<TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT>Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného právního a skutkového posouzení, jelikož napadené rozhodnutí došlo k závěru o nedbalosti žalobkyně</TXT></NP></TI>234Žalobkyně tvrdí, že Komise měla v napadeném rozhodnutí nesprávně za to, že byla nedbalá. Podle ní žádná běžně obezřetná a přiměřeně pozorná společnost nemohla rozumně předpokládat, že převzetí z prosince 2012 má být oznámeno a že odpovídající podíl nemůže být na žalobkyni převeden před povolením. Výklad žalobkyně týkající se čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 byl přiměřený, což potvrzuje právní stanovisko externího právního zástupce žalobkyně.235Komise argumenty navrhovatelky zpochybňuje.236Je třeba připomenout, že podle čl. 14 odst. 2 nařízení č. 139/2004 může Komise uložit pokuty pouze za protiprávní jednání, k němuž došlo úmyslně nebo z nedbalosti.237Pokud jde o to, zda k protiprávnímu jednání došlo úmyslně nebo z nedbalosti, z judikatury plyne, že tato podmínka je splněna, pakliže si dotčený podnik nemohl nepovšimnout protisoutěžní povahy svého jednání bez ohledu na to, zda věděl, či nevěděl o tom, že porušuje pravidla hospodářské soutěže [pokud jde o protiprávní jednání, za něž lze uložit pokutu podle čl. 23 odst. 2 prvního pododstavce nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205), viz rozsudek ze dne 18. června 2013, Schenker & Co. a další, C‑681/11, EU:C:2013:404, bod 37 a citovaná judikatura].238Skutečnost, že dotyčný podnik provedl nesprávnou právní kvalifikaci svého jednání, které je shledáno protiprávním, nemůže mít za následek osvobození od uložení pokuty, pokud tento podnik nemohl nevědět o protisoutěžní povaze uvedeného jednání (obdobně viz rozsudek ze dne 18. června 2013, Schenker & Co. a další, C‑681/11, EU:C:2013:404, bod 38). Podnik se nemůže vyhnout uložení pokuty, pokud porušení pravidel hospodářské soutěže vychází z toho, že tento podnik své jednání mylně pokládal na základě právní rady advokáta za legální (obdobně viz rozsudek ze dne 18. června 2013, Schenker & Co. a další, C‑681/11, EU:C:2013:404, bod 43).239Ve světle těchto úvah je třeba zkoumat, zda Komise v napadeném rozhodnutí došla správně k závěru, že žalobkyně při uskutečnění převzetí z prosince 2012 v rozporu s čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení č. 139/2004 jednala na základě nedbalosti.240Je třeba především uvést, že Komise existenci právních rad zohlednila v bodě 142 napadeného rozhodnutí při konstatování, že žalobkyně se protiprávních jednání dopustila z nedbalosti, a nebylo tedy jejím záměrem.241V bodech 144 až 148 napadeného rozhodnutí Komise vycházela při závěru, že žalobkyně byla nedbalá, z následujících prvků:žalobkyně je velkou evropskou společností mající značné zkušenosti s postupy při kontrole spojování a oznamování Komisi a vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž,
žalobkyně věděla nebo měla vědět, že získáním 48,5 % podílu ve společnosti Morpol nad ní získá faktickou kontrolu,
žalobkyně neprokázala, že obdržela od svých právních poradců posouzení ohledně použitelnosti čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 před 18. prosincem 2012, tedy okamžikem dokončení převzetí z prosince 2012,
existence precedentu týkajícího se výkladu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 [rozhodnutí Komise ze dne 21. září 2007 (věc COMP/M.4730 – Yara/Kemira GrowHow) (dále jen rozhodnutí Yara/Kemira GrowHow)] měla vést žalobkyni k závěru, že uskutečnění převzetí z prosince 2012 pravděpodobně povede k porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení č. 139/2004 nebo alespoň že použití čl. 7 odst. 2 není v projednávaném případě jednoduché, a žalobkyně se mohla a měla obrátit na Komisi prostřednictvím postupu konzultace ohledně použitelnosti čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 nebo prostřednictvím žádosti o výjimku z povinnosti statu quo podle čl. 7 odst. 3 nařízení č. 139/2004,
žalobkyni již byla na vnitrostátní úrovni uložena pokuta za předčasné uskutečnění spojení v rámci získání společnosti Fjord Seafood, takže bylo na místě u ní očekávat skutečně řádnou péči.
