<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-833/19 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0833</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:448">EU:C:2021:448</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>18</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>18</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta A. Rantose – věc C‑833/19 P</HT></P><P><HT TYPE="SC">Rada v. Hamas</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Athanasia Rantose</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210603">3. června 2021</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P>Věc C‑833/19 P</P><P>Rada Evropské unie</P><P>proti</P><P>Hamásu</P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)</KEYWORD><KEYWORD>Boj proti terorismu</KEYWORD><KEYWORD>Omezující opatření namířená proti některým osobám nebo některým skupinám a subjektům</KEYWORD><KEYWORD>Zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů</KEYWORD><KEYWORD>Zachování organizace na seznamu osob, skupin a subjektů zapojených do teroristických činů</KEYWORD><KEYWORD>Podstatné formální náležitosti</KEYWORD><KEYWORD>Podpis a ověření důvodových zpráv rozhodnutí a nařízení Rady Evropské unie, která ukládají omezující opatření</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaná věc je součástí omezujících opatření přijatých Radou Evropské unie k boji proti terorismu v návaznosti na rezoluci Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 1373 (2001), a zejména omezujících opatření přijatých proti <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Hamás<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, včetně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>Hamás -Izz al-Din al-Qassem<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Hamás<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Svým kasačním opravným prostředkem se Rada domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne <DATE ISO="20190904">4. září 2019</DATE>, Hamás v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>T‑308/18, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>napadený rozsudek<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2019:557">EU:T:2019:557</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, kterým Tribunál zrušil zaprvé rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/475 ze dne <DATE ISO="20180321">21. března 2018</DATE>, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí (SZBP) 2017/1426<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="079" PAGE.FIRST="26" DATE.PUB="2018">Úř. věst. 2018, L 79, s. 26</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, prováděcí nařízení Rady (EU) 2018/468 ze dne <DATE ISO="20180321">21. března 2018</DATE>, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) 2017/1420<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="079" PAGE.FIRST="7" DATE.PUB="2018">Úř. věst. 2018, L 79, s. 7</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, a zadruhé rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/1084 ze dne <DATE ISO="20180730">30. července 2018</DATE>, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje<?PAGE NO="2"?> rozhodnutí 2018/475<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="194" PAGE.FIRST="144" DATE.PUB="2018">Úř. věst. 2018, L 194, s. 144</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, a prováděcí nařízení Rady (EU) 2018/1071 ze dne <DATE ISO="20180730">30. července 2018</DATE>, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) 2018/468<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="194" PAGE.FIRST="23" DATE.PUB="2018">Úř. věst. 2018, L 194, s. 23</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> (dále jen společně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>sporné akty<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>), v rozsahu, v němž se tyto akty vztahují na Hamás.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Otázka, která vyvstává v této věci, poskytuje Soudnímu dvoru příležitost upřesnit dosah povinnosti podpisu, a tedy ověření nelegislativních aktů přijatých Radou v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Soudní dvůr je zejména vyzván, aby určil, zda na základě čl. 297 odst. 2 prvního pododstavce SFEU a článku 15 jednacího řádu Rady, přijatého rozhodnutím 2009/937/EU ze dne <DATE ISO="20091201">1. prosince 2009</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="325" PAGE.FIRST="35" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 325, s. 35</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, a vzhledem k povinnosti uvést odůvodnění stanovené v článku 296 SFEU, existuje povinnost podpisu aktů Rady rovněž ve vztahu k důvodovým zprávám těchto aktů, které jsou obsaženy v samostatných dokumentech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Odpověď na tuto otázku má zvláštní význam, pokud jde o provádění omezujících opatření přijatých v rámci SZBP, s ohledem na ustálenou praxi Rady podepisovat pouze akty, a nikoli s nimi související důvodové zprávy, a mohla by mít dopad na dosah povinnosti podepisovat přílohy k legislativním a správním aktům orgánů Evropské unie.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 1373 (2001)</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20010928">28. září 2001</DATE> přijala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů rezoluci 1373 (2001), ve které stanovila rozsáhlé strategie pro boj proti terorismu, a zejména pro boj proti financování terorismu. Odstavec 1 písm. c) této rezoluce mimo jiné stanoví, že všechny státy bezodkladně zmrazí finanční prostředky a jiný finanční majetek nebo hospodářské zdroje osob, které páchají teroristické činy nebo se je pokusí spáchat nebo se zúčastní takových činů nebo napomáhají jejich spáchání, subjektů vlastněných nebo kontrolovaných těmito osobami a osob a subjektů jednajících jménem takových osob a subjektů nebo podle jejich pokynů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Uvedená rezoluce nestanoví seznam osob, vůči kterým se měla tato omezující opatření použít.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Smlouva o FEU</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 296 druhý pododstavec SFEU zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Právní akty musí obsahovat odůvodnění a odkazovat na návrhy, podněty, doporučení, žádosti nebo stanoviska požadovaná Smlouvami.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 297 SFEU stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="297.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Legislativní akty přijaté řádným legislativním postupem podepisuje předseda Evropského parlamentu a předseda Rady.</ALINEA><?PAGE NO="3"?><ALINEA>Legislativní akty přijaté zvláštním legislativním postupem podepisuje předseda orgánu, který je přijal.</ALINEA><ALINEA>Legislativní akty se vyhlašují v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropské unie</HT>. Vstupují v platnost dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátým dnem po vyhlášení.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="297.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Nelegislativní akty přijaté v podobě nařízení, směrnic a rozhodnutí, ve kterých není uvedeno, komu jsou určena, podepisuje předseda orgánu, který je přijal.</ALINEA><ALINEA>Nařízení, směrnice, které jsou určeny všem členským státům, a rozhodnutí, ve kterých není uvedeno, komu jsou určena, se vyhlašují v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropské unie</HT>. Vstupují v platnost dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátým dnem po vyhlášení.</ALINEA><ALINEA>Ostatní směrnice a rozhodnutí, ve kterých je uvedeno, komu jsou určena, se oznamují těm, jimž jsou určeny, a nabývají účinku tímto oznámením.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Společný postoj 2001/931</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>K provedení rezoluce 1373 (2001) přijala Rada společný postoj 2001/931/SZBP<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Společný postoj Rady ze dne <DATE ISO="20011227">27. prosince 2001</DATE> o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="344" PAGE.FIRST="93" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 344, s. 93</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 18/01, s. 217).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 1 tohoto společného postoje stanoví v odstavcích 1, 4 a 6:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tento společný postoj se v souladu s následujícími články vztahuje na osoby, skupiny a subjekty, které jsou zapojeny do teroristických činů a jejichž seznam je uveden v příloze.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="001.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Seznam uvedený v příloze je vypracován na základě přesných informací nebo materiálů v příslušném spisu, ze kterých vyplývá, že příslušný orgán přijal na základě závažných a věrohodných důkazů nebo stop rozhodnutí ve vztahu k dotyčným osobám, skupinám a subjektům, které se týká zahájení vyšetřování nebo trestního stíhání za teroristický čin, pokus o spáchání teroristického činu, účast na něm nebo napomáhání k jeho spáchání nebo odsouzení za takové činy. Do seznamu mohou být zahrnuty osoby, skupiny a subjekty uvedené Radou bezpečnosti Organizace spojených národů jako osoby, skupiny a subjekty spojené s terorismem a proti nimž Rada bezpečnosti OSN nařídila sankce.