<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-228/20</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CC0228</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:762">EU:C:2021:762</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>27</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>27</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta P. Hoganho – věc C‑228/20</HT></P><P><HT TYPE="SC">I (osvobození nemocničních služeb od DPH)</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Gerarda Hogana</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210923">23. září 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P>Věc C‑228/20</P><P>I GmbH</P><P>proti</P><P>Finanzamt H</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Niedersächsisches Finanzgericht (Finanční soud spolkové země Dolní Sasko, Německo)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE=" “" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Daň z přidané hodnoty</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2006/112</KEYWORD><KEYWORD>Článek 132 odst. 1 písm. b)</KEYWORD><KEYWORD>Osvobození některých lékařských činností od daně ve veřejném zájmu</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>řádně uznaná zařízení<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>sociální podmínky srovnatelné s podmínkami veřejnoprávních subjektů<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="2018" ID="QE0002"/></KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Za jakých okolností má soukromě provozovaná nemocnice nárok na osvobození od DPH, které při poskytování lékařské péče svědčí veřejným nemocnicím? To, jak uvidíme, je otázka nelehká, ale je to v podstatě otázka, kterou tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, týkající se výkladu čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="347" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 347, s. 1</REF.DOC.OJ>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>směrnice o DPH<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>), nastoluje. Právě toto ustanovení stanoví pro určité činnosti zdravotní péče vykonávané konkrétními typy zdravotnických zařízení osvobození od daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Osvobození od daně stanovená v článku 132 směrnice o DPH jsou založena na politických úvahách, které nemusí být dokonale konzistentní. Jak poznamenal D. Berlin, pokrok na cestě harmonizace DPH byl často řízen nesmírně praktickými úvahami, které byly často diktovány realitou vnitrostátní politiky a regionálních specifik<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Viz Berlin, D., <HT TYPE="ITALIC">La Directive TVA 2006/112</HT>, Bruylant, Brussels, 2020, s. 538.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Žádost v tomto případě podal Niedersächsisches Finanzgericht (Finanční soud spolkové země Dolního Saska, Německo) v rámci sporu mezi společností s ručením omezeným I a Finanzamt H (Finanční úřad H, Německo) ohledně osvobození nemocničních služeb poskytnutých společností I během daňových období 2009 až 2012 od DPH. Předkládající soud poznamenal, že mezi dotčenými vnitrostátními právními předpisy a zněním čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH existuje určité napětí, a rozhodl se Soudnímu dvoru položit dotaz, jak by toto ustanovení mělo být vykládáno.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Hned na úvod se nemohu vyhnout tomu, abych poznamenal, že stávající judikatura Soudního dvora k tomuto tématu není vždy zcela konzistentní. Jak dále uvidíme, část obtíží zde vychází ze skutečnosti, že některé pojmy obsažené v článku 132 odst. 2 písm. b) jsou samy o sobě poněkud nevhodně definované a obtížně použitelné. Tento případ proto Soudnímu dvoru poskytuje příležitost provedením komplexní a systémové analýzy tohoto ustanovení judikaturu objasnit. Než však k této analýze přikročíme, je nejprve nutné představit příslušný legislativní rámec.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 131 směrnice o DPH je jediným článkem obsaženým v hlavě IX kapitole 1 této směrnice, které jsou nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Obecné ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Osvobození od daně<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>. Tento článek stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Osvobození od daně podle kapitol 2 až 9 se uplatňují, aniž jsou dotčeny jiné předpisy [Unie], a za podmínek, které členské státy stanoví k zajištění správného a jednoduchého uplatňování těchto osvobození a k zamezení veškerých daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem či zneužití daňového režimu.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 132 odst. 1 směrnice o DPH, který je uveden v kapitole 2, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Osvobození některých činností od daně ve veřejném zájmu<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, hlavy IX této směrnice, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Členské státy osvobodí od daně tato plnění:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>poskytnutí nemocniční a lékařské péče a s ní úzce související činnosti prováděné veřejnoprávními subjekty nebo za sociálních podmínek srovnatelných s podmínkami veřejnoprávních subjektů, nemocnicemi, léčebnými nebo diagnostickými ústavy a dalšími řádně uznanými zařízeními téže povahy;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>poskytnutí lékařské péče při výkonu lékařských a nelékařských zdravotnických povolání, jak jsou vymezeny v dotyčném členském státě;</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 133 této směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Členské státy mohou vázat v jednotlivých případech osvobození jiných než veřejnoprávních subjektů od daně podle čl. 132 odst. 1 písm. b), g), h), i), l), m) a n) na jednu či více z těchto podmínek:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>dotyčné subjekty nesmějí systematicky sledovat zisk jako svůj cíl a jakýkoliv případný zisk nesmí být rozdělen, nýbrž určen k pokračování nebo zlepšení poskytovaných služeb;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>dotyčné subjekty musí být řízeny a spravovány v zásadě na základě dobrovolnosti osobami, které nemají přímý či nepřímý zájem samy ani prostřednictvím jiných osob na výsledcích dotyčné činnosti;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="3"?><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>dotyčné subjekty musí uplatňovat ceny schválené příslušnými veřejnými orgány nebo ceny, které schválené ceny nepřekračují, a u služeb nepodléhajících schválení uplatňovat nižší ceny, než jaké za podobné služby uplatňují obchodní podniky podléhající DPH;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>osvobození od daně nesmí být s to narušit hospodářskou soutěž znevýhodněním obchodních podniků podléhajících DPH.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Německé právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Ustanovení § 4 odst. 14 písm. b) Umsatzsteuergesetz (zákon o dani z obratu, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>UStG<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>) ve znění účinném dne <DATE ISO="20090101">1. ledna 2009</DATE> stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Od daně jsou osvobozena tato plnění spadající pod § 1 odst. 1 bod 1 UStG:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>[…]</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>poskytnutí nemocniční a lékařské péče, včetně diagnostiky, lékařských prohlídek, prevence, rehabilitace, pomoci při porodu, péče v závěru života, jakož i s nimi úzce související činnosti vykonávané veřejnoprávními subjekty. Plnění uvedená v první větě jsou rovněž osvobozena, pokud je poskytují</TXT><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>(aa)</NO.P><TXT>schválené nemocnice ve smyslu § 108 Fünften Buches Sozialgesetzbuch (Pátá kniha zákona o sociálním zabezpečení);</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>(cc)</NO.P><TXT>subjekty, jež do péče zapojili nositelé veřejného úrazového pojištění podle § 34 Siebten Buches Sozialgesetzbuch (Sedmé knihy zákona o sociálním zabezpečení);</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>.</P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Ustanovení § 108 SGB V nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Nemocnice s licencí<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Zdravotní pojišťovny mohou pověřit poskytováním nemocniční péče pouze tyto nemocnice (schválené nemocnice):</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>nemocnice, které jsou uznávány jako univerzitní nemocnice […],</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>nemocnice zařazené do plánu nemocniční péče spolkové země (plánované nemocnice) nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>nemocnice, které uzavřely smlouvu o poskytování péče s Landesverbände der Krankenkassen (zemské sdružení zdravotních pojišťoven) a s Verbände der Ersatzkassen (sdružení zdravotních pojišťoven.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Z historických důvodů je podle německého práva jejich organizace patrně řešena rozdělením na zdravotní pojišťovny a sdružení tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Ersatzkassen<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>. To v projednávané věci patrně není relevantní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Ustanovení § 109 SGB V, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Uzavření smluv o poskytování péče s nemocnicemi<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="109.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA>Na uzavření smlouvy o poskytování zdravotní péče podle § 108 bodu 3 SGB V není nárok […]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="109.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA><P>Smlouva o poskytování zdravotní péče podle § 108 bodu 3 SGB V nesmí být uzavřena, pokud nemocnice</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>neposkytuje záruku efektivní a hospodárné nemocniční péče,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>[nesplní určitá kvalitativní kritéria] nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>není nezbytná k zajištění potřebné nemocniční péče o pojištěnce.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Ustanovení § 1 Gesetz zur wirtschaftlichen Sicherung der Krankenhäuser und zur Regelung der Krankenhauspflegesätze (Krankenhausfinanzierungsgesetz) (zákon o hospodářském zajištění nemocnic a úpravě sazeb za poskytování nemocniční péče, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>KHG<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, BGBl. I 1991, 886), nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Zásada<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>, stanoví, ve znění, které předkládající soud uvádí jako použitelné na sporu v původním řízení, což však musí potvrdit:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Účelem tohoto zákona je hospodářské zajištění nemocnic, které zabezpečí kvalitní, individuální péči o obyvatelstvo odpovídající jeho potřebám ve výkonných, kvalitních a zodpovědně hospodařících nemocnicích a přispějí k sociálně únosným sazbám za péči.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Ustanovení § 6 odst. 1 KHG stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Za účelem naplnění cílů uvedených v § 1 spolkové země vytvoří plány nemocnic a investiční programy; je nutno zohlednit následné náklady, zejména dopady na sazby za péči.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="006.004"><NO.PARAG>(4)</NO.PARAG><ALINEA>Další podrobnosti stanoví právo spolkové země.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Německá vláda ve svých písemných vyjádřeních uvedla, že Bundesministerium der Finanzen (Spolkové ministerstvo financí, Německo) přijalo závazný správní oběžník platný od <DATE ISO="20090101">1. ledna 2009</DATE>. Podle tohoto oběžníku mohly i soukromé nemocnice, které nebyly schválenými nemocnicemi ve smyslu § 108 SGB V, žádat o osvobození od daně, pokud služby, které nabízely, odpovídaly službám poskytovaným nemocnicemi provozovanými veřejnými subjekty nebo nemocnicemi schválenými ve smyslu § 108 SGB V a náklady z velké části nesly zdravotní pojišťovny nebo jiné orgány sociálního zabezpečení. To platí v případě, že během uplynulého účetního roku bylo alespoň 40 % hospitalizačních nebo fakturačních dnů v průběhu roku připsáno pacientům, u nichž byly za nemocniční služby uplatněny ceny, které nepřekročily částku, kterou<?PAGE NO="5"?> by hradily orgány sociálního zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Tato podmínka byla do ustanovení § 4 odst. 14 písm. b), bodu aa) UStG přidána v roce 2019.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Ustanovení § 30 Gewerbeordnung (živnostenský řád, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>GewO<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>), nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>Soukromé nemocnice<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>, uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="030.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA><P>Podnikatelé provozující soukromé nemocnice a soukromé porodnice a soukromé psychiatrické léčebny zažádají u příslušného orgánu o licenci. Licence bude odmítnuta pouze v případě, že</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>existují skutečnosti, které ve vztahu k řízení nebo správě zařízení nebo kliniky ukazují na nespolehlivost podnikatele,</TXT></NP></ITEM></LIST><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>1a.</NO.P><TXT>existují skutečnosti, které ukazují, že není zaručena adekvátní lékařská a ošetřovatelská péče o pacienty,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>podle popisů a plánů, které podnikatel předloží, strukturální a další technické vybavení zařízení nebo kliniky nevyhovuje hygienickým požadavkům,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>zařízení nebo klinika má být umístěna pouze v části budovy, kterou obývají i jiné osoby, a její provoz může pro ostatní obyvatele této budovy přinášet značné nevýhody nebo způsobovat nebezpečí, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>zařízení nebo klinika je určena k ubytování osob s nakažlivými chorobami nebo duševně nemocných a její umístění může přinášet značné nevýhody nebo způsobovat nebezpečí majitelům nebo obyvatelům sousedních nemovitostí.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="030.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA>Před udělením koncese musí být ve věcech uvedených v odst. 1 body 3 a 4 konzultována místní policie a obecní úřad.<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti původního řízení a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Žalobkyní v původním řízení je společnost s ručením omezeným založená podle německého práva, jejímž účelem podle stanov je plánování, zřízení a provoz nemocnice specializující se na neurologii. Činnost této nemocnice byla schválena státem ve smyslu § 30 GewO.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Pacienty žalobkyně jsou pacienti, kteří si péči hradí sami a na ošetření platí zálohy, pacienti pojištění u soukromých zdravotních pojišťoven, osoby s nárokem na příspěvek (jako jsou tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>Botschaftspatienten<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>, u nichž je úhrada výdajů přislíbena zastupitelským úřadem cizího státu), příslušníci Bundeswehru, pacienti pojištění u oborových zdravotních pojišťoven a pacienti pojištění u veřejných zdravotních pojišťoven.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Žalobkyně účtovala svou nemocniční a lékařskou péči a s ní úzce související činnosti nejprve na základě fixních denních sazeb, jak to bylo běžné také v nemocnicích ve smyslu § 108 SGB V. Volitelné lékařské výkony byly účtovány zvlášť podle Gebührenordnung für Ärzte (tarifní řád pro lékaře). Krom toho, při pobytu pacientů v jednolůžkových nebo dvoulůžkových pokojích žalobkyně účtovala příplatky. Žalobkyně však časem svůj systém účtování změnila a postupně<?PAGE NO="6"?