242Žalobkyně zpochybňuje relevantnost všech těchto prvků.243Je třeba uvést, že v projednávaném případě mohla žalobkyně snadno očekávat, že získáním 48,5 % akcií společnosti Morpol nad ní získá faktickou výhradní kontrolu. Žalobkyně netvrdí, že nebyla seznámena s určitými skutečnostmi a že z tohoto důvodu nemohla vědět, že uskutečněním převzetí z prosince 2012 provede spojení s významem pro celé Společenství.244Ze sdělení na burze ze dne 17. prosince 2012 uvedeného v bodě 6 výše ostatně vyplývá, že si žalobkyně byla vědoma toho, že koupě společnosti Morpol představuje spojení s významem pro celé Společenství. Žalobkyně v něm totiž uvedla následující:Akvizice s sebou velmi pravděpodobně ponese povinnost oznámení unijním orgánům pro hospodářskou soutěž, přičemž v takovém případě nebude moci Marine Harvest vykonávat svá hlasovací práva ve společnosti Morpol spojená s těmito akciemi do doby, než dojde k povolení transakce.
245Pouhá skutečnost, že žalobkyně měla nesprávně za to, že se její povinnosti omezují na nevykonávání svých hlasovacích práv před povolením, nezpochybňuje to, že si byla dobře vědoma okolnosti, že se jedná o spojení s významem pro celé Společenství.246Je třeba připomenout, že ze znění čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení č. 139/2004 jasně vyplývá, že spojení s významem pro celé Společenství musí být oznámeno před svým uskutečněním a že k němu nemůže dojít bez předchozího oznámení a povolení.247Žalobkyně nemohla o těchto ustanoveních nevědět, a ostatně ani netvrdí opak.248Mimoto je třeba připomenout, že podle svého znění se čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 nepoužije na takové situace, jako je situace dotčená v projednávaném případě (viz body 68 až 83 výše).249Žalobkyně tvrdí, že její výklad čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 byl přinejmenším přiměřený, takže nedbale nejednala.250V tomto ohledu je třeba připomenout, že svými úvahami v rámci prvního žalobního důvodu se žalobkyně v podstatě pokouší rozšířit působnost konceptu jediné spojení, a rozšířit tak působnost výjimky stanovené v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 (viz bod 203 výše). Je třeba mimoto připomenout, že žalobkyně neuvádí žádný příklad z rozhodovací praxe Komise nebo z judikatury unijních soudů, kdy by několik nákupních transakcí týkajících se podílů v jediném podniku bylo považováno za součást jediného spojení, pokud výhradní kontrola nad daným podnikem byla získána prostřednictvím první transakce (viz bod 147 výše).251Existuje naopak rozhodnutí Komise, a to rozhodnutí Yara/Kemira GrowHow, v němž tato konstatovala (body 6 a 7) následující:- 6.Dne 24. května 2007 získala Yara od finského státu 30,05% účast ve společnosti GrowHow. Yara má za to, že toto získání představuje první etapu veřejné nabídky směřující k získání společnosti GrowHow vyhlášené dne 18. července 2007 a že se na něj jako na takové vztahuje výjimka ze zákazu uskutečnění spojení stanovená v čl. 7 odst. 2 nařízení [č. 139/2004]. Yara uvádí, že po dobu přezkumu transakce Komisí nevykonávala hlasovací práva plynoucí z účasti ve výši 30,05 %. Z informací poskytnutých účastnicemi řízení plyne, že Yara získala kontrolu společnosti GrowHow nabytím 30,05% podílu.
- 7.Článek 7 odst. 2 [nařízení č. 139/2004] se vztahuje na získání balíků akcií od rozdílných prodávajících, tedy na plíživá převzetí. Komise má za to, že osvobození stanovené v čl. 7 odst. 2 [nařízení č. 139/2004] tak není ve věci, v níž byla kontrolní účast získána nabyvatelem jediného balíku akcií od jediného prodávajícího, použitelné. Komise se proto domnívá, že porušení povinnosti statu quo stanovené v čl. 7 odst. 1 [nařízení č. 139/2004], jakož i oznamovací povinnosti stanovené v čl. 4 odst. 1 [uvedeného nařízení] nelze v projednávaném případě vyloučit a že může v rámci samostatného řízení posoudit, zda je vhodná sankce podle čl. 14 odst. 2 [nařízení č. 139/2004].
