<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-201/16</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62016CJ0201</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:805">EU:C:2017:805</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>8</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>8</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20171025">25. 10. 2017</DATE> – Věc C‑201/16</P><P>Shiri</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (velkého senátu)</P><P><DATE ISO="20171025">25. října 2017</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 604/2013</KEYWORD><KEYWORD>Určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané v jednom z členských států státním příslušníkem třetí země</KEYWORD><KEYWORD>Článek 27</KEYWORD><KEYWORD>Opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Rozsah soudního přezkumu</KEYWORD><KEYWORD>Článek 29</KEYWORD><KEYWORD>Lhůta pro přemístění</KEYWORD><KEYWORD>Nepřemístění ve stanovené lhůtě</KEYWORD><KEYWORD>Povinnosti příslušného členského státu</KEYWORD><KEYWORD>Přenesení příslušnosti</KEYWORD><KEYWORD>Požadavek na rozhodnutí příslušného členského státu</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑201/16,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Verwaltungsgerichtshof (Správní soudní dvůr, Rakousko) ze dne <DATE ISO="20160331">31. března 2016</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20160412">12. dubna 2016</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><P><HT TYPE="BOLD">Majid Shiri</HT>, také známý jako Madzhdi Shiri,</P><P>za přítomnosti</P><P><HT TYPE="BOLD">Budnesamt für Fremdenwesen und Asyl,</HT></P></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (velký senát),</P><P>ve složení K. Lenaerts, předseda, A. Tizzano, místopředseda, L. Bay Larsen (zpravodaj), T. von Danwitz, J. L. da Cruz Vilaça a A. Rosas, předsedové senátů, E. Juhász, A. Borg Barthet, M. Safjan, D. Šváby, A. Prechal, E. Jarašiūnas a M. Vilaras, soudci,</P><P>generální advokátka: E. Sharpston,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: K. Malacek, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20170314">14. března 2017</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za M. Shiriho W. Wehem a S. Hargem, Rechtsanwälte,</P></ITEM><ITEM><P>za rakouskou vládu G. Hessem, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za českou vládu M. Smolkem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za vládu Spojeného království C. Crane a S. Brandonem, jako zmocněnci, ve spolupráci s D. Blundellem a M. Gray, barristers,</P></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><P>za švýcarskou vládu E. Bichet, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi G. Wilsem a M. Condou-Durande, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne <DATE ISO="20170720">20. července 2017</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 27 odst. 1 a čl. 29 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne <DATE ISO="20130626">26. června 2013</DATE>, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="180" PAGE.FIRST="31" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 180, s. 31</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>nařízení Dublin III<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci posouzení žaloby íránského státního příslušníka Majida Shiriho, také známého jako Madzhdi Shiri, proti rozhodnutí Bundesamt für Fremdenwesen und Asyl (spolkový úřad pro cizinecké a azylové právo, Rakousko) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>úřad<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), kterým byla jeho žádost o mezinárodní ochranu odmítnuta jako nepřípustná a bylo rozhodnuto o jeho vyhoštění s tím, že jeho navrácení do Bulharska je legální.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Nařízení (ES) č. 1560/2003</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Kapitola III nařízení Komise (ES) č. 1560/2003 ze dne <DATE ISO="20030902">2. září 2003</DATE>, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 343/2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="222" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="2003">Úř. věst. L 222, s. 3</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s. 2000), ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 118/2014 ze dne <DATE ISO="20140130">30. ledna 2014</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="039" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 39, s. 1</REF.DOC.OJ>), vymezuje pravidla pro přemístění dotčené osoby do příslušného členského státu ve smyslu nařízení Dublin III.