1.

Žalobkyně v původním řízení, společnost Saint-Louis Sucre, je výrobcem cukru z cukrové řepy. Tato společnost navrhuje, aby Conseil d’État (Státní rada, Francie) zrušila vyhlášku ze dne 20. prosince 2019 (dále jen „sporná vyhláška“), jejímž prostřednictvím ministre de l’Agriculture et de l’Alimentation (ministr zemědělství a potravinářství, Francie) přiznal zemědělské kolektivní zájmové společnosti (SICA) pěstitelů řepy v Étrépagny postavení organizace producentů (OP) ( 2 ) v odvětví cukru pro cukrovou řepu.

2.

Projednávaná věc se týká určitých podmínek, jež musí OP splnit, aby jí členský stát mohl přiznat toto postavení ve smyslu nařízení o společné organizaci trhů ( 3 ). Přiznání postavení OP totiž s sebou nese řadu práv a povinností ( 4 ).

3.

Přesněji řečeno se předkládající soud v podstatě táže, zda může být zájmové sdružení členem více než jedné OP, pokud není producentem, a za jakých podmínek se lze v případě, že k OP přísluší jeden nebo několik členů, kteří nejsou producenty, přesvědčit o tom, zda členové, kteří jsou producenty, provádějí demokratickou kontrolu své organizace a jejích rozhodnutí.

4.

Spornou vyhláškou přiznal ministr zemědělství a potravinářství SICA pěstitelů řepy v Étrépagny postavení OP v odvětví cukru pro cukrovou řepu.

5.

Žalobkyně v původním řízení, Saint-Louis Sucre, navrhuje prostřednictvím žaloby podané ke Conseil d’État (Státní rada) zrušení této vyhlášky. Na podporu svého návrhu vznáší žalobkyně zejména žalobní důvod vycházející z porušení čl. 153 odst. 1 písm. b) nařízení o společné organizaci trhů a žalobní důvod vycházející z porušení čl. 153 odst. 2 písm. c) tohoto nařízení.

6.

Na podporu prvního z těchto žalobních důvodů žalobkyně v původním řízení tvrdí, že sporná vyhláška byla přijata v rozporu s čl. 153 odst. 1 písm. b) nařízení o společné organizaci trhů, neboť confédération générale des planteurs de betteraves (CGB) Eure (generální konfederace pěstitelů cukrové řepy Eure, Francie, dále jen „CGB Eure“), CGB Île-de-France a společnost Naples Investissement, které nejsou producenty, jsou současně členkami SICA pěstitelů cukrové řepy v Étrépagny a SICA Roye-Déshydratation, přičemž posledně jmenované bylo rovněž přiznáno postavení OP ( 5 ).

7.

Conseil d’État (Státní rada) má za to, že odpověď na tento žalobní důvod závisí na tom, zda musí být čl. 153 odst. 1 písm. b) nařízení o společné organizaci trhů, který požaduje, aby členové OP byli členy pouze jediné OP, pokud jde o určitý produkt jejich podniku, vykládán v tom smyslu, že je platný pouze pro členy, kteří jsou producenty, nebo že je platný pro všechny členy OP včetně členů, kteří nejsou producenty.

8.

Na podporu druhého z těchto žalobních důvodů se žalobkyně v původním řízení opírá o čl. 153 odst. 2 písm. c) nařízení o společné organizaci trhů a uvádí, že producenti, kteří jsou členy SICA, nejsou schopni demokraticky kontrolovat svou organizaci a její rozhodnutí.

9.

Konkrétně žalobkyně v původním řízení tvrdí, že CGB France ve skutečnosti ovládá společnosti CGB Eure a CGB Île-de-France a že vlastní téměř celý kapitál společnosti Naples Investissement. Znamená to, že CGB France ovládá prostřednictvím těchto tří entit, jež jsou povinny řídit se jejími směrnicemi, 31,4 % celkového kapitálu SICA, což je v rozporu se stanovami SICA, které omezují podíl hlasů každého z jejích členů na 10 %. Žalobkyně v původním řízení dále uvádí, že tři ze třinácti členů správní rady SICA zastupují CGB Eure, CGB Île-de-France a Naples Investissement a dalších šest představují producenti, kteří jsou členy CGB France, v níž zastávají významné funkce. Žalobkyně v původním řízení dále dodává, že porušení zásady stanovené v čl. 153 odst. 2 písm. c) nařízení o společné organizaci trhů je umocněno okolností, že ředitele SICA a část prostředků této organizace dává k dispozici CGB.

