<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑149/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CJ0149</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:840">EU:C:2016:840</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>7</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>7</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20161109">9. 11. 2016</DATE> – VĚC C‑149/15</P><P>WATHELET</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (pátého senátu)</P><P><DATE ISO="20161109">9. listopadu 2016</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 1999/44/ES</KEYWORD><KEYWORD>Prodej spotřebního zboží a záruka na toto zboží</KEYWORD><KEYWORD>Působnost</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>prodávající<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Prostředník</KEYWORD><KEYWORD>Mimořádné okolnosti</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑149/15,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím cour d’appel de Liège (odvolací soud v Lutychu, Belgie) ze dne <DATE ISO="20150316">16. března 2015</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20150330">30. března 2015</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Sabrina Wathelet</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Garage Bietheres &amp; Fils SPRL,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),</P><P>ve složení J. L. da Cruz Vilaça, předseda senátu, M. Berger (zpravodajka), A. Borg Barthet, E. Levits a F. Biltgen, soudci,</P><P>generální advokát: H. Saugmandsgaard Øe,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za belgickou vládu J. Van Holm a J. C. Halleuxem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za německou vládu T. Henzem a J. Kemper, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi D. Roussanovem a G. Goddin, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20160407">7. dubna 2016</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne <DATE ISO="19990525">25. května 1999</DATE> o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="171" PAGE.FIRST="12" DATE.PUB="1999">Úř. věst. 1999, L 171, s. 12</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/04, s. 223).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Sabrinou Wathelet a autosalonem Bietheres &amp; Fils SPRL (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>autosalon Bietheres<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) týkajícího se prodeje ojetého vozidla.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Bod 9 odůvodnění směrnice 1999/44 zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>[…] prodávající je přímo odpovědný spotřebiteli za soulad zboží se smlouvou; […] tato klasická zásada je zakotvena v právních řádech členských států; […] prodávající však musí mít podle vnitrostátních právních předpisů možnost uplatnit postih proti výrobci, který předchází prodávajícímu ve stejném smluvním řetězci nebo proti jinému prostředníkovi, ledaže by se tohoto svého práva vzdal; […] tato směrnice nemá vliv na zásadu smluvní volnosti ve vztazích mezi prodávajícím, výrobcem, předchozím prodávajícím nebo jinými prostředníky; […] vnitrostátní právní předpisy stanoví, proti komu a jakým způsobem může prodávající postih uplatnit.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></P></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 směrnice 1999/44 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Cílem této směrnice je sblížit právní a správní předpisy jednotlivých členských států týkající se některých aspektů prodeje spotřebního zboží a záruk na spotřební zboží s cílem zajistit jednotnou základní úroveň ochrany spotřebitele v rámci vnitřního trhu.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 2 písm. c) směrnice 1999/44 definuje pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>prodávající<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/> jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>každou fyzickou nebo právnickou osobu, která prodává spotřební zboží na základě smlouvy v rámci své profesní nebo obchodní činnosti<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 směrnice 1999/44 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Prodávající je povinen předat spotřebiteli zboží, které je v souladu s kupní smlouvou.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 4 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Právo postihu<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Je-li konečný prodávající odpovědný za rozpor se smlouvou, která vznikla v důsledku jednání nebo opomenutí výrobce, předcházejícího prodávajícího ve stejném smluvním řetězci nebo jiného prostředníka, může konečný prodávající uplatnit postih proti ručiteli nebo ručitelům ve smluvním řetězci. Vnitrostátní právní předpisy stanoví ručitele, proti kterému nebo proti kterým může prodejce uplatnit postih, jakož i příslušné postupy a podmínky uplatnění.