobě usazené v jiném členském státě, avšak žaloba proti osobě s bydlištěm ve státě soudu je již k okamžiku podání této žaloby nepřípustná z důvodu zahájeného úpadkového řízení na její majetek, které má podle vnitrostátního práva za následek zastavení řízení?<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV —</NO.P><TXT>Řízení před Soudním dvorem</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>V souladu s článkem 20 statutu Soudního dvora předložily vlády Německa a Francie, jakož i Komise, svá písemná vyjádření.</TXT></NP><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>Jelikož po ukončení písemné fáze řízení nikdo nepožádal o slyšení, byla věc připravena k předložení tohoto stanoviska po všeobecné schůzi Soudního dvora konané dne <DATE ISO="20060214">14. února 2006</DATE>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V —</NO.P><TXT>Analýza předběžné otázky</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A —</NO.P><TXT>Předběžná poznámka</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>Hned od počátku je vhodné poukázat na to, že mnoho ustanovení nařízení č. 44/2001 je shodných s ustanoveními Bruselské úmluvy, kterou nahrazuje, což má za důsledek, že výklad v právní teorii i v judikatuře, které se jich týkají, může být v plném rozsahu použit.</TXT></NP><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>Je tomu tak i v případě článku 2, který je v obou textech totožný<NOTE NOTE.ID="E0057" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Jediný rozdíl spočívá v odkazech na <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>toto nařízení<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/> respektive <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>tuto Úmluvu<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/>.</P></NOTE>, a čl. 6 bodu 1, jehož prostřednictvím se do nařízení č. 44/2001 včleňují upřesnění příslušného ustanovení Úmluvy, která přinesl rozsudek<?PAGE NO="I-6833"?> ze dne <DATE ISO="19880927">27. září 1988</DATE>, Kalfelis<NOTE NOTE.ID="E0058" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Věc <REF.DOC.ECR NO.CASE="189/87" YEAR="1988" EDITION="GEN" PAGE.ECR="5565">189/87, Recueil, s. 5565, zvláště body 7 až 12</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, potvrzený pozdější judikaturou<NOTE NOTE.ID="E0059" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19981027">27. října 1998</DATE>, Réunion européenne a další <REF.DOC.ECR NO.CASE="C-51/97" YEAR="1998" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-6511">(C-51/97, Recueil, s. I-6511), body 47 až 49</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>; tato upřesnění vyžadují vazbu mezi žalobami proti několika osobám.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B —</NO.P><TXT>Pravidla určování soudní příslušnosti</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>Uvedený článek 2 umožňuje oddělit povinná kritéria, kterými se řídí určování příslušnosti<NOTE NOTE.ID="E0060" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20031209">9. prosince 2003</DATE>, Gasser (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-116/02" YEAR="2003" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-14693">C-116/02, Recueil, s. I-14693, bod 72</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="20040427">27. dubna 2004</DATE>, Turner <REF.DOC.ECR NO.CASE="C-159/02" YEAR="2004" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-3565">(C-159/02, Recueil, s. I-3565), bod 24</REF.DOC.ECR>; a ze dne <DATE ISO="20050301">1. března 2005</DATE>, Owusu <REF.DOC.ECR NO.CASE="C-281/02" YEAR="2005" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-1383">(C-281/02, Sb. rozh. s. I-1383), bod 37</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Jeho dva postuláty systém strukturují: pravidla se uplatňují v závislosti na tom, jestli má