10.

Conseil d’État (Státní rada) má za to, že odpověď na námitku vznesenou v tomto bodě žalující společností závisí na otázce, zda za účelem ujištění se o dodržení zásady stanovené v čl. 153 odst. 2 písm. c) nařízení o společné organizaci trhů je třeba pro účely posouzení nezávislosti každého člena organizace přihlédnout výlučně k vlastnictví jejich kapitálu touž fyzickou nebo právnickou osobou, nebo i k jiným vazbám, jako je u členů, kteří nejsou producenty, příslušnost k téže konfederaci zájmových sdružení nebo u členů, kteří jsou producenty, výkon řídicí odpovědnosti v rámci takové konfederace. Předkládající soud se mimoto domnívá, že opodstatněnost žalobního důvodu, který mu byl předložen, závisí rovněž na tom, zda k závěru o skutečné kontrole vykonávané nad OP jejími členy, kteří jsou producenty, stačí, aby tito členové měli většinu hlasů, nebo zda je třeba zkoumat, zda s ohledem na rozdělení hlasů mezi skutečně nezávislé členy jim podíl hlasů jednoho nebo více členů, kteří nejsou producenty, dává možnost, aby i bez většiny kontrolovali rozhodnutí OP.

11.

Za těchto podmínek se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:

12.

Písemná vyjádření předložily Soudnímu dvoru společnost Saint-Louis Sucre, SICA, francouzská vláda a Evropská komise. Dne 16. listopadu 2022 se konalo jednání, na němž předložily ústní vyjádření společnost Saint-Louis Sucre, SICA, francouzská vláda a Komise.

13.

Jak se stanoví v čl. 1 odst. 1 nařízení o společné organizaci trhů, stanoví se tímto nařízením společná organizace trhů se zemědělskými produkty, kterými se rozumí všechny produkty uvedené v příloze I Smlouvy o FEU.

14.

Článek 152 nařízení o společné organizaci trhů, který je nadepsán „Organizace producentů“, zní takto:

„1.   Členské státy mohou na požádání uznat organizace producentů, které:

[…]

1a.   Odchylně od čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování EU může [OP] uznaná podle odstavce 1 tohoto článku plánovat produkci zemědělských produktů, optimalizovat jejich produkční náklady, umisťovat je na trh a sjednávat smlouvy na jejich dodávku jménem svých členů pro veškerou produkci nebo její část.

Činnosti uvedené v prvním pododstavci mohou probíhat:

[…]

[…]

Dotčený členský stát však může udělit výjimku z podmínky uvedené v druhém pododstavci písm. d) v řádně odůvodněných případech, kdy členové organizace producentů mají dvě různé produkční jednotky nacházející se v různých zeměpisných oblastech.

[…]

1c.   Vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž uvedený v článku 5 nařízení [Rady] (ES) č. 1/2003 [ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 101 a 102 SFEU (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1)] může v jednotlivých případech rozhodnout, že jedna nebo více z činností uvedených v odst. 1a prvním pododstavci má být do budoucna změněna, ukončena nebo vůbec neuskutečněna, pokud to považuje za nezbytné k tomu, aby se zabránilo vyloučení hospodářské soutěže, nebo pokud se domnívá, že jsou ohroženy cíle stanovené v článku 39 Smlouvy o fungování EU.

[…]“

15.

Článek 153 nařízení o společné organizaci trhů, který je nadepsán „Stanovy organizací producentů“, stanoví:

„1.   Stanovy [OP] zavazují její členy zejména k tomu, aby:

[…]

[…]

2.   Stanovy [OP] rovněž stanoví:

[…]

[…]“

16.

Článek 154 odst. 1 nařízení o společné organizaci trhů, který je nadepsán „Uznávání organizací producentů“, stanoví:

„Aby byla uznána členským státem, musí být [OP] žádající o uznání právním subjektem nebo jednoznačně vymezenou částí právního subjektu, který:

17.

V článku 39 odst. 1 SFEU jsou uvedeny hospodářské a sociální cíle, jež sleduje společná zemědělská politika (SZP). Patří mezi ně zvýšení produktivity, zajištění odpovídající životní úrovně zemědělského obyvatelstva, stabilizaci trhů, zajištění plynulého zásobování a zajištění dodávek spotřebitelům za rozumné ceny.

