null
USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (senátu rozhodujícího o přijatelnosti kasačních opravných prostředků)
6. října 2026(*)
„ Kasační opravný prostředek – Rozhodčí doložka – Uznávání přijatelnosti kasačních opravných prostředků – Článek 170b jednacího řádu Soudního dvora – Návrh, v němž je prokázán význam otázky pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva – Částečné uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku“
Ve věci C‑122/26 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 24. února 2026,
DT, zástupci: A. Kunst, Rechtsanwältin,
účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel),
přičemž další účastnicí řízení je:
Eulex Kosovo, se sídlem v Prištině (Kosovo),
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (senát rozhodující o přijatelnosti kasačních opravných prostředků),
ve složení: T. von Danwitz, místopředseda Soudního dvora, M. Condinanzi a R. Frendo (zpravodajka), soudci,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k návrhu soudkyně zpravodajky a po vyslechnutí generální advokátky J. Kokott,
vydává toto
Usnesení
1 Svým kasačním opravným prostředkem se DT domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 21. ledna 2026, DT v. Eulex Kosovo (T‑218/24, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2026:34), jímž Tribunál zamítl žalobu, kterou se DT na základě článku 272 SFEU domáhal, aby dopis mise Eulex Kosovo ze dne 13. listopadu 2023, jímž byla vypovězena jeho pracovní smlouva, a dopis mise Eulex Kosovo ze dne 20. února 2024, jímž byla zamítnuta jeho interní stížnost proti vypovězení pracovní smlouvy, byly prohlášeny za protiprávní a aby mu byla přiznána náhrada újmy, která mu v důsledku těchto dopisů a dalších aktů údajně vznikla, a podpůrně navrhoval, aby byly na základě článku 263 SFEU uvedené dopisy zrušeny a byla mu na základě článku 268 SFEU přiznána náhrada újmy, která mu v důsledku těchto dopisů údajně vznikla.
K návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku
2 Podle čl. 58a druhého pododstavce písm. b) statutu Soudního dvora Evropské unie se kasační opravný prostředek podaný proti rozhodnutím Tribunálu týkajícím se plnění smlouvy, která obsahuje rozhodčí doložku ve smyslu článku 272 SFEU, projedná, pouze pokud jej Soudní dvůr uzná přijatelným.
3 Podle čl. 58a třetího pododstavce tohoto statutu se kasační opravný prostředek uzná zcela nebo zčásti přijatelným v souladu s pravidly upřesněnými v jednacím řádu Soudního dvora, pokud nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva.
4 Článek 170a odst. 1 jednacího řádu stanoví, že v případech uvedených v čl. 58a druhém pododstavci uvedeného statutu přiloží navrhovatel ke kasačnímu opravnému prostředku návrh na uznání jeho přijatelnosti, v němž popíše otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, kterou kasační opravný prostředek nastoluje, a v němž musí být obsaženy všechny nezbytné skutečnosti, aby mohl Soudní dvůr o tomto návrhu rozhodnout.
5 V souladu s čl. 170b odst. 1 a 3 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku co možná nejdříve usnesením s odůvodněním.
Argumentace navrhovatele
6 Na podporu návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku navrhovatel uvádí, že všechny tři důvody jeho kasačního opravného prostředku nastolují otázky významné pro jednotu, soulad a další vývoj unijního práva.
7 První důvod kasačního opravného prostředku, který má dvě části, vychází z nesprávného právního posouzení, jehož se Tribunál údajně dopustil tím, že nesprávně konstatoval nedostatek své pravomoci přezkoumat zrušení pracovního místa navrhovatele, a tím, že z tohoto důvodu prohlásil všechny důvody kasačního opravného prostředku vycházející ze zrušení tohoto pracovního místa za nepřípustné, a to v rozporu s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a článkem 19 SEU. Druhý důvod kasačního opravného prostředku, který má dvě části, vychází v první části z toho, že Tribunál nezohlednil judikaturu týkající se zaměstnaneckých sporů úředníků a ostatních zaměstnanců Unie, a z údajného nesprávného právního posouzení, kterého se měl dopustit, když v podstatě konstatoval, že mise Eulex Kosovo nemusela dodržet svou povinnost jednat s náležitou péčí, a v druhé části z porušení mimo jiné zásady legitimního očekávání. Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení článků 20, 21 a 47 Listiny.
