<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-119/19 P</NO.CASE><NO.CASE>C-126/19 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0119</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:229">EU:C:2020:229</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>18</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>18</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generální advokátky J. Kokott – spojené věci C‑119/19 P a C‑126/19 P</HT></P><P><HT TYPE="SC">Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální Advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Juliane Kokott</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20200326">26. března 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Spojené věci C‑119/19 P a C‑126/19 P</HT></P><P>Evropská komise</P><P>proti</P><P>Franciscu Carreras Sequerosovi a dalším</P><P>a</P><P>Rada Evropské unie</P><P>proti</P><P>Franciscu Carreras Sequerosovi a dalším</P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Právo veřejné služby</KEYWORD><KEYWORD>Reforma služebního řádu ze dne <DATE ISO="20140101">1. ledna 2014</DATE></KEYWORD><KEYWORD>Článek 6 přílohy X služebního řádu</KEYWORD><KEYWORD>Nová zvláštní ustanovení o poskytování dnů dovolené použitelná na úředníky Evropské unie vykonávající služební povinnosti v třetích zemích</KEYWORD><KEYWORD>Námitka protiprávnosti</KEYWORD><KEYWORD>Článek 31 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Právo na dovolenou</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Článek 31 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie zaručuje právo na placenou dovolenou, aniž však upravuje její časový rozsah. Jak tedy posuzovat nový režim, který zaměstnancům Unie poskytuje podstatně méně dovolené, než měli v minulosti?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>To je ústřední otázka projednávaného kasačního opravného prostředku. Na jedné straně jde o způsob a rozsah přezkumu základních práv a na straně druhé o soudní přezkum uvážení provedeného normotvůrcem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Listina základních práv</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Článek 31 odst. 2 Listiny o slušných a spravedlivých pracovních podmínkách stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>Každý pracovník má právo na […] každoroční placenou dovolenou.<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Podle vysvětlení k Listině základních práv<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="303" PAGE.FIRST="17" DATE.PUB="2007">Úř. věst. 2007, C 303, s. 17</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> je ustanovení čl. 31 odst. 2 založeno <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>na směrnici 93/104/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby, článku 2 Evropské sociální charty a bodu 8 Charty Společenství základních sociálních práv pracovníků.<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Evropská sociální charta</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Evropská sociální charta byla sjednána v roce 1961 v rámci Rady Evropy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>European Treaty Series č. 35.</P></NOTE> a vstoupila v platnost v roce 1965. Revidované znění z roku 1996<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>European Treaty Series č. 163.</P></NOTE> vstoupilo v platnost v roce 1999. Všechny členské státy ratifikovaly jedno z obou znění a obě znění stanoví v článku 2 právo na placenou dovolenou za kalendářní rok:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>S cílem zajistit účinný výkon práva na spravedlivé pracovní podmínky, se smluvní strany zavazují […]poskytovat minimálně čtyřtýdenní placenou dovolenou ročně […]<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">C.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Charta Společenství základních sociálních práv pracovníků</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Charta Společenství základních sociálních práv pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Dokument Rady 10928/89. Publikace Komise je dostupná u Úřadu pro publikace Evropské unie: https://op.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/51be16f6-e91d-439d-b4d9-6be041c28122/language-de/format-PDF.</P></NOTE> byla přijata Evropskou radou v roce 1989<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Závěry předsednictví Evropské rady ze dne <DATE ISO="19891208">8.</DATE> a <DATE ISO="19891209">9. prosince 1989</DATE>.</P></NOTE>. V rámci ustanovení za účelem zlepšování životních a pracovních podmínek v hlavě I týkajících se základních sociálních práv je právo na placenou dovolenou za kalendářní rok uvedeno v bodě 8:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Každý pracovník v Evropském společenství má právo na odpočinek v týdnu a na placenou dovolenou za kalendářní rok, jejichž trvání musí být postupně harmonizováno v souladu s vnitrostátními zvyklostmi.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">D.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Sekundární právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Služební řád úředníků</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Obecné ustanovení nařízení č. 31 o služebním řádu úředníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Nařízení (EHS) č. 31, (ESAE) č. 11, kterým se stanoví služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="045" PAGE.FIRST="1385" DATE.PUB="1962">Úř. věst. 1962, L 45, s. 1385</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> (dále jen služební řád) čl. 1e odst. 2 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Úředníkům v činné službě jsou poskytnuty pracovní podmínky vyhovující příslušným normám v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví, které jsou přinejmenším rovnocenné minimálním požadavkům použitelným v rámci opatření, která jsou podle Smluv v těchto oblastech přijímána.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Hlava IV o pracovních podmínkách úředníků obsahuje kapitolu 2 upravující dovolenou úředníků. Článek 57 odst. 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Úředníci mají nárok na dovolenou za kalendářní rok v délce nejméně 24 pracovních dnů a nejvíce 30 pracovních dnů v jednom kalendářním roce v souladu s pravidly stanovenými společnou dohodou orgánů oprávněných ke jmenování v rámci příslušných orgánů Unie po projednání s výborem pro služební řád.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Příloha X služebního řádu upravuje zvláštní ustanovení a výjimky pro úředníky Evropské unie vykonávající služební povinnosti ve třetích zemích. Do <DATE ISO="20131231">31. prosince 2013</DATE> měl úředník v každém kalendářním roce nárok na dovolenou za kalendářní rok v rozsahu tří a půl pracovních dnů za každý měsíc služby.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Nařízením č. 1023/2013 ze dne <DATE ISO="20131022">22. října 2013</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom), kterým se mění služební řád úředníků Evropské unie a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie, (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="287" PAGE.FIRST="15" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 287, s. 15</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> byl článek 6 přílohy X pozměněn takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>V každém kalendářním roce má úředník nárok na dovolenou za kalendářní rok v rozsahu dvou pracovních dnů za každý měsíc služby.</P><P>Bez ohledu na první pododstavec tohoto článku mají úředníci již vyslaní do třetí země ke dni <DATE ISO="20140101">1. ledna 2014</DATE> nárok na:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>tři pracovní dny v době od <DATE ISO="20140101">1. ledna 2014</DATE> do <DATE ISO="20141231">31. prosince 2014</DATE>;</P></ITEM><ITEM><P>dva a půl pracovního dne v době od <DATE ISO="20150101">1. ledna 2015</DATE> do <DATE ISO="20151231">31. prosince 2015</DATE>.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></P></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>V tomto smyslu bod 27 odůvodnění nařízení č. 1023/2013 uvádí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Je vhodné modernizovat pracovní podmínky pro zaměstnance ve třetích zemích tak, aby byly nákladově efektivnější a vedly k úsporám nákladů. Měly by být upraveny nároky na dovolenou za kalendářní rok […]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Článek 8 přílohy X služebního řádu stanoví mimořádnou dovolenou na zotavenou:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Výjimečně může orgán oprávněný ke jmenování na základě zvláštního odůvodněného rozhodnutí poskytnout úředníkovi dovolenou na zotavenou kvůli mimořádně obtížným životním podmínkám v místě zaměstnání. U každého takového místa stanoví orgán oprávněný ke jmenování město nebo města, kde si lze dovolenou vybrat.</ALINEA><ALINEA>Úředníci, kteří se účastní odborného vzdělávání podle článku 24a služebního řádu a kterým byla podle prvního pododstavce poskytnuta dovolená na zotavenou, spojí, je-li to vhodné, svůj pobyt za účelem odborného vzdělávání s dovolenou na zotavenou.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice o pracovní době</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Směrnice 93/104/ES o určitých aspektech úpravy pracovní doby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19931123">23. listopadu 1993</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="307" PAGE.FIRST="18" DATE.PUB="1993">Úř. věst. 1993, L 307, s. 18</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/02, s. 197).</P></NOTE> byla nahrazena směrnicí o pracovní době<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne <DATE ISO="20031104">4. listopadu 2003</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="299" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 299, s. 9</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/04, s. 381).