<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑603/13 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62013CC0603</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:482">EU:C:2015:482</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA N. JÄÄSKINENA – VĚC C‑603/13 P</P><P>GALP ENERGÍA ESPAÑA E. A. v. KOMISE</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Niila Jääskinena</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑603/13 P</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Galp Energía España, SA</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Petróleos de Portugal (Petrogal), SA</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Galp Energia, SGPS, SA</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Evropské komisi</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Kartelové dohody</KEYWORD><KEYWORD>Španělský trh se silničním bitumenem</KEYWORD><KEYWORD>Rozdělení trhu a koordinace cen</KEYWORD><KEYWORD>Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci</KEYWORD><KEYWORD>Zásada ne ultra petita</KEYWORD><KEYWORD>Právo na spravedlivý proces</KEYWORD><KEYWORD>Právo na obhajobu</KEYWORD><KEYWORD>Zásada kontradiktornosti</KEYWORD><KEYWORD>Jediné a pokračující protiprávní jednání</KEYWORD><KEYWORD>Údajná znalost systému dohledu a mechanismu náhrad uplatňovaných dalšími účastníky protiprávní kartelové dohody</KEYWORD><KEYWORD>Zkreslení důkazů</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Předmětem věci předložené Soudnímu dvoru je kasační opravný prostředek podaný skupinou společností Galp Energía España, SA, Petróleos de Portugal (Petrogal), SA a Galp Energia, SGPS, SA (dále jen společně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) proti rozsudku Galp Energía España a další v. Komise (T‑462/07, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>napadený rozsudek<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>_ <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:459">EU:T:2013:459</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, kterým Tribunál částečně vyhověl jejich žalobě směřující ke zrušení rozhodnutí Komise C(2007) 4441 final<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>_ Rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20071003">3. října 2007</DATE> v řízení podle článku 81 ES [věc COMP/38.710 — Bitumen (Španělsko)].</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>sporné rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>), jakož i jejich podpůrnému návrhu na snížení pokuty, která jim byla uložena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>V souladu s požadavkem Soudního dvora se toto stanovisko omezí na analýzu druhého důvodu kasačního opravného prostředku, který je středobodem tohoto řízení a jehož podstatou je otázka mezí pravomoci Tribunálu provést soudní přezkum v plné jurisdikci. Podle mého názoru Tribunál překročil uvedené meze z důvodů, které uvedu níže, a kasačnímu opravnému prostředku je třeba vyhovět. Mám totiž za to, že pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci neopravňuje Tribunál k tomu, aby konstatoval, že došlo k protiprávnímu jednání, které nebylo prokázáno v rozhodnutí Komise.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Skutečnosti předcházející sporu byly uvedeny v bodech 1 až 85 napadeného rozsudku, na který tímto odkazuji.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Pro naše potřeby postačí připomenout, že Evropská komise přijala dne <DATE ISO="20071003">3. října 2007</DATE> sporné rozhodnutí, ve kterém se konstatovala, že se navrhovatelky účastnily několika dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví penetračního bitumenu majících formu dohod o rozdělení trhu a o koordinaci cen na španělském území (s výjimkou Kanárských ostrovů). Komise měla za to, že obě zjištěná omezení hospodářské soutěže, tj. horizontální dohody o rozdělení trhu a koordinace cen, jsou z povahy samé nejzávažnějšími typy porušení článku 81 ES, které mohou být podle judikatury důvodem k tomu kvalifikovat porušení jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>velmi závažné<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, aniž je nutné, aby takové jednání pokrývalo určitou zeměpisnou oblast nebo mělo konkrétní dopad<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>_ Bod 500 odůvodnění sporného rozhodnutí. Komise rozhodla, že Galp Energía España SA a Petróleos de Portugal SA jsou z důvodu účasti na tomto protiprávním jednání společně a nerozdílně odpovědné za zaplacení <FT TYPE="NUMBER">8662500</FT> eur; Galp Energia, SGPS, SA je společně a nerozdílně odpovědná za zaplacení <FT TYPE="NUMBER">6435000</FT> eur. Bylo konstatováno, že Galp Energía España SA a Petróleos de Portugal SA se účastnily protiprávního jednání v období od <DATE ISO="19950131">31. ledna 1995</DATE> do <DATE ISO="20021001">1. října 2002</DATE>, zatímco v případě Galp Energia, SGPS, SA se mělo za to, že se protiprávního jednání účastnila od <DATE ISO="19990422">22. dubna 1999</DATE> do <DATE ISO="20021001">1. října 2002</DATE>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20071219">19. prosince 2007</DATE> napadly účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek obsah rozhodnutí a domáhaly se jeho částečného zrušení nebo jeho zrušení v plném rozsahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Tribunál napadeným rozsudkem vyhověl třetímu žalobnímu důvodu směřujícímu ke zrušení na základě protiprávnosti konstatování o účasti navrhovatelek v systému dohledu a mechanismu náhrad týkajících se provádění dohod o rozdělení trhu a klientely členy dohody. Tribunál tedy sporné rozhodnutí částečně zrušil v rozsahu, v němž uvedené rozhodnutí v článku 1 konstatovalo, že se navrhovatelky podílely na souboru dohod a jednání ve shodě na španělském trhu s bitumenem, a v článku 3 jim uložilo povinnost ukončit protiprávní jednání uvedené v článku 1 sporného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Tribunál měl nicméně za to, že navrhovatelky mohly být shledány odpovědnými s ohledem na dvě výše uvedené složky protiprávního jednání (bod 626 napadeného rozsudku). Tento závěr založil na prohlášení V. C., který byl ředitelem prodeje bitumenu Petrogal a poté Galp Energía España (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>prohlášení V. C.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>_ Viz bod 87 a 215 napadeného rozsudku. Ve svém prohlášení V. C. těmito slovy potvrdil, že se účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek nikdy neúčastnily systému dohledu: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Uvedl jsem námitku Evropské komise, podle které se Galp Energía España […] měla účastnit činnosti systému dohledu a mechanismu náhrad při jednání ohledně asfaltu. To není pravda. To proto, že jsme nikdy neobdrželi náhradu bez ohledu na objem prodejů Galp Energía España […]. Je pravda, že v určitém okamžiku jsem konstatoval, že existuje určitý typ mechanismu náhrad, kterého se účastní členové jednání o asfaltu, ale nikdy jsem nevěděl, že by tyto společnosti měly co do činění s tímto systémem. Galp Energía España […] se tedy nikdy neúčastnila žádného mechanismu náhrad<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>.</P></NOTE>. Z tohoto důvodu měl Tribunál za to, že není třeba měnit výchozí výši pokuty (bod 630 napadeného rozsudku). Tribunál naproti tomu považoval za nutné snížit pokutu více, než ji snížila Komise z titulu polehčujících okolností (bod 632 napadeného rozsudku). Snížil ji tedy dodatečně o 4 % k již provedenému 10% snížení přiznanému sporným rozhodnutím (bod 635 napadeného rozsudku). Tribunál zamítl ostatní důvody směřující ke zrušení včetně pátého důvodu vycházejícího z protiprávnosti tvrzení o jejich účasti na koordinaci cen (body 450 až 456 napadeného rozsudku)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>_ V důsledku toho byla výše pokuty uložené Galp Energía España SA a Petróleos de Portugal (Petrogal) SA změněna na <FT TYPE="NUMBER">8277500</FT> eur, zatímco výše pokuty uložené Galp Energia, SGPS SA byla změněna na <FT TYPE="NUMBER">6149000</FT> eur.