<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑145/15</NO.CASE><NO.CASE>C‑146/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CJ0145</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:187">EU:C:2016:187</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>7</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>7</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20160317">17. 3. 2016</DATE> – SPOJENÉ VĚCI C‑145/15 A C‑146/15</P><P>RUIJSSENAARS A DALŠÍ</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (osmého senátu)</P><P><DATE ISO="20160317">17. března 2016</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: nizozemština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Letecká doprava</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 261/2004</KEYWORD><KEYWORD>Článek 7</KEYWORD><KEYWORD>Náhrady cestujícím v případě zrušení letů nebo zpoždění letů o více než tři hodiny</KEYWORD><KEYWORD>Článek16</KEYWORD><KEYWORD>Vnitrostátní subjekty odpovědné za prosazování nařízení</KEYWORD><KEYWORD>Pravomoc</KEYWORD><KEYWORD>Přijetí donucovacích opatření vůči leteckému dopravci s cílem poskytnutí náhrady, na niž má cestující nárok</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve spojených věcech C‑145/15 a C‑146/15,</P><P>jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podané rozhodnutími Raad van State (Státní rada, Nizozemsko) ze dne <DATE ISO="20150311">11. března 2015</DATE>, došlými Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20150326">26. března 2015</DATE>, v řízeních</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">K. Ruijssenaars,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">A. Jansen</HT> (C‑145/15),</P><P><HT TYPE="BOLD">J. H. Dees-Erf</HT> (C‑146/15)</P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Staatssecretaris van Infrastructuur en Milieu,</HT></P></DEFENDANTS><PRESENCE><PRESENCE.INIT>za přítomnosti:</PRESENCE.INIT><P><HT TYPE="BOLD">Royal Air Maroc SA</HT> (C‑145/15),</P><P><HT TYPE="BOLD">Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV</HT> (C‑146/15),</P></PRESENCE></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),</P><P>ve složení D. Šváby (zpravodaj), předseda senátu, J. Malenovský a M. Safjan, soudci,</P><P>generální advokát: Y. Bot,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za K. Ruijssenaarse, A. Jansena a J. H. Dees-Erf M. Hoorntjem, jurist, a F. de Brayem, advocaat,</P></ITEM><ITEM><P>za nizozemskou vládu M. Gijzen a M. Bulterman, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><P>za Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV P. Eijsvoogelem a P. J. F. Huizingem, advocate,</P></ITEM><ITEM><P>za německou vládu T. Henzem a J. Kemper, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za finskou vládu J. Heliskoskim, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi F. Wilmanem a N. Yerrell, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20160114">14. ledna 2016</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu článku 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne <DATE ISO="20040211">11. února 2004</DATE>, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="046" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 46, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 07/08, s. 10).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tyto žádosti byly předloženy v rámci dvou sporů mezi K. Ruijssenaarsem a A. Jansenem v prvním sporu a J. H. Dees-Erf ve druhém sporu na straně jedné a Staatssecretaris van Infrastructuur en Milieu (státní tajemník pro infrastrukturu a životní prostředí, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>státní tajemník<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) na straně druhé ohledně toho, že posledně zmíněný státní tajemník odmítl přijmout donucovací opatření vůči společnosti Royal Air Maroc SA (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>Royal Air Maroc<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) v prvním sporu a společnosti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>KLM<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) ve druhém sporu s cílem přinutit dotyčné společnosti k poskytnutí náhrady podle článku 7 nařízení č. 261/2004 z důvodu zpoždění jejich letů o více než tři hodiny oproti plánovanému času příletu.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Body 1, 21 a 22 odůvodnění nařízení č. 261/2004 znějí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>(1)</NO.P><TXT>Činnost Společenství v oblasti letecké dopravy měly [by měla] mimo jiné směřovat k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících. Kromě toho by měl být obecně brán zásadní zřetel na požadavky ochrany spotřebitele.</TXT></NP></CONSID><P>[...]</P><CONSID><NP><NO.P>(21)</NO.P><TXT>Členské státy by měly stanovit pravidla pro sankce použitelné při porušení tohoto nařízení a zajistit jejich používání. Sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(22)</NO.P><TXT>Členské státy by měly zajistit a kontrolovat všeobecné dodržování tohoto nařízení jejich leteckými dopravci a určit vhodný orgán k provádění těchto kontrolních úkolů. Kontrola by se neměla dotýkat práv cestujících a leteckých dopravců žádat náhradu prostřednictvím soudů v souladu s vnitrostátními právními předpisy.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 5 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="005.