<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-25/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CC0025</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:86">EU:C:2019:86</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>14</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>14</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generální advokátky J. Kokott – věc C‑25/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">Kerr</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Juliane Kokott</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20190131">31. ledna 2019</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑25/18</HT></P><P>Brian Andrew Kerr</P><P>proti</P><P>Pavlu Postnovi,</P><P>Natalii Postnové</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Okražen sad – Blagoevgrad (Krajský soud v Blagoevgradu, Bulharsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Soudní spolupráce v občanských věcech</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 1215/2012</KEYWORD><KEYWORD>Soudní příslušnost a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Článek 24 bod 1 první pododstavec</KEYWORD><KEYWORD>Výlučná příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem</KEYWORD><KEYWORD>Článek 24 bod 2</KEYWORD><KEYWORD>Výlučná příslušnost pro řízení, jejichž předmětem je platnost usnesení orgánů společností nebo právnických osob</KEYWORD><KEYWORD>Článek 7 bod 1 písm. a)</KEYWORD><KEYWORD>Zvláštní příslušnost, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy</KEYWORD><KEYWORD>Žaloba na zaplacení příspěvku na údržbu nemovitosti na základě usnesení společenství vlastníků bytů bez vlastní právní subjektivity</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodné právo</KEYWORD><KEYWORD>Použitelnost nařízení (ES) č. 593/2008</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Který vnitrostátní soud je mezinárodně příslušný podle nařízení Brusel Ia<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>), dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>nařízení Brusel Ia<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>.</P></NOTE>, jestliže se společenství vlastníků bytů prostřednictvím žaloby domáhá zaplacení příspěvků na údržbu nemovitosti, avšak vlastníci bytů, kteří tyto příspěvky odmítají hradit, mají bydliště v jiném členském státě? Tato otázka vyvstává v projednávaném případě v souvislosti s platební povinností, jejímž základem jsou usnesení společenství vlastníků bytů, které podle vnitrostátního práva nemá vlastní právní subjektivitu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Předkládající soud se v této souvislosti zamýšlí nad tím, zda namísto obecné příslušnosti soudu státu, v němž má žalovaný bydliště, přichází v úvahu zvláštní příslušnost soudu místa plnění předmětného závazku, pakliže se v případě předmětných platebních nároků jedná o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> ve smyslu čl. 7 bodu 1 písm. a) nařízení Brusel Ia. Předkládající soud by se dále rád dověděl, zda se nařízení Řím I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne <DATE ISO="20080617">17. června 2008</DATE> o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="177" PAGE.FIRST="6" DATE.PUB="2008">Úř. věst. 2008, L 177, s. 6</REF.DOC.OJ>), dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>nařízení Řím I<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>.</P></NOTE> použije na taková usnesení společenství vlastníků bytů, o jaká se jedná v projednávané věci, a podle jakého statutu mají být nároky z těchto usnesení posouzeny z hmotněprávního hlediska.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Nařízení Brusel Ia</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Body 15 a 16 odůvodnění nařízení Brusel Ia znějí ve výňatcích následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>(15)</NO.P><TXT>Pravidla pro určení příslušnosti by měla být vysoce předvídatelná a měla by vycházet ze zásady, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného. Příslušnost by měla být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně vymezených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného spojujícího prvku. Sídlo právnické osoby musí být v nařízení samostatně vymezeno tak, aby společná pravidla byla přehlednější a zamezilo se sporům o příslušnost.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(16)</NO.P><TXT>Kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a podanou žalobou nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti. Existence této úzké vazby by měla posílit právní jistotu a předejít možnosti, aby žalovaný byl žalován v řízení před soudem členského státu, jehož příslušnost nemohl rozumně předpokládat. […]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 nařízení Brusel Ia stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 7 bod 1 nařízení Brusel Ia stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována:</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno,</P></ITEM><ITEM><P>v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty;</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a);<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></ITEM></LIST></TXT></NP></ITEM></LIST></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 24 nařízení Brusel Ia upravuje mimo jiné následující výlučnou příslušnost:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost tyto soudy členského státu:</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází;</TXT><?PAGE NO="3"?><P>[…]</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>pro řízení, jejichž předmětem je platnost založení, nulita nebo zrušení společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení fyzických nebo právnických osob nebo platnost usnesení jejich orgánů, soudy členského státu, v němž má společnost, právnická osoba nebo sdružení sídlo. Při určení sídla postupuje soud podle pravidel mezinárodního práva soukromého;</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Podle článku 27 nařízení Brusel Ia soud smluvního státu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>bez návrhu prohlásí, že není příslušný, je-li u něj zahájeno řízení ve věci, v níž mají podle článku 24 výlučnou příslušnost soudy jiného členského státu<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>. Podle čl. 28 odst. 1 téhož nařízení soud rovněž bez návrhu prohlásí, že není příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z tohoto nařízení, pokud se žalovaný, který má bydliště v jiném členském státě, řízení před tímto soudem neúčastní.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Nařízení Řím I</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Bod 7 odůvodnění nařízení Řím I uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>věcná působnost a ustanovení tohoto nařízení by měly být v souladu s nařízením Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<QUOT.START CODE="201A" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Brusel I<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/>) […]<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>. Bod 17 odůvodnění nařízení Řím I v souladu s tím uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>pojmy <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>poskytování služeb<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="2018" ID="QE0012"/> a <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>prodej zboží<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="2018" ID="QE0013"/> [by měly být] vykládány stejným způsobem jako při použití článku 5 nařízení (ES) č. 44/2001, pokud se na prodej zboží a poskytování služeb vztahuje toto nařízení<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Podle čl. 1 odst. 2 písm. f) nařízení Řím I se toto nařízení nevztahuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>otázky upravené právem obchodních společností, sdružení a jiných právnických osob, týkající se například vzniku, zápisem nebo jinak, způsobilosti k právům a právním úkonům, vnitřního uspořádání nebo rušení obchodních společností, sdružení a jiných právnických osob, osobní odpovědnosti vedoucích osob a členů za závazky obchodní společnosti, sdružení nebo právnické osoby<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Právní