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne <DATE ISO="20131122">22. listopadu 2013</DATE> podaly navrhovatelky kasační opravný prostředek, kterým navrhují, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>zrušil napadený rozsudek a články 1, 2 a 3 sporného rozhodnutí v rozsahu, v jakém se týkají navrhovatelek, a/nebo snížil pokutu uloženou navrhovatelkám,</P></ITEM><ITEM><P>podpůrně zrušil napadený rozsudek a vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí ve věci samé,</P></ITEM><ITEM><P>uložil Komisi náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Komise navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut a navrhovatelkám byla uložena náhrada nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Účastnice řízení Soudnímu dvoru předložily svá písemná vyjádření a byly vyslechnuty na jednání, které se konalo dne <DATE ISO="20150415">15. dubna 2015</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K určení odpovědnosti účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek Tribunálem jakožto výchozímu bodu pro analýzu druhého důvodu kasačního opravného prostředku</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Stručně k pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek v druhém důvodu kasačního opravného prostředku rozděleném na tři části Tribunálu vytýkají, že se v bodech 626 a 630 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právní posouzení. Navrhovatelky uvádí mnohé zásady a mnohá procesní pravidla s tím, že ve skutečnosti Tribunálu vytýkají konkrétní jednání, tj. že pro účely založení odpovědnosti navrhovatelek za dvě složky protiprávního mechanismu zohlednil dokument předložený po přijetí sporného rozhodnutí, tj. výše uvedené prohlášení V. C<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>_ V rámci analýzy třetího důvodu Tribunál Komisi vytýkal, že právně dostačujícím způsobem neprokázala účast účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek na obou složkách protiprávního jednání. Tato skutečnost vedla Tribunál ke zrušení sporného rozhodnutí v tomto rozsahu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Nejprve poukazuji na to, že Tribunál při zohlednění prohlášení V. C. vycházel ze své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Je tedy třeba připomenout, že pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci přiznaná Tribunálu doplňuje přezkum legality stanovený v článku 263 SFEU. Jak Soudní dvůr konstatoval, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>přezkum legality je doplněn pravomocí přezkumu v plné jurisdikci, která byla unijnímu soudu přiznána článkem 31 nařízení č. 1/2003 v souladu s článkem 261 SFEU. V rámci této pravomoci soud může nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradit posouzení Komise svým posouzením a uložené pokuty nebo penále tedy zrušit, snížit nebo zvýšit<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>KME Germany a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑272/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:810">EU:C:2011:810</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0103">103</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Judikatura upřesnila, že pravomoc změnit rozhodnutí se použije i v případě, že se Komise nedopustila pochybení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>_ Rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Groupe Danone v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑3/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:88">EU:C:2007:88</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Prym a Prym Consumer v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑534/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:505">EU:C:2009:505</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0086">86</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Umožňuje soudu, aby konkrétně v oblasti hospodářské soutěže pokutu nejen zrušil nebo potvrdil její výši, ale rovněž aby tuto pokutu zvýšil či snížil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci soud opravňuje k tomu, aby s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem napadený akt změnil, aniž by jej zrušil, například za účelem úpravy výše pokuty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>_ Rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:582">EU:C:2002:582</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0692">692</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Prym a Prym Consumer v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑534/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:505">EU:C:2009:505</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0086">86</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>JFE Engineering a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2004:221">EU:T:2004:221</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0577">577</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pravidla pro uplatnění pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci nicméně nejsou všechna vymezena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>_ K podrobné analýze viz stanovisko generálního advokáta M. Watheleta ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Telefónica a Telefónica de España v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑295/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:619">EU:C:2013:619</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Uvádím, že v rozsudcích Chalkor v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>_ <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑386/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:815">EU:C:2011:815</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> a KME Germany a další v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>_ <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑272/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:810">EU:C:2011:810</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> Soudní dvůr jasně konstatoval, že přezkum prováděný Tribunálem v plné jurisdikci zahrnuje přezkum jak právních, tak i skutkových okolností, jakož i pravomoc posoudit důkazy, zrušit sporné rozhodnutí a změnit výši pokut<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>_ Vzhledem k základu odůvodnění Tribunálu uvedenému v bodě 12 tohoto stanoviska je toto hledisko pro projednávanou věc rozhodující.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Soudní dvůr také dále rozhodl, že přezkum legality podle článku 263 SFEU doplněný o pravomoc přezkumu v plné jurisdikci stran výše pokuty podle článku 31 nařízení (ES) č. 1/2003<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne <DATE ISO="20021216">16. prosince 2002</DATE> o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [81 ES] a [82 ES] (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="001" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 1, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> zjevně není v rozporu s požadavky zásady účinné soudní ochrany obsažené v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>KME Germany a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑272/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:810">EU:C:2011:810</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0106">106</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Odůvodnění Tribunálu a založení odpovědnosti</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že pochopení odůvodnění Tribunálu je podle mého názoru rozhodující pro účely analýzy druhého důvodu kasačního opravného prostředku, navrhuji analyzovat odůvodnění podané Tribunálem v rámci posouzení třetího žalobního důvodu v prvním stupni, jakož i devátého žalobního důvodu téže žaloby, abych se mohl zabývat konkrétními námitkami vznesenými v kasačním opravném prostředku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek v třetím žalobním důvodu vzneseném před Tribunálem zpochybňovaly svou účast na systému dohledu a mechanismu náhrad.