žalovaný bydliště ve Společenství<NOTE NOTE.ID="E0061" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>V souladu s čl. 4 bodem 1 nařízení č. 44/2001 ,,[n]emá-li žalovaný bydliště na území některého členského státu, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s výhradou článků 22 a 23</P></NOTE>, v kterémžto případě jsou příslušné soudy státu, ve kterém žije, nezávisle na jeho státní příslušnosti<NOTE NOTE.ID="E0062" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Guardans Cambó, I. a kol., <HT TYPE="ITALIC">Comentario al Convenio de Bruselas relativo a la competencia judicial y a la ejecución de resoluciones judiciales en materia civil y mercantil</HT>, vyd. Calvo Caravaca, A. L., Universidad Carlos III de Madrid/Boletín Oficial del Estado, Madrid, 1994, s. 62.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>Tento článek uplatňuje právní zásadu <HT TYPE="ITALIC">actor sequitur forum rei</HT>, všeobecně uznávanou v komparativním právu, za účelem chránit zájmy žalovaného, pro kterého je obhajoba před soudy jiné země, než je země jeho původu, obtížnější<NOTE NOTE.ID="E0063" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Zpráva o Úmluvě o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, sestavená P. Jenardem (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="059" DATE.PUB="1979" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. 1979, C 59, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, ačkoliv také navrhovatel je zvýhodněn, protože je tím pro něj snadnější dosáhnout vykonání rozsudku.</TXT></NP><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Forum domicilii</HT> je tedy obecným pravidlem; ne však výhradně, neboť funguje společně s dalšími soudy<NOTE NOTE.ID="E0064" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 3 bod 1 nařízení č. 44/2001 stanoví, že: <QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/>; Droz, G.A.L., <HT TYPE="ITALIC">Compétence judiciaire et effets des jugements dans le marché commun (Étude de la Convention de Bruxelles du <DATE ISO="19680927">27 septembre 1968</DATE>)</HT>, Librairie Dalloz, Paříž, 1972, s. 56.</P></NOTE>, které od něho v některých případech mohou upustit, jestliže si toho žádá podstata věci<NOTE NOTE.ID="E0065" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 22 nařízení č. 44/2001 začíná následovně: <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>Bez ohledu na bydliště mají výlučnou příslušnost […]<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/>.</P></NOTE>, nebo na žádost účastníků řízení<NOTE NOTE.ID="E0066" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>V souladu s články 23 a 24 nařízení č 44/2001 se soud některé ze zemí Společenství může prohlásit za příslušný navzdory tomu, že žalovaný nemá bydliště v některém z členských států.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>V jiných případech bude článek 2 doplněn ustanoveními, která upřesňují mezinárodní a územní příslušnost pomocí právních norem kogentních pro žalovaného a pouze dispozitivních pro navrhovatele, který má možnost vybrat si z několika možných postupů<NOTE NOTE.ID="E0067" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Druhý až pátý oddíl druhé kapitoly. Například články 5, 6, 9 až 12, 16, 19 a 20 užívají slovesa <QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>může<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>V tomto smyslu stanoví články 5 a 6 nařízení č. 44/2001 zvláštní pravomoci, které<?PAGE NO="I-6834"?> umožňují věc předložit soudu, který nemá sídlo v členském státě dlužníka; příslušný soud je tak určen přímo a na okraji vnitrostátních právních předpisů, na základě své úzké vazby s předmětem sporu.</TXT></NP><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>Výše uvedená ustanovení stanoví určitý počet pravidel o příslušnosti, jako například <HT TYPE="ITALIC">forum contractus</HT><NOTE NOTE.ID="E0068" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 5 bod 1 písm. a).