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>V případě zrušení letu:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>mají dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže [ledaže]</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>nejsou [jsou] o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>nejsou [jsou] o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není [je] jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději [které jim umožní odletět nejdříve] dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději [méně než] čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iii)</NO.P><TXT>nejsou [jsou] informováni o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není [je] jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději [které jim umožní odletět nejdříve] jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout [dosáhnout jejich] cílového místa určení nejpozději [méně než] dvě hodiny po plánovaném čase příletu.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[...]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 7 odst. 1 uvedeného nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Právo na náhradu škody<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[...]<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 16 téhož nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Porušení předpisů<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="016.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Každý členský stát určí subjekt odpovědný za prosazování tohoto nařízení ve vztahu k letům z letišť nacházející[ch] se na jeho území a letům z třetí země na tato letiště. Tento subjekt v případě potřeby přijme nezbytná opatření, která zajistí, aby byla dodržována práva cestujících. Členské státy oznámí Komisi subjekt, který byl v souladu s tímto odstavcem určen.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="016.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž je dotčen článek 12, může si každý cestující u každého subjektu určeného podle odstavce 1 nebo u každého jiného příslušného subjektu určeného členským státem stěžovat na údajné porušení tohoto nařízení, ke kterému došlo na letišti nacházejícím se na území členského státu nebo které se týká letu z třetí země na letiště nacházející se na uvedeném území.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="016.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Sankce stanovené členskými státy za porušení tohoto nařízení musí být účinné, přiměřené a odrazující.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nizozemské právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Provedení článku 16 nařízení č. 261/2004 je zajištěno zejména následujícími ustanoveními zákona o letectví (Wet luchtvaart) ze dne <DATE ISO="19920618">18. června 1992</DATE> (Stb.1992, č. 368), ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původních řízeních (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>zákon o letectví<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Podle čl. 11.15 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o letectví má státní tajemník, určený jakožto vnitrostátní subjekt odpovědný za prosazování nařízení č. 261/2004, pravomoc ukládat prostřednictvím správního donucení povinnost podrobit se ustanovením obsaženým v nařízení č. 261/2004 nebo přijatým na základě tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu, který odkazuje na legislativní práce související s přípravou zákona o letectví, tento zákon sice svěřuje státnímu tajemníkovi obecnou pravomoc k přijímání donucovacích opatření v případě porušení nařízení č. 261/2004 zejména tehdy, když je z přezkumu věci patrné, že dotyčný letecký dopravce soustavně odmítá plnit své povinnosti vyplývající z tohoto nařízení, nedovoluje mu však přijímat donucovací opatření na základě stížnosti cestujícího v každém jednotlivém případě, kdy letecký dopravce odmítne vyhovět žádosti o náhradu podle čl. 5 odst. 1 písm. c) a článku 7 nařízení č. 261/2004.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spory v původních řízeních a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Věc C‑145/15</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>V důsledku zrušení jejich letu z Amsterodamu (Nizozemsko) do Casablanky (Maroko), který se měl uskutečnit dne <DATE ISO="20110408">8. dubna 2011</DATE>, uplatnili K. Ruijssenaars a A. Jansen vůči společnosti Royal Air Maroc nárok na náhradu podle článku 7 nařízení č. 261/2004.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že uvedený letecký dopravce jim tuto náhradu odmítl poskytnout, požádali v dopise ze dne <DATE ISO="20120504">4. května 2012</DATE> státního tajemníka o přijetí donucovacích opatření vůči společnosti Royal Air Maroc s cílem přinutit ji k nápravě porušení čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení č. 261/2004 a k poskytnutí náhrady podle článku 7 tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20120507">7. května 2012</DATE> státní tajemník žádost K. Ruijssenaarse a A. Jansena zamítl. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20121003">3. října 2012</DATE> zamítl státní tajemník opravný prostředek K. Ruijssenaarse a A. Jansena podaný proti tomuto rozhodnutí jako neopodstatněný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>K. Ruijssenaars a A. Jansen tudíž podali proti posledně zmíněnému rozhodnutí žalobu k Rechtbank Oost-Brabant (soud pro Východní Brabantsko), který ji rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20130528">28. května 2013</DATE> zamítl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>K. Ruijssenaars a A. Jansen podali proti tomuto rozhodnutí odvolání k Raad van State (Státní rada).