vztahy vyplývající z vlastnictví k bytům v Bulharsku upravuje <HT TYPE="ITALIC">Zakon za sobstvenostta</HT> (zákon o vlastnictví). Jeho článek 38 objasňuje, k jakým částem obytné budovy může vzniknout společné vlastnictví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zakon za upravlenie na etažnata sobstvenost</HT> (zákon o správě vlastnictví k bytům, ZUES) stanoví příslušná práva a příslušné povinnosti vlastníků, uživatelů a obyvatelů v rámci správy společného vlastnictví. Správními orgány stanoví jeho článek 10 valnou hromadu a správní radu (správce). Podle čl. 11 odst. 1 bodu 5 ZUES stanoví valná hromada výši příspěvků na výdaje na správu a údržbu společných prostor budovy. Příslušná usnesení valné hromady jsou podle čl. 38 odst. 2 ZUES vykonatelná v souladu s bulharským občanským soudním řádem, přičemž možnost právní ochrany směřující ke zrušení předmětného usnesení existuje na základě článku 40 ZUES. Článek 6 odst. 1 bod 8 ZUES objasňuje, že rozhodnutí správních orgánů společenství vlastníků jsou pro vlastníky závazná. Vlastníci bytů mají dále podle bodu 9 tohoto ustanovení povinnost podílet se v poměru ke svým ideálním vlastnickým podílům na nákladech na renovaci a na tvorbě příslušných rezerv a podle bodu 10 na výdajích na správu a údržbu společných částí budovy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav a původní řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Žalobce v prvostupňovém řízení a nyní stěžovatel v řízení před předkládajícím soudem, pan B. A. Kerr, je správcem společenství vlastníků bytů nemovitosti ležící v městě Bansko (Bulharsko). Před Rajonen sad Razlog (Okresní soud v Razlogu) zahájil řízení proti dvěma vlastníkům bytů, panu P. Postnovi a paní N. Postnové. V dané věci šlo o zaplacení příspěvků, jež tito vlastníci zcela nebo zčásti dlužili na základě usnesení valné hromady vlastníků bytů v letech 2013 až 2017 pro údržbu společných částí budovy. Podle tvrzení stěžovatele v původním řízení byl spolu s žalobou podán návrh na zajištění nuceného výkonu žalobně uplatňovaného nároku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Údaje k případným návrhům žalovaných nebo dalších spoluvlastníků na zrušení předmětných usnesení podle článku 40 ZUES nejsou z úvah předkládajícího soudu patrné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Adresa žalovaných, kterou prvostupňový soud považuje za relevantní, se nachází v Irské republice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Poté, co byly na základě upozornění Rajonen sad Razlog (Okresní soud v Razlogu) rozhodujícího v prvním stupni odstraněny vady žalobního návrhu, uvedený soud prohlásil, že je k rozhodnutí o žalobě nepříslušný. Proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí nyní správce podává svou stížnost.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <DATE ISO="20171219">19. prosince 2017</DATE>, došlým dne <DATE ISO="20180116">16. ledna 2018</DATE>, položil Okražen sad – Blagoevgrad (Krajský soud v Blagoevgradu, Bulharsko) Soudnímu dvoru na základě článku 267 SFEU následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>1)</NO.P><TXT>Představují rozhodnutí právních společenství – jež nemají právní subjektivitu a vznikají ze zákona na základě vlastnictví určitého práva – která jsou přijímána většinou jejich členů, ale zavazují všechny, i ty, kteří nehlasovali, z hlediska určení mezinárodní příslušnosti podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 1215/2012 základ <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>smluvního závazku<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="2018" ID="QE0016"/>?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě, že bude první předběžná otázka zodpovězena záporně: Mají se na taková rozhodnutí použít pravidla pro určení rozhodného práva pro smluvní vztahy obsažená v nařízení č. 593/2008?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na první a druhou otázku: Mají se na taková rozhodnutí použít pravidla obsažená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne <DATE ISO="20070711">11. července 2007</DATE> o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) a o který z mimosmluvních důvodů vzniku nároku uvedených v tomto nařízení se zde jedná?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na první nebo druhou otázku: Mají být rozhodnutí společenství bez právní subjektivity o výdajích na údržbu budovy považována za <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>smlouvu o poskytování služeb<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="2018" ID="QE0017"/> ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 593/2008, nebo za smlouvu, jejímž předmětem je <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>věcné právo<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="2018" ID="QE0018"/> nebo <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>nájem<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="2018" ID="QE0019"/> ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení?<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>V řízení o předběžné otázce před Soudním dvorem předložily písemné vyjádření Lotyšská republika a Evropská komise.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Podle údajů předkládajícího soudu bylo původní řízení zahájeno stížností žalobce v prvním stupni proti usnesení Rajonen sad Razlog (Okresní soud v Razlogu), jímž se uvedený soud prohlásil nepříslušným k rozhodnutí o vznesené žalobě.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>V předkládacím rozhodnutí se výslovně neuvádí, zda byl návrh na zahájení řízení doručen žalovaným v prvním stupni v souladu s platnými právními předpisy – zde zřejmě na základě ustanovení nařízení o doručování písemností<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne <DATE ISO="20071113">13. listopadu 2007</DATE> o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (doručování písemností) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="324" PAGE.FIRST="79" DATE.PUB="2007">Úř. věst. 2007, L 324, s. 79</REF.DOC.OJ>), dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>nařízení o doručování písemností<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Za těchto okolností by na první pohled mohla vyvstat otázka, zda je projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce relevantní pro rozhodnutí ve sporu. Pokud by totiž návrh na zahájení řízení nebyl žalovaným v prvním stupni doručen, nebyl by vnitrostátní soud rozhodující v dané věci v prvním stupni za určitých okolností oprávněn zkoumat svou mezinárodní příslušnost. V takovém případě by soud rozhodující o stížnosti musel opravnému prostředku správce vyhovět již z tohoto důvodu, aniž by odpověď na předběžné otázky hrála jakoukoliv roli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>I když přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v zásadě nezávisí na kontradiktorní povaze původního řízení – v dané věci řízení o opravném prostředku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>V tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940303">3. března 1994</DATE>, <NAME.CASE>Eurico Italia a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑332/92, C‑333/92 a C‑335/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:79">EU:C:1994:79</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0011">11</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, je v této souvislosti nutno zdůraznit, že řádné doručení návrhu na zahájení řízení má zásadní význam jak při zkoumání mezinárodní příslušnosti předkládajícím soudem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Srov. např. povinnost přerušit řízení na základě článku 19 nařízení o doručování písemností ve spojení s čl. 28 odst. 3 nařízení Brusel Ia do doby, než bude moci být konstatováno řádné doručení návrhu na zahájení řízení.</P></NOTE> podle ustanovení nařízení Brusel Ia, tak při uznání pozdějšího rozhodnutí ve věci samé<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>K právnímu následku chybějícího, vadného nebo opožděného doručení v rámci uznávání srov. čl. 45 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel Ia.