18.

Podle čl. 39 odst. 2 písm. a) SFEU se při plnění těchto cílů musí přihlížet „ke zvláštní povaze zemědělské činnosti, vyplývající ze sociální struktury v zemědělství a ze strukturálních a přírodních rozdílů mezi různými zemědělskými oblastmi“.

19.

Účast OP na SZP přispívá ke splnění jejích cílů, neboť zaručuje, že zemědělský trh bude organizován „od základu“, to znamená pro samotné producenty a jimi samými ( 6 ).

20.

Přesněji řečeno musí OP sledovat nejméně jeden z jedenácti cílů vyjmenovaných v čl. 152 odst. 1 písm. c) nařízení o společné organizaci trhů ( 7 ). Kromě toho musí tyto organizace provádět nejméně jednu z osmi činností vyjmenovaných v čl. 152 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení ( 8 ). Stručně řečeno, jejich společné činnosti musí zaprvé podporovat částečné nebo výrazně prosazované sdílení jejich výrobních postupů, což jim umožní dosáhnout úsporných řešení, a zadruhé posílit postavení producentů vzhledem ke stále se zvyšující koncentraci poptávky ( 9 ).

21.

Účast v uznané OP skýtá i další výhody.

22.

Uznání OP je totiž důvodem k použití některých ustanovení nařízení o společné organizaci trhů, zejména těch, která se týkají poskytování podpor ( 10 ), nepoužití čl. 101 odst. 1 SFEU ( 11 ) a dokonce i možnosti členského státu učinit určité dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě, sjednané v rámci této organizace, závaznými i pro jiné hospodářské subjekty, které nejsou jejími členy ( 12 ).

23.

Právě z tohoto důvodu je postup uznávání zásadním okamžikem rozhodujícím o právním postavení OP, které není nicméně nezvratné, neboť kromě různých existujících kontrol ex post lze provést i odebrání uznání ( 13 ).

24.

V projednávané věci se předkládající soud v souvislosti s takovým řízením o uznání táže Soudního dvora na smysl a působnost pravidla příslušnosti k jediné OP (A) a na demokratické fungování OP (B).

25.

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda takové pravidlo příslušnosti k jediné OP, jako je pravidlo uvedené v čl. 153 odst. 1 písm. b) nařízení o společné organizaci trhů, musí být vykládáno v tom smyslu, že se týká výlučně členů této OP, kteří jsou producenty, nebo v tom smyslu, že se týká všech jejích členů bez ohledu na to, zda jsou producenty.

26.

Předkládající soud vycházel patrně při formulaci své otázky z předpokladu, že členem OP může být i ten, kdo není producentem. Je tedy nezbytné nejprve přezkoumat tento předpoklad (1) a následně přezkoumat působnost tohoto pravidla jediné příslušnosti (2).

27.

Úvodem je třeba připomenout, že ve starší judikatuře Soudního dvora byla těm, kdo nejsou producenty, přiznávána možnost stát se členem OP ( 14 ), avšak tato judikatura neupřesňuje výslovně, zda se tato možnost může, tak jako je tomu za okolností dotčených ve věci v původním řízení, týkat i zájmového sdružení.

28.

Vzhledem k tomu, že právní úprava v dané oblasti byla od té doby již několikrát změněna, lze se domýšlet, že pokud měl normotvůrce v úmyslu potvrdit, že i ti, kdo nejsou producenty, mohou příslušet k OP, mohl využít příležitostí, jež se mu nabízely.

29.

A co více, jedná-li se o ovoce a zeleninu ( 15 ), nařízení v přenesené pravomoci (UE) 2017/891 ( 16 ) v článku 16 výslovně stanoví, že mezi členy OP mohou být i členové, kteří nejsou producenty. Obdobně i nařízení (ES) č. 1432/2003 ( 17 ), jež bylo předchůdcem nařízení (ES) č. 1234/2007 ( 18 ) i nařízení o společné organizaci trhů, stanovilo v článku 13, že se členy OP mohou stát i ti, kdo nejsou producenty.

30.

Mám tedy za to, že je důvodné vyvodit z výše uvedeného závěr, že unijní právo nezakazuje, aby ti, kdo nejsou producenty, příslušeli k OP. Právní předpisy členských států mohou toto oprávnění dokonce vyjádřit explicitně, tak jako to učinil francouzský zákonodárce ( 19 ).