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>V rámci tohoto řízení má předkládající soud pochybnosti o pravomoci státního tajemníka k přijetí donucovacích opatření požadovaných navrhovateli. Předkládající soud má za to, že byť je pravomoc státního tajemníka k přijímání donucovacích opatření vůči leteckým dopravcům, kteří soustavně odmítají plnit své povinnosti plynoucí z nařízení č. 261/2004 nesporná, neplatí to v případě donucovacích opatření, jež jsou přijímána na základě stížností cestujících a týkají se konkrétních případů porušení článku 5 odst. 1 písm. c) a článku 7 nařízení č. 261/2004.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Předkládající soud má v tomto ohledu za to, že vztah mezi leteckým dopravcem a cestujícím je občanskoprávní povahy a v případě, že dotyčný letecký dopravce odmítne poskytnout cestujícímu náhradu, bude nárok na náhradu uplatněn prostřednictvím občanskoprávní žaloby podané k občanskoprávnímu soudu. Dále podotýká, že kdyby byla pravomoc k přijímání donucovacích opatření<?PAGE NO="5"?> v konkrétních jednotlivých případech svěřena státnímu tajemníkovi, jehož rozhodnutí podléhají přezkumu správními soudy, znamenalo by to zásah do rozdělení soudních pravomocí v Nizozemsku v případě souběžného řízení před občanskoprávními soudy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Nedostatek pravomoci státního tajemníka k přijetí opatření dotčených v původních řízeních je podle předkládajícího soudu navíc potvrzen legislativními pracemi souvisejícími se zákonem o letectví, z nichž vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>správnímu orgánu nepřísluší vymáhat od leteckého dopravce náhradu jménem cestujících<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, jakož i skutečností, že donucovací opatření upravená nizozemskými právními předpisy nejsou v případě, že letecký dopravce tato opatření nesplní, způsobilá zaručit poskytnutí náhrad cestujícím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Raad van State (Státní rada) mimoto podotýká, že ustanovení nařízení č. 261/2004, o která jde v projednávané věci, jsou přímo použitelná, a lze se jich tedy dovolávat u vnitrostátních soudů ve sporu mezi jednotlivci, čímž je cestujícím zaručena účinná soudní ochrana.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Raad van State (Státní rada) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Mají vnitrostátní orgány podle článku 16 nařízení č. 261/2004 – vzhledem k tomu, že podle nizozemského práva mohou cestující za účelem ochrany práv, která jim v čl. 5 odst. 1 písm. c) a v článku 7 nařízení č. 261/2004 přiznává unijní právo, uplatnit své nároky u občanskoprávních soudů – povinnost vydat prováděcí opatření, která subjekt určený podle [uvedeného] článku 16 opravňují k přijetí správních donucovacích opatření v každém konkrétním případě porušení čl. 5 odst. 1 písm. c) a článku 7 nařízení č. 261/2004, aby bylo možné v každém konkrétním případě zaručit nárok cestujícího na náhradu škody?<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Věc C‑146/15</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>V důsledku 26hodinového zpoždění svého letu ze dne <DATE ISO="20091217">17. prosince 2009</DATE> z Curaçaa (Nizozemské Antily) do Amsterodamu (Nizozemsko) uplatnila J. H. Dees-Erf vůči společnosti KLM nárok na náhradu podle článku 7 nařízení č. 261/2004.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že uvedený letecký dopravce jí tuto náhradu odmítl poskytnout, požádala v dopise ze dne <DATE ISO="20120201">1. února 2012</DATE> státního tajemníka o přijetí donucovacích opatření vůči společnosti KLM s cílem přinutit ji k nápravě porušení čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení č. 261/2004 a k poskytnutí náhrady podle článku 7 tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20120202">2. února 2012</DATE> státní tajemník žádost J. H. Dees-Erf zamítl. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20120522">22. května 2012</DATE> zamítl státní tajemník opravný prostředek podaný proti tomuto rozhodnutí jako neopodstatněný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>J. H. Dees-Erf tudíž podala proti posledně zmíněnému rozhodnutí žalobu k Rechtbank Den Haag (soud v Haagu), který ji rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20130213">13. února 2013</DATE> zamítl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>J. H. Dees-Erf podala proti tomuto rozhodnutí odvolání k Raad van State (Státní rada).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C‑145/15, se Raad van State (Státní rada) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru stejnou předběžnou otázku jako v posledně zmíněné věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20150327">27. března 2015</DATE> byly věci C‑145/14 a C‑146/15 spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Podstatou otázky předkládajícího soudu je to, zda článek 16 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že subjekt určený každým členským státem na základě odstavce 1 tohoto článku, k němuž podal individuální stížnost cestující, jemuž letecký dopravce odmítl poskytnout náhradu podle čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení, je povinen přijmout donucovací opatření vůči dotyčnému dopravci s cílem přinutit jej k poskytnutí uvedené náhrady.