</P></NOTE>. Jako projev práva žalovaného být vyslechnut<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Pfeifer E./Pfeiffer M., in Paulus D./Peiffer E./Peiffer M.,: Europäische Gerichtsstands- und Vollstreckungsverordnung (Brüssel Ia), Kommentar, článek 28, body 18 a 29.</P></NOTE> a na dodržení jeho práva na obhajobu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Queirolo I., in: Magnus/Mankowski, ECPIL Commentary of Brussels Ibis Regulation, článek 28, bod 20. K tomu viz již stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>A</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑112/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:207">EU:C:2014:207</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.) a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140911">11. září 2014</DATE> (<NO.CASE>C‑112/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2195">EU:C:2014:2195</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE> má požadavek doručení zvláštní význam.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>V projednávané věci však okolnost, že z předkládacího rozhodnutí výslovně nevyplývá, zda a případně jak byl návrh na zahájení řízení žalovaným doručen, nemůže sama o sobě vzbudit jakékoliv pochybnosti o relevanci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce pro rozhodnutí sporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Pro žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které se týkají výkladu unijního práva, totiž podle ustálené judikatury platí domněnka relevance<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990907">7. září 1999</DATE>, <NAME.CASE>Beck a Bergdorf</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑355/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:391">EU:C:1999:391</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180123">23. ledna 2018</DATE>, <NAME.CASE>F. Hoffmann-La Roche a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑179/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:25">EU:C:2018:25</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180529">29. května 2018</DATE>, <NAME.CASE>Liga van Moskeeën en Islamitische Organisaties Provincie Antwerpen a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑426/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:335">EU:C:2018:335</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>Confédération paysanne a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑528/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:583">EU:C:2018:583</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Soudní dvůr navíc konstatuje chybějící relevanci otázek, jež mu jsou pokládány, nanejvýš výjimečně, a to tehdy, je-li tato chybějící relevance zjevná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Z ustálené judikatury citované v poznámce pod čarou č. 10 vyplývá, že odmítnutí Soudního dvora rozhodnout o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny.</P></NOTE>. O takový případ v projednávané věci podle všeho nejde.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Předkládající soud mimoto uvádí, že žalobce ve své stížnosti poukazuje na skutečnost, že žalovaní až do okamžiku přijetí napadeného usnesení nevznesli žádné námitky ohledně příslušnosti soudu. Předkládající soud navíc zdůrazňuje, že jeho zjištění spočívají <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>z faktického a právního hlediska<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>posouzení argumentů předložených účastníky řízení s přihlédnutím k rozhodnutí, jehož zrušení je navrhováno<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>. Tato okolnost nasvědčuje tomu, že návrh na zahájení řízení byl skutečně doručen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>V každém případě je věcí vnitrostátního soudu, aby před vydáním rozhodnutí ve věci samé, a tedy případně po obdržení odpovědi Soudního dvora k předloženým výkladovým otázkám, zajistil řádné doručení návrhu na zahájení řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že z faktické nejistoty ohledně okamžiku a způsobu doručení návrhu na zahájení řízení – jak v prvním stupni, tak v probíhajícím řízení o stížnosti – nemohou vyplynout žádné pochybnosti ohledně přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Věcné posouzení předběžných otázek</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Předkládající soud předložil Soudnímu dvoru k rozhodnutí čtyři předběžné otázky. První otázka se týká zvláštní příslušnosti pro smlouvy, respektive nároky ze smlouvy ve smyslu čl. 7 bodu 1 nařízení Brusel Ia. Pro případ, že tato příslušnost nepřichází v úvahu, je položena druhá otázka týkající se použitelnosti nařízení Řím I. Pro případ, že by nařízení Řím I nebylo na takovouto situaci použitelné, je v třetí otázce žádáno o objasnění použitelnosti nařízení Řím II<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne <DATE ISO="20070711">11. července 2007</DATE> o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="199" PAGE.FIRST="73" DATE.PUB="2007">Úř. věst. 2007, L 199, s. 73</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. A konečně prostřednictvím čtvrté otázky žádá předkládající soud o informaci, zda z hlediska kolizního práva mají být předmětná ustanovení považována za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>smlouvu o poskytování služeb<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Řím I, nebo za smlouvu, jejímž předmětem je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>věcné právo<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> [písm. c)], případně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>nájem<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> [písm. c)] ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení Řím I.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Níže se proto budu nejprve zabývat výkladem nařízení Brusel Ia. Ukáže se, že otázky související s kolizním právem, jež jsou předmětem druhé až čtvrté předběžné otázky, není zapotřebí posuzovat za použití dalších nástrojů.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K výkladu nařízení Brusel Ia</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>První předběžná otázka, která se týká výkladu čl. 7 bodu 1 písm. a) nařízení Brusel Ia, se vztahuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>rozhodnutí právních společenství – jež nemají právní subjektivitu a vznikají ze zákona na základě vlastnictví určitého práva – která jsou přijímána většinou jejich členů, ale zavazují všechny, i ty, kteří nehlasovali<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>. Podle údajů předkládajícího soudu ke skutkovému stavu však nejsou předmětem sporu v původním řízení příslušná rozhodnutí společenství vlastníků bytů, nýbrž platební nároky, které se o tato rozhodnutí opírají.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Článek 7 bod 1 písm. a) nařízení Brusel Ia<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Srov. bod 5 tohoto stanoviska.</P></NOTE> upravuje zvláštní příslušnost v místě plnění příslušného závazku tehdy, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Německé znění tohoto ustanovení se potud odchyluje od ostatních jazykových verzí, které jsou zčásti formulovány méně specificky (anglické znění: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>matters relating to a contract<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>, španělské znění: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>materia contractual<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>, francouzské znění: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>en matière contractuelle<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, maďarské znění: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>egy szerződés<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, italské znění: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>materia contrattuale<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, rumunské znění: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>materie contractuală<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>).</P></NOTE>. Ze systematického hlediska je však nejprve nutno zdůraznit, že tato zvláštní příslušnost je vyloučena, jestliže je dána výlučná příslušnost podle článku 24<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>K tomu viz také článek 27 nařízení Brusel Ia.