> přešla na účtování na základě případových paušálů (tzv. diagnosis related group (DRG))<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>DRG je systém pro klasifikaci nemocničních případů do různých skupin.</P></NOTE>. Před předkládajícím soudem se žalobkyně vyjádřila, že v roce 2011 účtovala podle systému DRG zatím pouze 15 až 20 % dní, v nichž poskytovala péči.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20120628">28. června 2012</DATE> uzavřena žalobkyně s nositelkou veřejného úrazového pojištění rámcovou smlouvu ve smyslu § 4 bodu 14 písm. b) druhé věty bodu cc) UStG. Tato smlouva nabyla účinnosti dne <DATE ISO="20120701">1. července 2012</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Ve svých přiznáních k DPH za roky 2009 až 2012 vykazovala žalobkyně jako plnění osvobozená od DPH nemocniční plnění účtovaná na základě fixních denních sazeb a úhrady za užívání fakturované nesmluvním lékařům. V průběhu daňové kontroly však příslušný finanční úřad dospěl k názoru, že drtivá většina plnění, která žalobkyně poskytla před 1. červencem 2012, nebyla od DPH osvobozena, protože se nejednalo o schválenou nemocnici podle § 108 SGB V. Toto stanovisko bylo potvrzeno rozhodnutím o námitce proti výsledku daňové kontroly a v rozhodnutí o žalobě podané proti tomuto rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Žalobkyně poté zahájila řízení před předkládajícím soudem, ve kterém tvrdí, že dotčená plnění by měla být od DPH osvobozena podle čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, pokud byla poskytnuta řádně uznanou nemocnicí, která poskytuje služby za stejných podmínek jako subjekt veřejnoprávní. Na podporu svého tvrzení žalobkyně uvádí, že její činnost je ve veřejném zájmu, protože zaprvé nabízí řadu služeb srovnatelných se službami veřejných zařízení nebo zařízení zařazených do plánu nemocniční péče spolkové země, zadruhé je jednou z nejznámějších neurochirurgických klinik na světě a zatřetí poskytuje své služby všem osobám bez ohledu na to, zda jsou pojištěny v systému veřejného nebo soukromého pojištění nebo pojištěni nejsou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Předkládající soud zadruhé poznamenává, že ve sporných obdobích žalobkyně nesplňuje podmínky pro osvobození od daně podle § 4 odst. 14 písm. b) druhé věty bodu aa) UStG nebo podle § 4 odst. 14 písm. b) druhé věty bodu cc) UStG. Zaprvé rámcová smlouvu, kterou žalobkyně v původním řízení s úrazovou pojišťovnou uzavřela, nabyla účinnosti až <DATE ISO="20120701">1. července 2012</DATE>, a zadruhé žalobkyně nesplňuje podmínky stanovené v § 108 UStG, na jejichž základě by mohla být považována za schválenou nemocnici. Předkládající soud má nicméně pochyby o slučitelnosti těchto podmínek s článkem 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>V tomto ohledu se vnitrostátní soud přiklání k názoru pátého a jedenáctého senátu Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud, Německo), že tyto požadavky jdou nad rámec požadavků stanovených v článku 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH. S ohledem na podmínky, které pro kvalifikaci schválené nemocnice ve smyslu daného ustanovení stanoví § 108 SGB V, má soud za to, že jakýkoli požadavek, podle kterého soukromé nemocnice musí tyto podmínky splňovat, aby mohly být od DPH osvobozeny, by výhodu osvobození od daně omezil na nemocnice, které již jsou zahrnuty v plánu nemocniční péče nebo které již uzavřely smlouvu se sdružením zdravotních pojišťoven nebo sdružením tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>Ersatzkassen<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>. Důvodem je, že ostatní soukromé nemocnice by měly na zařazení do plánu nemocniční péče nebo podpis takové smlouvy jen malou šanci, pokud by již v určité spolkové zemi byl k dispozici dostatek nemocničních lůžek. V důsledku toho by bylo s podobnými lékařskými službami zacházeno odlišně v závislosti na tom, zda nemocnice, která služby poskytuje, požádala o zařazení do plánu<?PAGE NO="7"?> nemocniční péče nebo uzavření smlouvy o poskytování zdravotní péče se zemským sdružením zdravotních pojišťoven nebo sdružením tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>Ersatzkassen<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> dříve nebo později, což by bylo neslučitelné se zásadou daňové neutrality.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Pokud by byl § 4 odst. 14 písm. b) UStG považován za neslučitelný s článkem 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, předkládající soud má za to, že by vyvstala otázka, zda by se žalobkyně mohla tohoto ustanovení této směrnice dovolávat. Aby tomu tak bylo, bylo by nutné, aby nemocniční služby poskytované žalobkyní a plnění s nimi úzce související byly poskytovány za sociálních podmínek srovnatelných s těmi, které se vztahují na veřejnoprávní subjekty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>V tomto ohledu vnitrostátní soud poznamenává, že jedenáctý senát Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud) rozhodl, že německý zákonodárce porušil článek 132 směrnice o DPH pouze v rozsahu, v němž toto ustanovení podmiňuje osvobození od DPH tím, že dané služby bude poskytovat zařízení, které je schválenou nemocnicí ve smyslu § 108 SGB V. S článkem 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH by však v rozporu nebylo, pokud by vnitrostátní právní předpisy toto osvobození podmínily podmínkami týkajícími se výkonu nemocnice z hlediska personálu, prostor a vybavení a hospodárnosti – jak to činí § 4 odst. 14 písm. b) druhá věta bod aa) UStG, § 108 bod 2 a 3 SGB V, § 1 a § 6 KHG a § 109 SGB V.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Předkládající soud má v souvislosti s touto analýzou pochybnosti. Má za to, že k určení, zda jsou transakce prováděny za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>srovnatelných sociálních podmínek<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, je vhodné použít jiná kritéria, než ta, která uvedla jedenáctá komora Spolkového finančního soudu, konkrétně zda náklady na většinu pacientů nesou orgány sociálního zabezpečení či nikoli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se předkládající soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>1)</NO.P><TXT>Je ustanovení § 4 bodu 14 písm. b) [UStG] slučitelné s článkem 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, jestliže je osvobození od daně pro nemocnice, které nejsou veřejnoprávními subjekty, podmíněno schválením takových nemocnic podle § 108 [SGB V]?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na první otázku: Jaké podmínky poskytování nemocniční péče veřejnoprávními nemocnicemi lze považovat za sociální podmínky srovnatelné s podmínkami veřejnoprávních subjektů ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH?<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky:</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Jelikož předkládající soud i účastníci řízení odkázali na zásadu daňové neutrality, je vhodné začít objasněním významu tohoto pojmu. Rychlý přehled judikatury Soudního dvora ukazuje, že výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>zásada daňové neutrality<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> je používán nejméně ve třech různých významech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Viz, pokud jde o první dva významy, rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121115">15. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Zimmermann</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑174/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:716">EU:C:2012:716</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V některých rozsudcích Soudní dvůr při prezentaci své judikatury tyto různé významy zaměňuje, což může budit dojem určitého zmatku, jde-li o rozsah zásady daňové neutrality. Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091029">29. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>NCC Construction Danmark</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑174/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:669">EU:C:2009:669</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zaprvé</HT> je tento výraz často používán k popisu skutečnosti, že osoba, která byla povinna za nabytí zboží nebo služeb odvést DPH, může následně tuto daň odpočíst, jsou-li tyto výrobky nebo služby určeny k použití pro účely zdanitelné činnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010222">22. února 2001</DATE>, <NAME.CASE>Abbey National</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑408/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:110">EU:C:2001:110</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101222">22. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>RBS Deutschland Holdings</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑277/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:810">EU:C:2010:810</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a nověji rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170426">26. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Farkas</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑564/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:302">EU:C:2017:302</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) nebo ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180426">26. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>Zabrus Siret</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑81/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:283">EU:C:2018:283</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Toto je zjevně primární význam tohoto výrazu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zadruhé</HT> je zásada daňové neutrality někdy chápána tak, že ve věcech DPH odráží zásadu rovného zacházení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140313">13. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Jetair a BTWE Travel4you</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑599/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:144">EU:C:2014:144</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201217">17. prosince 2020</DATE>, <NAME.CASE>WEG Tevesstraße</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑449/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1038">EU:C:2020:1038</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, odstavec 48).</P></NOTE>. Je-li použita v tomto smyslu, lze se této zásady samozřejmě dovolávat za účelem zpochybnění platnosti ustanovení směrnice o DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170307">7. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>RPO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑390/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:174">EU:C:2017:174</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zatřetí</HT> Soudní dvůr tímto výrazem někdy naznačuje, že DPH by mělo být neutrální z hlediska hospodářské soutěže<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Pojem daňová neutralita je vypůjčen od liberálních ekonomických škol, které se zaměřily zejména na stanovení striktního výnosového cíle daní. V praxi však žádný daňový systém není ekonomicky neutrální, protože výběr daňového základu a daňové sazby chování ekonomických subjektů nutně ovlivňuje. V souladu s tím byla myšlenka, že daně by obecně měly být neutrální, víceméně opouštěna, protože postupně byla potvrzena role zdanění jako nástroje ekonomického a sociálního intervencionismu. Viz Bommier, L., <HT TYPE="ITALIC">L’objectif de neutralité du droit fiscal comme fundement d’une uložení de l’entreprise</HT>, LGDJ, Paris, 2021, s. 4 až 7.</P></NOTE>. V podstatě jde o to, že s podobným zbožím nebo službami, které si navzájem konkurují, by mělo být zacházeno stejným způsobem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080410">10. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Marks &amp; Spencer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑309/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:211">EU:C:2008:211</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tato zásada se však od zásady rovného zacházení poněkud liší, protože nepředstavuje jakési zastřešující pravidlo primárního práva, které by mohlo určit platnost uvedeného osvobození<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120719">19. července 2012</DATE>, <NAME.CASE>Deutsche Bank</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑44/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:484">EU:C:2012:484</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V tomto (třetím) smyslu je myšlenka daňové neutrality spíše interpretační zásadou, která vstupuje do hry, když jiné výkladové metody nevedou k přesvědčivému výsledku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Jak Soudní dvůr uvedl ve svém rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170307">7. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>RPO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑390/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:174">EU:C:2017:174</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), má-li unijní normotvůrce při přijímání opatření daňové povahy činit rozhodnutí politické, ekonomické a sociální povahy a hierarchicky uspořádat protichůdné zájmy či provést komplexní posouzení, je třeba mu přiznat širokou posuzovací pravomoc. Totéž platí na vnitrostátní úrovni, pokud směrnice členským státům ponechává prostor pro uvážení, zda kritéria stanovená směrnicí specifikovat na místo jejich uplatnění. Viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Golfclub Schloss Igling</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑488/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:942">EU:C:2019:942</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>V projednávané věci předkládající soud a strany ve své argumentaci daňovou neutralitou tento výraz používají v tomto třetím smyslu, tj. jako odkaz na cíl, který směrnice o DPH sleduje: tedy že daň by měla, pokud je to možné, být neutrální z hlediska hospodářské soutěže. Jak však uvidíme, zásada rovného zacházení jako obecná právní zásada je při výkladu těchto ustanovení směrnice o DPH rovněž relevantní.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Podstatou první otázky vnitrostátního soudu je, zda je § 4 odst. 14 písm. b) UStG ve znění použitelném na dotčené zdaňovací období slučitelný s článkem 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je však třeba připomenout, že Soudní dvůr jako takový nemá v rámci řízení o předběžné otázce pravomoc rozhodovat o souladu vnitrostátních právních ustanovení s unijním právem, ale v souladu s článkem 267 prvním pododstavcem SFEU má pouze pravomoc týkající se výkladu Smluv a platnosti a výkladu aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Evropské unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080717">17. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>ASM Brescia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑347/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:416">EU:C:2008:416</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>V důsledku toho, a s ohledem na objasnění, která ve svých vyjádřeních poskytla německá vláda a která se týkají jejích vnitrostátních právních předpisů, se domnívám, že první otázku je třeba chápat v tom smyslu, že v podstatě souvisí s otázkou, zda čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnici o DPH je třeba vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, jako jsou právní předpisy dotčené v původním řízení, které soukromé neuniverzitní nemocnici přiznávají osvobození od DPH pouze v případě, že je tato nemocnice buď zapojena do poskytování péče nositeli veřejného úrazového pojištění nebo je zařazena do plánu nemocniční péče spolkové země (plánovaná nemocnice) nebo uzavřela smlouvu o poskytování zdravotní péče se zemským sdružením zdravotních pojišťoven nebo sdružením tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>Ersatzkassen<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> nebo během předchozího účetního roku poskytla alespoň 40 % nemocničních služeb, za které uplatnila cenu nižší, než je částka, kterou uhradí orgány sociálního zabezpečení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>V této souvislosti je samozřejmě výchozím bodem skutečnost, že různá osvobození od daně obsažená v článku 132 odst. 1 směrnice o DPH je třeba vykládat striktně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150702">2. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>De Fruytier</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:437">EU:C:2015:437</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. To znamená, že jejich výklad by neměl mít účinky, které by šly nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení cílů, které sledují. Těmito cíli je obecně osvobodit od DPH určité činnosti ve veřejném zájmu s cílem usnadnit přístup k určitým službám a dodávkám určitého zboží tím, že se zamezí zvýšení nákladů, ke kterému by došlo, kdyby DPH podléhaly<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161005">5. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>TMD</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑412/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:738">EU:C:2016:738</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Požadavek striktního výkladu však neznamená, že by tyto pojmy použité k uvedení výjimek bylo třeba vykládat způsobem, který by těchto cílů nedosahoval, a tedy by tato osvobození od daně zbavil jejich zamýšleného účinku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201008">8. října 2020</DATE>, <NAME.CASE>Finanzamt D</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑657/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:811">EU:C:2020:811</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>V této souvislosti čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH stanoví, že členské státy osvobodí od daně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>poskytování nemocniční a lékařské péče a s ní úzce související činnosti prováděné veřejnoprávními subjekty nebo za sociálních podmínek srovnatelných s podmínkami veřejnoprávních subjektů, nemocnicemi, léčebnými nebo diagnostickými ústavy a dalšími řádně uznanými zařízeními téže povahy<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>. To je doplněno čl. 132 odst. 1 písm. c), který stanoví, že členské státy osvobodí od daně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>poskytnutí lékařské péče při výkonu lékařských a nelékařských zdravotnických povolání, jak jsou vymezeny v dotyčném členském státě<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Jelikož jsou tato dvě ustanovení v zásadě konsolidovanými verzemi dřívějších ustanovení čl. 13 části A odst. 1 písm. b) a c) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne <DATE ISO="19770517">17. května 1977</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>(<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1977">Úř. věst. 1977, L 145, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 23).</P></NOTE>, je třeba je vykládat stejným způsobem. Judikaturu Soudního dvora týkající se čl. 13 části A odst. 1 písm. b) a c) směrnice 77/388 je tedy v zásadě rovněž třeba považovat za použitelnou na čl. 132 odst. 1 písm. b) a c) směrnice o DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190918">18. září 2019</DATE>, <NAME.CASE>Peters</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑700/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:753">EU:C:2019:753</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že osvobození od daně stanovené ve stávajícím čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH má společně s osvobozením uvedeným v čl. 132 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice snížit náklady na zdravotní péči<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140313">13. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Klinikum Dortmund</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑366/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:143">EU:C:2014:143</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> definováním podmínek, za nichž mohou být osvobozeny všechny výkony, které mají za cíl diagnostikovat, léčit a v co největším možném rozsahu vyléčit nemoci nebo zdravotní obtíže<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>CopyGene</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:328">EU:C:2010:328</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140313">13. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Klinikum Dortmund</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑366/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:143">EU:C:2014:143</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Ačkoli mají tato dvě ustanovení stejný cíl, mají odlišný rozsah. Zatímco čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice pokrývá služby poskytované ve <HT TYPE="ITALIC">zdravotnickém zařízení</HT>, čl. 132 odst. 1 písm. c) směrnice se týká služeb poskytovaných mimo takové zařízení, jak v prostorách ordinace poskytovatele péče, tak v bydlišti pacienta nebo na jiném místě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>V tomto ohledu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150702">2. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>De Fruytier</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:437">EU:C:2015:437</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190918">18. září 2019</DATE>, <NAME.CASE>Peters</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑700/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:753">EU:C:2019:753</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Na rozdíl od čl. 132 odst. 1 písm. b) se čl. 132 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH nevztahuje na činnosti, které se službami zdravotní péče uvedenými v tomto prvně uvedeném ustanovení úzce souvisejí. Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140313">13. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Klinikum Dortmund</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑366/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:143">EU:C:2014:143</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Konkrétněji, pokud jde o osvobození od daně stanovené v článku 132 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH, existují tři požadavky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Obě ustanovení mají společné také to, že nestanovují žádné požadavky týkající se příjemce osvobozených plnění.</P></NOTE> týkající se:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>povahy poskytnutých služeb,</P></ITEM><ITEM><P>formy zařízení poskytujícího službu a způsobu, jakým je služba poskytována<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>V tomto smyslu viz stanovisko generální advokátky Sharpston ve věci CopyGene (<REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑262/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:541">EU:C:2009:541</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">první požadavek</HT>, ze znění čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH vyplývá, že dotyčné služby musí spadat do jedné z následujících tří kategorií, aby byly osvobozeny od daně:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>týkají se hospitalizace pacienta, tj. přijetí a pobytu osoby v nemocnici<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Jak Soudní dvůr uvedl v bodě 29 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051201">1. prosince 2005</DATE>, <NAME.CASE>Ygeia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑394/04 a C‑395/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:734">EU:C:2005:734</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>): <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>na poskytování služeb, které […] zvyšují pohodlí a blahobyt hospitalizovaných osob, se obecně nemůže vztahovat osvobození od daně [ledaže] služby jsou nezbytné pro dosažení léčebných cílů sledovaných službami nemocniční a lékařské péče, v jejichž rámci byly poskytnuty<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>.</P></NOTE> nebo</P></ITEM><ITEM><P>mají za cíl chránit, zachovat nebo obnovit lidské zdraví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>K povaze lékařských služeb, které by mohly být osvobozeny, viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060608">8. června 2006</DATE>, <NAME.CASE>L.u.p.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:380">EU:C:2006:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>CopyGene</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:328">EU:C:2010:328</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Future Health Technologies</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑86/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:334">EU:C:2010:334</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150702">2. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>De Fruytier</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:437">EU:C:2015:437</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210304">4. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>Frenetikexito</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑581/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:167">EU:C:2021:167</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> nebo</P></ITEM><ITEM><P>týkají se činností, které s těmito prvními dvěma kategoriemi činností úzce souvisejí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150702">2. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>De Fruytier</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:437">EU:C:2015:437</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). K pojmu úzce související činnosti ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031106">6. listopadu 2003</DATE>, <NAME.CASE>Dornier</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:595">EU:C:2003:595</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051201">1. prosince 2005</DATE>, <NAME.CASE>Ygeia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑394/04 a C‑395/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:734">EU:C:2005:734</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100325">25. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Nizozemsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑79/09</NO.CASE>, nezveřejněno, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:171">EU:C:2010:171</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Future Health Technologies</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑86/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:334">EU:C:2010:334</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Pokud jde o tento případ, tento požadavek nečiní žádné potíže. To <HT TYPE="ITALIC">zbývající dva požadavky</HT> představují při definování jejich příslušného rozsahu a způsobu jejich aplikace potíže. Navrhuji se těmito požadavky zabývat postupně.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K formě zařízení poskytujícího předmětné služby</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Ustanovení čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH stanoví, že služby poskytované subjekty, které se neřídí veřejným právem, mohou být od DPH osvobozeny pouze tehdy, jsou-li <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>nemocnicemi, léčebnými nebo diagnostickými ústavy a dalšími řádně uznanými zařízeními téže povahy<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>. Na úvod je možné připomenout, že Soudní dvůr potvrdil, že z pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>zařízení<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> uvedeného v tomto ustanovení mimo jiné vyplývá, že dotyčné zařízení musí být <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>individualizovanou entitou<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150702">2. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>De Fruytier</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:437">EU:C:2015:437</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Soudní dvůr např. uvedl, že soukromou laboratoř, která provádí lékařské diagnostické rozbory, je třeba považována za zařízení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>téže povahy<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>nemocnice<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>léčebné a diagnostické ústavy<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, jelikož rozbory prováděné tímto druhem entity s ohledem na jejich terapeutický účel spadají do rozsahu pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>lékařská péče<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, jak je uveden v tomto ustanovení. Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060608">8. června 2006</DATE>, <NAME.CASE>L.u.p.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:380">EU:C:2006:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>CopyGene</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:328">EU:C:2010:328</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Entita, která jako osoba samostatně výdělečně činná vykonává pro nemocnice a laboratoře činnost přepravy lidských orgánů a vzorků lidského původu, však nevykonávají tutéž zvláštní funkci jako léčebné nebo diagnostické ústavy nebo střediska, která je pro charakterizaci entity jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>zařízení téže povahy<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH považována za relevantní. Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150702">2. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>De Fruytier</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:437">EU:C:2015:437</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Vzhledem k tomu, že navíc čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH má jiný rozsah působnosti než čl. 132 odst. 1) písm. c) – který se vztahuje na poskytování osobní péče mimo zdravotnické struktury –, toto konkrétní osvobození se vztahuje pouze na individualizované entity ve formě zdravotnické struktury, tj. na entity, ve kterých jsou sdruženy různé zdroje, zejména lidské, technické, realitní a finanční<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Toto sdružování zdrojů je nemocnicím, léčebným ústavům a diagnostickým ústavům společné. To také odlišuje zdravotní středisko od ordinace lékaře nebo zdravotníka, jejichž služby mohou být rovněž osvobozeny, ale na základě čl. 132 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Pokud jde zaprvé o druh činnosti, které tyto entity musí vykonávat</HT>, aby byly pro dané osvobození od daně způsobilé, čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH stanoví, že se musí jednat o činnosti nemocnice, léčebného ústavu, diagnostického ústavu nebo zařízení téže povahy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>V rozsudcích ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19880223">23. února 1988</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>353/85</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:82">EU:C:1988:82</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031106">6. listopadu 2003</DATE>, <NAME.CASE>Dornier</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:595">EU:C:2003:595</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>CopyGene</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:328">EU:C:2010:328</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr mimochodem bez jakéhokoli odůvodnění rozhodl, že osvobození od daně stanovené ve stávajícím článku 132 odst. 1) písm. b) směrnice o DPH se týká služeb poskytovaných <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>zařízeními, která mají sociální účel<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, ať už tento účel nevyplývá z jeho znění ani cíle, který se týká pouze lékařské péče. Je pravda, že toto ustanovení stanoví požadavek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>sociální srovnatelnosti<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, ale to se týká způsobu, jakým jsou dotyčné služby poskytovány, a nikoli účelu zařízení, která je poskytují. Poznamenávám však, že ve své nedávné judikatuře Soudní dvůr přestal na sociální účel, který by dotyčné zařízení mělo mít, odkazovat.