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 8 odst. 1 tohoto nařízení uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Povinností příslušného členského státu je umožnit, aby přemístění žadatele o azyl proběhlo co nejrychleji, a zajistit, aby mu nebyly při vstupu kladeny žádné překážky. Uvedený členský stát v případě potřeby určí místo na svém území, na které bude žadatel o azyl přemístěn nebo odevzdán příslušným orgánům s přihlédnutím k zeměpisným překážkám a způsobu dopravy, který má členský stát provádějící přemístění k dispozici. [...]<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Nařízení Dublin III</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>V bodech 4, 5 a 19 odůvodnění nařízení Dublin III se uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>4)</NO.P><TXT>Podle závěrů [zvláštního zasedání Evropské rady v] Tampere [ve dnech <DATE ISO="19991015">15.</DATE> a <DATE ISO="19991016">16. října 1999</DATE>] by měl [...] společný evropský azylový systém v krátké době rovněž zahrnovat jasnou a proveditelnou metodu určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl.</TXT></NP></CONSID><?PAGE NO="3"?><CONSID><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>Tato metoda by měla být založena na objektivních a spravedlivých kritériích jak pro členské státy, tak pro dotčené osoby. Mělo by být zejména možné urychleně určit příslušný členský stát tak, aby byl zaručen účinný přístup k řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany a aby nebyl ohrožen cíl urychleného vyřízení žádostí o mezinárodní ochranu.</TXT></NP></CONSID><P>[...]</P><CONSID><NP><NO.P>19)</NO.P><TXT>Měly by být stanoveny právní záruky a právo na účinný opravný prostředek, pokud jde o rozhodnutí o přemístění dotyčné osoby do příslušného členského státu, aby byla zaručena účinná ochrana jejích práv v souladu zejména s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie. Pro zajištění souladu s mezinárodní právem by měl účinný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí zahrnovat jak přezkum toho, jak je uplatňováno toto nařízení, tak přezkum po právní i skutkové stránce v členském státě, do kterého je žadatel přemisťován.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 tohoto nařízení uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Členské státy posuzují jakoukoli žádost o mezinárodní ochranu učiněnou státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti na území kteréhokoli z nich, včetně na hranicích nebo v tranzitním prostoru. Žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 17 odst. 1 první pododstavec uvedeného nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Odchylně od čl. 3 odst. 1 se může každý členský stát rozhodnout posoudit žádost o mezinárodní ochranu, kterou podal státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, i když podle kritérií stanovených tímto nařízením není příslušný.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Články 22 a 25 téhož nařízení stanoví pravidla pro odpovídání na žádosti o převzetí či přijetí osoby zpět.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 27 odst. 1 a 3 nařízení Dublin III zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="027.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Žadatel [...] má právo na podání účinného opravného prostředku k soudu co do skutkové i právní stránky ve formě odvolání proti rozhodnutí o přemístění nebo jeho přezkumu.</ALINEA></PARAG><P>[...]</P><PARAG IDENTIFIER="027.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pro účely odvolání proti rozhodnutí o přemístění nebo přezkumu tohoto rozhodnutí, členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech stanoví:</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>že na základě podání odvolání nebo žádosti o přezkum získává dotčená osoba právo zůstat v daném členském státě, dokud nebude rozhodnuto o odvolání nebo o přezkumu; nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>automatický odklad přemístění na určitou a přiměřenou dobu, během níž soud po důkladném a pečlivém posouzení rozhodne, zda má být s odvoláním nebo přezkumem spojen i nadále odkladný účinek; nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>že dotčená osoba může v přiměřené lhůtě požádat soud o odložení výkonu rozhodnutí o přemístění, dokud nebude rozhodnuto o jejím odvolání nebo o přezkumu. Členské státy zajistí, aby byl účinný opravný prostředek v podobě odkladu přemístění v platnosti až do přijetí rozhodnutí o první žádosti o odklad. Jakékoli rozhodnutí o odložení výkonu rozhodnutí o přemístění musí být přijato v přiměřené lhůtě, která zároveň umožní důkladné a pečlivé posouzení žádosti. Rozhodnutí neodložit výkon rozhodnutí o přemístění musí obsahovat důvody, na nichž je založeno.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 29 odst. 1 a 2 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="029.