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba podotknout, že článek 16 nařízení č. 261/2004 v odstavci 1 stanoví, že členské státy určí subjekt odpovědný za prosazování tohoto nařízení, který v případě potřeby přijme nezbytná opatření, která zajistí, aby byla dodržována práva cestujících.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Ze znění čl. 16 odst. 1 nařízení č. 261/2004, ve spojení s bodem 22 odůvodnění tohoto nařízení vyplývá, že subjekt zmíněný v těchto ustanoveních musí zajistit všeobecné dodržování uvedeného nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že ustanovení obsažená v uvedeném článku 16 tvoří soudržný celek, je třeba článek 16 odst. 2 a 3 nařízení č. 261/2004 chápat tak, že upřesňují jednotlivé aspekty úlohy, jež náleží subjektu uvedenému v odstavci 1 tohoto článku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Pokud jde konkrétně o stížnosti, které může podle čl. 16 odst. 2 nařízení č. 261/2004 podat k určenému subjektu každý cestující, musí být tyto stížnosti považovány spíše za upozornění, jež má přispívat obecně k řádnému uplatňování tohoto nařízení, aniž by tento subjekt měl povinnost na základě takových stížností jednat, s cílem zaručit každému jednotlivému cestujícímu právo na získání náhrady.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Dále je třeba pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>sankce<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> obsažený v čl. 16 odst. 3 nařízení č. 261/2004 – přičemž toto ustanovení je třeba vykládat ve spojení s bodem 21 odůvodnění tohoto nařízení – chápat v tom smyslu, že označuje opatření přijatá v odezvě na porušení, jež určený subjekt odhalí při výkonu všeobecného dohledu podle odstavce 1 uvedeného článku 16, a nikoli jako správní donucovací opatření, jež mají být přijata v každém jednotlivém případě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Výše podaný výklad článku 16 nařízení č. 261/2004 jako celku není s to ohrozit cíle sledované tímto nařízením, konkrétně cíle uvedené v bodě 1 odůvodnění tohoto nařízení, směřující k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících a k tomu, aby byl obecně brán zásadní zřetel na požadavky ochrany spotřebitele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Takový výklad článku16 nařízení č. 261/2004 rovněž umožňuje – jak to uvedl generální advokát v bodě 39 stanoviska – aby se při posuzování téže individuální situace předešlo jakémukoli odlišnému posouzení, jež by poškozovalo práva cestujících v letecké dopravě, učiněnému na jedné straně subjekty uvedenými v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 261/2004 v rámci vyřizování individuálních stížností, jež k nim byly podány, a na druhé straně vnitrostátními soudy, k nimž byly podány individuální žaloby směřující k přiznání náhrady podle článku 7 nařízení č. 261/2004.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Uvedený výklad je navíc konzistentní s rozdělením úloh, jež jsou svěřeny subjektům uvedeným v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 261/2004 a vnitrostátním soudům, které vyplývá z druhé věty bodu 22 odůvodnění tohoto nařízení, jakož i z judikatury Soudního dvora (v tomto smyslu viz rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>McDonagh</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑12/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:43">EU:C:2013:43</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Sousa Rodríguez a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑83/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:652">EU:C:2011:652</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Nicméně s ohledem na tyto cíle a na rozhodovací prostor, jenž mají členské státy při udělování pravomocí, které hodlají svěřit subjektům uvedeným v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 261/2004 – na který poukázal generální advokát v bodě 30 stanoviska – mohou členské státy za účelem zhojení nedostatečnosti ochrany práv cestujících v letecké dopravě svěřit subjektu uvedenému v čl. 16 odst. 1 tohoto nařízení pravomoc k přijímání opatření na základě individuálních stížností.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Jak vyplývá z bodu 18 tohoto rozsudku, ve věci v původním řízení jsou však dotčená ustanovení nařízení č. 261/2004 přímo použitelná, a lze se jich tedy dovolávat u vnitrostátních soudů ve sporu mezi jednotlivci, čímž je cestujícím v letecké dopravě zaručena účinná soudní ochrana.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že článek 16 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že subjekt určený každým členským státem na základě odstavce 1 tohoto článku, k němuž podal individuální stížnost cestující, jemuž letecký dopravce odmítl poskytnout náhradu podle čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení, není povinen přijmout donucovací opatření vůči dotyčnému dopravci s cílem přinutit jej k poskytnutí uvedené náhrady.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne <DATE ISO="20040211">11. února 2004</DATE>, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, musí být vykládán v tom smyslu, že subjekt určený každým členským státem na základě odstavce 1 tohoto článku, k němuž podal individuální stížnost cestující, jemuž letecký dopravce odmítl poskytnout náhradu podle čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení, není povinen přijmout donucovací opatření vůči dotyčnému dopravci s cílem přinutit jej k poskytnutí uvedené náhrady.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>