252Jak zdůrazňuje žalobkyně, je pravda, že konstatování, podle něhož porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení č. 139/2004 nelze vyloučit, představuje obiter dictum rozhodnutí Yara/Kemira GrowHow, které je rozhodnutím povolujícím spojení s výhradou dodržení určitých závazků. Komise nakonec řízení za účelem uložení pokuty podle čl. 14 odst. 2 nařízení č. 139/2004 nezahájila. Žalobkyně správně zdůrazňuje, že takové obiter dictum nemá žádné právní účinky a že by nemohlo být předmětem přezkumu unijních soudů.253To nemění nic na tom, že i takové obiter dictum může poskytnout hospodářským subjektům informaci o tom, jakým způsobem Komise vykládá čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004. Existence rozhodnutí Yara/Kemira GrowHow, které se týkalo situace srovnatelné se situací projednávaného případu a v němž Komise uvedla, že má za to, že výjimka stanovená v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 není použitelná, je prvkem, který podnikům ztěžuje zdůvodňování toho, že pochybení při výkladu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 nespadá pod nedbalostní jednání.254Jak žalobkyně zdůrazňuje v rámci čtvrtého žalobního důvodu, je pravda, že rozhodnutí Yara/Kemira GrowHow nebylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a že úplné znění je dostupné pouze v angličtině.255Oznámení však bylo v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2007, C 245, s. 7) zveřejněno ve všech úředních jazycích a obsahovalo internetový odkaz na úplné znění rozhodnutí v angličtině. Komise mimoto správně zdůrazňuje, že rozhodnutí Yara/Kemira GrowHow, a zejména výklad čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 uvedený v tomto rozhodnutí, byly citovány v pracích odborníků z praxe. S péčí postupující subjekt tedy mohl o tomto rozhodnutí a o výkladu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 ze strany Komise vědět.256Je třeba mimoto zohlednit skutečnost, že žalobkyně se mohla ohledně výkladu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 na Komisi obrátit. V případě pochybností týkajících se jeho povinností podle nařízení č. 139/2004 je odpovídajícím chováním podniku obrátit se na Komisi (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. prosince 2012, Electrabel v. Komise, T‑332/09, EU:T:2012:672, bod 255). Žalobkyně netvrdí, že by o této možnosti nevěděla.257Komise rovněž byla oprávněna zohlednit, jak to učinila v bodě 144 napadeného rozhodnutí, skutečnost, že žalobkyně je velkou evropskou společností se značnými zkušenostmi s postupy při kontrole spojování a oznamování Komisi a vnitrostátním orgánům hospodářské soutěže. Z bodu 252 rozsudku ze dne 12. prosince 2012, Electrabel v. Komise (T‑332/09, EU:T:2012:672), tak plyne, že zkušenosti podniku v oblasti spojování podniků a s oznamovacími postupy jsou relevantním prvkem při posuzování nedbalosti258Komise měla mimoto právo zohlednit, jak učinila v bodě 148 napadeného rozhodnutí, skutečnost, že žalobkyni (v té době společnost Pan Fish) již byla na vnitrostátní úrovni uložena pokuta za předčasné uskutečnění spojení v rámci získání společnosti Fjord Seafood. Je sice pravda, že rozhodnutí francouzského ministra hospodářství ze dne 8. prosince 2007 (věc Pan Fish/Fjord Seafood) (dále jen rozhodnutí Pan Fish/Fjord Seafood) se netýkalo výkladu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004. To ale nic nemění na tom, že od velkého evropského podniku, kterému již byla, jakkoliv na vnitrostátní úrovni, uložena pokuta za předčasné uskutečnění spojení, je třeba očekávat zvláště řádnou péči.259V projednávaném případě je třeba konstatovat, že žalobkyně tím, že si čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 vyložila způsobem, který neodpovídá jeho znění ani rozhodovací praxi Komise nebo judikatuře unijních soudů a který není v souladu s tím, co Komise konstatovala, i když jen v obiter dictum, v rozhodnutí Yara/Kemira GrowHow, a aniž předtím kontaktovala Komisi za účelem ověření správnosti svého výkladu, jednala nedbale. Žalobkyně tak jednala na vlastní riziko a nemůže se platně opírat o údajnou přiměřenost svého výkladu.260Je tedy třeba odmítnout argument žalobkyně, podle něhož žádná běžně obezřetná a přiměřeně pozorná společnost