</ALINEA><ALINEA>Pro účely tohoto odstavce se <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>příslušným orgánem<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> rozumí justiční orgán, nebo pokud justiční orgány nemají pravomoc v oblasti, které se týká tento odstavec, rovnocenný příslušný orgán v této oblasti.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="001.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Jména osob a subjektů na seznamu uvedeném v příloze se budou pravidelně, nejméně však jednou za šest měsíců, prověřovat s cílem zjistit, zda trvají důvody pro jejich uvedení v seznamu.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 2580/2001</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>K provedení opatření popsaných ve společném postoji 2001/931 přijala Rada nařízení č. 2580/2001.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Článek 2 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pokud není podle článků 5 a 6 povoleno jinak,</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>všechny finanční prostředky a jiné finanční a hospodářské zdroje patřící některé fyzické nebo právnické osobě, skupině nebo subjektu uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo jimi vlastněné nebo držené se zmrazují;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>žádné finanční prostředky ani jiné finanční a hospodářské zdroje nesmějí být ani přímo, ani nepřímo zpřístupněny žádné fyzické ani právnické osobě, skupině nebo subjektu uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo v jejich prospěch.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud není v článcích 5 a 6 povoleno jinak, zakazuje se poskytovat finanční služby fyzické nebo právnické osobě, skupině nebo subjektu uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo v jejich prospěch.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Rada jednomyslně vypracuje, přezkoumává a mění seznam osob, skupin a subjektů, na které se vztahuje toto nařízení, v souladu s čl. 1 odst. 4, 5 a 6 společného postoje [2001/931]; tento seznam obsahuje</P><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>fyzické osoby, které páchají teroristické činy nebo se je pokusí spáchat, účastní se takových činů nebo napomáhají jejich spáchání;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>právnické osoby, skupiny nebo subjekty, které páchají teroristické činy nebo se je pokusí spáchat, účastní se takových činů nebo napomáhají jejich spáchání;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iii)</NO.P><TXT>právnické osoby, skupiny nebo subjekty vlastněné nebo kontrolované jednou fyzickou nebo právnickou osobou, skupinou nebo subjektem nebo více fyzickými nebo právnickými osobami, skupinami nebo subjekty uvedenými v bodech i) a ii), nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iv)</NO.P><TXT>fyzické nebo právnické osoby, skupiny nebo subjekty jednající jménem nebo na pokyn jedné fyzické nebo právnické osoby, skupiny nebo subjektu nebo několika fyzických nebo právnických osob, skupin nebo subjektů uvedených v bodech i) a ii).<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Tento seznam byl stanoven rozhodnutím Rady 2001/927/ES ze dne <DATE ISO="20011227">27. prosince 2001</DATE>, kterým se stanoví seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="344" PAGE.FIRST="83" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 344, s. 83</REF.DOC.OJ>), a byl pravidelně aktualizován následnými akty Rady, a zejména spornými akty.</P></NOTE></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Jednací řád Rady</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Článek 12 jednacího řádu Rady, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Běžný písemný postup a zjednodušený písemný postup<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, stanoví v odstavcích 1 a 3:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="012.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Akty Rady k naléhavým záležitostem se mohou přijímat písemným hlasováním, rozhodne-li Rada nebo [Výbor stálých zástupců (Coreper)] jednomyslně o použití tohoto postupu. Za<?PAGE NO="5"?> zvláštních okolností může použití tohoto postupu navrhnout rovněž předseda; v tom případě se písemné hlasování provede, vyjádří-li s tímto postupem souhlas všichni členové Rady.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="012.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Generální sekretariát potvrdí dokončení písemného postupu.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Podle článku 15 jednacího řádu Rady, nadepsaného <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Podepisování aktů<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Znění aktů přijatých Evropským parlamentem a Radou řádným legislativním postupem, jakož i znění aktů přijatých Radou podepisuje předseda úřadující při jejich přijetí a generální tajemník. Generální tajemník může své podpisové právo přenést na generální ředitele generálního sekretariátu.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 společného postoje 2001/931, provedený nařízením č. 2580/2001 a rozhodnutím 2001/927, stanovil seznam osob, skupin a subjektů zapojených do teroristických činů (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>sporný seznam<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>), který byl pravidelně aktualizován následnými akty Rady.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Od přijetí těchto aktů byl název Hamás uveden na sporném seznamu, nejprve jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Hamás-Izz al-Din al-Qassem (teroristické křídlo hnutí Hamás)<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, následně jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Hamás<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, včetně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>Hamás-Izz al-Din al-Qassem<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201D" ID="QE0018"/>“, přičemž tento posledně uvedený název je uveden ve sporných aktech<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz napadený rozsudek, body 10 a 26.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Spornými akty Rada v návaznosti na přezkum stanovený v čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931 ponechala název Hamás na sporném seznamu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Tento seznam je v totožném znění uveden v přílohách čtyř sporných aktů.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Pokud jde o odůvodnění těchto aktů, tyto akty uvádějí následující:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>Rada ověřila, že příslušné orgány podle čl. 1 odst. 4 společného postoje Rady 2001/931 přijaly ve vztahu ke všem osobám, skupinám a subjektům uvedeným na sporném seznamu rozhodnutí o tom, že byly zapojeny to teroristických činů ve smyslu čl. 1 odst. 2 a 3 tohoto společného postoje, a také došla k závěru, že na osoby, skupiny a subjekty by se měla i nadále vztahovat omezující opatření<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz bod 5 odůvodnění rozhodnutí 2018/475 a nařízení 2018/468, jakož i tentýž bod odůvodnění rozhodnutí 2018/1084 a nařízení 2018/1071.</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>všem osobám, skupinám a subjektům, u nichž to bylo prakticky možné, poskytla Rada odůvodnění, proč byly na sporný seznam zařazeny<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz bod 2 odůvodnění nařízení 2018/468 a nařízení 2018/1071.</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>oznámením zveřejněným v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropské unie</HT> informovala Rada osoby, skupiny a subjekty zařazené na sporný seznam, že se rozhodla je na něm ponechat a Rada dotyčné osoby, skupiny a subjekty rovněž informovala o možnosti požádat Radu o odůvodnění jejich zařazení na tento seznam v případě, že jim toto odůvodnění ještě nebylo sděleno<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz bod 3 odůvodnění nařízení 2018/468 a nařízení 2018/1071.</P></NOTE>;</P></ITEM><?PAGE NO="6"?><ITEM><P>při provádění přezkumu sporného seznamu zohlednila Rada připomínky, jež jí dotčené osoby, skupiny a subjekty předložily, jakož i aktualizované informace o vnitrostátním statusu osob a subjektů zařazených na seznam, které získala od příslušných vnitrostátních orgánů<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz bod 4 odůvodnění nařízení 2018/468 a nařízení 2018/1071.</P></NOTE>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Pokud jde o zařazení Hamásu na sporný seznam, důvodové zprávy sporných aktů (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>důvodové zprávy<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>) uvádějí jednak rozhodnutí Secretary of State for the Home Department (ministr vnitra Spojeného království)<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Příloha A důvodových zpráv.