<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="ECRCJ2006CSA.0800760501.case.xml"><NO.CASE>C-108/05</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62005C0108</NO.CELEX><NO.SEQ>0014.0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>7607</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>7623</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>17</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><LEFT>STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY E. SHARPSTON — VĚC C-108/05</LEFT><RIGHT>BOVEMIJ VERZEKERINGEN</RIGHT></CURR.TITLE><CONTENTS.CONCLUSION><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Eleanor Sharpston</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20060330">30. března 2006</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>V projednávané věci Bovemij Verzekeringen NV (dále jen <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>Bovemij<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/>) podala u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu přihlášku označení EUROPOLIS jako slovní ochranné známky pro některé třídy služeb. Projednávaná věc se týká zejména podmínek, za kterých může označení získat rozlišovací způsobilost v důsledku užívání ve smyslu čl. 3 odst. 3 směrnice o ochranných známkách<NOTE NOTE.ID="E0002" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>První směrnice Rady 89/104/EHS ze dne <DATE ISO="19881221">21. prosince 1988</DATE>, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="040" DATE.PUB="1989" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. L 40, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd., 17/01, s. 92, dále jen <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>směrnice o ochranných známkách<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/>).</P></NOTE>.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Použitelná právní úprava Společenství</P></TI></TITLE><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Článek 1 směrnice o ochranných známkách vymezuje působnost směrnice v tom směru, že se vztahuje na všechny ochranné známky pro zboží nebo služby, které byly a) zapsány nebo přihlášeny v jednom z členských států nebo b) u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu nebo (c) jsou předmětem mezinárodní přihlášky s účinky pro členský stát.</TXT></NP><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>Do rejstříku nebudou zapsány a jsou-li zapsány, budou prohlášeny neplatnými:</P><P>[...]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství,<?PAGE NO="I-7608"?> účelu, hodnoty, zeměpisného původu [...] nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých a zavedených obchodních zvyklostech;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 3 první věta stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>Přihláška ochranné známky nebude zamítnuta nebo v případě, že je ochranná známka zapsána, nebude prohlášena za neplatnou podle odst. 1 písm. b), c) nebo d), pokud před podáním přihlášky a v důsledku užívání získala rozlišovací způsobilost<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Pro usnadnění budu formulovat podmínku uvedenou v či. 3 odst. 3 tak, že ochranná známka musí získat <QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>rozlišovací způsobilost užíváním<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Nařízení č. 40/94<NOTE NOTE.ID="E0003" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne <DATE ISO="19931220">20. prosince 1993</DATE> o ochranné známce Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="011" DATE.PUB="1994" PAGE.FIRST="1">Oř. vést 1994, L 11, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) (dále jen <QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>nařízení o ochranné známce Společenství<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/>).</P></NOTE> upravuje ochrannou známku Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 7 odst. 1 písm. b) až d) nařízení o ochranné známce Společenství má stejné znění jako čl. 3 odst. 1 písm. b) až d) směrnice o ochranných známkách.</TXT></NP><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 7 odst. 2 stanoví, že čl. 7 odst. 1 se použije, i když důvody k zamítnutí existují jen v části Společenství. Článek 3 směrnice o ochranných známkách obdobné ustanovení neobsahuje.</TXT></NP><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 7 odst 3, který opakuje či. 3 odst. 3 směrnice, stanoví, že přihláška nebude zamítnuta podle čl. 7 odst. 1, pokud ochranná známka získala užíváním ve vztahu k výrobkům nebo službám, pro které je požadován její zápis do rejstříku, rozlišovací způsobilost</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-7609"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Použitelné právní předpisy Beneluxu</P></TI></TITLE><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>Podle jednotného zákona Beneluxu o ochranných známkách se přihlášky ochranných známek v Beneluxu podávají u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu (dále jen <QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>ÚOZB<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/>). V případě zápisu ochranné známky platí taková ochranná známka na celém území Beneluxu.</TXT></NP><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 6a odst. 1 písm. a) jednotného zákona Beneluxu o ochranných známkách<NOTE NOTE.ID="E0004" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Podle předkládacího rozhodnutí bylo znění čl. 3 odst 1 písm. a) až d) směrnice o ochranných známkách začleněno do verze čl. 6a odst. 1 jednotného zákona Beneluxu o ochranných známkách, která vstoupila v platnost v roce 2004 po novelizaci prostřednictvím protokolu, kterým se upravuje jednotný zákon o ochranných známkách, ze dne <DATE ISO="20011211">11. prosince 2001</DATE> (dále jen <QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>protokol z roku 2001<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/>). Předkládající soud má však za to, že mezi uvedenou verzí a verzí předcházející není žádný podstatný rozdíl.