8 V první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 37 až 43, 68, 119, 147, 170 a 185 napadeného rozsudku dovodil, že k přezkoumání rozhodnutí obsaženého v revidovaném plánu alokace zdrojů mise Eulex Kosovo (dále jen „revidovaný plán alokace zdrojů“) spočívajícího ve zrušení navrhovatelova pracovního místa nemá pravomoc z důvodu, že tento plán spadá do oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), takže zrušení pracovního místa bylo výsledkem „strategického rozhodování“. Vzhledem k tomu, že mise jednala v mezích prostředků, které jí byly dány k dispozici, bylo toto rozhodnutí podle navrhovatele aktem administrativního řízení, který do oblasti SZBP nespadá. Tribunál takto podle něj nezohlednil judikaturu vycházející zejména z rozsudků ze dne 19. července 2016, H v. Rada a další (C‑455/14 P, EU:C:2016:569, body 54 a 55), a ze dne 10. září 2024, KS a další v. Rada a další (C‑29/22 P a C‑44/22 P, EU:C:2024:725, body 127 a 128).
9 Ve druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 35, 36, 68, 119 a 148 napadeného rozsudku konstatoval, že žalobní důvody směřující proti rozhodnutí o zrušení jeho pracovního místa na základě revidovaného plánu alokace zdrojů jsou nepřípustné a že zrušení tohoto pracovního místa nemůže napadnout incidenčně v rámci žaloby podané proti rozhodnutí o vypovězení své smlouvy. Tribunál tedy podle něj vyžadoval podání samostatné žaloby proti revidovanému plánu alokace zdrojů, ačkoli z judikatury týkající se věcí zahájených na základě článku 270 SFEU takový požadavek nevyplývá.
10 Podle navrhovatele nastoluje první důvod kasačního opravného prostředku otázku rozsahu pravomoci unijního soudu v rámci SZBP, a konkrétně otázku, zda rozhodnutí o reorganizaci a o zrušení pracovních míst přijímaná z titulu této politiky unikají soudnímu přezkumu. Tato otázka je podle navrhovatele významná pro jednotu, soulad a další vývoj unijního práva, jelikož se může dotýkat velkého počtu zaměstnanců misí působících v rámci SZBP nebo unijních agentur činných v této oblasti.
11 Dále se tento důvod kasačního opravného prostředku podle navrhovatele dotýká rozsahu účinné soudní ochrany podle článku 47 Listiny pro zaměstnance misí působících v rámci SZBP, a zejména otázky – významné pro jednotu, soulad a další vývoj unijního práva – zda musí být rozhodnutí o zrušení pracovního místa předmětem samostatné žaloby, nebo zda může být zkoumáno incidenčně v rámci žaloby směřující proti následnému rozhodnutí o vypovězení pracovní smlouvy. Kdyby bylo ve věcech týkajících se zaměstnanců misí působících v rámci SZBP požadováno podání samostatné žaloby, přestože se takový požadavek na žaloby podávané na základě článku 270 SFEU nevztahuje, hrozilo by podle navrhovatele, že dojde k nerovné soudní ochraně těchto zaměstnanců, zejména s ohledem na důvěrnou povahu restrukturalizačních opatření v této oblasti.
12 V první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že mise Eulex Kosovo neporušila svou povinnost jednat s náležitou péčí. Tvrdí, že Tribunál v bodech 179 až 181 napadeného rozsudku nesprávně dovodil, že mise Eulex Kosovo byla povinna zohlednit pouze služební zájem, čímž nerespektoval svou vlastní judikaturu, zejména rozsudky ze dne 10. října 2014, EMA v. BU (T‑444/13 P, EU:T:2014:865, body 28 a 32), a ze dne 24. dubna 2017, HF v. Parlament (T‑584/16, EU:T:2017:282, body 119 a 120). Podle navrhovatele takto Tribunál zejména v bodě 150 napadeného rozsudku použil výklad, který na rozdíl od judikatury použitelné na úředníky a ostatní zaměstnance Unie neoprávněně zužuje povinnosti zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnancům misí působících v rámci SZBP, přičemž se opíral o „dočasnou povahu“ mise a podmínek zaměstnání.