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Přemístění žadatele nebo jiné osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. c) nebo d) z dožadujícího členského státu do příslušného členského státu se provádí po konzultaci dotyčných členských států v souladu s vnitrostátním právem dožadujícího členského státu, jakmile je to z praktického hlediska možné, avšak nejpozději šest měsíců od přijetí žádosti jiným členským státem o převzetí dotyčné osoby nebo o její přijetí zpět nebo od vydání konečného rozhodnutí o opravném prostředku nebo o přezkumu, pokud má podle čl. 27 odst. 3 odkladný účinek.</ALINEA><ALINEA>[...]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="029.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud k přemístění nedojde během šestiměsíční lhůty, příslušnému členskému [státu] zanikne jeho povinnost převzít nebo přijmout dotyčnou osobu zpět a příslušným státem se stává dožadující členský stát. Tato lhůta může být prodloužena nejvýše na jeden rok, pokud přemístění nemohlo být uskutečněno z důvodu uvěznění dotyčné osoby, nebo až na 18 měsíců, pokud je dotyčná osoba na útěku.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Spor v původním řízení a předběžné otázky</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Majid Shiri vstoupil na území členských států přes Bulharsko, členský stát, v němž dne <DATE ISO="20150219">19. února 2015</DATE> podal žádost o udělení mezinárodní ochrany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20150307">7. března 2015</DATE> pak podal žádost o mezinárodní ochranu v Rakousku. Úřad požádal dne <DATE ISO="20150309">9. března 2015</DATE> bulharské orgány, aby si M. Shiriho převzaly zpět.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Bulharské orgány tuto žádost o přijetí zpět akceptovaly dne <DATE ISO="20150323">23. března 2015</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20150702">2. července 2015</DATE> úřad konstatoval, že žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou M. Shiri podal, je nepřípustná, a nařídil jeho vyhoštění s tím, že jeho navrácení do Bulharska je legální.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Majid Shiri toto rozhodnutí napadl před Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud, Rakousko) a požádal zároveň o to, aby měla jeho žaloba odkladný účinek. Tento soud se k posledně uvedenému návrhu nevyslovil a dne <DATE ISO="20150720">20. července 2015</DATE> uvedené rozhodnutí zrušil z důvodu, že vzhledem ke zdravotnímu stavu M. Shiriho měl úřad posoudit, zda je nutné využít možnosti stanovené v čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>V návaznosti na toto zrušení úřad dne <DATE ISO="20150903">3. září 2015</DATE> znovu rozhodl, že je žádost M. Shiriho o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná a nařídil jeho vyhoštění s tím, že navrácení do Bulharska je legální.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Majid Shiri toto rozhodnutí napadl před Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud) dne <DATE ISO="20150917">17. září 2015</DATE> a požádal zároveň o to, aby měla jeho žaloba odkladný účinek. V doplňujícím vyjádření ze dne <DATE ISO="20150923">23. září 2015</DATE> M. Shiri tvrdil, že příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu byla přenesena na Rakouskou republiku, neboť k témuž datu uplynula šestiměsíční lhůta pro přemístění osoby stanovená v čl. 29 odst. 1 a 2 nařízení Dublin III.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud) uvedenou žalobu zamítl dne <DATE ISO="20150930">30. září 2015</DATE>, aniž se vyslovil k návrhu na její odkladný účinek. Pokud jde o argument M. Shiriho uvedený v doplnění k žalobě ze dne <DATE ISO="20150923">23. září 2015</DATE>, v němž poukazoval na to, že uplynula šestiměsíční lhůta ve smyslu čl. 29 odst. 1 a 2 nařízení Dublin III, Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud) rozhodl, že po zrušení rozhodnutí úřadu ze dne <DATE ISO="20150702">2. července 2015</DATE> a po té, co mu byla tato věc vrácena zpět k novému rozhodnutí, začala běžet nová šestiměsíční lhůta od okamžiku, kdy mohlo k přemístění M. Shiriho opět<?PAGE NO="5"?> dojít, a sice od sedmého dne následujícího po doručení jeho žaloby, tj. dne <DATE ISO="20150924">24. září 2015</DATE>. Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud) konstatoval, že k posouzení žádosti M. Shiriho o udělení mezinárodní ochrany je stále příslušná Bulharská republika, a nikoli Rakouská republika.