</P></NOTE> nebo <HT TYPE="ITALIC">forum delicti com-missi</HT><NOTE NOTE.ID="E0069" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 5 body 3 a 4.</P></NOTE>, ze kterých se v daném případě týká věci <HT TYPE="ITALIC">forum connexitatis</HT>, které zahrnuje různé typy vazeb mezi řízeními, mezi kterými je i případ více žalovaných; v tomto případě podléhá pravidlo určení příslušnosti ustálené vůli zákonodárce Společenství, aby veškerá řízení týkající se dané věci byla svěřena nejbližšímu soudnímu orgánu, nebo soudu, který má s danou věcí nejužší vztah<NOTE NOTE.ID="E0070" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Desantes Real, M., <HT TYPE="ITALIC">Competencia judicial internacional en la Comunidad Europea</HT>, vyd. Bosch, Barcelona, 1986, s. 329.</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>C —</NO.P><TXT>Zvláštní příslušnost v případě více žalovaných</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>Účast více osob v řízení způsobuje situaci <QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>litis consortia<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/> (t.j. účast několika procesních subjektů), které může být aktivního (jestliže se sporu účastní více žalobců a jeden žalovaný), pasivního (jestliže se sporu účastní více žalovaných a jeden žalobce) nebo smíšeného (jestliže se sporu účastní více žalobců i více žalovaných) typu.</TXT></NP><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>Článek 6 bod 1 nařízení č. 44/2001 odkazuje na situaci pasivního <QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>litis consortia<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0071" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Výše uvedená Jenardova zpráva poukazuje na to, že podobná pravidla se objevují v právních předpisech států, které podepsaly Bruselskou úmluvu — s výjimkou Německa — a navíc se vyskytují v mnoha dvoustranných úmluvách; viz také Loussouarn, I., <HT TYPE="ITALIC">Droit international privé</HT>, 2. vyd., Dalloz, Paříž, 1980, s. 610.</P></NOTE>, ačkoliv se může vztahovat i na situaci smíšeného <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>litis consortia<QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0072" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Co se týče aktivního <QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>litis consortia<QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/>, které není upřesněno dalšími předpisy, budou uplatněny vnitrostátní právní předpisy členských států; Geimer, R, a Schütze, <HT TYPE="ITALIC">Internationale Urteilsanerkennung</HT>, díl 1., první část, Mnichov, 1983, s. 385.</P></NOTE>. Výběr soudu se povoluje, pokud mají dva nebo více dlužníků bydliště v různých členských zemích<NOTE NOTE.ID="E0073" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Podmínka neexistence společného bydliště je implicitní; Tirado Robles, C, <HT TYPE="ITALIC">La competencia judicial en la Unión Europea. Comentarios al Convenio de Bruselas</HT>, Bosch, Barcelona, 1995, s. 64. Právní teorie odmítá uplatnění pravidla, má-li některý z žalovaných bydliště mimo Společenství; Garau Sobrino, F.F. a kol., <HT TYPE="ITALIC">Comentario al Convenio de Bruselas</HT> […], s. 171.</P></NOTE> a pokud jsou právní nároky<NOTE NOTE.ID="E0074" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Navzdory použití výrazu <QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201E"/>právní nároky<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="201C"/> je třeba se vyhnout záměně subjektivní akumulace právních nároků dle čl. 6 bodu 1 se spojením řízení dle čl. 27 až 30 nařízení č. 44/2001.</P></NOTE> mezi sebou natolik spojeny, že je vhodné je projednat a rozhodnout o nich společně.