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Ze čtvrtého bodu odůvodnění směrnice o pracovní době vyplývá, že zlepšení ochrany zdraví při práci je cílem, který by neměl být podřízen úvahám ryze ekonomické povahy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 7 odst. 1 směrnice o pracovní době stanoví dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby měl každý pracovník nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů v souladu s podmínkami pro získání a přiznávání této dovolené stanovenými vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející právnímu sporu a řízení před Tribunálem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Žalobci před Tribunálem, kterým je Francisco Carreras Sequeros spolu s dalšími osobami (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>žalobci<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>), jsou úředníci nebo smluvní zaměstnanci Evropské komise. Všichni byli vysláni do třetích zemí, a to již před 1. lednem 2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Žalobcům byl pro rok 2014 v souladu s novým čl. 6 druhým pododstavcem první odrážkou přílohy X služebního řádu přiznán nárok na 36 pracovních dnů dovolené oproti 42 dnům za předchozí rok. Příslušné stížnosti žalobců byly orgánem oprávněným ke jmenování nebo orgánem oprávněným uzavírat smlouvy zamítnuty rozhodnutími, která měla vždy stejné znění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Žalobci proto podali žalobu k Soudu pro veřejnou službu Evropské unie, v níž navrhovali, aby bylo určeno, že nový článek 6 přílohy X služebního řádu je protiprávní, a aby rozhodnutí o snížení jejich dovolené za kalendářní rok s účinkem od roku 2014 byla zrušena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Tato žaloba byla později předána Tribunálu. Tribunál povolil Radě Evropské unie a Evropskému parlamentu vstup do tohoto řízení v postavení vedlejších účastníků na straně Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Napadeným rozsudkem ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181204">4. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>Carreras Sequeros a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑518/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:873">EU:T:2018:873</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Tribunál zrušil rozhodnutí, kterými byl žalobcům pro rok 2014 snížen počet dnů dovolené za kalendářní rok.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Tribunál se opíral o to, že právo na dovolenou za kalendářní rok podle čl. 31 odst. 2 Listiny ze své povahy usiluje v zásadě o podporu zlepšení životních a pracovních podmínek pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Bod 88 napadeného rozsudku.</P></NOTE>. Snížení dovolené za kalendářní rok ve tříletém období ze 42 na 24 dnů nelze podle jeho názoru považovat za slučitelné se zásadou směřující k podpoře životních a pracovních podmínek dotyčných pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Bod 90 napadeného rozsudku.</P></NOTE>. Není zmírněno jinými privilegii dotyčných pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Body 91 až 96 napadeného rozsudku.</P></NOTE> a odůvodnění není zjevné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Bod 98 a násl. napadeného rozsudku.</P></NOTE>. Ohledně odůvodnění úsporami nákladů již bylo podle konstatování Tribunálu rozhodnuto, že úvah vycházejících z nutnosti chránit finanční zájmy Unie se nelze dovolávat k odůvodnění zásahu do práva na dovolenou za kalendářní rok zaručeného článkem 31 odst. 2 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Bod 102 napadeného rozsudku, v němž bylo odkázáno na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130919">19. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Přezkum Komise v. Strack</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑579/12 RX-II</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:570">EU:C:2013:570</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Stejně tak podle Tribunálu nic nenasvědčuje tomu, že by normotvůrce usiloval o přiměřenou rovnováhu mezi cílem modernizace a právy dotyčných pracovníků. Komise tudíž nemohla při přijetí napadených rozhodnutí platně vycházet z nového článku 6 přílohy X služebního řádu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Bod 112 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Proti napadenému rozsudku podala Komise (věc C‑119/19 P) a Rada (věc C‑126/19 P) kasační opravný prostředek, které Soudní dvůr spojil. Současně s vlastním kasačním opravným prostředkem podala Rada obsahově shodný vedlejší kasační opravný prostředek ke kasačnímu opravnému prostředku Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190729">29. července 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Carreras Sequeros a další a Rada v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑119/19 P a C‑126/19 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:658">EU:C:2019:658</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) zamítl předseda Soudního dvora návrh Evropské služby pro vnější činnost na vstup do řízení jako vedlejší účastník.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Evropská komise navrhuje, aby Soudní dvůr</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušil rozsudek ze dne <DATE ISO="20181204">4. prosince 2018</DATE>, Carreras Sequeros a další v. Komise, T‑518/16;</P></ITEM><ITEM><P>vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o druhém, třetím a čtvrtém žalobním důvodu;</P></ITEM><ITEM><P>stanovil, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Rada Evropské unie ve svém kasačním opravném prostředku a vedlejším kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>vyhověl jejímu kasačnímu opravnému prostředku a jejímu vedlejšímu kasačnímu opravnému prostředku;</P></ITEM><ITEM><P>rozhodl, že věc sám projedná a zamítl žalobu jakožto neopodstatněnou;</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobcům náhradu nákladů tohoto řízení vynaložených Radou.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Evropský parlament navrhuje, aby Soudní dvůr</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>vyhověl kasačním opravným prostředkům ve spojených věcech C‑119/19 P a C‑126/19 P.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Francisco Carreras Sequeros a další naopak navrhují, aby Soudní dvůr</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>odmítl kasační opravné prostředky podané Komisí (C‑119/19 P) a Radou (C‑126/19 P) a vedlejší kasační opravný prostředek podaný Radou ve věci C‑119/19 P;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Komisi a Radě náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Účastníci řízení předložili písemná vyjádření a na jednání konaném dne <DATE ISO="20200203">3. února 2020</DATE> přednesli ústní vyjádření.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Je pravda, že žaloba podaná u Tribunálu formálně směřuje přímo proti rozhodnutím, jimiž byl stanoven počet dnů dovolené žalobců pro rok 2014. Tato rozhodnutí však nutně vyplynula z nového režimu poskytování dovolené úředníkům ve třetích státech, tedy z článku 6 přílohy X služebního řádu. Žalobci proto podali na základě článku 277 SFEU námitku protiprávnosti tohoto nového režimu, o němž účastníci řízení vedou spor před Tribunálem a také v rámci dotčených kasačních opravných prostředků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Nejprve vyložím, že vedlejší kasační opravný prostředek podaný Radou je nepřípustný, a pojednám o argumentaci navrhovatelů týkající se pravomoci Tribunálu. Následně se budu věnovat kritice opodstatněnosti napadeného rozsudku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K přípustnosti vedlejšího kasačního opravného prostředku podaného Radou</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Zvláštnost projednávané věci spočívá v tom, že na jedné straně Komise i Rada podaly kasační opravný prostředek proti napadenému rozsudku Tribunálu, tedy v nyní spojených věcech C‑119/19 P a C‑126/19 P, na druhé straně ale Rada podala také vedlejší kasační opravný prostředek ke kasačnímu opravnému prostředku Komise, ve věci C‑119/19 P, jímž se stejnými, a dokonce shodně znějícími důvody napadá stejný rozsudek Tribunálu, který již napadla vlastním kasačním opravným prostředkem ve věci C‑126/19 P.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Je pravda, že možnost napadnout rozsudek kasačním opravným prostředkem a současně vedlejším kasačním opravným prostředkem není vyloučena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091006">6. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>GlaxoSmithKline Services v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑501/06 P, C‑513/06 P, C‑515/06 P a C‑519/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:610">EU:C:2009:610</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160629">29. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Bürgerbeauftragter v. Staelen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑337/15 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:670">EU:C:2016:670</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Vzhledem k tomu však, že žaloba podaná po podání jiné žaloby, která proti sobě staví tytéž účastníky řízení, je založena na stejných žalobních důvodech a směřuje ke zrušení stejného právního aktu, musí být odmítnuta jako nepřípustná z důvodu překážky věci zahájené<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19880922">22. září 1988</DATE>, <NAME.CASE>Francie v. Parlament</NAME.CASE> (<NO.CASE>358/85 a 51/86</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:431">EU:C:1988:431</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0012">12</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051124">24. listopadu 2005</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑138/03, C‑324/03 a C‑431/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:714">EU:C:2005:714</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, může dotčený účastník podat také pouze takový kasační opravný prostředek, který rozsudek Tribunálu napadá totožnými důvody<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170405">5. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Changshu City Standard Parts Factory a Ningbo Jinding Fastener v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑376/15 P a C‑377/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:269">EU:C:2017:269</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Vedlejší kasační opravný prostředek podaný Radou je tedy nutno odmítnout jako nepřípustný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Přípustnost žaloby podané k Tribunálu (první důvod kasačního opravného prostředku podaného Radou)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku Rada vytýká Tribunálu nesprávné právní posouzení ohledně jeho pravomoci. V rámci tohoto důvodu Rada kritizuje na straně jedné skutečnost, že Tribunál vyslovil příkaz, a na straně druhé dosah, který Tribunál přiznal námitce protiprávnosti.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K údajnému příkazu ze strany Tribunálu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>V rámci první části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku Rada, s podporou Komise a Parlamentu, uvádí, že Tribunál označil sporné rozhodnutí jako snížení počtu dnů dovolené žalobců za kalendářní rok. Počet dnů dovolené nebyl snížen, nýbrž byl stanoven podle použitelných pravidel. Tímto konstatováním Tribunál Komisi implicitně nařídil, aby žalobcům poskytla určitý počet dnů dovolené. Takovýto příkaz přitom nespadá do pravomoci Tribunálu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Jak však Rada sama uznává, sporná rozhodnutí, totiž stanovení počtu dnů dovolené žalobců pro rok 2014, nevyvolávají pochybnosti. A nezávisle na označení zrušených rozhodnutí se účinek rozsudku Tribunálu řídí ustanovením čl. 266 odst. 1 SFEU. Podle tohoto ustanovení musí Komise v původní věci přijmout opatření vyplývající z rozsudku Tribunálu – nic více a nic méně. V případě, že by byl napadený rozsudek v plném rozsahu zachován, nemohla by tak již Komise u žalobců použít pozměněný režim poskytování dovolené a musela by vůči nim přijmout rozhodnutí podle dřívějšího režimu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19890228">28. února 1989</DATE>, <NAME.CASE>Cargill</NAME.CASE> (<NO.CASE>201/87</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1989:100">EU:C:1989:100</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011108">8. listopadu 2001</DATE>, <NAME.CASE>Silos</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑228/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:599">EU:C:2001:599</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Tato námitka proto ve skutečnosti nesměřuje proti domněle nesprávnému posouzení, kterého se Tribunál dopustil ohledně své pravomoci, nýbrž proti věcnému rozhodnutí a zejména proti incidenčnímu konstatování v bodě 112 napadeného rozsudku, že Komise neměla při stanovení počtu dnů dovolené žalobců vycházet z nového článku 6 přílohy X služebního řádu. Níže se budu věnovat tomu, do jaké míry je toto rozhodnutí platné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku podaného Radou naopak v rozsahu, v němž napadá údajný příkaz ze strany Tribunálu, vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku, a musí být tedy zamítnuta jako neopodstatněná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Dosah námitky protiprávnosti</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Ve druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Rada s podporou Komise a Parlamentu Tribunálu vytýká, že rozšířil námitku protiprávnosti opírající se o článek 277 SFEU na celý režim poskytování dovolené podle článku 6 přílohy X, tedy také na úpravu týkající se let 2015 a období od roku 2016, ačkoliv předmětem žaloby byla pouze rozhodnutí o nárocích na dovolenou v roce 2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Cílem článku 277 SFEU není umožnit účastníku řízení, aby s pomocí jakékoliv žaloby napadl legalitu nějakého nařízení. Ustanovení, jehož protiprávnost je tvrzena, naopak musí být nepřímo či přímo použitelné na skutkový stav, který je předmětem žaloby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19660713">13. července 1966</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Rada a Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>32/65</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1966:42">EU:C:1966:42</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 487 německého znění Sbírky). Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19650331">31. března 1965</DATE>, <NAME.CASE>Macchiorlati Dalmas v. Hohe Behörde</NAME.CASE> (<NO.CASE>21/64</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1965:30">EU:C:1965:30</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 259 německého znění).</P></NOTE>. Tribunál toto pravidlo správně upřesnil v tom smyslu, že dosah námitky protiprávnosti musí být omezen na to, co je nezbytné pro vyřešení sporu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Bod 30 napadeného rozsudku a v něm citovaná judikatura Tribunálu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Tribunál se však v bodě 31 napadeného rozsudku vyslovil pro natolik široký výklad článku 277 SFEU, aby byl zajištěn účinný přezkum legality obecných aktů orgánů ve prospěch osob, které nemají právo podat proti těmto aktům přímou žalobu. Do oblasti působnosti článku 277 SFEU musí tedy podle něj spadat akty orgánů, které byly relevantní pro přijetí napadeného rozhodnutí. Tribunál má za to, že tedy postačuje, že uvedené rozhodnutí spočívá převážně na těchto aktech, i když dané akty formálně nepředstavovaly právní základ tohoto rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Tato konstatování neodpovídají zcela úplně judikatuře Soudního dvora. Ten považuje účinný přezkum legality prostřednictvím článku 277 SFEU za nezbytný pouze v případě, že jsou přijímána prováděcí rozhodnutí, jež se žalobce dotýkají přímo a osobně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19790306">6. března 1979</DATE>, <NAME.CASE>Simmenthal v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>92/78</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1979:53">EU:C:1979:53</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Při přísném uplatnění této judikatury by se námitka protiprávnosti musela omezit pouze na přechodný režim podle čl. 6 odst. 2 první odrážky přílohy X služebního řádu pro rok 2014. Předmětem sporu jsou totiž pouze nároky na dovolenou stanovené pro tento rok, nikoliv nároky stanovené pro následující roky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Argumentaci Tribunálu v bodech 32 až 35 napadeného rozsudku, že souvislost mezi různými fázemi přechodného a konečného režimu dovolené odůvodňuje rozšířit námitku protiprávnosti na všechny tyto režimy, nepovažuji za dostatečnou. Ve skutečnosti by totiž opravdu bylo možné tuto souvislost oddělit a přezkum námitky omezit na první fázi přechodného režimu. To by ostatně nevyloučilo možnost přihlédnout k přechodnému charakteru režimu v rámci jeho cíle a k souvislosti s konečným režimem dovolené.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Ve výsledku však i přesto považuji přístup Tribunálu za správný. Je pravda, že námitka protiprávnosti nemůže formálně vést k neplatnosti incidenčně napadeného režimu a ani nemá právní účinky mezi jinými účastníky řízení. Obsáhlá analýza v této věci by nicméně prakticky objasnila otázku, zda může být napadený režim použit, a mít tak precedenční účinek pro podobné spory v budoucnosti. Je také v zájmu orgánu oprávněného ke jmenování, aby byla legalita nového režimu dovolené co nejdříve vyjasněna. Omezením na režim pro rok 2014 by naopak panovalo riziko dalších, zdlouhavých sporů týkajících se následujících roků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Přezkum celé právní úpravy navíc neznamená, že by bylo překročeno oprávnění žalobců podávat incidenční výtky. Obsáhlý přezkum nového režimu nepřekračuje rámec argumentace žalobců, ani nepřináší nové hledisko. Žalobci v projednávané věci naopak stále tvrdili, že napadají uplatňování nového režimu dovolené v budoucích letech. Skutečnost, že dva žalobci již nevykonávají službu ve třetích zemích<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Bod 38 napadeného rozsudku.</P></NOTE>, se mi naopak jeví jako irelevantní. Konečný režim dovolené byl navíc napaden také v jiných řízeních, neboť probíhají dvě další řízení, která se týkají roku 2019<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Věci T‑573/19 (DS a 718 dalších v. Komise a ESVČ), jakož i T‑576/19 (DV a 10 dalších v. Komise) (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="357" PAGE.FIRST="38" DATE.PUB="2019">Úř. věst. 2019, C 357, s. 38</REF.DOC.OJ> a 39 a 40).</P></NOTE>. Nejpozději v těchto řízeních by musela být zkoumána konečná fáze nového režimu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>V této souvislosti bych rozdělení sporu o novém režimu nároků na dovolenou do samostatných řízení nepovažovala za vhodné. Důsledkem by bylo pouze zbytečné zatěžování zdrojů unijních soudů, ale také účastníků řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121106">6. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Éditions Odile Jacob</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑553/10 P a C‑554/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:682">EU:C:2012:682</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že také druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku podaného Radou je třeba zamítnout jako neopodstatněnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Pro případ, že Soudní dvůr nebude stejného názoru, by sice bylo možné si představit, že přezkum bude na tomto místě ukončen a věc bude vrácena Tribunálu. Nelze totiž vyloučit, že by Tribunál dospěl k jinému závěru, pokud by zkoumal pouze první fázi přechodného režimu, tedy výrazně menší zkrácení nároků na dovolenou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Tento přístup však nepovažuji za rozumný, neboť by se tak pouze dále odsouvalo rozhodnutí dotčeného sporu. Soudní dvůr by se proto měl zabývat také zbývajícími důvody kasačního opravného prostředku. V této souvislosti je nutno poznamenat, že následující úvahy v zásadě platí nezávisle na tom, zda je žaloba podaná k Tribunálu omezena na přechodný režim pro rok 2014. Lze si sice představit, že zvažování, zda jsou zbývající nároky na dovolenou ještě postačující, přinese u různých fází nového režimu různé výsledky, níže však objasním, že není důvod některou z fází zpochybňovat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz bod 121 a násl. níže</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">C.