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Tribunál na základě analýzy třetímu žalobnímu důvodu vyhověl v rozsahu, v němž Komise shledala navrhovatelky odpovědnými za celé protiprávní jednání, ačkoli právně dostačujícím způsobem neprokázala jejich účast na dvou složkách protiprávního jednání. Tento orgán navíc neprokázal, že o dvou výše uvedených složkách věděly nebo o nich přinejmenším nemohly nevědět, aby tak mohl správně uplatnit pojem jediné a pokračující protiprávní jednání. Tribunál tudíž zrušil článek 1 sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž tohoto rozhodnutí konstatuje, že se navrhovatelky účastnily několika dohod a jednání ve shodě na španělském trhu s bitumenem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž Tribunál vycházel z pojmu jediné a pokračující protiprávní jednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Anic Partecipazioni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑49/92 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:356">EU:C:1999:356</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, je nutno připomenout, že podnik, který se protisoutěžním jednáním účastnil jediného a komplexního protiprávního jednání s cílem přispět k uskutečnění protiprávního jednání jako celku, může být odpovědný též za skutky, které ve skutečnosti provedly jiné účastnící se podniky. Je tomu tak v případě, že je prokázáno, že uvedený podnik hodlal svým vlastním jednáním přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky a že o plánovaném nebo uplatňovaném jednání jiných podniků věděl při sledování týchž cílů nebo ho mohl důvodně předvídat a byl připraven podstoupit z toho plynoucí riziko<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>_ Rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v.Verhuizingen Coppens</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑441/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:778">EU:C:2012:778</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Aalberts Industries a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑287/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:445">EU:C:2013:445</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Siemens a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑239/11 P, C‑489/11 P a C‑498/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:866">EU:C:2013:866</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0242">242</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Pokud naopak unijní soud konstatuje, že Komise neprokázala právně dostačujícím způsobem, že podnik při své účasti na jednom z protisoutěžních chování tvořících jediné a pokračující protiprávní jednání věděl o dalších protisoutěžních chováních ostatních účastníků kartelové dohody sledujících tytéž cíle nebo že je mohl důvodně předvídat a byl připraven podstoupit z toho plynoucí riziko, musí z toho tento soud vyvodit pouze to, že tomuto podniku nemůže být přičtena odpovědnost za tato další<?PAGE NO="5"?> chování, a tedy jediné a pokračující protiprávní jednání v plném rozsahu, a že napadené rozhodnutí musí být považováno za neopodstatněné pouze v tomto rozsahu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Verhuizingen Coppens</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑441/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:778">EU:C:2012:778</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. K tomuto je nutno konstatovat, že se Tribunál před nedávnem v rozsudku Soliver v. Komise ukázal jako relativně náročný, pokud jde o prokazování účasti na jediném a pokračujícím protiprávním jednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>_ <REF.DOC.ECR><NO.CASE>T‑68/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:867">EU:T:2014:867</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>. V této věci měl Tribunál za to, že Komise nepředložila důkaz o účasti společnosti Soliver NV. Částečné zrušení rozhodnutí nepřicházelo v úvahu, jelikož Komise nekvalifikovala správně účast žalobkyně na protiprávních jednáních, takže Tribunál rozhodnutí Komise v celém rozsahu zrušil.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>V projednávané věci Tribunál v bodech 273 a 279 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise založila odpovědnost navrhovatelek za všechny složky protiprávního jednání včetně účasti na systému dohledu a mechanismu náhrad. Tribunál dále v bodě 286 napadeného rozsudku uvedl, že Komise za účelem prokázání odpovědnosti navrhovatelek nevycházela z <HT TYPE="ITALIC">jiného hlediska než z účasti</HT> na výše uvedených složkách protiprávního jednání. Tribunál přitom v bodech 272 a 280 napadeného rozsudku konstatoval, že účast navrhovatelek na dvou složkách protiprávního jednání nebyla prokázána.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Výše citovaná judikatura týkající se jediného a pokračujícího protiprávního jednání umožňuje založit odpovědnost podniku za celé protiprávní jednání, jestliže věděl o protiprávním jednání nebo o něm nemohl nevědět.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Tribunál však v bodě 289 napadeného rozsudku výslovně uvedl, že Komise nevycházela ze zjištění, že by navrhovatelky měly povědomí o systému dohledu a systému náhrad, ani ze skutečnosti, že by o nich nemohly nevědět. Jak Tribunál uvedl v bodě 290 téhož rozsudku, ve sporném rozhodnutí není konstatováno, že by o nich navrhovatelky věděly nebo nemohly nevědět.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Tribunál nakonec v bodě 291 napadeného rozsudku vzhledem k úloze navrhovatelek v kartelové dohodě <HT TYPE="ITALIC">vyloučil, že by bylo možné mít za to, že o nich věděly</HT>. V důsledku toho dospěl Tribunál v bodě 292 napadeného rozsudku k závěru, že odpovědnost navrhovatelek z titulu systému dohledu a mechanismu náhrad nebyla založena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Aby Komise napravila mezeru ve sporném rozhodnutí shledanou Tribunálem, poukázala na prohlášení V. C. Toto prohlášení bylo Tribunálem v bodech 294 a 295 napadeného rozsudku vyloučeno. Ačkoli z prohlášení <HT TYPE="ITALIC">a posteriori</HT> vyplývalo, že navrhovatelky o mechanismu náhrad skutečně věděly, podle Tribunálu to nic nemění na tom, že <HT TYPE="ITALIC">Tribunál nemůže v rámci přezkumu legality nahradit odůvodnění Komise novým odůvodněním</HT>. Tribunál kromě toho rozhodl, že toto prohlášení každopádně neumožňuje napravit vadu legality sporného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Toto odůvodnění musí být dáno do souvislosti s tím, že Tribunál založil odpovědnost navrhovatelek v rámci devátého žalobního důvodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>V rámci devátého žalobního důvodu vzneseného před Tribunálem navrhovatelky zpochybňovaly, že jim navzdory jejich velmi omezené účasti na protiprávním jednání nebyla snížena pokuta. K tomuto Tribunál v bodě 606 napadeného rozsudku připomněl, že – jak konstatoval v rámci třetího žalobního důvodu – Komise neprokázala účast navrhovatelek na obou složkách protiprávního jednání tvořených systémy dohledu a náhrad a neuvedla ani informace postačující k tomu, aby mohla založit jejich odpovědnost za tyto složky protiprávního jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Bez ohledu na výše uvedená konstatování však Tribunál z prohlášení V. C. dovodil, že navrhovatelky <HT TYPE="ITALIC">věděly</HT> o mechanismu náhrad, což podle Tribunálu znamená, že navrhovatelky věděly o systému dohledu, jelikož mechanismus náhrad nemohl bez mechanismu dohledu existovat. Z bodu 624 