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Majid Shiri nato podal u předkládajícího soudu proti tomuto rozsudku opravný prostředek <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Revision<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Tento soud zastává názor, že před tím, než se vysloví k případnému uplynutí lhůty pro přemístění M. Shiriho, musí ověřit, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany může poukazovat na případné přenesení příslušnosti k posouzení jeho žádosti z důvodu, že tato lhůta uplynula, a zda tato skutečnost sama o sobě stačí k takovému přenesení příslušnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Verwaltungsgerichtshof (Správní soud, Rakousko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>1)</NO.P><TXT>Musí být ustanovení [nařízení Dublin III], která stanoví právo na účinný opravný prostředek proti rozhodnutí o přemístění osoby, a konkrétně jeho čl. 27 odst. 1, vykládána vzhledem k bodu 19 jeho odůvodnění v tom smyslu, že žadatel o [mezinárodní ochranu] může namítat, že došlo k přenesení příslušnosti na dožadující členský stát z důvodu uplynutí šestiměsíční lhůty pro přemístění osoby (čl. 29 odst. 2 ve spojení s čl. 29 odst. 1 [nařízení Dublin III])?</TXT></NP></ITEM></LIST><P>V případě kladné odpovědi na první otázku:</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Dochází k přenesení příslušnosti podle čl. 29 odst. 2 první věty [nařízení Dublin III] již marným uplynutím lhůty pro přemístění osoby, nebo je pro účely přenesení příslušnosti z důvodu uplynutí lhůty nutné, aby příslušný členský stát odmítl přijmout či převzít dotyčnou osobu zpět?<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>K návrhu na znovuotevření ústní části řízení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Po přečtení stanoviska generální advokátky na jednání dne <DATE ISO="20170720">20. července 2017</DATE> M. Shiri požádal prostřednictvím dopisu došlého kanceláři Soudního dvora dne <DATE ISO="20170906">6. září 2017</DATE> o znovuotevření ústní části řízení. Na podporu této žádosti M. Shiri uvádí, že se stanovisko zabývalo právní otázkou počítání lhůty podle čl. 29 odst. 1 nařízení Dublin III, kterou předkládající soud Soudnímu dvoru nepředložil, a k níž se proto nemohl vyjádřit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Článek 83 jednacího řádu Soudního dvora v tomto ohledu tomuto orgánu umožňuje, aby kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídil znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li být věc rozhodnuta na základě právního argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení projednán.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>V tomto případě je však třeba konstatovat, že Soudní dvůr nepovažuje za důvodné vyjadřovat se k otázce počítání lhůty podle čl. 29 odst. 1 nařízení III, na kterou M. Shiri poukazuje. Soudní dvůr má dále po vyslechnutí generální advokátky za to, že má všechny poznatky nezbytné pro vydání rozhodnutí a že tyto byly před ním projednány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Není tedy důvodné nařizovat znovuotevření ústní části řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>K předběžným otázkám</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K druhé otázce</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba se zabývat na prvním místě, je, zda musí být čl. 29 odst. 2 nařízení Dublin III vykládán v tom smyslu, že v případě, že přemístění neproběhlo v šestiměsíční lhůtě stanovené v čl. 29 odst. 1 a 2 tohoto nařízení, dochází k přenesení příslušnosti na dožadující členský stát, aniž příslušný členský stát nejprve odmítl přijmout či převzít dotčenou osobu zpět.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Podle čl. 29 odst. 1 prvního pododstavce nařízení Dublin III se přemístění žadatele provádí, jakmile je to z praktického hlediska možné, avšak nejpozději šest měsíců od přijetí žádosti jiným členským státem o převzetí dotyčné osoby nebo o její přijetí zpět nebo od vydání konečného rozhodnutí o opravném prostředku nebo o přezkumu, pokud má odkladný účinek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>V tomto ohledu z čl. 27 odst. 3 písm. c) tohoto nařízení vyplývá, že v případě, že podle vnitrostátního práva může dotyčná osoba požádat o odložení výkonu rozhodnutí o přemístění, dokud nebude rozhodnuto o jejím odvolání nebo o přezkumu, soud, kterému byla tato žádost předložena, o ní musí rozhodnout v přiměřené lhůtě a rozhodnutí odůvodnit v případě, že ji odmítne.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Článek 29 odst. 2 uvedeného nařízení upřesňuje, že pokud k přemístění nedojde během šestiměsíční lhůty, příslušnému členskému státu zanikne povinnost převzít nebo přijmout dotyčnou osobu zpět a příslušným státem se stává dožadující členský stát.