<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>T-579/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019TJ0579</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2021:186">EU:T:2021:186</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>14</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>14</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20210414">14. 4. 2021</DATE> – věc T‑579/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">The KaiKai Company Jaeger Wichmann v. EUIPO (Tělocvičné nebo sportovní přístroje a zařízení)</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Tribunálu</HT> (třetího senátu)</P><P><DATE ISO="20210414">14. dubna 2021</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>(Průmyslový) vzor Společenství</KEYWORD><KEYWORD>Hromadná přihláška (průmyslových) vzorů Společenství představujících tělocvičné nebo sportovní přístroje a zařízení</KEYWORD><KEYWORD>Právo přednosti</KEYWORD><KEYWORD>Článek 41 nařízení (ES) č. 6/2002</KEYWORD><KEYWORD>Přihláška na základě smlouvy o patentové spolupráci</KEYWORD><KEYWORD>Článek 4 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví</KEYWORD><KEYWORD>Lhůta přednosti</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci T‑579/19,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">The KaiKai Company Jaeger Wichmann GbR</HT>, se sídlem v Mnichově (Německo), zastoupená J. Hellmann-Cordner, advokátkou,</P><PARTY.STATUS>žalobkyně,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)</HT>, zastoupenému D. Walickou, jako zmocněnkyní,</P><PARTY.STATUS>žalovanému,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS></PARTIES><P>jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne <DATE ISO="20190613">13. června 2019</DATE> (věc R 573/2019-3), týkajícímu se přihlášky tělocvičných nebo sportovních přístrojů a zařízení k zápisu jako (průmyslových) vzorů Společenství, pro niž je uplatněno právo přednosti mezinárodní patentové přihlášky podané na základě smlouvy o patentové spolupráci,</P><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>TRIBUNÁL (třetí senát),</P><P>ve složení A. M. Collins, předseda, G. De Baere a G. Steinfatt (zpravodajka), soudci,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20190820">20. srpna 2019</DATE>,</VISA><VISA>s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20191115">15. listopadu 2019</DATE>,</VISA><VISA>s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co za těchto okolností na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Mezinárodní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví byla podepsána v Paříži (Francie) dne <DATE ISO="18830320">20. března 1883</DATE>, naposledy byla revidována ve Stockholmu (Švédsko) dne <DATE ISO="19670714">14. července 1967</DATE> a pozměněna dne <DATE ISO="19790928">28. září 1979</DATE> (<HT TYPE="ITALIC">Recueil des traités des Nations unies</HT>, sv. 828, č. 11851, s. 305, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Pařížská úmluva<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>). Všechny členské státy Evropské unie jsou smluvními stranami této úmluvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Článek 4 oddíl A odst. 1 Pařížské úmluvy stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>Kdo řádně podá žádost o patent na vynález (přihlášku vynálezu), o užitný vzor, o průmyslový vzor nebo model, o tovární nebo obchodní známku v jedné z [zemí, které jsou smluvními stranami Pařížské úmluvy], nebo jeho právní nástupce, bude ve lhůtách níže uvedených požívat prioritního práva [práva přednosti] při podání přihlášky v ostatních zemích.<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 4 oddíl C odst. 1 Pařížské úmluvy zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Shora uvedené prioritní lhůty [lhůty přednosti] činí dvanáct měsíců pro patenty na vynálezy a pro užitné vzory a šest měsíců pro průmyslové vzory nebo modely a pro tovární nebo obchodní známky.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 4 oddíl E Pařížské úmluvy stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Je-li v některé zemi přihlášen průmyslový vzor nebo model na podkladě prioritního práva [práva přednosti] založeného na přihlášce užitného vzoru, platí pouze prioritní lhůta [lhůta přednosti] stanovená pro průmyslové vzory nebo modely.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA>Kromě toho je přípustno přihlásit v některé zemi užitný vzor na podkladě prioritního práva [práva přednosti] založeného podáním žádosti o patent a naopak.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), která je přílohou 1 C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), byla uzavřena v Marrákeši (Maroko) dne <DATE ISO="19940415">15. dubna 1994</DATE> a byla schválena rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne <DATE ISO="19941222">22. prosince 1994</DATE> o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="336" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1994">Úř. věst. 1994, L 336, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 11/21, s. 80) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Dohoda TRIPS<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>). Smluvními stranami Dohody TRIPS jsou členové WTO, včetně všech členských států Evropské unie, jakož i samotná Evropská unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 2 Dohody TRIPS, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Úmluvy o duševním vlastnictví<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud jde o části II, III a IV této Dohody, budou Členové dodržovat články 1 až 12 a 19 Pařížské úmluvy [na ochranu průmyslového vlastnictví, revidované ve Stockholmu dne <DATE ISO="19670714">14. července 1967</DATE>].</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Žádné ustanovení částí I až IV této Dohody se nedotkne povinností, které mohou mít vzájemně Členové na základě Pařížské úmluvy […].<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Smlouva o patentové spolupráci byla uzavřena ve Washingtonu dne <DATE ISO="19700619">19. června 1970</DATE> a byla naposledy změněna dne <DATE ISO="20011003">3. října 2001</DATE> (<HT TYPE="ITALIC">Recueil des traités des Nations unies</HT>, svazek 1160, č. 18336, s. 231, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Smlouva PCT<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>). Všechny členské státy Unie jsou smluvními stranami Smlouvy PCT.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 2 Smlouvy PCT stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Žádné ustanovení Smlouvy nelze vykládat tak, že by to bylo na úkor práv podle ustanovení Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví občana země, která je členem této úmluvy, nebo toho, kdo má v takové zemi pobyt.