31.

Co se konkrétně týče případu, kdy je členem, který není producentem, zájmové sdružení, je třeba mít na zřeteli ochranu, kterou díky své povaze základní svobody poskytuje svoboda sdružování, kterou zaručuje článek 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“).

32.

Nejen že se ochrana, kterou tato svoboda poskytuje díky své povaze základní svobody, týká mimo jiné zřízení takové organizace a svobodné volby, zda se vůbec sdružovat ( 20 ), ale upravuje i nástroje, jimiž tato organizace jedná, jakož i její činnosti ( 21 ).

33.

Vzhledem k tomu, že svobody sdružování, kterou zaručuje článek 11 EÚLP, se týká i čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), je třeba vzít výše uvedenou judikaturu v potaz ( 22 ).

34.

Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že takové akty unijního práva, jako je nařízení o společné organizaci trhů, musí být nezbytně vykládány ve světle základních práv zaručených Listinou ( 23 ).

35.

Navíc z poznatků, jež má Soudní dvůr k dispozici, sice nevyplývá, že by účast CGB v OP představovala v daném případě novou akční strategii zájmového sdružení, avšak tuto možnost nelze zcela vyloučit.

36.

Platí to tím spíše, že zájmová sdružení mohou mít jakožto organizace sdružující odborníky z daného odvětví zájem na tom, aby působila podpůrně nebo aby zprostředkovala řešení závažných či odborných otázek. Když byly SICA, francouzská vláda a Komise na jednání dotázány na možné přínosy plynoucí ze situace, kdy je takový člen, který není producentem, jako je zájmové sdružení, účasten v OP, zdůraznily, že takový člen napomáhá rozvoji OP, zejména s ohledem na metody a výrobní postupy, jakož i na otázky související se změnou klimatu.

37.

Přínos, který plyne z účasti zájmového sdružení v OP, tudíž není jen hypotetický.

38.

Vyplývá z toho, že taková příslušnost zájmového sdružení k OP spadá do škály různých způsobů, jimiž může taková organizace jednat. Obecně řečeno, účast zájmového sdružení v OP, jakožto člena, který není producentem, umožňuje prosazovat cíle, jež byly těmto OP vymezeny, a přispět k jejich splnění ( 24 ).

39.

Mám tedy za to, že nařízení o společné organizaci trhů nebrání tomu, aby OP přijímalo mezi své členy i ty, kdo nejsou producenty, včetně zájmových organizací.

40.

Ve světle výše uvedeného upřesnění je nyní namístě zabývat se první otázkou, kterou položil předkládající soud.

41.

Účastníci řízení před Soudním dvorem navrhují dva různé způsoby výkladu.

42.

Společnost Saint-Louis Sucre tvrdí, že čl. 153 odst. 1 písm. b) nařízení o společné organizaci trhů ukládá bez rozdílu pravidlo příslušnosti k jediné OP.

43.

SICA, francouzská vláda a Komise v podstatě tvrdí, že se toto pravidlo týká pouze producentů, a že jej tedy nelze použít na člena, který není producentem.

44.

Argumenty, jež vznesla společnost Saint Louis-Sucre, i pochybnosti předkládajícího soudu týkající se pravidla jediné příslušnosti zřejmě zčásti pramení z francouzského znění čl. 153 odst. 1, neboť v tomto znění jsou uvedeni pouze „členové“ OP bez jakéhokoli dalšího upřesnění. Nejedná se o jediné jazykové znění znějící v tomto smyslu ( 25 ). Většina ostatních jazykových znění však upřesňuje, že se jedná o „členy, kteří jsou producenti“ ( 26 ).

45.

V tomto ohledu je třeba připomenout ustálenou judikaturu, podle níž musí být všem jazykovým verzím aktů Unie v zásadě přiznána stejná hodnota. Za účelem zachování jednotného výkladu unijního práva je tudíž třeba v případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi vykládat dotčené ustanovení podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí ( 27 ).

46.

K tomu je třeba uvést, že toto pravidlo o příslušnosti k jediné OP je upřesněno v dalším ustanovení nařízení o společné organizaci trhů, a sice v čl. 152 odst. 1a písm. d) tohoto nařízení. V tomto ustanovení jsou již v jednotlivých jazykových zněních uvedeni členové, kteří jsou producenty.