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 8 směrnice 1999/44, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Vnitrostátní právo a minimální ochrana<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="008.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Jiné nároky, které může spotřebitel uplatnit na základě vnitrostátních právních předpisů o smluvní nebo mimosmluvní odpovědnosti, nejsou touto směrnicí dotčeny.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="008.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy mohou za účelem zajištění vyšší úrovně ochrany spotřebitele v oblasti působnosti této směrnice přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější předpisy, které jsou v souladu se Smlouvou.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Belgické právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 1649 bis code civil (občanský zákoník) uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>§ 1 Tento oddíl se použije na prodej spotřebního zboží prodávajícím spotřebiteli.</ALINEA><ALINEA><P>§ 2 Pro účely tohoto oddílu se rozumí:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>prodávajícím<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="2018" ID="QE0013"/> každá fyzická nebo právnická osoba, která prodává spotřební zboží v rámci své profesní nebo obchodní činnosti.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti sporu a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>V dubnu 2012 si S. Wathelet v postavení spotřebitele koupila v autosalonu Bietheres ojeté vozidlo. S. Wathelet zaplatila uvedenému autosalonu částku <FT TYPE="NUMBER">4000</FT> eur, odpovídající prodejní ceně tohoto vozidla. Autosalon nevydal S. Wathelet stvrzenku, doklad o zaplacení ani prodejní fakturu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Autosalon Bietheres zajistil na vlastní náklady technickou prohlídku vozidla. Rovněž požádal příslušný belgický orgán o registraci vozidla, jejíž náklady hradila S. Wathelet.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>V červenci 2012, kdy S. Wathelet ještě stále nedostala fakturu, vznikla na vozidle porucha a bylo dopraveno jmenovanou do autosalonu Bietheres k provedení opravy. Autosalon diagnostikoval poruchu motoru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Když si S. Wathelet chtěla své opravené vozidlo vyzvednout, byla jí předložena faktura vyčíslující náklady na opravu ve výši <FT TYPE="NUMBER">2000</FT> eur. Tu odmítla uhradit z důvodu, že uvedené náklady by měl nést autosalon Bietheres, jakožto prodávající tohoto vozidla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Při té příležitosti byla S. Wathelet informována, že její vozidlo nikdy nebylo majetkem uvedeného autosalonu, který ho prodával nikoliv na vlastní účet, ale na účet Marie-Claire Donckels, která je soukromou osobou. Autosalon Bietheres totiž sehrál úlohu pouhého prostředníka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Předkládající soud konstatoval, že M.-C. Donckels neobdržela celou kupní cenu, jelikož si autosalon Bietheres strhl částku 800 eur z důvodu oprav na vozidle provedených za účelem jeho nabídnutí k prodeji.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20121117">17. listopadu 2012</DATE> zaslaným S. Wathelet autosalon Bietheres potvrdil svou roli prostředníka v dotčeném prodeji. Mimoto tvrdil, že porucha motoru představuje běžné riziko v rámci prodeje ojetého vozidla mezi soukromými osobami. Trval proto na odmítnutí vozidlo S. Wathelet vydat, dokud nebude zcela uhrazena faktura za opravu. Autosalon Bietheres přiložil ke svému dopisu stvrzenku na částku <FT TYPE="NUMBER">4000</FT> eur, na které bylo ručně doplněno jméno a příjmení majitele-nepodnikatele a kupujícího, S. Wathelet, avšak obsahovala pouze podpis M.-C. Donckels.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>V prosinci 2012 podal autosalon Bietheres proti Sabrině Wathelet k tribunal de première instance de Verviers (soud prvního stupně ve Verviers, Belgie) žalobu na úhradu faktury za opravu znějící na částku <FT TYPE="NUMBER">2000</FT> eur navýšenou o zákonné úroky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři tribunal de première instance de Verviers (soud prvního stupně ve Verviers) podala S. Wathelet vzájemnou žalobu, ve které požadovala zrušení prodeje vozidla a vrácení částky <FT TYPE="NUMBER">4000</FT> eur navýšené o úroky a zaplacení náhrady škody ve výši <FT TYPE="DECIMAL">2147,46</FT> eura. S. Wathelet kromě toho zpochybňovala opodstatněnost návrhů autosalonu Bietheres.