</P></NOTE> stanoví, že přihláška bude zamítnuta, pokud přihlašované označení není ochrannou známkou ve smyslu článku 1 <QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>zejména v důsledku nedostatku rozlišovací způsobilosti dle ustanovení článku 6d část B odst. 2 Pařížské úmluvy<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>Uvedený článek Pařížské úmluvy o ochraně průmyslového vlastnictví v pasáži, která je relevantní, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ALPHA"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>B.</NO.P><TXT>Ochranné známky, o kterých jedná tento článek, mohou být odmítnuty k zápisu nebo zrušeny jen v těchto případech:</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>jestliže nemají rozlišovací způsobilost nebo jsou-li [tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu zboží] nebo doby výroby, nebo se staly obvyklými v obecné mluvě nebo v loajálních a stálých obchodních zvyklostech země, kde je požadována ochrana.<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>V rozhodné době nebyl sice čl. 3 odst. 3 směrnice o ochranných známkách proveden do jednotného zákona Beneluxu o ochranných známkách, při posuzování ochranných známek Beneluxu však již byla patrně uplatňována koncepce získání rozlišovací způsobilosti užíváním<NOTE NOTE.ID="E0005" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Protokolem z roku 2001 byl následně do jednotného zákona Beneluxu o ochranných známkách doplněn nový článek 14b, který stanoví: <QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>Soud může určit, že zapsaná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost v důsledku svého užívání<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/>. Článek 14b vstoupil v platnost dnem <DATE ISO="20040101">1. ledna 2004</DATE>.</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-7610"?><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>V průběhu řízení bylo zjištěno, že relevantní je v tomto směru rovněž čl. 13C odst. 1 jednotného zákona Beneluxu o ochranných známkách (ačkoli není v předkládacím rozhodnutí uveden). Uvedený článek stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>Výhradní právo na ochrannou známku vyjádřenou v jednom z vnitrostátních nebo regionálních jazyků na území Beneluxu se vztahuje bez dalšího i na jeho překlad do jiného takového jazyka<NOTE NOTE.ID="E0006" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20040212">12. února 2004</DATE>, Koninklijke KPN Nederland (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-363/99" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-1619">C-363/99, Recueil, s. I-1619, bod 13</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Spor v původním řízení a předběžné otázky</P></TI></TITLE><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>V květnu 1997 Bovemij podala přihlášku označení EUROPOLIS jako slovní ochranné známky pro následující třídy služeb: pojištění, finanční záležitosti, peněžní záležitosti, makléřství a operace s nemovitostmi, doprava, balení a skladování zboží a organizace cest.</TXT></NP><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>V říjnu 1997 ÚOZB oznámil Bovemij své prozatímní zamítnutí zapsat přihlášku z důvodu, že označení EUROPOLIS postrádá vlastní rozlišovací způsobilost</TXT></NP><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>V dubnu 1998 Bovemij podala stížnost proti tomuto prozatímnímu zamítnutí zápisu přihlášky z důvodu, že dotčené označení bylo v hospodářských kruzích právoplatně užíváno jako ochranná známka od roku 1988 Europolis BV, dceřinou společností Bovemij.</TXT></NP><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>V květnu 1998 ÚOZB uvedl, že ve stížnosti Bovemij nevidí žádný důvod ke změně svého prozatímního zamítnutí a oznámil Bovemij své rozhodnutí obsahující <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>konečné zamítnutí<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/> zápisu označení.</TXT></NP><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>Bovemij podala u Gerechtshof te 's-Gravenhage (odvolací soud v Haagu) (Nizozemsko) odvolání směřující k tomu, aby bylo ÚOZB nařízeno zapsat přihlašované označení z důvodu, že označení EUROPOLIS má samo o sobě rozlišovací způsobilost, a podpůrně z důvodu, že bylo uznáno jako ochranná známka před datem podání přihlášky.</TXT></NP><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>Gerechtshof usoudil, že označení EUROPOLIS sestává výlučně z označení a údajů, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení vlastností služeb a že samo o sobě postrádá jakoukoliv rozlišovací způsobilost.</TXT></NP><?PAGE NO="I-7611"?><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>Pokud jde o získanou rozlišovací způsobilost, Gerechtshof konstatoval, že se účastníci neshodli ohledně podmínek, za kterých může označení získat rozlišovací způsobilost užíváním. ÚOZB argumentoval, že je nezbytné, aby označení bylo v důsledku svého užívání vnímáno relevantní veřejností jako ochranná známka na celém území Beneluxu, a tedy v každé ze tří zemí Beneluxu. Bovemij uplatňoval, že jsou-li splněny ostatní podmínky, postačí, aby takové označení bylo vnímáno relevantní veřejností jako ochranná známka ve značné části území Beneluxu, v projednávaném případě tedy pouze v Nizozemsku.</TXT></NP><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>Gerechtshof proto předložil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky<NOTE NOTE.ID="E0007" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>V předkládacím rozhodnuti je otázka označená jako <QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>první otázka<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/> zvláštní otázkou předloženou vnitrostátním soudem Soudnímu dvoru Beneluxu. Druhou až čtvrtou otázku v předkládacím rozhodnutí jsem tedy označila jako první až třetí otázku a toto označení budu nadále používat ve zbývající části tohoto stanoviska.