<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑404/14</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62014CC0404</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:428">EU:C:2015:428</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>6</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>6</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY J. KOKOTT – VĚC C‑404/14</P><P>MATOUŠKOVÁ</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Juliane Kokott</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20150625">25. června 2015</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑404/14</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Marie Matoušková, soudní komisařka v řízení o dědictví</HT></P><P><HT TYPE="NORMAL">(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nejvyšším soudem České republiky)</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 2201/2003</KEYWORD><KEYWORD>Příslušnost soudů a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti</KEYWORD><KEYWORD>Věcná působnost</KEYWORD><KEYWORD>Dohoda o vypořádání dědictví uzavřená mezi manželem zůstavitelky a jejími dětmi zastoupenými opatrovníkem</KEYWORD><KEYWORD>Výhrada schválení soudem</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>V projednávané věci bude úkolem Soudního dvora konkretizovat věcnou působnost takzvaného nařízení Brusel II bis<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne <DATE ISO="20031127">27. listopadu 2003</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="338" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2003">Úř. věst. L 338, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s. 243).</P></NOTE> ve <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>věcech rodičovské zodpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Řízení v těchto věcech v zásadě spadají do rozsahu působnosti nařízení Brusel II bis. Uvedené nařízení se ale podle svého čl. 1 odst. 3 písm. f) nevztahuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>správy jmění nebo dědictví<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Předkládající soud by chtěl vědět, zda je výjimka stanovená v čl. 1 odst. 3 písm. f) relevantní, jestliže je pro nezletilé dědice určen v dědickém řízení opatrovník, tento jménem nezletilých uzavře dohodu o vypořádání dědictví a tato dohoda má být poté schválena soudem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Při zodpovězení této předběžné otázky se Soudnímu dvoru naskýtá rovněž příležitost vzájemně vymezit příslušné oblasti působnosti nařízení Brusel II bis a takzvaného nařízení o dědickém právu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne <DATE ISO="20120704">4. července 2012</DATE> o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="201" PAGE.FIRST="107" DATE.PUB="2012">Úř. věst. L 201, s. 107</REF.DOC.OJ>); pokud jde o jeho vstup v platnost a použitelnost, viz jeho článek 84.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Podle svého pátého a devátého bodu odůvodnění se nařízení Brusel II bis vztahuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>na veškerá rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, a tím mimo jiné <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>na určení osoby, orgánu nebo jiného subjektu pověřených správou jmění dítěte, jeho zastupováním nebo napomáháním dítěti a na stanovení jejich úkolů a […] na správu, zachování jmění dítěte nebo nakládání s ním. […]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 1 nařízení Brusel II bis upravuje věcnou působnost a stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Toto nařízení se bez ohledu na druh soudu vztahuje na občanskoprávní věci týkající se</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>přiznání, výkonu, převedení a úplného nebo částečného odnětí rodičovské zodpovědnosti.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Věci uvedené v odst. 1 písm. b) se mohou zejména týkat</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>poručnictví, opatrovnictví a podobných institutů;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>určení osoby, orgánu nebo jiného subjektu odpovědných za dítě či jeho jmění nebo pověřených zastupováním dítěte či napomáháním dítěti a stanovení jejich úkolů,</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>opatření k ochraně dítěte spojených se správou, zachováním a nakládáním se jměním dítěte.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Toto nařízení se nevztahuje na:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT>správy jmění nebo dědictví;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>.</ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Podle čl. 2 bodu 7 nařízení Brusel II bis se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/> ,rodičovskou zodpovědností<QUOT.START CODE="2018" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>[…] rozumějí veškerá práva a povinnosti fyzické nebo právnické osoby týkající se dítěte nebo jmění dítěte, která jsou jí svěřena rozhodnutím, právními předpisy nebo právně závaznou dohodou<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>. Podle čl. 2 bodu 8 se přitom <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/> ,nositelem rodičovské odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> rozumí osoba, která má rodičovskou zodpovědnost k dítěti<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Původní řízení a předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>V květnu roku 2009 zemřela v Nizozemském království česká státní příslušnice. Zanechala po sobě manžela a dvě společné nezletilé děti (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>dědicové<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>). Dědicové měli v době smrti zůstavitelky bydliště v Nizozemsku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>V dubnu roku 2010 zahájil Městský soud v Brně řízení o dědictví a provedením jednotlivých úkonů v řízení pověřil jako soudní komisařku notářku M. Matouškovou. Vzhledem k možným střetům zájmů mezi dědici Městský soud kromě toho ustanovil k zastupování nezletilých dětí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>kolizní opatrovnici<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>V červenci roku 2011 uzavřeli dědicové dědickou dohodu o vypořádání dědictví; nezletilé děti byly zastoupeny svou kolizní opatrovnicí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>V srpnu roku 2012 uvedl pozůstalý manžel v dědickém řízení nové skutečnosti, a to že zemřelá ve skutečnosti měla v době smrti bydliště v Nizozemském království, a nikoli v České republice, jak se doposud předpokládalo. Kromě toho předložil nizozemské potvrzení o dědickém právu ze dne <DATE ISO="20110314">14. března 2011</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>potvrzení o dědickém právu<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>), které bylo vydáno v rámci nizozemského řízení o dědictví.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>S ohledem na tuto skutečnost byla dědická dohoda uzavřená v červenci roku 2011 pozměněna takovým způsobem, aby odpovídala dědickému řízení, které již proběhlo v Nizozemsku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>V srpnu roku 2012 požádala soudní komisařka Městský soud v Brně o schválení dědické dohody za nezletilé děti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Městský soud návrhu soudní komisařky ani věcně nevyhověl, protože dotčení nezletilí žijí dlouhodobě mimo území České republiky, ani nebyl ochoten prohlásit se za nepříslušný či věc předložit Nejvyššímu soudu k určení příslušnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Soudní komisařka se proto dne <DATE ISO="20130710">10. července 2013</DATE> obrátila přímo na Nejvyšší soud s žádostí o určení místně příslušného soudu pro schválení dědické dohody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Nejvyšší soud u něj zahájené řízení přerušil a předložil Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Je-li za nezletilého jeho opatrovníkem uzavřena dědická dohoda, která ke své platnosti vyžaduje schválení soudem, jedná se ze strany soudu o opatření ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b), nebo o opatření ve smyslu čl. 1 odst. 3 písm. f) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne <DATE ISO="20031127">27. listopadu 2003</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000?<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Skutkový stav uvedený předkládajícím soudem a vnitrostátní procesní postup ponechávají mnoho otevřených otázek, a z toho důvodu je nejprve nutno přezkoumat přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Na základě informací uvedených předkládajícím soudem si Soudní dvůr nemohl o předmětné dědické věci učinit ucelený obraz. Toto platí zejména pro dědické řízení v Nizozemsku, jehož průběh zůstává v podstatě nejasným.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Soudní dvůr nebyl obeznámen s tím, proč bylo dědické řízení zahájeno nejen v České republice, nýbrž i v Nizozemsku, a z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce není ani zřejmé, zda byly nezletilé děti v nizozemském řízení zastoupeny. Stejně tak zůstávají otevřené otázky, zda nizozemské potvrzení o dědictví upravuje pouze práva otce, nebo i práva dětí, a proč byla po provedení nizozemského dědického řízení vůbec nutná další činnost české soudní komisařky nebo Městského soudu v Brně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Nehledě na tyto nejasnosti má ale Soudní dvůr k dispozici dostatek informací, aby mohl rozhodnout o otázce položené vnitrostátním soudem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Předběžná otázka se totiž týká pouze toho, zda požadované schválení soudem, které se týká dědické dohody uzavřené v českém dědickém řízení, spadá do rozsahu působnosti nařízení Brusel II bis, a nizozemského dědického řízení se proto netýká.