47.

Vzhledem k tomu, že obě tato ustanovení obsahují odkaz na „produkt“, zdá se, že se týkají osob vykonávajících zemědělskou činnost ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) a c) nařízení č. 1307/2013 ( 28 ), tj. producentů.

48.

Co se týče legislativního vývoje, je třeba uvést, že toto pravidlo jediné příslušnosti bylo v oblasti SZP zřejmě poprvé použito v nařízení (ES) č. 1182/2007 ( 29 ), které se týkalo ovoce a zeleniny. O několik měsíců později bylo toto pravidlo převzato a rozšířeno v nařízení č. 1234/2007, a sice v článku 125a tohoto nařízení, který byl vložen článkem 1 nařízení (ES) č. 361/2008 ( 30 ). Dále je třeba poukázat na to, že znění tohoto ustanovení nedoznalo žádných změn, počínaje původním návrhem Komise ( 31 ) a konče ustanovením, které bylo nakonec přijato. Vzhledem k tomu, že zmíněný návrh nebyl nijak výslovně odůvodněn, legislativní postup neskýtá žádnou možnost pochopit skutečné záměry normotvůrce.

49.

Když byly SICA, francouzská vláda a Komise na jednání dotázány na smysl pravidla příslušnosti k jediné OP, tvrdily, že cílem tohoto pravidla je soustředit nabídku určitého produktu posílením postavení jeho producentů, s cílem dosáhnout rovnováhy v obchodních vztazích.

50.

Ve prospěch takového výkladu zmíněného pravidla hovoří zřejmě i výjimka zavedená v čl. 153 odst. 1 písm. b) nařízení o společné organizaci trhů. Toto ustanovení totiž umožňuje odchýlit se od výše uvedené zásady v případě, že „členové organizace producentů mají dvě různé produkční jednotky nacházející se v různých zeměpisných oblastech“. Totéž platí i pro výjimku uvedenou v čl. 152 odst. 1a třetím pododstavci tohoto nařízení, kde se upřesňuje, že členské státy mohou udělit výjimku z podmínky uvedené v druhém pododstavci písm. d) v případech, „kdy členové organizace producentů mají dvě různé produkční jednotky nacházející se v různých zeměpisných oblastech“. Tyto výjimky z pravidla jediné příslušnosti svědčí o tom, že toto pravidlo dosáhlo bez ohledu na konkrétní zeměpisnou oblast svých vlastních mezí, neboť pro účely soustředění nabídky určitého produktu by zachování takového pravidla ztratilo smysl.

51.

Rovněž z nemnoha právních studií, jež se touto otázkou zabývají, zřejmě vyplývá, že smysl pravidla příslušnosti k jediné OP souvisí s nabízeným produktem. Co se týče nařízení č. 1234/2007, jež bylo předchůdcem současného nařízení o společné organizaci trhů, tvrdilo se, že cílem tohoto pravidla jediné příslušnosti je zabránit producentům v tom, aby prostřednictvím svého postavení dosáhli roztříštění nabídky daného produktu, a předcházet tímto způsobem tomu, aby tyto organizace vzájemně soutěžily ( 32 ).

52.

Zdá se tedy, že smyslem pravidla příslušnosti k jediné OP je soustředění nabídky.

53.

Zmíněné pravidlo navíc napomáhá dosažení cílů SZP ( 33 ), neboť umožňuje posílit postavení producentů z důvodu stále se zvyšující poptávky ( 34 ).

54.

Je třeba konstatovat, že pokud za přijatelný smysl pravidla jediné příslušnosti považujeme soustředění nabídky ve smyslu odkazu na produkty, pak se toto pravidlo týká pouze členů, kteří jsou producenty, nikoli však ostatních členů OP.

55.

Mám tedy za to, že pravidlo příslušnosti k jediné OP se týká pouze členů, kteří jsou producenty.

56.

Společnost Saint-Louis Sucre ve vyjádření předloženém Soudnímu dvoru uvedla, že příslušnost zájmového sdružení k OP by mohla být problematická z hlediska hospodářské soutěže.

57.