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 2 písm. i) a ii) Smlouvy PCT stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Pro účely této Smlouvy a Prováděcího předpisu, pokud není výslovně uvedeno jinak:</P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>pojmem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>přihláška<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="2018" ID="QE0011"/> se rozumí přihláška na ochranu vynálezu; všechny [všemi] odkazy na <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>přihlášku<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="2018" ID="QE0012"/> se rozumějí odkazy na přihlášky o udělení patentu na vynález, autorského osvědčení na vynález, osvědčení na užitný vzor, užitného vzoru, dodatkového patentu nebo osvědčení na vynález a dodatkového osvědčení na užitný vzor;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>odkazy na pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>patent<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="2018" ID="QE0013"/> se rozumějí odkazy na patent na vynález, na autorské osvědčení na vynález, na osvědčení na užitný vzor, na užitný vzor, na dodatkový patent nebo osvědčení, na dodatkové autorské osvědčení na vynález a na dodatkové osvědčení na užitný vzor […]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 Smlouvy PCT zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Přihlášky na ochranu vynálezů v kterémkoliv smluvním státě mohou být podávány jako mezinárodní přihlášky podle této Smlouvy.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 41 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne <DATE ISO="20011212">12. prosince 2001</DATE> o (průmyslových) vzorech Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="003" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 3, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 13/27, s. 142) zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Osoba, která řádně podala přihlášku (průmyslového) vzoru nebo užitného vzoru v některém nebo pro některý členský stát Pařížské úmluvy [na ochranu] průmyslového vlastnictví nebo Dohody o zřízení Světové obchodní organizace nebo její právní nástupce požívají pro účely podání přihlášky zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství pro stejný (průmyslový) vzor nebo užitný vzor právo přednosti po dobu šesti měsíců ode dne podání první přihlášky.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20181024">24. října 2018</DATE> podala žalobkyně, společnost The KaiKai Company Jaeger Wichmann GbR, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) na základě nařízení č. 6/2002 hromadnou přihlášku k zápisu týkající se dvanácti (průmyslových) vzorů Společenství. Výrobky, ve kterých mají být tyto (průmyslové) vzory ztělesněny, náležejí do třídy 21-02 ve smyslu Locarnské dohody ze dne <DATE ISO="19681008">8. října 1968</DATE> zřizující Mezinárodní třídění pro průmyslové vzory, v platném znění, a odpovídají následujícímu popisu: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Tělocvičné nebo sportovní přístroje a zařízení<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>. Žalobkyně uplatnila pro všechny tyto (průmyslové) vzory právo přednosti založené na mezinárodní patentové přihlášce PCT/EP2017/077469 podané dne <DATE ISO="20171026">26. října 2017</DATE> k Evropskému patentovému úřadu (EPO).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20181031">31. října 2018</DATE> průzkumový referent EUIPO informoval žalobkyni, že hromadné přihlášce bylo v plném rozsahu vyhověno, ale že uplatňované právo přednosti bylo zamítnuto pro všechny (průmyslové) vzory vzhledem k tomu, že den, kdy byla podána dřívější přihláška, předchází o více než šest měsíců dni, kdy byla podána hromadná přihláška.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že žalobkyně trvala na uplatnění práva přednosti a požádala o rozhodnutí, proti kterému lze podat odvolání, průzkumový referent rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20190116">16. ledna 2019</DATE> zamítl právo přednosti pro všechny (průmyslové) vzory Společenství.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Na podporu svého rozhodnutí průzkumový referent uvedl, přičemž vycházel z bodu 6.2.1.1 metodických pokynů týkajících se průzkumu zapsaných (průmyslových) vzorů Společenství ze dne <DATE ISO="20181001">1. října 2018</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>metodické pokyny EUIPO<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>), že i když přihláška na základě Smlouvy PCT může v zásadě založit právo přednosti na základě článku 41 nařízení č. 6/2002, jelikož široká definice pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>patent<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> uvedená v článku 2 Smlouvy PCT zahrnuje rovněž užitné vzory, tato přihláška rovněž podléhá lhůtě přednosti šesti měsíců, která v projednávané věci nebyla dodržena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20190314">14. března 2019</DATE> podala žalobkyně u EUIPO proti rozhodnutí průzkumového referenta odvolání na základě článků 55 až 60 nařízení č. 6/2002.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20190613">13. června 2019</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>napadené rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>) třetí odvolací senát EUIPO odvolání podané žalobkyní proti rozhodnutí průzkumového referenta zamítl. Tento odvolací senát měl v podstatě za to, průzkumový referent použil správně čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002, který věrně odráží ustanovení Pařížské úmluvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>V tomto ohledu odvolací senát konstatoval, že v souladu s čl. 4 oddílem A odst. 1 a čl. 4 oddílem C odst. 1 Pařížské úmluvy ten, kdo na vnitrostátní úrovni řádně podá žádost o užitný vzor nebo o průmyslový vzor nebo model, bude požívat práva přednosti po dobu dvanácti měsíců pro patenty na vynálezy a pro užitné vzory a šesti měsíců pro průmyslové vzory nebo modely a pro tovární nebo obchodní známky. Kromě toho z čl. 4 oddílu E odst. 1 této úmluvy vyplývá, že v případě pozdější přihlášky (průmyslového) vzoru lze právo přednosti pro přihlášku užitného vzoru uplatnit pouze ve lhůtě přednosti šesti měsíců stanovené pro průmyslové vzory nebo modely. Naproti tomu v souladu s čl. 4 oddílem E odst. 2 uvedené úmluvy je možné uplatnit právo přednosti patentové přihlášky pro pozdější přihlášku užitného vzoru ve lhůtě přednosti dvanácti měsíců použitelné na užitné vzory a patenty a naopak. Odvolací senát měl za to, že Pařížská úmluva tedy neobsahuje žádné ustanovení, podle kterého by přihláška patentu zakládala právo přednosti pro přihlášku (průmyslového) vzoru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Odvolací senát rovněž konstatoval, že se článek 4 Pařížské úmluvy použije v souladu s čl. 2 odst. 1 Dohody TRIPS <HT TYPE="ITALIC">mutatis mutandis</HT> na Unii, která je členem WTO. Měl však za to, že Pařížská úmluva nemá přednost před ustanoveními nařízení č. 6/2002, jelikož toto nařízení není zvláštní dohodou ve smyslu článku 19 uvedené úmluvy. Namítatelnost práva přednosti tedy musí být podle něj posuzována pouze s ohledem na uvedené nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Odvolací senát měl dále za to, že znění článku 41 nařízení č. 6/2002 je jednoznačné, že podle něj je lhůta přednosti šest měsíců ode dne, kdy byla podána dřívější přihláška a že právo přednosti vyplývá výlučně z řádného podání přihlášky (průmyslového) vzoru nebo užitného vzoru, a nikoli z přihlášky patentu. Odvolací senát, který vycházel z bodu 6.2.1.1 metodických pokynů