13 Podle navrhovatele nastoluje první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku otázku rozsahu povinnosti jednat s náležitou péčí v misích působících v rámci SZBP, a konkrétně otázku, zda může Tribunál veškerou povinnost spočívající v přeřazení zaměstnanců vyloučit z pouhého důvodu, že mise má „dočasnou povahu“. Tato otázka je podle navrhovatele významná pro jednotu, soulad a další vývoj unijního práva, jelikož Tribunál tímto svým rozhodnutím rovněž nerespektoval judikaturu vycházející z rozsudku ze dne 19. července 2016, H v. Rada a další (C‑455/14 P, EU:C:2016:569, body 54 a 55), z níž vyplývá, že zaměstnanci misí působících v rámci SZBP požívají stejné ochrany jako úředníci a ostatní zaměstnanci Unie.
14 Ve druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku má navrhovatel za to, že Tribunál v bodech 200 až 202 napadeného rozsudku porušil zásadu ochrany legitimního očekávání, když konstatoval, že existence ujednání o výpovědi pracovní smlouvy brání tomu, aby ujištění dříve poskytnutá navrhovateli mohla vyvolat legitimní očekávání v zachování jeho pracovní smlouvy. Tribunál podle něj tímto svým rozhodnutím rovněž nerespektoval judikaturu v dané oblasti, zejména rozsudek ze dne 11. dubna 2016, FN a další v. CEPOL (F‑41/15 DISS II, EU:F:2016:70, bod 85). Podle navrhovatele by takové řešení vedlo k nesouladu mezi ochranou legitimního očekávání úředníků a ostatních zaměstnanců Unie, jejichž smlouvy rovněž obsahují ujednání o výpovědi, a ochranou legitimního očekávání smluvních zaměstnanců misí působících v rámci SZBP.
15 V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že Tribunál porušil zásadu rovného zacházení zakotvenou v článcích 20 a 21 Listiny a jeho právo na účinnou soudní ochranu stanovené v článku 47 Listiny tím, že s ním jako se zaměstnancem mise působící v rámci SZBP zacházel méně příznivě než s úředníky a ostatními zaměstnanci Unie. Tvrdí, že odlišné režimy zaměstnávání sice mohou odůvodňovat rozdíly v podmínkách zaměstnání, nemohou však odůvodnit, aby rozhodnutí použitelná na zaměstnance misí působících v rámci SZBP unikla soudnímu přezkumu. V tomto smyslu se dovolává rozsudku ze dne 17. července 2024, Montanari v. EUCAP Sahel Niger (T‑371/22, EU:T:2024:494, bod 224), podle kterého se na základě zásady rovného zacházení služební řád úředníků Unie a související judikatura použijí obdobně na zaměstnance misí působících v rámci SZBP, kteří se nacházejí v situaci srovnatelné se situací zaměstnanců podléhajících služebnímu řádu. Podle navrhovatele je nezbytné, aby Soudní dvůr tuto záležitost objasnil a zabránilo se tak nesouladům v judikatuře.
Závěry Soudního dvora
16 Úvodem je třeba poukázat na to, že je na navrhovateli, aby prokázal, že otázky, které nastoluje jeho kasační opravný prostředek, jsou významné pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva (usnesení ze dne 29. dubna 2025, SC v. Eulex Kosovo, C‑881/24 P, EU:C:2025:313, bod 14 a citovaná judikatura).
17 Jak dále vyplývá z čl. 58a třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie ve spojení s čl. 170a odst. 1 a čl. 170b odst. 4 jednacího řádu, musí návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku obsahovat všechny nezbytné skutečnosti, aby mohl Soudní dvůr rozhodnout o přijatelnosti kasačního opravného prostředku a v případě, že bude uznán přijatelným zčásti, aby mohl určit důvody kasačního opravného prostředku nebo jeho části, k nimž se musí vztahovat kasační odpověď. Vzhledem k tomu, že mechanismus předchozího uznávání přijatelnosti kasačních opravných prostředků upravený v článku 58a shora uvedeného statutu má za cíl omezit přezkum prováděný Soudním dvorem na otázky, které mají význam pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, je Soudní dvůr v řízení o kasačním opravném prostředku povinen zkoumat pouze důvody, které takové otázky nastolují (usnesení ze dne 29. dubna 2025, SC v. Eulex Kosovo, C‑881/24 P, EU:C:2025:313, bod 15 a citovaná judikatura).
