1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 16 odst. 3 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9), a čl. 5 odst. 1 rozhodnutí Komise (EU) 2022/1414 ze dne 4. prosince 2020 o režimu podpory SA.21259 (2018/C) (ex 2018/NN) poskytnuté Portugalskem oblasti Zona Franca da Madeira (ZFM) – režim III (Úř. věst. 2022, L 217, s. 49).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Mission – Trading, Gestão e Serviços, Unipessoal, Lda (Zona Franca da Madeira) (dále jen „Mission – Trading“) a Autoridade Tributária e Assuntos Fiscais da Região Autónoma da Madeira (daňová správa autonomní oblasti Madeira, Portugalsko, dále jen „daňová správa“) ve věci daňového exekučního řízení zahájeného tímto orgánem proti společnosti Mission – Trading za účelem navrácení státních podpor, které jí byly poskytnuty protiprávně.

3

Článek 16 nařízení 2015/1589, nadepsaný „Navrácení podpory“, v odstavci 3 stanoví:

„Aniž je dotčen příkaz Soudního dvora Evropské unie podle článku 278 [SFEU], navrácení se provede bezodkladně a v souladu s postupy vnitrostátního práva dotyčného členského státu za předpokladu, že umožňují okamžitý a účinný výkon rozhodnutí [Evropské k]omise. Aniž je dotčeno právo Unie, učiní za tímto účelem a v případě řízení před vnitrostátními soudy dotyčné členské státy všechny nezbytné kroky v rámci jejich právních řádů, včetně dočasných opatření.“

4

Článek 17 tohoto nařízení, nadepsaný „Promlčecí lhůta pro navrácení podpory“, v odstavci 1 stanoví:

„Pravomoci Komise ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let.“

5

Článek 1 rozhodnutí 2022/1414 stanoví:

„Režim podpory ‚Zona Franca da Madeira (ZFM) – Režim III‘, v rozsahu, v němž byl realizován Portugalskem v rozporu s [rozhodnutím Komise K(2007) 3037 v konečném znění ze dne 27. června 2007 ve věci N 421/2006] a s [rozhodnutím Komise C(2013) 4043 final ze dne 2. července 2013 ve věci SA.34160 (2011/N)], byl Portugalskem zaveden protiprávně v rozporu s čl. 108 odst. 3 [SFEU] a je neslučitelný s vnitřním trhem.“

6

Článek 4 odst. 1 tohoto rozhodnutí stanoví:

„Portugalsko získá zpět od příjemců neslučitelnou podporu poskytnutou v rámci režimu uvedeného v článku 1.“

7

Článek 5 tohoto rozhodnutí stanoví:

„1.   Vrácení podpory poskytnuté v rámci režimu uvedeného v článku 1 je okamžité a účinné.

2.   Portugalsko zajistí, aby toto rozhodnutí bylo provedeno do osmi měsíců ode dne jeho oznámení.“

8

Código de Procedimento e de Processo Tributário (daňový řád), ve znění použitelném na spor v původním řízení, obsahuje článek 204 nadepsaný „Důvody pro námitku proti exekuci“, jehož odstavec 1 stanoví:

„Námitka může být založena pouze na některém z těchto důvodů:

[…]

[…]

9

Lei Geral Tributária (obecný daňový zákon), přijatý prostřednictvím Decreto-Lei n.° 398/98 (nařízení s mocí zákona č. 398/98) ze dne 17. prosince 1998 (Diário da República, I, řada A, č. 290, ze dne 17. prosince 1998), ve znění použitelném na spor v původním řízení, obsahuje článek 45, nadepsaný „Zánik oprávnění vyměřit daň“, který zní následovně:

„1.   Oprávnění vyměřit daň zaniká, pokud poplatníkovi nebylo vyměření daně platně oznámeno ve lhůtě čtyř let, nestanoví-li zákon jinou lhůtu.

2.   V případě zjevné chyby v daňovém přiznání osoby povinné k dani činí prekluzivní lhůta uvedená v předchozím odstavci tři roky.

3.   V případě daňového odpočtu nebo slevy na dani je prekluzivní lhůtou lhůta pro uplatnění tohoto práva.

4.   Prekluzivní lhůta počíná běžet v případě periodických daní od konce roku, v němž nastala skutečnost vedoucí ke vzniku daňové povinnosti, a v případě jednorázových daní ode dne, kdy došlo ke skutečnosti vedoucí ke vzniku daňové povinnosti, s výjimkou daně z přidané hodnoty a daní z příjmů, kdy je zdanění provedeno srážkou u zdroje s konečnou platností, přičemž v takovém případě tato lhůta běží od začátku kalendářního roku následujícího po roce, v němž vznikla daňová povinnost nebo skutečnost vedoucí ke vzniku daňové povinnosti.