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál v tomto ohledu jednal na základě své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Z bodů 610 až 626 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál za účelem založení odpovědnosti navrhovatelek za tyto dvě složky protiprávního jednání vycházel z prohlášení V. C. Z bodu 627 napadeného rozsudku konečně vyplývá, že Tribunál přezkoumal výši pokut uložených navrhovatelkám právě s ohledem na tyto skutečnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Právě tyto sporné části odůvodnění Tribunálu jsou předmětem druhého důvodu tohoto kasačního opravného prostředku</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci a zásada</HT> <HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">ne ultra petita</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Argumenty účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek v první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku uplatňují, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, neboť překročil své pravomoci a rozhodl <HT TYPE="ITALIC">ultra petita</HT>, když z vlastního podnětu vznesl žalobní důvod, který nevznesly ani navrhovatelky, ani Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>_ Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek připomínají, že řízení před unijními soudy je kontradiktorní. Pouze samotným účastníkům sporu tudíž přísluší (s výjimkou důvodů vějného pořádku) vznášet žalobní důvody týkající se zrušení (viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>KME Germany a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑389/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:816">EU:C:2011:816</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0131">131</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Soudní dvůr podobně ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>ThyssenKrupp Nirosta v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑352/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:191">EU:C:2011:191</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) rozhodl, že se úloha Tribunálu omezuje na rozhodování o argumentech, které před ním byly vzneseny.</P></NOTE>, a založil jejich odpovědnost za dvě složky protiprávního jednání v rozporu s čl. 81 odst. 1 ES, tj. za jejich povědomí o existenci mechanismu náhrad a systému dohledu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>_ Bod 626 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Tribunál podle nich v projednávané věci rozhodl <HT TYPE="ITALIC">ultra petita</HT>, neboť Komise ve svém rozhodnutí nevycházela z těchto důvodů, navrhovatelky tyto důvody neuplatnily jako důvody směřující ke zrušení a kromě přípustnosti prohlášení V. C. nebyly projednány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že Tribunál správně přihlédl k povědomí navrhovatelek o mechanismech dohledu a náhrad při rozhodování o výši pokuty v rámci výkonu soudní pravomoci v plné jurisdikci, jelikož se jednalo o skutkovou okolnost. Pokud jde o prohlášení V. C., Komise má za to, že Tribunál k tomuto prohlášení při rozhodování o výši pokuty přihlédl oprávněně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Prym a Prym Consumer v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑534/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:505">EU:C:2009:505</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0086">86</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> zejména v rozsahu, v němž judikatura připouští <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>předložení a zohlednění doplňujících informací, jež nemusí být jako takové v rozhodnutí uvedeny<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>KNP BT v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑248/98 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:625">EU:C:2000:625</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Komise konečně zastává názor, že je tento důvod irelevantní v rozsahu, v němž již Tribunál výši pokuty snížil<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>_ O další 4 % navíc ke snížení o 10 % již dříve přiznanému Komisí za účelem zohlednění méně pravidelné nebo aktivní účasti žalované strany na protiprávním jednání.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Je nesporné, že unijní soud, který je vyzván k rozhodnutí o žalobě na neplatnost, je vázán zásadou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/><HT TYPE="ITALIC">ne ultra petita</HT><QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, která vychází z maximy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/><HT TYPE="ITALIC">ne eat iudex ultra petita partium</HT><QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> zakazující soudu vyjadřovat se k otázkám jdoucích nad rámec návrhových žádání účastníků řízení. Podle této zásady nemůže zrušení, o kterém rozhodne, jít nad rámec toho, co požadoval žalobce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>_ Viz rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Meroni v. Vysoký úřad</NAME.CASE> (<NO.CASE>46/59</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1962:44">EU:C:1962:44</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, p. 783, zvláště bod 801); <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Nachi Europe</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑239/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:101">EU:C:2001:101</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Comunità montana della Valnerina v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑240/03 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:44">EU:C:2006:44</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i body 146 až 148 stanoviska generální advokátky J. Kokott ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Alrosa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑441/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:555">EU:C:2009:555</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Není oprávněn znovu vymezovat hlavní předmět žaloby ani vznášet důvod z úřední povinnosti, s výjimkou zvláštních případů, kde to vyžaduje veřejný zájem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Roodhuijzen</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑58/08 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2009:385">EU:T:2009:385</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Z judikatury nicméně vyplývá, že v rámci sporu vymezeného účastníky řízení, je Unijní soud, který musí rozhodnout pouze o návrhu účastníků řízení, vázán pouze argumenty uváděnými těmito účastníky na podporu svých návrhových žádání, ledaže by byl nucen k tomu, aby založil své rozhodnutí na nesprávných právních úvahách (rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>ETF v. Michel</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑108/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:625">EU:T:2013:625</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Unijní soud je totiž oprávněn, případně povinen, zkoumat z úřední povinnosti některé důvody vnější legality<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>_ Porušení podstatných formálních náležitostí a nepříslušnost ve smyslu článku 263 SFEU totiž představuje nepominutelný důvod uplatněný unijním soudem bez návrhu (viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Maďarsko v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑240/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:645">EU:T:2013:645</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Chybějící odůvodnění patří mezi vnější důvody legality. Nicméně připomínám, že uplatnění důvodu týkajícího se veřejného pořádku bez návrhu nemá napravovat nedostatek žaloby, ale jeho cílem je respektovat pravidlo, které z důvodu svého významu není v dispozici účastníků řízení, a to bez ohledu na fázi, ve které se