18 Návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku tedy musí v každém případě jasně a přesně uvádět důvody, o které se kasační opravný prostředek opírá, označit stejně přesným a jasným způsobem právní otázku, kterou každý z těchto důvodů nastoluje, upřesnit, zda je tato otázka významná pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, a konkrétním způsobem popsat, proč je uvedená otázka z hlediska uplatněného kritéria významná. Pokud jde konkrétně o důvody kasačního opravného prostředku, musí návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku upřesnit ustanovení unijního práva nebo judikaturu, které měly být v rozsudku nebo usnesení napadeném kasačním opravným prostředkem porušeny, stručně popsat, v čem spočívá nesprávné právní posouzení, jehož se měl Tribunál údajně dopustit, a uvést, v jakém rozsahu toto pochybení ovlivnilo výsledek rozsudku nebo usnesení napadeného kasačním opravným prostředkem. Pokud namítané nesprávné právní posouzení vyplývá z porušení judikatury, musí být v návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku stručně, ale jasně a přesně uvedeno zaprvé, v čem tkví tvrzený rozpor, spolu s označením bodů rozsudku nebo usnesení napadeného kasačním opravným prostředkem, které navrhovatel zpochybňuje, a bodů rozhodnutí Soudního dvora nebo Tribunálu, jež měly být porušeny, a zadruhé proč konkrétně takový rozpor nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva (usnesení ze dne 29. dubna 2025, SC v. Eulex Kosovo, C‑881/24 P, EU:C:2025:313, bod 16 a citovaná judikatura).
19 V souladu se zásadou, že důkazní břemeno nese osoba podávající návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku, přísluší této osobě prokázat, že tento kasační opravný prostředek – nezávisle na právních otázkách, které v něm uplatňuje – nastoluje jednu či více otázek významných pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, které svým rozsahem překračují rámec rozsudku napadeného kasačním opravným prostředkem a v konečném důsledku i rámec samotného kasačního opravného prostředku (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 29. dubna 2025, SC v. Eulex Kosovo, C‑881/24 P, EU:C:2025:313, bod 17 a citovaná judikatura).
20 Za účelem prokázání, že tomu tak je, je třeba doložit jak existenci, tak význam takových otázek prostřednictvím konkrétních skutečností, které jsou pro konkrétní případ charakteristické, a nikoli pouze prostřednictvím analýzy obecné povahy (usnesení ze dne 29. dubna 2025, SC v. Eulex Kosovo, C‑881/24 P, EU:C:2025:313, bod 18 a citovaná judikatura).
21 V projednávané věci je třeba na prvním místě konstatovat, že návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku přesně a jasně uvádí všechny tři důvody kasačního opravného prostředku, z nichž první vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit tím, že konstatoval nedostatek své pravomoci přezkoumat rozhodnutí o zrušení pracovního místa navrhovatele a související žalobní důvody odmítl jako nepřípustné, čímž porušil zejména článek 47 Listiny, druhý vychází z toho, že Tribunál nezohlednil judikaturu týkající se zaměstnaneckých sporů úředníků a ostatních zaměstnanců Unie, z nesprávného právního posouzení, kterého se měl dopustit, když v podstatě konstatoval, že mise Eulex Kosovo nemusela dodržet povinnost jednat s náležitou péčí, a z porušení mimo jiné zásady legitimního očekávání, a třetí vychází z porušení článků 20, 21 a 47 Listiny.
22 Na druhém místě je třeba mít za to, že návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku právně dostačujícím způsobem uvádí, v čem spočívá údajné nesprávné právní posouzení, kterého se dopustil Tribunál, a v jakém rozsahu ovlivnilo výsledek napadeného rozsudku. S výjimkou druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku dále návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku uvádí rovněž konkrétní důvody, proč pochybení vytýkaná navrhovatelem Tribunálu, pokud by se prokázala, nastolují otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva.
23 Zaprvé, jak bylo uvedeno v bodě 8 tohoto usnesení, z návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku totiž vyplývá, že nesprávné právní posouzení tvrzené v první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku spočívá ve skutečnosti, že v bodech 37 až 43, 68, 119, 147, 170 a 185 napadeného rozsudku Tribunál v rozporu s judikaturou Soudního dvora konstatoval, že nové uspořádání mise Eulex Kosovo prostřednictvím revidovaného plánu alokace zdrojů, které s sebou přináší rušení pracovních míst, přímo souvisí se strategickým rozhodováním činěným v rámci SZBP. V důsledku toho Tribunál dovodil, že nemá pravomoc přezkoumat a posoudit legalitu revidovaného plánu alokace zdrojů, včetně rozhodnutí o zrušení pracovního místa zastávaného navrhovatelem. Podle téhož návrhu na uznání přijatelnosti by přitom navrhovatel v případě, že by k takovému pochybení nedošlo, mohl před Tribunálem rozhodnutí o zrušení svého pracovního místa zpochybnit. Tato argumentace se tedy podle něj dotýká i práva na účinnou soudní ochranu podle článku 47 Listiny.