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Tribunal de première instance de Verviers (soud prvního stupně ve Verviers) uložil S. Wathelet povinnost uhradit fakturu za opravu navýšenou o úroky, přičemž její vzájemnou žalobu zamítl. S. Wathelet podala proti uvedenému rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Ten konstatoval, že S. Wathelet je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>spotřebitel<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> ve smyslu belgického občanského zákoníku a že vozidlo je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>spotřebním zbožím<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> ve smyslu uvedené právní úpravy. Kromě toho konstatoval, že autosalon Bietheres prodává spotřební zboží v rámci své profesní nebo obchodní činnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Autosalon Bietheres naproti tomu zpochybňoval, že by byl stranou sporné prodejní smlouvy, přičemž zdůrazňoval, že majitelka dotčeného vozidla, M.-C. Donckels, ho v jejich autosalonu nabízela v komisním prodeji, a že se tedy jednalo o prodej mezi soukromými osobami.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Předkládající soud nicméně tvrdí, že existují vážné, konkrétní a shodující se indicie, že S. Wathelet nebyla při uzavření smlouvy informována o tom, že se jedná o takový prodej.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Za těchto okolností se cour d’appel de Liège (odvolací soud v Lutychu, Belgie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Má být pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>prodávající<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="2018" ID="QE0017"/> spotřebního zboží, jenž je použit v článku 1649 bis belgického občanského zákoníku, který do něj byl vložen zákonem ze dne <DATE ISO="19940901">1. září 1994</DATE> nazvaným <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>zákon o ochraně spotřebitele při prodeji spotřebního zboží<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="2018" ID="QE0018"/> a provádějícím do belgického práva směrnici 1999/44 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, vykládán v tom smyslu, že zahrnuje nejen podnikatele, který jakožto prodávající převádí vlastnické právo ke spotřebnímu zboží na spotřebitele, ale i podnikatele, který vystupuje jako prostředník pro prodávajícího, který není podnikatelem, bez ohledu na to, zda byl za svoje zprostředkování odměněn a zda informoval zájemce o koupi o tom, že prodávající je soukromou osobou?<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že ze spisu plyne, že vlastníkem dotčeného ojetého vozidla byla M.-C. Donckels, a nikoliv autosalon Bietheres, a tudíž se jednalo o prodej mezi soukromými osobami, v němž autosalon Bietheres fungoval pouze jako prostředník.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Kromě toho bylo předkládajícím soudem konstatováno, že prodejní cena byla po odečtení nákladů na opravu za účelem následného prodeje dotčeného vozidla převedena majitelce vozidla. Mimoto žádný poznatek ze spisu neumožňuje dojít k závěru, že autosalon Bietheres nebyl zmocněn k prodeji uvedeného vozidla jeho majitelkou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Z toho plyne, že ve věci v původním řízení autosalon Bietheres vystupoval při prodeji spotřebního zboží jako podnikatel jednající na účet majitelky uvedeného zboží, která je soukromou osobou a k uvedenému prodeji ho zmocnila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Je tedy třeba ověřit, zda se za takových okolností na spotřebitele, který koupil spotřební zboží, vztahuje ochrana zaručená směrnicí 1999/44 v tom smyslu, že by uvedený prostředník mohl být považován za prodávajícího ve smyslu uvedené směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora z požadavku na jednotné používání unijního práva vyplývá, že jeho ustanovení, které výslovně neodkazuje na právo členských států, pokud jde o určitý zvláštní výraz, musí být vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Evropské unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt s přihlédnutím ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111018">18. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Brüstle</NAME.CASE>, <NO.CASE>C-34/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:669">EU:C:2011:669</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151015">15. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Axa Belgium</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑494/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:692">EU:C:2015:692</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Jelikož čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 1999/44 při definování pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>prodávající<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> neodkazuje, pokud jde o význam, který má mít tento výraz, na vnitrostátní právní řády, musí tedy být uvedené ustanovení považováno pro účely použití směrnice za ustanovení obsahující autonomní pojem unijního práva, který musí být na území Unie vykládán jednotně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Mimoto, i když je výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>prodávající<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> obsažen v jiných aktech