řízení nachází. Otázku uplatnění důvodu bez návrhu je třeba nicméně odlišovat od rozsahu zásady <HT TYPE="ITALIC">ne ultra petita</HT>, která se vztahuje na návrhová žádání účastníků řízení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Je nutno poznamenat, že zásada <HT TYPE="ITALIC">ne ultra petita</HT> se ve svém plném rozsahu použije pouze v občanskoprávních řízeních jako dispoziční zásada. Naproti tomu ve veřejnoprávních řízeních, mezi které patří řízení v oblasti práva hospodářské soutěže, je složitější vymezit její rozsah. Tato zásada totiž podle mého názoru nehraje vlastní roli, ale transformuje se v jedno z hledisek práva na spravedlivý proces obecně. Jak uvedl generální advokát P. Léger, role soudu není v této oblasti v žádném případě pasivní a soud nemůže být pouze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>ústy účastníků řízení<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>_ Stanovisko generálního advokáta P. Légera ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Parlament v. Gutiérrez de Quijano y Lloréns</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑252/96 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:157">EU:C:1998:157</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Zejména uvádím, že zákaz vznášet důvody bez návrhu platí výhradně v rámci žalob na neplatnost, tedy v rámci přezkumu legality. Naproti tomu v rámci pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci tento zákaz podobnou úlohu nemá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>To mě přivádí k otázce, jak uplatňovat zásadu <HT TYPE="ITALIC">ne ultra petita</HT> v rámci pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, jelikož podstatou projednávané věci jsou meze uvedené pravomoci jakožto středobodu projednávané věci. V rozsudku Groupe Danone v. Komise Soudní dvůr uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>soud Společenství je oprávněn vykonávat svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, pokud <HT TYPE="ITALIC">je mu otázka výše pokuty předložena k posouzení</HT>, a že tato pravomoc může být vykonávána jak za účelem snížení této částky, tak za účelem jejího zvýšení<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>_ <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑3/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:88">EU:C:2007:88</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, zdůrazněno autorem stanoviska. Viz rovněž stanovisko generálního advokáta M. Poiarese Madura v této věci (<REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑3/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:720">EU:C:2006:720</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Otvírá to cestu ke dvěma odlišným výkladům. Bylo by možné tvrdit, že k tomu, aby mohl Tribunál vykonat svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, musí jeden z účastníků řízení v <HT TYPE="ITALIC">návrhových žádáních žaloby</HT> výslovným a přesným způsobem vznést otázku výše pokuty. Dále by se dalo z postoje Soudního dvora vyvodit, že postačí, aby byla otázka výše pokuty <HT TYPE="ITALIC">předmětem sporu a byla o ní vedena diskuze v rámci žalobních důvodů</HT>. Tato otázka má zvláštní význam, jelikož v rámci soudního přezkumu v plné jurisdikci má Tribunál pravomoc zvýšit pokutu, i když se návrh účastníků řízení týká výhradně jejího snížení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>_ V tomto ohledu viz rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Shell Petroleum a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑343/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:478">EU:T:2012:478</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>InnoLux v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑91/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:92">EU:T:2014:92</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Uplatnění zásady <HT TYPE="ITALIC">ne ultra petita</HT> v rámci soudního přezkumu v plné jurisdikci není jednoznačné, ale v tomto smyslu podle všeho vyplývá z prvně uvedeného výkladu rozsudku Groupe Danone v. Komise, podle něhož musí být výše pokuty <HT TYPE="ITALIC">předmětem návrhových žádání</HT>. V rozsudku Komise a další v. Siemens Österreich a další tak Soudní dvůr rozhodl, že Tribunál rozhodl <HT TYPE="ITALIC">ultra petita</HT>, když<?PAGE NO="8"?> zrušil ustanovení rozhodnutí Komise a změnil uložené pokuty tak, že je shrnul do jediné částky, která měla být účastníky řízení uhrazena společně a nerozdílně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>_ <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑231/11 P až C‑233/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:256">EU:C:2014:256</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0129">129</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. V rozsudku Alliance One International v. Komise navíc Soudní dvůr zamítl důvod vycházející z porušení zásady <HT TYPE="ITALIC">ne ultra petita</HT> s tím, že zdůraznil, že navzdory absenci návrhu v žalobě účastník řízení podpůrně navrhoval snížení výše pokuty uložené společně a nerozdílně jemu a jinému účastníkovi kartelové dohody a že smyslem důvodů tohoto účastníka bylo zejména odůvodnit takové snížení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>_ <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑679/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:606">EU:C:2013:606</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0103">103</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0107">107</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené mám za to, že námitky vznesené účastnicemi řízení podávajícími kasační opravný prostředek ve skutečnosti nevycházejí z porušení zásady <HT TYPE="ITALIC">ne ultra petita</HT> nebo z nesprávného vznesení důvodu bez návrhu. Každopádně se mi jeví, že uvedené námitky vyplývají z nesprávného výkladu napadeného rozsudku. Jak jsem již uvedl, argumenty předložené navrhovatelkami se týkají rozsahu pravomoci Tribunálu provést soudní přezkum v plné jurisdikci, který konstatováním, že navrhovatelky nesou odpovědnost za obě složky kartelové dohody, ve skutečnosti konstatoval, že došlo ke spornému protiprávnímu jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>I kdyby však bylo třeba mít za to, že námitky navrhovatelek vycházejí z porušení zásady <HT TYPE="ITALIC">ne ultra petita</HT>, stačilo by v tomto ohledu připomenout, že v prvním stupni to byly právě navrhovatelky, kdo předložil prohlášení V. C., aby prokázaly, že se neúčastnily mechanismů dohledu a náhrad. Navrhovatelky ve svých návrhových žádáních před Tribunálem navrhovaly zrušit sporné rozhodnutí v celém rozsahu. Podpůrně navrhovaly zrušit články 1, 2 a 3 sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jich týkají, jakož i podpůrně snížit pokutu uloženou jim v článku 2 sporného rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>_ Viz bod 87 napadeného rozsudku.</P></NOTE>. Pokud jde o návrhová žádání Komise, je nesporné, že v prvním stupni navrhovala žalobu zamítnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Jak jsem připomněl výše, Tribunál částečně zrušil sporné rozhodnutí a snížil pokutu uloženou Komisí. Na základě analýzy se nejeví, že by byl napadený rozsudek stižen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení týkajícím se porušení zásady <HT TYPE="ITALIC">ne ultra petita</HT>. V důsledku toho je třeba zamítnout první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku jako neopodstatněnou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>VI –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Soudní přezkum v plné jurisdikci a právo na spravedlivý proces</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Argumenty účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Ve druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že Tribunál porušil právo na spravedlivý proces (které zahrnuje zásadu rovnosti zbraní), právo na obhajobu a konkrétně zásadu kontradiktornosti, když v bodech 624 až 626 rozsudku dospěl k závěru, že mu v rámci výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci přísluší zohlednit prohlášení V. C. pro účely založení odpovědnosti navrhovatelek, vzhledem k jejich účasti na systému dohledu a povědomí o mechanismu náhrad.