[…]

7.   Lhůta stanovená v odstavci 1 činí dvanáct let, je-li oprávnění vyměřit daň spjato s daňovými skutečnostmi týkajícími se:

10

V návaznosti na rozhodnutí 2022/1414 zahájila daňová správa daňové exekuční řízení se společností Mission – Trading za účelem navrácení státní podpory, která byla této společnosti poskytnuta v rámci režimu podpory „Zona Franca da Madeira (ZFM) – režim III“ ve formě snížení daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2015.

11

Společnost Mission – Trading podala k Tribunal Administrativo e Fiscal do Funchal (Správní a finanční soud Funchal, Portugalsko), který je předkládajícím soudem, námitku, kterou se domáhala zastavení tohoto řízení.

12

Společnost Mission – Trading na podporu své námitky zejména tvrdí, že daňová správa není oprávněna požadovat od ní zaplacení daňového dluhu, který je předmětem uvedeného řízení, neboť jí vyměření této daně nebylo oznámeno v prekluzivní lhůtě stanovené v článku 45 obecného daňového zákona.

13

Předkládající soud si klade otázku, zda je tento článek 45 slučitelný s čl. 16 odst. 3 nařízení 2015/1589 a s článkem 5 rozhodnutí 2022/1414.

14

Předkládající soud zaprvé upřesňuje, že portugalské právo nestanoví žádný zvláštní režim týkající se prekluzivní lhůty v případě navrácení státní podpory. Neexistuje-li pravidlo vnitrostátního práva vylučující použití obecných lhůt, použije se pak článek 45 obecného daňového zákona. Zadruhé uvádí, že v projednávané věci bylo rozhodnutí 2022/1414 vydáno po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené vnitrostátním právem.

15

Za těchto podmínek se Tribunal Administrativo e Fiscal do Funchal (Správní a finanční soud Funchal) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být slova ‚[v]rácení […] je okamžité a účinné‘ uvedená v článku 5 rozhodnutí [2022/1414] a slova ‚navrácení se provede bezodkladně a v souladu s postupy vnitrostátního práva dotyčného členského státu za předpokladu, že umožňují okamžitý a účinný výkon rozhodnutí Komise‘ uvedená v čl. 16 odst. 3 nařízení [2015/1589] vykládána v tom smyslu, že brání použití pravidel vnitrostátního práva (zejména článku 45 [obecného daňového zákona]), která stanoví, že oprávnění vyměřit daň zaniká uplynutím v něm stanovené lhůty?“

16

Podle článku 99 jednacího řádu Soudního dvora může Soudní dvůr kdykoli na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout usnesením s odůvodněním, pokud lze odpověď na položenou předběžnou otázku jasně vyvodit z judikatury.

17

Rovněž je třeba připomenout, že soudní spolupráce zavedená článkem 267 SFEU je založena na jasném rozdělení funkcí mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem. Zaprvé není Soudní dvůr oprávněn k tomu, aby pravidla unijního práva použil na určitý případ, nýbrž pouze k tomu, aby se vyjádřil k výkladu Smluv a aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. května 2021, Asociaţia Forumul Judecătorilor din România a další, C‑83/19, C‑127/19, C‑195/19, C‑291/19, C‑355/19 a C‑397/19, EU:C:2021:393, bod 201 a citovaná judikatura). Zadruhé v souladu s bodem 11 doporučení Soudního dvora Evropské unie pro vnitrostátní soudy o zahájení řízení o předběžné otázce (Úř. věst. C, C/2024/6008) je věcí vnitrostátních soudů, aby ve sporu, který projednávají, vyvodily z výkladu poskytnutého Soudním dvorem konkrétní důsledky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. října 2018, Roche Lietuva,C‑413/17, EU:C:2018:865, bod 43).

18

V projednávané věci má Soudní dvůr za to, že výklad unijního práva požadovaný předkládajícím soudem lze jasně vyvodit z rozsudků ze dne 30. dubna 2020, Nelson Antunes da Cunha (C‑627/18, EU:C:2020:321) a ze dne 14. prosince 2023, I (Vrácení dávek) (C‑655/22, EU:C:2023:993). V projednávané věci je tudíž třeba použít článek 99 jednacího řádu.