24 Navrhovatel, který zdůrazňuje, že otázka rozsahu pravomoci unijního soudu rozhodovat spory týkající se rozhodnutí o reorganizaci a o zrušení pracovních míst přijímaných v rámci SZBP se může dotýkat velkého počtu zaměstnanců misí působících v rámci SZBP nebo unijních agentur činných v této oblasti a že jednotné uplatňování pravidel týkajících se pravomoci unijního soudu přispívá k souladnosti unijního práva, rovněž tvrdí, že takto vznesená právní otázka překračuje rámec jeho kasačního opravného prostředku, neboť odpověď, která bude na tuto otázku podána, může mít dopad jdoucí nad rámec samotného projednávaného případu.
25 Navrhovatel takto uvádí konkrétní důvody, proč je taková otázka významná pro jednotu a soulad unijního práva.
26 Zadruhé, jak bylo uvedeno v bodě 9 tohoto usnesení, z návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku vyplývá, že nesprávné právní posouzení tvrzené ve druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku vychází v podstatě z toho, že Tribunál v bodech 35, 36, 68, 119 a 148 napadeného rozsudku konstatoval, že žalobní důvody směřující proti rozhodnutí o zrušení pracovního místa navrhovatele na základě revidovaného plánu alokace zdrojů jsou nepřípustné z důvodu, že toto zrušení pracovního místa nelze napadnout incidenčně v rámci žaloby směřující proti vypovězení jeho smlouvy, ale musí být předmětem samostatné žaloby. Ve věcech, na něž se vztahuje článek 270 SFEU, přitom podle navrhovatele požadavek na podání samostatné žaloby stanoven není.
27 Je tedy třeba konstatovat, že toto údajné pochybení mohlo mít vliv na výsledek napadeného rozsudku, neboť kdyby Soudní dvůr rozhodl, že k takovému pochybení došlo, mohly by být navrhovatelovy žalobní důvody týkající se tohoto plánu prohlášeny za přípustné. Tvrdí-li dále navrhovatel, že otázka, zda jsou zaměstnanci misí působících v rámci SZBP povinni podat samostatnou žalobu na rozdíl od úředníků a ostatních zaměstnanců v rámci sporů, na které se vztahuje článek 270 SFEU, má význam pro jednotu, soulad a další vývoj unijního práva, uvádí tím konkrétní důvody, proč tato otázka překračuje rámec jeho kasačního opravného prostředku.
28 Zatřetí z bodu 12 tohoto usnesení vyplývá, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit v bodech 179 až 181 napadeného rozsudku, když konstatoval, že mise Eulex Kosovo neporušila svou povinnost jednat s náležitou péčí, jelikož byla povinna zohlednit pouze služební zájem. Tribunál měl rovněž nesprávně konstatovat, že mise Eulex Kosovo nemá z důvodu „dočasné povahy“ podmínek zaměstnání svých zaměstnanců žádnou povinnost spočívající v jejich přeřazení, a to v rozporu s judikaturou, zejména s rozsudky ze dne 10. října 2014, EMA v. BU (T‑444/13 P, EU:T:2014:865, body 28 a 32), a ze dne 24. dubna 2017, HF v. Parlament, T‑584/16 (EU:T:2017:282, body 119 a 120). Navrhovatel se rovněž dovolává rozsudku ze dne 19. července 2016, H v. Rada a další (C‑455/14 P, EU:C:2016:569, body 54 a 55), z něhož podle jeho tvrzení vyplývá, že zaměstnanci misí působících v rámci SZBP požívají stejné ochrany jako úředníci a ostatní zaměstnanci Unie. Navrhovatel tvrdí, že se toto pochybení mohlo dotknout velkého počtu zaměstnanců misí působících v rámci SZBP.