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Tribunál podle nich porušil právo na spravedlivý proces a zvláště zásadu rovnosti zbraní, jakož i právo na obhajobu včetně zásady kontradiktornosti, když navrhovatelkám před tím, než rozhodl, nesdělil přesně povahu a důvod této nové námitky v souladu s požadavky stanovenými článkem 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) podepsané v Římě dne <DATE ISO="19501104">4. listopadu 1950</DATE> a články 47 a 48 Listiny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Komise zpochybňuje argumenty účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek a zdůrazňuje, že důkazy V. C. o tom, že navrhovatelky věděly o existenci mechanismu náhrad, zmínily poprvé samy navrhovatelky. Bylo by tedy absurdní, že by se s nimi nemohly seznámit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>1. garantovaná v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑392/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:674">EU:T:2012:674</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Úvodní poznámky</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 6 odst. EÚLP je obecnou zásadou unijního práva zakotvenou nyní i v čl. 47 druhém pododstavci Listiny. Zásada účinné soudní ochrany obsažená v uvedeném články 47 má různé aspekty, k nimž patří zejména právo na obhajobu, zásada rovnosti zbraní a právo na přístup k soudům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Pokud jde o zásadu kontradiktornosti, je nesporné, že uvedená zásada je součástí práva na obhajobu. Uplatní se na jakékoli řízení, jež může vést k vydání rozhodnutí orgánu Společenství, jímž mohou být citelně dotčeny něčí zájmy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Irsko a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑89/08 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:742">EU:C:2009:742</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Zásada rovnosti zbraní, která je logickým následkem samotného pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>spravedlivý proces<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, implikuje povinnost nabídnout každému účastníku řízení přiměřenou možnost prezentovat svoji věc včetně důkazů za podmínek, které ho nestaví do jasně nevýhodnější situace oproti jeho protivníkovi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Otis a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑199/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:684">EU:C:2012:684</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tato zásada se uplatní v sankčních řízeních zahájených Komisí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>_ Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>LR AF 1998 v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑23/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2002:75">EU:T:2002:75</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0171">171</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Považuji za podstatné uvést, že v oblasti práva hospodářské soutěže <HT TYPE="ITALIC">je Komise povinna prokázat protiprávní jednání, která zjistila, a předložit důkazy, které mohou</HT> právně dostačujícím způsobem <HT TYPE="ITALIC">prokázat</HT> skutečnosti zakládající protiprávní jednání. Po navrhovateli se totiž v rámci soudního řízení požaduje, aby určil zpochybňované části napadeného rozhodnutí, zformuloval v tomto ohledu výtky a předložil důkazy, které mohou sestávat ze spolehlivých indicií, jejichž cílem je prokázat, že jeho výtky jsou opodstatněné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>KME Germany a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑272/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:810">EU:C:2011:810</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0104">104</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0106">106</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Posouzení zohlednění prohlášení V. C. Tribunálem z hlediska pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Z napadeného rozsudku vyplývá, že V. C. učinil prohlášení dne <DATE ISO="20071206">6. prosince 2007</DATE>, tedy po vydání sporného rozhodnutí, a že bylo přiloženo k žalobě podané k Tribunálu a navrhovatelky jej předložily před Tribunálem k založení do spisu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>_ Bod 293 napadeného rozsudku.</P></NOTE>. Komise se na toto prohlášení odvolávala ve svých písemných vyjádřeních<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>_ Body 293 a 612 napadeného rozsudku.</P></NOTE>. Tribunál považoval prohlášení ze přípustné. Účastnice podávající kasační opravný prostředek jej rovněž uplatnily zejména v rámci čtvrtého žalobního důvodu před Tribunálem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>_ Bod 320 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Připomínám, že respektování práva na obhajobu v oblasti hospodářské soutěže vyžaduje, aby dotyčný podnik mohl v průběhu správního řízení užitečně vyjádřit svůj názor ke skutečnosti a relevantnosti tvrzených skutečností a okolností, jakož i k dokumentům předloženým Komisí na podporu svého tvrzení o existenci porušení smlouvy o ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>_ Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Archer Daniels Midland v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑511/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:433">EU:C:2009:433</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0085">85</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Je to zejména právě oznámení námitek, které umožňuje podnikům, které jsou předmětem šetření, seznámit se s důkazy, kterými Komise disponuje, a využít práva na obhajobu s plnou účinností<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>_ Tamtéž (bod 86 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Jak přitom zdůrazňuje Komise, z judikatury vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>účastník řízení, který sám předložil dotčené skutkové okolnosti, může již z povahy věci při tomto předložení posoudit případnou relevanci těchto okolností pro vyřešení věci<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>1. garantovaná v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑392/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:674">EU:T:2012:674</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je nesporné, že Tribunál musí při výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, pokud jde o výši pokuty, vycházet z data, ke kterému vydává svůj rozsudek. Je tak třeba rozlišovat <HT TYPE="ITALIC">na straně jedné</HT> mezi tím, zda Tribunál zohlední dokumenty nebo dodatečné informace, které Komise neuvedla<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Shell Petroleum a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑343/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:478">EU:T:2012:478</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0176">176</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0220">220</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0232">232</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, nebo dokonce skutečnosti, o nichž v okamžiku přijetí rozhodnutí nevěděla, a <HT TYPE="ITALIC">na straně druhé</HT> tím, zda konstatuje protiprávní jednání a zohlední odpovědnost účastníků kartelové dohody, když toto Komise v rozhodnutí výslovně vyloučila nebo neprokázala.