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Předkládající soud podrobně popsal české dědické řízení, které je výlučným předmětem řízení, takže skutkový a právní rámec žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je Soudnímu dvoru dostatečně jasný.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>O otázkách týkajících se právní platnosti dotčených dohod sice v této souvislosti nebylo pojednáno, i ty ale mohou zůstat nezodpovězeny. Předkládající soud totiž musí v příslušné části řízení vydat pouze rozhodnutí o příslušnosti. K tomu musí vědět, zda může použít nařízení Brusel II bis, nebo zda se toto nařízení nepoužije<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Otázky, zda je požadované schválení soudem právně vůbec nezbytné a které právo je v této souvislosti rozhodné, rovněž nejsou předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, mohou zůstat v tomto stadiu řízení nezodpovězeny a Soudní dvůr se jimi nemusí zabývat.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>O relevantnosti předběžné otázky pro rozhodnutí, jejíž posouzení je navíc v konečném důsledku věcí vnitrostátního soudu, proto neexistují žádné pochybnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nebrání ani skutečnost, že předmět původního řízení je nutno zařadit do oblasti takzvaného nesporného soudnictví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Nesporná řízení, která nemají povahu řízení rozhodujících o právech, jako například činnost vnitrostátního soudu jako správního orgánu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Například viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Job Centre</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑111/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:340">EU:C:1995:340</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0009">9</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0011">11</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) v souvislosti se schválením stanov společnosti za účelem zápisu do rejstříku v rámci italské <HT TYPE="ITALIC">giurisdizione volontaria</HT>.</P></NOTE>, sice v zásadě neposkytují příležitost pro podávání žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. Avšak žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v oblasti nesporného soudnictví může být přesto přípustná, pokud v rámci takovéhoto, původně nesporně založeného řízení, není návrhu vyhověno a na základě toho vznikne spor<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Viz výše uvedený rozsudek Job Centre, který v bodě 11 uvádí: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Pouze pokud osoba, která je podle vnitrostátního práva oprávněna požádat o schválení, podá opravný prostředek proti odmítnutí schválení a tím odmítnutí zápisu, je možné vycházet z toho, že soud, k němuž byl opravný prostředek podán, vykonává činnost soudní povahy […], jejímž cílem je zrušit právní akt, který porušuje právo navrhovatele […].<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Z toho je nutno vycházet vzhledem k odmítavému postoji Městského soudu v Brně, a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je proto přípustná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Obsahové posouzení předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda se na schválení české dědické dohody vztahuje nařízení Brusel II bis, nebo zda se uplatní vyloučení uvedené v čl. 1 odst. 3 písm. f) tohoto nařízení, podle něhož <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>dědictví<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> do rozsahu působnosti uvedeného nařízení nespadá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Toto ustanovení hovoří na první pohled proti tomu, aby bylo nařízení Brusel II bis považováno za použitelné pro původní řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>To platí tím spíše, že dědictví, která jsou vyňata z rozsahu působnosti nařízení Brusel II bis, jsou upravena v nařízení o dědickém právu, které by mělo – až na určité výjimky – upravovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/><HT TYPE="ITALIC">veškeré</HT>[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Zvýraznění provedeno autorkou tohoto stanoviska.</P></NOTE>] občanskoprávní aspekty dědění majetku zůstavitele<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Viz bod 9 odůvodnění nařízení o dědickém právu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Obě nařízení se pojmově vzájemně doplňují. Nařízení Brusel II bis by nemělo kolidovat s nařízením o dědickém právu vzhledem k tomu, že dědictví jsou z jeho rozsahu působnosti vyňata. A naopak k tomu, co již je vyčerpávajícím způsobem upraveno v nařízení Brusel II bis, není zapotřebí úpravy v nařízení o dědickém právu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Nařízení o dědickém právu sice ještě nelze <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT> použít na české původní řízení, jeho věcný rozsah působnosti přesto umožňuje činit logické závěry o tom, jaký má být podle normotvůrce rozsah výjimky týkající se dědictví uvedené v nařízení Brusel II bis.