<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-4/18</NO.CASE><NO.CASE>C-5/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CJ0004</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:860">EU:C:2019:860</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20191016">16. 10. 2019</DATE> – spojené věci C‑4/18 a C‑5/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">Winterhoff a <HT TYPE="BOLD">Eisenbeis</HT></HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (pátého senátu)</P><P><DATE ISO="20191016">16. října 2019</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Daně</KEYWORD><KEYWORD>Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH)</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2006/112/ES</KEYWORD><KEYWORD>Článek 132 odst. 1 písm. a)</KEYWORD><KEYWORD>Osvobození některých činností v obecném zájmu od daně</KEYWORD><KEYWORD>Veřejné pošty</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 97/67/ES</KEYWORD><KEYWORD>Poskytovatel všeobecných poštovních služeb</KEYWORD><KEYWORD>Soukromý operátor poskytující službu úředního doručování písemností od soudů nebo správních orgánů</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve spojených věcech C‑4/18 a C‑5/18,</P><P>jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podané rozhodnutími Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud, Německo) ze dne <DATE ISO="20170531">31. května 2017</DATE>, došlými Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20180103">3. ledna 2018</DATE>, v řízeních</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Michael Winterhoff</HT>, jako insolvenční správce společnosti DIREKTexpress Holding AG,</P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Finanzamt Ulm</HT> (C‑4/18),</P></DEFENDANTS><P>a</P><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Jochen Eisenbeis</HT>, jako insolvenční správce společnosti JUREX GmbH,</P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Bundeszentralamt für Steuern</HT> (C‑5/18),</P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),</P><P>ve složení E. Regan (zpravodaj), předseda senátu, I. Jarukaitis, E. Juhász, M. Ilešič a C. Lycourgos, soudci,</P><P>generální advokát: H. Saugmandsgaard Øe,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za M. Winterhoffa, jako insolvenčního správce společnosti DIREKTexpress Holding AG, a za J. Eisenbeise, jako insolvenčního správce společnosti JUREX GmbH, C. Hahnem, Steuerberater,</P></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><P>za německou vládu T. Henzem a R. Kanitzem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za finskou vládu H. Leppo, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi W. Möllsem, jakož i L. Lozano Palacios a L. Nicolae, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 2 bodu 13 a čl. 3 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne <DATE ISO="19971215">15. prosince 1997</DATE> o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="015" PAGE.FIRST="14" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 15, s. 14</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 06/03, s. 71), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/6/ES ze dne <DATE ISO="20080220">20. února 2008</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="052" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="2008">Úř. věst. 2008, L 52, s. 3</REF.DOC.OJ>, a oprava <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="225" PAGE.FIRST="49" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 225, s. 49</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>směrnice 97/67<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), jakož i čl. 132 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="347" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 347, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tyto žádosti byly předloženy v rámci dvou sporů mezi zaprvé Michaelem Winterhoffem, jako insolvenčním správcem společnosti DIREKTexpress Holding AG a Finanzamt Ulm (daňovým úřadem v Ulmu, Německo) (věc C‑4/18), a zadruhé Jochenem Eisenbeisem, jako insolvenčním správcem společnosti JUREX GmbH a Bundeszentralamt für Steuern (spolkovým ústředním daňovým úřadem, Německo) (věc C‑5/18), ohledně odmítnutí osvobodit služby úředního doručování písemností, které poskytují tyto společnosti soudům a správním orgánům, od daně z přidané hodnoty (DPH).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 97/67</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 2 směrnice 97/67, který je součástí kapitoly 1 této směrnice, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Účel a oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>, uvádí následující definice:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Pro účely této směrnice se</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>poštovními službami<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="2018" ID="QE0004"/> rozumí služby zahrnující výběr, třídění, přepravu a dodávání poštovních zásilek;</TXT></NP></ITEM></LIST><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>1a)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>poskytovatelem poštovních služeb<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="2018" ID="QE0005"/> se rozumí podnik poskytující jednu nebo více poštovních služeb;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>výběrem<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="2018" ID="QE0006"/> rozumí sběr poštovních zásilek poskytovatelem poštovních služeb;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>dodáváním<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="2018" ID="QE0007"/> rozumí postup od třídění na dodací poště až po dodání poštovních zásilek jejich adresátům;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="3"?