EUIPO, připustil, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>užitný vzor<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> musí být vykládán v širokém smyslu tak, že zahrnuje mezinárodní patentové přihlášky podané na základě Smlouvy PCT, neboť posledně uvedené přihlášky zahrnují užitné vzory v souladu s definicí uvedenou v čl. 2 písm. ii) Smlouvy PCT. Podle odvolacího senátu však tento široký výklad nemůže mít žádný vliv na délku zákonné šestiměsíční lhůty přednosti, takže právo přednosti přihlášky patentu podané na základě Smlouvy PCT musí být uplatněno rovněž v této lhůtě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Kromě toho měl odvolací senát za to, že neexistuje žádný rozpor mezi dvěma usneseními Bundespatentgericht (Spolkový patentový soud, Německo) ze dne <DATE ISO="19671110">10. listopadu 1967</DATE> uplatněnými žalobkyní a článkem 41 nařízení č. 6/2002, neboť se tato usnesení týkají uplatnění práv přednosti pro pozdější přihlášky užitných vzorů, a nikoli pro přihlášky (průmyslových) vzorů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Odvolací senát měl tedy za to, že žalobkyně mohla právo přednosti mezinárodní patentové přihlášky podané na základě Smlouvy PCT dne <DATE ISO="20171026">26. října 2017</DATE> uplatnit pouze ve lhůtě šesti měsíců od tohoto dne, a sice do <DATE ISO="20180426">26. dubna 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Návrhová žádání účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>napadené rozhodnutí zrušil,</P></ITEM><ITEM><P>zrušil rozhodnutí průzkumového referenta ze dne <DATE ISO="20190116">16. ledna 2019</DATE> v rozsahu, v němž nebylo uznáno právo přednosti pro (průmyslové) vzory Společenství č. 5807179-0001-0012; uznal uplatněné právo přednosti ze dne <DATE ISO="20171026">26. října 2017</DATE> a provedl opravu zveřejnění (průmyslových) vzorů Společenství s uvedením práva přednosti;</P></ITEM><ITEM><P>uložil EUIPO, aby jí vrátil poplatek za odvolání;</P></ITEM><ITEM><P>uložil EUIPO náhradu nákladů řízení;</P></ITEM><ITEM><P>podpůrně nařídil konání jednání.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>EUIPO navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>žalobu zamítl;</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní otázky</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Druhý bod návrhových žádání žalobkyně obsahuje dvě části. V první části se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí průzkumového referenta ze dne <DATE ISO="20190116">16. ledna 2019</DATE> v rozsahu, v němž pro dotčené (průmyslové) vzory Společenství nebylo uznáno právo přednosti dřívější mezinárodní patentové přihlášky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 61 odst. 1 a 3 nařízení č. 6/2002 lze žalobu k Tribunálu, který má pravomoc zrušit nebo změnit napadené rozhodnutí, podat proti napadenému rozhodnutí, a nikoli proti rozhodnutí průzkumového referenta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Kromě toho je podle čl. 61 odst. 6 téhož nařízení EUIPO povinen provést nezbytná opatření, aby vyhověl rozhodnutí Tribunálu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí průzkumového referenta ze dne <DATE ISO="20190116">16. ledna 2019</DATE> bylo předmětem odvolání, které vedlo k napadenému rozhodnutí, bude v případě zrušení napadeného rozhodnutí příslušet odvolacímu senátu, aby toto rozhodnutí přezkoumal s ohledem na tento rozsudek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>První část druhého bodu návrhových žádání tedy musí být odmítnuta jako nepřípustná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Pokud jde o druhou část druhého bodu návrhových žádání, v níž se žalobkyně domáhá toho, aby Tribunál uznal uplatněné právo přednosti a provedl opravu zveřejnění dotčených (průmyslových) vzorů Společenství s uvedením zmíněného práva přednosti, je třeba připomenout, že v rámci žaloby podané k unijnímu soudu proti rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO vyplývá z čl. 61 odst. 6 nařízení<?PAGE NO="6"?> č. 6/2002, že Tribunálu nepřísluší ukládat příkazy EUIPO, jemuž přísluší vyvodit důsledky z výroku a odůvodnění rozsudků vydaných Tribunálem [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180227">27. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>Gramberg v. EUIPO – Mahdavi Sabet (Pouzdro na mobilní telefon)</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑166/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:100">EU:T:2018:100</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0096">96</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; v tomto smyslu a obdobně viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151125">25. listopadu 2015</DATE>, <NAME.CASE>Jaguar Land Rover v. OHIM (Tvar auta)</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑629/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:878">EU:T:2015:878</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0010">10</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Druhá část druhého bodu návrhových žádání žalobkyně je tudíž nepřípustná, a tento bod návrhových žádání je tedy v plném rozsahu nepřípustný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Pokud jde o pátý bod návrhových žádání žalobkyně, předložený podpůrně, je třeba konstatovat, že žádost o konání jednání uvedená v žalobě je předčasná s ohledem na ustanovení jednacího řádu Tribunálu. Z judikatury totiž vyplývá, že žádosti o nařízení jednání, jakož i přezkum Tribunálu týkající se účelnosti konání takového jednání mohou být podány až poté, co po ukončení písemné části řízení mají účastníci řízení a Tribunál k dispozici všechny písemnosti ve spise a argumentaci všech účastníků řízení, aby se mohli k účelnosti jednání vyjádřit [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171026">26. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Erdinger Weißbräu Werner Brombach v. EUIPO (Tvar velké sklenice)</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑857/16</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2017:754">EU:T:2017:754</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; obdobně viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150303">3. března 2015</DATE>, <NAME.CASE>Schmidt Spiele v. OHIM (Ztvárnění desek pro společenské hry)</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑492/13 a T‑493/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:128">EU:T:2015:128</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0010">10</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Kancelář Tribunálu v dopise ze dne <DATE ISO="20191118">18. listopadu 2019</DATE>, v němž bylo žalobkyni doručeno vyjádření k žalobě a sděleno ukončení písemné části řízení, upozornila žalobkyni na ustanovení článku 106 jednacího řádu a uvedla, že lhůta k podání žádosti o konání jednání běží pouze jednou, a to od okamžiku uvedeného doručení. Žalobkyně však ve lhůtě tří týdnů stanovené v uvedeném ustanovení novou žádost o konání jednání nepodala.