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>K těmto případům výlučné příslušnosti patří v čl. 24 bodě 1 upravená příslušnost soudů členského státu, v němž se nachází nemovitost, pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Stejně jako nájem nemovitostí.</P></NOTE>. A patří k nim také v čl. 24 bodě 2 upravená příslušnost soudů členského státu, v němž má společnost nebo právnická osoba sídlo, pro některá řízení týkající se práva společností<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Srov. bod 6 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Za těchto okolností vyžaduje užitečná odpověď na první předběžnou otázku předchozí zkoumání případů výlučné příslušnosti podle čl. 24 bodů 1 a 2 nařízení Brusel Ia. Pouze v případě, že by nepřicházela v úvahu žádná výlučná příslušnost podle těchto ustanovení, by byl nezbytný výklad čl. 7 bodu 1 nařízení Brusel Ia.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K případům výlučné příslušnosti podle článku 24 nařízení Brusel Ia</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K výlučné příslušnosti ve vztahu k nemovitostem (čl. 24 bod 1)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Předně vyvstává otázka, zda řízení o platebních nárocích vyplývajících z usnesení společenství vlastníků bytů bez vlastní právní subjektivity v souvislosti se správou dotyčné nemovitosti mají být považována za řízení, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>nájem nemovitostí<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Právě ze čtvrté předběžné otázky je patrné, že předkládající soud má – ovšem z hlediska použití nařízení Řím I a jeho případného významu pro hmotněprávní předpisy použitelné na určení místa plnění – pochybnosti, zda probíhající původní řízení má být považováno za řízení, jehož předmětem jsou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>věcná práva k nemovitostem<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>nájem nemovitostí<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Bod 7 odůvodnění nařízení Řím I objasňuje, že ustanovení tohoto nařízení mají být v souladu mimo jiné s nařízením Brusel I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42), dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>nařízení Brusel I<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>.</P></NOTE>. Předkládající soud mimoto právem vychází z toho, že tento takzvaný požadavek souladu platí i pro vztah mezi nařízením Brusel Ia a nařízením Řím I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170615">15. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Kareda</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑249/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:472">EU:C:2017:472</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), s odkazem na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160121">21. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>ERGO Insurance a Gjensidige Baltic</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑359/14 a C‑475/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:40">EU:C:2016:40</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Za těchto okolností je třeba mít za to, že výkladové pochybnosti vyjádřené předkládajícím soudem ve vztahu k otázce, zda se v projednávané věci jedná o věcná práva k nemovitosti, se potud vztahují i na čl. 24 bod 1 nařízení Brusel Ia.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Jak již bylo uvedeno, je předmětem sporu v původním řízení uhrazení nezaplacených příspěvků na správu a údržbu předmětné nemovitosti, jež údajně dluží dva spoluvlastníci. Jde tedy o povinnosti – řečeno slovy předkládajícího soudu – z vlastnictví spoluvlastnických podílů jakožto věcného práva k nemovitosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Podle judikatury Soudního dvora musí být pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>věcného práva<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> k nemovitosti ve smyslu čl. 24 bodu 1 nařízení Brusel Ia vykládán autonomně a úzce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>K systematickým a teleologickým důvodům této zásady viz již mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Schmidt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑417/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:535">EU:C:2016:535</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a rozsudek ze dne <DATE ISO="20161116">16. listopadu 2016</DATE> v téže věci (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:881">EU:C:2016:881</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE> v tom smyslu, že dotyčné právo musí mít účinky vůči všem (<HT TYPE="ITALIC">erga omnes</HT>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Schmidt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑417/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:881">EU:C:2016:881</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) s odkazem na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151217">17. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komu a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑605/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:833">EU:C:2015:833</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Podle judikatury je dále nutné, aby předmětem řízení byly obsah nebo rozsah tohoto práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Schmidt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑417/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:881">EU:C:2016:881</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) rovněž s odkazem na rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komu a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑605/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:833">EU:C:2015:833</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Ve věci v původním řízení se však žaloba správce opírá o závazkověprávní nároky společenství vlastníků na uhrazení příspěvků na údržbu společných prostor nemovitosti. Věcná práva žalovaných spoluvlastníků ke společnému vlastnictví – v podobě ideálních spoluvlastnických podílů – jsou tímto nejprve nedotčena, takže výlučná příslušnost podle čl. 24 bodu 1 musí být na základě citované judikatury vyloučena.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Odlišné posouzení by však v dané věci mohlo vyplývat z toho, že podle tvrzení stěžovatele v původním řízení byl spolu s žalobou podán návrh na zajištění nuceného výkonu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Podle čl. 397 odst. 1 bulharského občanského soudního řádu může být dlužník v této souvislosti zjevně zatížen soudním zákazem nakládat s nemovitostí.</P><P>Viz https://e-justice.europa.eu/content_interim_and_precautionary_measures-78-bg-de.do?member= 1 (stav: <DATE ISO="20181126">26.11.2018</DATE>).</P></NOTE>, o němž však první soud nerozhodl. Takový návrh by ovšem mohl mít dopad na věcná práva žalovaných vyplývající z jejich spoluvlastnických podílů, například omezením oprávnění nakládat s předmětem vlastnictví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>V souladu s tím Soudní dvůr v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komu a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑605/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:833">EU:C:2015:833</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) rozhodl, že návrh na zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitosti prostřednictvím prodeje, jehož provedením je pověřen zmocněnec, spadá pod příslušnost určenou podle věcného práva.