</P></NOTE></TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>Je třeba čl. 3 odst. 3 směrnice o ochranných známkách vykládat tak, že pro získání rozlišovací způsobilosti užíváním (v projednávaném případě ochranné známky Beneluxu) ve smyslu tohoto odstavce je nezbytné, aby bylo označení před datem podání přihlášky vnímáno relevantní veřejností jako ochranná známka na celém území Beneluxu, a tedy v Belgii, Lucembursku a Nizozemsku?</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>V případě záporné odpovědi na první otázku:</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je splněna podmínka stanovená v či. 3 odst. 3 směrnice o ochranných známkách pro zápis ve smyslu tohoto odstavce, jeli označení v důsledku svého užívání vnímáno relevantní veřejností jako ochranná známka ve značné části území Beneluxu, a může se tato značná část omezit například na Nizozemsko?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Musí být při posuzování rozlišovací způsobilosti - získané užíváním ve smyslu čl. 3 odst. 3 směrnice o ochranných známkách - označení, které sestává z jednoho nebo více slov úředního jazyka na území jednoho z členských států (nebo jako v projednávaném případě na území Beneluxu), zohledněny jazykové regiony, které na tomto území existují?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Postačuje pro zápis označení jako ochranné známky, jsou-li splněny ostatní podmínky zápisu, aby bylo označení vnímáno relevantní veřejností<?PAGE NO="I-7612"?> jako ochranná známka ve značné části jazykového regionu členského státu (nebo jako v projednávaném případě ve značné části území Beneluxu), ve které je tento jazyk úředním jazykem?</TXT></NP></ITEM></LIST></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily Bovemij, ÚOZB, Komise a Nizozemsko. Účastníci řízení a Komise byli zastoupeni na jednání. Vláda Spojeného království předložila vyjádření pouze na jednání.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Posouzeni právních otázek</P></TI></TITLE><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Předběžné otázky lze rozdělit do dvou skupin. Podstatou prvních dvou otázek předkládajícího soudu je, zda musí být při posouzení, zda označení získalo rozlišovací způsobilost užíváním ve smyslu či. 3 odst 3 směrnice o ochranných známkách, zohledněno vnímání ze strany relevantní veřejnosti na celém území Beneluxu (první otázka) nebo pouze ve značné části území Beneluxu (druhá otázka). Uvedené otázky se týkají ochranných známek obecně. Předkládající soud dále nastolil dvě otázky týkající se konkrétně slovních ochranných známek<NOTE NOTE.ID="E0008" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Ve třetí předběžné otázce.</P></NOTE>. Podstatou dotčených otázek je význam jazykových komunit při posouzení rozlišovací způsobilosti získané užíváním podle či. 3 odst. 3. Vzhledem k předmětu řízení před předkládajícím soudem mám za to, že je namístě odpovědět na všechny otázky s ohledem na slovní ochranné známky.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Úvodní poznámky</P></TI></TITLE><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>Je namístě nejprve přezkoumat tři dílčí otázky. Zaprvé, jaké je postavení slovních ochranných známek v systému směrnice a jak jsou takové ochranné známky posuzovány Soudním dvorem? Zadruhé, na jakém základě Soudní dvůr určuje, zda ochranná známka (a přesněji slovní ochranná známka) <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>postrádá rozlišovací způsobilost<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/> [čl. 3 odst 1 písm. b)] nebo je popisná [čl. 3 odst 1 písm. c)]? Zatřeli, jak Soudní dvůr postupuje při posouzení <QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>rozlišovací způsobilosti v důsledku užívání<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/> pro účely čl. 3 odst 3? Na základě odpovědí na tyto otázky bude poté rozbor jednotlivých předběžných otázek poměrně stručný.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-7613"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Slovní ochranné známky</P></TI></TITLE><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 písm. b) směrnice o ochranných známkách zakazuje zapsat <QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 písm. c) zakazuje zapsat <QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu [...] zboží nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>V rámci směrnice o ochranných známkách mohou být slova používána dvěma způsoby. Zaprvé, slovo nebo kombinace slov mohou sloužit k označení některých vlastností výrobku. Slova používaná za tímto účelem nelze zapsat s ohledem na či. 3 odst. 1 písm. c). Podle judikatury Soudního dvora taková slova rovněž nutně postrádají rozlišovací způsobilost ve vztahu k dotčenému výrobku ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b)<NOTE NOTE.ID="E0009" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz, například, výše uvedený rozsudek Koninklijke KPN Nederland (bod 86) a rozsudek ze dne <DATE ISO="20040212">12. února 2004</DATE>, Campina Melkunie (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-265/00" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-1699">C-265/00, Recueil, s. I-1699, bod 19</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Zadruhé, slovo nebo kombinace slov mohou <HT TYPE="ITALIC">identifikovat</HT> výrobek (bez ohledu na to, zda jej rovněž popisují, či nikoli). Taková slovní ochranná známka může být zapsána, neboť se na ni nevztahuje či. 3 odst. 1 písm. b) ani čl. 3 odst. 1 písm. c).