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že tyto kategorie provozoven nejsou ve směrnici o DPH definovány, je třeba je chápat ve významu, který mají v běžném jazyce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161005">5. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>TMD</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑412/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:738">EU:C:2016:738</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a moje stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Grup Servicii Petroliere</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑291/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:302">EU:C:2019:302</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>V tomto případě je z jejich obvyklého významu v běžném jazyce zřejmé, že pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>nemocnice<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>léčebné ústavy<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>diagnostické ústavy<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> se týkají entit, jejichž hlavní činností je péče o nemocné osoby nebo oběti úrazů příliš složitých na to, aby je bylo možné léčit doma nebo v ordinaci, výkon lékařských služeb zaměřených na ochranu, zachování nebo obnovu lidského zdraví a provádění rozborů zaměřených na zjištění přítomnosti nemoci nebo dysfunkce u pacienta<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060608">8. června 2006</DATE>, <NAME.CASE>L.u.p.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:380">EU:C:2006:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Pokud jde o koncept zařízení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>téže povahy<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>, je zřejmé, že tento koncept by měl být chápán tak, že odkazuje na lékařské struktury, ve kterých jsou sdruženy různé zdroje, za účelem výkonu činností podobných činnostem nemocnice, léčebného ústavu nebo diagnostického ústavu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">postavení entit</HT>, čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH stanoví, že aby bylo možné z osvobození od daně stanoveného v tomto ustanovení těžit, musí být dotčená zařízení, která nejsou veřejnoprávními subjekty, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>řádně uznána<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>. V tomto ohledu je z anglické verze čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH zcela zřejmé, že se tento požadavek na nemocnice, léčebné ústavy, diagnostické ústavy a jiná zařízení téže povahy vztahuje za předpokladu, že nejsou veřejnoprávními subjekty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>V tomto smyslu ohledně pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>další zařízení téže povahy<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060608">8. června 2006</DATE>, <NAME.CASE>L.u.p.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:380">EU:C:2006:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tato verze skutečně zmiňuje, že osvobození od daně se vztahuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>další <HT TYPE="ITALIC">řádně uznaná</HT> zařízení téže povahy<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>, což znamená, že tato podmínka platí také pro referenční zařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Je pravda, že v latinských jazycích, jako je španělština, francouzština, italština, portugalština a rumunština, se výrazy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>řádně uznané<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> objevují za zmínkou o dalších zařízeních (například ve francouzštině <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>et d'autres établissements de même nature dûment reconnus<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>), což by mohlo budit dojem, že se tato podmínka týká pouze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>dalších zařízení téže povahy<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>. Jelikož však uvedený seznam zařízení končí odkazem na tato další zařízení téže povahy, je zřejmé, že tento seznam je třeba chápat pouze jako ilustraci typu zařízení, jejichž služby budou pravděpodobně osvobozeny. V této souvislosti je třeba pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>řádně uznané<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> chápat tak, že se vztahují na všechny druhy zdravotnických zařízení v tomto ustanovení uvedené.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Za účelem stanovení rozsahu této podmínky, je nezbytné připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je třeba znění ustanovení unijního práva, které za účelem vymezení svého smyslu a rozsahu neodkazuje výslovně na právo členských států, vykládat v celé Evropské unii zpravidla autonomním a jednotným způsobem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151029">29. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Saudaçor</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑174/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:733">EU:C:2015:733</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jelikož článek 132 směrnice o DPH žádný takový odkaz neuvádí, lze dovodit, že různé pojmy použité v jednotlivých podmínkách použití osvobození od daně stanovené v tomto ustanovení je třeba považovat za autonomní pojmy unijního práva, a proto je třeba jejich význam a rozsah vykládat v celé Unii jednotně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Autonomní povaha pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>řádně uznané zařízení<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> použitého v článku 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH však nesmí být zaměňována se skutečností, že tento pojem, jak je třeba jej podle unijního práva chápat, odkazuje pro svou aplikaci na konkrétní skutkovou okolnost, konkrétně na situaci dotyčného zařízení s ohledem na vnitrostátní právní předpisy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>V této souvislosti Soudní dvůr jasně uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>řádné uznání<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> formální postup pro uznání nepředpokládá, ani nevylučuje možnost, aby členský stát takový postup stanovil. Přísluší tedy vnitrostátnímu právu každého členského státu, aby stanovilo pravidla, podle kterých takové uznání může být zařízením, která o něj požádala, přiznáno. Členské státy v tomto ohledu mají určitou posuzovací pravomoc<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060608">8. června 2006</DATE>, <NAME.CASE>L.u.p.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:380">EU:C:2006:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031106">6. listopadu 2003</DATE>, <NAME.CASE>Dornier</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:595">EU:C:2003:595</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>CopyGene</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:328">EU:C:2010:328</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury však členské státy musí posuzovací pravomoc vykonávat v mezích stanovených unijním právem. Existence takové posuzovací pravomoci zejména nemůže zpochybnit rozsah pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>řádné uznání<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> zdravotnického zařízení ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz obdobně posudek 3/15 (Marrákešská smlouva o přístupu k publikovaným dílům) ze dne <DATE ISO="20170214">14. února 2017</DATE> (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:114">EU:C:2017:114</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0122">122</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Kromě toho musí členský stát při výkonu své posuzovací pravomoci zajistit, aby tak neučinil způsobem, který by ohrozil kterýkoliv z cílů unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz obdobně posudek 3/15 (Marrákešská smlouva o přístupu k publikovaným dílům) ze dne <DATE ISO="20170214">14. února 2017</DATE> (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:114">EU:C:2017:114</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0124">124</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se domnívám, že k zodpovězení otázky položené vnitrostátním soudem je nezbytné určit povahu a rozsah posuzovací pravomoci členského státu uvedené v judikatuře. To vyžaduje výklad čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH nejen v souladu se zněním tohoto ustanovení, ale také s kontextem a cíli, které tento článek sleduje, a obecněji právními předpisy, jejichž je součástí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200514">14. května 2020</DATE>, <NAME.CASE>Orde van Vlaamse Balies a Ordre des barreaux francophones et germanophone</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑667/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:372">EU:C:2020:372</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>V této souvislosti je s ohledem na <HT TYPE="ITALIC">znění</HT> čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH třeba poznamenat, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>řádně<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> je synonymem pro <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>v souladu s požadavky<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> a že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>uznaný<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> odkazuje na něco zavedeného nebo známého. V kontextu tohoto ustanovení se tato adjektiva vztahují na nemocnice, léčebné ústavy, diagnostické ústavy a další zařízení téže povahy. Z textu tohoto ustanovení je tedy zřejmé, že posuzovací pravomoc svěřená členským státům se týká podmínek, které je třeba splnit, aby bylo možné je považovat za nemocnice, léčebné ústavy, diagnostické ústavy a další zařízení téže povahy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>CopyGene</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:328">EU:C:2010:328</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Future Health Technologies</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑86/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:334">EU:C:2010:334</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V obou případech Soudní dvůr ze skutečnosti, že nemocnice měla administrativní oprávnění k výkonu své činnosti, dovozuje, že byla ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH řádně uznána.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Jak ve svých vyjádřeních v zásadě tvrdila Komise, tuto podmínku je třeba chápat tak, že jejím cílem je pouze vyloučit z výhody osvobození od daně stanovené v článku. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH zdravotnická zařízení, jejichž činnosti nejsou schválené zákonem nebo příslušnými profesními orgány. Jakákoli činnost, dokonce i nezákonná, totiž podléhá zdanění a mohla by získat výhodu osvobození od daně, které by se jinak uplatnilo. Pokud by tedy požadavek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>řádného uznaní<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> nebyl v této směrnici stanoven, vedlo by to k situaci, kdy by z osvobození od daně mohlo mít prospěch zdravotnické zařízení bez oprávnění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980611">11. června 1998</DATE>, <NAME.CASE>Fischer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑283/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:276">EU:C:1998:276</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050217">17. února 2005</DATE>, <NAME.CASE>Linneweber a Akritidis</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑453/02 a C‑462/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:92">EU:C:2005:92</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Zkrátka to znamená, že osvobození od daně může využít jen zařízení, které je jako zdravotnické zařízení řádně uznáno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Tento závěr je potvrzen jak kontextem, v němž jsou pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>řádně uznané<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> použity, tak cílem, který čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH sleduje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Pokud jde o kontext, tento závěr podporuje několik prvků, a to stupeň harmonizace dosažený unijním právem, obecný systém směrnice o DPH a struktura čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Zaprvé, pokud jde o stupeň harmonizace dosažený unijním právem, lze poznamenat, že činnosti, které mohou být od daně podle čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH osvobozeny – jako je péče o pacienty a lékařská péče – v různých členských státech obecně podléhají konkrétním podmínkám výkonu. I když se osvobození od daně stanovené v článku 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH vztahuje pouze na nemocnice, léčebné ústavy, diagnostické ústavy a další zařízení téže povahy, ani směrnice o DPH, ani unijní právo obecně podmínky výkonu těchto činností neharmonizuje. V této souvislosti je odkaz na potřebu řádného uznání dotčeného zařízení pouze způsobem, jak tento nedostatek harmonizace zohlednit a zároveň zajistit, aby dotčené služby byly z hlediska dotčeného členského státu provozovány zákonným způsobem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde o obecný systém směrnice o DPH, jelikož čl. 132 odst. 1 písm. b) a čl. 132 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH sledují stejný cíl a jsou tak navzájem komplementární<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Future Health Technologies</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑86/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:334">EU:C:2010:334</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, podmínky pro použití těchto ustanovení by měly být pokud možno vykládány analogicky. Článek 132 odst. 1 písm. c) směrnice od DPH požaduje, aby dotčené služby byly poskytovány <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>při výkonu lékařských a nelékařských zdravotnických povolání, jak jsou vymezeny v dotyčném členském státě.<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Soudní dvůr z této podmínky zejména dovodil, že diskreční pravomoc členských států byla v tomto ohledu omezena potřebou zajistit, aby se osvobození od daně stanovené v tomto ustanovení vztahovalo pouze na služby dostatečně kvalitní. Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190918">18. září 2019</DATE>, <NAME.CASE>Peters</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑700/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:753">EU:C:2019:753</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200305">5. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>X (osvobození od DPH u telefonických konzultací)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑48/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:169">EU:C:2020:169</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>řádně uznané<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> by proto měl být rovněž chápán tak, že odkazuje, ale v kontextu právnické osoby, na podmínky výkonu příslušných činností v dotyčném členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Článek 133 písm. c) směrnice o DPH již má za cíl umožnit členským státům vázat osvobození od daně stanovená v článku 132 odst. 1 písm. b) téže směrnice v případě jiných než veřejnoprávních subjektů na podmínku, že tyto subjekty <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>musí uplatňovat ceny schválené příslušnými veřejnými orgány nebo ceny, které schválené ceny nepřekračují, a u služeb nepodléhajících schválení uplatňovat nižší ceny, než jaké za podobné služby uplatňují obchodní podniky podléhající DPH<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/>. Vzhledem k tomu, že unijní normotvůrce pro určení způsobu, jakým jsou dotyčné činnosti prováděny, pečlivě vyčlenil zvláštní ustanovení a dobrovolně omezil toto zkoumání na použité sociální podmínky, nelze tento prvek zohlednit v rámci kritéria samostatného posouzení, aniž by bylo první kritérium zbaveno <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>užitečného účinku<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Zatřetí, pokud jde o strukturu čl. 132 odst. 1) písm. b) směrnice o DPH, je možné poznamenat, že toto ustanovení pro osvobození od daně stanoví tři předběžné podmínky, z nichž každá se zabývá jiným aspektem služeb, které mohou být osvobozeny, konkrétně jejich povahou, typem zařízení, která je poskytují, a podmínkami, za nichž jsou provozovány. Z této poslední podmínky zejména vyplývá, že s ohledem na podmínky, za nichž byly dotyčné činnosti provozovány, mohou členské státy zohlednit pouze ty, které mají sociální povahu. Pokud by tedy členské státy pod podmínkou stanovenou v tomto ustanovení, aby zařízení bylo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>řádně uznáno<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/>, mohly uložit jakékoli požadavky týkající se buď povahy poskytovaných služeb, anebo podmínek, za nichž jsou tyto služby poskytovány, tyto dvě další podmínky by byly do značné míry zbaveny jejich užitečného účinku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">cíl</HT> sledovaný čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, Soudní dvůr již zdůraznil, že toto ustanovení má za cíl zejména snížení nákladů na služby zdravotní péče<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051201">1. prosince 2005</DATE>, <NAME.CASE>Ygeia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑394/04 a C‑395/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:734">EU:C:2005:734</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. S ohledem na tento cíl by podmínka, že subjekty soukromého práva musí být jako nemocnice, léčebné ústavy, diagnostické ústavy nebo jako zařízení téže povahy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>řádně uznány<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/>, neměla být vykládána příliš restriktivně, ale pouze jako odkaz na podmínky související s lékařskou kvalifikací a standardy předepsané vnitrostátními právními předpisy za účelem zajištění vysoké kvality poskytované lékařské péče<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>V tomto smyslu viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201008">8. října 2020</DATE>, <NAME.CASE>Finanzamt D</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑657/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:811">EU:C:2020:811</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200305">5. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>X (osvobození od DPH u telefonických konzultací)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑48/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:169">EU:C:2020:169</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Konečně je třeba poznamenat, že kromě znění a kontextu tohoto ustanovení a cílů jím sledovaným je třeba vzít v úvahu také interpretační zásadu, podle které musí být ustanovení vykládáno v co největším možném rozsahu způsobem, který nezpochybní jeho platnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091119">19. listopadu 2009</DATE>, <NAME.CASE>Sturgeon a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑402/07 a C‑432/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:716">EU:C:2009:716</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Mezi pravidly, která určují platnost výkonu kompetencí unijního normotvůrce, patří zásada rovného zacházení. Podle ustálené judikatury uvedená zásada vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení<?PAGE NO="15"?> objektivně odůvodněno. V tomto smyslu faktory, které odlišují různé situace, a otázka, zda jsou tyto situace srovnatelné, musí být posuzována ve světle předmětu dotčených ustanovení a jimi sledovaného cíle, přičemž je třeba pro tento účel zohlednit zásady a cíle dotčené oblasti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170307">7. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>RPO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑390/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:174">EU:C:2017:174</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>V případě čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH je zřejmé, že s ohledem na cíl sledovaný tímto ustanovením, jímž je především snížení nákladů na zdravotnické služby, jsou veřejné a soukromé subjekty v zásadě považovány za subjekty v přibližně stejné situaci. Pokud by se tedy osvobození od daně stanovené v článku 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH vztahovalo pouze na veřejné nemocnice, znamenalo by to ve skutečnosti formu nerovného zacházení se soukromými nemocnicemi pro daňové účely.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Unijní normotvůrce proto osvobození od daně umožnil využít i soukromým zařízením. Tuto možnost však omezil na konkrétní podmínky, a proto v zacházení s veřejnými a soukromými nemocnicemi zachoval určitý rozdíl, protože pouze ty druhé musí prokázat, že splňují zvláštní podmínky stanovené v tomto ustanovení. Je pravdou, že podle judikatury Soudního dvora může být takové rozdílné zacházení za určitých okolností objektivně odůvodněno<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170307">7. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>RPO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑390/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:174">EU:C:2017:174</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pokud by však v tomto případě podmínka uvedená v čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH vyžadující <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>řádné uznání<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> dotčeného zařízení byla chápána tak, že členským státům umožňuje ukládat výhradně soukromoprávním subjektům specifické požadavky nad rámec těch, podle kterých tyto instituce musí být povoleny profesními orgány a svou činnost vykonávat za sociálních podmínek srovnatelných s podmínkami veřejnoprávních subjektů, bylo by obtížné si představit důvod, kterým by bylo možné takový rozdíl v zacházení odůvodnit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Naproti tomu požadavek, aby soukromé organizace prokázaly, že mají k výkonu své lékařské činnosti oprávnění, je plně odůvodněný, protože ze své podstaty soukromé organizace nejsou od státu odvozené a nepodléhají tedy <HT TYPE="ITALIC">přímo</HT> jeho dohledu a členské státy tak mohou legitimně stanovit mechanismy uznávání, které by zajistily, aby tyto soukromé organizace splňovaly příslušné profesní standardy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Zaměřím-li se nyní na zásadu daňové neutrality ve smyslu neutrality z hlediska hospodářské soutěže, poukázal jsem již na to, že ta je spíše cílem právní úpravy DPH než nějakou pravou, zastřešující závaznou zásadou, jejíž podmínky by směrnice o DPH nemohla nikdy porušit. Je však třeba poznamenat, že Soudní dvůr již rozhodl, že tato zásada vyžaduje, aby osvobození od daně stanovené v článku 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH bylo pokud možno vykládáno takovým způsobem, aby se všemi hospodářskými subjekty vykonávajícími stejné činnosti bylo zacházeno, pokud jde o výběr DPH, stejně. Podle Soudního dvora by tato zásada byla porušena zejména tehdy, pokud by osvobození od daně za lékařskou péči uvedené ve (stávajícím) čl. 132 odst. 1 písm. c) záviselo na právní formě, v níž osoba povinná k dani svou činnost vykonává<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020910">10. září 2002</DATE>, <NAME.CASE>Kügler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑141/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:473">EU:C:2002:473</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Je pravda, že stejně jako v případě rovného zacházení mohou být určité rozdíly mezi veřejnými a soukromými nemocnicemi v zájmu zajištění spravedlivé hospodářské soutěže odůvodněné. Rozlišování pro účely DPH mezi hospodářskými subjekty například podle jejich výkonu z hlediska zaměstnanců, prostor, vybavení nebo hospodárnosti – jak patrně činí některé německé soudy – se s ohledem na cíl sledovaný čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH nejeví jako relevantní. Lze konstatovat, že úmyslem unijního normotvůrce obecně řečeno nebylo z daňového hlediska znevýhodnit propagátory soukromé medicíny, ale spíše zajistit, aby hospodářská soutěž mezi nimi a veřejnoprávními subjekty zůstala spravedlivá.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Z toho podle mého názoru vyplývá, že znění a kontext čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, cíle, které sleduje, a nutnost vykládat jakékoli ustanovení způsobem, který nezpochybňuje jeho platnost, prokazují, že posuzovací pravomoc členských států stanovit podmínky, za nichž má být soukromoprávní zařízení považováno za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>řádně uznané<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>, se vztahuje <HT TYPE="ITALIC">pouze</HT> na podmínky, které je třeba splnit, aby zařízení bylo řádně oprávněno ve struktuře sdružující různé zdroje poskytovat zdravotní a lékařské služby, na které se toto osvobození od daně vztahuje. V zásadě se tedy požadavek na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>řádné uznání<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/> vztahuje pouze na profesní standardy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Nepřehlížím přitom skutečnost, že v bodě 53 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060608">8. června 2006</DATE> <NAME.CASE>L.u.p.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:380">EU:C:2006:380</NO.ECLI></REF.DOC.ECR> Soudní dvůr s odkazem na věc Dornier<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031106">6. listopadu 2003</DATE>, <NAME.CASE>Dornier</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:595">EU:C:2003:595</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> konstatoval, že vnitrostátní orgány, v souladu s unijním právem a podléhajíce přezkumu vnitrostátních soudů, mohou vzít kromě veřejného zájmu v úvahu činnosti dotčené osoby povinné k dani a skutečnost, že ostatní osoby povinné k dani provozující stejné činnosti již byly obdobným způsobem uznány a že náklady na dotyčné služby případně z velké části nesou zdravotní pojišťovny nebo jiné orgány sociálního zabezpečení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>V dalším bodě rozsudku (bod 54) Soudní dvůr dochází k závěru, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>dotyčný členský stát tím, že pro použití [čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH] požadoval, aby lékařské rozbory byly, přinejmenším ze 40 %, určeny pojištěncům orgánu sociálního zabezpečení, nepřekročil posuzovací pravomoc, která je mu uvedeným ustanovením přiznána<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Nelze si však nevšimnout, že tato analýza se ve skutečnosti od úvah ve věci Dornier, ze které Soudní dvůr vychází, zásadně liší. Jak Soudní dvůr poznamenal v bodě 53 rozsudku L.u.p., rozhodnutí ve věci Dornier umožnilo vnitrostátním orgánům při určování toho, zda lze soukromoprávní zařízení považovat za řádně uznané, <HT TYPE="ITALIC">vzít v úvahu</HT> skutečnost, že náklady na dotyčné služby nesou případně z velké části zdravotní pojišťovny nebo jiné orgány sociálního zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Viz body 72 a 73. V tomto smyslu chápu také bod 65 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>CopyGene</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:328">EU:C:2010:328</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Je pravda, že v bodě 75 tohoto rozsudku Soudní dvůr konstatoval, že skutečnost, že zařízení mělo povolení příslušných zdravotních orgánů k nakládání s kmenovými buňkami z pupečníku, nemůže sama o sobě a automaticky vést k uznání z hlediska čl. 132 odst. 1) písm. b) směrnice o DPH. Nakládání s kmenovými buňkami, i když jsou buňky určeny k použití u člověka, však může mít jiné využití než lékařskou péči nebo diagnostiku, například výzkum. Soudní dvůr tedy shledal, že tato skutečnost <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>směřuje spíše k tomu, že [zařízení] provádí činnosti, které souvisejí s hospitalizací a nemocniční péčí. Takové povolení tak může představovat skutečnost hovořící ve prospěch toho, že [tato entita] je případně <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>řádně uznán[a]<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="2018" ID="QE0074"/> ve smyslu [čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH]<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/>, aniž by to však vedlo samo o sobě a automaticky k uznání, že toto zařízení bylo v dotčeném členském státě řádně uznáno jako nemocnice, léčebný ústav, diagnostický ústav nebo zařízení téže povahy.</P></NOTE>. Ve věci Dornier nebylo pochyb o tom, že členské státy mohou <HT TYPE="ITALIC">uložit</HT> požadavek, aby dotčená zařízení prováděla určité procento činností, jejichž náklady jsou hrazeny ze systému zdravotního pojištění, za účelem osvobození těchto činností v souladu s požadavkem na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>řádné uznání<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/> podle čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH. Naopak, jak Soudní dvůr zdůraznil v bodě 75 rozsudku ve věci Dornier, pokud zařízení poskytuje služby srovnatelné se službami jiných provozovatelů poskytujících stejnou léčbu, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>pouhá skutečnost, že náklady na tuto léčbu nejsou plně hrazeny orgány sociálního zabezpečení, neodůvodňuje pro účely DPH rozdílné zacházení s poskytovateli<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>To ukazuje, že ve věci Dornier měl Soudní dvůr v úmyslu poukázat na to, že podmínku řádného uznání lze za určitých okolností <HT TYPE="ITALIC">považovat</HT> za splněnou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>CopyGene</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:328">EU:C:2010:328</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>): <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>[skutečnost, že vnitrostátní orgány jsou oprávněny vzít v úvahu, že činnosti zařízení neobdržely z veřejného systému sociálního zabezpečení žádnou podporu a tento systém se na ně nevztahuje] nenaznačují, že osvobození od daně […] musí být systematicky vyloučeno, pokud služby nejsou hrazeny orgány sociálního zabezpečení<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/>.</P></NOTE>. Jsou-li lékařské postupy a činnosti hrazeny ze systémů zdravotního pojištění, lze skutečně oprávněně předpokládat, že<?PAGE NO="17"?> zařízení, které tyto činnosti provádělo, je k výkonu svých činností řádně oprávněno<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Platí to pod podmínkou – aby tento prvek měl důkazní hodnotu z hlediska formální logiky –, že řádné povolení daného zařízení je podmínkou, aby poskytované služby byly hrazeny ze systémů zdravotního pojištění.