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>Požadavek existence souvislosti sleduje dva cíle. Zaprvé, snižuje riziko souběžných vzájemně si odporujících soudních rozhodnutí, zadruhé zamezuje tomu, aby byla<?PAGE NO="I-6835"?> u jednoho z žalovaných odňata neoprávněně pravomoc soudů státu, ve kterém má bydliště<NOTE NOTE.ID="E0075" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Ačkoliv se čl. 6 bod 2 zmiňuje o tomto důvodu: <QUOT.START ID="QS0022" REF.END="QE0022" CODE="201E"/>jedná-li se o žalobu o záruku nebo o intervenční žalobu, u soudu, u něhož byla podána původní žaloba, ledaže by toto řízení bylo zahájeno pouze proto, aby tato osoba byla odňata soudu, který je pro ni příslušný<QUOT.END ID="QE0022" REF.START="QS0022" CODE="201C"/>, tento důvod není obsažen v bodě 1, avšak může být odvozen z ducha a z cíle textu, jakožto důsledek podmínky existence souvislosti (Jenardova zpráva), nebo jakožto nezávislý důvod (Droz, <HT TYPE="ITALIC">op. cit.</HT>, s. 71 se domnívá, že jde spíše o opomenutí než o vědomé vynechání); viz také Gothot, P., a Holleaux, D., <HT TYPE="ITALIC">La Convención de Bruselas de <DATE ISO="19680927">27 de septiembre de 1968</DATE> (competencia judicial y efectos de las decisiones en el marco de la CEE)</HT>, vyd. La Ley, Madrid, 1986, s. 69.</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>D —</NO.P><TXT>Přezkoumání předběžné otázky</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>Byly navrhnuty dvě možné odpovědi na otázku předloženou předkládajícím soudem: francouzská vláda a Komise považují za možné dovolávat se ustanovení o zvláštní příslušnosti, na rozdíl od německé vlády, která tuto možnost odmítá. Je tedy vhodné přezkoumat obě alternativní řešení.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>První alternativa</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>V projednávané věci jsou — jak se zdá — splněny podmínky pro uplatnění čl. 6 bodu 1, neboť ve věci jsou dva žalovaní a žaloby jsou úzce spojeny z důvodu společného a nerozdílného závazku<NOTE NOTE.ID="E0076" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Jenardova zpráva uvádí fakt, že <QUOT.START ID="QS0023" REF.END="QE0023" CODE="201E"/>se jedná o solidární dlužníky<QUOT.END ID="QE0023" REF.START="QS0023" CODE="201C"/> jako příklad existence souvislosti.</P></NOTE>, na jehož základě může být uhrazení celkové pohledávky požadováno po kterémkoli z obou dlužníků.</TXT></NP><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Aby bylo možné dovolávat se zvláštní příslušnosti, bylo by po formální stránce dostačující, pokud by se navrhovatel obrátil na soud ve věci více osob, ze kterých by se touto cestou stali žalovaní, a to bez ohledu na věcné nebo procesní překážky, které by mohly vyvstat v daném okamžiku nebo později.</TXT></NP><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Toto tvrzení se opírá o nejméně čtyři důvody. Zaprvé, ještě před posouzením pro-cesněprávní platnosti musí soud uznat svou příslušnost, která nezávisí ani na přípustnosti žaloby, ani na věcném přezkoumání platnosti nároku, které tvoří projednání věci samé.</TXT></NP><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Zadruhé, nařízení č. 44/2001 neupřesňuje koncept <QUOT.START ID="QS0024" REF.END="QE0024" CODE="201E"/>žalovaného<QUOT.END ID="QE0024" REF.START="QS0024" CODE="201C"/> ani <QUOT.START ID="QS0025" REF.END="QE0025" CODE="201E"/>více žalovaných<QUOT.END ID="QE0025" REF.START="QS0025" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0077" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Droz, <HT TYPE="ITALIC">op. cit.</HT>, s. 71.</P></NOTE> a požaduje pouze spojení <QUOT.START ID="QS0026" REF.END="QE0026" CODE="201E"/>právních nároků<QUOT.END ID="QE0026" REF.START="QS0026" CODE="201C"/>, bez dalších podrobností.