</TXT></NP><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>Podle judikatury článek 3 odst. 1 písm. c) sleduje konkrétní cíl obecného zájmu, jmenovitě aby všechna označení nebo údaje, jež mohou sloužit k určení vlastností zboží nebo služeb, pro něž je zápis ochranné známky požadován, mohla být všemi volně používána<NOTE NOTE.ID="E0010" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Výše uvedený rozsudek Campina Melkunie (bod 35); viz rovněž rozsudky ze dne <DATE ISO="19990504">4. května 1999</DATE>, Windsurfing Chiemsee (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-108/97+C-109/97" YEAR="1999" PAGE.ECR="I-2779">C-108/97 a C-109/97, Recueil, s. I-2779, bod 25</REF.DOC.ECR>) a ze dne <DATE ISO="20030506">6. května 2003</DATE>, Libertel (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-104/01" YEAR="2003" PAGE.ECR="I-3793">C-104/01, Recueil, s. I-3793, bod 52</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Obecný zájem spočívající v nepřipuštění zápisu a ochrany popisné kombinace slov jako ochranné známky je zjevný. Takový zápis brání ostatním podnikům (a tedy případným konkurentům) používat k popisu svých výrobků pojmy, jež jsou jasné pro spotřebitele<NOTE NOTE.ID="E0011" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20030408">8. dubna 2003</DATE>, Lindě a další (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-53/01—C-55/01" YEAR="2003" PAGE.ECR="I-3161">C-53/01, C-55/01, Recueil, s. I-3161, body 73 a 74</REF.DOC.ECR>) a výše uvedený rozsudek Campina Melkunie (bod 36).</P></NOTE>, čímž jsou tyto podniky znevýhodněny v hospodářské soutěži. To by bylo v přímém rozporu s účelem směrnice o ochranných známkách, která<?PAGE NO="I-7614"?> zavádí částečnou harmonizaci směrující k odstranění <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>rozdílů, které mohou bránit volnému pohybu zboží a služeb a mohou narušovat podmínky soutěže v rámci společného trhu<NOTE NOTE.ID="E0012" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>První bod odůvodnění.</P></NOTE>.<QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/></TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Rozbor z hlediska čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo čl. 3 odst. 1 písm. c)</P></TI></TITLE><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>Při zkoumání z hlediska či. 3 odst. 1 písm. b), respektive čl. 3 odst. 1 písm. c), zda ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost nebo zda je popisem zboží nebo služeb, pro které je zápis požadován<NOTE NOTE.ID="E0013" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Vzhledem k obecnému zájmu na zákazu zápisu popisných slov nebo kombinací slov není zřejmé překvapující, že Soudní dvůr patrné obecně nerozlisuje mezi čl. 3 odst 1 písm. b) a čl. 3 odst 1 písm. c). Ve výše uvedeném rozsudku Koninklijke KPN Nederland tak byla rozlišovací způsobilost posouzena podle čl 3 odst 1 písm. b) (viz, například, body 29 až 35), zatímco zkoumání obecného zájmu bylo provedeno v rámci čl. 3 odst 1 písm. c) (viz body 53 až 58). V rámci odpovídajících ustanovení nařízení o ochranné známce Společenství je pojetí Soudního dvora méně zjevné. Viz stanovisko generálního advokáta Jacobse přednesené k věci OHIM v. Wrigley (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-191/01 P" YEAR="2003" PAGE.ECR="I-12447">C-191/01 P, Recueil, s. I-12447, body 51 a 53 a uvedená judikatura</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, je rozhodující vnímání dotčené ochranné známky <QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>zúčastněnými kruhy<QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/>. Zúčastněné kruhy jsou vymezeny jako pojem odpovídající osobám <QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201E"/>v obchodním styku a mezi průměrnými spotřebiteli dotčeného zboží nebo služeb, kteří jsou běžně informováni a přiměřeně pozorní<NOTE NOTE.ID="E0014" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Výše uvedené rozsudky Windsurfing Chiemsee, bod 29, a Koninklijke KPN Nederland, bod 75.</P></NOTE>.<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="201C"/></TXT></NP><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Soudní dvůr konstatoval, že pokud z důvodu jazykových, kulturních, sociálních a hospodářských odlišností mezi členskými státy postrádá ochranná známka rozlišovací způsobilost nebo je popisem dotyčných výrobků či služeb v některém členském státe, v jiném členském státě může být situace odlišná<NOTE NOTE.ID="E0015" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20060309">9. března 2006</DATE>, Matratzen Concord (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-421/04" YEAR="2006" PAGE.ECR="I-2303">C-421/04, Sb. rozh. s. I-2303, bod 25</REF.DOC.ECR>), ve kterém Soudní dvůr odkázal přiměřeně na rozsudek ze dne <DATE ISO="19961126">26. listopadu 1996</DATE>, Graffione (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-313/94" YEAR="1996" PAGE.ECR="I-6039">C-313/94, Recueil, s. I-6039, bod 22</REF.DOC.ECR>). Věc Graffíone se týkala posouzení klamavého charakteru ochranné známky s ohledem na čl. 12 odst 2 písm. b) směrnice. V této souvislosti je účinek jazykových, kulturních a sociálních odlišností mezi členskými státy zkoumán ve stanovisku generálního advokáta jacobse předneseném k věci Graffione, bod 10, a ve stanovisku generálního advokáta Gulmanna předneseném k věci Verband Sozialer Wettbewerb, zvané <QUOT.START ID="QS0022" REF.END="QE0022" CODE="201E"/>Clinique<QUOT.END ID="QE0022" REF.START="QS0022" CODE="201C"/> (rozsudek ze dne <DATE ISO="19940202">2. února 1994</DATE>, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-315/92" YEAR="1994" PAGE.ECR="I-317">C-315/92, Recueil, s. I-317, bod 18</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a taková ochranná známka tedy může být právoplatně v posledně jmenovaném členském státě zapsána. Soudní dvůr navíc nedávno konstatoval, že čl. 3 odst. 1 písm. b) a čl. 3 odst 1 písm. c) směrnice o ochranných známkách nebrání zápisu v některém členském státě označení tvořeného slovem nebo slovy převzatými z jazyka jiného členského státu, ve kterém taková slova postrádají rozlišovací způsobilost, ledaže by byly zúčastněné kruhy v členském státě, ve kterém je zápis požadován, schopny<?PAGE NO="I-7615"?> identifikovat význam tohoto slova nebo slov<NOTE NOTE.ID="E0016" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Výše uvedený rozsudek ze dne <DATE ISO="20060309">9. března 2006</DATE>, bod 26. Viz rovněž stanovisko generálního advokáta Jacobse přednesené v uvedené věci, body 46, 47 a 50.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Jinak řečeno, slova, jež obsahují určitý význam v tom směru, že popisují zboží nebo služby, nemohou být zapsána jako ochranné známky; pokud však takový význam neobsahují v důsledku jazykových odlišností, nemohou plnit popisnou funkci. Článek 3 odst. 1 tedy nebrání jejich zápisu.