unijního práva, zvláštní definice zavedená v čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 1999/44 je obsažena pouze v této směrnici. Jak uvedl generální advokát v bodě 43 svého stanoviska, jedná se tedy o pojem, který musí být vykládán s přihlédnutím k cílům sledovaným touto směrnicí, jakož i s přihlédnutím ke zvláštní funkci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>prodávajícího<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> v rámci uvedené směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 2 písm. c) směrnice 1999/44 definuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>prodávajícího<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>každou fyzickou nebo právnickou osobu, která prodává spotřební zboží na základě smlouvy v rámci své profesní nebo obchodní činnosti<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Je třeba konstatovat, že takto definovaný pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>prodávající<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> má objektivní povahu (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150903">3. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Costea</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑110/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:538">EU:C:2015:538</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151119">19. listopadu 2015</DATE>, <NO.CASE>C‑74/15</NO.CASE>, <NAME.CASE>Tarcâu</NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:772">EU:C:2015:772</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), která je založena na takových znacích, jako jsou existence <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, prodej <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>spotřebního zboží<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> a existence <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>profesní nebo obchodní činnosti<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Je pravdou, že tento pojem na pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>prostředník<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> neodkazuje. Obecně směrnice 1999/44 neobsahuje definici pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>prostředník<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>, i když ten je uveden v bodě 9 jejího odůvodnění, jakož i v článku 4 směrnice. Jejím předmětem tedy není odpovědnost prostředníka vůči spotřebiteli v rámci prodejní smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>To nic nemění na tom, že, jak uvedl generální advokát v bodě 51 svého stanoviska, takové konstatování samo o sobě nevylučuje, aby pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>prodávající<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 1999/44 mohl být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje i podnikatele jednajícího na účet soukromé osoby, pokud z pohledu spotřebitele vystupuje jako prodávající spotřebního zboží na základě smlouvy v rámci své profesní nebo obchodní činnosti. Tento podnikatel tím totiž může u spotřebitele vyvolat zmatení, když jej ponechá v přesvědčení, že jedná v postavení prodávajícího, který je vlastníkem zboží.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že žádná část znění čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 1999/44 takovému výkladu nebrání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba konstatovat, že teleologický výklad čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 1999/44, zohledňující účel směrnice, kterým je zaručit vysokou úroveň ochrany spotřebitele (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131003">3. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Duarte Hueros</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑32/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:637">EU:C:2013:637</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), může podpořit výklad uvedeného ustanovení nabídnutý v bodě 34.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Podle čl. 2 odst. 1 a článku 3 směrnice 1999/44 je totiž prodávající povinen dodat spotřebiteli zboží v souladu s kupní smlouvou a toto zboží podle odstavce 3 posledně uvedeného článku opravit nebo za něj dodat náhradní zboží v případě rozporu se smlouvou. Článek 1 odst. 2 písm. c) uvedené směrnice tedy vymezuje okruh osob, na které se může spotřebitel obrátit při uplatňování svých práv plynoucích z uvedené směrnice. Povědomí spotřebitele o identitě prodávajícího, a zejména o jeho postavení soukromé osoby, nebo podnikatele, je tedy nutné k tomu, aby mu umožnilo využít ochrany, kterou mu poskytuje směrnice 1999/44.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Pokud tedy za takových okolnosti, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, podnikatel vystupuje jako prostředník soukromé osoby, zbavuje neinformovanost o tom, v jakém postavení tento podnikatel při prodeji vystupuje, spotřebitele práv zaručených směrnicí 1999/44, která jsou podle jejího čl. 7 odst. 1 upravena kogentně.