</P></NOTE> ze dne <DATE ISO="20010329">29. března 2001</DATE> a jednak tři rozhodnutí přijatá orgány Spojených států amerických v letech 1995, 1997 a 2001 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>rozhodnutí orgánů Spojených států<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>)<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Příloha B důvodových zpráv.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>V hlavní části důvodových zpráv Rada poté, co uvedla, že vnitrostátní rozhodnutí představují rozhodnutí příslušných orgánů ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 a že tato rozhodnutí jsou i nadále platná, dospěla k závěru, že každé z uvedených rozhodnutí poskytuje dostatečné důvody pro zařazení Hamásu na sporný seznam, a uvedla, že důvody pro jeho zařazení na tento seznam zůstávají v platnosti a že je tedy třeba jeho název ponechat na uvedeném seznamu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>V přílohách k důvodovým zprávám Rada uvedla popis vnitrostátních právních předpisů, na jejichž základě byla přijata vnitrostátní rozhodnutí, představení definic pojmů <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>terorismus<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> obsažených v těchto právních předpisech, popis postupů pro přezkum těchto rozhodnutí, popis skutků, z nichž vycházely vnitrostátní orgány, a zjištění, že tyto skutky představovaly teroristické činy ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Sporné akty a důvodové zprávy byly přijaty Radou v rámci písemného postupu ve smyslu čl. 12 odst. 1 jednacího řádu tohoto orgánu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20180517">17. května 2018</DATE> podal Hamás žalobu na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí 2018/475 a prováděcího nařízení 2018/468 v rozsahu, v němž se jej týkaly. Vzhledem k tomu, že tyto akty byly zrušeny a nahrazeny rozhodnutím 2018/1084 a prováděcím nařízením 2018/1071, Hamás upravil svá původní návrhová žádání tak, aby jeho žaloba zněla rovněž na zrušení těchto posledně uvedených aktů v rozsahu, v němž se jej týkaly.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Na podporu své žaloby Hamás uplatnil sedm žalobních důvodů, přičemž první z nich vycházel z porušení čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931, druhý z pochybení ve vztahu k věcné správnosti skutkových zjištění, třetí z nesprávného posouzení ohledně teroristické povahy organizace Hamás, čtvrtý z porušení zásady nevměšování, pátý z nedostatečného zohlednění vývoje situace z důvodu uplynutí času, šestý z porušení povinnosti uvést odůvodnění a sedmý z porušení zásady dodržování práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu. V odpovědi na otázku, kterou mu Tribunál položil v rámci organizačního procesního opatření, Hamás vznesl osmý žalobní důvod, vycházející z toho, že důvodové zprávy nebyly ověřeny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Ohledně prvního až sedmého žalobního důvodu Tribunál nejprve rozhodl, že odůvodnění týkající se rozhodnutí orgánů Spojených států bylo nedostatečné, takže sporné akty z těchto rozhodnutí nemohly vycházet, a při dalším přezkumu žaloby omezil své posouzení na tyto akty v rozsahu, v němž byly založeny na rozhodnutí Secretary of State for the Home Department z roku 2001<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz napadený rozsudek, body 76 a 77.</P></NOTE>. V návaznosti na tento přezkum Tribunál zamítl dotčené žalobní důvody jako neopodstatněné v rozsahu, v němž se uvedené akty zakládaly na tomto posledně uvedeném rozhodnutí<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz napadený rozsudek, body 78 až 261.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Pokud jde o osmý žalobní důvod, Tribunál jej nejprve prohlásil za přípustný jako nepominutelný důvod<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz napadený rozsudek, body 266 až 269.</P></NOTE> a poté uvedl, že důvodové zprávy sporných aktů nebyly podepsány předsedou Rady a jejím generálním tajemníkem, i když byly obsaženy v dokumentech odlišných od těchto aktů, a zejména na základě judikatury vycházející z rozsudku ze dne <DATE ISO="19940615">15. června 1994</DATE>, Komise v. BASF a další<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>C‑137/92 P, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>rozsudek Komise v. BASF a další<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:247">EU:C:1994:247</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, Tribunál rozhodl, že tyto akty byly přijaty v rozporu s čl. 297 odst. 2 druhým pododstavcem SFEU a že porušení této podstatné formální náležitosti muselo vést k jejich zrušení<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz napadený rozsudek, body 270 až 305.</P></NOTE>. V důsledku toho Tribunál vyhověl osmému žalobnímu důvodu a tytéž akty zrušil v rozsahu, v němž se týkaly Hamásu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20191114">14. listopadu 2019</DATE> podala Rada proti napadenému rozsudku kasační opravný prostředek a dne <DATE ISO="20210315">15. března 2021</DATE> odpověděla na otázky k písemným odpovědím položené Soudním dvorem. Rada navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek a zamítl žalobu podanou v prvním stupni, jakož i uložil Hamásu náhradu nákladů řízení v obou stupních.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Hamás navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil Radě náhradu nákladů řízení v obou stupních.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Na podporu svého kasačního opravného prostředku Rada uplatňuje dva důvody, přičemž první z nich vychází z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při posouzení osmého žalobního důvodu, který vycházel z toho, že důvodové zprávy sporných aktů nebyly ověřeny, a druhý z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že rozhodnutí orgánů Spojených států nepředstavovala dostatečný základ pro zařazení Hamásu na sporný seznam.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, který vychází z toho, že důvodové zprávy sporných aktů nebyly ověřeny</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení při posouzení osmého žalobního důvodu, který se týkal toho, že důvodové zprávy sporných aktů nebyly ověřeny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>V projednávané věci je nesporné, že Rada v souladu s praxí zavedenou při přijímání omezujících opatření v rámci SZBP jednak zveřejnila sporné akty v řadě L <HT TYPE="ITALIC">Úředního věstníku Evropské unie</HT> a jednak sdělila tyto akty a důvodové zprávy k nim Hamásu, jakož i ostatním dotčeným osobám a subjektům<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rada sděluje tyto akty přímo, pokud zná adresu dotčených osob a subjektů, nebo pokud tomu tak není, zveřejněním oznámení v řadě C <HT TYPE="ITALIC">Úředního věstníku Evropské unie</HT>. V projednávané věci, jak vyplývá z bodů 11 a 27 napadeného rozsudku, Rada zaslala důvodové zprávy, které odůvodňovaly ponechání Hamásu na sporném seznamu, advokátovi Hamásu dopisy ze dne <DATE ISO="20180322">22. března</DATE> a <DATE ISO="20180731">31. července 2018</DATE>.</P></NOTE>. Je rovněž nesporné, že zatímco tyto akty byly podepsány předsedou a generálním tajemníkem Rady, znění těchto důvodových zpráv zaslané Hamásu dopisem s těmito akty nebylo nikým podepsáno<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz napadený rozsudek, bod 278.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>V napadeném rozsudku Tribunál nejprve uvedl, že důvodové zprávy sporných aktů nebyly podepsány předsedou Rady a jejím generálním tajemníkem, i když byly obsaženy v dokumentech odlišných od těchto aktů, a poté rozhodl, že uvedené akty byly přijaty v rozporu s čl. 297 odst. 2 druhým pododstavcem SFEU, jakož i s článkem 15 jednacího řádu Rady, a že porušení této podstatné formální náležitosti muselo vést ke zrušení týchž aktů<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz napadený rozsudek, body 270 až 305.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Pro přijetí tohoto závěru Tribunál v podstatě použil následující úvahy:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>čl. 297 odst. 2 druhý pododstavec SFEU stanoví, že nelegislativní akty přijaté v podobě nařízení, směrnic a rozhodnutí, ve kterých není uvedeno, komu jsou určena, podepisuje předseda orgánu, který je přijal, a článek 15 jednacího řádu Rady stanoví, že znění aktů přijatých tímto orgánem podepisuje předseda a generální tajemník<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz napadený rozsudek, body 270 a 271.</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>jak vyplývá z rozsudku Komise v. BASF a další, ověření aktů jejich podpisem sleduje zajištění právní jistoty a představuje podstatnou formální náležitost, jejíž porušení může vést k žalobě na neplatnost<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz napadený rozsudek, body 272 až 277.</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>protože podle čl. 296 druhého pododstavce SFEU musí akty přijaté Radou obsahovat odůvodnění a v souladu s rozsudkem Komise v. BASF a další tvoří výrok a odůvodnění nedílný celek, vyplývá z toho, že pokud jsou akt a důvodová zpráva, která jej doplňuje o odůvodnění, obsaženy v rozdílných dokumentech, musí být akt i důvodová zpráva ověřeny<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz napadený rozsudek, body 281 a 282.