</TXT></NP><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Při zkoumání z hlediska čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo čl. 3 odst. 1 písm. c) tedy musí být zohledněna jazyková schopnost zúčastněných kruhů určit význam označení tvořeného slovem nebo slovy.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Článek 3 odst. 3</P></TI></TITLE><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>Pro určení, zda ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním pro účely či. 3 odst. 3, musí příslušný orgán provést celkové posouzení skutečností prokazujících, že ochranná známka získala schopnost identifikovat dotčený výrobek jako výrobek pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit takový výrobek od výrobků (nebo služeb) jiných podniků<NOTE NOTE.ID="E0017" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz výše uvedené rozsudky Windsurfing Chiemsee, bod 49, a Libertel, bod 67. Body 62 až 67 rozsudku Libertel obsahují promyšlený a užitečný rozbor funkce ochranné známky, vymezení relevantní veřejnosti a jejího vnímání ochranné známky a způsobu vzniku rozlišovací způsobilosti v důsledku užívání.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>V rozsudku Windsurfing Chiemsee Soudní dvůr konstatoval, že při posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky podle či. 3 odst. 3 mohou být zohledněny následující faktory: tržní podíl odpovídající ochranné známce; intenzita, zeměpisné rozšíření a doba používání ochranné známky, částka investovaná podnikem do propagace ochranné známky; podíl zúčastněných kruhů, které v důsledku ochranné známky identifikují zboží (nebo služby) jako zboží pocházející od určitého podniku; a vyjádření obchodních a průmyslových komor nebo jiných obchodních a profesních sdružení<NOTE NOTE.ID="E0018" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Výše uvedený rozsudek Windsurfing Chiemsee, bod 51.</P></NOTE>. Uvedené faktory se týkají a) užívání ochranné známky a b) otázky, zda užívání umožňuje příslušným hospodářským subjektům a spotřebitelům identifikovat zboží nebo<?PAGE NO="I-7616"?> služby jako zboží nebo služby pocházející od určitého podniku.</TXT></NP><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>Při takovém celkovém posouzení, zda ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním, je třeba zohledňovat, zda zúčastněné kruhy nebo alespoň jejich značná část identifikují zboží (nebo služby) jako zboží (nebo služby) pocházející od určitého podniku díky této ochranné známce<NOTE NOTE.ID="E0019" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Výše uvedený rozsudek Windsurfing Chiemsee (bod 52). Toto kritérium bylo později důsledně uplatňováno. Viz, například, rozsudek ze dne <DATE ISO="20020618">18. června 2002</DATE>, Philips (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-299/99" YEAR="2002" PAGE.ECR="I-5475">C-299/99, Recueil, s.J-5475, bod 61 a následující</REF.DOC.ECR>). Mám za to, že pojem <QUOT.START ID="QS0023" REF.END="QE0023" CODE="201E"/>značná<QUOT.END ID="QE0023" REF.START="QS0023" CODE="201C"/> část nemusí nutně znamenat většinu zúčastněných kruhů, nicméně jejich podstatnou část</P></NOTE>. Je třeba přihlížet k předpokládanému vnímání dotyčné kategorie zboží nebo služeb ze strany průměrného spotřebitele, běžně informovaného a přiměřené pozorného<NOTE NOTE.ID="E0020" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Výše uvedený rozsudek Philips, bod 63.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>Uvedené požadavky na použití či. 3 odst. 3 odrážejí úvahy Soudního dvora, pokud jde o zkoumání podle či. 3 odst. 1 písm. b) nebo či. 3 odst. 1 písm. c). To je logické. Pokud nelze ochrannou známku na první pohled zapsat proto, že zúčastněné kruhy, které mají k dispozici přiměřené informace a přiměřenou schopnost úsudku, by takovou ochrannou známku vnímaly v tom směru, že sama o sobě postrádá rozlišovací způsobilost nebo je popisná, je namístě položit si otázku, zda se takové vnímání ze strany zúčastněných kruhů změnilo v důsledku získání rozlišovací způsobilosti takové ochranné známky jejím užíváním<NOTE NOTE.ID="E0021" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>V této souvislostí je namístě považovat strukturu či. 3 odst 1 a či. 3 odst 3 směrnice o ochranných známkách, na straně jedné, za obdobnou struktuře či. 7 odst 1 a či. 7 odst 3 nařízení o ochranné známce Společenství, na straně druhé. Vzhledem k tomu, že logická struktura je stejná, lze v této souvislosti použít rozsudek Soudu ze dne <DATE ISO="20000330">30. března 2000</DATE> ve věci Ford Motor v. OHIM (OPTIONS) (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="T-91/99" YEAR="2000" PAGE.ECR="II-1925">T-91/99, Recueil, s. II-1925, bod 27</REF.DOC.ECR>). To však podle mého názoru neznamená, že by bylo rovněž namístě uplatnit v rámci směrnice o ochranných známkách i územní odůvodnění nařízení o ochranné známce Společenství podané Soudem v rozsudku Ford (viz bod 44 níže).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Mají jazykové schopnosti zúčastněných kruhů (které, narozdíl od faktorů uvedených v rozsudku Windsurfing Chiemsee, nesouvisejí se skutečným užíváním slovní ochranné známky nebo její identifikací s výrobkem) význam pro posouzení získání rozlišovací způsobilosti užíváním? To závisí na tom, zda použitá slova byla od počátku vnímána jako popisná, či nikoli. Pokud zúčastněné kruhy nedovozují z dotčených slov určitý význam, či. 3 odst 1 zápisu nebrání. Není proto nutné posoudit, zda došlo k získání rozlišovací způsobilosti užíváním pro účely či. 3 odst. 3. Pokud skutečnost, že slova obvykle mají pro zúčastněné kruhy popisný význam, představuje překážku pro zápis, je potom namístě<?PAGE NO="I-7617"?> přezkoumat, zda pro takové kruhy nicméně slovní ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním, a je tedy možné ji zapsat podle čl. 3 odst. 3.