><ITEM><NP><NO.P>6)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>poštovní zásilkou<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> rozumí zásilka s adresou v konečné podobě, ve které má být poskytovatelem poštovních služeb dodána. Kromě listovních zásilek jsou to rovněž například knihy, katalogy, noviny, časopisy a poštovní balíky obsahující zboží s obchodní hodnotou či bez obchodní hodnoty;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>9)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>doporučenou zásilkou<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> rozumí služba poskytující paušální záruku proti ztrátě, poškození nebo úbytku obsahu a dávající odesílateli, případně na jeho žádost, důkaz o podání poštovní zásilky nebo o jejím dodání adresátovi;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>13)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>poskytovatelem všeobecných služeb<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/> rozumí veřejný nebo soukromý poskytovatel poštovních služeb poskytující všeobecné poštovní služby nebo jejich část v členském státě, jehož totožnost byla sdělena Komisi v souladu s článkem 4;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>17)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>uživatelem<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="2018" ID="QE0011"/> se rozumí jakákoli fyzická nebo právnická osoba mající prospěch z poskytování poštovních služeb jako odesílatel nebo adresát;</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Kapitola 2 této směrnice, nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Všeobecné služby<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> obsahuje články 3 až 6 této směrnice. Uvedený článek 3 zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zajistí, aby uživatelé mohli využívat práva na všeobecnou službu zahrnující trvalé poskytování poštovní služby ve stanovené kvalitě ve všech místech na jejich území za dostupné ceny pro všechny uživatele.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="003.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA><P>Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby všeobecné služby obsahovaly přinejmenším:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>výběr, třídění, přepravu a dodání poštovních zásilek do 2 kg,</P></ITEM><ITEM><P>výběr, třídění, přepravu a dodání poštovních balíků do 10 kg,</P></ITEM><ITEM><P>služby doporučených a cenných zásilek.</P></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="003.007"><NO.PARAG>7.</NO.PARAG><ALINEA>Všeobecné služby podle tohoto článku zahrnují vnitrostátní i přeshraniční služby.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 4 uvedené směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Jednotlivé členské státy zajistí zaručení poskytování všeobecných služeb a oznámí Komisi opatření přijatá ke splnění této povinnosti. Výbor uvedený v článku 21 je informován o opatřeních přijatých členskými státy k zajištění poskytování všeobecných služeb.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy mohou určit jeden či více podniků jakožto poskytovatele všeobecných služeb, aby byly všeobecné služby poskytovány na celém území daného státu. Členské státy mohou určit různé podniky k poskytování různých prvků všeobecných služeb nebo k pokrytí různých částí území daného státu. […]</ALINEA><?PAGE NO="4"?><ALINEA>Členské státy oznámí Komisi totožnost poskytovatele nebo poskytovatelů všeobecných služeb, které určí. […]<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2006/112</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 131 směrnice 2006/112, který je uveden v kapitole 1, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Obecná ustanovení, hlavy IX této směrnice, nadepsané „Osvobození od daně<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Osvobození od daně podle kapitol 2 až 9 se uplatňují, aniž jsou dotčeny jiné předpisy [unijního práva], a za podmínek, které členské státy stanoví k zajištění správného a jednoduchého uplatňování těchto osvobození a k zamezení veškerých daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem či [jakémukoliv] zneužití daňového režimu.<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Kapitola 2, nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Osvobození některých činností od daně ve veřejném zájmu<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, téže hlavy IX obsahuje článek 132 této směrnice, který v odstavci 1 uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Členské státy osvobodí od daně tato plnění:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>poskytnutí služeb a dodání zboží, která s těmito službami souvisejí, veřejnými poštami, vyjma přepravu cestujících a telekomunikační služby;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Německé právo</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">UStG</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Mezi plněními, na která se vztahuje § 1 odst. 1 bod 1 Umsatzsteuergesetz (zákon o dani z obratu, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>UStG<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>), ve znění použitelném na spor v původním řízení ve věci C‑4/18, byla od daně osvobozena podle § 4 bodu 11b tohoto zákona <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>plnění, která přímo souvisejí s poštovními službami společnosti Deutsche Post AG<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Ve znění UStG použitelném na spor v původním řízení ve věci C‑5/18, a sice ve znění platném ode dne <DATE ISO="20100701">1. července 2010</DATE>, byla od daně z obratu osvobozena podle § 4 bodu 11b tohoto zákona tato plnění:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>Všeobecné služby uvedené v čl. 3 odst. 4 [směrnice 97/67]. Podmínkou pro osvobození od daně je, že podnikatel se na základě osvědčení spolkového ústředního daňového úřadu zavázal vůči tomuto orgánu, že bude podle první věty nabízet na celém území Spolkové republiky Německo celkové všeobecné služby nebo jejich část.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Zákon o poštovních službách</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Ustanovení § 11 Postgesetz (zákon o poštovních službách ze dne <DATE ISO="19971222">22. prosince 1997</DATE>, BGBl. 1997 I, s. 3294), ve znění použitelném na spory v původním řízení, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>Definice a obsah všeobecných služeb<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="011.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Všeobecné služby představují minimální nabídku poštovních služeb podle § 4 bodu 1, které jsou poskytovány na celém území v určité kvalitě a za přijatelnou cenu. Všeobecné služby jsou omezeny na poštovní služby, pro něž je nutné povolení a poštovní služby, které mohou být poskytovány alespoň částečně, vzhledem na způsob dopravy, společně s poštovními službami vyžadujícími povolení. Zahrnují pouze takové služby, které jsou obecně považovány za nezbytné.