</TXT></NP><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>Zatřetí, dle článku 30 výše uvedeného nařízení, soud zahájí řízení v okamžiku, <QUOT.START ID="QS0027" REF.END="QE0027" CODE="201E"/>kdy byl u soudu podán návrh na zahájení řízení<?PAGE NO="I-6836"?> nebo jiná rovnocenná písemnost<QUOT.END ID="QE0027" REF.START="QS0027" CODE="201C"/>. Tento okamžik slouží také, v souladu s výše uvedenou věcí Kalfelis, k posouzení existence souvislosti<NOTE NOTE.ID="E0078" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Bod 12.</P></NOTE>, a tedy i ke zjištění, zda daný akt zmiňuje nejméně dva žalované<NOTE NOTE.ID="E0079" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Garau Sobrino, F. F. a kol., op. cit., <HT TYPE="ITALIC">Comentario al Convenio de Bruselas</HT> […], s. 170, uvádí, že na <HT TYPE="ITALIC">litis consortium</HT> se obvykle odvolává v okamžiku podání návrhu na zahájení řízení.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>Nakonec, jestliže se žalobce ustoupením nebo zpětvzetím vzdá dalšího řízení proti žalovanému, jehož bydliště spadá do rozsahu příslušnosti soudu, který věc projednává v souladu s čl. 6 bodem 1, zásada <HT TYPE="ITALIC">perpetuatio jurisdictionis</HT> zakazuje změnu mezinárodní příslušnosti tak, že věc bude dále projednávána před stejným soudním orgánem<NOTE NOTE.ID="E0080" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Desantes Real, M., <HT TYPE="ITALIC">op. cit.</HT>, s. 331.</P></NOTE>. Tato zásada se uplatňuje v případě, že jedna z dotčených osob není připuštěna k řízení z jiných důvodů.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Druhá alternativa</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>Článek 6 bod 1, jakož i některá další ustanovení, která stanoví odchylku od obecného pravidla článku 2, je omezovacího typu<NOTE NOTE.ID="E0081" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Weser, M., <HT TYPE="ITALIC">Convention communautaire sur la compétence judiciaire et l'exécution des décisions</HT>, Centre interuniversitaire de droit comparé, Brusel/Paříž, 1975, s. 266.</P></NOTE> a musí být vykládán restriktivně<NOTE NOTE.ID="E0082" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19781122">22. listopadu 1978</DATE>, Somafer (<REF.DOC.ECR NO.CASE="33/78" YEAR="1978" EDITION="GEN" PAGE.ECR="2183">33/78, Recueil, s. 2183</REF.DOC.ECR>), bod 7, ukazuje výhody, které plynou z vyhnutí se příliš širokému a mnohoznačnému výkladu odchylek od ustanovení článku 2 Bruselské úmluvy.</P></NOTE> a v souladu se sledovaným cílem; v souladu s tímto výkladem nemůže být toto ustanovení v projednávaném případě uplatněno.</TXT></NP><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>Existují také další argumenty, které posilují tento výklad. Nejprve, volitelný soud, stanovený v případě více žalovaných, není samoúčelný, ale jde o prostředek, jak posílit procesní systematiku a jak se vyhnout vzájemně si odporujícím rozhodnutím; těchto cílů nelze dosáhnout, jestliže je jedna z žalob nepřípustná.</TXT></NP><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Zadruhé, výhoda nebýt nucen hájit se před soudem v zemi jiné, než je země bydliště žalovaného, nepoškozuje protistranu ani jí neukládá nepřiměřenou zátěž, jakou je v tomto sporu nutnost informovat se o úpadkovém řízení.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Navrhované řešení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Žádná z obou navržených alternativ neodpovídá skutkovému stavu, jak ji vykládá předkládající soud; obě navíc zahrnují určitá snadno stanovitelná rizika, která budou zřejmá z dalšího výkladu.</TXT></NP><?PAGE NO="I-6837"?