V rozsudku APVE Soudní dvůr připomněl, že uznaná OP má zajišťovat plánování produkce a její přizpůsobení poptávce, zejména pokud jde o jakost a množství, koncentrovat nabídku a uvádět produkty vyprodukované jejími členy na trh nebo optimalizovat produkční náklady a stabilizovat ceny producentů. K tomu je zapotřebí, aby OP využila prostředků, které se liší od prostředků, které se uplatňují při běžném fungování trhů, konkrétně určitých forem koordinace a jednání ve vzájemné shodě mezi zemědělskými producenty. Aby tedy OP nebyly zbaveny prostředků, které jim umožňují dosáhnout cílů, jež jsou jim svěřeny v rámci společné organizace trhu, na které se podílejí, nemůže se na jednání těchto subjektů nezbytná k dosažení jednoho nebo více uvedených cílů vztahovat zejména zákaz kartelových dohod stanovený v čl. 101 odst. 1 SFEU ( 35 ).

58.

Výjimka z pravidel plynoucích z práva hospodářské soutěže se tedy vztahuje jen na OP nebo na uznané sdružení OP ( 36 ); mimo tento rámec se tato pravidla znovu uplatní.

59.

Přesněji řečeno se zdá, že argumenty, jež vznesla společnost Saint-Louis Sucre, odrážejí v podstatě obavu z případného rizika koluze způsobené možnou účastí jednoho zájmového sdružení ve dvou různých OP.

60.

Je třeba připomenout, že v takovém případě nebrání nařízení o společné organizaci trhů tomu, aby byla použita pravidla platná v oblasti hospodářské soutěže. Toto nařízení není tedy v rozporu s pravomocemi vnitrostátních orgánů, které mají v případech, kdy zaznamenají možné riziko koluze, určitý prostor k tomu, aby jejímu vzniku zabránily.

61.

Jak v tomto ohledu vyplývá ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a jak připomněla SICA na jednání, během vyřizování její žádosti o uznání jí bylo dne 11. prosince 2019 nařízeno, aby změnila svůj jednací řád v souladu s připomínkami, které jí byly zaslány během vyřizování její žádosti o uznání, což učinila tím způsobem, že v souladu s těmito připomínkami vložila do článku 18 svého jednacího řádu ujednání o důvěrnosti a profesní etice, týkající se ředitele a těch členů organizace producentů, kteří nejsou producenty.

62.

Jak bylo mimoto zmíněno na jednání, fáze uznávání OP je sice významným okamžikem, neboť se jedná o fázi kontroly probíhající ex ante, během níž rozhodnou příslušné vnitrostátní orgány do čtyř měsíců o žádosti o uznání OP ( 37 ), avšak je nutné neztrácet ze zřetele skutečnost, že tato fáze kontroly není jediná.

63.

Existuje totiž několik dalších druhů kontroly prováděné ex post. Zaprvé vnitrostátní orgán, který udělil uznání, může své rozhodnutí změnit a přistoupit k odebrání uznání ( 38 ). Zadruhé se může stát, že vnitrostátní nebo evropské orgány pro hospodářskou soutěž budou muset rozhodnout o praktikách jedné či několika OP. Novější judikatura Soudního dvora nasvědčuje tomu, že se nejedná pouze o teoretickou možnost ( 39 ). Zatřetí i vyplácení podpor v rámci programu poskytování podpor je spojeno s kontrolními postupy.

64.

Na základě výše uvedených úvah tedy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na první otázku odpověděl tak, že takové pravidlo příslušnosti k jediné OP, jako je pravidlo uvedené v čl. 153 odst. 1 písm. b) nařízení o společné organizaci trhů, musí být vykládáno v tom smyslu, že se týká pouze těch členů OP, kteří jsou producenty.

65.

Podstatou druhé předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 153 odst. 2 písm. c) nařízení o společné organizaci trhů vykládán v tom smyslu, že kontrola, kterou musí provést vnitrostátní orgán a případně příslušné soudy, aby ověřily, že je OP, která podala žádost o uznání, schopna demokraticky fungovat, musí být omezena pouze na určité prvky, jako je například podíl na kapitálu nebo rozdělení hlasů, nebo musí být co nejširší a musí zahrnovat veškeré okolnosti či veškeré prvky, jež jsou známy.

66.

Pro připomenutí, čl. 152 odst. 1 písm. a) nařízení o společné organizaci trhů stanoví, že „[č]lenské státy mohou na požádání uznat organizace producentů, které […] založili, a ovládají v souladu s čl. 153 odst. 2 písm. c), producenti v konkrétním odvětví uvedeném v čl. 1 odst. 2“.