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="5"?><PARAG IDENTIFIER="011.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Spolková vláda může na základě nařízení, které vyžaduje souhlas [Bundestag (Spolkový parlament, Německo)] a [Bundesrat (Spolková rada, Německo)], v souladu s odst. 1, stanovit obsah a rozsah všeobecných služeb […]<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Ustanovení § 33 odst. 1 tohoto zákona, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>Povinné úřední doručení<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>Držitel licence, který provádí doručování zásilek, je povinen úředně doručit listovní zásilky bez ohledu na jejich váhu v souladu s ustanoveními procesních předpisů a zákonů, které upravují doručování ve správním řízení. Při plnění této povinnosti má držitel licence veřejnoprávní pravomoci (pověřený podnikatel).<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Ustanovení § 34 uvedeného zákona, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>Odměna za úřední doručení<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>, zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>Povinovaný držitel licence má nárok na odměnu. Tato odměna se poskytuje za všechny služby poskytované držitelem licence včetně úředních oznámení a zpětného doručení podkladů k úřednímu oznámení orgánu, který požádal o doručení. Odměna je stanovena podle požadavků uvedených v § 20 odst. 1 a 2. Musí být schválena regulačním orgánem. […]<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení o všeobecných poštovních službách</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Článek 1 Post-Universaldienstleistungsverordnung (nařízení o všeobecných poštovních službách) ze dne <DATE ISO="19991215">15. prosince 1999</DATE> (BGBl. 1999 I, s. 2418), ve znění použitelném na spory v původním řízení, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Za <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>všeobecné služby<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="2018" ID="QE0029"/> se považují tyto poštovní služby:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>(1)</NO.P><TXT>Přeprava listovních zásilek ve smyslu § 4 bodu 2 zákona o poštovních službách, pokud jejich váha nepřesahuje 2000 gramů a jejich rozměry nepřekračují rozměry stanovené v Světové poštovní úmluvě a příslušných prováděcích nařízeních,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(2)</NO.P><TXT>Přeprava adresovaných balíků, jejichž hmotnost nepřesahuje 20 kilogramů a jejichž rozměry nepřekračují rozměry stanovené v Světové poštovní úmluvě a příslušných prováděcích nařízeních,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(3)</NO.P><TXT>Přeprava novin a časopisů ve smyslu § 4 bodu 1 písm. c) zákona o poštovních službách. […]</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Přeprava dopisních zásilek zahrnuje rovněž tyto formy zásilek:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>(1)</NO.P><TXT>doporučená zásilka (listovní zásilka, která je paušálně pojištěna proti ztrátě, krádeži nebo poškození obsahu a která je vydána na základě potvrzení o jejím převzetí),</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(2)</NO.P><TXT>cenná zásilka (listovní zásilka, jejíž obsah je pojištěn pro případ ztráty, poškození nebo úbytku obsahu až do výše odesílatelem udané hodnoty),</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(3)</NO.P><TXT>dobírka (listovní zásilka, která je příjemci vydána až po zaplacení určité peněžní částky),</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(4)</NO.P><TXT>expresní zásilka (listovní zásilka, která je doručena prostřednictvím zvláštního kurýra co možná nejdříve po jejím podání u doručovacího subjektu).<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Občanský soudní řád</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Ustanovení § 176 odst. 1 Zivilprozessordnung (občanský soudní řád), které se týká úředního doručování, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>Pokud je poště, soudnímu úředníkovi nebo soudnímu vykonavateli předložena žádost o doručení nebo pokud je požádán jiný orgán o provedení doručení, předá kancelář písemnost, která má být doručena, v uzavřené obálce a připravený formulář dokladu o doručení. […]<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Ustanovení § 182 tohoto soudního řádu, které se týká rovněž úředního doručování, zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="182.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Jako důkaz o doručení […] se vyplní potvrzení na formuláři k tomu určeném. […]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="182.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Doklad o doručení musí být vrácen bezodkladně prodejnímu místu v originálu nebo jako elektronický dokument.<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spory v původních řízeních a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Věc C‑4/18</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Pan Winterhoff je insolvenčním správcem společnosti DIREKTexpress Holding, proti které bylo zahájeno úpadkové řízení rozhodnutím Amtsgericht Ulm (okresní soud v Ulmu, Německo) ze dne <DATE ISO="20110706">6. července 2011</DATE>, ve kterém byl rovněž M. Winterhoff ustanoven tímto správcem. Tato společnost je zastřešující mateřskou společností skupiny, která poskytuje poštovní služby prostřednictvím dceřiných společností usazených na celém německém území. V průběhu let 2008 a 2009 činnost skupiny spočívala hlavně v úředním doručování písemností v souladu s německými ustanoveními veřejného práva, které se považovalo za plnění osvobozené od DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Na základě daňové kontroly za období od srpna 2008 do května 2009 měla daňová správa města Ulm za to, že takové doručování musí podléhat DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Společnost DIREKTexpress Holding podala nejprve proti tomuto rozhodnutí stížnost a následně, poté co byla tato stížnost zamítnuta, žalobu k Finanzgericht Baden-Württemberg (finanční soud pro Bádensko – Württembersko, Německo). V průběhu řízení vydala daňová správa města Ulm, která byla žalovanou před tímto soudem, daňové výměry pro DPH za roky 2008 a 2009.