</P></NOTE>. Opak však neplatí. Pouhá skutečnost, že se klinika nebo nemocnice v zásadě nebo dokonce výhradně spoléhá na soukromé pacienty, v žádném případě neznamená, že dotčené zařízení není vnitrostátními orgány řádně uznáno. Zapojení systémů zdravotního pojištění může samozřejmě záviset na řadě faktorů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Soudní dvůr ostatně ve věci L.u.p. (v bodě 36 rozsudku) uvedl, že zásada daňové neutrality brání tomu, aby dotčené služby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>podléhaly režimu DPH odlišnému podle místa, kde jsou uskutečňovány, ačkoliv <HT TYPE="ITALIC">jejich kvalita je vzhledem ke vzdělání dotyčných poskytovatelů srovnatelná</HT><QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Kurziva doplněna autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Z toho nutně vyplývá, že členský stát nesmí zacházet se dvěma stejnými službami odlišně, <HT TYPE="ITALIC">pokud jde o požadavek řádného uznání podle čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, v</HT> závislosti na podílu činností prováděných dotčeným zařízením, které jsou hrazeny ze systémů zdravotního pojištění, protože taková podmínka s kvalitou poskytované lékařské péče nijak nesouvisí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Podotýkám, že Soudní dvůr svou judikaturu týkající se výkladu osvobození od daně stanoveného ve stávajícím čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH několikrát upravil. Viz například rozsudek, kterým bylo zvráceno předchozí řešení, rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990907">7. září 1999</DATE>, <NAME.CASE>Gregg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑216/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:390">EU:C:1999:390</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) nebo rozsudek, který předchozí rozsudek vykládá nikoliv doslovným způsobem za účelem dřívější rozsudek odlišit, rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190918">18. září 2019</DATE>, <NAME.CASE>Peters</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑700/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:753">EU:C:2019:753</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Názor, který Soudní dvůr zastával v bodě 54 ve věci L.u.p., tedy že posuzovací pravomoc, kterou členským státům přiznává čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, jim umožňuje uložit jako podmínku uznání požadavek, aby dotčené zdravotní středisko poskytovalo léčbu určitému procentu pacientů, kteří jsou kryti systémem zdravotního pojištění, je tedy se vším respektem názorem nesprávným, který nepodporuje ani znění stávající legislativy, ani dřívější judikatura. Požadavek na řádné uznání dle čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH jednoduše členským státům umožňuje zajistit, aby zdravotnická zařízení splňovala příslušné standardy poskytování zdravotní péče: neměl by být vykládán tak, že členským státům umožňuje, abych tak řekl, odvést soukromé poskytovatele zdravotní péče do systému veřejného zdravotnictví tím, že prvně jmenovaným poskytnou pro účely DPH nevýhodné zacházení. Jak jsem právě uvedl, ačkoliv se zdá, že Soudní dvůr v bodě 54 ve věci L.u.p. zastává jiný názor, domnívám se – opět při vší úctě –, že je to nesprávný názor, který by nyní neměl být následován nebo uplatněn.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>V této souvislosti navrhuji, aby Soudní dvůr jasně uvedl, že slova <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>řádně uznané<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/> odkazují na podmínky, které je třeba splnit, aby dané zařízení bylo z hlediska profesních standardů v daném členském státě oprávněno provádět činnost nemocnice, léčebného ústavu, diagnostického ústavu nebo zřízení téže povahy. Při neexistenci harmonizace v této oblasti členské státy zjevně požívají značné míry vnitrostátní autonomie. Pokud vnitrostátní právní předpisy stanoví, že ze systému sociálního zabezpečení mohou být hrazeny pouze služby poskytované zdravotnickým zařízením řádně k provádění těchto činností oprávněným, může zařízení k prokázání toho, že by mělo být ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH považováno za řádně uznané, vycházet ze skutečnosti, že jeho služby jsou ze systému sociálního zabezpečení v podstatné míře hrazeny.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="18"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke způsobu, jakým jsou dotčené služby poskytovány: požadavek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>srovnatelných sociálních podmínek<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Článek 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH stanoví, že pro osvobození od DPH musí být nemocniční a lékařská péče nebo s ní úzce související činnosti poskytovány zařízením, které spadá do jedné z kategorií uvedených v tomto ustanovení. Pokud je však zařízením subjekt soukromého práva, musí být dotčené služby poskytovány za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>sociálních podmínek srovnatelných<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/> s těmi, které platí, poskytují-li tyto služby veřejnoprávní subjekty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Je třeba poznamenat, že tato podmínka nebyla zahrnuta v původním návrhu Komise šesté směrnice Rady o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (č. C- 80/1). Viz stanovisko generální advokátky E. Sharpston ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>CopyGene</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:541">EU:C:2009:541</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Na úvod je třeba zdůraznit, že jelikož členské státy musí při provádění směrnice o DPH respektovat zásadu právní jistoty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160609">9. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Wolfgang und Dr. Wilfried Rey Grundstücksgemeinschaft GbR</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑332/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:417">EU:C:2016:417</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>srovnatelné sociální podmínky<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/>, jež musí splňovat soukromé zdravotnické zařízení, které za tímto účelem žádá o osvobození od DPH, musí být specifikovány ve vnitrostátních právních předpisech. Nestačí, aby taková podmínka byla stanovena příslušnou daňovou správou v okamžiku žádosti o osvobození od DPH. Soukromé zdravotnické zařízení skutečně může sociální podmínky, které je povinno zajistit, pokud si přeje osvobození od daně využít, seznat pouze prostřednictvím obecně použitelných a zveřejněných právních předpisů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Pro tento účel navíc stačí, aby soukromá nemocnice nebo jakékoli podobné zdravotnické zařízení za účelem využití osvobození od daně stanoveného v čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH dobrovolně splňovalo právní požadavky členským státem stanovené. Jakýkoli jiný závěr by znamenal, že členský stát by mohl soukromá zdravotnická zařízení z rozsahu působnosti osvobození od daně stanoveného v tomto ustanovení zcela vyloučit jednoduše tím, že by se rozhodl takové soukromé subjekty nepodrobit sociálním povinnostem srovnatelným s těmi, které stanoví zákon pro subjekty veřejnoprávní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Pokud soukromé zařízení usoudí, že podmínky stanovené v příslušných právních předpisech nejsou totožné nebo dokonce srovnatelné se sociálními podmínkami kladenými na veřejnou nemocnici, musí mít tato instituce možnost platnost těchto kritérií zpochybnit. Zejména pokud by se ukázalo, že vnitrostátní právní předpisy obsahují určité podmínky, které nejsou s povinností uloženou veřejným zařízením totožné, musí vnitrostátní soudy zejména ověřit, zda je odůvodnění předložené členskými státy v tomto ohledu uspokojivé. To naznačuje existenci vztahu mezi těmito jednotlivými podmínkami a srovnatelnými sociálními podmínkami uloženými veřejné nemocnici, zdravotnímu středisku nebo podobnému zdravotnickému zařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba poznamenat, že směrnice o DPH nespecifikuje, co se rozumí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>sociálními podmínkami srovnatelnými<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/> s těmi, které se vztahují na veřejné nemocnice poskytující lékařskou péči<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>V tomto ohledu Soudní dvůr v bodě 24 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200305">5. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Idealmed III</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑211/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:168">EU:C:2020:168</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) uvedl, že toto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>ustanovení přesně nevymezuje aspekty dotyčných služeb péče, které mají být srovnávány pro účely posouzení jeho použitelnosti<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/>. To však nelze chápat příliš restriktivně. Ze znění čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH skutečně vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>sociálně srovnatelné<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/> musí být podmínky, za nichž jsou poskytovány služby způsobilé pro osvobození od daně, a nikoli pouze obsah těchto služeb, jak by tento odstavec mohl naznačovat.</P></NOTE>. Stejně jako v případě podmínky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0086" REF.END="QE0086"/>řádného uznání<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/> to neznamená, že by tento pojem bylo třeba chápat s odkazem na vnitrostátní právo, ale spíše to, že v rámci definice tohoto pojmu členské státy mají posuzovací pravomoc rozhodovat o sociálních podmínkách, které musí veřejné subjekty poskytující lékařské služby respektovat. Ustanovení čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH dále požaduje, aby soukromé subjekty tyto podmínky musely rovněž dodržovat, aby jejich služby byly pro osvobození od daně způsobilé.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Soudní dvůr připustil, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0087" REF.END="QE0087"/>sociální podmínky<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/> může zahrnovat záležitosti, jako je stanovení cen za lékařské služby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Rozsudek Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200305">5. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Idealmed III</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑211/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:168">EU:C:2020:168</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> nebo podmínky hrazení služeb ze strany institucí sociálního zabezpečení členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Rozsudek Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200305">5. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Idealmed III</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑211/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:168">EU:C:2020:168</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V tomto ohledu Soudní dvůr poznamenal, že podmínky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0088" REF.END="QE0088"/>jsou relevantní<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/>, ale nespecifikoval, za jakých podmínek, ani důsledky, které to bude pro přezkum mít.</P></NOTE>. Soudní dvůr se však nikdy nepokusil obsah této podmínky objasnit obecnějším a systematičtějším způsobem. Tento případ zjevně představuje vhodnou příležitost takové objasnění poskytnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>V tomto ohledu, jak jsem již uvedl, je nesporné, že smysl a rozsah ustanovení je třeba obvykle určit odkazem zejména na znění a kontext daného ustanovení a cíl, který sleduje. Přestože o <HT TYPE="ITALIC">kontextu</HT> toho lze říci jen málo, <HT TYPE="ITALIC">cíle a znění</HT> tohoto ustanovení k objasnění rozsahu tohoto pojmu poslouží.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">cíl</HT>, který sleduje třetí podmínka uvedená v článku 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, je zřejmé, že cílem je soukromým zařízením zabránit v nabízení služeb osvobozených od DPH, aniž by musely nést stejné sociální povinnosti, jako jejich veřejnoprávní protějšky. Je to možná jen další způsob, jak odkázat na povinnosti veřejné služby sociální povahy uložené veřejným nemocnicím a jiným zdravotnickým zařízením<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Tyto povinnosti jsou tedy implicitně spojeny se skutečností, že dotčené služby jsou součástí služby obecného hospodářského zájmu uvedené v článku 106 SFEU. Ustanovení čl. 132 odst. 1 směrnice o DPH má za cíl osvobodit určité činnosti z toho důvodu, že jsou ve veřejném zájmu. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200305">5. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Idealmed III</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑211/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:168">EU:C:2020:168</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a k tomu, že služby poskytované nemocnicí, léčebným nebo diagnostickým ústavem spadají pod službu obecného hospodářského zájmu, viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011025">25. října 2001</DATE>, <NAME.CASE>Ambulanz Glöckner</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑475/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:577">EU:C:2001:577</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010712">12. července 2001</DATE>, <NAME.CASE>Vanbraekel a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑368/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:400">EU:C:2001:400</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tato podmínka tedy představuje zvláštní vyjádření zásady zákazu diskriminace a zásady daňové neutrality mezi soukromými subjekty a veřejnými subjekty, zejména proto, že na jedné straně jsou nemocniční a lékařská péče a úzce související činnosti prováděné veřejnými subjekty od daně osvobozeny vždy a na straně druhé nemusí soukromé subjekty nutně podléhat stejným povinnostem sociální veřejné služby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Pokud jde o znění</HT> čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, ze samotného textu tohoto ustanovení je zřejmé, že je třeba srovnávat veřejnoprávní nemocnice na jedné straně a soukromé nemocnice na straně druhé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Jelikož cílem této podmínky je mezi veřejným a soukromým subjektem zajistit spravedlivou soutěž, je tato podmínka <HT TYPE="ITALIC">oboustranná</HT>. Brání soukromým zařízením nabízet služby osvobozené od DPH, pokud nepřebírají stejné závazky veřejné služby, jaké jsou uloženy veřejným zařízením. Naopak, jelikož služby poskytované veřejnými subjekty jsou od DPH osvobozeny vždy, umožňuje soukromým subjektům, na které se stejné povinnosti vztahují (nebo které je dobrovolně přebírají), tohoto osvobození od DPH rovněž využít.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Ze znění čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH vyplývá, že toto srovnání by mělo být provedeno s odkazem na konkrétní činnosti prováděné zdravotnickým zařízením. To znamená, že soukromé zdravotnické zařízení musí mít také možnost rozhodnout se, že u některých svých činností nebude dodržovat příslušné požadavky na srovnatelné sociální podmínky a v důsledku toho nebude mít ve vztahu k těmto činnostem prospěch z osvobození od DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Jelikož však čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH odkazuje na jakoukoli sociální podmínku, je za účelem určení, zda je požadavek, který členský stát uložil pro to, aby činnost mohla být pro tento účel osvobozena, slučitelný s tímto ustanovením, třeba vzít v úvahu nejen povinnosti vztahující se <HT TYPE="ITALIC">konkrétně</HT> na podobné služby poskytované veřejným subjektem, ale také obecnější povinnosti veřejných zařízení, která tyto činnosti provádějí, jsou-li tyto povinnosti sociálního charakteru. Pokud – použijeme-li aktuální příklad – všechny veřejné nemocnice vykonávající konkrétní činnosti jsou bez ohledu na lékařské oddělení ze zákona povinny vyhradit určitý počet lůžek pro pacienty trpící nemocí COVID-19, pak by stejnou povinnost – jež je sociální povahy – musela respektovat každá soukromá nemocnice, která usiluje o osvobození této činnosti od daně. Samozřejmě pokud by se v tomto případě povinnost týkající se COVID-19 nevztahovala například na veřejné neurologické nemocnice nebo na neurologické oddělení všeobecné nemocnice, skutečnost, že soukromé neurologické nemocnice nebo neurologické oddělení soukromé všeobecné nemocnice pro tyto pacienty nevyhradily určitý počet lůžek, by proti nim nemohla být použita za účelem odepření výhody osvobození činností vykonávaných touto nemocnicí nebo tímto oddělením od DPH podle čl. 132 odst. 1 písm. b).