<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="ECRCJ2007CSB.0600506901.case.xml"><NO.CASE>C-428/05</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62005J0428</NO.CELEX><NO.SEQ>0007.0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>5071</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>5082</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>12</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><LEFT>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20070621">21. 6. 2007</DATE> — VĚC C-428/05</LEFT><RIGHT>LAUB</RIGHT></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (osmého senátu)</P><P><DATE ISO="20070621">21. června 2007</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING="STAR"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C-428/05,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Finanzgericht Hamburg (Německo) ze dne <DATE ISO="20051121">21. listopadu 2005</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20051202">2. prosince 2005</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P>Firma Laub GmbH &amp; Co, Vieh &amp; Fleisch Import-Export</P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P>Hauptzollamt Hamburg-Jonas,</P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),</P><P>ve složení E. Juhász (zpravodaj), předseda senátu, G. Arestis a J. Malenovský, soudci,</P><P>generální advokát: Y. Bot,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: B. Fülöp, rada,</P></PREAMBLE.INIT><?PAGE NO="I-5072"?><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20070117">17. ledna 2007</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za Firma Laub GmbH &amp; Co. Vieh &amp; Fleisch Import-Export O. Wenzlaffem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za Komisi Evropských společenství J.-C. Schiefererem a F. Erlbacherem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL><P>vydává tento</P></PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 11 odst. 3 prvního pododstavce první věty, čl. 47 odst. 2 a čl. 48 odst. 2 písm. a) nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne <DATE ISO="19871127">27. listopadu 1987</DATE>, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" DATE.PUB="1987" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>), ve znění nařízení Komise (ES) č. 604/98 ze dne <DATE ISO="19980317">17. března 1998</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="080" DATE.PUB="1998" PAGE.FIRST="19">Úř. věst. L 80, s. 19</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>nařízení č. 3665/87<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/>).</TXT></NP><?PAGE NO="I-5073"?><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Firma Laub GmbH &amp; Co. Vieh &amp; Fleisch Import-Export (dále jen <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>společnost Laub<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/>) a Hauptzollamt Hamburg-Jonas (dále jen <QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>Hauptzollamt<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/>) ohledně rozhodnutí posledně jmenovaného směřujícího k vrácení vývozní náhrady, která byla neoprávněně vyplacena společnosti Laub.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Dvacátý pátý a padesátý bod odůvodnění nařízení č. 3665/87 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>vzhledem k tomu, že pokud není dodržena lhůta pro vývoz nebo pro předložení dokladů nezbytných pro obdržení výplaty náhrady, není náhrada poskytnuta;</P><P>[...]</P><P>vzhledem k tomu, že z důvodu řádné správy je třeba vyžadovat, aby byly žádost a všechny ostatní doklady nezbytné k výplatě náhrady podány v přiměřené lhůtě, s výjimkou případu vyšší moci, zejména pokud nebylo možné dodržet lhůtu kvůli administrativním průtahům, které nelze přičíst vývozci<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/>, (neoficiální překlad)</P></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-5074"?><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 11 odst. 3 první pododstavec první věta nařízení č. 3665/87 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>Aniž je dotčena povinnost zaplatit zápornou částku uvedenou v odstavci 1 čtvrtém pododstavci, je příjemce povinen v případě neoprávněné výplaty náhrady vrátit neoprávněně získané částky, včetně každé sankce stanovené v odstavci 1 prvním pododstavci, a úroky vypočtené za období, které uplynulo mezi vyplacením a vrácením.<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/> (neoficiální překlad)</P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 47 odst. 1, 2, 4 a 5 nařízení č. 3665/87, který je obsažen v hlavě 4 tohoto nařízení, nazvané <QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>Postup pro výplatu náhrad<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/>, zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>Náhradu vyplatí na zvláštní žádost vývozce pouze ten členský stát, na jehož území bylo přijato vývozní prohlášení.