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Rovněž v průběhu tohoto řízení bylo zahájeno úpadkové řízení proti DIREKTexpress Holding a M. Winterhoff byl ustanoven insolvenčním správcem. Z tohoto titulu pokračoval v probíhajícím řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Finanzgericht Baden-Württemberg (finanční soud pro Bádensko – Württembersko) zamítl žalobu podanou společností DIREKTexpress Holding z důvodu, že úřední doručování písemností nemůže mít prospěch z požadovaného osvobození. Tento soud měl zaprvé za to, že podmínky stanovené v § 4 bodě 11b UStG nebyly splněny, jelikož pouze plnění, která přímo souvisejí s poštovními službami společnosti Deutsche Post, jsou osvobozena od daně, a zadruhé za to, že není možné dovolávat se přímo čl. 132 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112, jelikož úřední doručování písemností nepatří pod všeobecné služby ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Pan Winterhoff podal proti tomuto rozhodnutí k předkládajícímu soudu, Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud, Německo) opravný prostředek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>Revision<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Předkládající soud má zaprvé pochybnosti o tom, zda podnikatel, který v podstatě provádí úřední doručování písemností pro soudy nebo správní orgány, může být považován za poskytovatele všeobecných služeb ve smyslu čl. 2 bodu 13 směrnice 97/67. Tento soud se obzvláště zabývá otázkou možnosti podřadit tyto činnosti konkrétně pod poštovní zásilku nebo poštovní balík ve smyslu čl. 3 odst. 4 směrnice 97/67 nebo pod doporučenou zásilku, kterou toto ustanovení rovněž uvádí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Zadruhé má předkládající soud pochybnosti o tom, zda taková společnost, jako je DIREKTexpress Holding, může být považována za společnost, která zajišťuje poskytování služeb <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>veřejnými poštami<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112, takže služby úředního doručování, které poskytuje, musí být osvobozeny od DPH na základě tohoto ustanovení. Ve prospěch takového závěru svědčí zejména skutečnost, že takové doručování se podílí na řádném výkonu spravedlnosti a slouží z tohoto titulu obecnému zájmu. Naopak, jelikož jedinec nemůže požadovat, aby došlo k úřednímu doručení, nemůže být toto plnění považováno za službu, která je k dispozici <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>všem uživatelům<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 97/67.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Bundesfinanzhof (Spolkový finanční dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>Je podnikatel, který provádí úřední doručování písemností v souladu s předpisy veřejného práva, <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>poskytovatelem všeobecných služeb<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="2018" ID="QE0036"/> ve smyslu článku 2 bodu 13 směrnice 97/67 […], který poskytuje částečně nebo úplně tyto všeobecné poštovní služby, a jsou tato plnění osvobozena od daně podle čl. 132 odst. 1 písm. a) směrnice [2006/112]?<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Věc C‑5/18</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Pan Eisenbeis je insolvenčním správcem společnosti JUREX GmbH, vůči níž bylo zahájeno úpadkové řízení rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20110701">1. července 2011</DATE>, ve kterém byl rovněž J. Eisenbeis ustanoven tímto správcem. Tato společnost provádí zejména úřední doručování písemností na německém území.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>V průběhu roku 2010 společnost JUREX požádala Spolkový ústřední daňový úřad, aby jí vydal osvědčení o osvobození od DPH ohledně uvedené služby doručování. Tato společnost se tomuto úřadu zavázala, že bude nabízet na celém spolkovém území takovou službu úředního doručování písemností na základě použitelných procesních řádů a zákonů, v souladu s licencemi, které za tímto účelem udělila Bundesnetzagentur (Spolková agentura pro správu sítí).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20100804">4. srpna 2010</DATE> odmítl Bundeszetralamt für Streuern (Spolkový ústřední daňový úřad) tuto žádost z důvodu, že služba, která byla předmětem žádosti, není všeobecnou poštovní službou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>V návaznosti na žalobu podanou J. Eisenbeisem, Finanzgericht Köln (finanční soud v Kolíně, Německo) potvrdil zamítnutí žádosti o osvobození dotčených služeb od DPH, a to ze stejného důvodu jako Bundeszetralamt für Streuern (Spolkový ústřední daňový úřad).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Pan Eisenbeis podal proti tomuto rozhodnutí k předkládajícímu soudu, Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud, Německo), opravný prostředek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>Revision<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v rámci věci C‑4/18 se Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>1)</NO.P><TXT>Spadá úřední doručení písemností podle předpisů veřejného práva [ustanovení jednacích řádů a zákonů, které upravují doručení ve správním řízení – § 33 odst. 1 zákona o poštovních službách] do všeobecných poštovních služeb podle čl. 3 odst. 4 směrnice 97/67 […]?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="8"?><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Pro případ, že první otázka bude zodpovězena kladně:</TXT><P>Je podnikatel, který provádí úřední doručování písemností v souladu s předpisy veřejného práva, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>poskytovatelem všeobecných služeb<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> ve smyslu článku 2 bodu 13 směrnice 97/67 […], který poskytuje částečně nebo úplně tyto všeobecné poštovní služby a jsou tato plnění osvobozena od daně podle čl. 132 odst. 1 písm. a) směrnice [2006/112]?