19

Jak vyplývá z bodu 17 tohoto usnesení, bude věcí předkládajícího soudu, aby ve sporu v původním řízení vyvodil z výkladu vyplývajícího z této judikatury Soudního dvora konkrétní důsledky.

20

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 16 odst. 3 nařízení 2015/1589 v rozsahu, v němž se váže k zásadě efektivity, vykládán v tom smyslu, že brání použití prekluzivní lhůty na navrácení podpory, jestliže tato lhůta uplynula před samotným vydáním rozhodnutí Komise, kterým se tato podpora prohlašuje za protiprávní a nařizuje se její navrácení.

21

Pokud jde o použití vnitrostátních pravidel o promlčení, Soudní dvůr v bodech 41, 44 a 46 rozsudku ze dne 30. dubna 2020, Nelson Antunes da Cunha (C‑627/18, EU:C:2020:321) zejména dovodil:

[…]

[…]

22

Pokud jde o promlčecí nebo prekluzivní lhůty a o zásadu efektivity, Soudní dvůr kromě toho v bodě 44 rozsudku ze dne 14. prosince 2023, I (Vrácení dávek) (C‑655/22, EU:C:2023:993) dovodil:

„Pokud jde […] o dodržování zásady efektivity, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že stanovení přiměřených promlčecích nebo prekluzivních lhůt je v zásadě slučitelné s požadavkem efektivity, neboť představuje uplatnění základní zásady právní jistoty, která chrání jak dotčenou osobu, tak dotčený správní orgán, i když uplynutí takových lhůt může již ze své povahy zabránit dotyčným osobám, aby zcela nebo zčásti uplatnily svá práva (rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Cargill Deutschland,C‑360/18, EU:C:2019:1124, bod 52 a citovaná judikatura).“

23

V případě, kdy promlčecí lhůta stanovená vnitrostátním právem a použitelná na navrácení neoprávněně vyplacené podpory uplynula před samotným vydáním rozhodnutí Komise, kterým se podpora prohlašuje za neslučitelnou a vyžaduje se její navrácení, Soudní dvůr opakovaně judikoval, jak vyplývá z bodů 46, 50 až 52, 60 a 61 rozsudku ze dne 30. dubna 2020, Nelson Antunes da Cunha (C‑627/18, EU:C:2020:321), že:

[…]

[…]

24

V projednávané věci z článku 1 rozhodnutí 2022/1414 vyplývá, že režim podpory „Zona Franca da Madeira (ZFM) – Režim III“ v rozsahu, v němž byl realizován Portugalskou republikou v rozporu s rozhodnutím Komise K(2007) 3037 v konečném znění ze dne 27. června 2007 ve věci N 421/2006 a s rozhodnutím Komise C(2013) 4043 final ze dne 2. července 2013 ve věci SA.34160 (2011/N), byl tímto členským státem zaveden protiprávně v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU.

25

Předkládající soud upřesňuje, že vnitrostátní prekluzivní lhůta, která se podle něj použije na řízení o vymáhání částek, které byly v rámci tohoto režimu podpor protiprávně vyplaceny společnosti Mission – Trading, uplynula před vydáním rozhodnutí 2022/1414.

26

Z judikatury Soudního dvora, jak byla připomenuta v tomto usnesení, přitom vyplývá, že i přes uplynutí takové promlčecí nebo prekluzivní lhůty stanovené vnitrostátním právem může Komise i nadále před uplynutím desetileté promlčecí lhůty stanovené v čl. 17 odst. 1 nařízení 2015/1589 žádat o navrácení protiprávní podpory.

27

Za těchto podmínek je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 16 odst. 3 nařízení 2015/1589 v rozsahu, v němž se váže k zásadě efektivity, musí být vykládán v tom smyslu, že brání použití prekluzivní lhůty na navrácení podpory, jestliže tato lhůta uplynula před samotným vydáním rozhodnutí Komise, kterým se tato podpora prohlašuje za protiprávní a nařizuje se její navrácení.

28

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:

Článek 16 odst. 3 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU], v rozsahu, v němž se váže k zásadě efektivity,

musí být vykládán v tom smyslu, že

brání použití prekluzivní lhůty na navrácení podpory, jestliže tato lhůta uplynula před samotným vydáním rozhodnutí Evropské komise, kterým se tato podpora prohlašuje za protiprávní a nařizuje se její navrácení.