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Výklad pojmů <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0089" REF.END="QE0089"/>srovnatelné<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0090" REF.END="QE0090"/>sociální<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0091" REF.END="QE0091"/>podmínky<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Aby bylo možné určit rozsah srovnání, které mají provést vnitrostátní soudy při posuzování slučitelnosti sociálních podmínek uložených členským státem soukromým subjektům, které chtějí využít osvobození od DPH, s unijním právem, je dále třeba určit rozsah podstatného jména <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0092" REF.END="QE0092"/>podmínka<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/> a přídavných jmen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0093" REF.END="QE0093"/>sociální<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0094" REF.END="QE0094"/>srovnatelný<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Nejprve je třeba poznamenat, že čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH neodkazuje na jakýkoli druh povinností vztahujících se ke službám poskytovaným veřejnými subjekty, ale spíše pouze ke službám sociální povahy. Proto jsou pro účely srovnání relevantní pouze tyto povinnosti. Jak jsem již naznačil, tento pojem je širší než například povaha poplatků, které taková zařízení účtují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Domnívám se, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0095" REF.END="QE0095"/>sociální podmínky<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/> je třeba chápat tak, že odkazuje na povinnosti, které zákon ukládá veřejným nemocnicím vůči jejich pacientům. Nevztahuje se však na povinnosti uložené veřejným subjektům, pokud jde o řízení jejich zaměstnanců, prostor, vybavení nebo hospodárnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Účelem podle mého názoru je nepůsobit implicitně nepříznivě na soukromé subjekty, které mimo jiné přijaly různé způsoby organizace nebo lékařské protokoly, a podpořit tak hospodářskou soutěž spravedlivou, tedy zaměřenou na zásluhy.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Zadruhé pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0096" REF.END="QE0096"/>sociální podmínky<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/> je třeba chápat tak, že odkazuje na podmínky, <HT TYPE="ITALIC">které jsou v</HT> dotčeném členském státě <HT TYPE="ITALIC">stanoveny zákonem a</HT> které se týkají <HT TYPE="ITALIC">zákonných povinností veřejných nemocnic, jde-li o léčbu veřejných pacientů</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Soukromá nemocnice může ověřit, zda podmínky, které jsou jí uloženy, jsou skutečně srovnatelné s podmínkami uloženými veřejné nemocnici, pouze odkazem na takové podmínky. Pokud by tento pojem byl naopak chápán tak, že odkazuje pouze na faktické podmínky, za nichž vykonávají svou činnost veřejné subjekty, nebo na různé postupy, které dodržovaly, bylo by velmi obtížné posoudit kompatibilitu podmínek, které musí soukromé subjekty splňovat, protože by to vyžadovalo přezkoumání situace potenciálně tisíců dalších nemocnic v daném členském státě.</P></NOTE>. Tyto zákonné povinnosti se tedy v jednotlivých členských státech mohou lišit a liší, ale lze předpokládat, že se v zásadě týkají záležitostí, jako je nárok na určité druhy nemocniční péče, spolu s právními předpisy upravujícími takové záležitosti, jako jsou poplatky za konkrétní služby. Požadavek sociálních podmínek by však mohl být rozšířen i na další záležitosti: jedním takovým příkladem může být právní požadavek, který veřejným nemocnicím ukládá povinnost o víkendech provozovat pohotovost. S ohledem na požadavek stanovený čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, aby soukromá zařízení byla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0097" REF.END="QE0097"/>řádně<?PAGE NO="21"?> uznána<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/>, jsou sociální podmínky zde uvedené ze své podstaty odlišné od těch stanovených vnitrostátními právními předpisy, pokud jde o uznání nemocnice nebo léčebného nebo diagnostického ústavu nebo podobného zařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Zatřetí, pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0098" REF.END="QE0098"/>srovnatelný<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/> naznačuje, že sociální povinnosti uložené veřejným nemocnicím nemusí být jejich soukromými protějšky plněny přesně. Mohou také existovat určité druhy sociálních povinností, které ze své podstaty mohou plnit pouze veřejné nemocnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>To však neznamená, že by se členské státy mohly svobodně rozhodnout, jaké sociální podmínky mají soukromá zařízení dodržovat. Na rozdíl od čl. 132 odst. 1 písm. m) směrnice o DPH totiž čl. 132 odst. 1 písm. b) této směrnice neodkazuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0099" REF.END="QE0099"/>určité<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/> sociální podmínky, jak by tomu bylo v případě, kdyby unijní normotvůrce zamýšlel členským státům v této věci svěřit širokou posuzovací pravomoc<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201210">10. prosince 2020</DATE>, <NAME.CASE>Golfclub Schloss Igling</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑488/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1013">EU:C:2020:1013</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Naopak: použité znění (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0100" REF.END="QE0100"/>[č]lenské státy osvobodí […]<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/>) naznačuje, že členské státy v tomto ohledu mají omezenou posuzovací pravomoc<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Zejména si nemyslím, že by tato otázka měla být ponechána na uvážení členských států proto, že je komplikovaná.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Klíčovým cílem čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH je v tomto a v dalších ohledech skutečně zajistit srovnatelné daňové zacházení mezi veřejnými a soukromými zdravotnickými zařízeními, která obecně řečeno plní stejné funkce a která, opět obecně řečeno, své pacienty léčí přibližně stejným způsobem. V tomto ohledu je však zřejmé, že členské státy nemohou podmínit získání předmětného osvobození od DPH požadavkem, aby soukromé nemocnice poskytovaly lékařské služby za sociálních podmínek, které nemají obdobu v právních povinnostech uložených veřejným nemocnicím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0101" REF.END="QE0101"/>srovnatelný<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="201C" ID="QE0101"/> podle mého názoru také při srovnání naznačuje určitý stupeň zobecnění. Vzhledem k tomu, že cílem těchto podmínek je pro daňové účely zajistit všeobecnou rovnost mezi soukromými a veřejnými subjekty, domnívám se, že členské státy musí zajistit, aby soukromé subjekty v zásadě dodržovaly všechny sociální podmínky <HT TYPE="ITALIC">kladené</HT> na veřejná zařízení vnitrostátními právními předpisy, které mohou mít citelný vliv na spravedlivou hospodářskou soutěž mezi veřejnými a soukromými zařízeními. To by zejména zahrnovalo všechny <HT TYPE="ITALIC">sociální podmínky</HT>, které pravděpodobně mají významný dopad na řízení veřejných subjektů nebo na volbu pacientů, zda využít služeb soukromého nebo veřejného subjektu. Členský stát však nesmí osvobození od DPH udělit ve vztahu ke službám poskytovaným soukromými zařízeními, která pouze částečně splňovala sociální podmínky platné pro veřejná zařízení, které pravděpodobně budou mít na spravedlivou hospodářskou soutěž mezi těmito dvěma druhy zařízení takový dopad.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Jsou-li tedy vnitrostátní soudy povinny zohlednit sociální podmínky, jež musí soukromá zařízení dodržovat, aby jejich činnosti mohly těžit z osvobození od DPH stanoveného v článku 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, musí obecně řečeno zajistit, aby tyto podmínky nepřekračovaly ani nesnižovaly žádné sociální podmínky, které zákon pro veřejná zařízení předepisuje, i když pro tento účel může být nezbytné, nezbývá-li nic jiného, uchýlit se k hrubým porovnáním.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Pro tento účel jsou skutečně nezbytná kritéria vyvážená v tom smyslu, že soukromým zařízením neprospívají ani je neznevýhodňují. Pokud jsou například v konkrétním členském státě veřejné subjekty <HT TYPE="ITALIC">ze zákona povinny</HT> zajistit z přísně terapeutického hlediska stejnou kvalitu péče bez ohledu na účtovanou sazbu nebo pokud jsou povinny stejným způsobem ošetřit všechny pacienty bez ohledu na jejich osobní situaci, pak musí tento členský stát stanovit, že osvobození od DPH mohou využívat pouze soukromá zařízení, která splňují srovnatelné povinnosti.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="22"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Jiným příkladem může být situace, kdy jsou veřejné nemocnice ze zákona povinny nabízet službu za základní sazbu, kdy není zaručena totožnost lékaře, který hlavní lékařskou péči skutečně poskytne. Za těchto okolností musí být za účelem osvobození podobné lékařské péče poskytované soukromým subjektem pacientovi nabídnuta stejná možnost, i když se nakonec rozhodne si za ošetření konkrétním lékařem podle svého výběru připlatit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Jsou-li však veřejné subjekty oprávněny provádět lékařské činnosti, které jsou osvobozeny od DPH, aniž by byly vázány určitou pevnou sazbou nebo aniž by tyto činnosti byly hrazeny ze systémů zdravotního pojištění, nemůže se dotčený členský stát tohoto nebo podobného důvodu dovolávat jako důvodu pro odmítnutí uplatnění osvobození od DPH stanoveného v článku 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH na stejné plnění ze strany řádně uznaného soukromoprávního subjektu. Zejména pokud je veřejným zdravotnickým zařízením povoleno účtovat jejich movitějším pacientům dodatečné poplatky za doplňkové služby a sofistikovanější nebo kvalitnější produkty bez DPH, pak zcela evidentně musí být soukromé nemocnice rovněž schopny nabídnout tytéž služby nebo produkty bez DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>V praxi rovněž není neobvyklé, že veřejné nemocnice mohou ošetřovat pacienty, kteří nejsou účastni systému zdravotního pojištění, jsou-li schopni související náklady uhradit.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Stejně tak platí, že pokud veřejné nemocnice mohou například nabízet různé sazby za účelem zohlednění preferencí pacientů, pokud jde o nemocniční ubytování (například samostatný pokoj) nebo účinnější protézy – přestože to není hrazeno ze systémů zdravotního pojištění –, stejné služby musí být rovněž osvobozeny od DPH, poskytuje-li je soukromý subjekt.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Rozsudek ve věci Idealmed III</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Je pravda, že v bodě 21 svého rozsudku ve věci Idealmed III Soudní dvůr konstatoval, že požadavek srovnatelných sociálních podmínek se týká poskytovaných služeb a <HT TYPE="ITALIC">nikoli</HT> dotyčného poskytovatele. Soudní dvůr uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0102" REF.END="QE0102"/>rozsah služeb péče poskytovaných za srovnatelných sociálních podmínek ve smyslu uvedeného ustanovení v poměru k celkové činnosti tohoto poskytovatele není pro uplatnění osvobození od daně stanoveného v článku 132 odst. 1 písm. b) [směrnice o DPH] relevantní.<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="201C" ID="QE0102"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Rozsudek Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200305">5. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Idealmed III</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑211/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:168">EU:C:2020:168</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Nemohu se ubránit myšlence, že tento rozsudek by neměl být vykládán přehnaným způsobem. Klíčovým aspektem skutkového stavu ve věci Idealmed III totiž bylo, že podle předložení dotčených vnitrostátních právních předpisů vnitrostátním soudem – která byla pro Soudní dvůr závazná – nezávisí předmětné osvobození od daně na tom, zda je za srovnatelných sociálních podmínek vykonávána <HT TYPE="ITALIC">každá činnost</HT>, ale spíše na <HT TYPE="ITALIC">rozsahu</HT> činností, které tuto podmínku splňují. Pokud tedy Soudní dvůr ve věci Idealmed III rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0103" REF.END="QE0103"/><HT TYPE="ITALIC">rozsah služeb péče poskytovaných za srovnatelných sociálních podmínek</HT> ve smyslu uvedeného ustanovení v poměru k celkové činnosti tohoto poskytovatele není pro uplatnění osvobození od daně stanoveného v článku 132 odst. 1 písm. b) [směrnice o DPH] relevantní<QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="201C" ID="QE0103"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Kurziva doplněna autorem tohoto stanoviska. Je tedy zřejmé, že osvobození od daně se vztahuje spíše na službu než na instituci jako celek.</P></NOTE>, nechtěl tím členským státům<?PAGE NO="23"?> zabránit v tom, aby jako sociální podmínku, a tedy jako podmínku pro lékařské služby, aby byly osvobozeny od daně, například stanovily, že je musí provádět soukromé nemocnice, které provádějí určitý počet činností za určitou sazbu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Předpokládejme například, že členský stát uloží veřejným nemocnicím dvě sociální povinnosti, z nichž první se týká dodržování určitých práv přiznaných pacientům (např. práva na úplný přístup k jejich zdravotní dokumentaci a na její přenos, práva na doprovod atd.) a druhá spočívá v rezervaci 20 % nemocničních lůžek pro pacienty s COVID-19. Tento členský stát by nemohl umožnit soukromým nemocnicím, aby byly osvobozeny od DPH pro všechny své činnosti, pokud by tyto dvě povinnosti splnilo pouze 40 % z nich, protože to by vzhledem k první podmínce znamenalo, že potenciálně 60 % služeb je osvobozeno, přestože uvedená práva přiznaná pacientům nebyla respektována. Členský stát by však jako jednu ze sociálních podmínek mohl mimo jiné požadovat, aby soukromé nemocnice rovněž rezervovaly 20 % svých lůžek pro pacienty s onemocněním COVID-19, přestože tato podmínka závisí na nemocnici, která dotčené služby poskytuje, a nikoli přímo na povaze těchto služeb.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Otázky nastolené ve věci Idealmed III se spíše týkaly otázek týkajících se podílu pečovatelských služeb dotčené soukromé nemocnice, které jsou poskytovány za sociálních podmínek srovnatelných s veřejnými nemocnicemi, a toho, jak by tento problém mohl potenciálně ovlivnit osvobození od DPH uplatňované podle čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH. Ačkoliv k dalším otázkám nastoleným uvedeným rozsudkem toho lze říci více, s ohledem na závěry, které se chystám učinit, jde-li o slučitelnost právní úpravy, jako je ta popsaná předkládajícím soudem, s článkem 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, si nemyslím, že je nutné se těmito dalšími otázkami, které by měly být rozhodnuty ve vhodnějším případě, zabývat.