</P></NOTE>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Mimoto v odpovědi na argumenty Rady Tribunál uvedl následující:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>i když se podle judikatury Soudního dvora může zveřejnění zmrazení finančních prostředků v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropské unie</HT> omezit na výrok a obecné odůvodnění, tato <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>odchylka<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> nicméně nemá žádný vliv na povinnost podle čl. 297 odst. 2 druhého pododstavce SFEU a článku 15 jednacího řádu Rady je podepsat<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz napadený rozsudek, body 285 až 288.</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>Rada nemůže ověření sporných aktů jejich podpisem nahradit <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>popisem postupu, který byl v Radě použit k přijetí těchto aktů<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>, upraveným v čl. 12 odst. 1 jejího jednacího řádu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz napadený rozsudek, body 289 až 297.</P></NOTE>;</P></ITEM><?PAGE NO="9"?><ITEM><P>neověření důvodových zpráv sporných aktů představuje porušení podstatné formální náležitosti, které vede ke zrušení těchto aktů, i když na rozdíl od skutkových okolností, které vedly k rozsudku Komise v. BASF a další, není zpochybněna shoda mezi zněním těchto důvodových zpráv oznámeným Hamásu a zněním přijatým Radou<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz napadený rozsudek, body 298 až 302.</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>toto porušení podstatné formální náležitosti musí samo o sobě vést ke zrušení sporných aktů<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz napadený rozsudek, body 303 a 304.</P></NOTE>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Rada ve svém kasačním opravném prostředku tvrdí, že zaprvé sporné akty podepsala; zadruhé oddělila důvodové zprávy od těchto aktů a v souladu s judikaturou Tribunálu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rada odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE>, <NAME.CASE>Organisation des Modjahedines du peuple d’Iran v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑228/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2006:384">EU:T:2006:384</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0147">147</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> zaslala výňatek z dokumentu, který obsahoval část těchto důvodových zpráv týkající se Hamásu, pouze tomuto hnutí; zatřetí ve věci, ve které byl vydán rozsudek Komise v. BASF a další, kolegium komisařů přijalo rozhodnutí, které neodpovídalo některým jazykovým verzím ani zveřejněným verzím oznámeným dotčeným subjektům, zatímco v projednávané věci jednak není prokázáno, ani dokonce tvrzeno, že by se důvodové zprávy, které byly zaslány Hamásu, lišily od důvodových zpráv přijatých Radou, a jednak znění sporných aktů a důvodových zpráv byla přijata podle stejného postupu, upraveného v čl. 12 odst. 1 jednacího řádu Rady; začtvrté dokument, který byl oznámen Hamásu, obsahoval elektronický podpis, elektronickou pečeť a elektronické časové razítko; zapáté z rozsudku Komise v. BASF a další nevyplývá, že dokument obsahující důvodové zprávy musí být podepsán samostatně předsedou a generálním tajemníkem Rady; zašesté dopisy zaslané Hamásu byly orazítkovány generálním sekretariátem Rady, i když neuváděly konkrétního odesílatele z důvodu obezřetnosti ve vztahu k zaměstnancům generálního sekretariátu, protože tyto dopisy jsou určeny subjektům a osobám zapojeným do teroristických činů. Kromě toho Rada ve své odpovědi na otázky k písemné odpovědi položené Soudním dvorem rozlišuje na jedné straně ověření aktu, které zahrnuje jeho vymahatelnost a vyplývá buď z jeho zveřejnění, nebo z jeho oznámení, a na straně druhé povinnost podepsat akt, která má odlišný účel zajistit nezměnitelnost přijatého textu a stanovit vůli dotčeného orgánu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Hamás odpovídá, že zaprvé odůvodnění aktu musí být ověřeno, pokud je od něj odděleno, jelikož je neoddělitelné od jeho výroku; zadruhé okolnost, že Rada odděluje individuální důvodové zprávy od výroku sporných aktů, neodůvodňuje odchylku od pravidel týkajících se ověřování; zatřetí průběh postupu v Radě a soulad důvodových zpráv přijatých Radou s důvodovými zprávami oznámenými Hamásu nenahrazují neověření; začtvrté ověřit akty přijaté Radou lze pouze vlastnoručním, nikoli elektronickým podpisem, a to tím spíše že důvodové zprávy byly zaslány Hamásu poštou; zapáté důvodové zprávy musí být ověřeny s přihlédnutím k zásadě neoddělitelnosti odůvodnění a výroku aktu a k zájmu dotčených osob, aby bylo zajištěno, že akt byl skutečně přijat dotčeným orgánem a odpovídá jeho vůli; zašesté skutečnost, že oznamovací dopisy byly orazítkovány generálním sekretariátem Rady, není uvedena v napadeném rozsudku, a není tedy relevantní v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Jak bude rozvedeno v následujících bodech, mám za to, že úvahy Tribunálu jsou chybné v několika ohledech:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>nejprve čl. 297 odst. 2 první pododstavec SFEU se nepoužije na důvodové zprávy týkající se zařazení a ponechání na seznamu osob, skupin a subjektů dotčených individuálními omezujícími opatřeními;</P></ITEM><?PAGE NO="10"?><ITEM><P>dále ani čl. 297 odst. 2 první pododstavec, i za předpokladu, že by byl použitelný v projednávané věci, ani článek 15 jednacího řádu Rady neukládají povinnost podepisovat důvodové zprávy, pokud byly akty, se kterými jsou neoddělitelně spojeny, podepsány;</P></ITEM><ITEM><P>konečně samostatný podpis důvodových zpráv není nezbytný ani ve smyslu článku 296 SFEU, aniž je dotčena zásada neoddělitelnosti výroku a odůvodnění aktu, uvedená Tribunálem.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Před zahájením této analýzy však posoudím na úvod vztah mezi povinností podepisovat akty Rady a povinností je ověřovat, v reakci na argument Rady, podle kterého povinnost podepsat sporné akty nespadá pod povinnost je ověřit.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke vztahu mezi povinností podepisovat akty Rady a povinností je ověřovat</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Osmý žalobní důvod, kterému Tribunál vyhověl, vycházel z toho, že důvodové zprávy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>nebyly ověřeny<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, což bylo způsobeno tím, že nebyly podepsány<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz napadený rozsudek, body 262 a 263.</P></NOTE>. Tribunál tedy postavil nepodepsání důvodových zpráv na roveň jejich neověření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>V důsledku toho je otázka, zda čl. 297 odst. 2 první pododstavec SFEU nebo článek 15 jednacího řádu Rady ukládají povinnost podepsat samostatně důvodové zprávy, pokud byly akty, se kterými jsou neoddělitelně spojeny, podepsány, základem pro otázku, zda podpis sporných aktů zahrnuje i ověření těchto aktů, jakož i jakéhokoli souvisejícího aktu přijatého společně Radou, stejně jako důvodové zprávy, vzhledem k ustálené praxi Rady a dalších unijních orgánů nepodepisovat samostatně přílohy k jejich aktům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>V odpovědi na otázky k písemné odpovědi položené Soudním dvorem Rada rozlišuje na jedné straně <HT TYPE="ITALIC">ověření</HT> aktu, které zahrnuje jeho vymahatelnost a vyplývá buď z jeho zveřejnění, nebo z jeho oznámení, a na straně druhé <HT TYPE="ITALIC">podepsání</HT> aktu, které má odlišný účel zajistit nezměnitelnost přijatého textu a stanovit vůli orgánu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>S tímto výkladem nelze souhlasit. Sama Rada totiž ve svém písemném vyjádření uvádí, že účelem povinnosti podpisu je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>zajistit nezměnitelnost přijatého textu a stanovit vůli orgánu<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>, když zejména dodává, že podpis aktu potvrzuje, že tento akt <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>byl řádně přijat a že jeho obsah věrně odráží to, co bylo rozhodnuto<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>. Domnívám se však, že tyto vlastnosti jsou vlastní ověření aktu Rady od okamžiku, kdy mají zaručit, že tento akt byl skutečně přijat dotčeným orgánem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Kromě toho, i když znění článku 15 jednacího řádu Rady pouze zmiňuje povinnost podepsat akty Rady bez dalšího upřesnění, domnívám se nicméně, že tato povinnost slouží pouze k zaručení, že akt byl přijat jménem orgánu, který signatáři zastupují, a je tedy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>ověřený<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>V tomto ohledu podotýkám, že článek 11 a článek 18 jednacího řádu Evropské komise<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="308" PAGE.FIRST="26" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 308, s. 26</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 01/03, s. 213.