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Pokud jde o předmětnou českou dědickou dohodu, je v této souvislosti nutno nejprve poukázat na skutečnost, že se u ní nejedná o dědickou smlouvu ve smyslu nařízení o dědickém právu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Podle čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o dědickém právu se totiž dědickou smlouvou rozumí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>smlouva, […] která […] vytváří, mění nebo ruší práva k budoucí pozůstalosti nebo k budoucím pozůstalostem jedné či více osob, které jsou smluvními stranami<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>. Předmětem českého dědického řízení ale není <HT TYPE="ITALIC">budoucí</HT> pozůstalost, nýbrž vypořádání <HT TYPE="ITALIC">již vzniklé</HT> pozůstalosti prostřednictvím smluvní dohody dědiců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Nařízení o dědictví se však podle jeho článku 23 vztahuje nejen na dědické smlouvy, nýbrž obecně na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>dědictví jako celek<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> včetně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>rozdělení pozůstalosti<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Takovéto rozdělení pozůstalosti je – podle všeho – předmětem dotčené české dohody. To na první pohled nasvědčuje tomu, že i příslušná výhrada schválení soudem by mohla být kvalifikována jako související s dědictvím a podle čl. 1 odst. 3 písm. f) by mohla být vyňata z rozsahu působnosti nařízení Brusel II bis.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Z dědickoprávní souvislosti české výhrady schválení soudem nicméně nelze ukvapeně a paušálně vyvodit závěr, že by se na ni nařízení Brusel II bis nevztahovalo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Z věcné působnosti nařízení o dědickém právu je totiž podle jeho čl. 1 odst. 2 písm. b) vyloučena <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>způsobilost fyzických osob k právům a právním úkonům<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Toto vyloučení platí, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>aniž je dotčen čl. 23 odst. 2 písm. c) a článek 26<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>. Obě tato ustanovení ale nejsou v projednávané věci relevantní: článek 23 se týká dědické způsobilosti a článek 26 upravuje mimo jiné <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>přípustnost zastoupení pro účely učinění pořízení pro případ smrti<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>.</P></NOTE>, tedy právě ty právní oblasti, které jsou předmětem původního řízení, v němž jde o opatrovnictví nezletilých a o schválení dohody uzavřené jejich opatrovníkem soudem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Obsahové kolize nařízení Brusel II bis s rozsahem působnosti nařízení o dědickém právu se tedy v této souvislosti není nutné obávat, naopak: pokud jde o způsobilost fyzických osob k právům a právním úkonům, existuje nutnost vyplnit zjevnou mezeru v právní úpravě vzniklou v působnosti nařízení o dědickém právu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>K jejímu vyplnění se nabízí použití nařízení Brusel II bis. S jeho pomocí lze předmět sporu v původním řízení – při restriktivním výkladu výjimky týkající se dědictví uvedené v čl. 1 odst. 3 písm. f) – zasadit do unijněprávního, komplementárního a do sebe zapadajícího normativního rámce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Skutečnost, že se způsobilost k právům a právním úkonům a s ní související otázky zastoupení v zásadě posuzují podle vlastních kritérií a nelze na ně nahlížet jako na nesamostatné předběžné otázky příslušných sporných právních úkonů, již kromě toho potvrdil Soudní dvůr ve věci Schneider<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Schneider</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑386/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:633">EU:C:2013:633</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V uvedené věci šlo rovněž o problémy nesporného soudnictví, které však vyvstaly v souvislosti s nařízením Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2000">Úř. věst. L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>nařízení Brusel I<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>V uvedené věci zahájil <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>státní příslušník členského státu s omezenou způsobilostí k právním úkonům<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> u soudu jiného členského státu nesporné řízení a žádal o povolení zcizit svůj podíl na pozemku nacházejícím se v tomto jiném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Soud státu, na jehož území se nemovitost nachází, u něhož bylo řízení zahájeno, měl v souvislosti s nesporným řízením pochybnosti o své příslušnosti, přestože podle čl. 22 bodu 1 nařízení Brusel I jsou pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem, příslušné soudy členského státu, na jehož území se nemovitost nachází.