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Opodstatněnost žaloby k Tribunálu (kasační opravný prostředek podaný Komisí a druhý a třetí důvod kasačního opravného prostředku podaného Radou)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Nový režim není podle Tribunálu slučitelný se základním právem na dovolenou. Tribunál se ale naopak nezabýval obecnou zásadou rovného zacházení, zásadou ochrany legitimního očekávání a právem na respektování rodinného a soukromého života, jichž se žalobci také dovolávali.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Komise proto v obou svých důvodech kasačního opravného prostředku napadá určité aspekty přezkumu základního práva na dovolenou podle čl. 31 odst. 2 Listiny, a sice zohlednění směrnice o pracovní době a zásady zlepšování životních a pracovních podmínek dotyčné osoby, ale také nepřihlédnutí k ostatním nárokům žalobců a hodnocení posuzovací pravomoci normotvůrce. Druhý a třetí důvod kasačního opravného prostředku podaného Radou se týká podobných otázek.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K závaznosti směrnice o pracovní době</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku podaného Komisí a první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku podaného Radou směřují proti tomu, že Tribunál zohlednil směrnici o pracovní době.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K zohlednění směrnice o pracovní době jako takové</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Podle názoru Rady Tribunál zaprvé tím, že rozhodl, že se v určitých případech lze vůči orgánům Unie dovolávat určité směrnice (v projednávané věci směrnice o pracovní době), nerespektoval ustálenou judikaturu, podle níž jsou směrnice určeny členským státům, a nikoliv unijním orgánům nebo institucím. Na ustanovení směrnice tedy nelze nahlížet tak, že ukládají povinnosti orgánům v jejich vztazích s jejich zaměstnanci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Je však nutno souhlasit se žalobci, že tato argumentace není relevantní. Je namířena proti úvahám obsaženým v bodě 61 napadeného rozsudku, které nejsou pro rozsudek nosné. Tribunál totiž v bodě 64 výslovně konstatoval, že se směrnice o pracovní době samotné ani ve spojení s čl. 1e odst. 2 služebního řádu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz k tomu rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130919">19. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Přezkum Komise v. Strack</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑579/12 RX‑II</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:570">EU:C:2013:570</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> nelze dovolávat na podporu námitky protiprávnosti za účelem prohlášení nepoužitelnosti nového článku 6 přílohy X služebního řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Z tohoto důvodu je třeba tento argument Rady odmítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K zohlednění čl. 31 odst. 2 Listiny ve spojení se směrnicí o pracovní době</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Zadruhé mají Rada a Komise za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že normotvůrce je vázán obsahem směrnice pracovní době, neboť je zmiňována ve vysvětlení prezídia k čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Tribunál skutečně v bodě 70 napadeného rozsudku rozhodl, že použití nového článku 6 přílohy X služebního řádu by muselo být vyloučeno, kdyby se ukázalo, že tento článek je neslučitelný s právem na dovolenou za kalendářní rok, jehož povaha a účel vyplývají z čl. 31 odst. 2 Listiny, vykládaného ve světle směrnice o pracovní době. V této souvislosti se v bodech 67 až 69 odvolává na vysvětlení prezídia Konventu, podle nichž čl. 31 odst. 2 Listiny zakotvuje zejména podstatu směrnice o pracovní době. Unijní normotvůrce tedy nemohl pominout obsah této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Tyto úvahy jsou stiženy právní vadou, neboť nesprávně popisují vztah mezi čl. 31 odst. 2 Listiny a směrnicí o pracovní době.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Je pravda, že vysvětlení Konventu k čl. 31 odst. 2 Listiny uvádějí, že se toto ustanovení opírá o směrnici o pracovní době. K těmto ustanovením má být řádně přihlédnuto také podle čl. 52 odst. 7 Listiny a čl. 6 odst. 1 třetího pododstavce SEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181106">6. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Bauer a Willmeroth</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑569/16 a C‑570/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:871">EU:C:2018:871</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑684/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:874">EU:C:2018:874</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve spojených věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>TSN a AKT</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑609/17 a C‑610/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:459">EU:C:2019:459</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0106">106</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Neznamená to však inkorporaci <HT TYPE="ITALIC">celé</HT> směrnice o pracovní době do čl. 31 odst. 2 Listiny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Jak správně argumentuje Komise, v čl. 31 odst. 2 Listiny je zakotven spíše minimální nárok na dovolenou v trvání čtyř týdnů stanovený článkem 7 směrnice o pracovní době<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111122">22. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>KHS</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑214/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:761">EU:C:2011:761</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140522">22. května 2014</DATE>, <NAME.CASE>Lock</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑539/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:351">EU:C:2014:351</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181106">6. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Kreuziger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:872">EU:C:2018:872</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Konkrétně je článek 7 směrnice o pracovní době ustanovením unijního práva, které stanoví přesnou délku dovolené za kalendářní rok, kterou zaručuje čl. 31 odst. 2 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181106">6. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Bauer a Willmeroth</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑569/16 a C‑570/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:871">EU:C:2018:871</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0085">85</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑684/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:874">EU:C:2018:874</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Taková konkretizace je nezbytná, neboť samotný čl. 31 odst. 2 Listiny délku placené dovolené za kalendářní rok, tedy podmínku jejího zaručení, nestanoví. Tím se délka dovolené liší od ostatních záruk poskytovaných čl. 31 odst. 2, jako je poskytování odměny během dovolené nebo vymezení okruhu osob, jimž bez další normativní konkretizace toto základní právo přísluší<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181106">6. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Bauer a Willmeroth</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑569/16 a C‑570/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:871">EU:C:2018:871</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0083">83</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0084">84</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑684/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:874">EU:C:2018:874</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Základní právo na dovolenou je proto alespoň s ohledem na délku placené dovolené za kalendářní rok závislé na normativní konkretizaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Tato závislost má důsledky pro posuzování pravidel, která – tak jako předmětný nový režim dovolené – stanoví délku placené dovolené za kalendářní rok. Vzhledem k tomu, že je taková právní úprava nezbytná k zajištění praktické účinnosti základního práva na dovolenou, nelze ji vzhledem k její povaze považovat za omezení základního práva ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny, a nepodléhá tedy ani přímo podmínkám zakotveným v tomto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Ačkoli tedy stanovení délky nároku na dovolenou nemusí být ospravedlněno podle čl. 52 odst. 1 Listiny, musí však dodržovat alespoň zásadu proporcionality, která patří mezi obecné zásady unijního práva. Podle ní nesmějí jednání orgánů Unie překračovat meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž je zřejmé, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nevýhody nesmí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19901113">13. listopadu 1990</DATE>, <NAME.CASE>Fédesa a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑331/88</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:391">EU:C:1990:391</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19941005">5. října 1994</DATE>, <NAME.CASE>Crispoltoni a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/93, C‑300/93 a C‑362/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:364">EU:C:1994:364</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010712">12. července 2001</DATE>, <NAME.CASE>Jippes a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑189/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:420">EU:C:2001:420</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100309">9. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>ERG a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑379/08 a C‑380/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:127">EU:C:2010:127</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0086">86</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150616">16. června 2015</DATE>, <NAME.CASE>Gauweiler a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑62/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:400">EU:C:2015:400</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0091">91</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190430">30. dubna 2019</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Rada (kvóty pro odlov mečouna obecného v Středozemním moři)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑611/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:332">EU:C:2019:332</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Zejména při závěrečném zvažování mezi cíli a nevýhodami stanovení délky dovolené mohou hrát roli další hlediska, jako je minimální dovolená podle článku 7 směrnice o pracovní době nebo podstatný obsah základního práva na placenou dovolenou za kalendářní rok. Ani zde však směrnice jako celek neplní žádnou funkci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Je tedy nutno konstatovat, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 68 a 69 napadeného rozsudku vycházel z toho, že unijní normotvůrce je v souvislosti s čl. 31 odst. 2 Listiny vázán směrnicí o pracovní době jako celkem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Toto nesprávné právní posouzení však neznamená úspěch námitek Komise a Rady, neboť jeho důsledkem není zrušení napadeného rozsudku. Tribunál totiž svoje rozhodnutí neopírá o domnělé porušení hmotněprávních záruk směrnice o pracovní době. Ve výsledku naopak odmítá argumentaci žalobců týkající se různých ustanovení směrnice o pracovní době.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Cíl zlepšování životních a pracovních podmínek</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Ve druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení při výkladu čl. 31 odst. 2 Listiny, jelikož Tribunál měl za to, že zkrácení dovolené za kalendářní rok na základě článku 6 přílohy X služebního řádu není slučitelné se zásadou, jejímž domnělým cílem je zlepšování životních a pracovních podmínek jednotlivců. Taková zásada nemá podle Komise žádný právní základ.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Také Rada má ve druhé části svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku za to, že Tribunál nesprávně posoudil význam čl. 31 odst. 2 Listiny. Na rozdíl od názoru Tribunálu se nedomnívá, že účelem tohoto ustanovení je zlepšit životní a pracovní podmínky, nýbrž zajistit dostatečnou úroveň ochrany všem pracovníkům v Unii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>V bodě 88 napadeného rozsudku Tribunál konstatuje, že právo na dovolenou za kalendářní rok podle čl. 31 odst. 2 Listiny ze své povahy slouží v zásadě k podpoře zlepšení životních a pracovních podmínek pracovníků. Kromě toho v bodě 90 uvádí, že snížení počtu dnů dovolené nelze považovat za slučitelné se zásadou směřující k podpoře zlepšení životních a pracovních podmínek dotyčných pracovníků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>V tomto smyslu je nutno souhlasit s argumentací Komise a Rady, že znění čl. 31 odst. 2 Listiny ani vysvětlení k Listině takovouto zásadu výslovně neuvádí. Spíše, jak správně konstatuje zejména Rada, jsou v názvu článku 31 uvedeny <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>[s]lušné a spravedlivé pracovní podmínky<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Tribunál se nicméně opírá o unijní právo, neboť podle čl. 151 prvního pododstavce SFEU sleduje Unie mimo jiné cíl zlepšování životních a pracovních podmínek. Vzhledem ke svému právnímu základu, kterým je dnes článek 153 SFEU, je účelem směrnice o pracovní době a tedy i jejího článku 7 naplňování tohoto cíle. Kromě toho je tento cíl také základem Charty Společenství základních sociálních práv pracovníků. Právo na placenou dovolenou, které je zde zakotveno v bodě 8, se nachází v kapitole nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Zlepšování životních a pracovních podmínek<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>. Podle vysvětlení k Listině se základní právo na dovolenou opírá mimo jiné o tyto dva dokumenty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Soudní dvůr již přinejmenším uznal, že režimy dovolené slouží zlepšení ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19961112">12. listopadu 1996</DATE>, <NAME.CASE>Spojené království v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑84/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:431">EU:C:1996:431</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130919">19. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Přezkum Komise v. Strack</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑579/12 RX‑II</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:570">EU:C:2013:570</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jedná se přitom o specifické životní a pracovní podmínky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Pokud jde konkrétně o právo na dovolenou, žalobci správně zdůrazňují, že trvání dovolené musí být <HT TYPE="ITALIC">postupně</HT> harmonizováno v souladu s národní praxí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010626">26. června 2001</DATE>, <NAME.CASE>BECTU</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑173/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:356">EU:C:2001:356</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181106">6. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Bauer a Willmeroth</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑569/16 a C‑570/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:871">EU:C:2018:871</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑684/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:874">EU:C:2018:874</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, což implikuje cíl zlepšování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu je konstatování Tribunálu v bodě 88 napadeného rozsudku, jímž právo na dovolenou za kalendářní rok přiřazuje účelu zlepšení životních a pracovních podmínek, prosto nesprávného právního posouzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Tribunál naopak zachází příliš daleko, když v bodě 90 hovoří o zásadě, neboť z relevantních dokumentů ani z judikatury taková zásada nevyplývá. Tímto výkladem propůjčil cíli zlepšení životních a pracovních podmínek pro výklad základního práva na dovolenou váhu, která mu nepřísluší.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Problematický je však zejména zkoumání dodržování tohoto cíle, jak jej provedl Tribunál. Ani tento cíl totiž nemůže vést k tomu, že zkrácení nároků na dovolenou musí být považováno za omezení základního práva na dovolenou podle čl. 31 odst. 2 Listiny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>V tomto směru není relevantní, zda cíl zlepšení životních a pracovních podmínek jako takový na základě článku 151 SFEU zavazuje Unii při stanovení pracovních podmínek svých zaměstnanců. Tribunál totiž článek 6 přílohy X služebního řádu neposuzuje měřítkem článku 151 SFEU, nýbrž tento cíl uplatňuje v souvislosti s čl. 31 odst. 2 Listiny. V bodě 90 napadeného rozsudku totiž odůvodňuje konstatování omezení základního práva na dovolenou a následně nezbytnost odůvodnění v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny tím, že podstatné zkrácení nároků na dovolenou v důsledku nového režimu nelze považovat za zlepšení životních a pracovních podmínek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Jak jsem již uvedla, normativní konkretizace délky trvání dovolené nepředstavuje omezení základního práva na dovolenou, pro které by bylo zapotřebí odůvodnění ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny. Tuto nezbytnou konkretizaci je třeba posuzovat spíše měřítkem zásady proporcionality<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz bod 65 a násl. výše.</P></NOTE>. V rámci této zásady se cíl zlepšení životních a pracovních podmínek uplatní až později, a sice při zvažování mezi cílem normativní úpravy a omezeními s tím spojenými.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž je výklad čl. 31 odst. 2 Listiny v tom smyslu, že zakotvuje zásadu zlepšení pracovních podmínek a každé zhoršení pracovních podmínek je tedy nutno považovat za omezení tohoto základního práva, nesprávný, nevede toto nesprávné posouzení samo o sobě ke zrušení napadeného rozsudku. Není totiž vyloučeno, že zkoumání důvodů takovéhoto zásahu dospěje ke stejnému závěru jako zkoumání přiměřenosti konkretizace tohoto základního práva. V tomto případě by postačovalo odůvodnění Tribunálu nahradit.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Zohlednění dalších aspektů týkajících se omezení základního práva na dovolenou</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Ve třetí části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise napadá úvahy, které Tribunál uvádí v bodech 91 až 96 napadeného rozsudku k vyvrácení argumentů přednesených proti omezení základního práva na dovolenou. Tyto úvahy napadá také Rada a Parlament.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Také v tomto ohledu platí, že způsob, jakým Tribunál zkoumá toto základní právo, není přesvědčivý. Skutečnost, zda jsou tyto argumenty a úvahy Tribunálu relevantní, je nutno posoudit zejména v souvislosti se zvažováním zájmů.