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Za těchto okolností Tribunál na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje dva důvody, z nichž první vychází z podstatného porušení procesních ustanovení a druhý z porušení nařízení č. 6/2002 ve spojení s prováděcími předpisy v souladu s čl. 61 odst. 2 uvedeného nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Tribunál má za to, že je vhodné přezkoumat nejprve druhý žalobní důvod předložený žalobkyní. Tento důvod musí být chápán v tom smyslu, že vychází z nesprávného výkladu a použití čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002. Ačkoli je pravda, že nadpis II žaloby zní <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>Nepoužitelnost článku 41 [nařízení č. 6/2002]<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, žalobkyně v bodech 12 a 21 žaloby upřesňuje, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>uplatňuje zvláště […] porušení nařízení [č. 6/2002] ve spojení s prováděcími předpisy v souladu s čl. 61 odst. 2 [tohoto nařízení č. 6/2002]<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> a že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>má za to, že je v projednávané věci zvláště důležité, aby byla při výkladu ustanovení [uvedeného nařízení] zohledněna všechna relevantní ustanovení Pařížské úmluvy<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Žalobkyně v podstatě tvrdí, že odvolací senát neprávem dospěl k závěru, že k uplatnění práva přednosti pro dvanáct (průmyslových) vzorů Společenství, kterých se týká hromadná přihláška k zápisu ze dne <DATE ISO="20181024">24. října 2018</DATE>, jež je založeno na mezinárodní patentové přihlášce ze dne <DATE ISO="20171026">26. října 2017</DATE>, došlo po uplynutí lhůty. V tomto ohledu se žalobkyně odvolává na dvanáctiměsíční lhůtu přednosti pro patenty stanovenou v Pařížské úmluvě a tvrdí, že lhůta šesti měsíců stanovená v nařízení č. 6/2002 pro užitné vzory není v projednávané věci použitelná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Druhý žalobní důvod obsahuje dvě části. Zaprvé žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že pochybil, když měl za to, že všechny přihlášky podané na základě Smlouvy PCT spadají pod pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>užitný vzor<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> ve smyslu čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Zadruhé žalobkyně tvrdí, že s ohledem na neexistenci jasného pravidla v nařízení č. 6/2002, pokud jde o právo přednosti vyplývající z mezinárodní patentové přihlášky, měl odvolací senát zohlednit relevantní ustanovení Pařížské úmluvy, která tvoří základ pro uvedené nařízení. Vzhledem k tomu, že čl. 4 oddíl C odst. 1 této úmluvy stanoví pro patenty dvanáctiměsíční lhůtu přednosti a uvedená úmluva je založena na zásadě, podle které je dřívější přihláška určující pro lhůtu přednosti, pokud se právo přednosti zakládá na právu odlišné povahy, nezávisle na povaze práva, kterého se týká pozdější přihláška, odvolací senát neměl uplatnit lhůtu šesti měsíců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Úvodem je třeba uvést, že odvolací senát v napadeném rozhodnutí uznal, že právo přednosti vyplývá z mezinárodní patentové přihlášky podané na základě Smlouvy PCT. Odvolací senát v tomto ohledu vycházel z bodu 6.2.1.1 metodických pokynů EUIPO, který uvádí, že pro průzkum zapsaných (průmyslových) vzorů Společenství <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>právo přednosti mezinárodní přihlášky podané na základě [Smlouvy PCT] může být uplatněno na základě článku 2 této smlouvy, který pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>patent<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="2018" ID="QE0026"/> definuje v širokém slova smyslu tak, že zahrnuje užitné vzory<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>V důsledku toho odvolací senát uznal, že mezinárodní patentová přihláška PCT/EP2017/077469, kterou žalobkyně podala dne <DATE ISO="20171026">26. října 2017</DATE>, zakládá právo přednosti v rámci pozdější přihlášky (průmyslových) vzorů Společenství. Toto konstatování není v projednávané věci zpochybněno.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K první části druhého žalobního důvodu, vycházející z nesprávného výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>užitný vzor<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> uvedeného v čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>V první části druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že odvolací senát neprávem přijal extenzivní výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>užitný vzor<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> uvedeného v čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002, a to na základě nesprávného výkladu článku 2 Smlouvy PCT.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Zpochybňuje výklad EUIPO, podle kterého je přihláška podaná na základě Smlouvy PCT pouze přihláškou užitného vzoru, nebo je přinejmenším rovnocenná přihlášce užitného vzoru. Článek 2 písm. ii) Smlouvy PCT uplatněný EUIPO podle ní nedefinuje pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>přihláška podaná na základě Smlouvy PCT<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> jako takový. Mezinárodní patentová přihláška je přihláškou patentu a zároveň přihláškou užitného vzoru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Úvodem je třeba konstatovat, že argumentace žalobkyně je nejednoznačná. Žalobkyně totiž zpochybňuje extenzivní výklad odvolacího senátu, pokud jde o pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>užitný vzor<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, zatímco jak vyplývá z bodu 39 výše, tento výklad umožnil odvolacímu senátu konstatovat, že mezinárodní patentová přihláška může založit právo přednosti ve smyslu čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002. Jak uvedl odvolací senát v bodě 16 napadeného rozhodnutí, znění uvedeného ustanovení výslovně nestanoví existenci práva přednosti vyplývajícího z podání mezinárodní patentové přihlášky. Právo přednosti uplatňované žalobkyní v rámci její pozdější přihlášky (průmyslových) vzorů bylo tedy zkoumáno pouze na základě širokého výkladu uvedeného pojmu použitého EUIPO. Jak uvádí EUIPO ve vyjádření k žalobě, argumentace žalobkyně jí tedy nepřináší žádný prospěch a musí být odmítnuta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>V každém případě je třeba zdůraznit, že podle definice uvedené v čl. 2 písm. ii) Smlouvy PCT <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>odkazy na pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>patent<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="2018" ID="QE0032"/> se rozumějí odkazy na patent na vynález, na autorské osvědčení na vynález, na osvědčení na užitný vzor, na užitný vzor […]<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>. Z toho vyplývá, že přihlášky patentu podané na základě Smlouvy PCT zahrnují užitné vzory, jak uvedl odvolací senát v bodě 16 napadeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Je pravda, jak správně tvrdí žalobkyně, že toto konstatování neznamená totožnost pojmů <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>patent<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>užitný vzor<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>, a neznamená ani to, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>užitný vzor<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> zahrnuje pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>patent<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že podle čl. 3 odst. 1 Smlouvy PCT mohou být přihlášky na ochranu vynálezů v kterémkoliv smluvním státě podávány jako mezinárodní přihlášky podle této smlouvy. Kromě toho čl. 2 písm. i) této smlouvy stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>všechny [všemi] odkazy na <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>přihlášku<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="2018" ID="QE0038"/> se rozumějí odkazy na přihlášky o udělení patentu na vynález, autorského osvědčení na vynález, osvědčení na užitný vzor, užitného vzoru, dodatkového patentu nebo osvědčení na vynález a dodatkového osvědčení na užitný vzor<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>. Jeví se tak, že Smlouva PCT nerozlišuje podle jednotlivých práv, kterými různé určené státy poskytují ochranu vynálezu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Za těchto okolností umožňuje extenzivní výklad EUIPO za účelem neodůvodněného vyloučení části přihlášek užitného vzoru přijmout všechny mezinárodní patentové přihlášky podané na základě Smlouvy PCT jako základ pro právo přednosti, čímž zabraňuje tomu, aby bylo bráněno právní ochraně práv průmyslového vlastnictví stanovené ve Smlouvě PCT. Ačkoli tak mezinárodní patentové přihlášky mohou zakládat právo přednosti pro (průmyslové) vzory na základě článku 41 nařízení č. 6/2002, nepřeměňuje to proto ještě přihlášky patentu na přihlášky užitného vzoru, ani je automaticky nepodřizuje pravidlům stanoveným pro přihlášky užitného vzoru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>S ohledem na předcházející úvahy je nutno konstatovat, že i když znění čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002 výslovně neuvádí uplatnění práva přednosti založeného na patentu, odvolací senát právem zohlednil v rámci uvedeného článku mezinárodní patentové přihlášky. Tento široký výklad uvedeného ustanovení je v souladu se systematikou Smlouvy PCT, která má zaručit v případě mezinárodní přihlášky rovnocennou ochranu užitných vzorů i patentů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že odvolací senát nepochybil, když měl za to, že se uplatnění práva přednosti založeného na mezinárodní patentové přihlášce podané žalobkyní na základě Smlouvy PCT řídí čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002, pokud jde o otázku, zda právo přednosti může být založeno na takové mezinárodní patentové přihlášce.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé části druhého žalobního důvodu, vycházející z nezohlednění čl. 4 oddílu C odst. 1 Pařížské úmluvy pro určení lhůty přednosti</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Ve druhé části druhého žalobního důvodu má žalobkyně za to, že jelikož lhůta šesti měsíců stanovená v čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002 není v projednávané věci použitelná, měl odvolací senát použít pravidla Pařížské úmluvy, která v čl. 4 oddílu C odst. 1 stanoví pro právo přednosti založené na přihlášce patentu lhůtu dvanácti měsíců.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K relevanci Pařížské úmluvy pro výklad článku 41 nařízení č. 6/2002</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Žalobkyně nesouhlasí s výkladem nařízení č. 6/2002 provedeným odvolacím senátem, podle něhož jsou podmínky pro uplatnění práva přednosti tímto nařízením stanoveny taxativně a odrážejí ustanovení Pařížské úmluvy, takže není namístě na tuto úmluvu odkazovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Žalobkyně má za to, že jelikož v nařízení č. 6/2002 není jasné ustanovení týkající se podmínek umožňujících uplatnit právo přednosti na základě podání mezinárodní patentové přihlášky, musí být v rámci zápisného řízení u EUIPO zohledněna ustanovení Pařížské úmluvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>EUIPO argumentaci žalobkyně zpochybňuje. Nařízení č. 6/2002 podle něj správně provádí relevantní pravidla Pařížské úmluvy týkající se (průmyslových) vzorů. Jednoznačné znění čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002 jasně vyjadřuje vůli unijního normotvůrce stanovit pro přihlášky (průmyslových) vzorů Společenství taxativní právní úpravu týkající se lhůty pro uplatnění práva přednosti. Přímé použití Pařížské úmluvy nebo její použití <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> tudíž není nezbytné, ani vhodné.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že výklad ustanovení unijního práva vyžaduje, aby bylo zohledněno nejen znění takového ustanovení, ale i kontext, do něhož spadá, jakož i cíle a účel, které sleduje akt, jehož je součástí. Historie vzniku ustanovení unijního práva může rovněž poskytnout informace relevantní pro jeho výklad (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201111">11. listopadu 2020</DATE>, <NAME.CASE>EUIPO v. John Mills</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑809/18 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:902">EU:C:2020:902</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Pokud jde o znění čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002, je třeba uvést, že neupravuje situaci, kdy je přihláška (průmyslového) vzoru podána při uplatnění práva přednosti založeného na přihlášce patentu, a neupravuje tedy ani lhůtu pro uplatnění práva přednosti v této situaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co podle všeho uvádí EUIPO, tedy čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002 neupravuje vyčerpávajícím způsobem otázku týkající se lhůty, ve které může být uplatněno právo přednosti v rámci pozdější přihlášky (průmyslového) vzoru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Pokud jde o historii vzniku čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002, je třeba uvést, že pasáže přípravných prací uvádějí, že cílem ustanovení uvedeného nařízení týkajících se práva přednosti je to, aby toto nařízení bylo v souladu s Pařížskou úmluvou, pokud jde o právo přednosti a lhůtu přednosti [viz návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o (průmyslových) vzorech Společenství ze dne <DATE ISO="19931203">3. prosince 1993</DATE>, COM(93) 342 final-COD 463, důvodová zpráva, část II, hlava IV, oddíl 2].