</TXT><P>Žádost o náhradu musí být podána:</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>buď písemně, členské státy mohou v této souvislosti stanovit zvláštní tiskopis;</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[...]</P></NP><?PAGE NO="I-5075"?><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>S výjimkou případu vyšší moci musí být podklady pro výplatu náhrady nebo uvolnění jistoty podány do 12 měsíců ode dne, ve kterém bylo přijato vývozní prohlášení.</TXT></NP><P>[...]</P><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Pokud vývozce přes veškeré vynaložené úsilí nemohl získat a předložit doklady požadované podle článku 18 ve lhůtě stanovené v odstavci 2, může mu být poskytnuta dodatečná lhůta na jejich předložení.</TXT></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Žádost, aby byly jiné doklady uznány za rovnocenné podle odstavce 3, [...] a žádost o dodatečnou lhůtu podle odstavce 4 musí být podány ve lhůtě stanovené v odstavci 2.<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/> (neoficiální překlad)</TXT></NP></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 48 odst. 2 písm. a) nařízení zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>Pokud je do šesti měsíců od uplynutí lhůt stanovených v čl. 47 odst. 2, 4 a 5 prokázáno, že byly dodrženy všechny požadavky stanovené předpisy Společenství, rovná se vyplacená náhrada 85 % náhrady, která by byla vyplacena, kdyby byly dodrženy všechny požadavky.<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/> (neoficiální překlad)</P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-5076"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Spor v původním řízení a předběžná otázka</P></TI></TITLE><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Společnost Laub podala dvě vývozní prohlášení dne <DATE ISO="19990126">26. ledna 1999</DATE> a <DATE ISO="19990226">26. února 1999</DATE> týkající se vývozu zmraženého vepřového masa do Ruska. Hauptzollamt poskytl a vyplatil související vývozní náhradu.</TXT></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20010920">20. září 2001</DATE> Hauptzollamt uplatnil, že náhrada byla vyplacena neoprávněně, neboť oba nákladní listy předložené jako přepravní doklady společně se žádostí o výplatu vývozní náhrady byly neúplné. Tyto doklady totiž ve svých oddílech 16 a 23 obsahovaly pouze neúplné údaje o dopravci a neobsahovaly podpis či razítko tohoto dopravce.</TXT></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>V odpovědi ze dne <DATE ISO="20010926">26. září 2001</DATE> předložila společnost Laub náležitě doplněné nákladní listy s razítky dopravce. Společnost Laub vysvětlila, že dodatečné nákladní listy jí byly předány později, nicméně s ohledem na rozhodnutí Hauptzollamt o poskytnutí náhrady nepovažovala za nezbytné tyto doklady předložit, neboť měla za to, že již předložené přepravní doklady byly dostatečné.</TXT></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Dvěma opravnými oznámeními ze 14. a <DATE ISO="20011217">17. prosince 2001</DATE> požadoval Hauptzollamt i přesto vrácení vyplacených náhrad. Vzhledem k tomu, že Hauptzollamt zamítl stížnost podanou společností Laub proti těmto oznámením, podala tato společnost žalobu k Finanzgericht Hamburg (finanční soud v Hamburku).</TXT></NP><?PAGE NO="I-5077"?><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Finanzgericht Hamburg rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>Je náhrada ve smyslu čl. 11 odst. 3 prvního pododstavce první věty nařízení (EHS) č. 3665/87 poskytnuta neoprávněně, a je ji proto nutno vrátit, pokud příjemce předloží podklady potřebné k výplatě až v rámci postupu pro vrácení náhrady a po uplynutí lhůt stanovených v čl. 47 odst. 2 a čl. 48 odst. 2 písm. a) [uvedeného] nařízení?<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K předběžné otázce</P></TI></TITLE><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je to, zda za takových podmínek jako v původním řízení má vývozce právo předložit v rámci postupu pro vrácení vývozní náhrady stanoveného v čl. 11 odst. 3 nařízení č. 3665/87 doklady nezbytné k prokázání jeho nároku na tuto náhradu po uplynutí lhůt k předložení dokladů stanovených v čl. 47 odst. 2 a čl. 48 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení, nebo zda je předložení takových důkazů v tomto stádiu vyloučeno, takže je třeba považovat dotčenou náhradu za neoprávněně vyplacenou ve smyslu uvedeného čl. 11 odst. 3.