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že k přenesení příslušnosti na dožadující členský stát dochází bez jakékoliv reakce ze strany příslušného členského státu (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Mengesteab</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑670/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:587">EU:C:2017:587</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Tento výklad je dále koherentní s cílem spočívajícím v urychleném vyřízení žádostí o mezinárodní ochranu, který je uveden v bodě 5 odůvodnění nařízení Dublin III, jelikož v případě průtahů v přijímacím řízení či řízení o převzetí zaručuje, že k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu dojde v členském státě, v němž se nachází žadatel o mezinárodní ochranu, aby toto posouzení nebylo dále odkládáno (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Mengesteab</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑670/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:587">EU:C:2017:587</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Uvedený výklad se odráží i v úpravě přemisťování obsažené v kapitole III nařízení č. 1560/2003.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Zatímco článek 8 tohoto nařízení zavazuje příslušný členský stát k tomu, aby umožnil přemístění žadatele v co nejkratší lhůtě, žádné jiné ustanovení uvedeného nařízení nedává tomuto členskému státu možnost, aby po výslovném či implicitním přijetí žádosti o přijetí či převzetí osoby zpět na základě článků 22 či 25 nařízení Dublin III znovu projevil vůli přijmout či převzít dotyčnou osobu zpět.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 29 odst. 2 nařízení Dublin III musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že přemístění neproběhlo v šestiměsíční lhůtě stanovené v čl. 29 odst. 1 a 2 tohoto nařízení, dochází k přenesení příslušnosti na dožadující členský stát, aniž je nezbytné, aby příslušný členský stát nejprve odmítl přijmout či převzít dotčenou osobu zpět.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K první otázce</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 27 odst. 1 nařízení Dublin III vzhledem k bodu 19 odůvodnění tohoto nařízení vykládán v tom smyslu, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany může v rámci žaloby proti rozhodnutí o jeho přemístění namítat, že uplynula šestiměsíční lhůta ve smyslu čl. 29 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>V článku 27 odst. 1 nařízení Dublin III se stanoví, že žadatel o mezinárodní ochranu má právo na podání účinného opravného prostředku k soudu co do skutkové i právní stránky ve formě odvolání proti rozhodnutí o přemístění nebo jeho přezkumu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Rozsah opravného prostředku, který může podat žadatel o mezinárodní ochranu proti rozhodnutí o jeho přemístění, je upřesněn v bodě 19 odůvodnění tohoto nařízení, v němž se uvádí, že pro zajištění souladu s mezinárodním právem by měl účinný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí zahrnovat jak přezkum toho, jak je uplatňováno toto nařízení, tak přezkum situace po právní i skutkové stránce v členském státě, do kterého je žadatel přemisťován (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Mengesteab</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑670/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:587">EU:C:2017:587</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora dále vyplývá, že vzhledem k obecnému vývoji, který zaznamenal systém pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států v důsledku přijetí nařízení Dublin III, jakož i cílům uvedeným v tomto nařízení musí být čl. 27 odst. 1 uvedeného nařízení vykládán v tom smyslu, že v rámci opravného prostředku podle tohoto ustanovení musí být dána možnost posoudit dodržování procesních záruk stanovených v uvedeném nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Mengesteab</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑670/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:587">EU:C:2017:587</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Postupy, v jejichž rámci jsou osoby přijímány či přebírány zpět podle nařízení Dublin III, musí konkrétně respektovat celou řadu závazných lhůt, včetně šestiměsíční lhůty stanovené v čl. 29 odst. 1 a 2 tohoto nařízení. Tato ustanovení upravují tyto postupy a zároveň stejně jako kritéria stanovená v kapitole III uvedeného nařízení slouží k tomu, aby byl určen příslušný členský stát. Jak totiž vyplývá z bodů 30 až 34 tohoto rozsudku, uplyne-li tato lhůta, aniž je žadatel přemístěn z dožadujícího členského státu do příslušného členského státu, příslušným se místo tohoto druhého členského státu stává prvně uvedený členský stát (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Mengesteab</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑670/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:587">EU:C:2017:587</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Za těchto podmínek musí mít soud, kterému byl předložen opravný prostředek proti rozhodnutí o přemístění, možnost zabývat se tvrzeními žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který namítá, že toto rozhodnutí bylo přijato v rozporu s ustanoveními čl. 29 odst. 2 nařízení Dublin III, jelikož dožadující členský stát se