67.

Zaprvé v čl. 152 odst. 1 písm. b) nařízení o společné organizaci trhů je zdůrazněna zvláště okolnost, že OP „byly vytvořeny z podnětu producentů“.

68.

Zadruhé čl. 153 odst. 2 písm. c) tohoto nařízení ukládá členům OP, kteří jsou producenty, povinnost demokraticky kontrolovat svou organizaci a její rozhodnutí. Z tohoto ustanovení vyplývá, že uvedené nařízení nestanoví žádná konkrétní kritéria, jež by měla umožnit orgánům členských států posoudit, zda je určitá OP demokraticky kontrolována svými členy.

69.

Účastníci řízení před Soudním dvorem se opírají o rozsudek vydaný ve věci Španělsko v. Komise ( 40 ), který představuje jedno z nemnoha vodítek vyplývajících z judikatury vydané unijními soudy v souvislosti s demokratickým fungováním OP.

70.

Na jedné straně má SICA za to, že je třeba ověřit výlučně vlastnictví kapitálu a složení většiny hlasů bez ohledu na další souvislosti, jako je například příslušnost k téže konfederaci zájmových sdružení nebo výkon řídící odpovědnosti v rámci takové konfederace.

71.

Na druhé straně společnost Saint-Louis Sucre, francouzská vláda a Komise v podstatě tvrdí, že je třeba vzít v úvahu veškeré relevantní prvky.

72.

Argument, který vznesla SICA, vychází podle mého názoru z neúplného výkladu rozsudku Španělsko v. Komise.

73.

V tomto rozsudku totiž Tribunál připomněl, že unijní právní úprava týkající se OP má zajistit jejich demokratické fungování, a to prostřednictvím dvou zásad. Znamená to zaprvé, že členové OP, kteří jsou producenti, musí kontrolovat svou organizaci a její rozhodnutí, a zadruhé, že OP musí mít mezi svými členy určitý počet producentů ( 41 ) a že žádný z uvedených členů nesmí mít v zásadě více než určitý procentní podíl hlasovacích práv tak, aby byla tato OP určitým způsobem reprezentativní ( 42 ).

74.

Při přezkumu této druhé zásady Tribunál konstatoval, že nelze „odhlédnout od totožnosti fyzických nebo právnických osob, které vlastní kapitál členů OP“ ( 43 ).

75.

Tribunál se v této souvislosti nespokojil s pouhou formální analýzou zdánlivé nezávislosti členů OP. Tato analýza naopak zahrnuje přezkum nástrojů a způsobů, jakým je skutečně vykonávána kontrolní pravomoc ve vztahu k OP a k jejím rozhodnutím, jakož i kontrolní pravomoc osob, jež by se mohly skrývat za právnickými nebo fyzickými osobami vystupujícími případně jako prostředníci ( 44 ). Určujícím prvkem pro analýzu demokratického fungování OP je tedy schopnost vykonávat skutečnou kontrolu jejích rozhodnutí.

76.

Vodítka vyplývající z rozsudku Španělsko v. Komise musí být podle mého názoru nejen přijata, nýbrž současně považována i za přímo použitelná v projednávané věci.

77.

Tato vodítka musí být však dále doplněna.

78.

Mám totiž za to, že ve světle tohoto rozsudku je nutné, aby kontrola prováděná vnitrostátním orgánem, jenž má zaujmout stanovisko k uznání OP, zohlednila všechny případné vztahy závislosti, jež mohou existovat mezi členy, kteří jsou producenty, ale i mezi členy, kteří jsou producenty, a členy, kteří nejsou producenty.

79.

Za tímto účelem je nutné přezkoumat zejména pravidla fungování OP, jako například stanovy a jednací řád, totožnost všech členů, kteří tuto OP tvoří, přímé či nepřímé prostředky kontroly, s cílem analyzovat vztahy závislosti, jež by mohly existovat mezi členy OP bez ohledu na to, zda se jedná o producenty, či nikoli, jakož i veškeré další skutečnosti, jež jsou známy vnitrostátnímu orgánu a s nimiž měl tento orgán příležitost se seznámit během fáze vyřizování žádosti o uznání.

80.