</P></NOTE> výslovně stanoví, že schválené zápisy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>jsou <HT TYPE="ITALIC">ověřeny</HT> <HT TYPE="ITALIC">podpisem</HT> předsedy a generálního tajemníka<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> a akty přijaté písemným postupem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>jsou <HT TYPE="ITALIC">ověřeny podpisem</HT> generálního tajemníka umístěným na poslední straně denního zápisu<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>. Z těchto článků tedy jasně vyplývá, že cílem povinnosti podepisovat akty přijaté Komisí je jejich ověření.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Článek 79 jednacího řádu Evropského parlamentu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="302" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2019">Úř. věst. 2019, L 302, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>Podepisování přijatých aktů a jejich zveřejňování<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, stanoví v prvním pododstavci, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>[p]o provedení konečné právně-jazykové redakce přijatého textu […] a po kontrole řádného dokončení všech postupů podepíše předseda a generální tajemník akty přijaté řádným legislativním postupem<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>. Ačkoli toto ustanovení nezmiňuje ověření, domnívám se, že cílem podpisu aktu je především zajistit soulad s postupem pro přijetí tohoto aktu, a tedy pravost přijatého aktu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>V důsledku toho mám za to, že hlavním cílem povinnosti podepisovat akty orgánů Unie je jejich ověření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Naopak mám za to, že zveřejnění nebo případně oznámení aktů, které Rada staví na roveň ověření aktů, má odlišný cíl zaručit <HT TYPE="ITALIC">vymahatelnost</HT> těchto aktů vůči třetím osobám a umožnit tak jejich vstup v platnost nebo jejich uplatňování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Tribunál se tedy podle mého názoru při posuzování dosahu povinnosti podepisovat akty Rady v závislosti na povinnosti ověření těchto aktů nedopustil nesprávného právního posouzení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K dosahu povinnosti podpisu ve smyslu čl. 297 odst. 2 prvního pododstavce SFEU ve vztahu k důvodovým zprávám týkajícím se omezujících opatření</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Podle článku 297 odst. 2 prvního pododstavce SFEU nelegislativní akty přijaté zejména v podobě nařízení a směrnic, jako jsou sporné akty, jakož i <HT TYPE="ITALIC">rozhodnutí, ve kterých není uvedeno, komu jsou určena</HT>, podepisuje předseda orgánu, který je přijal, zatímco na základě třetího pododstavce tohoto ustanovení se ostatní směrnice a <HT TYPE="ITALIC">rozhodnutí, ve kterých je uvedeno, komu jsou určena</HT>, oznamují těm, jimž jsou určeny, a nabývají účinku tímto oznámením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba poukázat na zvláštní povahu takových aktů Rady, které ukládají omezující opatření přijatá v rámci SZBP, jako jsou sporné akty, které jsou v rozsahu, v jakém zakazují určité kategorii obecně a abstraktně určených adresátů zejména poskytnout finanční zdroje a hospodářské prostředky k dispozici osobám a subjektům, jejichž jména jsou uvedena na seznamech obsažených v jejich přílohách, akty s obecnou působností a zároveň představují řadu individuálních rozhodnutí vůči uvedeným osobám a subjektům<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130423">23. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Gbagbo a další v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑478/11 P až C‑482/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:258">EU:C:2013:258</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Kromě toho je to právě individuální povaha těchto aktů, která na základě čl. 275 druhého pododstavce SFEU a čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU poskytuje přístup k unijnímu soudu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130423">23. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Gbagbo a další v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑478/11 P až C‑482/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:258">EU:C:2013:258</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, přičemž Soudní dvůr není v zásadě příslušný na základě čl. 275 prvního pododstavce SFEU, pokud jde o ustanovení týkající se SZBP, ani pokud jde o akty přijaté na jejich základě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Mimoto judikatura stanovila rovněž v závislosti na individuální povaze dotčených aktů, jakož i citlivé povaze informací, se kterými se akt pojí, že podrobné zveřejnění skutečností vytýkaných dotyčným osobám může nejen narážet na naléhavé důvody obecného zájmu, avšak rovněž zasahovat do oprávněných zájmů dotčených osob a subjektů v tom, že může vážně poškodit jejich pověst<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE>, <NAME.CASE>Organisation des Modjahedines du peuple d’Iran v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑228/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2006:384">EU:T:2006:384</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0147">147</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Na rozdíl od obecných kritérií pro zařazení, která uvádějí důvody, proč Rada přijímá omezující opatření v rámci dané věci, a spadají do obecné povahy aktu a jeho odůvodnění, proto konkrétní důvody, na nichž je založeno zařazení každé osoby, skupiny nebo subjektu, na něž se tato opatření vztahují, spadají do individuální povahy tohoto aktu a nemusí být nutně Radou zveřejněny<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Podotýkám, že Rada ve své praxi zveřejňuje individuální důvody pro zařazení v rozsahu nezbytném k prokázání souladu zařazení osoby s obecnými kritérii pro zařazení stanovenými v aktech ukládajících omezující opatření a zároveň poskytuje podrobnější informace o zařazení výhradně dotčené osobě. Viz například rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne <DATE ISO="20140305">5. března 2014</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="066" PAGE.FIRST="26" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 66, s. 26</REF.DOC.OJ>) a nařízení (EU) č. 208/2014 z téhož dne (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="066" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 66, s. 1</REF.DOC.OJ>) o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, v pozměněném znění, prodlouženém do tohoto data: Rada v přílohách těchto aktů stručně uvádí důvod zařazení každé z osob, na které se opatření vztahují (zejména existence probíhajícího trestního řízení pro zpronevěru), a následně zasílá dotčené osobě pouze na její žádost podrobné důvody pro toto zařazení (zejména předmět trestního řízení týkajícího se této osoby). Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160915">15. září 2016</DATE>, <NAME.CASE>Janukovyč v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑346/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:497">EU:T:2016:497</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0012">12</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), potvrzený v řízení o kasačním opravném prostředku rozsudkem ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171019">19. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Janukovyč v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑598/16 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:786">EU:C:2017:786</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>V projednávané věci je třeba konstatovat, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 50 tohoto stanoviska představují sporné akty, přestože se jedná o akty s obecnou působností, rovněž <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>individuální rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> vůči Hamásu v rozsahu, v němž se Hamásu týkají.