</TXT></NP><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Mám za to, že takový přístup vyplývá ze struktury článku 3. Článek 3 odst. 3 omezuje důvody pro zamítnutí zápisu uvedené v či. 3 odst. 1 písm. b), c) a d). Je použitelný pouze v případech, kdy byl prokázán nedostatek rozlišovací způsobilosti podle čl. 3 odst. 1. Je tedy namístě jej použít, pokud je použitelný, na základě stejných parametrů, jaké byly uplatněny při původním určení nedostatku rozlišovací způsobilosti.</TXT></NP><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>Na základě výše uvedených úvah se nyní zaměřím na konkrétní otázky předložené vnitrostátním soudem.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>První a druhá otázka: územní rozsah posouzení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>Podstatou těchto dvou otázek je, zda je namístě zohledňovat zúčastněné kruhy v části území Beneluxu nebo na celém jeho území.</TXT></NP><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>V rozsudku General Motors<NOTE NOTE.ID="E0022" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19990914">14. září 1999</DATE>, General Motors (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-375/97" YEAR="1999" PAGE.ECR="I-5421">C-375/97, Recueil, s. I-5421, bod 29</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr uvedl, že při použití čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách<NOTE NOTE.ID="E0023" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 5 odst. 2 stanoví:</P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0024" REF.END="QE0024" CODE="201E"/>Každý členský stát může [...] stanovit, že majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby užívaly v obchodním styku označení totožné s ochrannou známkou nebo jí podobné pro zboží nebo služby, které nejsou podobné těm, pro něž byla ochranná známka zapsána, jestliže tato ochranná známka získala v členském státě dobré jméno a užívání takového označení bez řádného důvodu by protiprávně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo z dobrého jména ochranné známky nebo jim působilo újmu.<QUOT.END ID="QE0024" REF.START="QS0024" CODE="201C"/></P></QUOT.S></NOTE> je namístě považovat území Beneluxu za území členského státu. Dále konstatoval, že pro účely čl. 5 odst. 2 postačuje, aby ochranná známka Beneluxu měla dobré jméno ve značné části území Beneluxu, které může být částí území jednoho ze států Beneluxu<NOTE NOTE.ID="E0024" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tamtéž.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>Úvahy týkající se působnosti směrnice v kontextu či. 5 odst. 2 musí rovněž platit pro článek 3 uvedené směrnice. Nemělo by žádný smysl dovozovat, že k tomu, aby se majitel ochranné známky mohl dovolávat či. 5 odst. 2, postačuje, aby ochranná známka<?PAGE NO="I-7618"?> měla dobré jméno ve značné části území Beneluxu, které může být částí jednoho ze států Beneluxu, a přitom zároveň pro vlastní zápis takové ochranné známky vyžadovat, aby ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním na celém území Beneluxu.</TXT></NP><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>Stanovisko ÚOZB, tedy že označení musí být vnímáno jako ochranná známka na celém území Beneluxu, aby jej bylo možno zapsat, vychází z rozsudku Ford<NOTE NOTE.ID="E0025" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Uvedeno výše.</P></NOTE>. Otázkou v uvedené věci bylo, zda ochranná známka získala dostatečnou rozlišovací způsobilost užíváním, aby bylo možno ji zapsat jako ochrannou známku Společenství podle čl. 7 odst. 3 nařízení o ochranné známce Společenství. Mám za to, že důvody pro územní rozsah posouzení uplatněné ve věci Ford nejsou vhodné z hlediska určení, zda národní ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním podle směrnice o ochranných známkách.</TXT></NP><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>Ochranná známka Společenství a národní ochranné známky jsou ve své podstatě odlišné. Pokud má být ochranná známka uznávána na celém území Společenství za podmínek stanovených v nařízení o ochranné známce Společenství, je namístě požadovat, aby majitel ochranné známky prokázal rozlišovací způsobilost získanou užíváním v rámci rozsáhlejší zeměpisné oblasti. Ochranná známka Společenství má jednotnou povahu na celém území Společenství<NOTE NOTE.ID="E0026" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz čl. 1 odst 2 nařízení o ochranné známce Společenství.</P></NOTE>. Zápisem národní ochranné známky vznikají odpovídající práva na celém území dotčeného členského státu<NOTE NOTE.ID="E0027" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nebo, pokud jde o ochrannou známku Beneluxu, na celém území Belgie, Lucemburska a Nizozemska.</P></NOTE>. V této souvislosti je důležité, že čl. 7 odst 2 nařízení o ochranné známce Společenství stanoví, že čl. 7 odst 1 se použije, i když důvody k zamítnutí existují jen v části Společenství. Článek 3 směrnice o ochranných známkách však obdobné ustanovení neobsahuje. Vzhledem k tomu, že ochranná známka Společenství je jednotnou ochrannou známkou, která je účinná na celém území Společenství, je namístě uplatnit podmínku stanovenou v čl. 7 odst. 2. Taková známka nesmí být zapsána, pokud v jakékoli části Společenství existují důvody pro zamítnutí zápisu. Tyto úvahy však neplatí pro zápis národních ochranných známek harmonizovaných směrnicí o ochranných známkách.</TXT></NP><NP><NO.P>46.</NO.P><TXT>Oba dotčené předpisy se navíc týkají odlišných situací. Ačkoli je cílem obou předpisů podpořit vytvoření a fungování vnitřního trhu<NOTE NOTE.ID="E0028" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz první bod odůvodnění obou předpisů.</P></NOTE>, směrnice o ochranných známkách tak činí v omezenějším rozsahu<?PAGE NO="I-7619"?> zavedením částečné harmonizace vnitrostátních právních předpisů o ochranných známkách. Nařízení o ochranné známce Společenství naopak vytváří nový druh práva k duševnímu vlastnictví, tedy ochrannou známku Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>47.