29 Navrhovatel takto uvádí konkrétní důvody, proč právní otázka, kterou vznáší v první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, přesahuje rámec jeho kasačního opravného prostředku a je významná pro jednotu a soulad unijního práva. Odpověď na tuto otázku totiž může mít důsledky jdoucí nad rámec projednávaného případu, jelikož bez přezkumu provedeného Soudním dvorem by napadený rozsudek mohl umožňovat, aby při reorganizaci pracovních míst v misích působících v rámci SZBP nebo v unijních agenturách činných v této oblasti byly obcházeny záruky přiznané jejich zaměstnancům.
30 Začtvrté, pokud jde o třetí důvod kasačního opravného prostředku, vycházející z porušení zásady rovného zacházení a práva na účinnou soudní ochranu, navrhovatel se dovolává rozsudku ze dne 17. července 2024, Montanari v. EUCAP Sahel Niger (T‑371/22, EU:T:2024:494, bod 224), z něhož podle něj vyplývá, že tato zásada vyžaduje, aby se na zaměstnance misí působících v rámci SZBP použila per analogiam určitá ustanovení služebního řádu úředníků Unie a judikatura specifická pro veřejnou službu Unie, pokud se tito zaměstnanci nacházejí v situaci srovnatelné se situací úředníků a ostatních zaměstnanců Unie. Podle navrhovatele Tribunál tím, že zaměstnance misí působících v rámci SZBP vyloučil ze soudního přezkumu, zatímco spor týkající se zrušení pracovního místa by v případě úředníků a ostatních zaměstnanců Unie spadal do působnosti článku 270 SFEU, tuto zásadu porušil. Navrhovatel má tedy za to, že k zajištění souladného uplatňování této zásady je nezbytné, aby Soudní dvůr danou záležitost objasnil.
31 Navrhovatel takto uvádí konkrétní důvody, proč otázka rovného zacházení vznesená v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku přesahuje rámec rozsudku napadeného kasačním opravným prostředkem a je významná pro jednotu, soulad a další vývoj unijního práva.
32 Pokud jde naproti tomu o druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, která vychází z porušení zásady ochrany legitimního očekávání, navrhovatel Tribunálu vytýká, že nezohlednil judikaturu vycházející z rozsudku ze dne 11. dubna 2016, FN a další v. CEPOL (F‑41/15 DISS II, EU:F:2016:70, bod 85), když konstatoval, že z důvodu existence ujednání o výpovědi smlouvy nemohou ujištění poskytnutá navrhovateli vyvolat legitimní očekávání v zachování jeho pracovní smlouvy. Navrhovatel však toto údajné nesprávné právní posouzení pouze namítá a rozvíjí obecné argumenty bez uvedení konkrétních důvodů, proč by takové pochybení, pokud by se prokázalo, nastolovalo otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, která by odůvodňovala uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku.
33 Je tedy třeba dovodit, že navrhovatel v případě druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku nesplnil všechny požadavky uvedené v bodě 18 tohoto usnesení.
34 S ohledem na skutečnosti uvedené navrhovatelem je třeba konstatovat, že projednávaný návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku právně dostačujícím způsobem prokazuje, že první důvod, první část druhého důvodu a třetí důvod kasačního opravného prostředku nastolují otázky významné pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva.
35 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba kasační opravný prostředek uznat zčásti přijatelným s tím, že se jeho zkoumání omezí na první důvod, první část druhého důvodu a třetí důvod, které jako jediné mohou být předmětem kasační odpovědi, a ve zbývající části jej přijatelným neuznat.
K nákladům řízení
36 Článek 170b odst. 4 jednacího řádu stanoví, že je-li kasační opravný prostředek uznán jako celek nebo zčásti přijatelným z hlediska kritérií uvedených v čl. 58a třetím pododstavci statutu Soudního dvora Evropské unie, pokračuje se v řízení v souladu s články 171 až 190a jednacího řádu.
37 Podle článku 137 jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se o nákladech řízení rozhoduje v rozsudku nebo usnesení, jímž se končí řízení.
38 Vzhledem k tomu, že návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku bylo zčásti vyhověno, je třeba o nákladech řízení rozhodnout později.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (senát rozhodující o přijatelnosti kasačních opravných prostředků) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se uznává přijatelným v rozsahu prvního důvodu, první části druhého důvodu a třetího důvodu, které jako jediné mohou být předmětem kasační odpovědi.
2) Ve zbývající části se kasační opravný prostředek neuznává přijatelným.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Podpisy
* Jednací jazyk: angličtina.