><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>V případě návrhu na zahájení řízení podaného k soudu některého členského státu ve věci pohledávky dvou solidárních dlužníků, z nichž pouze jeden, který doložil příslušnost soudu a který zesnul před počátkem řízení, má bydliště v dotyčné zemi, první výše uvedená alternativa, založená na formálních důvodech, sice jasně otázku řeší, nicméně výsledek je neuspokojivý, protože se zamezuje vzájemně si odporujícím rozhodnutím pouze tím, že zesnulý není předvolán (bylo by tomu jinak, jestliže by se soud obrátil na dědice).</TXT></NP><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>Podobně, jestliže žalovaný, jehož bydliště určuje příslušnost, postoupil svůj dluh na další osobu, aniž to oznámil žalobci, pochyby o pasivní legitimaci a o následcích takového neoznámení by odůvodnily předběžné přezkoumání těchto otázek, a případně i odmítnutí zahájení řízení; a jelikož by i soud jiného státu, ve kterém by měl bydliště další žalovaný, mohl také řízení odmítnout, výsledkem by byla vzájemně si odporující rozhodnutí.</TXT></NP><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>Dle mého názoru pochází uvedené dilema z toho, že jestliže je — <HT TYPE="ITALIC">ab initio</HT> — v souladu s vnitrostátními právními předpisy nutné prohlásit jednu z žalob za nepřípustnou, není zároveň splněna věcná podmínka více žalovaných, takže není namístě uplatnit ustanovení o volitelném soudu, které nesplňuje svůj účel.</TXT></NP><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>Účast nejméně dvou žalovaných ve sporu je vyvolána uměle. Nejde o to, že by musela být žaloba odmítnuta, nebo že by bylo nutné dále přezkoumat tuto stránku věci, ale jednoduše o to, že ze závazných právních důvodů spor nemůže pokračovat.</TXT></NP><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>Jestliže navíc jeden z žalovaných se od počátku nemůže zúčastnit řízení, soudy přesto vydají vzájemně si odporující rozhodnutí, protože příslušný soud státu, ve kterém má tento žalovaný bydliště, nepřijme žádné rozhodnutí.</TXT></NP><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>Použití ustanovení v případech podobných sporu v původním řízení naopak mění tuto všeobecnou zásadu v rozporu s judikaturou Soudního dvora<NOTE NOTE.ID="E0083" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Výše uvedené rozsudky Kalfelis, bod 8, a Réunion européenne a další, bod 47.</P></NOTE>, protože pod záminkou pouhého zdání je procesní subjekt předvolán před soud cizího státu, což obnáší odpovídající snížení možností obhajoby.</TXT></NP><NP><NO.P>46.</NO.P><TXT>Navrhované řešení přihlíží k nutné předvídatelnosti výkladu ustanovení týkajících se soudní příslušnosti, protože navrhované možnosti jsou přesně vymezeny a bez přidání<?PAGE NO="I-6838"?> nových podmínek pro uplatnění zvláštní příslušnosti upřesňují podmínky stávající.</TXT></NP><NP><NO.P>47.</NO.P><TXT>Toto řešení také neznamená, že by měly vnitrostátní právní řády nepřímý dopad na příslušný soud na úkor jeho účinnosti, což judikatura<NOTE NOTE.ID="E0084" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19900515">15. května 1990</DATE>, Hagen <REF.DOC.ECR NO.CASE="C-365/88" YEAR="1990" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-1845">(C-365/88, Recueil, s. I-1845), bod 20</REF.DOC.ECR>; rozsudek ze dne <DATE ISO="20050526">26. května 2005</DATE>, GIE Réunion européenne a další <REF.DOC.ECR NO.CASE="C-77/04" YEAR="2005" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-4509">(C-77/04, Sb. rozh. s. I-4509), bod 35</REF.DOC.ECR>; a výše uvedený rozsudek ve věci Turner, bod 29.</P></NOTE>, podle které musí mít normy Společenství přednost před vnitrostátními normami, které jsou s nimi v rozporu<NOTE NOTE.ID="E0085" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19831115">15. listopadu 1983</DATE>, Duijnstee (<REF.DOC.ECR NO.CASE="288/82" YEAR="1983" EDITION="GEN" PAGE.ECR="3663">288/82, Recueil, s. 3663, bod 14</REF.DOC.ECR>). Hoge Raad der Nederlanden se tázal Soudního dvora, zda povinnost prohlásit se z moci úřední nepříslušným na základě článku 19 Bruselské úmluvy platí také v rámci kasačního opravného prostředku, který – v souladu s vnitrostátními právními předpisy – omezuje přezkum příslušným soudním orgánem na žalobní důvody přednesené účastníky řízení.