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Vztah mezi právem přednosti stanoveným v čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002 a Pařížskou úmluvou se odráží rovněž v samotném znění tohoto ustanovení, které přiznává právo přednosti <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>osob[ě], která řádně podala přihlášku […] v některém nebo pro některý členský stát Pařížské úmluvy [na ochranu] průmyslového vlastnictví nebo Dohody o zřízení Světové obchodní organizace […]<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>. Tento odkaz umožňuje dospět k závěru, že článek 41 nařízení č. 6/2002 má zohledňovat povinnost založenou Pařížskou úmluvou a příslušející členům WTO, aby respektovali práva přednosti vyplývající z podání řádné žádosti o ochranu v některém ze států, které jsou smluvními stranami některé z těchto úmluv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Unie je jakožto člen WTO smluvní stranou Dohody TRIPS, je totiž povinna vykládat své právní předpisy o duševním vlastnictví v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu uvedené dohody. Článek 2 odst. 1 Dohody TRIPS přitom stanoví, že pokud jde o části II, III a IV této Dohody, budou Členové dodržovat články 1 až 12 a 19 Pařížské úmluvy (pokud jde o ochranné známky, viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20041116">16. listopadu 2004</DATE>, <NAME.CASE>Anheuser-Busch</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑245/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:717">EU:C:2004:717</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201111">11. listopadu 2020</DATE>, <NAME.CASE>EUIPO v. John Mills</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑809/18 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:902">EU:C:2020:902</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Toto konstatování, které vzešlo z judikatury v kontextu známkového práva, je použitelné i na právo (průmyslových) vzorů, neboť jak vyplývá z důvodové zprávy k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o (průmyslových) vzorech Společenství ze dne <DATE ISO="19931203">3. prosince 1993</DATE>, COM (93) 342 final-COD 463, pravidla o právu přednosti v nařízení č. 6/2002 byla vypracována <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> zejména s téměř totožnými ustanoveními návrhu nařízení o ochranné známce Společenství.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Kromě toho je třeba připomenout judikaturu Soudního dvora, podle níž platí, že i když Unie není smluvní stranou mezinárodní úmluvy uzavřené jejími členskými státy, ale je přesto povinna na základě mezinárodní smlouvy, jejíž je smluvní stranou, neklást překážky závazkům, které mají členské státy podle této úmluvy, musí být pojmy obsažené v aktu sekundárního unijního práva vykládány tak, aby zůstaly slučitelné s uvedenou úmluvou a smlouvou, s přihlédnutím rovněž ke kontextu, do něhož takové pojmy spadají a k účelu sledovanému příslušnými ustanoveními mezinárodních smluv v oblasti duševního vlastnictví, přičemž tato judikatura se použije nejen v oblasti známkového práva, ale rovněž v jiných oblastech práva duševního vlastnictví (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120315">15. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>SCF</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121115">15. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Bericap Záródástechnikai</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑180/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:717">EU:C:2012:717</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Pokud jde o právo přednosti, je třeba uvést, že toto právo má svůj původ v článku 4 Pařížské úmluvy [pokud jde o právo přednosti stanovené v článku 29 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne <DATE ISO="19931220">20. prosince 1993</DATE> o ochranné známce Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="011" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1994">Úř. věst. 1994, L 11, s. 1</REF.DOC.OJ>), viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011115">15. listopadu 2001</DATE>, <NAME.CASE>Signal Communications v. OHIM (TELEYE)</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑128/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2001:266">EU:T:2001:266</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že pokud jde o výklad čl. 41 odst. 1 nařízení č. 6/2002, je třeba zohlednit ustanovení Pařížské úmluvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Žalobkyně tedy právem tvrdí, že jelikož lhůta přednosti vyplývající z dřívější mezinárodní patentové přihlášky není v nařízení č. 6/2002 upravena, je třeba použít právní úpravu, na níž je toto nařízení založeno, a sice Pařížskou úmluvu, jejíž ustanovení týkající se určení lhůty pro uplatnění práva přednosti založeného na podání přihlášky patentu v rámci pozdější přihlášky (průmyslového) vzoru je třeba zohlednit jakožto referenční odkaz pro výklad tohoto nařízení a pro doplnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Konečně je třeba poznamenat, že odvolací senát – třebaže ze stejných důvodů jako žalobkyně připustil, že se Pařížská úmluva použije <HT TYPE="ITALIC">mutatis mutandis</HT> na Evropskou unii – měl v tomto kontextu za to, že tato úmluva nemá přednost před ustanoveními nařízení č. 6/2002 z důvodu, že toto nařízení není zvláštní dohodou ve smyslu článku 19 uvedené úmluvy a že namítatelnost práva přednosti musí být posuzována pouze s ohledem na uvedené nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Pokud jde přitom o otázku lhůty přednosti za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci, nejedná se o otázku přednosti Pařížské úmluvy před nařízením č. 6/2002. Jak totiž vyplývá z bodů 56 a 57 výše, cílem použití této úmluvy je vyplnit mezeru v uvedeném nařízení, které neupravuje lhůtu přednosti vyplývající z mezinárodní patentové přihlášky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke lhůtě přednosti vyplývající z mezinárodní patentové přihlášky v souladu s článkem 4 Pařížské úmluvy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Žalobkyně uplatňuje ustanovení článku 4 Pařížské úmluvy, zejména čl. 4 oddíl C odst. 1. Vzhledem k tomu, že se uplatnění práva přednosti v projednávané věci týká přihlášky podané na základě Smlouvy PCT, a tedy přihlášky patentu na vynálezy ve smyslu čl. 4 oddílu A odst. 1 Pařížské úmluvy, z toho podle ní vyplývá, že lhůta přednosti použitelná na podání její hromadné přihlášky (průmyslových) vzorů činí v souladu s čl. 4 oddílem C odst. 1 Pařížské úmluvy dvanáct měsíců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>EUIPO v podstatě namítá, že žalobkyně neprokázala, že Pařížská úmluva obsahuje pravidla týkající se sporné lhůty. Jednak neuplatňuje žádné ustanovení Pařížské úmluvy, které by specificky upravovalo uplatnění práva přednosti založeného na dřívější přihlášce patentu v rámci přihlášky (průmyslového) vzoru, a jednak tato úmluva nestanoví obecné pravidlo použitelné na všechny představitelné situace pozdější přihlášky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Podle EUIPO Pařížská úmluva upravuje pouze dvě situace, v nichž lze uplatnit právo přednosti chráněného práva v rámci pozdější přihlášky chráněného práva jiné povahy. Obě tyto situace jsou upraveny v čl. 4 oddílu E uvedené úmluvy a v obou případech závisí lhůta na povaze pozdější přihlášky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>V tomto ohledu je nesporné, že žalobkyně v rámci přihlášky (průmyslového) vzoru uplatňuje právo přednosti založené na dřívější mezinárodní patentové přihlášce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Použitelné lhůty přednosti přitom podle čl. 4 oddílu C odst. 1 Pařížské úmluvy závisejí na povaze dotčeného práva. Za předpokladu, že pozdější přihláška a přihláška, na níž je založeno uplatnění práva přednosti, mají stejný předmět, lhůta přednosti podle tohoto ustanovení činí dvanáct měsíců pro patent a užitný vzor, zatímco pro (průmyslový) vzor činí šest měsíců.