</NO.P><TXT>Konečně, v rozsudku General Motors Soudní dvůr rozhodl o výkladu čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách při vědomí, že v rámci systému zápisu ochranných známek v Beneluxu není zápis na vnitrostátní úrovni (nebo na úrovni nižší, než je Benelux) možný<NOTE NOTE.ID="E0029" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Skutečnost, že ochranná známka Beneluxu je <QUOT.START ID="QS0025" REF.END="QE0025" CODE="201E"/>jednotnou<QUOT.END ID="QE0025" REF.START="QS0025" CODE="201C"/> ochrannou známkou svého druhu pro území Beneluxu tedy nebrání Soudnímu dvoru v tom, aby konstatoval, že pro účely čl. 5 odst 2 postačí dobré jméno v části území Beneluxu nebo i části jednoho ze států Beneluxu.</P></NOTE>. Konkludentně tedy naznačil rozlišení mezi oběma předpisy, které zde popisuji.</TXT></NP><NP><NO.P>48.</NO.P><TXT>Mám tedy za to, že pro účely posouzení získání rozlišovací způsobilosti slovní ochranné známky užíváním podle čl. 3 odst. 3 směrnice o ochranných známkách není nutné zohledňovat celé území Beneluxu (Belgie, Nizozemsko a Lucembursko), pokud z jazykových důvodů se zúčastněné kruhy, které již byly vymezeny pro účely čl. 3 odst. 1, nacházejí pouze v částech takového území.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Třetí otázka písm. a) a b): jazykové komunity a relevantní podíly</P></TI></TITLE><NP><NO.P>49.</NO.P><TXT>Souhlasím s tvrzením ÚOZB a nizozemské vlády, že při posouzení rozlišovací způsobilosti označení tvořeného slovem nebo slovy získané užíváním je namístě zohledňovat jazykové komunity v členském státě nebo na území Beneluxu.</TXT></NP><NP><NO.P>50.</NO.P><TXT>Z výše uvedených důvodů musí být zúčastněnými kruhy pro účely čl. 3 odst. 3 takové kruhy, které tvoří základ pro podávání námitek vůči zápisu podle čl. 3 odst. 1. V projednávané věci se jedná o kruhy (nizozemsky hovořící), ve vztahu k nimž předkládající soud shledal, že označení EUROPOLIS postrádá rozlišovací způsobilost. Získání rozlišovací způsobilosti předpokládá, že původně rozlišovací způsobilost neexistovala. V takovém případě, jaký je dotčen v projednávané věci, se původní nedostatek rozlišovací způsobilosti předpokládá pouze u určité jazykové komunity. Pouze v rámci takové jazykové komunity je<?PAGE NO="I-7620"?> tedy nutné získat rozlišovací způsobilost pro účely zápisu<NOTE NOTE.ID="E0030" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>V této souvislosti připomínám, že ve výše uvedeném rozsudku Libertel (bod 76) Soudní dvůr zdůraznil, že příslušný orgán <QUOT.START ID="QS0026" REF.END="QE0026" CODE="201E"/>nesmí provést přezkoumání abstraktní, nýbrž s ohledem na skutečnou situaci. Takové přezkoumání musí zohledňovat všechny relevantní okolnosti věci [...]<QUOT.END ID="QE0026" REF.START="QS0026" CODE="201C"/>. Pokud, stejné jako v projednávané véci, <QUOT.START ID="QS0027" REF.END="QE0027" CODE="201E"/>skutečná situace<QUOT.END ID="QE0027" REF.START="QS0027" CODE="201C"/> nutně vyžaduje posouzení, jež zohledňuje jazykové odlišnosti, jazykový aspekt musí být důsledně uplatňován během celého rozboru.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>51.</NO.P><TXT>Poslední otázkou je, jaký podíl zúčastněných kruhů musí vnímat ochrannou známku v tom směru, že identifikuje dotčené zboží nebo služby jako zboží nebo služby pocházející od určitého podniku (a lze tedy konstatovat, že získala rozlišovací způsobilost užíváním pro účely čl. 3 odst. 3)?</TXT></NP><NP><NO.P>52.</NO.P><TXT>Mám za to, že nedílnou součástí zkoumání, zda přihlašovaná ochranná známka <QUOT.START ID="QS0028" REF.END="QE0028" CODE="201E"/>postrádá rozlišovací způsobilost<QUOT.END ID="QE0028" REF.START="QS0028" CODE="201C"/> (či. 3 odst. 1 písm. b) nebo je popisná (čl. 3 odst. 1 písm. c), je předpoklad, že by ji měla takto vnímat značná část zúčastněných kruhů. V přiměřeně velké skupině je statisticky pravděpodobné, že budou nalezena data odlišná od normy<NOTE NOTE.ID="E0031" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Zde existují pouze dva možné údaje: existence nebo neexistence rozlišovací způsobilosti.</P></NOTE>. Pokud jde o otázku, co je <QUOT.START ID="QS0029" REF.END="QE0029" CODE="201E"/>typické<QUOT.END ID="QE0029" REF.START="QS0029" CODE="201C"/> pro takovou skupinu, je rozhodující informace vyplývající z celého souboru dat. Vzhledem k tomu, že účinkem zápisu slovní ochranné známky je zbavení ostatních podniků možnosti použít taková slova popisně, což by mohlo mít nepříznivý vliv na hospodářskou soutěž, je tedy důležité neumožnit zápis slovní ochranné známky podle čl. 3 odst. 3, ledaže by značná část zúčastněných kruhů vnímala takovou ochrannou známku jako označení, které má rozlišovací způsobilost a identifikuje tak původ zboží nebo služeb, pro které je používána.</TXT></NP><NP><NO.P>53.</NO.P><TXT>Pokud tedy lze rozumně předpokládat, že značná část zúčastněných kruhů rozumí významu přihlašované ochranné známky [a tedy na první pohled postrádá rozlišovací způsobilost pro účely či. 3 odst 1 písm. b) nebo je popisná ve smyslu či. 3 odst. 1 písm. c)], je namístě otázka, zda značná část stejných zúčastněných kruhů, které rozumějí významu ochranné známky, nicméně vnímá takovou ochrannou známku v tom směru, že identifikuje dotčené zboží nebo služby jako zboží nebo služby pocházející od určitého podniku (a lze tedy konstatovat, že získala rozlišovací způsobilost užíváním pro účely<?PAGE NO="I-7621"?> čl. 3 odst. 3). Naopak, zápis by měl být zamítnut podle čl. 3 odst. 3, pokud označení získalo rozlišovací způsobilost pouze pro malou, a nikoli značnou, část zúčastněných kruhů na území Beneluxu.</TXT></NP><NP><NO.P>54.</NO.P><TXT>Opačný přístup, tedy umožnění zápisu, pokud lze prokázat, že i malá část zúčastněných kruhů na celém území vnímá označení jako označení s rozlišovací způsobilostí, má zjevné nevýhody. Vznikla by tak zaprvé situace, kdy by dotčená ochranná známka byla i nadále vnímána zbývající částí zúčastněných kruhů jako popisná z hlediska zboží nebo služeb<NOTE NOTE.ID="E0032" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Hypoteticky podstatnější část.</P></NOTE> a přitom by ji ostatní podniky nemohly používat z důvodu jejího zápisu podle čl. 3 odst. 3. Tím by byl narušen cíl obecného zájmu podle čl. 3 odst. 1 písm. c), tedy aby všechna označení nebo údaje, jež mohou sloužit k určení vlastností zboží nebo služeb, pro něž je zápis ochranné známky požadován, mohla být všemi volně používána<NOTE NOTE.ID="E0033" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz bod 29 a uvedenou judikaturu.