</P></NOTE>. Byla by tím založena mezinárodní příslušnost podle čl. 24 bodu 1 prvního pododstavce první alternativy nařízení Brusel Ia. Předkládajícímu soudu proto přísluší zjistit, jaké věcné dopady by ve věci v původním řízení mohly vyplývat z návrhu na zajištění nuceného výkonu na spoluvlastnické podíly žalovaných<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Pokud by v projednávaném případě vyplývala příslušnost bulharských soudů podle čl. 24 bodu 1 prvního pododstavce první alternativy nařízení Brusel Ia z návrhu na zajištění nuceného výkonu, mohla by být případně založena příslušnost těchto soudů ohledně soudně uplatňované peněžní pohledávky podle čl. 8 bodu 4 téhož nařízení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Pouze pro úplnost je třeba poznamenat, že správa společenství vlastníků bytů nemůže být postavena naroveň užívání nemovitosti, takže je nutno vyloučit, že by předmětem původního řízení byl <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>nájem nemovitostí<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K výlučné příslušnosti ve vztahu ke společnostem a právnickým osobám (čl. 24 bod 2)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Článek 24 bod 2 nařízení Brusel Ia zakládá výlučnou příslušnost soudů členského státu, na jehož území má sídlo společnost nebo právnická osoba<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>I zde se ovšem jednotlivá jazyková znění tohoto ustanovení liší: například anglické znění hovoří o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>companies or other legal persons or associations of natural or legal persons<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>.</P></NOTE>, mimo jiné pro řízení, jejichž předmětem je platnost usnesení jejich orgánů (čtvrtá alternativa).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Na základě rozlišování mezi společnostmi a právnickými osobami lze nejprve učinit závěr, že se na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>nepersonifikovaná společenství<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, tedy sdružení osob bez právní subjektivity, jako je podle všeho společenství vlastníků bytů podle bulharského práva, o něž se jedná ve věci v původním řízení, v zásadě vztahuje čl. 24 bod 2, aniž by v daném případě bylo nutné se blíže zabývat pojmem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>společnost<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Je však třeba poznamenat, že se čl. 24 bod 2 čtvrtá alternativa nařízení Brusel Ia vztahuje pouze na taková řízení, jejichž předmětem je platnost usnesení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081002">2. října 2008</DATE>, <NAME.CASE>Hassett a Doherty</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑372/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:534">EU:C:2008:534</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Od toho je třeba odlišovat řízení, jejichž předmětem je provádění příslušných usnesení, jako je například žaloba na uhrazení příspěvků na základě příslušného usnesení, jež je předmětem projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Je proto třeba konstatovat, že výlučná příslušnost podle čl. 24 bodu 2 čtvrté alternativy nařízení Brusel Ia nepřichází pro řízení takové povahy, o jakou jde v projednávané věci, v úvahu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Dílčí závěr</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Pro případ, že vzhledem k předmětu žaloby v původním řízení nemůže být založena ani výlučná příslušnost podle čl. 24 bodu 1 prvního pododstavce první alternativy nařízení Brusel Ia<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz výše, bod 40.</P></NOTE>, je nyní třeba se zabývat výkladem čl. 7 bodu 1 nařízení Brusel Ia.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K zvláštní příslušnosti podle čl. 7 bodu 1 nařízení Brusel Ia</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Podstatou první předběžné otázky týkající se výkladu čl. 7 bodu 1 nařízení Brusel Ia je, zda předmětné platební nároky mají být považovány za nároky ze smlouvy ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že nařízením Brusel Ia bylo nahrazeno nařízení Brusel I, má Soudní dvůr v ustálené judikatuře<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161116">16. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Schmidt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑417/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:881">EU:C:2016:881</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Pula Parking</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:193">EU:C:2017:193</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> za to, že výklad ustanovení posledně uvedeného nařízení Soudním dvorem platí i pro nařízení Brusel Ia, pokud ustanovení obou těchto unijních právních aktů mohou být považována za rovnocenná. Pokud čl. 7 bod 1 nařízení Brusel Ia odpovídá předchozím ustanovením v čl. 5 bodě 1 nařízení Brusel I a v čl. 5 bodě 1 Bruselské úmluvy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Úmluva ze dne <DATE ISO="19680927">27. září 1968</DATE> o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="299" PAGE.FIRST="32" DATE.PUB="1972">Úř. věst. 1972, L 299, s. 32</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, zůstává výklad těchto předchozích ustanovení Soudním dvorem relevantní i pro čl. 7 bod 1 nařízení Brusel Ia<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170615">15. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Kareda</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑249/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:472">EU:C:2017:472</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také novější rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181115">15. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Kuhn</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑308/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:911">EU:C:2018:911</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>K článku 5 bodu 1 písm. a) nařízení Brusel I Soudní dvůr rozhodl, že uzavření smlouvy není podmínkou pro jeho použití<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150128">28. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Kolassa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑375/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:37">EU:C:2015:37</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Austro-Mechana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑572/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:286">EU:C:2016:286</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pro použití tohoto ustanovení je přesto nezbytná identifikace závazku, neboť příslušnost podle tohoto ustanovení se určuje podle místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> ve smyslu tohoto ustanovení proto nelze v tomto ohledu chápat tak, že se vztahuje na situaci, v níž neexistuje svobodně přijatý závazek jedné strany vůči druhé straně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130314">14. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Česká spořitelna</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑419/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:165">EU:C:2013:165</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150128">28. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Kolassa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑375/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:37">EU:C:2015:37</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Austro-Mechana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑572/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:286">EU:C:2016:286</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz též již k Bruselské úmluvě rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920617">17. června 1992</DATE>, <NAME.CASE>Handte</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑26/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:268">EU:C:1992:268</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Soudní dvůr z toho dovozuje, že použití pravidla zvláštní příslušnosti pro smlouvy nebo nároky ze smluv předpokládá, že lze identifikovat svobodně přijatý závazek jedné strany vůči druhé straně, o nějž se daná žaloba opírá<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170615">15. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Kareda</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑249/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:472">EU:C:2017:472</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130314">14. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Česká spořitelna</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑419/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:165">EU:C:2013:165</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150128">28. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Kolassa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑375/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:37">EU:C:2015:37</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Austro-Mechana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑572/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:286">EU:C:2016:286</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Soudní dvůr přitom vycházel z požadované dobrovolnosti i tehdy, když právním základem sporného závazku byly stanovy sdružení nebo usnesení orgánů sdružení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19830322">22. března 1983</DATE>, <NAME.CASE>Peters Bauunternehmung</NAME.CASE> (<NO.CASE>34/82</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1983:87">EU:C:1983:87</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, výkon jednatelské činnosti v souladu s právem společností<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150910">10. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Holterman Ferho Exploitatie a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑47/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:574">EU:C:2015:574</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, právní předpisy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180307">7. března 2018</DATE>, <NAME.CASE>Flightright a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑274/16, C‑447/16 a C‑448/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:160">EU:C:2018:160</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz již rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090709">9. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>Rehder</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑204/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:439">EU:C:2009:439</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> vyplývající z nařízení o právech cestujících v letecké dopravě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne <DATE ISO="20040211">11. února 2004</DATE>, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="046" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 46, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 07/08, s. 10).</P></NOTE> nebo jednostranné prohlášení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050120">20. ledna 2005</DATE>, <NAME.CASE>Engler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑27/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:33">EU:C:2005:33</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) (Příslib výhry).</P></NOTE>. Tyto případy ukazují, že Soudní dvůr nevykládá výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> úzce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050120">20. ledna 2005</DATE> <NAME.CASE>Engler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑27/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:33">EU:C:2005:33</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, byť lze v judikatuře nezřídka nalézt formální odkaz na vztah pravidla a výjimky mezi obecnou příslušností podle článku 4 nařízení Brusel Ia a případy zvláštní příslušnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160714">14. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Granarolo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑196/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:559">EU:C:2016:559</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), s odkazem na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>ÖFAB</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑147/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:490">EU:C:2013:490</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Pro odpověď na první otázku je tudíž relevantní, zda lze v původním řízení identifikovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>svobodně přijatý závazek jedné strany vůči druhé straně<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>. V této souvislosti je třeba zkoumat, do jaké míry jsou úvahy Soudního dvora učiněné ve věci Peters Bauunternehmung<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19830322">22. března 1983</DATE>, <NAME.CASE>Peters Bauunternehmung</NAME.CASE> (<NO.CASE>34/82</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1983:87">EU:C:1983:87</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> platné i pro projednávanou věc. V dané věci šlo o kvalifikaci platební povinnosti vycházející z dobrovolného členství ve sdružení podniků. Soudní dvůr v této souvislosti konstatoval, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>vstup do sdružení vytváří mezi členy sdružení úzké vazby stejné povahy, jaké existují mezi smluvními stranami<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19830322">22. března 1983</DATE>, <NAME.CASE>Peters Bauunternehmung</NAME.CASE> (<NO.CASE>34/82</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1983:87">EU:C:1983:87</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, takže sporné nároky lze pro účely použití čl. 5 bodu 1 Bruselské úmluvy důvodně považovat za smluvní nároky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Tento přístup byl potvrzen v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920310">10. března 1992</DATE>, <NAME.CASE>Powell Duffryn</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑214/89</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:115">EU:C:1992:115</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ve vztahu k platnosti vůči vlastníkům podílů ujednání o soudní příslušnosti, jež byla upravena ve stanovách společnosti, jakož i v již výše citovaném rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050120">20. ledna 2005</DATE>, <NAME.CASE>Engler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑27/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:33">EU:C:2005:33</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V této souvislosti je irelevantní, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>zda tento nárok vyplývá bezprostředně z tohoto vstupu, nebo ze vstupu ve spojení s usnesením orgánu daného sdružení<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19830322">22. března 1983</DATE> <NAME.CASE>Peters Bauunternehmung</NAME.CASE> (<NO.CASE>34/82</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1983:87">EU:C:1983:87</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Při pohledu na věc v původním řízení je tedy třeba nejprve konstatovat, že podrobné podmínky přijímání rozhodnutí, o které se opírá platební nárok<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Podle citovaných předpisů vnitrostátního práva se náklady na údržbu, na nichž se mají podílet všichni spoluvlastníci v poměru ke svým ideálním podílům, stanoví většinovým rozhodnutím valné hromady vlastníků. Závazný charakter příslušného usnesení tudíž nezávisí na tom, zda spoluvlastník pro usnesení hlasoval či nikoli.</P></NOTE>, nebo okolnost, že spoluvlastníci odmítající uhradit příspěvek nepožadovali zrušení daného rozhodnutí, jsou pro posouzení dobrovolnosti závazku spoluvlastníků plynoucího z tohoto rozhodnutí irelevantní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Pokud jde o členství ve společenství vlastníků bytů, je třeba zdůraznit, že na jedné straně je toto členství požadováno zákonem, neboť zde rozhodné bulharské právo požaduje správu společného majetku společenstvím vlastníků. Na druhé straně jsou podrobnosti správy případně upraveny smlouvou a vstup do společenství nastane dobrovolným nabytím bytu do vlastnictví spolu se spoluvlastnickými podíly ke společným prostorám dané nemovitosti. Na základě těchto aspektů tedy lze mít za to, že se v případě předmětné povinnosti spoluvlastníků vůči společenství spoluvlastníků jedná o svobodně přijatý právní závazek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Ve věci C‑421/18 bude muset Soudní dvůr objasnit, zda tyto úvahy mohou být přeneseny i na případ, kdy advokátní komora soudně uplatňuje nároky na uhrazení příspěvků proti jednomu ze svých členů.