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>V tomto ohledu je k tomu, aby byla zajištěna účinná ochrana spotřebitele v rámci směrnice 1999/44, zásadní, aby byl tento spotřebitel informován o tom, že majitelem je soukromá osoba. Tento výklad umožňuje dodat uvedené směrnici užitečný účinek a je v souladu s judikaturou Soudního dvora, podle které systém ochrany zavedený unijními směrnicemi v oblasti ochrany spotřebitele vychází z myšlenky, že se spotřebitel vůči podnikateli nachází v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i z hlediska úrovně informovanosti (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150604">4. června 2015</DATE>, <NAME.CASE>Faber</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑497/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:357">EU:C:2015:357</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Existuje totiž značná nerovnováha v informovanosti spotřebitele a profesionálního prostředníka, zejména není-li spotřebitel informován o tom, že majitel prodávaného zboží je ve skutečnosti soukromou osobou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, kdy může být spotřebitel snadno uveden způsobem, jímž k prodeji dochází, v omyl, je třeba mu poskytnout posílenou ochranu. Odpovědnost prodávajícího plynoucí ze směrnice 1999/44 proto musí být možné uplatnit i na prostředníka, který tím, jak vůči spotřebiteli vystupuje, u něj může vyvolat zmatení tím, že jej ponechá v přesvědčení, že uvedený prostředník je majitelem prodávaného zboží.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Opačný výklad, který by za všech okolností vylučoval podnikatele, který jedná jako prostředník, z působnosti čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 1999/44, by ohrožoval globální cíl sledovaný unijní právní úpravou v oblasti ochrany spotřebitele a zakotvený v článku 169 SFEU, a sice zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů, a tím pádem i jejich důvěry.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Zatřetí, pokud jde o otázku odměny prostředníka za jeho zprostředkování, je třeba konstatovat, že uvedená odměna, která je předmětem smluvního vztahu mezi majitelem-nepodnikatelem a prostředníkem, spadá v zásadě mimo působnost směrnice 1999/44. Jak uvedla rakouská vláda a Evropská komise, to, zda je podnikatel vystupující jako prostředník za své služby odměněn, není relevantní pro určení, zda může být považován za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>prodávajícího<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 1999/44.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Příslušnému vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit, zda v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, může být podnikatel považován za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>prodávajícího<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 1999/44, pokud spotřebitele řádně neinformoval o tom, že není majitelem dotčeného zboží, což od uvedeného soudu vyžaduje zohlednění všech okolností projednávané věci (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150604">4. června 2015</DATE>, <NAME.CASE>Faber</NAME.CASE>, <NO.CASE>C-497/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:357">EU:C:2015:357</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V tomto ohledu může být relevantní zejména míra účasti a úsilí prostředníka při prodeji, okolnosti, za nichž bylo zboží prezentováno spotřebiteli, jakož i jednání posledně uvedeného, z čehož může být možné určit, zda tento spotřebitel mohl porozumět tomu, že prostředník jednal na účet soukromé osoby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému musí být pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>prodávající<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 1999/44 vykládán v tom smyslu, že zahrnuje i podnikatele jednajícího jako prostředník na účet soukromé osoby, který kupujícího spotřebitele řádně neinformoval o tom, že majitelem prodávaného zboží je tato soukromá osoba, což musí předkládající soud ověřit při zohlednění veškerých okolností projednávané věci. Výše uvedený výklad není odvislý od toho, zda je prostředník za svoje zprostředkování odměněn.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>prodávající<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne <DATE ISO="19990525">25. května 1999</DATE> o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje i podnikatele jednajícího jako prostředník na účet soukromé osoby, který kupujícího spotřebitele řádně neinformoval o tom, že majitelem prodávaného zboží je tato soukromá osoba, což musí předkládající soud ověřit při zohlednění všech okolností projednávané věci. Výše uvedený výklad není odvislý od toho, zda je prostředník za svoje zprostředkování odměněn.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>