Vzhledem k tomu, že OP je organizace vytvořená „z podnětu producentů“ a že ji „ovládají […] producenti“ v tom smyslu, že musí provádět kontrolu „jejich organizace a jejích rozhodnutí“ ( 45 ), účast členů, kteří nejsou producenty, v OP musí být předmětem zvláštní pozornosti, aby se zamezilo tomu, že by rámec vytvořený nařízením o společné organizaci trhů sloužil jako zástěna zejména pro obcházení pravidel v oblasti hospodářské soutěže.

81.

Mimo jiné musí být tedy ověřeno, že členům, kteří jsou producenti, náleží přinejmenším většina hlasů v OP ( 46 ) a že členové, kteří nejsou producenty, nemají k dispozici jiné přímé či nepřímé nástroje, jimiž by mohli vykonávat skutečnou kontrolu záležitostí OP ( 47 ).

82.

Aby bylo dosaženo tohoto výsledku, vnitrostátní orgány musí tuto kontrolu provádět případ od případu, komplexním způsobem a s využitím souboru nepřímých důkazů ( 48 ).

83.

Ve prospěch tohoto realistického postoje k rozsahu prováděné kontroly hovoří podle mého názoru i čl. 154 odst. 1 písm. c) nařízení o společné organizaci trhů, neboť toto ustanovení vyžaduje, aby se orgán rozhodující o žádosti o uznání zaměřil na konkrétní budoucí způsoby činnosti, a to jak co se týče sdílení prostředků, tak pokud jde o případné soustředění nabídky.

84.

Ráda bych uvedla ještě poslední upřesnění související se zvláštními okolnostmi sporu, o němž rozhoduje předkládající soud, neboť žalobkyně v původním řízení zpochybňuje přímý či nepřímý podíl zájmového sdružení v SICA.

85.

Jak bylo diskutováno na jednání a jak se shodují nejen SICA, ale i francouzská vláda a Komise, je třeba mít za to, že pouhá příslušnost k SICA nebo k zájmovému sdružení v případě fyzické nebo právnické osoby, člena, který je producentem, nebo člena, který není producentem, není způsobilá k tomu, aby sama o sobě zbavila tohoto člena jeho nezávislosti nebo svobody jeho rozhodování. Totéž platí i o výkonu řídící odpovědnosti v rámci takových organizací.

86.

Jak totiž bylo uvedeno v rámci zodpovězení první otázky, vzhledem k ochraně svobody sdružování, která vyplývá z čl. 12 odst. 1 Listiny ( 49 ), nelze z těchto činností zájmových sdružení vyvodit existenci koluze, která by vedla ke koordinaci či soustředění nabídky odchylně od rámce zavedeného nařízením o společné organizaci trhů a která by z tohoto jediného důvodu představovala porušení pravidel práva hospodářské soutěže.

87.

Neexistují-li tedy žádné další skutečnosti, pouhá existence takových vazeb, jako je příslušnost člena OP k zájmovému sdružení bez ohledu na to, zda je či není producent, jakož i případný výkon funkcí v rámci takové organizace nemají žádný dopad na demokratické fungování OP ve smyslu čl. 153 odst. 2 písm. c) nařízení o společné organizaci trhů, takže nepředstavují samy o sobě důkaz.

88.

A konečně, jak bylo připomenuto v bodě 60 tohoto stanoviska, vnitrostátní orgány, jež mají vyřídit žádost o uznání, mají každopádně možnost podmínit toto uznání uložením určitých podmínek, aby účinněji předešly naplnění rizik týkajících se případné koluze.

89.

Na základě všech výše uvedených skutečností mám za to, že druhá otázka předkládajícího soudu by měla být zodpovězena tak, že čl. 153 odst. 2 písm. c) nařízení o společné organizaci trhů ve spojení s čl. 154 odst. 1 téhož nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že kontrola, kterou musí provést vnitrostátní orgán a případně příslušné soudy, aby ověřily, že je OP, která podala žádost o uznání, schopna demokraticky fungovat, musí být co nejširší a musí zahrnovat veškeré okolnosti či veškeré známé skutečnosti, přičemž příslušnost členů OP k zájmovému sdružení ani jejich výkon řídících pravomocí v zájmovém sdružení nepředstavují samy o sobě relevantní kritérium.

90.

Na základě všech výše uvedených úvah navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Conseil d’État (Státní rada, Francie) následovně: