<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-674/18</NO.CASE><NO.CASE>C-675/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CC0674</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:180">EU:C:2020:180</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>20</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>20</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta E. Tančeva – spojené věci C‑674/18 a C‑675/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">TMD Friction</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">E. Tančeva</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20200305">5. března 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P>Spojené věci C‑674/18 a C‑675/18</P><P>EM</P><P>proti</P><P>TMD Friction GmbH (C‑674/18)</P><P>a</P><P>FL</P><P>proti</P><P>TMD Friction EsCo GmbH (C‑675/18)</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud, Německo)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Sociální politika</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2001/23/ES</KEYWORD><KEYWORD>Zachování práv zaměstnanců v případě převodu podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů</KEYWORD><KEYWORD>Články 3 a 5</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2008/94/ES</KEYWORD><KEYWORD>Ochrana práv zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatelů</KEYWORD><KEYWORD>Článek 8 směrnice 2008/94</KEYWORD><KEYWORD>Doplňkové dávky sociálního zabezpečení</KEYWORD><KEYWORD>Odpovědnost nabyvatelů za doplňkové dávky sociálního zabezpečení zaměstnanců podniku převáděného převodcem, který je v úpadku</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Pokud nárok na určité důchodové dávky na základě právního řádu členského státu nevznikne u instituce pověřené ochranou důchodových práv zaměstnanců podniků v platební neschopnosti podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne <DATE ISO="20081022">22. října 2008</DATE> o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="283" PAGE.FIRST="36" DATE.PUB="2008">Úř. věst. 2008, L 283, s. 36</REF.DOC.OJ>. Nejnovějším rozhodnutím ohledně smyslu článku 8 této směrnice je rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Pensions-Sicherungs-Verein</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑168/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1128">EU:C:2019:1128</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Viz také rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070125">25. ledna 2007</DATE>, <NAME.CASE>Robins a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑278/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:56">EU:C:2007:56</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130425">25. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Hogan a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑398/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:272">EU:C:2013:272</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161124">24. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Webb-Sämann</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑454/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:891">EU:C:2016:891</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180906">6. září 2018</DATE>, <NAME.CASE>Hampshire</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑17/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:674">EU:C:2018:674</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, za jakých okolností, pokud vůbec, může být odpovědnost ve vztahu k těmto dávkám uložena nabyvateli podniku v platební neschopnosti podle článků 3 nebo 5 směrnice Rady 2001/23/ES ze dne <DATE ISO="20010312">12. března 2001</DATE> o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="082" PAGE.FIRST="16" DATE.PUB="2001">Úř. věst 2001, L 82, s. 16</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>To je podstatou žádostí o rozhodnutí o předběžných otázkách podaných Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud, Německo) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>předkládající soud<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>). Předkládající soud si klade otázku, zda jsou se směrnicí 2001/23 slučitelná určitá opatření, která vedou ke snížení doplňkových dávek sociálního zabezpečení zaměstnanců a bývalých zaměstnanců, které jsou upraveny v německém právním řádu a uplatní se v případě úpadku podniku, a jaké to má dopady na odpovědnost nabyvatelů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Dospěl jsem k závěru, že tato otázka se řídí především <HT TYPE="ITALIC">lex specialis</HT> stanoveným v článku 5 směrnice 2001/23. Kromě toho za okolností věci v původním řízení judikatura, která brání nabyvatelům vyhovět určitým nárokům na důchodové dávky týkajících se délky zaměstnání před převodem, překračuje diskreční pravomoc přiznanou členským státům podle čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 omezit práva a povinnosti nabyvatelů uložené článkem 3 odst. 1 směrnice 2001/23, pokud nejsou dotčená práva účinná vůči převodci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191007">7. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Safeway</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑171/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:839">EU:C:2019:839</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pokud se dotčení zaměstnanci nemohou podle právního řádu členského státu těchto práv dovolat před soudy členských států, aby si obstarali příslušné důchodové dávky ze strany převodce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191007">7. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Safeway</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑171/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:839">EU:C:2019:839</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, takové nároky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>ne<HT TYPE="ITALIC">vzniknou</HT><QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> před zahájením úpadkového řízení podle čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23. Nemohou být tedy vyloučeny z povinností nabyvatele podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/23.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>I když se však omezení podle čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 uplatní, podléhá dvěma výhradám.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Zaprvé omezení podle čl. 5 odst. 2 písm. a) musí být členským státem provedeno přesně a jasně, aby zaručilo právní jistotu vyžadovanou judikaturou Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>V souvislosti s výjimkou ze směrnice viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101021">21. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>Accardo a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑227/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:624">EU:C:2010:624</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V poslední době viz např. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191007">7. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Safeway</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑171/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:839">EU:C:2019:839</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. To je věcí ověření předkládajícím soudem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Zadruhé, jak ukládá čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23, právní řád členského státu musí stanovit takovou ochranu, jaká je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>poskytovaná<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> směrnicí 2008/94. To je třeba určit podle zásad uvedených Soudním dvorem v jeho rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE> ve věci Pensions-Sicherungs-Verein<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑168/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1128">EU:C:2019:1128</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, což je rovněž předmětem ověření předkládajícím soudem.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 a 4 a čl. 5 odst. 1, 2 písm. a) a 4 směrnice 2001/23 stanoví následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ARTICLE IDENTIFIER="003"><TI.ART><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Článek 3</TI.ART><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>Práva a povinnosti, které pro převodce vyplývají z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru platných ke dni převodu, jsou v důsledku převodu převedeny na nabyvatele.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Pokud členské státy nestanoví jinak, nevztahují se odstavce 1 a 3 na nároky zaměstnanců na starobní, invalidní nebo pozůstalostní důchody plynoucí ze systémů podnikového nebo mezipodnikového připojištění, existující mimo platné systémy sociálního zabezpečení v členských státech.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>I v případě, že členské státy v souladu s písmenem a) nestanoví, že se odstavce 1 až 3 vztahují na tato práva, přijmou opatření nezbytná na ochranu zájmů zaměstnanců a osob, které v době převodu v závodě převodce již nebyly zaměstnány, pokud jde o jejich nabyté nebo nabývané nároky na starobní důchod včetně pozůstalostního důchodu plynoucí ze systému důchodového připojištění uvedeného v písmenu a).</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG></ARTICLE><?PAGE NO="3"?><P>[…]</P><ARTICLE IDENTIFIER="005"><TI.ART>Článek 5</TI.ART><PARAG IDENTIFIER="005.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>Nestanoví-li členské státy jinak, nevztahují se články 3 a 4 na převod podniku, závodu nebo části podniku nebo závodu, pokud je převodce předmětem konkursního řízení nebo obdobného úpadkového řízení, které bylo zahájeno s cílem likvidace majetku převodce a které probíhá pod dohledem příslušného orgánu veřejné moci (kterým může být správce konkurzní podstaty schválený příslušným orgánem veřejné moci).</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="005.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Použijí-li se články 3 a 4 na převod během úpadkového řízení, které bylo zahájeno vůči převodci (je-li řízení zahájeno s cílem likvidace majetku převodce či nikoli), může členský stát za podmínky, že toto řízení probíhá pod dohledem příslušného orgánem veřejné moci (kterým může být správce konkurzní podstaty určený vnitrostátními právními předpisy), stanovit, že</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>bez ohledu na čl. 3 odst. 1 nejsou závazky převodce vyplývající z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru, které vznikly přede dnem převodu nebo před zahájením úpadkového řízení, převedeny na nabyvatele, je-li toto řízení podle právních předpisů členského státu spojeno alespoň s takovou ochranou, jaká je poskytována v situacích uvedených ve směrnici Rady 80/987/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele [<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="283" PAGE.FIRST="23" DATE.PUB="1980">Úř. věst. 1980, L 283, s. 23</REF.DOC.OJ>] […], nebo že</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="005.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy přijmou vhodná opatření s cílem zamezit zneužívání úpadkového řízení k tomu, aby zaměstnanci pozbyli práv vyplývajících z této směrnice.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></PARAG></ARTICLE></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 8 směrnice 2008/94 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Členské státy zajistí, aby byla přijata nezbytná opatření na ochranu zájmů zaměstnanců a osob, které již odešly z podniku nebo provozovny zaměstnavatele ke dni vzniku platební neschopnosti zaměstnavatele, pokud jde o nabytá nebo nabývaná práva na starobní důchody, včetně pozůstalostních důchodů, na základě doplňkových zaměstnaneckých nebo mezioborových systémů sociálního zabezpečení, které stojí mimo vnitrostátní zákonné systémy sociálního zabezpečení.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Právní řád členského státu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Ustanovení § 613a Bürgerliches Gesetzbuch (německý občanský zákoník, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>BGB<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>) (pododstavec 1) je nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Práva a povinnosti při převodu závodu<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>. Ten v pododdílu 1 stanoví následující.</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="613A.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Převádí-li se závod nebo část závodu v důsledku právního úkonu na jiného majitele, vstupuje tento nový majitel do práv a povinností vyplývajících z pracovních poměrů platných ke dni převodu. Pokud se tyto práva a povinnosti řídí právními ustanoveními kolektivní smlouvy nebo pracovní smlouvy, stávají se součástí pracovního vztahu mezi novým vlastníkem a zaměstnancem a nemohou být změněny v neprospěch zaměstnance před koncem roku ode dne převodu.[…]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Německý právní řád podle předkládacího rozhodnutí stanoví v § 613a odst. 1 BGB, že zaměstnanci, kterého nabyvatel převzal v souvislosti s převodem podniku, zůstávají zachovány nároky na dávky podnikového důchodového pojištění. Podle judikatury předkládajícího soudu počínající rozsudkem ze dne <DATE ISO="19800117">17. ledna 1980</DATE> a ustanovení vyšší právní síly insolvenčního řádu se však § 613a odst. 1 neuplatní v rozsahu, v němž není nabyvatel podniku odpovědný za tu část budoucích podnikových důchodů<?PAGE NO="4"?> závisejících na počtu odpracovaných let zaměstnance v podniku před zahájením úpadkového řízení. To je založeno na zásadě stejnoměrného uspokojení věřitelů. Po zahájení úpadkové řízení musí být závazky uspokojeny výhradně podle příslušných ustanovení Insolvenzordnung (německý insolvenční zákon).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Ustanovení § 7 odst. 1 Gesetz zur Verbesserung der betrieblichen Altersversorgung (Betriebsrentengesetz, BetrAVG) (zákon o zlepšení podnikového důchodového pojištění) stanoví, že práva nabytá s konečnou platností musí být uznána zákonným orgánem pojistitele platební neschopnosti, zatímco § 7 odst. 2 šestá věta stanoví, že zákonný orgán pojistitele platební neschopnosti nemusí zohlednit změny pro základ výpočtu dávek podnikového důchodového pojištění, ke kterým došlo po prohlášení platební neschopnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Ustanovení § 14 zákona o zlepšení podnikového důchodového pojištění, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Instituce pro pojištění platební neschopnosti<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> stanoví, že institucí pro pojištění platební neschopnosti je Pensions-Sicherungs-Verein Versicherungsverein auf Gegenseitigkeit, (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>PSV<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>). Podle předkládacího rozhodnutí stejný zákon stanoví, že práva, která byla nabyta v důsledku dosažení určitého významného bodu spojeného s délkou zaměstnání, jsou zaručena PSV (viz zejména § 1b a § 30f zákona o zlepšení podnikového důchodového pojištění).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav věci v původním řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Věc C‑674/18, <HT TYPE="NORMAL">EM</HT> v. <HT TYPE="NORMAL">TMD Friction GmbH</HT></HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Žalobce ve věci C‑674/18, EM, narozený v roce 1980, byl od roku 1996 zaměstnán u společnosti Textar GmbH. U této společnosti platila celopodniková dohoda, ve které byl zaměstnancům přislíben podnikový starobní důchod. Podle tohoto penzijního řádu činí výše starobního důchodu za každý odpracovaný rok od 0,2 % do 0,55 % z hrubého měsíčního výdělku dosaženého k určitému rozhodnému dni před ukončením pracovního poměru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Pracovní poměr EM byl v následujícím období převeden na TMD Friction GmbH. Ohledně majetku TMD Friction GmbH bylo <DATE ISO="20090301">1. března 2009</DATE> zahájeno úpadkové řízení. V dubnu 2009 byl podnik TMD Friction GmbH, který byl i po zahájení úpadkového řízení dál v provozu, převeden soudem ustanoveným insolvenčním správcem na žalovanou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Podle písemných vyjádření EM byl v dané době název podniku nabyvatele Friction OpCo, dceřiná společnost skupiny TMD, která následně změnila název na TMD Friction.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>PSV, zákonem zřízená instituce pro pojištění podnikového důchodového zabezpečení v případě platební neschopnosti v Německu, oznámila EM, že k okamžiku zahájení úpadkového řízení, vzhledem ke svému věku (29 let), nenabyl žádný nezrušitelný nárok na důchodové zabezpečení, a proto ve chvíli, kdy nastanou skutečnosti rozhodné pro počátek plnění, neobdrží od PSV podle německého právního řádu žádné plnění v důsledku události, která by mohla potenciálně zakládat nárok na dávky (jako dosažení důchodového věku).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>EM před předkládajícím soudem tvrdil, že mu žalovaná v budoucnu musí přiznat dávky podnikového starobního důchodu v důsledku události, která by mohla zakládat nárok na dávky (například dosažení důchodového věku), jejichž výše musí zohlednit i dobu zaměstnání před zahájením úpadkového řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>TMD Friction GmbH před předkládajícím soudem uvedla, že v případě převodu podniku po zahájení úpadkového řízení ve vztahu k majetku převodce podniku, odpovídá nabyvatel pouze za tu část podnikového starobního důchodu, která závisí na počtu odpracovaných let v podniku po zahájení úpadkového řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Za těchto okolností podal předkládající soud Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o následných předběžných otázkách.</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>1)</NO.P><TXT>Umožňuje čl. 3 odst. 4 [směrnice 2001/23] v případě převodu podniku po zahájení úpadkového řízení ohledně majetku převodce podniku podle vnitrostátního práva, který v zásadě nařizuje použití čl. 3 odst. 1 a odst. 3 [směrnice 2001/23] i pro nároky zaměstnanců na starobní, invalidní nebo pozůstalostní důchody plynoucí ze systémů podnikového nebo mezipodnikového připojištění v případě převodu podniku, takové omezení, ze kterého by plynulo, že nabyvatel neručí za nabývané právní nároky, které se vztahují na dobu trvání zaměstnaneckého poměru před zahájením úpadkového řízení?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na první otázku:</TXT><P>Řídí se opatření podle čl. 3 odst. 4 písm. b) [směrnice 2001/23], která jsou nezbytná k ochraně zájmů zaměstnanců ohledně jejich nabytých nebo nabývaných nároků na starobní důchod z podnikového nebo mezipodnikového připojištění v případě převodu podniku po zahájení úpadkového řízení ohledně majetku převodce podniku úrovní ochrany požadované podle čl. 8 [směrnice 2008/94]?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na druhou předloženou otázku:</TXT><P>Je třeba čl. 3 odst. 4 písm. b) [směrnice 2001/23] vykládat v tom smyslu, že opatření nezbytná k ochraně zájmů zaměstnanců ohledně jejich nabytých nebo nabývaných nároků na starobní důchod ze systému podnikového nebo mezipodnikového připojištění byla přijata, pokud vnitrostátní právní předpisy stanoví, že</P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>závazek poskytnout v budoucnu starobní důchod z podnikového nebo mezipodnikového připojištění zaměstnanci, který je převzat v souvislosti s převodem podniku v úpadku, v zásadě přechází na nabyvatele podniku,</P></ITEM><ITEM><P>nabyvatel podniku ručí za budoucí nároky na důchodové zabezpečení v rozsahu závisejícím na počtu odpracovaných let v podniku po zahájení úpadkového řízení,</P></ITEM><ITEM><P>instituce, zřízená podle vnitrostátních právních předpisů k pojištění proti platební neschopnosti v tomto případě není povinná uhradit část budoucích nároků na důchodové zabezpečení vzniklých před zahájením úpadkového řízení a</P></ITEM><ITEM><P>zaměstnanec má možnost uplatnit hodnotu části svého budoucího nároku na důchodové zabezpečení získané před zahájením úpadkového řízení v rámci úpadkového řízení vůči převodci?</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Je čl. 5 odst. 2 písm. a) [směrnice 2001/23] v případě, že vnitrostátní právo stanoví použití článku 3 a 4 [směrnice 2001/23] také pro případ převodu podniku během úpadkového řízení, použitelný na nabývané penzijní nároky zaměstnanců z podnikového nebo mezipodnikového důchodového připojištění, které sice vznikly již před zahájením úpadkového řízení, ale vedou ke vzniku nároku zaměstnance na plnění teprve ve chvíli, kdy nastanou skutečnosti rozhodné pro počátek plnění, tedy v době pozdější?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="6"?><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na druhou nebo čtvrtou otázku:</TXT><P>Vztahuje se minimální úroveň ochrany, kterou musí členské státy zaručit podle článku 8 [směrnice 2008/94], také na povinnost zajištění nabývaných nároků na důchodové zabezpečení, které v době zahájení úpadkového řízení podle vnitrostátních právních předpisů ještě nebyly ze zákona nezrušitelné, a stanou se nezrušitelnými právě jen z toho důvodu, že pracovní poměr nebude ukončen v souvislosti s úpadkem?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>6)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na pátou otázku:</TXT><P>Za jakých okolností lze ztráty na dávkách podnikového starobního důchodu, které bývalý zaměstnanec utrpěl z důvodu platební neschopnosti zaměstnavatele, považovat za zjevně nepřiměřené a založit tak povinnost členských států zajistit minimální ochranu podle článku 8 směrnice [2008/94], ačkoli zaměstnanec dostane minimálně polovinu dávek, které vyplynou z jeho nabytých penzijních nároků?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>7)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na pátou otázku:</TXT><P>Bude nezbytná ochrana nabývaných právních nároků zaměstnance na důchodové zabezpečení podle čl. 3 odst. 4 písm. b) [směrnice 2001/23] nebo podle čl. 5 odst. 2 písm. a) [směrnice 2001/23] – rovnocenná ochraně podle článku 8 [směrnice 2008/94] – zajištěna také tehdy, když nebude vyplývat z předpisů vnitrostátního práva, ale pouze z přímé použitelnosti článku 8 [směrnice 2008/94]?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>8)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na sedmou otázku:</TXT><P>Bude mít článek 8 [směrnice 2008/94] přímý účinek, kterého se může každý jednotlivý [zaměstnanec] domáhat před vnitrostátním soudem, i v případě, kdy sice obdržel nejméně polovinu dávek, které vyplývají z jeho nabytých penzijních nároků, ale jeho ztráty utrpěné z důvodu platební neschopnosti zaměstnavatele je nutné považovat za nepřiměřené?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>9)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na osmou otázku:</TXT><P>Je soukromoprávní instituce, která je členským státem – pro zaměstnavatele povinně – určena jako instituce pro pojištění proti platební neschopnosti v oblasti podnikového důchodového zabezpečení, která podléhá státnímu dohledu nad finančními službami a která z moci veřejného práva vybírá od zaměstnavatelů příspěvky na pojištění proti platební neschopnosti a která může jako orgán veřejné moci vytvářet podmínky pro nucený výkon rozhodnutí prostřednictvím správního aktu, orgánem veřejné moci tohoto členského státu?<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Věc C‑675/18, FL v. TMD Friction EsCo GmbH</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Podle předkládacího rozhodnutí se případ FL liší od případu EM pouze v tom, že jeho nabývaný právní nárok byl ke dni zahájení úpadkového řízení nezrušitelný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>FL se narodil v roce 1950 a byl od roku 1968 zaměstnán u společnosti Textar GmbH. U této společnosti platila celopodniková dohoda, která zaměstnancům zaručovala mimo jiné dávky podnikového starobního důchodu. Podle tohoto penzijního řádu činí výše starobního důchodu za každý odpracovaný rok 0,5 % z hrubého měsíčního výdělku dosaženého zaměstnancem k určitému rozhodnému dni před ukončením pracovního poměru.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Pracovní poměr FL byl v následujícím období převeden na TMD Friction GmbH. Ohledně majetku TMD Friction GmbH bylo <DATE ISO="20090301">1. března 2009</DATE> zahájeno úpadkové řízení. Dne <DATE ISO="20090422">22. dubna 2009</DATE> byl podnik TMD Friction GmbH, který byl i po zahájení úpadkového řízení dál v provozu, převeden soudem ustanoveným insolvenčním správcem na TMD Friction EsCo GmbH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Od <DATE ISO="20150801">1. srpna 2015</DATE>, při odchodu do důchodu, pobíral FL od TMD Friction EsCo GmbH na základě penzijního řádu dávky podnikového starobního důchodu ve výši 145,03 eura měsíčně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Od <DATE ISO="20150801">1. srpna 2015</DATE> pobíral FL také starobní důchod od PSV ve výši 816,99 eura měsíčně. Podle německého právního řádu byla výše tohoto důchodu vypočítána PSV z hrubé měsíční odměny žalobce ke dni zahájení úpadkového řízení (1. březen 2009).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>U předkládajícího soudu FL uvedl, že TMD Friction EsCo GmbH mu má vyplácet vyšší dávky podnikového starobního důchodu, a to v takové výši, která závisí na výši konečné odměny podle penzijního řádu použitelného pro něho – tedy, že po 45 odpracovaných letech u TMD Friction EsCo GmbH nebo u jejího právního předchůdce, mu vznikl nárok na dávky podnikového starobního důchodu ve výši <FT TYPE="DECIMAL">1115,50</FT> eura měsíčně a relevantní je hrubá měsíční odměna ve výši <FT TYPE="NUMBER">4940</FT> eur před ukončením pracovněprávního vztahu. TMD Friction EsCo GmbH má z této dávky odečíst pouze dávku poskytnutou mu ze strany PSV ve výši 816,99 eura, a dlužila mu tedy dávky o 149,48 eura měsíčně vyšší<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Ze spisu se jeví, že to je to vázáno na § 7 odst. 2 zákona o zlepšení podnikového důchodového pojištění uvedeného v bodě 11 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>TMD Friction EsCo GmbH uvedla, že pokud je podnik převeden po zahájení úpadkového řízení proti převodci, ručí nabyvatel pouze za část dávek podnikového starobního důchodu v závislosti na vykonané práci po zahájení úpadkového řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Předkládající soud tedy předkládá stejné předběžné otázky, které jsou uvedeny v bodě 18 tohoto stanoviska, s výjimkou nahrazení otázek č. 3, 5 a 6 v bodě 20 výše následujícími otázkami.</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>3)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na druhou otázku:</TXT><P>Je třeba čl. 3 odst. 4 písm. b) [směrnice 2001/23] vykládat v tom smyslu, že opatření nezbytná k ochraně zájmů zaměstnanců ohledně jejich nabytých nebo nabývaných nároků na starobní důchod ze systému podnikového nebo mezipodnikového připojištění byla přijata, pokud vnitrostátní právní předpisy stanoví, že</P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>závazek poskytnout v budoucnu starobní důchod z podnikového nebo mezipodnikového připojištění zaměstnanci, který je převzat v souvislosti s převodem podniku v úpadku, v zásadě přechází na nabyvatele podniku,</P></ITEM><ITEM><P>nabyvatel podniku ručí za nabývané penzijní nároky, jejichž výše je stanovena mimo jiné na základě doby trvání zaměstnání v podniku a odměny v okamžiku splnění pojistné podmínky v rozsahu závisejícím na počtu odpracovaných let v podniku po zahájení úpadkového řízení,</P></ITEM><ITEM><P>instituce, zřízená podle vnitrostátních právních předpisů k pojištění proti platební neschopnosti v tomto případě musí vstoupit do části nabývaných nároků na důchodové zabezpečení, přičemž její výše je stanovena na základě pracovní odměny, kterou zaměstnanec dostával v okamžiku úpadkového řízení a</P></ITEM><?PAGE NO="8"?><ITEM><P>ani nabyvatel ani instituce zřízená k pojištění proti platební neschopnosti nejsou odpovědny za zvýšení nabývaných nároků na důchodové zabezpečení, k němuž sice došlo na základě zvýšení pracovní odměny po zahájení úpadkového řízení, avšak pro doby zaměstnání odpracované v podniku před tímto okamžikem,</P></ITEM><ITEM><P>zaměstnanec má možnost uplatnit rozdíl v hodnotě svých nabývaných nároků v rámci úpadkového řízení převodce?</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na druhou nebo čtvrtou otázku:</TXT><P>Vztahuje se minimální úroveň ochrany, kterou musí členské státy zaručit podle článku 8 [směrnice 2008/94], také na část nároků na důchodové zabezpečení nabývaných v okamžiku zahájení úpadkového řízení, která vznikla jen z toho důvodu, že pracovní poměr není ukončen v souvislosti s úpadkem?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>6)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na pátou otázku:</TXT><P>Za jakých okolností lze ztráty na dávkách podnikového starobního důchodu, které bývalý zaměstnanec utrpěl z důvodu platební neschopnosti zaměstnavatele, považovat za zjevně nepřiměřené a založit tak povinnost členských států zajistit minimální ochranu podle článku 8 [směrnice 2008/94], ačkoli bývalý zaměstnanec obdrží minimálně polovinu dávek, které vyplynou z jeho nabytých penzijních nároků?<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily Soudnímu dvoru EM, FL, Spolková republika Německo a Evropská komise. Všichni společně s TMD Friction GmbH a TMD Friction EsCo GmbH (dále společně jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>žalovaní<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>) se účastnili jednání, které se konalo <DATE ISO="20191212">12. prosince 2019</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Přístup</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Zde se budu zabývat třemi otázkami, přičemž předložím svůj přístup k vyřešení právního problému, který vyvstává ve věci v původním řízení.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Horizontální povaha věci v původním řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Zaprvé, otázky 8 a 9 jsou nepřípustné. Věc v původním řízení se týká výkladu shora uvedených unijních směrnic v rámci žaloby mezi jednotlivci, takže přímý účinek, nebo jinak účinek těchto směrnic, nemůže mít žádný význam<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171010">10. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Farrell</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑413/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:745">EU:C:2017:745</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180807">7. srpna 2018</DATE>, <NAME.CASE>Smith</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑122/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:631">EU:C:2018:631</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190516">16. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Plessers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑509/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:424">EU:C:2019:424</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Přesto se otázky č. 8 a 9 týkají přímých povinností vyplývajících ze směrnice 2008/94 a otázka č. 9 odkazuje popisem na PSV<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Pensions-Sicherungs-Verein</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑168/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1128">EU:C:2019:1128</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>PSV však není účastníkem řízení a otázky č. 8 a 9, jejichž zodpovězení může mít dopad na její zájmy, překračují pouhý negativní dopad na práva třetích osob<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180906">6. září 2018</DATE>, <NAME.CASE>Hampshire</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑17/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:674">EU:C:2018:674</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, jak připouští judikatura Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Například přímý účinek ukládá povinnost každému orgánu členského státu, aby upustil od použití jakéhokoliv vnitrostátního ustanovení, které odporuje ustanovení unijního práva, jež má přímý účinek. Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Deutsche Umwelthilfe</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑752/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1114">EU:C:2019:1114</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Pokud by tedy Soudní dvůr odpověděl na otázky 8 a 9 týkající se přímého účinku, které byly v podstatě položeny a zodpovězeny shora uvedeným rozsudkem ze dne <DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE> ve věci Pensions-Sicherungs-Verein<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑168/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1128">EU:C:2019:1128</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>. Uvádím, že v této věci byla položena stejná otázka, jako je otázka č. 6 v projednávané věci, avšak je v této věci přípustná, jelikož nevyvolává přímý účinek. Otázka č. 8 se spíše týká prvku proporcionality než přímého účinku a zabývá se jí přeformulovaná otázka č. 4 (proporcionalitou se také zabývá otázka č. 6). Pro úplnost uvádím, že otázka č. 8 neuvádí účastníka, proti kterému je přímý účinek uplatněn.</P></NOTE>, nevyhnutelně by tím mohlo dojít k porušení zásad rovnosti zbraní a práva na obhajobu podle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz např. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Sacko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑348/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:591">EU:C:2017:591</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Ze stejných důvodů se nebudu vyjadřovat k otázce, zda pravidla používaná PSV vedla k diskriminaci na základě věku ve vztahu k EM, přestože otázka diskriminace na základě věku byla na jednání vznesena. Soudní dvůr měl možnost se k otázce diskriminace na základě věku v souvislosti s důchody vyjádřit v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Österreichischer Gewerkschaftsbund</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑24/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:373">EU:C:2019:373</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Vzhledem k tomu, že PSV není žalovanou, jsou tyto otázky také hypotetické.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Minimální záruka poskytnutá článkem 8 směrnice 2008/94<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Poukazuji na to, že článek 16 směrnice 2008/94 zrušil směrnici 80/987, takže čl. 5 odst. 2 písm. a) lze brát tak, že odkazuje na směrnici 2008/94.</P></NOTE> tedy může být ve věci v původním řízení relevantní pouze v rozsahu, v němž toto ustanovení <HT TYPE="ITALIC">souvisí</HT> s právními důsledky pro žalované, například s ohledem na výklad čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudek Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190516">16. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Plessers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑509/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:424">EU:C:2019:424</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také bod 86 stanoviska generální advokátky J. Kokott ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Grenville Hamphshire</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑17/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:287">EU:C:2018:287</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), kde generální advokátka v souvislosti s článkem 8 směrnice 2008/94 uvedla, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>směrnice nemůže uložit povinnosti přímo jednotlivci<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>. Generální advokátka odkazuje na rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940714">14. července 1994</DATE>, <NAME.CASE>Faccini Dori</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑91/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:292">EU:C:1994:292</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20041005">5. října 2004</DATE>, <NAME.CASE>Pfeiffer a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑397/01 až C‑403/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:584">EU:C:2004:584</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0108">108</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140115">15. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Association de médiation sociale</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑176/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2">EU:C:2014:2</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160419">19. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Dansk Industri</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑441/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:278">EU:C:2016:278</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že se věc v původním řízení týká horizontálního opatření mezi dvěma soukromými subjekty, je předkládající soud povinen vzít v úvahu veškeré normy vnitrostátního práva a použít metody výkladu tímto právem uznané s cílem vyložit jej v co možná největším rozsahu ve světle znění a účelu dotčené směrnice, aby dosáhl výsledku, který předmětná směrnice sleduje, a zajistil tím soulad s čl. 288 třetím pododstavcem SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190516">16. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Plessers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑509/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:424">EU:C:2019:424</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Vzhledem k tomu, že podle informací ve spisu nevzniká otázka naznačující, že by pro vyřešení projednávané věci mělo být relevantní nějaké ustanovení Listiny základních práv EU, ani ohledně toho, že právní řád členského státu nemůže být vykládán v souladu s relevantními ustanoveními směrnice EU, nejsou pravidla týkající se takového stavu uvedená Soudním dvorem v rozhodnutích jako je rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180417">17. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>Egenberger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑414/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:257">EU:C:2018:257</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181106">6. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Bauer a Willmeroth</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑569/16 a C‑570/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:871">EU:C:2018:871</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181106">6. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑684/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:874">EU:C:2018:874</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) pro věc v původním řízení relevantní.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Nemožnost výkladu právního řádu členského státu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Zadruhé, i když pro poznání souvislostí byly informace o ustanovení německého právního řádu týkající se úpadkového a důchodové práva předložené Soudnímu dvoru užitečné, připomínám, že podle ustálené judikatury platí, že Soudnímu dvoru nepřísluší, aby se vyjadřoval k výkladu vnitrostátních ustanovení, ani aby posuzoval, zda jejich výklad, který poskytuje předkládající soud, je správný<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150128">28. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Gimnasio Deportivo San Andrés</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑688/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:46">EU:C:2015:46</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Z nedávné doby viz např. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191003">3. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Fonds du Logement de la Région de Bruxelles Capitale</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑632/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:833">EU:C:2019:833</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Toto stanovisko se tudíž omezuje na výklad relevantních ustanovení směrnic 2001/23 a 2008/94 a nikoliv úvah týkajících se dosahu pojmu podle německého právního řádu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="10"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Základní otázky předkládajícího soudu a přeformulování předběžných otázek</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Zatřetí ve snaze poskytnout předkládajícímu soudu užitečnou odpověď určím, co považuji za hlavní cíle předběžných otázek a přeformuluji je.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Zdá se, že se jedná o tři body: 1) určit, zda se věc v původním řízení řídí článkem 3, nebo článkem 5 směrnice 2001/23, nebo oběma; 2) poté, zda za okolností v projednávané věci, vedou správně vykládaná příslušná ustanovení k převodu odpovědnosti za dávky, které požadují EM a FL, na žalované nabyvatele; a 3) úloha článku 8 směrnice 2008/94 při tomto zkoumání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>V souladu s ustálenou judikaturou má Soudní dvůr v řízení o předběžné otázce pravomoc poskytnout vnitrostátnímu soudu veškerá vodítka, jež považuje za nezbytná k rozhodnutí sporu v původním řízení, avšak je pouze věcí vnitrostátního soudu, aby ověřil, zda jsou ve věci, kterou se zabývá, splněny skutkové podmínky pro použití unijní právní normy, a aby z toho vyvodil důsledky pro rozhodnutí, které má vydat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140605">5. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>Mahdi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑146/14 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1320">EU:C:2014:1320</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180807">7. srpna 2018</DATE>, <NAME.CASE>Prenninger a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑329/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:640">EU:C:2018:640</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); uvedené v poznámce pod čarou č. 13 nedávného stanoviska generálního advokáta H. Saugmandsgaarda Øe ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Paulo Nascimento Consulting</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑692/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:362">EU:C:2019:362</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Kromě toho Soudní dvůr v rámci výkladu článků 3 až 5 směrnice 2001/23 připomněl, že aby poskytl vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, může Soudní dvůr otázky, které jsou mu položeny, přeformulovat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170622">22. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Federatie Nederlandse Vakvereniging a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑126/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:489">EU:C:2017:489</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190516">16. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Plessers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑509/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:424">EU:C:2019:424</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Navrhuji tedy zrušení prvních čtyř otázek, protože jsou založené na přednosti článku 3 směrnice 2001/23 před článkem 5 této směrnice, přičemž takový výklad není podpořen ani judikaturou Soudního dvora, ani samotnou směrnicí 2001/23. S ohledem na první ze tří výše uvedených cílů (bod 35), může být první otázka formulována v tomto smyslu.</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>1)</NO.P><TXT>Pokud právní řád členského státu omezí, z důvodu platební neschopnosti převodce, doplňkové zaměstnanecké dávky sociálního zabezpečení, za které je odpovědný nabyvatel podniku, řídí se práva dotčených zaměstnanců vůči nabyvatelům primárně článkem 5 směrnice 2001/23, nebo článkem 3 této směrnice, případně oběma těmito ustanoveními?<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Nalezení relevantních ustanovení, jakož i hierarchie mezi nimi, je totiž kvalitativně odlišným úkolem od určení toho, zda problém, který vznikl v konkrétním případě, spadá do jejich věcné působnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Jak bylo podrobně uvedeno výše (body 44 až 59), dospěl jsem k závěru, že pokud úpadkové řízení nespadá do věcné působnosti článku 5 směrnice 2001/23, ostatní ustanovení obsažená v této směrnici, jako je čl. 3 odst. 4, nemohou být vykládána tak, že upravují úpadkové řízení, neboť článek 5 směrnice 2001/23 je <HT TYPE="ITALIC">lex specialis</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby odpověděl na otázku následujícího znění.</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>2)</NO.P><TXT>Spadá úpadkové řízení dotčené ve věci v původním řízení do věcné působnosti čl. 5 odst. 1 nebo odst. 2 směrnice 2001/23?<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Jak bude uvedeno níže (viz body 61 až 79), dospěl jsem k závěru, že věc v původním řízení spadá do věcné působnosti čl. 5 odst. 2 směrnice 2001/23. Aby byl splněn druhý z cílů uvedených v bodě 35 výše, je však nezbytná třetí otázka. Mají na základě skutkového stavu věci v původním řízení žalovaní povinnost, podle některého z pododstavců čl. 5 odst. 2 směrnice 2001/23, zajistit důchodové dávky požadované EM a FL? Za tímto účelem by mohla být položena třetí otázka:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>3)</NO.P><TXT>Umožňuje čl. 5 odst. 2 písm. a) nebo písm. b) směrnice 2001/23 za okolností věci v původním řízení takové omezení v právním řádu členského státu, ze kterého by plynulo, že nabyvatel neručí za doplňkové dávky sociálního zabezpečení závisející na době trvání zaměstnaneckého poměru před zahájením úpadkového řízení?<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Konečně, jak je uvedeno v otázkách 5 až 7, předkládající soud se chce dozvědět více o dopadu článku 8 směrnice 2008/94 na výklad směrnice 2001/23. Navrhuji proto následující poslední otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>4)</NO.P><TXT>Jakou úlohu má hrát článek 8 směrnice 80/987 za okolností věci v původním řízení, když převáděný zaměstnanec požaduje uložení povinností týkajících se důchodových dávek nabyvateli, pokud se převodce nachází v úpadkovém řízení, a to zejména ve vztahu k zásadě proporcionality?<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Odpovědi na přeformulované otázky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Otázka 1</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Na otázku 1 v přeformulovaném znění je třeba odpovědět v tom smyslu, že pokud právní řád členského státu omezí z důvodu platební neschopnosti převodce doplňkové zaměstnanecké dávky sociálního zabezpečení, za které je odpovědný nabyvatel, řídí se podle práva Unie práva těchto zaměstnanců vůči nabyvatelům zejména článkem 5 směrnice 2001/23.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Ze spisu je zřejmé, že platební neschopnost je podmínkou pro oslabení převáděných důchodových nároků zaměstnance zavedenou judikaturou předkládajícího soudu ze dne <DATE ISO="19800117">17. ledna 1980</DATE> a je středem jejího zájmu. Jak uvedla Komise ve svých písemných vyjádřeních, zahájení úpadkového řízení způsobilo ztrátu nároku žalujících zaměstnanců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Je třeba poznamenat, že ochrana poskytovaná směrnicí 2001/23 zahrnuje všechna práva zaměstnanců, ledaže se na ně vztahuje výjimka výslovně stanovená toutéž směrnicí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150128">28. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Gimnasio Deportivo San Andrés</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑688/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:46">EU:C:2015:46</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Článek 3 odst. 1 směrnice 2001/23 v zásadě nabyvateli ukládá, aby při výpočtu nároků finanční povahy zohlednil veškerá odpracovaná léta<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170406">6. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Unionen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑336/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:276">EU:C:2017:276</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Přípustné jsou pouze výjimky stanovené směrnicí 2001/23, přičemž je nutno je vykládat restriktivně, protože se odchylují od hlavního cíle směrnice 2001/23, jímž je ochrana zaměstnanců v případě některých převodů podniků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz např. rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020604">4. června 2002</DATE>, <NAME.CASE>Beckmann</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑164/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:330">EU:C:2002:330</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190516">16. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Plessers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑509/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:424">EU:C:2019:424</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Vypadá to, že první čtyři otázky jsou založeny na neporozumění struktuře směrnice 2001/23, jelikož vycházejí z předpokladu, že judikatura předkládajícího soudu sahající do <DATE ISO="19800117">17. ledna 1980</DATE>, jež vylučuje dobu zaměstnání, která předcházela úpadkovému řízení pro účely dávek podnikového starobního důchodu nabyvatele vůči převedeným zaměstnancům, spadá do působnosti diskrečního práva členského státu obsaženého ve slovech <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Pokud členské státy nestanoví jinak<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> v čl. 4 písm. a) směrnice 2001/23, nebo že mohou být předmětem souladu s čl. 3 odst. 4 písm. b) této směrnice.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Naproti tomu, jak bylo uvedeno v písemných vyjádřeních Německa, a podpořeno EM a FL, je článek 5 směrnice 2001/23 <HT TYPE="ITALIC">lex specialis</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá pravidlo, že zvláštní ustanovení se použije jako výjimka z obecnějšího ustanovení. Viz např. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050120">20. ledna 2005</DATE>, <NAME.CASE>Engler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑27/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:33">EU:C:2005:33</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). V nedávné době např. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Nederlands Uitgeversverbond a Groep Algemene Uitgevers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑263/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1111">EU:C:2019:1111</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Obecně viz Beck, G., The Legal Reasoning of the Court of Justice of the EU, Hart, Oxford, 2012, s. 222-223.</P></NOTE>, jenž výlučně upravuje možnost členských států vyloučit zaměstnance převáděné převodcem v platební neschopnosti z ochrany podle článků 3 a 4.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Zaprvé to nevyhnutelně vyplývá ze znění článku 5. Jeho vztah k článkům 3 a 4 je omezen na to, že dává členským státům diskreční pravomoc rozšířit ochranu poskytovanou články 3 a 4 na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>převod podniku […], pokud je převodce předmětem konkursního řízení nebo obdobného úpadkového řízení, které bylo zahájeno s cílem likvidace majetku převodce a které probíhá pod dohledem příslušného orgánu veřejné moci<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> (čl. 5 odst. 1). Zobecněný odkaz na články 3 a 4 směrnice 2001/23 se také objevuje v čl. 5 odst. 2 a další prostor pro omezení ochrany poskytnuté články 3 a 4 ve vztahu k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>převodu během úpadkového řízení, které bylo zahájeno vůči převodci (je-li řízení zahájeno s cílem likvidace majetku převodce či nikoli), může členský stát za podmínky, že toto řízení probíhá pod dohledem příslušného orgánem veřejné moci<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>. [čl. 5 odst. 2 písm. a)].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Kromě toho, jak uvedl zástupce EM na jednání, článek 5 musí být vykládán tak, aby odrazoval od zneužívání úpadkového řízení, jelikož členské státy jsou povinny přijmout opatření k zabránění takovému zneužití podle čl. 5 odst. 4 směrnice 2001/23. Vykládat tuto směrnici v tom smyslu, že ponechává členským státům diskreční pravomoc oslabit práva zaměstnanců v rámci úpadkového řízení, na která se nevztahuje článek 5 dotčené směrnice, a to odkazem na jiné ustanovení směrnice 2001/23, jako je čl. 3 odst. 4, by bylo s tímto cílem neslučitelné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Na jednání zástupci EM i FL výslovně vyloučili dovolávání se zneužití práv v jiném ohledu, než který Soudní dvůr posuzoval v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190613">13. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Ellinika Nafpigeia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑664/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:496">EU:C:2019:496</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Pokud jde o nedávnou analýzu zneužití unijního práva, viz stanovisko generálního advokáta P. Pikamäea ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>AFMB</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑610/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1010">EU:C:2019:1010</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), dosud projednávaná a Leczykiewicz, D. Prohibition of abusive practices as a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>general principle<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> of EU law, Common Market Law Review, vol. 56, 2019, s. 703.</P></NOTE>. Neodpovídalo by to ani struktuře směrnice 2001/23.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>V důsledku toho ani struktura, kterou lze také nazvat vnitřním kontextem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Pinckernelle</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑535/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:996">EU:C:2016:996</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, ani znění směrnice 2001/23 neumožňují dospět k závěru, že článek 5 směrnice 2001/23 je podřízený buď obecně článku 3, nebo pravidlům obsaženým v čl. 3 odst. 4 týkajícím se starobního důchodu podle systému podnikového nebo mezipodnikového připojištění. Pouze čl. 5 odst. 2 písm. a) je podmíněn jiným ustanovením unijního práva, a to konkrétně směrnicí 80/987, která předcházela směrnici 2008/94<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Poznámka pod čarou č. 16.</P></NOTE>. Jak bylo totiž uvedeno v písemných vyjádřeních EM, odkaz na směrnici 2008/94 (ve formě jejího předchůdce, směrnice 80/987) v článku 5 směrnice 2001/23 ještě posiluje jeho postavení <HT TYPE="ITALIC">lex specialis</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Bod 7 odůvodnění směrnice 2001/23 odráží cíl vytvořit výslovnou možnost, aby členské státy měly v určité oblasti diskreční pravomoc. Zejména uvádí, že směrnice Rady 77/187/EHS ze dne <DATE ISO="19770214">14. února 1977</DATE> o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodu podniků, závodů nebo částí závodů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="061" PAGE.FIRST="26" DATE.PUB="1977">Úř. věst. 1977, L 61, s. 26</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> byla pozměněna <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>v souvislosti […]s tendencemi v právních předpisech členských států ve vztahu k záchraně podniků v hospodářských obtížích<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Přístup, který navrhuji, je také podpořen historií vzniku směrnice 2001/23.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Článek 5 směrnice 2001/23 byl do této směrnice zařazen v důsledku změny směrnice 77/187 článkem 4a směrnice Rady 98/50/ES ze dne <DATE ISO="19880629">29. června 1988</DATE>, kterou se mění směrnice 77/187<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="201" PAGE.FIRST="88" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 201, s. 88</REF.DOC.OJ>. Třetí směrnicí v této řadě je směrnice 2001/23. Článek 3 odst. 4 směrnice 2001/23 byl také zaveden směrnicí 80/987, nicméně obecné otázky starobních důchodů již byly obsaženy ve směrnici 77/187. Její čl. 3 odst. 3 stanovil, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>odstavce 1 a 2 se nevztahují na nároky zaměstnanců na starobní, invalidní nebo pozůstalostní důchody plynoucí ze systémů podnikového nebo mezipodnikového připojištění[…]<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Zavedení zvláštních pravidel o platební neschopnosti se odráží v bodě 7 odůvodnění směrnice 98/50<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Toto ustanovení pozbylo platnosti.</P></NOTE>. Uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>za účelem zajištění přežití podniků v platební neschopnosti je třeba výslovně umožnit členským státům nepoužít články 3 a 4 směrnice 77/187/EHS na převody prováděné v rámci likvidace a <HT TYPE="ITALIC">určité</HT> výjimky z obecných ustanovení této směrnice musí být povoleny v případě převodů provedených v souvislosti s úpadkovým řízením<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>. (Kurzivou zvýraznil autor stanoviska).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Kromě toho bod 3 odůvodnění směrnice 98/50 stanoví, že jejím cílem bylo změnit směrnici 77/187 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>ve světle judikatury Soudního dvora<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz analýza generálního advokáta M. Szpunara ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Plessers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑509/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:50">EU:C:2019:50</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) týkající se čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23.</P></NOTE>. Jak nedávno podrobně uvedl generální advokát M. Szpunar<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Tamtéž.</P></NOTE>, tato judikatura zavedla výjimku ze záruk stanovených směrnicí 77/187, původně odůvodněnou <HT TYPE="ITALIC">specifičností</HT> úpadkového práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska. Tamtéž, bod 43. Rozhodnutími Soudního dvora, která účinně kodifikovala čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23, byly rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19850207">7. února 1985</DATE>, <NAME.CASE>Abels</NAME.CASE> (<NO.CASE>135/83</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1985:55">EU:C:1985:55</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19910725">25. července 1991</DATE>, <NAME.CASE>d’Urso a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑362/89</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1991:326">EU:C:1991:326</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951207">7. prosince 1995</DATE>, <NAME.CASE>Spano a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑472/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:421">EU:C:1995:421</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980312">12. března 1998</DATE>, <NAME.CASE>Dethier Équipement</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑319/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:99">EU:C:1998:99</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Stejně tak návrh Komise, na kterém byla založena směrnice 98/50<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Návrh směrnice Rady o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů, (COM/94/300 final) (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="274" PAGE.FIRST="10" DATE.PUB="1994">Úř. věst. 1994, C 274, s. 10</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> stanovil, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>za účelem zajištění přežití podniků v platební neschopnosti je třeba výslovně umožnit členským státům nepoužít články 3 a 4 této směrnice na převody prováděné v rámci likvidace a <HT TYPE="ITALIC">určité</HT> výjimky z obecných ustanovení této směrnice musí být povoleny v případě převodů provedených v souvislosti s úpadkovým řízením za účelem zajištění přežití podniků v platební neschopnosti<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>, zatímco stanovisko Hospodářského a sociálního výboru stanovilo, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>nová ustanovení návrhu o případech platební neschopnosti jsou vítaným pokusem pro zavedení prvku flexibility<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="133" PAGE.FIRST="13" DATE.PUB="1995">Úř. věst. 1995, C 133, s. 13</REF.DOC.OJ>, bod 2.10.2).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Stručně řečeno, nic v historii vzniku směrnice 2001/23 neumožňuje se domnívat, že flexibilita přiznaná členským státům v oblasti převodu podniků v platební neschopnosti by měla být podřízena dříve vzniklým obecným pravidlům o nárocích uvedených v čl. 3 odst. 4 směrnice 2001/23. Mezi ty patří starobní důchody plynoucí ze systémů podnikového nebo mezipodnikového připojištění, tedy skupina nároků ve věci v původním řízení. Dodávám, že by bylo jednoduše proti právní logice, aby se stejná situace mohla řídit dvěma odlišnými ustanoveními, jako jsou články 3 a 5 směrnice 2001/23.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Z těchto důvodů navrhuji odpověď na přeformulovanou otázku č. 1, jak je uvedena v bodě 44 výše.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Otázka č. 2</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Na otázku č. 2 je potřeba odpovědět v tom smyslu, že úpadkové řízení popsané v předkládacím rozhodnutí nespadá do věcné působnosti čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23, ale do věcné působnosti čl. 5 odst. 2 písm. a) této směrnice.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Odpověď na položenou otázku s ohledem na čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Ustálená judikatura Soudního dvora dává na tuto otázku zápornou odpověď s ohledem na čl. 5 odst. 1, a to zejména s ohledem na to, že judikatura předcházející čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23 je nezbytná pro učení významu čl. 5 odst. 1<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Plesser (C‑509/17, EU:2019:50, body 42 až 47 a tam citovaná judikatura).</P></NOTE>. Podle této judikatury byly rozhodujícími kritérii pro posouzení, zda úpadkové řízení tvoří <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>konkursní řízení nebo obdobné úpadkové řízení, které bylo zahájeno s cílem likvidace majetku převodce a které probíhá pod dohledem příslušného orgánu veřejné moci<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/><HT TYPE="ITALIC">podmínky</HT><QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> tohoto řízení a jeho <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/><HT TYPE="ITALIC">cíl</HT><QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Kurzivou zvýrazněno ve stanovisku generálního advokáta P. Mengozziho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Federatie Nederlandse Vakvereniging a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑126/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:241">EU:C:2017:241</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že aby převod podniku spadal pod výjimku stanovenou v čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23, musí být splněny kumulativní podmínky. Konkrétně, že převodce je předmětem úpadkového řízení nebo obdobného insolvenčního řízení, že toto řízení je zahájeno s cílem likvidace majetku převodce a že probíhá pod dohledem příslušného orgánu veřejné moci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Rozsudek Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190516">16. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Plessers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑509/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:424">EU:C:2019:424</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Přitom podle spisu není ve věci v původním řízení splněna pouze druhá z těchto podmínek týkající se cíle likvidace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Zástupce žalovaných při jednání zdůraznil, že dotčený převod ve věci v původním řízení zachránil pracovní místa a že podnik mohl pokračovat v činnosti a prosperoval. Německo v písemných vyjádřeních uvádí, že cílem německého právního řádu je za současného stavu udržení zaměstnanosti, a při jednání dále uvedlo, že omezení odpovědností nabyvatelů podniků v platební neschopnosti ve vztahu k dávkám činí nabytí převáděného podniku atraktivnější. Hodnota podniku by jinak mohla být vyšší. Tyto skutečnosti také vyplývají z předkládacího rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Jak však uvedl v písemných vyjádřeních EM, právě tento druh cíle byl v judikatuře týkající se čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23 vyloučen. Podmínka, podle níž musí být řízení zahájeno s cílem likvidace majetku převodce, není splněna v případě řízení, jehož cílem je pokračování v činnosti dotčeného podniku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Rozsudek Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190516">16. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Plessers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑509/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:424">EU:C:2019:424</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. To se uplatní bez ohledu na název dotčeného řízení podle vnitrostátního právního řádu. Ve věci Komise v. Itálie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090611">11. června 2009</DATE> (<NO.CASE>C‑561/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:363">EU:C:2009:363</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> totiž argumenty předložené italskou vládou odůvodňující neprovedení směrnice 2001/23 ve vztahu k podnikům v <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>krizové situaci<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> z důvodu, že jinak by <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>potenciální nabyvatel mohl být odrazen od nabytí podniku, pokud by musel v pracovním poměru ponechat nadbytečné zaměstnance převáděného podniku<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Tamtéž, bod 26.</P></NOTE>, nebyly Soudním dvorem přijaty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Není mi jasné, jak může být řízení dotčené ve věci v původním řízení chápáno jinak než jako řízení, které má zachovat provozuschopnost podniku nebo jeho životaschopných částí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Plessers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑509/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:50">EU:C:2019:50</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, oproti řízení, jehož cílem je likvidace majetku, která má maximalizovat kolektivní uspokojení věřitelů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Tamtéž. Viz také stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Federatie Nederlandse Vakvereniging a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑126/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:241">EU:C:2017:241</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. To vyžaduje judikatura Soudního dvora před tím, než úpadkové řízení může spadat pod výjimku obsaženou v čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Nejvýraznější skutečností je, že řízení probíhalo pouze po dobu čtyř měsíců. V tomto časovém období byl dotčený podnik převeden z jedné dceřiné společnosti skupiny TMD do jiné, čímž se udržel nepřetržitý provoz dotčeného podniku. Je nesporné, že dotčený podnik pokračoval v činnosti ve stejném sídle; a jak převodce, tak nabyvatel byli vázáni stejnou kolektivní smlouvou. Žádný orgán patrně nedal příkaz k likvidaci majetku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Každopádně, pokud je úpadkové řízení hojně užíváno k účelu reorganizace, netýká se likvidace podniku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Federatie Nederlandse Vakvereniging a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑126/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:241">EU:C:2017:241</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle ustálené judikatury nespadají řízení, jejichž cílem je zachovat činnost podniku za účelem jeho následného převzetí, do věcné působnosti čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Např. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951207">7. prosince 1995</DATE>, <NAME.CASE>Spano a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑472/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:421">EU:C:1995:421</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jedno z rozhodnutí účinně kodifikované čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23.</P></NOTE>. Tak tomu je ve věci v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Pokud by to měl být konec požadované analýzy, poradil bych Soudnímu dvoru, aby rozhodl tak, že žalované musí zaručit jak EM, tak FL důchodové dávky, jako by úpadkové řízení nikdy neproběhlo. Nicméně je třeba posoudit diskreční pravomoc poskytnutou členským státům článkem 5 odst. 2 písm. a), i otázku, zda je s tím v souladu judikatura předkládajícího soudu sahající do <DATE ISO="19800117">17. ledna 1980</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Odpověď na tuto otázku s ohledem na čl. 5 odst. 2 směrnice 2001/23</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Zaprvé uvádím, že čl. 5 odst. 2 písm. b) není za tímto účelem relevantní, neboť se nezdá, že ve věci v původním řízení existuje dohoda o změně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>pracovních podmínek zaměstnanců s cílem zachovat pracovní příležitosti zajištěním přežití podniku, závodu nebo části podniku nebo závodu<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Dále do dnešní doby byl čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 předmětem mnohem menšímu přezkumu ze strany Soudního dvora, než čl. 5 odst. 1<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Byl předmětem výkladu ze strany Soudního dvora v usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150128">28. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Gimnasio Deportivo San Andrés</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑688/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:46">EU:C:2015:46</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090611">11. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑561/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:363">EU:C:2009:363</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Proto při určení jeho dosahu budu brát do úvahy (omezenou) dosavadní judikaturu, znění, kontext a cíle tohoto ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Viz stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Robins a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑278/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:476">EU:C:2006:476</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Soudní dvůr uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>základním požadavkem<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> ustanovení čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>je použití článků 3 a 4<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090611">11. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑561/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:363">EU:C:2009:363</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. To je v souladu s ustáleným pravidlem, podle kterého musí být ustanovení směrnice 2001/23, které obsahují výjimky z práv a povinností zavazujících nabyvatele, vykládány restriktivně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Tamtéž, bod 30. Viz také bod 46 výše a citovaná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Jak znění čl. 5 odst. 2 písm. a), tak jeho přípravné práce ukazují, že byl do směrnice vložen z toho důvodu, aby ponechal členským státům diskreční pravomoc k omezení práv a povinností převedených převodcem, pokud <HT TYPE="ITALIC">nebylo</HT> řízení zahájeno za účelem likvidace majetku převodce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Pokud jde o přípravné práce, odkazuji na skutečnosti uvedené v bodech 55 a 57 výše. Členským státům byly přiznány jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>určité výjimky<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, aby zajistily přežití podniků v platební neschopnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Úvodní část čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 stanoví <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>Použijí-li se články 3 a 4 na převod během úpadkového řízení, které bylo zahájeno vůči převodci (je-li řízení zahájeno s cílem likvidace majetku převodce či nikoli) […]<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Pro účely projednávané věci musí být tato formulace chápána v tom smyslu, že práva a povinnosti převedená na nabyvatele podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/23 se použijí na <HT TYPE="ITALIC">všechna</HT> úpadková řízení, která nejsou zahájena s cílem likvidace majetku převodce, jako je tomu ve věci v původním řízení, vzhledem k neexistenci výslovné volby pro členský stát stanovit něco jiného, na rozdíl od znění čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23, které začíná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>nestanoví-li členské státy jinak<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>. Počáteční slova čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>Použijí-li se články 3 a 4 na převod během úpadkového řízení<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> neodkazují na diskreční pravomoc členských států, ale na skutkové a právní podmínky použití článků 3 a 4 směrnice 2001/23, jako je existence <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>převodu<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>. Diskreční pravomoc členského státu je zohledněna v čl. 5 odst. 2 pododstavcích a) a b).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Takový výklad je také v souladu s judikaturou Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Jak bylo uvedeno v bodech 61 a 62 výše.</P></NOTE>. Výjimečná opatření odchylující se od toho, jež členské státy mohou zavést s ohledem na úpadková řízení, která nebyla zahájena s cílem likvidace převodce, jsou uvedena v pododstavci a).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Kromě toho Německo v písemných vyjádřeních uvádí, že v německém právním řádu existuje omezená výjimka týkající se nabývaných práv před prohlášením platební neschopnosti za účelem zajištění převzetí podniku, jak umožňuje čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23. Právě omezené výjimky jsou obsaženy v čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Na rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19800118">18. ledna 1980</DATE> a na následnou judikaturu, na kterou předkládající soud odkazuje, lze nahlížet jako na využití výjimky v tomto případě uplatněné na úpadkové řízení spadající do věcné působnosti čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23. Skutečnost, že žádná taková výjimka před vložením článku 5 do směrnice 2001/23 neexistovala, je irelevantní. Členské státy nemají povinnost přijmout konkrétní opatření k provedení směrnic za podmínky, že tato opatření jsou právně závazná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Směrnice 2001/23 může být provedena judikaturou. Viz např. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19860710">10. července 1986</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>235/84</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1986:303">EU:C:1986:303</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Dále viz Prechal, S., Directives in EU Law, Oxford University Press, s. 78 až 81. Autoři na s. 79 zdůrazňují, že relevantní judikatura musí být přesná, zveřejněná a předvídatelná. K významu závazných právních účinků při provádění unijního práva viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Safeway</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑171/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:272">EU:C:2019:272</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Podle ustálené judikatury musí soudy členských států přizpůsobit svojí judikaturu tak, aby byla v souladu s unijním právem. Viz např. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181106">6. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Bauer a Willmeroth</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑569/16 a C‑570/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:871">EU:C:2018:871</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Není důležité, že judikatura předkládajícího soudu sahá do <DATE ISO="19800118">18. ledna 1980</DATE>, před vstupem směrnice 2001/23 v platnost, vzhledem k tomu, že pravidla již zavedená v právním řádu členského státu mohou směrnici provést<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz např. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920520">20. května 1992</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Nizozemsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑190/90</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:225">EU:C:1992:225</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), kdy bylo účinné provedení směrnice zajištěno prostřednictvím souboru pravidel, přičemž některé z nich předcházely vstupu dané směrnice v platnost. Viz Prechal, S, Directives in EC Law, Oxford, Oxford University Press, 2005, s. 77. Viz například nedávný rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150611">11. června 2015</DATE>, <NAME.CASE><HT TYPE="ITALIC">Komise v. Polsko</HT></NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑29/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:379">EU:C:2015:379</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jak však vysvětlím v mé odpovědi na otázku č. 3 níže, provedení judikaturou může přinést obtíže z hlediska požadavku unijního práva týkajícího se právní jistoty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>V každém případě z těchto důvodů navrhuji na přeformulovanou otázku č. 2 odpovědět tak, jak, uvádím v bodě 60 výše.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Otázka č. 3</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Otázka č. 3, jak byla přeformulována výše, by měla být zodpovězena v tom smyslu, že čl. 5 odst. 2 písm. a) umožňuje omezení v právním řádu členského státu v tom smyslu, že nabyvatel neručí za doplňkové dávky sociálního zabezpečení, které závisejí na době trvání zaměstnaneckého poměru před zahájením úpadkového řízení, pokud tyto dávky nabyly právního účinku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191007">7. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Safeway</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑171/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:839">EU:C:2019:839</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, takže dotčení zaměstnanci jsou podle vnitrostátního práva členského státu oprávněni se těchto práv dovolat před soudy členských států k zajištění vyplacení příslušných důchodových dávek od převodce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191007">7. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Safeway</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑171/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:839">EU:C:2019:839</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V každém případě to, zda výkon diskreční pravomoci členského státu umožněný v čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 prostřednictvím judikatury byl učiněn s nezbytnou přesností a jasností tak, aby byla zaručena právní jistota, je věcí ověření ze strany předkládajícího soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Řízení zahájené TMD Friction GmbH vůči EM je zjevně bezdůvodné, jelikož jak uvádí EM ve svých vyjádřeních, podle čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 důchodové dávky ke dni převodu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>ne<HT TYPE="ITALIC">vznikly</HT><QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> (ve francouzštině <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>dues<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>), jak toto ustanovení vyžaduje, neboť nenastaly okolnosti vedoucí ke vzniku nároku na dávky starobního důchodu; zejména v případě EM dosažení důchodového věku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Oproti tomu je postavení FL jakožto <HT TYPE="ITALIC">bývalého</HT> zaměstnance složitější. Ačkoliv FL dosáhl důchodového věku po prohlášení úpadku (odešel do důchodu dne <DATE ISO="20150731">31. července 2015</DATE>), ve spisu je dále uvedeno, že dávky starobního důchodu byly v okamžiku zahájení úpadkového řízení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>nezrušitelné<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>. Je tedy na předkládajícím soudu, aby určil, zda mohl FL obstarat od převodce v úpadku, ke dni zahájení úpadkového řízení, dotčené důchodové připojištění, ve smyslu popsaném v bodě 80 výše. V případě, že ano, je výjimka z odpovědnosti nabyvatele za jejich uhrazení v souladu se směrnicí 2001/23.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>vznikly<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> je možné vyložit jen tak, že znamená okamžik, ke kterému má zaměstnanec nárok na dávky starobního důchodu, například z důvodu existence události, na základě které nárok vzniká. Přijetí argumentů uvedených ve vyjádřeních Německa ve smyslu, že nárok <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>vznikne<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> při jeho nabytí v okamžiku vzniku hospodářské zátěže na straně převodce (což je tedy před platební neschopností), by vedla k neřešitelné situaci ve vztahu k rozdělení majetku v platební neschopnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že to není v souladu se zněním čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23, je to také neslučitelné se zásadou právní jistoty a správným fungováním zásady stejnoměrného uspokojení věřitelů. Jak bylo uvedeno v písemném vyjádření EM, z důvodu, že EM ještě není v důchodu, lze jeho ztrátu pouze odhadovat, a to nezanedbatelnou částkou 430 eur měsíčně z odhadovaného podnikového starobního důchodu <FT TYPE="NUMBER">1300</FT> eur měsíčně. To je v rozporu s velmi přesným výpočtem ztrát FL, vypočítaných na 149,98 eura.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>vznikly<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> podle čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23, vzhledem k tomu, že tento článek omezuje práva zaměstnanců podle směrnice 2001/23, je dále potřeba vykládat restriktivně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Viz výše bod 71.</P></NOTE>. Musí být také vykládán s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="172" PAGE.FIRST="18" DATE.PUB="2019">Úř. věst. 2019, L 172, s. 18</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, kterou musí členské státy provést do <DATE ISO="20210717">17. července 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Článek 34. Jak bylo uvedeno v mém stanovisku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Pinckernelle</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑535/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:996">EU:C:2016:996</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), kontext pro účely výkladu unijního opatření zahrnuje také uznání legislativních ustanovení, které jsou podstatným způsobem propojeny s vykládaným ustanovením.</P></NOTE>. Ta stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>[r]ámcem preventivní restrukturalizace stanoveným podle této směrnice by neměly být dotčeny pohledávky a nároky vůči dlužníkovi vyplývající ze zaměstnaneckých systémů důchodového pojištění, pokud tyto pohledávky a nároky vznikly před restrukturalizací<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Bod 20 odůvodnění.