Nařízení č. 16–334 ze dne
VAS na jednání tvrdil, že rozsudek ze dne
Tvrzená újma spočívala ve
Bod 17 předkládacího rozhodnutí informuje o vnitrostátní judikaturní diskusi o účincích změn právních předpisů na probíhající řízení o neplatnosti. IG uvádí, že další rozsudek VAS ze dne
VAS poté, co zdůraznil, že rozsudek ze dne
Předkládací rozhodnutí obsahuje dostatečné vysvětlení důvodů, které vedly předkládající soud k položení předběžných otázek. Splňuje tedy požadavek stanovený v čl. 94 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora. Mezi předmětem původního řízení a unijním právem existuje souvislost, neboť původní spor, z něhož vzešla následná žaloba na náhradu škody, se týkal uplatňování směrnice 2012/27. Životaschopnost takové žaloby může záviset na vhodnosti procesních prostředků, které jsou podle bulharského práva stanoveny pro vymáhání unijního práva. Překážka věci pravomocně rozsouzené v případě rozsudku VAS ze dne
Věc
Rozsudek Randstad Italia, bod 56, citující rozsudek ze dne
Rozsudek Randstad Italia, bod 58:
Takovou žalobou je chápána žaloba nebo opravný prostředek směřující primárně proti samotnému pravidlu, a nikoli pouze proti jednotlivým aktům jeho provádění.
Rozsudek ze dne
Rozsudek ze dne
Věc
Tyto obecné úvahy zůstávají v platnosti, i když byly bulharské právní předpisy v této oblasti změněny, jak bylo zdůrazněno na jednání.
Bod 140. Bod 142. Bod 143.
Viz poznámka pod čarou č. 6 tohoto stanoviska.
Podle VAS nabízí vnitrostátní právo osobám, které se považují za poškozené údajně nezákonným správním aktem, možnost získat náhradu způsobené újmy prostřednictvím žaloby na náhradu škody. Taková žaloba rovněž umožňuje přezkoumat zákonnost daného aktu a splňuje zejména zásady rovnocennosti a efektivity vyžadované unijním právem. Podle polské vlády článek 47 Listiny nevyžaduje existenci samostatné žaloby pro zpochybnění souladu vnitrostátních předpisů s unijním právem. Vzhledem k tomu, že bulharské právo zřejmě umožňuje v případě žaloby na náhradu škody způsobené správním aktem, který byl zrušen, prokázat jeho nezákonnost, splňuje dotčená vnitrostátní právní úprava požadavky práva na účinnou soudní ochranu. Komise v zásadě souhlasí s vyjádřením polské vlády, pokud jde o dostatečnost, s ohledem na článek 47 Listiny, žaloby na náhradu škody, která umožňuje přezkoumání zákonnosti pozměněného normativního ustanovení.
Rozsudek Randstad Italia, bod 58; a rozsudek ze dne
Uskutečněná změna takto umožňuje, aby přetrvaly účinky, které dosud vyvolávalo napadené ustanovení. VAS v písemném vyjádření tvrdí, že v unijním procesním systému se na základě článku 149 jednacího řádu Soudního dvora uznává bezpředmětnost přímé žaloby, pokud byl napadený akt před vydáním rozsudku změněn. Nicméně bez ohledu na to, že toto řešení převažuje v případě, že nebylo vydáno rozhodnutí v prvním stupni, podle judikatury Soudního dvora žaloba na neplatnost aktu, který již není v platnosti, se nutně nestává bezpředmětnou, pokud si navrhovatel zachová zájem na prohlášení neplatnosti tohoto aktu. V tomto smyslu viz K. Lenaerts, I. Maselis a K. Gutman:
V některých členských státech platí stejné pravidlo pro
Připomínám, že toto ustanovení, uvedené v bodě 10 tohoto stanoviska, stanoví, že správní orgán může napadený akt
Podle předkládacího rozhodnutí (bod 9) VAS tvrdil, že ve sporu došlo ke zrušení normativního aktu, na který se vztahuje čl. 204 odst. 3 soudního řádu správního. Podle tohoto ustanovení, pokud byla újma způsobena aktem, který byl zrušen, rozhodne o jeho nezákonnosti soud, který rozhoduje o žalobě na náhradu škody.
Na jednání IG uvedl, že senát VAS rozhodl, aniž mu umožnil se vyjádřit k případné bezpředmětnosti žaloby.
Na základě diskuse na jednání by stačila minimální změna normativního ustanovení, aby se probíhající soudní řízení stalo bezpředmětným. IG tvrdil (bod 45 jeho písemného vyjádření), že se o takovou změnu nejedná, protože nové nařízení přijalo stejnou metodu výpočtu. Předkládající soud však uvádí, že nařízení zveřejněné dne
Bod 4 písemného vyjádření IG, který na jednání na tomto bodě trval. Podle mého názoru nebyly jeho úvahy v průběhu následné debaty zpochybněny.
Přezkumu rozsudku prvního stupně vyšší instancí (zde VAS v pětičlenném senátu), která jej prohlásí za neplatný nikoli z věcných důvodů, ale pro okolnost, která nijak nesouvisí s řízením a závisí pouze na jednostranné vůli autora normy, který je navíc navrhovatelem v řízení o kasačním opravném prostředku. Účinkům prohlášení neplatnosti napadeného normativního aktu, jak byly zjištěny soudem prvního stupně, včetně účinků odpovídajících době, kdy byl tento akt v platnosti.
Obecně v tomto ohledu viz rozsudek ze dne
Nejprve domáhat zrušení normativního ustanovení, které je neslučitelné s unijním právem, žalobou, která se i v případě úspěchu v prvním stupni může stát bezpředmětnou v důsledku změny tohoto ustanovení, jejímž cílem je vyhnout se účinkům jeho zrušení. Zadruhé požadovat náhradu způsobené újmy prostřednictvím určení odpovědnosti státu VAS na jednání tvrdil, že každý, kdo před ním napadne zákonnost normativního ustanovení, může rovněž požadovat odpovídající náhradu škody. Vysvětlil však, že sám VAS by měl tento nárok postoupit příslušnému soudu, který by rozhodl, zda nastala odpovědnost státu.
Vnitrostátní právní úprava, která stanoví samostatnou žalobu pro napadení souladu vnitrostátních ustanovení s unijními normami, musí zajistit účinnost tohoto mechanismu nápravného prostředku, který je dostupný jednotlivcům.
Tato účinnost není zaručena, pokud je na základě vnitrostátní právní úpravy možné zrušit rozsudek soudu, který v prvním stupni rozhodl o neslučitelnosti podzákonného normativního aktu s unijním právem a proti kterému byl podán kasační opravný prostředek, bez přezkoumání důvodů, na nichž je založen, v důsledku pouhé změny normativního aktu provedené po vydání tohoto rozsudku týmž orgánem, který vydal napadený akt, a která tak zbavuje tento rozsudek jeho účinků a brání jeho meritornímu přezkumu v řízení o kasačním opravném prostředku.