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Jak správně konstatoval EUIPO, Pařížská úmluva neobsahuje žádné výslovné pravidlo týkající se lhůty přednosti použitelné na situaci, kdy se pozdější přihláška týká (průmyslového) vzoru, zatímco uplatnění práva přednosti se zakládá na dřívější mezinárodní patentové přihlášce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>EUIPO rovněž právem uvádí, že Pařížská úmluva v čl. 4 oddílu E odst. 1 obsahuje pravidlo, které stanoví, že lhůta přednosti stanovená pro pozdější právo je určující, je-li tímto pozdějším právem (průmyslový) vzor a je-li starším právem užitný vzor.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>Naproti tomu, pokud jde o čl. 4 oddíl E odst. 2 Pařížské úmluvy, který stanoví, že podání přihlášky patentu může sloužit jako základ a založit právo přednosti s ohledem na pozdější podání přihlášky užitného vzoru a naopak, je třeba uvést, že toto ustanovení neposkytuje žádnou informaci, pokud jde o lhůtu přednosti, na rozdíl od toho, co podle všeho uvádí EUIPO.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>Vyvstává tedy otázka, zda čl. 4 oddíl E odst. 1 Pařížské úmluvy jakožto jediné výslovné pravidlo týkající se případu dvou následných přihlášek týkajících se práv, s nimiž jsou spojeny různé lhůty přednosti, odráží obecné pravidlo, podle kterého je určující lhůta přednosti vyplývající z povahy pozdějšího práva, nebo zda se naopak jedná o výjimku z obecného pravidla, podle kterého délku lhůty přednosti určuje povaha staršího práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76</NO.P><TXT>Žalobkyně, která se odvolává na dvě usnesení Bundespatentgericht (Spolkový patentový soud) ze dne <DATE ISO="19671110">10. listopadu 1967</DATE> a články z německé právní nauky, uvádí, že pokud jde o lhůtu přednosti, je třeba v případě uplatnění práv přednosti pro chráněná práva různé povahy vycházet ze staršího práva. Bundespatentgericht (Spolkový soudní dvůr) v uvedených usneseních cituje zejména memorandum k dodatečnému aktu z Bruselu (Denkschrift zur Brüsseler Zusatzakte), což je vysvětlující dokument z roku 1903 týkající se revize Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1883 na konferenci v Bruselu v roce 1900, z něhož vyplývá, že systematika přednostních práv na mezinárodní úrovni spočívá v umožnění osobám, které chtějí získat mezinárodní ochranu průmyslových práv, aby postupovaly po etapách, přičemž přihláška v jiných státech bude záviset na úspěchu první přihlášky, obvykle tuzemské. Podle uvedeného dokumentu měla být z tohoto hlediska lhůta pro uplatnění práva přednosti založeného na patentu prodloužena ze šesti na dvanáct měsíců, neboť zejména v Německu první fáze přezkumu možnosti ochrany patentu již sama o sobě trvala sedm měsíců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77</NO.P><TXT>Z logiky vlastní systému přednostních práv vyplývá, že délku lhůty přednosti zpravidla určuje povaha staršího práva. V tomto ohledu je třeba uvést, že důvod, proč je podle čl. 4 oddílu C odst. 1 Pařížské úmluvy lhůta přednosti použitelná na patenty a užitné vzory delší než lhůta použitelná na (průmyslové) vzory, jakož i na ochranné známky, vyplývá ze složitější povahy patentů a užitných vzorů. Vzhledem k tomu, že podle čl. 4 oddílu C odst. 2 Pařížské úmluvy začíná lhůta přednosti běžet od podání první přihlášky a že řízení o zápisu patentů nebo užitných vzorů je delší než řízení o zápisu (průmyslových) vzorů nebo ochranných známek, by totiž hrozilo, že právo přednosti vyplývající z přihlášky patentu nebo užitného vzoru zanikne, pokud by stejná relativně krátká lhůta šesti měsíců byla uplatněna na všechna práva, která mohou založit právo přednosti. Výhoda, kterou má právo přednosti poskytnout, přitom spočívá v tom, že umožňuje přihlašovateli vyhodnotit vyhlídky na získání ochrany pro dotyčný vynález na základě dřívější přihlášky patentu podané v určitém státě před tím, než případně prostřednictvím pozdější přihlášky bude usilovat o získání ochrany v jiném státě, když učiní nezbytné kroky a přípravné práce a vynaloží s tím související náklady a uskuteční formality. Pokud jde o ochranné známky, Tribunál v tomto ohledu již připomněl, že autoři Pařížské úmluvy chtěli umožnit, aby určitá osoba, které svědčí právo v některém státě, který je smluvní stranou této úmluvy, mohla vzhledem k nemožnosti přihlásit ochrannou známku současně ve všech těchto státech požádat o její zápis postupně v uvedených státech, čímž by tak byl dán mezinárodní rozměr ochraně získané v jednom z těchto států, aniž by bylo třeba splnit celou řadu formalit (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011115">15. listopadu 2001</DATE>, <NAME.CASE>TELEYE</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑128/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2001:266">EU:T:2001:266</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78</NO.P><TXT>Kromě toho se jeví jako koherentní, že délku lhůty přednosti určuje povaha staršího práva, neboť – jak konstatoval Tribunál v kontextu známkového práva (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011115">15. listopadu 2001</DATE>, <NAME.CASE>TELEYE</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑128/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2001:266">EU:T:2001:266</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) – právo přednosti zakládá přihláška tohoto staršího práva k zápisu. Kromě toho lhůta přednosti začíná běžet ode dne podání uvedené přihlášky. Pokud samotný vznik práva přednosti, jakož i počátek běhu uvedeného práva závisejí na starším právu a na přihlášce tohoto staršího práva k zápisu, je logické, že i doba trvání práva přednosti závisí na starším právu. Naproti tomu žádná skutečnost neumožňuje předpokládat, že by doba trvání práva přednosti závisela obecně na pozdějším právu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79</NO.P><TXT>To potvrzují přípravné práce k první revizi Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1883, ke které došlo v roce 1900. Z dokumentů a protokolů z konference, která se konala v Bruselu od <DATE ISO="18971201">1.</DATE> do <DATE ISO="18971214">14. prosince 1897</DATE> a od <DATE ISO="19001211">11.</DATE> do <DATE ISO="19001214">14. prosince 1900</DATE>, zejména z celkového rámce bodu 1 vyjádření předloženého německou delegací na přípravné schůzce ze dne <DATE ISO="18971201">1. prosince 1897</DATE>, z protokolu ze čtvrtého zasedání ze dne <DATE ISO="18971207">7. prosince 1897</DATE>, jakož i z protokolu z druhého zasedání ze dne <DATE ISO="19001212">12. prosince 1900</DATE> (viz Akta z konference, která se konala v Bruselu od <DATE ISO="18971201">1.</DATE> do <DATE ISO="18971214">14. prosince 1897</DATE> a od <DATE ISO="19001211">11.