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Pokud jde totiž o zohlednění dodatečných skutečností, z judikatury vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Tribunál je v rámci své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci uznané článkem 261 SFEU a článkem 31 nařízení č. 1/2003 oprávněn posoudit přiměřenou povahu výše pokut na základě dodatečných údajů, které nejsou uvedeny v oznámení námitek nebo v rozhodnutí Komise<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>_ Tamtéž (bod 220).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Jak zdůraznil generální advokát M. Wathelet ve stanovisku k věci Telefónica a Telefónica de España v. Komise, Tribunál tedy musí sám od sebe zvážit, zda je pokuta vhodná a přiměřená, a je povinen sám od sebe konstatovat, že všechny skutečnosti relevantní pro účely výpočtu pokuty byly Komisí skutečně zohledněny, přičemž za tím účelem musí Tribunál rovněž mít možnost přezkoumat skutkový stav a okolnosti, které mu žalobkyně předloží<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>_ <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑295/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:619">EU:C:2013:619</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0129">129</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Za tímto účelem může Tribunál rovněž zohlednit skutečnosti, o nichž Komise při přijímání rozhodnutí nevěděla<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Arkema France a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑217/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:251">EU:T:2011:251</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0249">249</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0256">256</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) k zohlednění skutečnosti, že dotčený podnik nebyl kontrolován skupinou Total a že navýšení z titulu odrazujícího účinku již tedy nebylo odůvodněno.</P></NOTE>. Tribunál tak zohlednil skutečnosti, které nastaly po sporném rozhodnutí Komise, zejména pokud jde o finanční situaci podniku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Novácke chemické závody v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑352/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:673">EU:T:2012:673</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), pokud jde o prohlášení, podle kterého zaplacení pokuty nemá vliv na životaschopnost podniku, jakož i rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Reagens v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑30/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:253">EU:T:2014:253</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0305">305</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) ke skutečnostem týkajícím se finanční způsobilosti.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>To, že bylo prohlášení V. C. zohledněno, z tohoto pohledu neporušuje právo na obhajobu a zásadu kontradiktornosti, i když hodnota, kterou mu přiznává Tribunál, není jednoznačná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>_ Pokud jde ilustrativně o stanovení cen, z bodu 405 napadeného rozsudku vyplývá, že dotčené prohlášení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>každopádně není s to vyvrátit důkazy ze stejného či jiného období rozebírané výše, které Komise předložila stran účasti navrhovatelek na činnostech spočívajících v koordinaci cen<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>.</P></NOTE>. Vzhledem k tomu, že tento dokument následoval až za sporným rozhodnutím, nemůže vyvrátit důkazní prostředky předložené Komisí a je dále zohledněn za účelem založení odpovědnosti dotčených podniků. Nicméně vzhledem k výše citované judikatuře je podle mého názoru akceptovatelné, aby Tribunál prohlášení jako takové zohlednil v rámci úvah o sankci při výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>_ Kromě toho považuji za nutné připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že bez ohledu na skutečnost, že Tribunál účastníkům řízení nesdělil svůj záměr zohlednit dodatečné snížení, toto hledisko vyplývá z právního posouzení, které byl Tribunál oprávněn provést při výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, aniž by o tom účastníky uvědomoval před vyhlášením rozsudku (viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Alliance One International v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑679/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:606">EU:C:2013:606</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0110">110</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Situace v projednávané věci se podle mého názoru každopádně liší od situace ve věci, ve které byl vydán rozsudek Komise v. Edison<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>_ <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑446/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:798">EU:C:2013:798</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, kde Soudní dvůr potvrdil odůvodnění Tribunálu, podle něhož Komise zohlednila v rozhodnutí skutečnost, kterou neuvedla v oznámení námitek a k níž se společnost Edison SpA nemohla ve správním řízení vyjádřit. Tribunál tudíž oprávněně rozhodl, že tuto skutečnost nelze vůči uvedené společnosti uplatnit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>_ Soudní dvůr v rozsudku Komise v. Edison analogicky odkázal na rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Papierfabrik August Koehler a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑322/07 P, C‑327/07 P et C‑338/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:500">EU:C:2009:500</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Porušení zásady soudního přezkumu v plné jurisdikci a práva na obhajobu vyplývající z toho, že Tribunál založil odpovědnost navrhovatelek</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Problematiku formálního zohlednění prohlášení V. C. je nicméně třeba odlišovat od toho, jakým způsobem Tribunál uvedené prohlášení použil, tj. od důsledků, které s ním Tribunál spojuje, a účelu, k němuž jej použil. Z napadeného rozsudku sice vyplývá, že Tribunál toto prohlášení zohlednil za účelem posouzení pokuty, nicméně Tribunál tím založil odpovědnost navrhovatelek, aniž měly tyto možnost o tom diskutovat v rámci zásady kontradiktornosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Na rozdíl od Komise jsem toho názoru, že důsledky, které Tribunál vyvodil z tohoto dokumentu, nejsou pouhým faktem. Naopak je to zvláště důležité z pohledu práva na obhajobu. Jak uvedla generální advokátka J. Kokott ve věci Komise v. Alrosa, k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>překvapivému rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> Tribunálu může samozřejmě dojít nejen tehdy, když se opře o skutečnosti, které nebyly účastníkům řízení známy, ale také tehdy, když se při posuzování projednávané věci opře o skutečnosti, které sice byly účastníkům řízení známy, ale nebyly jako takové nikdy předmětem diskuse v rámci soudního řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>_ <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑441/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:555">EU:C:2009:555</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0151">151</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0152">152</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>V projednávané věci je přitom rozhodující právě to, Tribunál změnil kvalifikaci inkriminovaného jednání konstatovaného v rozhodnutí Komise, když přihlédl k prohlášení V. C.