nemohla rozumně předpokládat, že převzetí z prosince 2012 má být oznámeno a že odpovídající podíl nemůže být na [žalobkyni] převeden před povolením.261Co se týče argumentů žalobkyně vycházejících z posouzení jejích externích právních poradců, je třeba uvést následující.262Žalobkyně jednak tvrdí, že její externí právní poradci, kteří mají rozsáhlé zkušenosti s právem hospodářské soutěže, byli zajedno v tom, že převzetí z prosince 2012 a veřejná nabídka představují jediné spojení spadající pod čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004, což potvrzuje přiměřenost jejího výkladu. A dále tvrdí, že její zkušenosti spojené s transakcí, na jejímž základě bylo vydáno rozhodnutí Pan Fish/Fjord Seafood, jsou jedním z faktorů, které ji vedly k tomu, že opakovaně požadovala (a získala) ujištění, že získání 48,5% podílu ve společnosti Morpol spadá pod čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004. A konečně žalobkyně tvrdí, že Komise měla v bodě 146 napadeného rozhodnutí nesprávně za to, že se před 18. prosincem 2012 nesnažila získat a ani nezískala jakékoliv stanovisko k dosahu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004.263Je tedy třeba přezkoumat obsah stanovisek poskytnutých externími právními poradci žalobkyně.264Žalobkyně se opírá o e-mail, který ji zaslal její norský právní poradce dne 29. listopadu 2012. Ten uvedl následující:6.Hospodářská soutěžZískání akcií společnosti [Morpol] od společnosti Friendmall bude vyžadovat oznámení příslušným orgánům pro hospodářskou soutěž.
Nemáme k dispozici přehled obratů obou společností v jednotlivých státech ani další informace nezbytné pro analýzu, jakým způsobem nebo kde je třeba tato oznámení provést.
Doporučujeme Vám učinit vše pro co možná nejrychlejší shromáždění těchto informací, které nám umožní oznámení vypracovat a předložit v relativně krátké době po nabytí akcií.
Naše zkušenosti ukazují, že získání povolení nezbytných pro takové akvizice bude trvat dlouho. Nelze vyloučit, že v některých státech po Vás bude pro získání nezbytného povolení požadován prodej některých oborů činnosti. Jakmile budete vědět, kde by k tomu mohlo dojít, měli byste vypracovat strategie, jak na takové požadavky reagovat.
Jak již bylo uvedeno, [Marine Harvest] nebude moci vykonávat svá akcionářská práva ve společnosti [Morpol] spojená se získanými akciemi do doby, než získáte povolení nezbytná z pohledu práva hospodářské soutěže.
265Z uvedeného e-mailu jasně plyne, že norský právní poradce žalobkyně neměl k dispozici nezbytné informace týkající se obratů dotčených podniků a nebyl schopen analyzovat, kterým orgánům pro hospodářskou soutěž je třeba transakci oznámit. Žalobkyně nemohla očekávat, že by její norský právní poradce provedl vyčerpávající analýzu dopadů spojení z pohledu unijního práva, aniž by měl již k dispozici informace umožňující mu určit, zda se jedná o spojení s významem pro celé Společenství.266Je třeba mimoto uvést, že těch několik odstavců věnovaných právu hospodářské soutěže, tak jak byly citovány v bodě 264 výše, nemůže být považováno za skutečnou analýzu povinností žalobkyně týkajících se oznámení a případných povinností statu quo. Žalobkyně nemohla z pouhé věty, podle níž [j]ak již bylo uvedeno, [Marine Harvest] nebude moci vykonávat svá akcionářská práva ve společnosti [Morpol] spojená se získanými akciemi do doby, než získáte povolení nezbytná z pohledu práva hospodářské soutěže, a contrario vyvodit, že měla právo převzetí z prosince 2012 dokončit bez předchozího oznámení a povolení.267Existence uvedeného e-mailu jejího norského právního poradce tedy nemůže v žádném případě žalobkyni zbavit její odpovědnosti.268Tentýž právní poradce zaslal 14. prosince 2012 v 10.02 h právnímu poradci z advokátní kanceláře F. e-mail následujícího znění:Jednání týkající se projektu [Morpol] jsou nyní téměř na konci a jsme si téměř jisti, že dnes dojde k dohodě a že na konci odpoledne bude [SPA] podepsána.
Daný projekt Vám zasílám k posouzení a komentářům z pohledu práva hospodářské soutěže.
Nikdo se dosud na tento aspekt příliš nezaměřoval, což však není neobvyklé. Dospěli jsme rovněž do stadia, kdy bych jen velmi nerad činil další změny v textu, neboť to může snadno obě strany popudit.