</DATE> do <DATE ISO="19001214">14. prosince 1900</DATE>, Mezinárodní unie na ochranu průmyslového vlastnictví, Bern, 1901, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>akta z bruselské konference<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> s. 169, s. 209 až 212 a s. 379 až 382), totiž vyplývá, že lhůta přednosti byla prodloužena ze šesti na dvanáct měsíců pro právo přednosti založené na patentu z důvodu, že předběžný průzkum, jemuž přihlášky patentu podléhaly zejména podle německých, rakouských a maďarských právních předpisů, vyžadoval více času. Vzhledem k tomu měly dotyčné státy za to, že je jim bráněno v přistoupení k uvedené úmluvě z důvodu, že je podle nich příliš krátká lhůta přednosti pro patenty, neboť délka trvání předběžného průzkumu téměř vždy přesahovala délku lhůty přednosti (viz akta z bruselské konference, s. 37). Prodloužení lhůty přednosti pro patenty navrhl Mezinárodní úřad Mezinárodní unie na ochranu průmyslového vlastnictví <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>za účelem zohlednění zvláštních potřeb zemí, kde je používán předběžný průzkum<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> (viz akta z bruselské konference, s. 144), a následně bylo přijato a provedeno článkem 1 částí II doplňkového aktu ze dne <DATE ISO="19001214">14. prosince 1900</DATE>, kterým se mění úmluva ze dne <DATE ISO="18830320">20. března 1883</DATE> (viz akta z bruselské konference, s. 410).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80</NO.P><TXT>Všechny tyto skutečnosti potvrzují, že podle konceptu, na němž je založen systém lhůt přednosti, je pro délku lhůty přednosti určující starší právo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81</NO.P><TXT>Mimoto skutečnost, že je čl. 4 oddíl E odst. 1 Pařížské úmluvy prezentován jako zvláštní pravidlo, které představuje výjimku ze zásady, podle které je pro stanovení délky lhůty přednosti určující povaha staršího práva, vyplývá ze samotného znění tohoto ustanovení. Slovní spojení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>je-li<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, které v kontextu uvedeného ustanovení znamená <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>v případě, že<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, totiž nasvědčuje tomu, že se toto pravidlo použije pouze ve výslovně uvedeném případě. Stejně tak negativní formulace vyjádřená ve výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>pouze<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> nasvědčuje výjimečnému charakteru určení délky lhůty přednosti odkazem na pozdější právo, a sice (průmyslové) vzory, odchylně od obecného pravidla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82</NO.P><TXT>Skutečnost, že čl. 4 oddíl E odst. 1 Pařížské úmluvy má povahu výjimky, vyplývá rovněž z historické analýzy, ze které vyplývá, že čl. 4 oddíl E uvedené úmluvy byl koncipován tak, aby byl použit výlučně na užitné vzory. Článek 4 oddíl E Pařížské úmluvy byl přijat v roce 1925. Jevilo se, že vložení tohoto pravidla týkajícího se užitných vzorů je vhodné poté, co byla v roce 1911 působnost Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1883 rozšířena tak, aby do ní byly zahrnuty uvedené užitné vzory, když byly uvedeny ve výčtu práv průmyslového vlastnictví, jejichž ochranu uvedená úmluva zaručuje na základě článku 2 (nyní čl. 1 odst. 2 Pařížské úmluvy). Doplnění uvedeného oddílu E do článku 4 v roce 1925 umožnilo zabránit tomu, aby se dlouhodobě zveřejněný užitný vzor, na který se vztahovala lhůta dvanácti měsíců stanovená v čl. 4 oddílu C odst. 1 Pařížské úmluvy, nestal předmětem nového podání přihlášky jako (průmyslový) vzor.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83</NO.P><TXT>Žalobkyně tedy právem tvrdí, že rozdílné zacházení stanovené ve zvláštním případě čl. 4 oddílu E odst. 1 Pařížské úmluvy mezi patenty a užitnými vzory lze vysvětlit zejména odlišnou délkou jejich příslušných zápisných řízení, neboť užitné vzory jsou zapsány a zveřejněny po stručném formálním průzkumu, zatímco přihlášky patentů nejsou zpravidla zveřejněny před uplynutím lhůty přednosti<?PAGE NO="13"?> dvanácti měsíců. Tento oddíl tak neměl vyvolávat účinky nad rámec případů týkajících se užitných vzorů, na rozdíl od toho, co podle všeho uvádí EUIPO, který na podání mezinárodní patentové přihlášky navrhuje použít lhůtu šesti měsíců stanovenou v článku 41 nařízení č. 6/2002 pro podání přihlášky užitného vzoru, který podle něj věrně odráží čl. 4 oddíl E Pařížské úmluvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84</NO.P><TXT>Pokud jde jako v projednávané věci o to, že po dřívější přihlášce patentu následuje pozdější přihláška (průmyslového) vzoru, žalobkyně právem tvrdí, že cíl, na němž je založen čl. 4 oddíl E odst. 1 Pařížské úmluvy, se netýká přihlášek patentů. Nebezpečí, že by dlouhodobě zveřejněný patent byl předmětem nového podání přihlášky jakožto (průmyslový) vzor, totiž téměř neexistuje, což potvrzuje projednávaná věc, v níž žalobkyně podala u EPO přihlášku patentu PCT/EP2017/077469 dne <DATE ISO="20171026">26. října 2017</DATE>, zatímco čl. 93 odst. 1 Úmluvy o udělování evropských patentů ze dne <DATE ISO="19731005">5. října 1973</DATE> stanoví zveřejnění až po uplynutí lhůty 18 měsíců ode dne podání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85</NO.P><TXT>Je nutno konstatovat, že argumenty, které EUIPO uvádí na podporu opačného stanoviska, nemohou zpochybnit závěr, podle kterého je obecným pravidlem, které tvoří podklad Pařížské úmluvy, to, že pro určení délky lhůty přednosti je určující povaha staršího práva. EUIPO konkrétně neuplatňuje žádný argument, který by mohl prokázat, že by se zvláštní pravidlo vytvořené pro užitné vzory mělo použít rovněž na patenty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86</NO.P><TXT>V důsledku toho je třeba dospět k závěru, že odvolací senát pochybil, když měl za to, že lhůta použitelná na uplatnění práva přednosti mezinárodní patentové přihlášky PCT/EP2017/077469 žalobkyní pro všech dvanáct (průmyslových) vzorů, jejichž zápis požadovala, činí šest měsíců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87</NO.P><TXT>Druhému žalobnímu důvodu je tudíž třeba vyhovět.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88</NO.P><TXT>Ze všech předcházejících úvah vyplývá, aniž je nutné zkoumat první žalobní důvod předložený žalobkyní, že žalobě musí být vyhověno v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení napadeného rozhodnutí, a ve zbývající části musí být žaloba zamítnuta.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89</NO.P><TXT>Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení v souvislosti s řízením před odvolacím senátem se považují za náklady, jejichž náhradu lze přiznat podle čl. 190 odst. 2 uvedeného jednacího řádu. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a EUIPO neměl v podstatné části ve věci úspěch, je důvodné uložit EUIPO náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů</P><P>TRIBUNÁL (třetí senát)</P><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Rozhodnutí třetího odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne <DATE ISO="20190613">13. června 2019</DATE> (věc R 573/2019-3) se zrušuje.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Ve zbývající části se žaloba zamítá.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">EUIPO se ukládá náhrada nákladů řízení.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><?PAGE NO="14"?><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Collins</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>De Baere</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Steinfatt</P></SIGNATORY><P>Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne <DATE ISO="20210414">14. dubna 2021</DATE>.</P><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>