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>55.</NO.P><TXT>Zadruhé, čl. 3 odst. 3 by bylo možno použít nezávisle na čl. 3 odst. 1. Nejenže by taková situace byla v rozporu se zněním čl. 3 odst. 3, ze kterého vyplývá, že čl. 3 odst. 3 stanoví podmínky pro použití čl. 3 odst. 1, vznikl by tak i paradox, kdy by obě ustanovení - jež mají opačné účinky - bylo možno současně splnit na stejném území. Jakákoli snaha posoudit možnost zápisu ochranné známky, u které by bylo možno prokázat, že je současně popisná a má rozlišovací způsobilost na stejném území, by tak byla marná.</TXT></NP><NP><NO.P>56.</NO.P><TXT>Připomínám rovněž, že na základě čl. 13C odst. 1 jednotného zákona Beneluxu o ochranných známkách výhradní právo na ochrannou známku vyjádřenou v jednom z vnitrostátních nebo regionálních jazyků na území Beneluxu se vztahuje bez dalšího i na jeho překlad do jiného takového jazyka. Ačkoli tento bod není uveden v předkládacím rozhodnutí, mám za to, že existence tohoto ustanovení rovněž brání zápisu slovní ochranné známky na základě rozlišovací způsobilosti získané užíváním, pokud je takto vnímána pouze malou částí zúčastněných kruhů na části území. Takové ustanovení zvyšuje omezující účinky zápisu ochranné známky. Zdůrazňuje tak význam respektování cílů obecného zájmu stanovených čl. 3 odst 1 písm. b) a čl. 3 odst. 1<?PAGE NO="I-7622"?> písm. c), pokud není získání rozlišovací způsobilosti užíváním skutečně prokázáno<NOTE NOTE.ID="E0034" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tato otázka nebyla v řízení projednávané věci nijak siřeji rozebírána. Mám za to, že pokud před podáním přihlášky neexistoval překlad (slova Europolis, například do francouzštiny jako Europolice), přeložený pojem nemohl (z podstaty věci) získat rozlišovací způsobilost užíváním pro účely čl. 3 odst 3. Avšak vzhledem k tomu, že překlad by měl odrážet získanou rozlišovací schopnost originálu, je tedy rovněž méně pravděpodobné, že se na něj bude vztahovat čl. 3 odst 1 písm. b) nebo čl. 3 odst 1 písm. c).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>57.</NO.P><TXT>Z uvedených důvodů odmítám argument Bovemij a nizozemské vlády, které se obdobně dovolávají odůvodnění rozsudku General Motors, že postačí, aby bylo označení vnímáno zúčastněnými kruhy jako ochranná známka ve značné části relevantní jazykové komunity na území (členského státu nebo) území Beneluxu, ve kterém je dotčený jazyk úředním jazykem. Není obtížné si představit okolnosti, za kterých označení mohou získat rozlišovací způsobilost užíváním pouze ve značné části určitého podílu jazykové komunity v rámci Beneluxu<NOTE NOTE.ID="E0035" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Například ve Vlámsku.</P></NOTE>. Mám za to, že takový podíl může tvořit i jen malá část zúčastněných kruhů<NOTE NOTE.ID="E0036" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Vzhledem k tomu, že relevantní jazykovou komunitu by tvořily všechny osoby hovořící nizozemsky na území Beneluxu, nejen na území Vlámska, ale i (přinejmenším) v Nizozemsku a v dvojjazyčné části Bruselu.</P></NOTE>. Z důvodů popsaných výše se jedná o nedostatečný základ pro určení rozlišovací způsobilosti získané užíváním. Je totiž třeba určit, že přinejmenším podstatná část zúčastněných kruhů identifikuje zboží nebo služby jako zboží nebo služby pocházející od určitého podniku. Takové zúčastněné kruhy musí být jazykovou komunitou v členském státě (nebo, v projednávané věci, na území Beneluxu) jako celku.</TXT></NP><NP><NO.P>58.</NO.P><TXT>Souhlasím proto s Komisí, že pokud je slovní ochranná známka zamítnuta pro nedostatek rozlišovací způsobilosti [čl. 3 odst. 1 písm. b)] nebo proto, že je popisná [čl. 3 odst 1 písm. c)] v konkrétním jazyce, může být taková ochranná známka zapsána podle čl. 3 odst 3 pouze tehdy, pokud lze prokázat, že taková ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním v celé relevantní jazykové komunitě.</TXT></NP><NP><NO.P>59.</NO.P><TXT>V této souvislosti odmítám tvrzení Komise, že je namístě převést do kontextu směrnice o ochranných známkách úvahy Soudu týkající se čl. 7 odst 1 a čl. 7 odst 3 nařízení o ochranné známce Společenství, uvedené v rozsudku Ford<NOTE NOTE.ID="E0037" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz body 25 až 27 uvedeného rozsudku.</P></NOTE>. Jak jsem již uvedla, mám za to, že existují podstatné rozdíly mezi oběma právními předpisy, v jejichž důsledku je taková analogie nepřípustná.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="I-7623"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Závěry</P></TI></TITLE><NP><NO.P>60.</NO.P><TXT>Z výše uvedených důvodů navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky předložené Gerechtshof te 's-Gravenhage takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0030" REF.END="QE0030" CODE="201E"/>První a druhá otázka</P><P>Pro účely posouzení získání rozlišovací způsobilosti slovní ochranné známky užíváním podle čl. 3 odst. 3 směrnice o ochranných známkách není nutné zohledňovat celé území Beneluxu (Belgie, Nizozemsko a Lucembursko), pokud z jazykových důvodů se zúčastněné kruhy, které již byly vymezeny pro účely čl. 3 odst. 1, nacházejí pouze v částech takového území.</P><P>Třetí otázka</P><P>Jazykové komunity v členském státě nebo na území Beneluxu je třeba zohledňovat při posouzení rozlišovací způsobilosti označení tvořeného slovem nebo slovy získané užíváním.</P><P>Pokud je slovní ochranná známka zamítnuta pro nedostatek rozlišovací způsobilosti [čl. 3 odst. 1 písm. b)] nebo proto, že je tvořena výhradně slovem nebo slovy, která jsou popisná v konkrétním jazyce [čl. 3 odst. 1 písm. c)], může být taková ochranná známka zapsána podle čl. 3 odst. 3 pouze tehdy, pokud lze prokázat, že taková ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním v celé relevantní jazykové komunitě (tedy v členském státě nebo na území Beneluxu jako celku).<QUOT.END ID="QE0030" REF.START="QS0030" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>