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v této souvislosti rozhodl, že nařízení Brusel I se na takovéto nesporné řízení <HT TYPE="ITALIC">nepoužije</HT>. Uvedené řízení se totiž týká způsobilosti k právům a právním úkonům, jakož i zákonného zastoupení fyzických osob ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) nařízení č. 44/2001, která je z věcné působnosti nařízení Brusel I vyloučena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Schneider</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑386/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:633">EU:C:2013:633</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Obdobné musí v projednávaném případě platit pro nařízení o dědickém právu. Vzhledem k tomu, že toto nařízení rovněž není, pokud jde o způsobilost fyzických osob k právům a právním úkonům, použitelné, nebrání použitelnosti nařízení Brusel II bis a restriktivnímu chápání výjimky týkající se dědictví ve smyslu čl. 1 odst. 3 písm. f).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Stejný směr naznačuje i důvodová zpráva Paula Lagarda<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>Lagardova zpráva<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>, v německé jazykové verzi dostupná na http://www.hcch.net/upload/expl34d.pdf.</P></NOTE> k Haagské úmluvě o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí ze dne <DATE ISO="19961019">19. října 1996</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>Haagská úmluva<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Dostupná i v německém překladu na internetové stránce Haagské konference: http://hcch.e-vision.nl/upload/text34d.pdf.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Lagardova zpráva má v rámci výkladu vycházejícího z historie vzniku a v rámci systematického výkladu nařízení Brusel II bis indikativní účinky pro výklad příslušných ustanovení nařízení. Ustanovení nařízení týkající se práva péče o dítě totiž vycházejí z přípravných prací k Haagské úmluvě a z velké části jim odpovídají. Ustanovení nařízení a příslušná ustanovení Úmluvy by kromě toho měla být vykládána pokud možno stejným způsobem i proto, aby se zabránilo tomu, že se dojde k různým závěrům v závislosti na tom, zda se jedná o případ s vazbou na jiný členský stát, nebo s vazbou na třetí stát<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz můj názor ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Health Service Executive</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑92/12 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:177">EU:C:2012:177</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>V souvislosti s výjimkou týkající se dědictví uvedenou v čl. 4 písm. f) Haagské úmluvy, která odpovídá výjimce v nařízení Brusel II bis, Lagardova zpráva nejprve vysvětluje, že případy dědictví je v zásadě nutno z Úmluvy vyjmout. Tato zpráva však, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>pokud rozhodné dědické právo stanoví účast zákonného zástupce dítěte, nevylučuje, aby byl ustanoven podle pravidel Úmluvy<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> – a doporučuje tedy vykládat výjimku stanovenou pro dědictví restriktivně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Obdobné by vzhledem k tomu, že – jak bylo uvedeno výše v bodě 37 a následujících – tomu žádné unijně právní úvahy nebrání, mělo platit i pro výklad nařízení Brusel II bis a jeho výjimka vztahující se na dědictví by se pro předmětné schválení dědické dohody neměla použít.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Schválení, o něž bylo požádáno v původním řízení, a určení k tomu příslušného soudu je nutno na základě výše uvedeného považovat za občanskoprávní věc, jejímž předmětem je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>přiznání, výkon [resp.] převedení rodičovské zodpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) a čl. 2 bodu 7 nařízení Brusel II bis.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>S ohledem na uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžnou otázku odpověděl následujícím způsobem:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>Soudní schválení dohody o vypořádání dědictví, která byla za nezletilého uzavřena opatrovníkem, spadá pod čl. 1 odst. 1 písm. b), a nikoli pod čl. 1 odst. 3 písm. f) nařízení (ES) č. 2201/2003.<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>