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Proporcionalita nového režimu a posuzovací pravomoc normotvůrce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>V souvislosti s přezkumem proporcionality a zejména s cílem zlepšení životních a pracovních podmínek dotyčných osob je proto významný zejména druhý důvod kasačního opravného prostředku podaného Komisí a druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku podaného Radou, jakož i třetí důvod jejího kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Kritérium přezkumu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Komise uvádí, že Tribunál nezohlednil skutečnost, že normotvůrce má v souvislosti se změnami služebního řádu širokou posuzovací pravomoc a že zásada proporcionality může porušena pouze tehdy, když normotvůrce zjevně překročil meze této posuzovací pravomoci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Také Rada zdůrazňuje, že vzhledem ke změnám ve společnosti, sociálnímu pokroku a vědeckému a technologickému vývoji je nezbytné umožnit normotvůrci dospět ke kompromisům, a to ohledně dovolených, ale i ohledně odměn nebo pracovní doby.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Tribunál však v bodě 100 napadeného rozsudku výslovně uznává, že normotvůrce má širokou diskreční pravomoc přizpůsobit služební řád a kdykoliv změnit, a to i v neprospěch dotyčných, práva a povinnosti úředníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081222">22. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Centeno Mediavilla a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑443/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:767">EU:C:2008:767</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100304">4. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Angé Serrano a další v. Parlament</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑496/08 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:116">EU:C:2010:116</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Toto kritérium je v souladu s ustálenou judikaturou týkající se soudního přezkumu podmínek, za nichž byla tato zásada proporcionality v oblasti unijní legislativy použita. Normotvůrci v rámci výkonu pravomocí, které mu jsou svěřeny, přísluší široká posuzovací pravomoc v oblastech, ve kterých jeho činnost předpokládá volby jak politické, tak ekonomické či sociální povahy a v nichž má provést komplexní posouzení a hodnocení. Nejedná se tedy o otázku, zda opatření přijaté v takové oblasti je jedinou nebo nejlepší možností, neboť legalita tohoto opatření může být dotčena pouze jeho zjevně nepřiměřeným charakterem ve vztahu k cíli, který hodlají příslušné orgány sledovat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100608">8. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Vodafone a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑58/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:321">EU:C:2010:321</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160504">4. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Pillbox 38</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑477/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:324">EU:C:2016:324</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190430">30. dubna 2019</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Rada (kvóty pro odlov mečouna obecného v Středozemním moři)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑611/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:332">EU:C:2019:332</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Tribunál však neposuzuje vhodnost nového režimu, nýbrž se v bodech 98 a 100 napadeného rozsudku ujišťuje, že normotvůrce ověřil, zda nový režim skutečně slouží cílům obecného zájmu a zda s ohledem na sledovaný cíl nepředstavuje nepřeměřený a neúnosný zásah, který by podrýval základy takto zaručených práv. Zabývá se zejména tím, zda normotvůrce po pečlivém a nestranném přezkumu všech relevantních poznatků rozhodl s plnou znalostí věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Také to je do velké míry v souladu s judikaturou, neboť normotvůrce je povinen založit svoji volbu na objektivních kritériích. Navíc musí v rámci posouzení omezení spojených s jednotlivými opatřeními, jež připadají v úvahu, přezkoumat, zda cíle sledované zvoleným opatřením mohou odůvodnit i značné negativní důsledky pro dotčené osoby způsobené přijatými opatřeními<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100608">8. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Vodafone a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑58/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:321">EU:C:2010:321</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Schaible</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑101/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:661">EU:C:2013:661</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191203">3. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Česká republika v. Parlament a Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑482/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1035">EU:C:2019:1035</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Mimoto i soudní přezkum omezeného rozsahu vyžaduje, aby unijní orgány, které jsou tvůrci dotčeného aktu, byly schopny před Soudním dvorem prokázat, že akt byl přijat v rámci skutečného výkonu jejich posuzovací pravomoci, která předpokládá zohlednění všech relevantních skutečností a okolností situace, kterou měl tento akt upravovat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060907">7. září 2006</DATE>, <NAME.CASE>Španělsko v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑310/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:521">EU:C:2006:521</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0122">122</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081218">18. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Afton Chemical</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑517/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:751">EU:C:2008:751</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180621">21. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Polsko v. Parlament a Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑5/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:483">EU:C:2018:483</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0152">152</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191203">3. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Česká republika v. Parlament a Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑482/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1035">EU:C:2019:1035</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Ke změně služebního řádu v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100304">4. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Angé Serrano a další v. Parlament</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑496/08 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:116">EU:C:2010:116</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0086">86</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101109">9. listopadu 2010</DATE>, <NAME.CASE>Volker a Markus Schecke a Eifert</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑92/09 a C‑93/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:662">EU:C:2010:662</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0084">84</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Z toho vyplývá, že unijní orgány musejí být alespoň schopné předložit a vysvětlit jasně a jednoznačně základní údaje, které měly být zohledněny pro účely odůvodnění napadaných opatření obsažených v tomto aktu a na nichž závisel výkon posuzovací pravomoci těchto orgánů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060907">7. září 2006</DATE>, <NAME.CASE>Španělsko v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑310/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:521">EU:C:2006:521</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0123">123</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180621">21. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Polsko v. Parlament a Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑5/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:483">EU:C:2018:483</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0153">153</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191203">3. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Česká republika v. Parlament a Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑482/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1035">EU:C:2019:1035</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Relevantní okolnosti</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Přezkum těchto hledisek je rozhodující pro výsledek projednávaných kasačních opravných prostředků, neboť napadený rozsudek se rozhodující měrou zakládá na tom, že Tribunál příslušné argumenty orgánů odmítl, a sice ty, jež se týkají cílů nákladové efektivnosti a úspory nákladů, modernizace, dalších nároků na dovolenou na základě věku a platové třídy, dodatečných nároků na dovolenou na zotavenou kvůli mimořádně obtížným životním podmínkám, jakož i určitých hospodářských výhod, které mají zaměstnanci vykonávající služební povinnosti ve třetích zemích.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">i)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Nákladová efektivnost a úspory nákladů</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>V bodě 102 napadeného rozsudku Tribunál odmítá cíl zajistit vyšší nákladovou efektivnost úředníků a zaměstnanců vykonávajících služební povinnosti ve třetích zemích a zároveň uspořit náklady. Opírá se přitom o čtvrtý bod odůvodnění směrnice o pracovní době, podle něhož by zlepšení bezpečnosti práce a ochrana zdraví při práci nemělo být podřízeno úvahám ryze ekonomické povahy. Mimoto Tribunál konstatuje, že se úvah vycházejících z nutnosti chránit finanční zájmy Unie nelze dovolávat k odůvodnění zásahu do práva na dovolenou za kalendářní rok zaručeného článkem 31 odst. 2 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Pokud jde o omezení základního práva na dovolenou, nelze stanovení délky dovolené jako takové zejména stavět na roveň s omezením odměny během dovolené. Posledně uvedené představuje omezení základního práva na placenou dovolenou, zatímco první z nich – jak jsem již vysvětlila<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz body 65 až 67 výše.