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Tudíž pro účely použití čl. 297 odst. 2 SFEU je třeba rozlišit jednak části sporných aktů, které spadají pod jejich povahu <HT TYPE="ITALIC">aktů s obecnou působností</HT>, a zakládají tak povinnost podpisu stanovenou v prvním pododstavci tohoto ustanovení, a jednak části těchto aktů, které spadají pod jejich povahu <HT TYPE="ITALIC">individuálních rozhodnutí</HT>, a zakládají tak povinnost oznámení v souladu s třetím pododstavcem uvedeného ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>V tomto ohledu, i když samotné sporné akty mají obecnou působnost a musely být podepsány na základě čl. 297 odst. 2 prvního pododstavce SFEU, jakož i zveřejněny ve smyslu druhého pododstavce tohoto ustanovení, je podle mého názoru zjevné, že důvodové zprávy, které se týkají individuálních důvodů pro zařazení osob dotčených omezujícími opatření, v projednávané věci Hamásu, nespadají pod obecnou povahu těchto aktů, ale spíše pod jejich individuální povahu. Individuální a důvěrná povaha těchto důvodů kromě toho odůvodňuje skutečnost, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 52 tohoto stanoviska nejsou tyto individuální důvody zveřejněny v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropské unie</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Domnívám se proto, že důvodové zprávy sporných aktů nespadají do působnosti čl. 297 odst. 2 prvního pododstavce SFEU, ale stejně jako jakékoli rozhodnutí, které určuje osobu, které je určeno, do působnosti třetího pododstavce tohoto ustanovení, které neuvádí povinnost podpisu a podmiňuje nabytí účinnosti takového rozhodnutí jeho oznámením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že za okolností projednávané věci stanovil čl. 297 odst. 2 SFEU povinnost podpisu důvodových zpráv sporných aktů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>V každém případě, jak bude upřesněno v bodech 60 až 67 tohoto stanoviska, i v případě, že by bylo rozhodnuto, že se čl. 297 odst. 2 SFEU v projednávané věci použije, mám za to, že toto ustanovení v projednávané věci neukládá povinnost podepsat důvodové zprávy sporných aktů samostatně.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="13"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K dosahu povinnosti podpisu ve smyslu čl. 297 odst. 2 prvního pododstavce SFEU nebo článku 15 jednacího řádu Rady ve vztahu k důvodovým zprávám spojeným se spornými akty</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Zaprvé je třeba připomenout, že čl. 297 odst. 2 první pododstavec SFEU stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>nelegislativní akty<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> přijaté Radou podepisuje její předseda. Téměř totožně článek 15 jednacího řádu Rady stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>znění aktů<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> přijatých Radou podepisuje předseda úřadující při jejich přijetí a generální tajemník.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Podle jejich znění tudíž výše uvedená ustanovení ukládají podpis (znění) <HT TYPE="ITALIC">aktů</HT> přijatých Radou a nerozšiřují nutně tuto povinnost na <HT TYPE="ITALIC">přílohy</HT> těchto aktů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Zadruhé uvádím, že nepominutelnost důvodu vycházejícího z porušení pravidel o ověřování unijních aktů je vysvětlena především důvody spočívajícími v právní jistotě a potřebami vlastními soudnímu přezkumu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>V tomto ohledu viz Clausen F., <HT TYPE="ITALIC">Les moyens d’ordre public devant la Cour de justice de l’Union européenne</HT>, Bruylant, Brusel, 2018, s. 222.</P></NOTE>. V rozsudku Komise v. BASF a další, na kterém založil Tribunál své úvahy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz napadený rozsudek, body 272 až 277.</P></NOTE>, Soudní dvůr totiž rozhodl, že ověření aktů Komise podpisy předsedy a výkonného tajemníka, stanovené článkem 12 jednacího řádu tohoto orgánu, který byl v platnosti v době sporného rozhodnutí, mělo zajistit právní jistotu, která ukládá, že třetí osoby musí mít prostředek k ověření, že akty, které byly zveřejněny nebo oznámeny, odpovídají aktům, které byly přijaty, a představuje podstatnou formální náležitost, jejíž porušení může vést k žalobě na neplatnost<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Viz rozsudek Komise v. BASF a další, body 75 a 76.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>V projednávané věci jednak Rada prokázala, aniž to bylo zpochybněno, že důvodové zprávy byly neoddělitelně spojeny se spornými akty během postupu schvalování těchto aktů upraveného v článku 12 jejího jednacího řádu a že jakákoli změna dokumentů přijatých v této souvislosti byla nemožná z důvodu použití informačních prostředků, jako je elektronický podpis, elektronická pečeť a elektronické časové razítko těchto dokumentů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Kromě toho Hamás neprokázal, ani dokonce netvrdil, že znění důvodových zpráv přijatých Radou neodpovídalo znění, které mu bylo zasláno Radou, a nedovolává se žádného jiného důkazu nebo okolnosti, které by mohly vyvrátit domněnku platnosti, která se vztahuje na akty unijních orgánů<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že u aktů unijních orgánů, institucí a útvarů se vychází z presumpce jejich platnosti, což implikuje, že tyto akty vyvolávají právní účinky tak dlouho, dokud nejsou vzaty zpět, zrušeny v rámci žaloby na neplatnost nebo prohlášeny za neplatné v návaznosti na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nebo na námitku protiprávnosti (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120614">14. června 2012</DATE>, <NAME.CASE>CIVAD</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑533/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:347">EU:C:2012:347</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Kromě toho ve věci, ve které žalobkyně s odkazem na rozsudek Komise v. BASF a další zpochybnila řádnost přijetí a ověření dotčeného rozhodnutí, jakož i soulad opisu, který jí byl oznámen, s originálem, Tribunál tyto argumenty odmítl s odůvodněním, že se žalobkyně neopírala o žádné důkazy ani o žádnou přesnou okolnost, která by mohla vyvrátit domněnku platnosti, jíž požívají akty Společenství, a to jak s ohledem na přijetí a ověření sporného rozhodnutí, tak z hlediska souladu znění opisu, který jí byl oznámen, s původním zněním tohoto rozhodnutí (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940707">7. července 1994</DATE>, <NAME.CASE>Dunlop Slazenger v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑43/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:1994:79">EU:T:1994:79</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tribunál se v napadeném rozsudku v podstatě omezil na posouzení tohoto aspektu za neúčinný, jelikož sporné akty a jejich důvodové zprávy byly obsaženy v odlišných dokumentech<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz napadený rozsudek, bod 301.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Podle mého názoru, pokud podpis aktu musí být považován za prostředek k ověření vůle jeho autora a orgánu, který zastupuje k přijetí tohoto aktu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Viz body 42 až 46 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, domnívám se, že v projednávané věci je prokázáno, že předseda a generální tajemník Rady při podpisu sporných aktů projevili vůli tohoto orgánu přijmout sporná omezující opatření vůči Hamásu, včetně jeho ponechání na sporném seznamu, s ohledem na důvody pro toto ponechání, uvedené výslovně v důvodových zprávách<?PAGE NO="14"?> těchto aktů. Ostatně tytéž akty uváděly skutečnost, že Rada poskytla, pokud to bylo prakticky možné, všem osobám, skupinám a subjektům důvodovou zprávu, která odůvodňovala jejich zařazení na sporný seznam<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Viz bod 2 odůvodnění nařízení 2018/468 a nařízení 2018/1071.</P></NOTE>, a důvodové zprávy byly neoddělitelně spojeny s uvedenými akty při postupu přijímání těchto aktů<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Judikatura zvolila podobný přístup ohledně čl. 16 prvního pododstavce jednacího řádu Komise ze dne <DATE ISO="19930217">17. února 1993</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="230" PAGE.FIRST="16" DATE.PUB="1993">Úř. věst. 1993, L 230, s. 16</REF.DOC.OJ>), který, stejně jako jednací řád, který je v platnosti, stanovil, že přijaté akty připojené k zápisu ze zasedání, na němž byly přijaty, se ověřují podpisy předsedy a generálního tajemníka Komise na první straně tohoto zápisu. Podle této judikatury představují podmínky ověření stanovené v tomto ustanovení samy o sobě dostatečnou záruku pro přezkum, v případě sporu, absolutní shody oznámených nebo zveřejněných znění se zněním přijatým kolegiem komisařů, a tím i s vůlí jejich autora. Pokud je toto znění přiloženo k zápisu a první strana tohoto znění je podepsána předsedou a generálním tajemníkem, existuje souvislost mezi tímto zápisem a dokumenty, ke kterým se vztahuje, která umožňuje zajistit přesný obsah a formu rozhodnutí kolegia. V tomto ohledu se má za to, že orgán jednal v souladu s platnými právními předpisy, dokud unijní soud nekonstatuje nesoulad jeho jednání s právními předpisy (v tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990420">20. dubna 1999</DATE>, <NAME.CASE>Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑305/94 až T‑307/94, T‑313/94 až T‑316/94, T‑318/94, T‑325/94, T‑328/94, T‑329/94 a T‑335/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:1999:80">EU:T:1999:80</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0302">302</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0304">304</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, potvrzený v těchto bodech rozsudkem ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20021015">15. října 2002</DATE>, <NAME.CASE>Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:582">EU:C:2002:582</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Mám tedy za to, že se Tribunál dopustil nesprávního právního posouzení, když rozhodl, že za okolností projednávané věci článek 15 jednacího řádu Rady ukládal, aby její předseda a generální tajemník podepsali důvodové zprávy sporných aktů samostatně za účelem ověření jejich pravosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Stejné úvahy je podle mého názoru třeba přijmout, pokud jde o povinnost podpisu stanovenou v čl. 297 odst. 2 prvním pododstavci SFEU v případě, že by na rozdíl od závěru, ke kterému jsem dospěl v bodech 49 až 59 tohoto stanoviska, měl Soudní dvůr za to, že toto ustanovení se v projednávané věci použije<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Kromě toho si kladu otázku, zda za takových okolností, jako jsou okolnosti v projednávané věci, mělo porušení povinnosti ověření sporných aktů Radou vést ke zrušení těchto aktů. Soudní dvůr sice rozhodl, že ověření aktů (zejména ověření uvedené v jednacím řádu Komise) představuje podstatnou formální náležitost ve smyslu čl. 263 odst. 1 SFEU, jejíž porušení může vést k žalobě na neplatnost (viz rozsudek Komise v. BASF a další, bod 76) a že porušení podstatné formální náležitosti je založeno samotným neověřením aktu, aniž je nutné mimoto prokázat, že akt je dotčen jinou vadou nebo že neověření způsobilo újmu osobě, která se ho dovolává (viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000406">6. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. ICI</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑286/95 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:188">EU:C:2000:188</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000406">6. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Solvay</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑287/95 P a C‑288/95 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:189">EU:C:2000:189</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Nicméně věci, ve kterých byly vydány tyto rozsudky, se vyznačovaly skutečností, že existovalo přinejmenším riziko, že znění aktu oznámeného adresátům nebylo totožné se zněním přijatým dotčeným orgánem (viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000406">6. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. ICI</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑286/95 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:188">EU:C:2000:188</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000406">6. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Solvay</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑287/95 P a C‑288/95 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:189">EU:C:2000:189</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Toto riziko se ostatně projevilo ve věci, ve které byl vydán rozsudek Komise v. BASF a další, jelikož Tribunál a poté Soudní dvůr konstatovaly rozdíly na jedné strany mezi některými jazykovými verzemi rozhodnutí přijatého kolegiem komisařů Komise a na druhé straně mezi zněním přijatého rozhodnutí a zněním rozhodnutí zveřejněného v Úředním věstníku (viz rozsudek Komise v. BASF a další, bod 8). Tudíž ve všech těchto věcech existence pochybností o ověření dotčeného rozhodnutí jednoznačně porušovala zásadu právní jistoty (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. BASF a další, bod 75). Ostatně formality, jejichž porušení vede k důvodu, který vychází z porušení podstatných formálních náležitostí, jsou nutně ty, které jsou určeny k zajištění ochrany jednotlivců (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19910507">7. května 1991</DATE>, <NAME.CASE>Nakajima v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑69/89</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1991:186">EU:C:1991:186</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). I když přitom není pochyb o tom, že neověření aktu ve většině případů může narušit zásadu právní jistoty, jelikož staví jednotlivce do nejisté situace, pokud jde o soulad mezi zněními, které jim byly určeny nebo které se jich týkají, a vůlí jejich autora, kladu si otázku, zda by tento závěr neměl být zmírněn v takových situacích, jako je situace v projednávané věci, kdy na rozdíl od výše uvedených případů, není ani pravost důvodových zpráv sporných aktů zpochybněna. V takové situaci považuji za paradoxní, že by muselo být vyhověno důvodu, který vychází z neověření aktu (tedy důvodu týkajícího se řízení, který umožňuje přiznat akt orgánu, který jej vydal), v případě, kdy pravost tohoto aktu (tedy skutečnost, že pochází od tohoto orgánu) nebyla zpochybněna ani účastníky řízení, ani unijním soudem. Kromě toho se domnívám, že diferencovanější přístup k této otázce je v souladu s přístupem sledovaným soudy některých členských států: odkazuji například na rozsudek Symvoulio tis Epikrateias (Státní rada, Řecko) ze dne <DATE ISO="20030228">28. února 2003</DATE> (č. 530/2003, EL:COS:2003:0228A530.99E4028, bod 4) a na judikaturu Conseil d’État (Státní rada, Francie) označovanou jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>Danthony<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> (rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20111223">23. prosince 2011</DATE>, Claude Danthony a další, č. 335033, FR:CEASS:2011:335033.<DATE ISO="20111223">20111223</DATE>), které v podstatě svědčí ve prospěch přístupu, podle něhož vada formy může způsobovat protiprávnost přijatého rozhodnutí pouze tehdy, pokud může ovlivnit význam přijatého rozhodnutí nebo pokud zbavila dotčené osoby záruky, avšak nikoli v případě, že je tato vada formy dovolávána ke zpochybnění posouzení skutkového stavu, které není dotčenými stranami zpochybněno.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="15"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K dosahu povinnosti podepisovat důvodové zprávy aktů Rady s ohledem na povinnost uvést odůvodnění ve smyslu čl. 296 druhého pododstavce SFEU a na zásadu, podle které výrok a odůvodnění rozhodnutí tvoří neoddělitelný celek</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Podle článku 296 druhého pododstavce SFEU musí být právní akty odůvodněny. Mimoto podle judikatury Tribunálu uvedené v napadeném rozsudku tvoří výrok a odůvodnění rozhodnutí neoddělitelný celek<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Viz napadený rozsudek, body 281 až 283, které odkazují na rozsudky Komise v. BASF a další, bod 67, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050118">18. ledna 2005</DATE>, <NAME.CASE>Confédération Nationale du Crédit Mutuel v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑93/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2005:11">EU:T:2005:11</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0124">124</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Vyvstává tedy otázka, zda, jak rozhodl Tribunál v napadeném rozsudku, na základě této neoddělitelné povahy výroku a odůvodnění sporných aktů musely být důvodové zprávy těchto aktů, jelikož doplňovaly jejich odůvodnění a byly obsaženy v odlišných dokumentech od těchto aktů, podepsány předsedou a generálním tajemníkem Rady.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Přitom se zaprvé domnívám, že v souladu se závěrem obsaženým v bodě 65 tohoto stanoviska platí podpis sporných aktů rovněž jako podpis, a tedy ověření, odpovídajících důvodových zpráv, což bez dalšího stačí ke zpochybnění závěru Tribunálu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Aniž je dotčena zásada, že výrok a odůvodnění rozhodnutí představují neoddělitelný celek, domnívám se totiž, že když předseda a generální tajemník Rady podepsali sporné akty, projevili vůli tohoto orgánu přijmout jak tyto akty, tak i takové dokumenty, jako jsou důvodové zprávy, které byly neoddělitelně spojeny s uvedenými akty při postupu přijímání těchto aktů, a, jak jsem uvedl v bodě 65 tohoto stanoviska, byly v týchž aktech uvedeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Zadruhé mám v každém případě za to, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 50 tohoto stanoviska představují důvodové zprávy sporných aktů týkající se specificky Hamásu individuální rozhodnutí přijatá ve vztahu k Hamásu a nespadají do povahy aktů s obecnou působností těchto aktů ve smyslu čl. 297 odst. 2 prvního pododstavce SFEU. Toto zjištění je potvrzeno okolností, že individuální důvody pro zařazení osob a subjektů dotčených omezujícími opatřeními nejsou zveřejněny, ale jsou sdělovány výhradně těmto osobám a subjektům v souladu s judikaturou citovanou v bodě 52 tohoto stanoviska. Tyto individuální důvody tedy nepředstavují nezbytný doplněk odůvodnění uvedených aktů jako aktů s obecnou působností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>V tomto ohledu podotýkám, že v bodě 67 rozsudku Komise v. BASF a další, dovolávaném Tribunálem v napadeném rozsudku, se Soudní dvůr omezil na konstatování, že výrok a odůvodnění rozhodnutí představují neoddělitelný celek pro účely rozhodnutí, že na základě zásady kolegiality, která upravuje fungování tohoto orgánu, bylo nutné, aby výrok a odůvodnění byly přijaty kolegiem komisařů. Otázkou vznesenou v této věci byl tedy nesoulad mezi zněním rozhodnutí přijatým kolegiem komisařů na jedné straně a zněním téhož rozhodnutí, zveřejněným a oznámeným některým adresátům na straně druhé<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>V rozsudku Komise v. BASF a další Soudní dvůr vytýkal Komisi četná porušení formálních náležitostí, když konstatoval, že zaprvé německá verze rozhodnutí přijatého kolegiem komisařů neodpovídala ostatním jazykovým verzím a že neodpovídala ani zveřejněné verzi; zadruhé v rozhodnutích zveřejněných v Úředním věstníku byl doplněn pododstavec, který nebyl uveden v rozhodnutích přijatých kolegiem komisařů; zatřetí ve verzi aktů oznámených dotčeným subjektům byl výrok změněn oproti znění verzí rozhodnutí, které byly předloženy kolegiu (viz rozsudek Komise v. BASF a další, bod 8), a začtvrté uvedené kolegium komisařů přijalo sporné rozhodnutí pouze ve verzích v německém, anglickém a francouzském jazyce (viz rozsudek Komise v. BASF a další, bod 10).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Naproti tomu je situace v projednávané věci radikálně odlišná, jelikož v souladu s judikaturou citovanou v bodě 50 tohoto stanoviska představují sporné akty jak akty s obecnou působností, které obsahují odůvodnění odpovídající jejich povaze, tak i individuální rozhodnutí obsahující<?PAGE NO="16"?> konkrétní odůvodnění. Kromě toho, jak jsem uvedl v bodě 64 tohoto stanoviska, není ani zpochybněna shoda mezi zněním důvodových zpráv, které byly sděleny Hamásu, a zněním přijatým Radou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Tribunál se tudíž dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že čl. 296 druhý pododstavec SFEU s přihlédnutím k zásadě, podle které představují výrok a odůvodnění rozhodnutí neoddělitelný celek, ukládal Radě za okolností projednávané věci povinnost, aby podepsala samostatně důvodové zprávy sporných aktů jako nutný doplněk odůvodnění těchto aktů.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">5.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému se domnívám, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Rada porušila podstatnou formální náležitost tím, že důvodové zprávy sporných aktů nebyly ověřeny podpisy předsedy a generálního tajemníka tohoto orgánu, i když byly obsaženy v odlišných dokumentech<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz napadený rozsudek, body 304 a 305.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Článek 297 odst. 2 první pododstavec SFEU, ani článek 15 jednacího řádu Rady, ani dále čl. 296 druhý pododstavec SFEU, vykládaný ve světle zásady, podle které výrok a odůvodnění rozhodnutí představují neoddělitelný celek, totiž neukládaly povinnost, aby za okolností projednávané věci byly důvodové zprávy sporných aktů specificky podepsány předsedou a generálním tajemníkem Rady.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Navrhuji tedy prvnímu důvodu vyhovět, a v důsledku toho zrušit napadený rozsudek.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K druhému důvodu kasačního opravného prostředku, který vychází z pochybení při posouzení rozhodnutí orgánů Spojených států jako základu sporných aktů</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>V druhém důvodu svého kasačního opravného prostředku Rada tvrdí, že se Tribunál dopustil pochybení, když rozhodl, že rozhodnutí orgánů Spojených států nepředstavovala dostatečný základ pro zařazení Hamásu na sporný seznam.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Poznamenávám, že podle čl. 169 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora musí návrhová žádání v kasačním opravném prostředku směřovat k úplnému nebo částečnému zrušení rozhodnutí Tribunálu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>V projednávané věci se druhým důvodem svého kasačního opravného prostředku Rada domáhá nikoli zrušení, byť částečného, výroku napadeného rozsudku, ale pouze změny některého z jeho odůvodnění ohledně prvního až sedmého žalobního důvodu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121115">15. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko v. Al-Aqsa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑539/10 P a C‑550/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:711">EU:C:2012:711</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Pokud jde o návrh na zrušení sporných aktů, Rada totiž měla úspěch v prvním stupni ohledně prvního až sedmého žalobního důvodu a domáhá se pouze nahrazení odůvodnění týkajícího se těchto důvodů, které Soud odmítl. Jak vyplývá ze samotného znění kasačního opravného<?PAGE NO="17"?> prostředku, Rada pouze vyjadřuje svůj <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>nesouhlas s úvahami Tribunálu<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> a nenavrhuje zrušení napadeného rozsudku, ale činí závěr, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>při úvahách, které rozvíjí<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> v tomto rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Rada kromě toho neuvádí žádný argument na podporu přípustnosti druhého důvodu svého kasačního opravného prostředku. Vyzývá Soudní dvůr, aby rozhodl o otázce dostatečnosti rozhodnutí orgánů Spojených států jako základu pro sporné akty, vzhledem k dopadu této otázky na projednávané věci a protože Tribunál rozhodl ve stejném smyslu v jiných věcech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>V tomto ohledu připomínám, že překážka věci rozsouzené se týká pouze odůvodnění rozsudku, které je nezbytnou oporou jeho výrokové části, takže je od ní neoddělitelné<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121115">15. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko v. Al-Aqsa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑539/10 P a C‑550/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:711">EU:C:2012:711</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190515">15. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>CJ v. ECDC</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑170/18 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:410">EU:C:2019:410</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Proto, když soud Evropské unie zruší rozhodnutí, na důvody, kterými tento soud odmítl některé argumenty dovolávané účastníky řízení, se nevztahuje překážka věci rozsouzené<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190515">15. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>CJ v. ECDC</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑170/18 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:410">EU:C:2019:410</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Argumenty Rady tedy nestačí k prokázání přípustnosti dotčeného důvodu kasačního opravného prostředku podle čl. 169 odst. 1 jednacího řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Podle mého názoru by proto měl být druhý důvod kasačního opravného prostředku odmítnut jako nepřípustný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K žalobě před Tribunálem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Podle článku 61 statutu Soudního dvora Evropské unie, pokud Soudní dvůr zruší rozhodnutí Tribunálu, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Domnívám se, že tomu tak v projednávané věci je.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Pokud jde o osmý žalobní důvod, navrhuji jej zamítnout na základě bodů 30 až 78 tohoto stanoviska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Pokud jde o první až sedmý žalobní důvod, je třeba konstatovat, že tyto byly Tribunálem zamítnuty, a tedy vzhledem k tomu, že Hamás nepodal vedlejší kasační opravný prostředek proti zamítnutí dotčených důvodů, zrušení napadeného rozsudku nezpochybňuje tento rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál zamítl uvedené důvody<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210304">4. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Fútbol Club Barcelona</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑362/19 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:169">EU:C:2021:169</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0108">108</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0110">110</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i judikatura citovaná v bodě 84 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek navrhuji zamítnout žalobu podanou Hamásem k Tribunálu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VIII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Podle článku 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, je-li opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Na základě článku 138 odst. 1 tohoto řádu, použitelného na řízení o kasačním opravném prostředku na základě čl. 184 odst. 1 tohoto řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Hamás neměl ve věci úspěch, navrhuji mu uložit, že kromě toho, že ponese vlastní náklady řízení, nahradí i náklady řízení vynaložené Radou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IX.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušit rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190904">4. září 2019</DATE>, <NAME.CASE>Hamás v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑308/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2019:557">EU:T:2019:557</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>);</P></ITEM><ITEM><P>zamítnout žalobu podanou Hamásem k Tribunálu;</P></ITEM><ITEM><P>uložit Hamásu, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>