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Společnost Laub i Komise Evropských společenství uplatňují, že vývozní náhrada nemůže být považovaná za <QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>neoprávněně vyplacenou<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/> z pouhého důvodu, že lhůty uvedené v čl. 47 odst. 2 a čl. 48 odst. 2 písm. a) nařízení č. 3665/87 nebyly dodrženy. Tvrdí, že z rozsudku ze dne <DATE ISO="20050414">14. dubna 2005</DATE>, Käserei Champignon Hofmeister<?PAGE NO="I-5078"?> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-385/03" YEAR="2005" PAGE.ECR="I-2997">C-385/03, Sb. rozh. s. I-2997</REF.DOC.ECR>), vyplývá, že lhůty uvedené v těchto článcích nepředstavují materiální podmínky, nýbrž pouze správní formality nezbytné k získání výplaty náhrady, takže porušení uvedených lhůt nevede k tomu, že je náhrada považována za <QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>neoprávněně vyplacenou<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Společnost Laub mimoto tvrdí, že z analýzy systému a účelu nařízení č. 3665/87 vyplývá, že postup pro výplatu náhrady a postup pro vrácení náhrady jsou postupy, jež se vzájemně odlišují, přičemž každý směřuje k vlastním cílům, takže není namístě uplatnit lhůty uvedené v článku 47 tohoto nařízení v rámci postupu pro vrácení náhrady.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Společnost Laub je toho názoru, že jestliže příslušný orgán vyplatil na základě důkazů poskytnutých vývozcem vývozní náhradu s konečnou platností nebo uvolnil jistotu vytvořenou pro předem vyplacenou náhradu, zásada legitimního očekávání brání tomu, aby příslušný orgán požadoval vrácení uvedené náhrady z toho důvodu, že tyto důkazy jsou nedostatečné. Podle společnosti Laub má vývozce právo se domnívat, že v tomto stádiu členský stát ověřil předložené důkazy a že nemusí nadále vyvíjet úsilí o získání dodatečných důkazů stanovených nařízením č. 3665/87.</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Je třeba nejdříve uvést, že nedodržení procesních pravidel upravených v nařízení č. 3665/87 může obecně vést k omezení, nebo i pozbytí nároku na vývozní náhradu. Tak je tomu zejména v případě, že vývozce předloží důkazy nezbytné k získání vývozní náhrady až po uplynutí lhůt uvedených v čl. 47 odst. 2 a čl. 48 odst. 2 tohoto nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Dvacátý pátý bod odůvodnění nařízení č. 3665/87 stanoví, že pokud není dodržena lhůta pro vývoz nebo pro předložení důkazů nezbytných pro obdržení výplaty<?PAGE NO="I-5079"?> náhrady, není náhrada poskytnuta. Podle čl. 48 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení je náhrada, která má být vyplacena vývozci, snížena o 15 %, pokud vývozce předloží nezbytné důkazy do šesti měsíců od uplynutí lhůty stanovené zejména v čl. 47 odst. 2 tohoto nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Ačkoli Soudní dvůr v bodě 26 výše uvedeného rozsudku Käserei Champignon Hofmeister rozhodl, že článek 47 nařízení č. 3665/87 spadá do procesních pravidel, jež je vývozce povinen dodržet k tomu, aby získal výplatu náhrady, nemění to nic na tom, že porušení těchto pravidel může vést ke snížení nebo pozbytí částky náhrady, jež náleží vývozci.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Pokud jde však o věc v původním řízení, je nesporné, že se netýká předložení důkazů v rámci postupu pro výplatu náhrady uvedeného v čl. 47 odst. 2 nařízení č. 3665/87. Skutečnosti, které jsou příčinou této předběžné otázky, nastaly později, a sice v rámci postupu pro vrácení náhrady zahájeného podle čl. 11 odst. 3 tohoto nařízení poté, co postup pro výplatu náhrady byl již ukončen a vývozní náhrada byla vyplacena příslušným orgánem.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Článek 47 odst. 2 a čl. 48 odst. 2 nařízení č. 3665/87 sice stanoví lhůty, jež se použijí pro předložení důkazů nezbytných k výplatě náhrady, uvedené nařízení však neobsahuje ustanovení týkající se lhůt, jež se použijí v případě uplatnění postupu pro vrácení náhrady uvedeného v čl. 11 odst. 3.</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Je třeba zdůraznit, že z toho, že neexistují takováto ustanovení, nevyplývá, že po výplatě náhrady nemůže příslušný orgán, který zjistil nedostatky v dokladech<?PAGE NO="I-5080"?> předložených v souladu s čl. 47 odst. 2 nařízení č. 3665/87, požadovat od vývozce potřebné dodatečné informace a popřípadě přijmout opatření nezbytná k vrácení uvedené náhrady.