</P></NOTE> – nezbytnou konkretizaci tohoto základního práva. Při nezbytném zvažování mohou hrát roli cíle právní úpravy, které by nějaké omezení případně nemohly odůvodnit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Zatímco proti nároku na odměnu během dovolené zaručeného základním právem nelze namítat argumenty finanční povahy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Rozsudek dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130919">19. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Přezkum Komise v. Strack</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑579/12 RX‑II</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:570">EU:C:2013:570</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, musí být při konkretizaci rozsahu nároků na dovolenou možno přihlédnout zejména k zatížení zaměstnavatelů. Zaměstnanecký poměr, jehož je nárok na dovolenou součástí, je totiž oboustranně založen na vyvážení nákladů a užitku. Pro zaměstnavatele patří nárok na dovolenou mezi náklady, a představuje tedy finanční aspekt, který nelze nezohlednit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Větší váhu má účinná ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků, která nemůže být podřízena úvahám ryze ekonomické povahy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010626">26. června 2001</DATE>, <NAME.CASE>BECTU</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑173/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:356">EU:C:2001:356</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190514">14. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>CCOO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑55/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:402">EU:C:2019:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Sotva však lze tvrdit, že každé zkrácení nároku na dovolenou nutně omezuje ochranu bezpečnosti a zdraví. Platí to o to více, má-li být zkrácen nárok na dovolenou, který je více než dvojnásobný v porovnání s minimální dovolenou podle článku 7 směrnice o pracovní době a výrazně převyšuje nároky na dovolenou ostatních zaměstnanců Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Z tohoto důvodu představuje úplné odmítnutí cíle nákladové efektivnosti a úspor nákladů v bodě 102 napadeného rozsudku nesprávné právní posouzení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">ii)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Modernizace</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Druhý cíl nového režimu je modernizace pracovních podmínek zaměstnanců ve třetích zemích.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>V tomto ohledu Tribunál v bodě 106 napadeného rozsudku odmítá úvahu, že rozšíření leteckých spojení a možnost širšího využívání internetové komunikace odůvodňují zkrácení dovolené. Podle jeho názoru může letecká doprava ovlivnit nanejvýš poskytované doby na cestu. A lepší komunikační možnosti nemají údajně žádnou vazbu na nárok na dovolenou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Tribunál však nepřihlíží k tomu, že u dotyčných osob dovolená v ještě větší míře než u ostatních zaměstnanců Unie slouží k zachování vazby s domovskou zemí. V tom spočívá rozhodující rozdíl v porovnání s obecnou judikaturou týkající se dovolené. Ta vychází z toho, že zaměstnanci zpravidla pracují ve své domovské zemi a svou dovolenou mohou využít pouze na zotavenou a volnočasové aktivity. Pro vazbu na domovskou zemi jistě má význam, pokud jsou nabízena četná, cenově výhodná letecká spojení. Ta umožňují častější návraty domů. Kromě toho mohou – bez ohledu na poskytovanou dobu na cestu – zkrátit skutečnou dobu cesty, takže zůstane více času na skutečnou dovolenou.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Ze stejné myšlenky koneckonců vychází také argument týkající se internetové komunikace. Zatímco dříve jsme byli odkázáni na drahá telefonická spojení se špatnou kvalitou a poštovní komunikaci, dnes lze díky internetové komunikaci za výrazně lepších podmínek udržovat spojení s domovem a využívat například videohovorů. Tato jednodušší komunikace sice nedokáže zcela nahradit osobní kontakt, jeho nezbytnost však o něco snižuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Úplné odmítnutí této myšlenky proto není přesvědčivé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Tribunál dále v bodě 107 napadeného rozsudku odmítá argument, že nový režim vyhovuje potřebám malých zastoupení Unie, jejichž fungování je při nadměrné nepřítomnosti z důvodu dovolené ohroženo. Má za to, že nic nenasvědčuje tomu, že nároky na dovolenou pro všechna zastoupení musí být z tohoto důvodu zkráceny, ani nebylo prokázáno, že neexistují žádné alternativy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Ve skutečnosti však funkčnost dotčených zastoupení vždy tvoří součást úvah, kterými je potřeba se ohledně rozsahu nároku na dovolenou zabývat. A okolnost, že menší zastoupení jsou nepřítomností v důsledku dovolených dotčena obzvláště silně, přitom nelze z těchto úvah vyloučit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu obsahují také body 106 a 107 napadeného rozsudku nesprávné právní posouzení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">iii)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Dodatečné nároky na dovolenou na základě věku a platové třídy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>V bodě 109 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že normotvůrce zjevně nezohlednil skutečnost, že úředníci a zaměstnanci pracující na území Unie mají podle článku 57 služebního řádu nárok na dovolenou v závislosti na věku a platové třídě navýšený v rozmezí od 24 až do 30 pracovních dnů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Tribunál zjevně vychází z toho, že zaměstnancům pracujícím ve třetích zemích tento dodatečný nárok na dovolenou nepřísluší.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je pravda, že příloha X služebního řádu výslovně na článek 57 neodkazuje. Z prováděcích ustanovení předložených Komisí k článku 57 ovšem vyplývá, že dotčeným osobám přísluší po uplynutí přechodného režimu v roce 2016 tyto dny dovolené navíc<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Příloha R.9 odpovědi Komise z <DATE ISO="20171113">13. listopadu 2017</DATE> na otázky Tribunálu (s. 57 příloh).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Tribunál tedy svým konstatováním v bodě 109 napadeného rozsudku argument Komise zkreslil. Naopak i k těmto nárokům na dovolenou mělo být v jeho úvahách přihlédnuto.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">iv)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Dovolená na zotavenou kvůli mimořádně obtížným podmínkám</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Tribunál sice zjevně zvažoval, že by zkrácení nároku na dovolenou mohlo být v zásadě vyrovnáno možností získat v souladu s čl. 8 odst. 1 a čl. 9 odst. 2 přílohy X služebního řádu zvláštní dovolenou na zotavenou v trvání až 15 dní kvůli mimořádně obtížným podmínkám v místě zaměstnání. V bodě 110 napadeného rozsudku však Tribunál konstatuje, že nic nenasvědčuje tomu, že se normotvůrce snažil zjistit, zda mimořádná dovolená na zotavenou zaručuje dostatečnou ochranu jejich zdraví a bezpečnosti. Tribunál přitom zjevně vycházel z toho, že tato dovolená na zotavenou je poskytována v pouze výjimečně a na základě zvláštního odůvodněného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>Tato domněnka však zkresluje informace Komise týkající se způsobů používání tohoto režimu. Pro každou lokalitu je totiž na základě místních daností stanoveno, v jakém rozsahu má být tato zvláštní dovolená na zotavenou poskytnuta<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz rozhodnutí Komise ze dne <DATE ISO="20131216">16. prosince 2013</DATE> o správě dovolené na zotavenou podle článku 8 přílohy X služebního řádu (příloha R.1 odpovědi Komise ze dne <DATE ISO="20171113">13. listopadu 2017</DATE> na otázky Tribunálu) a rozhodnutí Chief Operating Officer Evropské služby pro vnější činnost ze dne <DATE ISO="20120725">25. července 2012</DATE> (příloha R.3 odpovědi Komise).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>V souladu s těmito pravidly bylo například v roce 2013 pro Afghánistán poskytováno 15 dnů mimořádné dovolené na zotavenou, pro Haiti 12 dnů a pro Pobřeží slonoviny šest dnů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Rozhodnutí Chief Operating Officer Evropské služby pro vnější činnost ze dne <DATE ISO="20120725">25. července 2012</DATE> (viz výše, poznámka pod čarou 46).</P></NOTE>. Současně jsou poskytovány minimálně dva dny na cestu ke každé dovolené na zotavenou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Článek 5 rozhodnutí Komise ze dne <DATE ISO="20131216">16. prosince 2013</DATE> (viz výše, poznámka pod čarou 46).</P></NOTE> a v závislosti na rozsahu této mimořádné dovolené na zotavenou je přípustné rozdělení na dvě až pět období. Cílovým místem pro výše uvedené lokality je Brusel. Pro určité lokality v jihovýchodní Asii je naopak jako cílové místo stanoven Puket v Thajsku. Cílová místa jsou zjevně důležitá především pro úhradu cestovních výdajů, ale zaměstnanci nejsou povinni strávit mimořádnou dovolenou na zotavenou v uvedených místech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Viz článek 4 rozhodnutí Komise ze dne <DATE ISO="20131216">16. prosince 2013</DATE> (viz výše, poznámka pod čarou 46).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>Pokud jde o myšlenku zdůrazněnou v bodě 93 napadeného rozsudku, že mimořádná dovolená na zotavenou má být spojena s odborným vzděláváním, zotavovací povahu této dovolené to nesnižuje, neboť podle informací Rady má být toto odborné vzdělávání prováděno před takovou dovolenou nebo po ní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>Je tedy zjevné, že mimořádná dovolená na zotavenou může na rozdíl od názoru žalobců přispět k tomu, aby byly naplněny funkce dovolené za kalendářní rok. Tribunál ji tedy měl při posuzování nového režimu a také ve svých úvahách zohlednit.