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Tento závěr je rovněž v souladu s cíli sledovanými nařízením Brusel Ia. Podle jeho bodů 15 a 16 odůvodnění by <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>[p]ravidla pro určení příslušnosti […] měla být vysoce předvídatelná<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>[k]romě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>. Již v rozsudku Peters Bauunternehmung<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19830322">22. března 1983</DATE> <NAME.CASE>Peters Bauunternehmung</NAME.CASE> (<NO.CASE>34/82</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1983:87">EU:C:1983:87</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr v této souvislosti zdůraznil, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>jelikož ve vnitrostátních právních řádech je místo sídla sdružení zpravidla také místem plnění povinností vyplývajících z členství, […] má uplatnění [příslušnosti podle místa plnění smlouvy] […] praktické výhody: soud místa, v němž se nachází sídlo sdružení, totiž zpravidla může nejlépe porozumět stanovám sdružení, jejich ustanovením a usnesením, jakož i okolnostem, které souvisejí se vznikem sporu<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Tyto úvahy lze podle všeho přenést na projednávaný případ. Jak právem zdůrazňuje lotyšská vláda ve svém písemném vyjádření, je příslušnost pro nároky ze správy vlastnictví bytů v místě přijetí usnesení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>To se navíc shoduje s místem, kde se nachází nemovitost.</P></NOTE>, pokud odpovídá místu plnění předmětné povinnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>K určení místa plnění však viz mé úvahy ke čtvrté předběžné otázce níže v bodě 62 a násl.</P></NOTE>, v souladu s cíli zvláštní příslušnosti podle čl. 7 bodu 1, jak jsou vyjádřeny v bodě 16 odůvodnění nařízení Brusel Ia.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Tím je zejména zabráněno tomu, aby platební nároky vůči spoluvlastníkům, kteří případně mají bydliště v různých státech, a otázky platnosti usnesení, o něž se tyto nároky opírají, byly projednávány různými soudy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Na základě předchozích úvah proto Soudnímu dvoru navrhuji, aby na první předběžnou otázku odpověděl, že aniž je dotčena případná výlučná příslušnost podle čl. 24 bodu 1 prvního pododstavce první alternativy ve spojení s čl. 8 bodem 4 nařízení Brusel Ia, musí být řízení o nárocích vyplývajících z rozhodnutí, která jsou přijímána většinou členů společenství vlastníků bytů bez právní subjektivity, ale jsou závazná pro všechny členy, i ty, kteří nehlasovali, považována za řízení, jejichž předmětem jsou nároky ze smlouvy, ve smyslu čl. 7 bodu 1 písm. a) nařízení Brusel Ia.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Závěry k ostatním předběžným otázkám</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Druhá předběžná otázka týkající se použitelnosti nařízení Řím I byla položena pro případ, že první otázka bude zodpovězena záporně. Vzhledem k tomu, že Soudnímu dvoru navrhuji, aby na první otázku odpověděl kladně, nemusela by být odpověď na druhou předběžnou otázku nezbytná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Pokud jde o použitelnost nařízení Řím I, je třeba mít každopádně na paměti, že ta nevyplývá již z toho, že žaloba spadá pod zvláštní příslušnost pro smlouvy nebo nároky ze smluv podle čl. 7 bodu 1 nařízení Brusel Ia<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Odkaz Komise na požadavek souladu potud příliš neobstojí.</P></NOTE>. Je totiž třeba vzít v úvahu výjimky z věcné působnosti nařízení Řím I. Podle čl. 1 odst. 2 písm. f) nařízení Řím I se toto nařízení nepoužije zejména na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>otázky upravené právem obchodních společností, sdružení a jiných právnických osob […]<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>. Z této výjimky vyplývá, že platební nároky právního společenství vůči svým členům se z hlediska kolizního práva neposuzují podle nařízení Řím I, byť je takové nároky třeba považovat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> ve smyslu čl. 7 bodu 1 nařízení Brusel Ia, které neobsahuje žádné odpovídající výjimky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>V tomto smyslu viz též Von Hein, in: Rauscher, Großkommentar EuZPR/EuIPR, svazek III – nařízení Řím I, nařízení Řím II, 4. vydání 2015, článek 1 nařízení Řím I, bod 47.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke třetí předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Třetí předběžná otázka týkající se použitelnosti nařízení Řím II je položena také pouze pro případ záporné odpovědi jak na první, tak na druhou předběžnou otázku. Vzhledem k mému návrhu odpovědi na první předběžnou otázku proto není třeba na třetí otázku odpovídat.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrté předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Čtvrtá předběžná otázka týkající se výkladu čl. 4 odst. 1 písm. b) resp. písm. c) nařízení Řím I byla naproti tomu položena pro případ kladné odpovědi na první nebo druhou otázku, tedy pokud by z použitelnosti zvláštní příslušnosti místa splnění smluvního závazku vyplývala použitelnost kolizních pravidel pro smluvní závazkové vztahy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Z mých předchozích úvah k použitelnosti nařízení Řím I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz výše, bod 60.</P></NOTE> ovšem plyne, že toto nařízení se na právní vztah dotčený v původním řízení podle jeho čl. 1 odst. 2 písm. f) v zásadě nepoužije.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Jak již bylo naznačeno<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Viz výše, bod 34.</P></NOTE>, je přesto zřejmé, že předkládající soud by se prostřednictvím čtvrté předběžné otázky v zásadě rád dověděl, do jaké míry má kvalifikace právního vztahu, který je základem platebního nároku dotčeného ve věci v původním řízení, dopad na právní předpisy, jež se mají použít k určení místa plnění dotyčného závazku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že podle ustálené judikatury je úlohou Soudního dvora poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď pro vyřešení sporu, který před ním probíhá, přísluší mu případně přeformulovat předběžné otázky, které jsou mu předloženy. Soudní dvůr může kromě toho zohlednit i normy unijního práva, na které vnitrostátní soud ve své otázce neodkázal<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Viz naposledy rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180807">7. srpna 2018</DATE>, <NAME.CASE>Smith</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑122/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:631">EU:C:2018:631</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také např. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170622">22. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>E.ON Biofor Sverige</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑549/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:490">EU:C:2017:490</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>V tomto kontextu by mohly být výkladové pochybnosti ohledně kvalifikace právního vztahu, který je základem žaloby na zaplacení, jež byly předkládajícím soudem vyjádřeny ve čtvrté předběžné otázce, jakožto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>smlouva o poskytnutí služby<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Je třeba předeslat, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>služby<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> podle čl. 7 bodu 1 písm. b) druhé odrážky nařízení Brusel Ia odpovídá témuž pojmu podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Řím I. V tomto smyslu viz Paulus, in: Paulus/Peiffer/Peiffer, Kommentar zur VO (EU) Nr. 1215/2012, článek 7, bod 97 s dalšími odkazy.</P></NOTE> nebo jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>smlouva, jejímž předmětem je věcné právo<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>K tomu viz výše ohledně čl. 24 bodu 1 nařízení Brusel Ia bod 33 a násl.</P></NOTE>, respektive <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>nájem<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Viz výše, bod 41.