Mohl byste se tedy na projekt podívat a napsat mi k němu komentáře nebo návrhy změn, které považujete za zcela nezbytné z pohledu povolovacího řízení v rámci unijního práva hospodářské soutěže?
Přirozeně to dosti spěchá, takže bych Vám byl velmi vděčný, pokud byste se tomu ihned věnoval.
269Poslední e-mail jasně ukazuje, že žalobkyně nejednala tak, jak by jednal subjekt postupující s řádnou péčí. Plyne z něj totiž, že se nikdo […] příliš nezaměřoval na aspekt práva hospodářské soutěže až do odeslání tohoto e-mailu, tzn. až do dne podpisu SPA. Hospodářský subjekt postupující s řádnou péčí by se na dopady transakce z pohledu práva hospodářské soutěže zaměřil v dřívější fázi.270V odpovědi na dotaz položený v tomto ohledu na jednání žalobkyně uvedla, že autor e-mailu ze dne 14. prosince 2012 byl rovněž autorem e-mailu ze dne 29. listopadu 2012 a že posledně uvedený e-mail prokazuje, že se právem hospodářské soutěže zabýval již v této fázi. Mimoto uvedla, že norský právní poradce žalobkyně je advokátem specializujícím se na korporátní právo, a nikoliv na právo hospodářské soutěže, a že dne 14. prosince 2012 požádal o stanovisko specialistu z advokátní kanceláře F.271V tomto ohledu je třeba připomenout, že e-mail ze dne 29. listopadu 2012 neobsahuje skutečnou analýzu povinností žalobkyně, pokud jde o oznámení a případné povinnosti statu quo (viz bod 266 výše). Je sice pravda, že norský právní poradce nad aspektem práva hospodářské soutěže uvažoval, je však třeba uvést, že podle jeho vlastních slov v e-mailu ze dne 14. prosince 2012 se do té doby na tento aspekt nikdo příliš nezaměřoval.272Mimoto je třeba konstatovat, že tím, že žalobkyně na jednání uvedla, že její norský právní poradce je advokátem specializujícím se na korporátní právo, a nikoliv na právo hospodářské soutěže, přinejmenším upravila tvrzení v bodě 71 žalobního návrhu týkající se tohoto právního poradce, podle něhož její externí právní poradci mají rozsáhlé zkušenosti s právem hospodářské soutěže.273Dne 14. prosince 2012 ve 22.36 h právní poradce z advokátní kanceláře F. na e-mail uvedený v bodě 268 výše odpověděl s uvedením mj. následujícího:Mám pouze jednu otázku: nepodařilo se nám najít jakékoliv ustanovení ohledně výkonu hlasovacích práv do doby, než bude ukončeno povolovací řízení. Je zjevné, že kupující hlasovací práva před povolením vykonávat nemůže.
274Uvedený e-mail zaslaný jedním externím právním poradcem žalobkyně druhému nemůže být považován za skutečnou analýzu dopadů spojení z pohledu práva hospodářské soutěže a právní poradce z advokátní kanceláře F. na ni ostatně ani neměl dostatek času.275Mimoto je třeba konstatovat, že e-mail ze dne 29. listopadu 2012 ani e-maily ze dne 14. prosince 2012 neobsahují zmínku o čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004.276Prvním dokumentem, který výslovně zmínil čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004, je memorandum norského právního poradce žalobkyně ze dne 18. prosince 2012.277V uvedeném memorandu tento právní poradce citoval znění čl. 7 odst. 1 a 2 nařízení č. 139/2004 a uvedl následující:Z předchozích úvah plyne, že Marine Harvest může získat akcie společnosti Morpol, ale do povolení transakce ze strany Komise nemůže vykonávat hlasovací práva spojená s těmito akciemi. Marine Harvest tak nemůže vykonávat svá práva jakožto akcionář společnosti Morpol a až do získání povolení tak v praxi danou společnost nebude kontrolovat.