</P></NOTE>, zakazuje. Účinnost předpisů Společenství, se kterými uvedené řešení není v rozporu, se tím neoslabuje, protože příslušná pravidla mají rozdílnou oblast působnosti, ačkoliv se sobě v některých bodech blíží.</TXT></NP><NP><NO.P>48.</NO.P><TXT>Je třeba dále uvést, že nařízení č. 44/2001 — jako i dříve Bruselská úmluva — nesjednocuje procesní vnitrostátní právní předpisy, ale sleduje skromnější cíl, kterým je určení příslušného soudu v určitých případech, za použití parametrů odlišných od těch, které se uplatňují při rozhodování o přípustnosti žalob<NOTE NOTE.ID="E0086" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudky ve výše uvedených věcech Hagen, bod 17, a GIE Réunion européenne a další, bod 34.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>49.</NO.P><TXT>Samotné nařízení č. 44/2001 odkazuje v některých věcech na vnitrostátní právní předpisy, jako například pro upřesnění konceptu natolik zásadního, jakým je <QUOT.START ID="QS0028" REF.END="QE0028" CODE="201E"/>bydliště<QUOT.END ID="QE0028" REF.START="QS0028" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0087" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Dle článku 59: <QUOT.START ID="QS0029" REF.END="QE0029" CODE="201E"/>pro posouzení, zda má strana řízení bydliště na území členského státu, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo<QUOT.END ID="QE0029" REF.START="QS0029" CODE="201C"/> (bod 1); uvedený článek dodává, že <QUOT.START ID="QS0030" REF.END="QE0030" CODE="201E"/>nemá-li strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl návrh podán, použije soud pro posouzení, zda má strana řízení bydliště v jiném členském státě, právo tohoto členského státu<QUOT.END ID="QE0030" REF.START="QS0030" CODE="201C"/> (bod 2).</P></NOTE>; v některých případech připustil Soudní dvůr uplatnění vnitrostátních právních předpisů za účelem doplnění předpisů Společenství<NOTE NOTE.ID="E0088" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19840607">7. června 1984</DATE>, Zelger (<REF.DOC.ECR NO.CASE="129/83" YEAR="1984" EDITION="GEN" PAGE.ECR="2397">129/83, Recueil, s. 2397</REF.DOC.ECR>) vykládá článek 21 Úmluvy; šířeji viz výše uvedený rozsudek ve věci Hagen, bod 19, který vyjmenovává některé další možnosti tohoto typu.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>50.</NO.P><TXT>Nelze se tudíž dovolávat čl. 6 bodu 1 uvedeného nařízení, pokud je řízení proti žalované osobě, jejíž bydliště určuje příslušnost soudu, nepřípustné již k okamžiku podání žaloby, na základě příslušných právních předpisů.</TXT></NP><NP><NO.P>51.</NO.P><TXT>Odpověď v tomto smyslu zmírní nevýhody obou dvou výše uvedených alternativ, je v souladu s celkovým uspořádáním nařízení č. 44/2001 a poskytne užitečný pokyn soudům, které budou uplatňovat uvedené ustanovení.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="I-6839"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>VI.</NO.P><TXT>Závěry</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>52.</NO.P><TXT>Ve světle předchozích úvah navrhuji Soudnímu dvoru podat následující odpověď na předběžnou otázku položenou Oberster Gerichtshof:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0031" REF.END="QE0031" CODE="201E"/>Článku 6 bodu 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech se nelze dovolávat v rámci žaloby podané proti osobě s bydlištěm ve státě, ve kterém sídlí příslušný soud, a zároveň proti jiné osobě, jejíž bydliště se nachází v jiném členském státě, pokud je první uvedená žaloba již k okamžiku svého podání ze zjevných důvodů a ze zákona nepřípustná.<QUOT.END ID="QE0031" REF.START="QS0031" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>