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">v)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Hospodářské výhody</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>Tribunál však na rozdíl od názoru Komise, Rady a Parlamentu v bodech 94 a 95 napadeného rozsudku správně odmítl přihlédnout k různým hospodářským privilegiím dotyčných osob. I ta sice patří mezi životní a pracovní podmínky, avšak hospodářské výhody nemohou kompenzovat ztrátu dovolené<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060406">6. dubna 2006</DATE>, <NAME.CASE>Federatie Nederlandse Vakbeweging</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑124/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:244">EU:C:2006:244</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Ačkoliv je odměna během dovolené zaručena základním právem, musí mít pracovník obvykle možnost využít doby skutečného odpočinku, aby byla zajištěna účinná ochrana jeho bezpečnosti a zdraví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060406">6. dubna 2006</DATE>, <NAME.CASE>Federatie Nederlandse Vakbeweging</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑124/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:244">EU:C:2006:244</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Hospodářská kompenzace má význam pouze v případě, že z důvodu ukončení zaměstnaneckého vztahu již není možné dovolenou skutečně vyčerpat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090120">20. ledna 2009</DATE>, <NAME.CASE>Schultz-Hoff a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑350/06 a C‑520/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:18">EU:C:2009:18</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Dílčí závěry</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117.</NO.P><TXT>Je tedy nutno konstatovat, že Tribunál při zkoumání použití zásady proporcionality nepřihlédl k relevantním aspektům. Tato nesprávná právní posouzení se týkají základu pro rozhodnutí Tribunálu o námitce protiprávnosti článku 6 přílohy X služebního řádu a o sporném rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118.</NO.P><TXT>Napadený rozsudek musí být tedy zrušen.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="17"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K žalobě před Tribunálem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119.</NO.P><TXT>Podle článku 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může posledně jmenovaný v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo vrátit věc Tribunálu k rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120.</NO.P><TXT>Pokud jde o žalobní důvod zkoumaný Tribunálem, soudní řízení dovoluje vydat konečné rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121.</NO.P><TXT>V tomto ohledu představují výše uvedené aspekty, které Tribunál nesprávně nezohlednil, důležité prvky odůvodnění, které normotvůrce alespoň v základních rysech zakotvil v odůvodnění nového režimu. V řízení před soudem dotčené orgány tyto prvky odůvodnění ve smyslu výše uvedené judikatury<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz výše, bod tohoto stanoviska 92.</P></NOTE> dostatečně rozvedly.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122.</NO.P><TXT>Cíle nákladové efektivity a úspory nákladů, jakož i modernizace jsou legitimní. Nový režim může přispět k dosažení těchto cílů. Jiný prostředek, který by byl méně zatěžující, není zjevný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123.</NO.P><TXT>Pokud jde o vyvážení výhod a nevýhod, je váha nevýhod pro dotčené zaměstnance zmírněna již diskutovanými aspekty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Viz bod 99 a násl. výše.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124.</NO.P><TXT>Vyzdvihnout je zapotřebí mimořádnou dovolenou na zotavenou podle článku 8 přílohy X služebního řádu, která zejména umožňuje dostát zvýšené potřebě dovolené kvůli mimořádně obtížným životním podmínkám. Dále je nutno přihlédnout k tomu, že zbývající nároky na dovolenou stále ještě výrazně překračují minimální dovolenou, kterou stanoví článek 7 směrnice o pracovní době, a jsou alespoň částečně z důvodu mimořádné dovolené na zotavenou a dodatečné době na cestu také vyšší než jsou nároky na dovolenou ostatních zaměstnanců Unie, kteří většinou také vykonávají činnost mimo své země původu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125.</NO.P><TXT>Postupné zavádění nového režimu během tří let navíc dále zmírňuje jeho dopady.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126.</NO.P><TXT>Cíl zlepšení životních a pracovních podmínek nezpochybňuje přípustnost nového režimu. Je pravda, že Tribunál správně konstatuje, že snížení nároků na dovolenou nelze považovat za zlepšení životních a pracovních podmínek dotčených osob.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127.</NO.P><TXT>Jak Tribunál konstatuje v bodě 90 napadeného rozsudku, nelze však tento cíl chápat v tom smyslu, že brání každému omezení práv zaměstnanců. Cíl zlepšení životních a pracovních podmínek je naopak zapotřebí chápat široce v tom smyslu, že naplňování práv zaměstnanců koneckonců závisí také na celkovém kontextu pracovního trhu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128.</NO.P><TXT>V projednávané věci je navíc nutno přihlédnout také k tomu, že výhodné životní a pracovní podmínky dotčených osob by šly k tíži životních a pracovních podmínek evropských daňových poplatníků. Ti ostatně mají v průměru podstatně méně dovolené.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129.</NO.P><TXT>Normotvůrci je proto nutno přiznat také při naplňování cíle zlepšování pracovních a životních podmínek zaměstnanců širokou posuzovací pravomoc, kterou by unijní soudy měly v zásadě obsahově přezkoumávat pouze z hlediska zjevně nesprávných posouzení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970513">13. května 1997</DATE>, <NAME.CASE>Německo v. Parlament a Rada (zajištění vkladů)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑233/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:231">EU:C:1997:231</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), k ochraně spotřebitelů, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980714">14. července 1998</DATE>, <NAME.CASE>Bettati</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑341/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:353">EU:C:1998:353</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Associazione Italia Nostra Onlus</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑444/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:978">EU:C:2016:978</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), k cíli vysoké úrovni ochrany v oblasti životního prostředí.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0130"><NO.P>130.</NO.P><TXT>Ve světle těchto úvah nelze normotvůrci vytýkat, že se při zvažování mezi omezeními vyplývajícími z nového režimu a jeho výhodami dopustil zjevné nesprávného posouzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0131"><NO.P>131.</NO.P><TXT>Tento žalobní důvod musí být tedy zamítnut.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0132"><NO.P>132.</NO.P><TXT>K tomuto závěru bychom dospěli tím spíše v případě, že by námitka protiprávnosti byla omezena na první fázi nového režimu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Viz body 49 a 50 výše.</P></NOTE>, tedy na čl. 6 odst. 1 první odrážku přílohy X služebního řádu. Podle tohoto ustanovení totiž zůstává dotčeným osobám pro rok 2014 ještě výrazně více dnů dovolené než v následujících letech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0133"><NO.P>133.</NO.P><TXT>Jak Komise správně uvádí, Tribunál se naopak v tomto řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Viz ale rozsudek stejného senátu Tribunálu ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181204">4. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>Janoha a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑517/16</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:874">EU:T:2018:874</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> dosud nevyjádřil ke zbývajícím žalobním důvodům, tedy k tomu, zda nový režim respektuje obecnou zásadu rovného zacházení, zásadu ochrany legitimního očekávání a právo na respektování soukromého a rodinného života. Na rozdíl od toho, jak navrhuje Rada – bez jakéhokoli dalšího odůvodnění – nedovoluje soudní řízení ve věci rozhodnout, takže věc musí být v souladu s návrhem Komise vrácena Tribunálu k rozhodnutí o těchto žalobních důvodech.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Náklady řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0134"><NO.P>134.</NO.P><TXT>Článek 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Vzhledem k tomu, že tomu tak v projednávané věci není, bude o nákladech řízení rozhodnuto později.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VIII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0135"><NO.P>135.</NO.P><TXT>Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr rozhodl takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>1)</NO.P><TXT>Vedlejší kasační opravný prostředek Rady Evropské unie ve věci C‑119/19 P se odmítá jako nepřípustný.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181204">4. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>Carreras Sequeros a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑518/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:873">EU:T:2018:873</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) se zrušuje.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>První žalobní důvod ve věci T‑518/16, Carreras Sequeros a další v. Komise, týkající se domnělého porušení zvláštní povahy a cílů práva na dovolenou za kalendářní rok se zamítá.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Věc se vrací Tribunálu k rozhodnutí o zbývajících žalobních důvodech.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>Kasační opravný prostředek Rady ve věci C‑126/19 P se ve zbývající části zamítá.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>6)</NO.P><TXT>O nákladech řízení bude rozhodnuto později.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>