</P></NOTE>, chápány tak, že navazují na výkladové pochybnosti ohledně čl. 7 bodu 1 nařízení Brusel Ia. Pro tento závěr hovoří zejména skutečnost, že předkládající soud ve svém předkládacím rozhodnutí odkazuje na článek 68 Zakona za zadalženiata i dogovorite (zákon o závazkových vztazích a smlouvách) týkající se určení místa plnění pohledávky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Čtvrtá předběžná otázka by proto měla být přeformulována tak, že její podstatou je určení, zda místo plnění předmětného závazku musí být určeno podle čl. 7 bodu 1 písm. b) druhé odrážky nařízení Brusel Ia.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Pro smlouvy o poskytování služeb totiž čl. 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Brusel Ia obsahuje pravidlo k unijně autonomnímu určení místa plnění závazku, pokud předmětná smlouva neobsahuje odpovídající ujednání. Podle tohoto ustanovení je rozhodné místo, ve kterém plnění charakteristické pro smlouvu – tedy služby – podle smlouvy bylo nebo mělo být poskytnuto.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Podle judikatury Soudního dvora k čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení Brusel I, jehož znění se shoduje se zněním čl. 7 bodu 1 písm. b) nařízení Brusel Ia, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>služby<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="2018" ID="QE0059"/> znamená […] přinejmenším to, že strana, která je poskytuje, vykonává určitou činnost za úplatu<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Srov. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090423">23. dubna 2009</DATE>, <NAME.CASE>Falco Privatstiftung a Rabitsch</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑533/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:257">EU:C:2009:257</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160714">14. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Granarolo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑196/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:559">EU:C:2016:559</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Při výkladu této podmínky však podle Soudního dvora postačí poskytnutí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>hospodářské hodnoty<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> jako protiplnění, není-li sjednána platební povinnost. Viz např. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Corman-Collins</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑9/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:860">EU:C:2013:860</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Otázkou tedy je, v jakém vztahu se nacházejí příspěvky, jež mají uhradit spoluvlastníci a o něž jde ve sporu v původním řízení, a správní činnost společenství vlastníků bytů. Činnost spočívá v zásadě v údržbě nemovitosti a v souvislosti s tím v uzavírání smluv různé povahy s třetími osobami při výkonu této činnosti, například o úklidu a údržbě společných prostor nemovitosti, o provedení oprav nebo dodávce energií.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Je však třeba mít na paměti, že samotná tato činnost není nutně uskutečňována za úplatu. Tak je tomu například jen tehdy, když je správa nemovitosti sestávající z bytů v osobním vlastnictví přenesena na specializovaného poskytovatele, a není vykonávána například jedním ze spoluvlastníků na dobrovolné bázi. Navíc příspěvky, jež mají hradit spoluvlastníci ve prospěch společenství, slouží ze značné části k pokrytí daní a poplatků, a tedy nikoli k plnění smluvních závazků vůči třetím osobám, jež byly převzaty jménem a na účet společenství vlastníků.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Vzhledem k těmto úvahám ke smíšené nebo přinejmenším nejednotné povaze předmětných příspěvků je v souladu se zásadami právní jistoty a předvídatelnosti určení mezinárodní příslušnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Srov. body 15 a 16 odůvodnění nařízení Brusel Ia.</P></NOTE> podle mého názoru nezbytné, aby se čl. 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Brusel Ia nepoužil na takovou situaci, jaká nastala ve věci v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Proto by místo plnění mělo být na základě čl. 7 bodu 1 písm. c) nařízení Brusel Ia určeno podle podpůrného pravidla zakotveného v čl. 7 bodu 1 písm. a) nařízení Brusel Ia, podle něhož je pro smlouvy nebo nároky ze smluv ve smyslu tohoto ustanovení dána příslušnost soudu místa, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Pro určení místa plnění je podle takzvaného <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>pravidla Tessili<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19761006">6. října 1976</DATE>, <NAME.CASE>Industrie tessili italiana Como</NAME.CASE> (<NO.CASE>12/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:133">EU:C:1976:133</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> rozhodné <HT TYPE="ITALIC">lex causae</HT> použitelné na základě použitelného kolizního práva státu soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Přitom by bylo třeba vzít v úvahu, že místo plnění ve smyslu čl. 7 bodu 1 písm. a) nařízení Brusel Ia by mělo být určeno s ohledem na předmětný závazek – ve věci v původním řízení tedy platební povinnost, a nikoli plnění charakteristické pro smlouvu jako podle písm. b)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Ustálená judikatura od rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19761006">6. října 1976</DATE>, <NAME.CASE>De Bloos</NAME.CASE> (<NO.CASE>14/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:134">EU:C:1976:134</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Soudnímu dvoru proto navrhuji, aby čtvrtou předběžnou otázku přeformuloval, aby zdůraznil její vztah k čl. 7 bodu 1 nařízení Brusel Ia, a odpověděl na ni takto:</TXT><P>Článek 7 bod 1 nařízení Brusel Ia musí být vykládán tak, že</P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>výkon správní činnosti společenstvím vlastníků, v jejímž rámci jsou přijímána rozhodnutí o výdajích na údržbu budovy, nespadá pod <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>služby<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> ve smyslu písm. b) druhé odrážky;</P></ITEM><ITEM><P>místo, v němž byl nebo měl být splněn platební závazek vyplývající z takovýchto rozhodnutí, musí být podle písm. a) určeno na základě statutu použitelného na dotyčný právní vztah podle kolizních pravidel státu soudu.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Na základě výše uvedeného navrhuji Soudnímu dvoru, aby na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podanou Okražen sad – Blagoevgrad (Krajský soud v Blagoevgradu, Bulharsko) odpověděl takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>1)</NO.P><TXT>Aniž je dotčena výlučná příslušnost podle čl. 24 bodu 1 prvního pododstavce první alternativy ve spojení s čl. 8 bodem 4 první větou první alternativy nařízení (EU) č. 1215/2012 (Brusel Ia), musí být řízení o nárocích vyplývajících z rozhodnutí, která jsou přijímána většinou členů společenství vlastníků bytů bez právní subjektivity, ale jsou závazná pro všechny členy, i ty, kteří nehlasovali, považována za řízení, jejichž předmětem jsou nároky ze smlouvy, ve smyslu čl. 7 bodu 1 písm. a) nařízení (EU) č. 1215/2012 (Brusel Ia).</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Článek 7 bod 1 nařízení (EU) č. 1215/2012 (Brusel Ia) musí být vykládán tak, že</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>výkon správní činnosti orgány společenství vlastníků, v jejímž rámci jsou přijímána rozhodnutí o výdajích na údržbu budovy, nespadá pod <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>služby<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="2018" ID="QE0065"/> ve smyslu písm. b) druhé odrážky;</P></ITEM><?PAGE NO="14"?><ITEM><P>místo, v němž byl nebo měl být splněn platební závazek vyplývající z takovýchto rozhodnutí, musí být podle písm. a) určeno na základě statutu použitelného na dotyčný právní vztah podle kolizních pravidel státu soudu.<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/></P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>