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>. To naznačuje takový výklad směrnice 2001/23, který maximalizuje povinnosti s ohledem na důchodové dávky nabyvatelů podniků procházejících reorganizací, spíše než jejich minimalizaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Zásada právní jistoty ukládá soudu členského státu, aby v každém případě ověřil, zda judikatura předkládajícího soudu ze dne <DATE ISO="19800118">18. ledna 1980</DATE> může představovat platné provedení omezení dovolené čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150611">11. června 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑29/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:379">EU:C:2015:379</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Soudní dvůr nedávno potvrdil, že v souvislosti s výpočtem důchodů musí být dodržována zásada právní jistoty, která se uplatní obzvláště striktně v případě právní úpravy, která může mít finanční důsledky, aby byla práva přiznaná unijním právem jednotlivcům prováděna dostatečně přesně, jasně a předvídatelně, aby se dotčené osoby mohly přesně seznámit se svými právy a povinnostmi a podle toho jednat a případně se svých práv dovolávat před vnitrostátními soudy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191007">7. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Safeway</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑171/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:839">EU:C:2019:839</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Soudní dvůr rovněž v souvislosti s výjimkami ze směrnic týkajících se práv zaměstnanců v pracovním vztahu uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>pokud unijní právo ponechává členským státům možnost odchýlit se od určitých ustanovení směrnice, jsou tyto státy povinny při výkonu své diskreční pravomoci dodržovat obecné zásady unijního práva, které zahrnují zásadu právní jistoty. Za tímto účelem musí být ustanovení umožňující fakultativní odchylky od zásad stanovených v určité směrnici provedena s odpovídající přesností a jasností, aby byly splněny požadavky vyplývající z uvedené zásady<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101021">21. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>Accardo a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑227/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:624">EU:C:2010:624</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Spisy naznačují, a potvrdil to také zástupce Komise při jednání, že aktivní opatření přijatá Německem za účelem provedení směrnice 2001/23 se soustředí kolem § 613a německého občanského zákoníku. Dojem z jednání byl takový, že naznačoval nepropojení mezi článkem 5 směrnice 2001/23 a legislativními opatřeními v Německu o platební neschopnosti. Tím spíše by měl předkládající soud ověřit soulad se zásadami uvedenými v bodech 87 a 88 výše.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Z těchto důvodů je třeba odpovědět na otázku č. 3 ve smyslu uvedeném v bodě 80 tohoto stanoviska.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Otázka č. 4</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Přeformulovaná otázka č. 4 by měla být zodpovězena v tom smyslu, že použití čl. 5. odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 je vázáno na splnění požadavků článku 8 směrnice 2008/94 v právu členského státu. Snížení částky dávek zaměstnaneckého důchodového zabezpečení vyplácených bývalému zaměstnanci z důvodu platební neschopnosti jeho bývalého zaměstnavatele je považováno za zjevně nepřiměřené, přestože dotyčný pobírá méně než polovinu částky dávek plynoucích z jeho nabytých nároků, nebo pokud tento bývalý zaměstnanec již žije nebo by musel žít z důvodu tohoto snížení pod hranicí rizika chudoby stanovené Eurostatem pro dotyčný členský stát, což přísluší rozhodnout předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Postavení článku 8 směrnice 2008/94 jakožto podmínky pro zmírnění povinností uložených nabyvatelům článkem 3 odst. 1 směrnice 2001/23 je nevyvratitelné podle znění čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 a ze slova <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>je-li<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Jak bylo uvedeno výše, možný význam článku 8 směrnice 2008/94 se omezuje na FL, a to vzhledem k tomu, že čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 připouští pouze výjimku pro závazky, které <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>vznikly<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> přede dnem převodu nebo před zahájením úpadkového řízení, a to za další podmínky, je-li toto řízení podle právních předpisů členského státu spojeno alespoň s takovou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>ochranou, jaká je poskytována<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> v situacích uvedených ve směrnici 2008/94. Judikatura od rozhodnutí ve věci Robins a další<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070125">25. ledna 2007</DATE> (<NO.CASE>C‑278/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:56">EU:C:2007:56</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> založila test proporcionality spočívající v povinnosti zajistit minimálně 50 % z nároků na dávky ve stáří ze systémů důchodového připojištění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Tamtéž, body 57 a 59.</P></NOTE>. Soudní dvůr také uvedl, že účelem článku 8 je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>zaručit ochranu dlouhodobých zájmů zaměstnanců, neboť takovéto zájmy, pokud jde o nabytá nebo nabývaná práva, se v zásadě vztahují na celou dobu trvání důchodu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161124">24. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Webb-Sämann</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑454/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:891">EU:C:2016:891</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Důležité je poznamenat, že zásada uvedená výše v rozsudku Robins se dále vyvíjela ve světle rozhodnutí Soudního dvora v jeho rozsudku ze dne <DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, Pensions-Sicherungs-Verein. Soudní dvůr zde uvedl:</TXT><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>Článek 8 směrnice 2008/94 musí být vykládán v tom smyslu, že snížení výše dávek zaměstnaneckého důchodového zabezpečení vyplácených bývalému zaměstnanci z důvodu platební neschopnosti jeho bývalého zaměstnavatele je považováno za zjevně nepřiměřené, třebaže dotyčný pobírá alespoň<?PAGE NO="19"?> polovinu částky dávek plynoucích z jeho nabytých nároků, pokud tento bývalý zaměstnanec již žije nebo by musel žít z důvodu tohoto snížení pod hranicí rizika chudoby stanovené Eurostatem pro dotyčný členský stát<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Pensions-Sicherungs-Verein</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑168/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1128">EU:C:2019:1128</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>.</P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>I když to bude věcí ověření soudem členského státu, vzhledem k tomu, že FL požaduje pouze doplňkovou dávku od žalované, která je o 149,48 eura vyšší než jakou částku aktuálně pobírá, zdá se, že tato hranice je splněna, zejména pokud FL v písemných vyjádřeních uvádí, že je to ztráta pouze o 12,8 %. Argument, který vznesl FL ve svých písemných vyjádřeních ve smyslu, že ústupky ze strany zaměstnanců jako je FL týkající se zajištění dalšího chodu podniku se vztahují k uplatnění proporcionality, nejsou judikaturou uznávány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Podotýkám však, že povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/94 představuje základní minimální záruku pro ochranu zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatelů (viz bod 3 odůvodnění). Článek 8 zavazuje členské státy bez ohledu na předpisy zavedené členskými státy ohledně nabyvatelů, obecného předmětu výplaty starobního, invalidního a pozůstalostního důchodu podle čl. 3 odst. 4 písm. a) směrnice 2001/23 a minimální povinnosti uložené členským státům v čl. 3 odst. 4 písm. b) ve vztahu k těmto důchodům obecně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Lze shrnout, že článek 8 směrnice 2008/94 je zárukou ukládající členským státům povinnost <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>zaručit zaměstnancům […] minimální ochranu podle tohoto ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑168/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1128">EU:C:2019:1128</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>. Základem této povinnosti je vytvoření ochrany, jež je zcela hospodářsky nezávislá na převodci v úpadku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Jak bylo vysvětleno ve stanovisku generálního advokáta M. Bobka ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Webb-Sämann</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑454/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:657">EU:C:2016:657</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Stojí za zaměstnancem bez ohledu na opatření zavedená členskými státy podle směrnice 2001/23 na základě čl. 3 odst. 4 ve vztahu k dávkám starobního důchodu. To je v souladu s jedním z hlavních cílů tzv. restrukturalizačních směrnic ze 70. let; zmírnění negativních sociálních důsledků restrukturalizačních činností<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Pro úplnou analýzu viz stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Plessers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑509/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:50">EU:C:2019:50</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Přeformulovaná otázka č. 4 by měla být zodpovězena tak, jak je navrženo v bodě 91 tohoto stanoviska.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Navrhuji tedy odpovědět na přeformulované předběžné otázky takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>1)</NO.P><TXT>Pokud právní řád členského státu omezuje z důvodu platební neschopnosti převodce doplňkové zaměstnanecké dávky sociálního zabezpečení,, řídí se práva dotčených zaměstnanců vůči nabyvateli zejména článkem 5 směrnice Rady 2001/23/ES ze dne <DATE ISO="20010312">12. března 2001</DATE> o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Úpadkové řízení dotčené ve věci v původním řízení spadá do věcné působnosti čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Článek 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 umožňuje omezení v právním řádu členského státu v tom smyslu, že nabyvatel neručí za doplňkové dávky sociálního zabezpečení, které závisejí na době trvání zaměstnaneckého poměru před zahájením úpadkového řízení, pokud tyto dávky nabyly právního účinku, takže dotčení zaměstnanci jsou podle právního řádu členského státu oprávněni se těchto práv dovolávat před soudy členských států za účelem zajištění výplaty příslušných<?PAGE NO="20"?> důchodových dávek od převodce. Je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda byl výkon diskreční pravomoci svěřené členskému státu podle čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 prostřednictvím judikatury proveden s nezbytnou přesností a jasností, aby byla zaručena právní jistota.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Použití čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 je vázáno na splnění požadavků článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele v právním řádu členského státu. Snížení částky dávek zaměstnaneckého důchodového zabezpečení vyplácených bývalému zaměstnanci z důvodu platební neschopnosti jeho bývalého zaměstnavatele je považováno za zjevně nepřiměřené, přestože dotyčný pobírá méně než polovinu částky dávek plynoucích z jeho nabytých nároků, nebo pokud tento bývalý zaměstnanec již žije nebo by musel žít z důvodu tohoto snížení pod hranicí rizika chudoby stanovené Eurostatem pro dotyčný členský stát, což přísluší rozhodnout předkládajícímu soudu.<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>