278Uvedené memorandum však neobsahuje skutečnou analýzu použitelnosti čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004. Pouhá citace znění čl. 7 odst. 1 a 2 nařízení č. 139/2004 a tvrzení, podle něhož žalobkyně může získat akcie společnosti Morpol, pokud by nevykonávala hlasovací práva, nemohou být za takovou analýzu považovány, zejména vzhledem k tomu, že podle svého znění není čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 použitelný. V daném memorandu norský právní poradce žalobkyně při odůvodňování údajné použitelnosti čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 zejména nevycházel z existence jediného spojení.279Mimoto je třeba připomenout, že SPA byla podepsána již 14. prosince 2012. SPA v článku 7.1 stanovovala, že k dokončení transakce dojde co nejdříve, nejpozději však do tří pracovních dnů od podpisu. Ve svém článku 7.2 navíc stanovovala, že v okamžiku dokončení musí žalobkyně prokázat zaplacení kupní ceny. A konečně, v článku 7.3 SPA stanovovala, že k témuž okamžiku musí prodávající doložit uskutečnění převodu akcií na žalobkyni.280Memorandum ze dne 18. prosince 2012 bylo tedy vypracováno po okamžiku, kdy se již žalobkyně zavázala k dokončení akvizice do tří pracovních dnů po podpisu SPA.281Co se týče konstatování Komise uvedeného v bodě 146 napadeného rozhodnutí, podle něhož žalobkyně nepředložila důkazy toho, že od svých právních poradců obdržela posouzení použitelnosti čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 před 18. prosincem 2012, což žalobkyně zpochybňuje, je třeba uvést následující.282Je sice pravda, že žalobkyně na straně 14 své odpovědi na oznámení námitek ze dne 30. dubna 2014 nepřímo uvedla, že od svého norského právního poradce obdržela před 18. prosincem 2012 informaci, podle níž byly podmínky použití čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 splněny. Žalobkyně totiž uvedla, že tato informace byla písemně zopakována v memorandu tohoto poradce ze dne 18. prosince 2012.283Konstatování Komise, podle něhož žalobkyně nepředložila důkazy toho, že takové posouzení obdržela před 18. prosincem 2012, je však správné. I když totiž žalobkyně ve své odpovědi na oznámení námitek nepřímo tvrdila, že od svého norského právního poradce obdržela před 18. prosincem 2012 informaci, podle níž byly podmínky použití čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 splněny, nepředložila v tomto ohledu žádný důkaz. V příloze ke své odpovědi na oznámení námitek zejména nepředložila e-maily ze dne 29. listopadu a 14. prosince 2012, uvedené v bodech 264, 268 a 273 výše, které přiložila k žalobnímu návrhu.284Uvedené e-maily každopádně nezpochybňují nedbalost žalobkyně. Co se týče e-mailu ze dne 29. listopadu 2012 předloženého Tribunálu, je třeba připomenout, že ten čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 nezmiňuje a neobsahuje skutečnou analýzu povinností žalobkyně (viz body 264 až 266 výše). Stejně tak je tomu v případě e-mailu právního poradce z advokátní kanceláře F. ze dne 14. prosince 2012 (viz body 273 až 275 výše).285Každopádně i za předpokladu, že by žalobkyně před 18. prosincem 2012 obdržela od svých právních poradců informaci, podle níž byl čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004 použitelný, nezpochybňovalo by to konstatování, podle něhož bylo jednání žalobkyně nedbalé.286Je třeba připomenout, že podnik se nemůže vyhnout uložení pokuty, pokud porušení pravidel hospodářské soutěže vychází z toho, že tento podnik své jednání mylně pokládal na základě právní rady advokáta za legální (viz bod 238 výše).287A dále, e-mail norského právního poradce žalobkyně ze dne 14. prosince 2012, z něhož žalobkyně vychází, nejenže zdaleka nepotvrzuje, že by žalobkyně prokázala řádnou péči, ale prokazuje její nedbalost, neboť z něj plyne, že se až do dne podpisu SPA nikdo […] příliš nezaměřoval na aspekty práva hospodářské soutěže.288Pokud by žalobkyně jednala jako hospodářský subjekt postupující s řádnou péčí, zajistila by, aby před podpisem SPA byla provedena úplná analýza dopadů SPA z pohledu práva hospodářské soutěže, tím spíše, že SPA stanovovala, že k dokončení akvizice mělo dojít do tří pracovních dnů od jejího podpisu.289Žalobkyně se opírá rovněž o e-mail, který ji zaslal advokát ze společnosti F. dne 27. ledna 2013. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že uvedený e-mail byl odeslán po dokončení převzetí z prosince 2012 a že tedy v žádném případě nemůže žalobkyni zbavovat její odpovědnosti. Kromě toho uvedený e-mail neobsahuje skutečnou analýzu podmínek stanovených v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 139/2004, ale v podstatě se omezuje na přepis znění daného ustanovení. Uvedený e-mail zejména neobsahuje pojem jediné spojení.290Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že Komise správně konstatovala, že k porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení č. 139/2004 došlo z nedbalosti.291Druhý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.