<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20160201">1. února 2016</DATE> byly věci C‑4/18 a C‑5/18 spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Žalobkyně ve sporech v původním řízení napadají přípustnost žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Zaprvé tvrdí zejména to, že v rozsahu, v němž mají položené otázky určit, zda je osvobození od daně stanovené v čl. 132 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112 použitelné na taková plnění, jako jsou plnění dotčená v původním řízení, nejsou tyto otázky užitečné pro vyřešení sporů v původním řízení. Pokud bude totiž rozhodnuto, že plnění dotčená v původních řízeních musí být považována za součást všeobecných služeb a že takoví poskytovatelé poštovních služeb, jací jsou dotčení v původních řízeních, musí být považováni za poskytovatele všeobecných služeb, musí být tato plnění nezbytně osvobozena od daně na základě tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Zadruhé v rámci sporu v původním řízení ve věci C‑5/18 předkládající soud již v usnesení ze dne <DATE ISO="20161215">15. prosince 2016</DATE> rozhodl, že úřední doručování písemností je součástí všeobecných služeb, které jsou osvobozeny od DPH. Z tohoto usnesení vyplývá, že uvedený soud neměl žádné pochybnosti ohledně výkladu ustanovení unijního práva, která jsou předmětem projednávaných předběžných otázek, takže nebylo nezbytné podat k Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade. Týkají-li se tedy položené otázky výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190305">5. března 2019</DATE>, <NAME.CASE>Eesti Pagar</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑349/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:172">EU:C:2019:172</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že k otázkám týkajícím se unijního práva se váže domněnka relevance. Odmítnutí ze strany Soudního dvora rozhodnout o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190305">5. března 2019</DATE>, <NAME.CASE>Eesti Pagar</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑349/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:172">EU:C:2019:172</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>V projednávané věci, pokud jde o argument uvedený v bodě 33 tohoto rozsudku, je třeba konstatovat, že ze skutečností, kterými disponuje Soudní dvůr, vyplývá, že předkládající soud skutečně projednává spory, v jejichž rámci má rozhodnout o otázce, zda činnosti úředního doručování písemností, jaké provádí společnosti DIREKTexpress Holding a JUREX, mohou být osvobozeny od DPH na základě čl. 132 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112. V tomto ohledu z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že<?PAGE NO="9"?> tento soud má za to, že odpovědi Soudního dvora na položené otázky se jeví jako rozhodující pro vyřešení těchto sporů. Za těchto podmínek je odpověď Soudního dvora na položené otázky podle všeho nezbytná k tomu, aby umožnila předkládajícímu soud vydat rozsudek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Pokud jde o argument vznesený žalobkyněmi v původním řízení, připomenutý v bodě 34 tohoto rozsudku, stačí konstatovat, že předkládající soud uvádí ve svých žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce, že má pochybnosti o odpovědi, kterou Soudní dvůr poskytne na položené otázky. Navíc žalobkyně nevznesly žádnou skutečnost, která by mohla zpochybnit zjištění v předchozím bodě, podle kterých projednává předkládající spor spory, jejichž vyřešení závisí na odpovědích, které poskytne Soudní dvůr na položené otázky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jsou proto přípustné v plném rozsahu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 2 bod 13 a článek 3 směrnice 97/67 musí být vykládány v tom smyslu, že takoví poskytovatelé služeb doručování zásilek, jako jsou poskytovatelé dotčení v původním řízení, kteří jsou jakožto držitelé vnitrostátní licence, která jim povoluje nabízet tuto službu, povinni provádět v souladu s ustanoveními vnitrostátního práva úřední doručování písemností od soudů nebo správních orgánů, musí být považováni za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>poskytovatele všeobecných služeb<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> ve smyslu těchto ustanovení, takže tato plnění musí být osvobozena od DPH jako služby poskytované <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>veřejnými poštami<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> podle čl. 132 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>V tomto ohledu je úvodem třeba připomenout, že podle čl. 132 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112 jsou osvobozena od DPH poskytnutí služeb a dodání zboží, která s těmito službami souvisejí, veřejnými poštami.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Soudní dvůr tak již rozhodl, že na základě článku 131 směrnice 2006/112 se osvobození od daně stanovená v kapitolách 2 až 9 této směrnice použijí zejména za podmínek, že je členské státy stanoví k zajištění správného a jednoznačného uplatňování těchto osvobození a k zamezení jakýchkoli daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem či zneužití daňového režimu, tyto podmínky se však netýkají vymezení obsahu stanovených osvobození od daně (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010111">11. ledna 2001</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Francie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑76/99</NO.CASE><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:12">EU:C:2001:12</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050526">26. května 2005</DATE>, <NAME.CASE>Kingscrest Associates a Montecello</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑498/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:322">EU:C:2005:322</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Osvobození od daně stanovená v článku 132 směrnice 2006/112 totiž představují autonomní pojmy unijního práva a proto musí být vykládány a uplatňovány jednotně na úrovni Evropské unie (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050526">26. května 2005</DATE>, <NAME.CASE>Kingscrest Associates a Montecello</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑498/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:322">EU:C:2005:322</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160121">21. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Les Jardins de Jouvence</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑335/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:36">EU:C:2016:36</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Z tohoto hlediska podřízení určité činnosti DPH nebo její osvobození od DPH nemůže záviset na její klasifikaci ve vnitrostátním právu (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050526">26. května 2005</DATE>, <NAME.CASE>Kingscrest Associates a Montecello</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑498/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:322">EU:C:2005:322</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070614">14. června 2007</DATE>, <NAME.CASE>Haderer</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑445/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:344">EU:C:2007:344</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Kromě toho podle ustálené judikatury Soudního dvora je třeba výrazy použité za účelem označení takového osvobození od daně, jako jsou uvedená v článku 132 směrnice 2006/112, vykládat restriktivně vzhledem k tomu, že osvobození představuje odchylku od obecné zásady, podle které je DPH vybírána z každého poskytnutí služby za protiplnění uskutečněného osobou povinnou k dani. Výklad těchto výrazů však musí být v souladu s cíli sledovanými uvedenými osvobozeními od daně a splňovat požadavky zásady daňové neutrality, která je vlastní společnému systému DPH. Toto<?PAGE NO="10"?> pravidlo striktního výkladu tak neznamená, že by výrazy použité pro definici uvedených osvobození od daně uvedených v článku 132 měly být vykládány způsobem, který vyloučí jejich účinky (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170921">21. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Aviva</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑605/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:718">EU:C:2017:718</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171026">26. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>The English Bridge Union</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑90/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:814">EU:C:2017:814</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že článek 132 směrnice 2006/112 je uvedený v kapitole 2, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>Osvobození některých činností od daně ve veřejném zájmu<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, hlavy IX této směrnice. Z toho vyplývá, že osvobození od daně stanovená v tomto článku mají za cíl zvýhodnit určité činnosti v obecném zájmu, jako je poskytování služeb uskutečňované veřejnými poštami uvedené v odst. 1 písm. a) tohoto článku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Z povahy sledovaného cíle zejména vyplývá, že osvobození nelze uplatnit na specifické služby, které lze oddělit od služeb v obecném zájmu, mezi které patří služby, které odpovídají zvláštním potřebám hospodářských subjektů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090423">23. dubna 2009</DATE>, <NAME.CASE>TNT Post UK</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑357/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:248">EU:C:2009:248</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Služby poskytované veřejnými poštami, jejichž podmínky byly individuálně dohodnuty, nelze tedy považovat za osvobozené od daně na základě čl. 132 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112. Taková poskytování služeb odpovídají svojí povahou zvláštním potřebám dotčených uživatelů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090423">23. dubna 2009</DATE>, <NAME.CASE>TNT Post UK</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑357/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:248">EU:C:2009:248</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Je kromě toho třeba poznamenat, že obecný cíl uvedený v bodě 46 tohoto rozsudku se v oblasti poštovních služeb projevuje specifičtějším cílem, a sice nabízet za omezenou cenu poštovní služby plnící základní potřeby veřejnosti. Takový cíl se za současného stavu unijního práva v podstatě kryje s cílem sledovaným směrnicí 97/67, a sice poskytováním všeobecných poštovních služeb (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090423">23. dubna 2009</DATE>, <NAME.CASE>TNT Post UK</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑357/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:248">EU:C:2009:248</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>V tomto ohledu již Soudní dvůr rozhodl, že za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>veřejné pošty<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112 je třeba považovat veřejné nebo soukromé provozovatele, kteří se zavázali poskytovat poštovní služby plnící základní potřeby veřejnosti, a tedy, v praxi, poskytovat v členském státě všeobecné poštovní služby nebo jejich část, tak jak jsou definovány v článku 3 směrnice 97/67 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090423">23. dubna 2009</DATE>, <NAME.CASE>TNT Post UK</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑357/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:248">EU:C:2009:248</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150421">21. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Švédsko</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑114/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:249">EU:C:2015:249</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Pokud jde o pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>všeobecné poštovní služby<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, i když jsou jeho obrysy definovány v čl. 3 odst. 1 směrnice 97/67, podle kterého taková služba odpovídá trvalému poskytování poštovní služby ve stanovené kvalitě ve všech místech na daném území za dostupné ceny pro všechny uživatele, odstavec 4 tohoto článku stanoví, že každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby všeobecné služby obsahovaly přinejmenším výběr, třídění, přepravu a dodání poštovních zásilek a poštovních balíků, jejichž váha nepřekračuje váhy uvedené v tomto ustanovení, jakož i služby doporučených a cenných zásilek. Článek 2 body 4 až 6 a 9 směrnice 97/67 poskytuje prostřednictvím různých definic další upřesnění týkající se obsahu takové minimální služby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Ze žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že plnění dotčená ve