</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Takové právo je naopak v souladu s účelem postupu pro vrácení náhrady uvedeného v čl. 11 odst. 3 nařízení č. 3665/87. Cílem tohoto ustanovení je zajistit ochranu a správné použití rozpočtu Společenství v oblasti vývozních náhrad, a zejména zajistit, že pouze vývozci, kteří mají nárok na náhrady, tyto náhrady získají v souladu s objektivními podmínkami stanovenými zákonodárcem Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Soudní dvůr krom toho již rozhodl, že v případě náhrady vyplacené vývozci však nezbavuje uvolnění jistoty posledně jmenovaného povinností, jež mu na základě právní úpravy Společenství přísluší (viz rozsudek ze dne <DATE ISO="19900712">12. července 1990</DATE>, Philipp Brothers, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-155/89" YEAR="1990" PAGE.ECR="I-3265">C-155/89, Recueil, s. I-3265, body 13 až 16</REF.DOC.ECR>). Tato zásada se rovněž uplatní, pokud jde o výplatu náhrady vývozci, jenž nepředložil dostatečné důkazy k prokázání toho, že byly splněny podmínky pro získání nároku na náhradu.</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Logickým následkem práva příslušného orgánu požadovat po vývozci doklady nezbytné k získání náhrady, dokonce i po výplatě této náhrady a po uplynutí lhůty uvedené v čl. 47 odst. 2 nařízení č. 3665/87, je to, že sám vývozce musí mít právo poskytnout informace nezbytné k prokázání svého nároku na náhradu.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Odepřít vývozcům toto právo by představovalo porušení zásady řádné správy, neboť tato zásada brání tomu, aby orgán veřejné správy ukládal sankce za nedodržení procesních pravidel hospodářskému subjektu jednajícímu v dobré víře, vyplývá-li toto nedodržení ze samotného jednání uvedeného správního orgánu. Skutečnost, že<?PAGE NO="I-5081"?> příslušný orgán jednak vyplatil vývozní náhradu na základě neúplných důkazů, a jednak zahájil postup pro vrácení náhrady až po uplynutí určité doby, měla přitom přímý dopad na možnost společnosti Laub předložit dostatečné důkazy. Krom toho z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nevyplývá, že příslušný orgán má za to, že vývozce nejednal v dobré víře.</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Bylo by v rozporu s účelem nařízení č. 3665/87, kdyby mohlo jednání příslušného orgánu zbavovat vývozce zemědělských produktů výhod plynoucích ze systému vývozních náhrad, přestože splňují podmínky stanovené tímto nařízením a jednají v dobré víře.</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že lhůty uvedené v čl. 47 odst. 2 a čl. 48 odst. 2 písm. a) nařízení č. 3665/87 se nepoužijí u postupu pro vrácení náhrady a neexistují zvláštní pravidla práva Společenství upravující lhůty pro předložení dodatečných důkazů v rámci postupu pro vrácení náhrady, je věcí příslušných vnitrostátních orgánů, aby v souladu s vnitrostátním právem, s výhradou omezení stanovených právem Společenství, poskytly dodatečnou lhůtu v závislosti na zvláštních okolnostech každého jednotlivého případu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne <DATE ISO="20030619">19. června 2003</DATE>, Eribrand, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-467/01" YEAR="2003" PAGE.ECR="I-6471">C-467/01, Recueil, s. I-6471, bod 49</REF.DOC.ECR>). Poskytnutá lhůta musí být přiměřená k tomu, aby umožnila vývozci získat a předložit nezbytnou dokumentaci, a musí zohledňovat zejména případné dopady jednání příslušného orgánu na vývozce.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je namístě odpovědět na položenou otázku tak, že vývozní náhradu nelze považovat za <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>neoprávněně vyplacenou<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/> ve smyslu či. 11 odst. 3 prvního pododstavce první věty nařízení č. 3665/87, předloží-li příjemce v rámci postupu pro vrácení této náhrady důkazy nezbytné k odůvodnění svého nároku na uvedenou náhradu. Je věcí příslušných vnitrostátních orgánů, aby stanovily přiměřenou lhůtu, která umožní uvedenému příjemci tyto důkazy předložit.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-5082"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:</P></INTRO><P>Vývozní náhradu nelze považovat za <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>neoprávněně vyplacenou<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/> ve smyslu čl. 11 odst. 3 prvního pododstavce první věty nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne <DATE ISO="19871127">27. listopadu 1987</DATE>, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, ve znění nařízení Komise (ES) č. 604/98 ze dne <DATE ISO="19980317">17. března 1998</DATE>, předloží-li příjemce v rámci postupu pro vrácení této náhrady důkazy nezbytné k odůvodnění svého nároku na uvedenou náhradu. Je věcí příslušných vnitrostátních orgánů, aby stanovily přiměřenou lhůtu, která umožní uvedenému příjemci tyto důkazy předložit.</P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><P>Podpisy.</P></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>