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Tribunál překročil meze soudního přezkumu v plné jurisdikci, když konstatoval, že došlo k jednání za účelem založení odpovědnosti navrhovatelek. Konstatoval tím totiž, že došlo k protiprávnímu jednání, které Komise neprokázala. Bod 621 napadeného rozsudku, v němž Tribunál podle všeho v rozporu se všemi výše uvedenými pravidly navrhuje, že by se dodatečné informace mohly týkat zjištění protiprávního jednání, jakož i bod 622 napadeného rozsudku z tohoto pohledu zřejmě zavdávají důvod ke zrušení napadeného rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Odůvodnění napadeného rozsudku navíc obsahuje zjevné rozpory. V bodě 614 Tribunál konstatuje, že mu nepřísluší nahrazovat nesprávné odůvodnění Komise zcela novým odůvodněním. V bodě 626 však zakládá odpovědnost navrhovatelek za obě složky protiprávního jednání.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Ve stejném sledu myšlenek Tribunál podle všeho uměle, a tudíž nesprávně, rozlišuje založení odpovědnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>pro účely pokuty<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> a založení odpovědnosti jako takové. Je přitom nesporné, že pokuta představuje sankci následující po založení odpovědnosti. Není-li založena, otázka výše pokuty nevznikne. Tribunál tedy nejprve rozebral protiprávní jednání konstatované Komisí na části, aby jej pak v rámci devátého žalobního důvodu přetvořil, čímž překročil meze své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Tribunál tím konečně podle mého názoru porušil i právo na obhajobu a zvláště zásadu kontradiktornosti, neboť účastníkům řízení nedal možnost diskutovat o odpovědnosti, jejíž vznik sám konstatoval.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci však má své meze. I když je pravomoc zrušit akt omezena na protiprávní jednání určené ve sporném rozhodnutí, pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci Tribunálu nesvěřuje pravomoc konstatovat existenci protiprávních jednání, která Komise ve sporném rozhodnutí neurčila<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>_ V tomto smyslu viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Tokai Carbon a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑71/03, T‑74/03, T‑87/03 a T‑91/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2005:220">EU:T:2005:220</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0370">370</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>V důsledku toho je třeba druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět. S ohledem na zásadní povahu takto zjištěného pochybení, musí být proto podle mého názoru napadený rozsudek zrušen.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>VII –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Ke zkreslení důkazních prostředků</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Vzhledem k povaze konstatovaného pochybení není podle mého názoru třeba se vyjadřovat ke třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku. Touto třetí částí se tedy budu zabývat jen podpůrně. V tomto ohledu uvádím, že účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že Tribunál tím, že konstatoval, že navrhovatelky nesou odpovědnost za obě složky protiprávního jednání, zkreslil v bodě 626 rozsudku důkazní prostředky a porušil zásadu presumpce neviny. Konstatování vychází z neúplné citace prohlášení V. C., ze kterého jasně vyplývá, že V. C. neměl povědomí o povaze mechanismu náhrad, který je předmětem rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Prohlášení V. C. dále vůbec neurčuje okamžik, od kterého měl povědomí o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>existenci určitého typu mechanismu náhrad<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>. Podle Komise však Tribunál nezkreslil důkazy obsažené v prohlášení V. C.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>V tomto ohledu musí být připomenuto, že namítá-li některý účastník řízení, že Tribunál zkreslil důkazní prostředky, musí podle čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU, čl. 51 prvního pododstavce statutu Soudního dvora a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora přesně určit důkazy, které měl Tribunál zkreslit a prokázat chyby v analýze, která podle jeho názoru vedla Tribunál k tomuto zkreslení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>_ Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Aalberts Industries a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑287/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:445">EU:C:2013:445</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>O takové zkreslení se jedná, pokud se posouzení existujících důkazů jeví zjevně nesprávné, aniž byly použity nové důkazy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>_ Rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>PKK a KNK v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑229/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:32">EU:C:2007:32</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Lafarge v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑413/08 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:346">EU:C:2010:346</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Navrhovatelky však v této třetí částí druhého důvodu kasačního opravného prostředku podle mého názoru navrhují výklad, který se liší od výkladu prohlášení V. C. podaného Tribunálem. Argumenty uplatněné v projednávané věci nicméně neumožňují dospět k závěru, že by Tribunál zjevně překročil meze přiměřenosti posouzení uvedených důkazních prostředků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>_ Obdobně viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Activision Blizzard Germany v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑260/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:62">EU:C:2011:62</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek musí být třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako neopodstatněná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="13"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>VIII –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K vrácení věci zpět Tribunálu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Uvádím, že navrhovatelky v rámci svého kasačního opravného prostředku navrhují, aby byly články 1, 2 a 3 sporného rozhodnutí zrušeny v rozsahu, v němž se jich týkají, nebo aby jim byla snížena pokuta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora platí, že pokud je kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr může v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu sám vydat konečné rozhodnutí, pokud to soudní řízení dovoluje. Vzhledem k povaze pochybení, kterého se dopustil Tribunál, se mi jeví, že to řízení v projednávané věci nedovoluje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>_ Konkrétně na rozdíl od věci Komise v. Verhuizingen Coppens viz stanovisko generální advokátky J. Kokott v této věci (<REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑441/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:317">EU:C:2012:317</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jsem především toho názoru, že účastnice řízení neměly dostatečnou možnost předložit před Tribunálem své stanovisko k důsledkům, které je třeba vyvodit z prohlášení V. C. v rámci výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci ze strany Tribunálu. Navrhuji proto, aby Soudní dvůr vrátil věc zpět Tribunálu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IX –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Z těchto důvodů, aniž je dotčeno zkoumání dalších důvodů kasačního opravného prostředku, proto navrhuji, aby Soudní dvůr vyhověl druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, což musí podle mého názoru vést ke zrušení rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Galp Energía España a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑462/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:459">EU:T:2013:459</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), jakož i k vrácení věci zpět Tribunálu. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>