věci v původním řízení spočívají v úředním doručování písemností v rámci soudních nebo správních řízení. Podle pravidel použitelných na taková doručování je písemnost, která se má doručit, předmětem pověření k doručení udělenému poště nebo obdobnému poskytovateli. Tato písemnost je vložena do uzavřené obálky společně s řádně připraveným formulářem dokladu o doručení, který je hned po doručení písemnosti vrácen orgánu, který o doručení požádal. Z těchto žádostí rovněž vyplývá, že poskytovatel služeb, který provádí úřední doručování, neposkytuje žádnou paušální záruku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Přitom ze samotného znění čl. 3 odst. 4 směrnice 97/67, a zejména z pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>přinejmenším<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>, který je v něm uveden, vyplývá, že pokud členský stát musí přinejmenším dbát na to, aby byly zajištěny v něm uvedené služby, nic to nemění na tom, že je možné i další poštovní služby považovat za služby, které případně patří do všeobecných služeb zaručených tímto členským státem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Přestože tedy není nezbytné přezkoumat, zda takové služby, jaké poskytly společnosti DIREKTexpress Holding a JUREX, patří do jedné ze zvláštních kategorií poštovních služeb, na které odkazuje čl. 3 odst. 4 směrnice 97/67, je třeba v projednávané věci uvést, že s ohledem na charakteristiky, které jsou jim vlastní, a kontext, ve kterém jsou poskytovány, mohou být tyto služby v každém případě považovány za součást všeobecných služeb, jak jsou definovány v tomto článku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že provozovatelé, kteří zajišťují všeobecné poštovní služby nebo jejich část, podléhají zvláštnímu právnímu režimu se zvláštními povinnostmi. Rozdíl mezi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>veřejnými poštami<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> a ostatními provozovateli totiž netkví v povaze poskytovaných služeb, nýbrž ve skutečnosti, že podléhají takovému režimu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150421">21. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Švédsko</NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:249">EU:C:2015:249</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>V projednávané věci ze skutečností, které má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že během relevantního období společnosti DIREKTexpress Holding a JUREX skutečně podléhaly pravidlům, které nevyplývaly z individuálních dohod, ale ze zvláštních povinností podle německé právní úpravy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Konkrétně podle této právní úpravy je držitel licence, která ho opravňuje k poskytování služeb doručování zásilek, povinen úředně doručit písemnosti bez ohledu na jejich váhu v souladu s ustanoveními procesních předpisů a zákonů, které upravují doručování ve správním řízení. Kromě toho odměna takového držitele licence podléhá požadavkům stanoveným touto právní úpravou a musí být schválena příslušným vnitrostátním orgánem. Ze skutečností, které má k dispozici Soudní dvůr, dále vyplývá, že úřední doručování soudních rozhodnutí zahajuje běh lhůt k podání opravných prostředků a zahrnuje svěření veřejných úkolů, jelikož podle německé právní úpravy je poskytovatel služeb doručování zásilek, jestliže je povinen provést úřední doručení, nadán veřejnou mocí, aby mohl splnit své povinnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že tyto služby neslouží k uspokojení konkrétních potřeb hospodářských subjektů nebo některých dalších konkrétních uživatelů, ale k zajištění řádného výkonu spravedlnosti, jelikož umožňují úřední doručení dokumentů v rámci soudních nebo správních řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Dále, pokud jde o podmínku stanovenou v čl. 3 odst. 1 směrnice 97/67, podle které se všeobecné služby poskytují pro <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>všechny uživatele<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>, jak poznamenává předkládající soud, o úřední doručení, na které se vztahuje německá právní úprava dotčená v původním řízení, žádají hlavně soudy a správní orgány. Z toho vyplývá, že o toto doručení nemůže požádat jakákoliv soukromá osoba, ale jsou v zásadě k dispozici orgánům veřejné moci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Nicméně tato okolnost v žádném případě nebrání tomu, aby podmínka, na kterou se odkazuje v předchozím bodě, byla v projednávané věci splněna. Konkrétně zaprvé, jak správně připomíná Komise ve svém písemném vyjádření, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>uživatelé<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> poštovních služeb ve smyslu čl. 2 bodu 17 směrnice 97/67 jsou nejen fyzické nebo právnické osoby, které využívají takovou službu jako odesílatelé, ale i příjemci těchto služeb.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Zadruhé, i když jsou úřední doručení prováděna na základě pověření vydaných orgány veřejné správy, nic to nemění na tom, že činnost těchto orgánů nesměřuje k uspokojení jejich vlastních potřeb, ale k zajištění řádného fungování soudního nebo správního systému, jehož jsou členy. Tato činnost se tak vykonává na účet všech osob, kterých se týká možnost doručit písemnost postupem uvedeným v bodě 52 tohoto rozsudku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Zatřetí, jak rovněž správně zdůrazňuje Komise, úřední doručování písemností představuje jen jednu složku všeobecných služeb, která musí být zajišťována členským státem, přičemž tento členský stát je navíc oprávněn určit v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice 97/67 několik poskytovatelů, aby zajistili jednotlivé složky všeobecných služeb nebo pokryli různé části území státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Konečně ze skutečností předložených Soudnímu dvoru vyplývá, že se služby úředního doručování písemností, které držitel licence na služby doručování zásilek musí povinně nabízet, zjevně musí nabízet v souladu s vnitrostátní právní úpravou, která tyto služby upravuje, za přijatelné ceny a na jakémkoliv místě německého území, což však musí ověřit předkládající soud.