stal příslušným již k datu přijetí uvedeného rozhodnutí z důvodu, že již uplynula šestiměsíční lhůta pro přemístění osoby stanovená v čl. 29 odst. 1 a 2 tohoto nařízení (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Mengesteab</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑670/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:587">EU:C:2017:587</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Přitom je třeba uvést, že na rozdíl od lhůt pro podání žádosti o převzetí dotčených ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Mengesteab</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑670/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:587">EU:C:2017:587</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), platí lhůty podle článku 29 nařízení Dublin III nejen pro přijímání, ale i pro výkon rozhodnutí o přemístění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že tyto lhůty mohou uplynout po přijetí rozhodnutí o přemístění. Ve věci dotčené v původním řízení dotčená osoba ostatně tvrdí, že šestiměsíční lhůta stanovená v čl. 29 odst. 1 a 2 tohoto nařízení uplynula po datu přijetí rozhodnutí o přemístění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>V tomto ohledu příslušné orgány dožadujícího členského státu nemohou v takové situaci přemístit dotčenou osobu do jiného členského státu a naopak mají povinnost z úřední moci přijmout nezbytná opatření, která plynou ze skutečnosti, že je dána příslušnost prvního členského státu, a směřují k tomu, aby byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná touto osobou neprodleně vyřízena.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Vzhledem k cíli uvedenému v bodě 19 odůvodnění nařízení Dublin III, který spočívá v zaručení účinné ochrany dotčených osob v souladu s článkem 47 Listiny základních práv, a k cíli zmíněnému v bodě 31 tohoto rozsudku, který spočívá v urychleném vyřizování žádostí o mezinárodní ochranu v zájmu žadatelů o takovou ochranu, jakož i v zájmu zajištění dobrého fungování systému zavedeného tímto nařízením obecně, musí mít žadatel k dispozici účinný a rychlý opravný prostředek, na jehož základě se může dovolat toho, že šestiměsíční lhůta stanovená v čl. 29 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení uplynula po přijetí rozhodnutí o jeho přemístění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>V tomto ohledu právo žadatele o udělení mezinárodní ochrany poukázat na okolnosti, které nastaly po přijetí rozhodnutí o jeho přemístění v rámci opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí, které žadateli v tomto případě přiznává rakouské právo, splňuje požadavek na účinný a rychlý opravný prostředek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 27 odst. 1 nařízení Dublin III musí být vzhledem k bodu 19 odůvodnění tohoto nařízení, jakož i článku 47 Listiny základních práv, vykládán v tom smyslu, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany musí mít k dispozici účinný a rychlý opravný prostředek, na jehož základě se může dovolat toho, že šestiměsíční lhůta stanovená v čl. 29 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení uplynula po přijetí rozhodnutí o jeho přemístění. Právo takového žadatele poukázat na okolnosti, které nastaly po přijetí tohoto rozhodnutí v rámci opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí, které mu přiznává taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, splňuje tento požadavek na účinný a rychlý opravný prostředek.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 29 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne <DATE ISO="20130626">26. června 2013</DATE>, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že přemístění neproběhlo v šestiměsíční lhůtě stanovené v čl. 29 odst. 1 a 2 tohoto nařízení, dochází k přenesení příslušnosti na dožadující členský stát, aniž je nezbytné, aby příslušný členský stát nejprve odmítl přijmout či převzít dotčenou osobu zpět.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 27 odst. 1 nařízení č. 604/2013 musí být vzhledem k bodu 19 odůvodnění tohoto nařízení, jakož i článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, vykládán v tom smyslu, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany musí mít k dispozici účinný a rychlý opravný prostředek, na jehož základě se může dovolat toho, že šestiměsíční lhůta stanovená v čl. 29 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení uplynula po přijetí rozhodnutí o jeho přemístění. Právo takového žadatele poukázat na okolnosti, které nastaly po přijetí tohoto rozhodnutí v rámci opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí, které mu přiznává taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, splňuje tento požadavek na účinný a rychlý opravný prostředek.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>