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Za těchto podmínek musí být takové služby, jako jsou služby dotčené ve sporech v původních řízeních považovány za služby odpovídající základním potřebám německého obyvatelstva v souladu se zvláštním cílem poštovní oblasti, připomenutým v bodě 49 tohoto rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že takové hospodářské subjekty, jako jsou společnosti DIREKTexpress Holding a JUREX, které, jak vyplývá ze skutečností, které má k dispozici Soudní dvůr, ale které přísluší ověřit předkládajícímu soudu, byly oba držiteli licence, která je opravňovala nabízet služby doručování zásilek, a byly tedy povinny zajistit na jakémkoliv místě německého území úřední doručování písemností podle zvláštních podmínek uvedených v bodě 57 tohoto rozsudku, zajišťují část <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>všeobecných poštovních služeb<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> ve smyslu článku 3 směrnice 97/67. Přitom, jak vyplývá z bodu 50 tohoto rozsudku, jelikož tyto služby jsou součástí všeobecných služeb, tyto hospodářské subjekty se musí považovat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>veřejné pošty<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112, když poskytují uvedené služby, takže musí být osvobozeny od DPH podle tohoto posledně uvedeného ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Tyto úvahy nemohou být zpochybněny okolností, že podle vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení nejsou dotyčné služby považovány za součást všeobecných služeb. Jak totiž vyplývá z bodů 42 až 44 tohoto rozsudku, kvalifikace určité transakce ve vnitrostátním právu nemůže mít za následek, že bude podléhat DPH, ačkoliv podle unijního práva je na ni použitelné osvobození od DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Totéž platí pro okolnost zdůrazněnou finskou vládou v jejím písemném vyjádření, podle které DIREKTexpress Holding a JUREX nebyly Komisi oznámeny jakožto poskytovatelé, kteří zajišťovali část všeobecných poštovních služeb, v rozporu s povinností uvedenou v čl. 4 odst. 2 směrnice 97/67.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>Konkrétně porušení této oznamovací povinnosti, i kdyby bylo prokázané, nemůže samo o sobě vést k tomu, že by členské státy mohly podle vlastního uvážení bránit použitelnosti osvobození od daně stanoveného v článek 132 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112, třebaže by se jednalo o služby, které spadají do všeobecných poštovních služeb. Přiznání takové možnosti členským státům by totiž porušovalo nejen judikaturu uvedenou v bodech 42 až 44 tohoto rozsudku, ale rovněž zásadu daňové neutrality, která brání tomu, aby v oblasti vybírání DPH bylo zacházeno rozdílně s hospodářskými subjekty, které uskutečňují tatáž plnění (v této posledně uvedené souvislosti viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070628">28. června 2007</DATE>, <NAME.CASE>JP Morgan Fleming Claverhouse Investment Trust a The Association of Investment Trust Companies</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑363/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:391">EU:C:2007:391</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Úvahy uvedené v bodě 65 tohoto rozsudku nejsou navíc zpochybněny čl. 3 odst. 7 směrnice 97/67, podle kterého všeobecné služby zahrnují vnitrostátní i přeshraniční služby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>I když toto ustanovení má zajisté za následek, že do pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>všeobecné služby<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> jsou zahrnuty přeshraniční poštovní služby, jak jsou definovány v článku 3 směrnice 97/67, nelze jej pouze z tohoto důvodu vykládat tak, že vede k tomu, že takové vnitrostátní služby, jako jsou služby dotčené ve sporech v původních řízeních, jsou z působnosti tohoto pojmu vyloučeny z důvodu, že nabídka těchto služeb poskytovaných dotčeným poskytovatelem nezahrnuje přeshraniční služby. Stačí totiž uvést, jak vyplývá z bodu 62 tohoto rozsudku, že skutečnost, že členský stát může svobodně určit více poskytovatelů za účelem zajištění různých prvků všeobecných služeb nebo k pokrytí různých územních celků, znamená,<?PAGE NO="13"?> že tento členský stát se může rozhodnout svěřit konkrétnímu hospodářskému subjektu pouze úřední doručování písemností dotčené v původním řízení, které se vztahuje pouze na území dotyčného členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba odpovědět na položené otázky, že čl. 2 bod 13 a článek 3 směrnice 97/67 musí být vykládány v tom smyslu, že takoví poskytovatelé služeb doručování zásilek, jako jsou poskytovatelé dotčení v původním řízení, kteří jsou jakožto držitelé vnitrostátní licence, která jim povoluje nabízet tuto službu, povinni provádět v souladu s ustanoveními vnitrostátního práva úřední doručování písemností od soudů nebo správních orgánů, musí být považováni za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>poskytovatele všeobecných služeb<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> ve smyslu těchto ustanovení, takže tyto služby musí být osvobozeny od DPH jako služby poskytované <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>veřejnými poštami<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> podle čl. 132 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 2 bod 13 a článek 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne <DATE ISO="19971215">15. prosince 1997</DATE> o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/6/ES ze dne <DATE ISO="20080220">20. února 2008</DATE>, musí být vykládány v tom smyslu, že takoví poskytovatelé služeb doručování zásilek, jako jsou poskytovatelé dotčení v původním řízení, kteří jsou jakožto držitelé vnitrostátní licence, která jim povoluje nabízet tuto službu, povinni provádět v souladu s ustanoveními vnitrostátního práva úřední doručování písemností od soudů nebo správních orgánů, musí být považováni za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>poskytovatele všeobecných služeb<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> ve smyslu těchto ustanovení, takže tyto služby musí být osvobozeny od daně z přidané hodnoty jako služby poskytované <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>veřejnými poštami<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> podle čl. 132 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>