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Použití na situaci posuzovanou předkládajícím soudem v jeho první otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Jak jsem již vysvětlil, položená otázka nastolila otázku slučitelnosti vnitrostátních právních předpisů s čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, jestliže dotčené vnitrostátní právní předpisy osvobození od DPH stanovené tímto článkem směrnice o DPH podmínily podmínkou, že nemocniční a lékařská péče je poskytována soukromou neuniverzitní nemocnicí, která je buď:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zapojena do poskytování péče nositeli veřejného úrazového pojištění, nebo</P></ITEM><ITEM><P>zařazena do plánu nemocniční péče spolkové země (plánované nemocnice), nebo</P></ITEM><ITEM><P>smluvní stranou smlouvy o poskytování zdravotní péče se zemským sdružením zdravotních pojišťoven nebo sdružením tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0104" REF.END="QE0104"/>Ersatzkassen<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="201C" ID="QE0104"/>, nebo</P></ITEM><ITEM><P>poskytla během předchozího účetního roku alespoň 40 % nemocničních služeb, za které účtovalo částku nižší, než je částka, kterou uhradí orgány sociálního zabezpečení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Pokud jde o projednávanou věc, jelikož čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH pro to, aby služba mohla využívat stanoveného osvobození od DPH, stanoví tři hlavní podmínky (tj. zahrnutí nemocniční a lékařské péče, poskytování řádně uznávaným zařízením a za srovnatelných sociálních podmínek), je nyní třeba zkoumat, zda ony čtyři možnosti předepsané ustanovením, jako je § 4 odst. 14 písm. b) UStG ve spojení s § 108 SGB V, jsou s těmito podmínkami v souladu.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Posouzení čtyř možností s kritérii stanovenými v čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je zcela zřejmé, že tyto čtyři možnosti nelze odůvodnit odkazem na požadavek čl. 132 odst. 1) písm. b) směrnice o DPH, aby dotčené služby patřily k činnostem v oblasti nemocniční nebo lékařské péče, ani tím, že služby mají být poskytovány <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0105" REF.END="QE0105"/>řádně uznaným<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="201C" ID="QE0105"/> zařízením. Tato konkrétní podmínka, jak jsem již uvedl, v zásadě souvisí s příslušnými<?PAGE NO="24"?> profesními standardy. Ze soudního spisu je zřejmé – a ve svých písemných vyjádřeních to poznamenala Komise –, že nemocnice je německými orgány řádně uznána<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Informace poskytnuté předkládajícím soudem naznačují, že vnitrostátní právní předpisy nepožadují, aby se soukromý subjekt za účelem oprávnění k výkonu činností neuniverzitních nemocnic nacházel v jedné ze čtyř situací uvedených v § 4 odst. 14) písm. b) UStG ve spojení s § 108 SGB V. Spíše se jeví, že tyto čtyři situace pravděpodobně nastanou pouze v případě, že zařízení je k provádění takových činností řádně oprávněno.</P></NOTE>. Věc se tedy v podstatě týká toho, zda lze uplatnění čtyř možností obsažených v německé právní úpravě odůvodnit kritériem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0106" REF.END="QE0106"/>srovnatelných sociálních podmínek<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="201C" ID="QE0106"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Pokud jde o první tři možnosti, lze poznamenat, že tyto požadavky samy o sobě nejsou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0107" REF.END="QE0107"/>sociálními podmínkami<QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="201C" ID="QE0107"/> ve zvláštním smyslu podle čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, protože s poskytováním nemocniční a lékařské péče pacientovi souvisí přinejlepším pouze nepřímo. Tyto možnosti se ve skutečnosti týkají finančního vztahu a smluvních ujednání mezi příslušnou nemocnicí nebo zdravotnickým zařízením a nositelem veřejného úrazového pojištění, zemským sdružením zdravotních pojišťoven, sdružením tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0108" REF.END="QE0108"/>Ersatzkassen<QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="201C" ID="QE0108"/> nebo spolkovou zemí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Zejména druhá možnost (tj. zařazení do plánu nemocniční péče spolkové země) zřejmě odráží snahu členského státu v zásadě stanovit pro soukromé nemocnice kvótu s odkazem na konkrétní zeměpisné oblasti. Osvobození od DPH podle článku 132 směrnice o DPH je zde využito jako prostředek k faktickému omezení počtu <HT TYPE="ITALIC">soukromých nemocnic</HT>, které působí v konkrétní geograficky souvislé oblasti, aby si <HT TYPE="ITALIC">veřejné nemocnice</HT>, které v tomto regionu působí, zachovaly dostatek pacientů a byly životaschopné. Uvedu pouze, že čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH nelze k tomuto účelu použít a jakýkoli pokus německého státu – ať už prostřednictvím daňových orgánů nebo orgánů odpovědných za plánování zdravotní péče – tohoto cíle dosáhnout tím, že tímto způsobem pro soukromé nemocnice zkrátí jinak použitelné osvobození od DPH, by byl zjevně nezákonný a v rozporu s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>V každém případě lze v této souvislosti rovněž poznamenat, že ačkoli informace poskytnuté předkládajícím soudem nespecifikují jasně a vyčerpávajícím způsobem podmínky, které musí instituce splnit, aby splnila některou z prvních tří možností, jeví se, že nositelé veřejného úrazového pojištění, zemská sdružení zdravotních pojišťoven nebo sdružení tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0109" REF.END="QE0109"/>Ersatzkassen<QUOT.END REF.START="QS0109" CODE="201C" ID="QE0109"/> mají prostor pro uvážení, zda smlouvu s nemocnicí uzavřou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Viz například § 109 odst. 2 SGB V.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>Stejně tak spolkové země zjevně nejsou povinny zahrnout do svého plánu nemocniční péče soukromé neuniverzitní nemocnice, které vykonávají svou činnost za srovnatelných sociálních podmínek. Vzhledem k tomu, že existence posuzovací pravomoc stanovená vnitrostátním právem, kterou musí posoudit předkládající soud, znamená, že osvobození od DPH může být zdravotnickému zařízení odmítnuto, přestože podmínky pro osvobození od daně předepsané směrnicí o DPH splňuje, je sama o sobě se zněním čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH zjevně neslučitelná. Je tomu tak přinejmenším proto, že posledně uvedené ustanovení <HT TYPE="ITALIC">ukládá</HT> členským státům povinnost plnění, která splňují podmínky stanovené v tomto ustanovení, osvobodit (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0110" REF.END="QE0110"/>[č]lenské státy <HT TYPE="ITALIC">osvobodí</HT> […]<QUOT.END REF.START="QS0110" CODE="201C" ID="QE0110"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Kurziva doplněna autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>Pokud jde o poslední možnost uvedenou ve vnitrostátních právních předpisech, tedy že alespoň u 40 % nemocničních služeb poskytnutých soukromou neuniverzitní nemocnicí v předchozím účetním roce musela být uplatněna cena nižší, než je částka, kterou uhradí orgány sociálního zabezpečení, je důležité zdůraznit, že tato možnost, jak ji uvedla německá vláda, nezávisí na tom, zda jsou poskytnuté služby skutečně hrazeny ze systémů zdravotního pojištění,<?PAGE NO="25"?> ale spíše výši ceny účtované dotčenou soukromou nemocnicí v souvislosti s lékařskou péčí poskytovanou přímo pacientům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Dodržování této podmínky tedy nezávisí na faktorech, které by byly mimo kontrolu veřejné nebo soukromé nemocnice, jako by byly zásady pro úhrady ze strany orgánů sociálního zabezpečení.</P></NOTE>. Tato otázka je relevantní pro posouzení článku 133 směrnice o DPH, ke kterému nyní přistoupíme.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Článek 133 směrnice o DPH</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>Článek 133 směrnice o DPH umožňuje členským státům podrobit přiznání jinak použitelného osvobození od DPH řadě dalších podmínek, které jsou pro každý případ individuální. Článek 133 písm. c) směrnice o DPH – na který se odkazovaly některé strany – stanoví, že členský stát se může rozhodnout, pro osvobození od daně podle čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH stanoví podmínku, že soukromý subjekt uplatňuje ceny <HT TYPE="ITALIC">schválené</HT> příslušnými veřejnými orgány nebo ceny, které schválené ceny nepřekračují, a u služeb nepodléhajících schválení uplatňovat nižší ceny, než jaké za podobné služby uplatňují obchodní podniky podléhající DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>Jak je ze znění tohoto ustanovení zřejmé, tato podmínka musí být posuzována ve vztahu ke každé činnosti, kterou dotčené zařízení provádí.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>Ze spisu však nevyplývá, že by ceny nemocničních služeb v Německu musely být schváleny veřejným orgánem, což je klíčový požadavek čl. 133 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Viz Berlin, D., <HT TYPE="ITALIC">La Directive TVA 2006/112</HT>, Bruylant, Brussels, 2020, s. 538.</P></NOTE>. Uplatňované ceny jsou brány v úvahu pro účely úhrady plnění zdravotními pojišťovnami, ale této formě kontroly patrně nepodléhají<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Abych vyjasnil jakékoli nedorozumění, chtěl bych v tomto ohledu zdůraznit, že otázka způsobů úhrady lékařské služby ze strany zdravotních pojišťoven, i když jsou stanoveny zákonem, nemá s kontrolou cen nic společného. Skutečnost, že pouze určité pečovatelské služby poskytované za určitou cenu nejsou kryty, neznamená, že zdravotnická zařízení jsou povinna za své služby uplatňovat tuto cenu. Zařízení mohou i nadále uplatňovat sazby dle svého uvážení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>Kromě toho ze znění čl. 133 písm. c) směrnice o DPH vyplývá, že podmínka, kterou členské státy mohou na základě tohoto ustanovení stanovit, se týká <HT TYPE="ITALIC">všech cen</HT>, které dotčené zařízení uplatňuje.</TXT><P>Z toho vyplývá, že buď ceny za všechny služby prováděné v rámci činností soukromé nemocnice odpovídají tarifu schválenému orgány veřejné moci, nebo takové ceny nepřesahují nebo v případě služeb, které nepodléhají schválení cen, jsou uplatňovány ceny nižší, než jaké za podobné služby uplatňují obchodní podniky podléhající DPH, přičemž v takovém případě mohou být od daně osvobozeny všechny tyto služby, splňují-li jednotlivě podmínky použití stanovené v článku 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH; pokud tomu tak není, nemůže být osvobozena žádná z nich. Toto ustanovení však v žádném případě nepočítá s možností zamítnutí žádosti o osvobození od DPH stanoveného v článku 132 z důvodu, že takovou podmínku splňovala <HT TYPE="ITALIC">pouze část</HT> skutečně poskytovaných <HT TYPE="ITALIC">lékařských služeb</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>Tento doslovný výklad článku 133 směrnice o DPH je potvrzen potřebou výkladu jakéhokoli ustanovení unijního práva způsobem, který je v souladu s obecnými právními zásadami, včetně zásady rovného zacházení, jakož i s cílem sledovaným článek 133 směrnice o DPH, který členským státům patrně primárně umožňuje uložit dodatečné podmínky s cílem zajistit, aby osvobození od daně mohly využívat pouze soukromé subjekty, které fungují se stejnými omezeními, jaké jsou kladeny na veřejné subjekty.</P></NOTE>.</P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117.</NO.P><TXT>Ačkoli na čtvrtou možnost stanovenou německým právem se čl. 133 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH nevztahuje, domnívám se, že taková podmínka může nicméně pro účely čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH pod pojem srovnatelných sociálních podmínek spadat za<?PAGE NO="26"?> předpokladu, že bez ohledu na dotčenou činnost podléhají veřejné nemocnice zákonné povinnosti poskytnout během předchozího účetního roku alespoň 40 % služeb za cenu nižší, než je částka, kterou uhradí orgán sociálního zabezpečení, anebo podléhají podobné zákonné povinnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118.</NO.P><TXT>To znamená, že ačkoli požadavek na uplatnění ceny u 40 % poskytnutých nemocničních služeb nelze odůvodnit odkazem na čl. 133 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH, lze jej za předpokladu, že taková povinnost je ze zákona uložena také veřejným nemocnicím a jiným podobným zařízením, v zásadě považovat za sociální podmínku pro účely čl. 132 odst. 1) písm. b) směrnice o DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>Je pravda, že existují-li další významné sociální podmínky, které veřejné nemocnice musí při poskytování stejné služby splňovat, byla by vnitrostátní legislativa s unijním právem rovněž v rozporu, jestliže by nepožadovala, aby soukromé nemocnice splňovaly srovnatelné sociální podmínky, aby mohly využívat osvobození od DPH podle čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH. Tyto jiné sociální podmínky však nebudou vůči žalobkyni vymahatelné, protože při neexistenci řádného provedení do vnitrostátního práva nemůže směrnice sama o sobě ukládat povinnosti jednotlivcům. Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020305">5. března 2002</DATE>, <NAME.CASE>Axa Royale Belge</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑386/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:136">EU:C:2002:136</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a moje stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Tribunal Económico Administrativo Regional de Galicia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑521/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:176">EU:C:2021:176</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119.</NO.P><TXT>Je třeba zdůraznit, že předložená otázka se týká slučitelnosti vnitrostátních právních předpisů s unijním právem a nikoli toho, zda by žalobkyně měla mít z osvobození prospěch. Avšak vnitrostátní právní předpisy by byly s unijním právem v rozporu bez ohledu na to, jaký postoj k závěrům dosaženým ve věci Idealmed II Soudní dvůr, pokud jde o čtvrtou možnost, zaujme, jelikož první tři možnosti uvedené v § 108 SGB V přímo nesouvisí s požadavkem podle čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, aby dotčené činnosti byly vykonávány za srovnatelných sociálních podmínek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120.</NO.P><TXT>Navrhuji tedy na první otázku položenou předkládajícím soudem odpovědět tak, že čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která jako podmínku pro osvobození od DPH stanoví, že soukromá nemocnice musí být buď zapojena do poskytování péče ze strany nositelů veřejného úrazového pojištění, nebo zařazena do plánu nemocniční péče spolkové země, nebo musí mít uzavřenou smlouvu s národní nebo zemskou zdravotní pojišťovnou. Tyto požadavky zejména nejsou sociálními podmínkami ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121.</NO.P><TXT>Takový požadavek, jako je požadavek uvedený německou vládou, – který vyžaduje, aby soukromá nemocnice usilující o využití osvobození od DPH musela během předchozího účetního roku poskytnout alespoň 40 % služeb za cenu nižší, než je částka, kterou uhradí orgán sociálního zabezpečení – však může představovat sociální podmínku ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, pokud existuje srovnatelný požadavek uložený veřejnoprávním subjektům.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122.</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, za jakých podmínek je nemocniční péče poskytovaná soukromoprávními nemocnicemi prováděna za sociálních podmínek ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH srovnatelných s podmínkami platnými pro veřejnoprávní subjekty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123.</NO.P><TXT>S ohledem na vývoj uvedený při zkoumání první otázky navrhuji, aby Soudní dvůr na druhou otázku odpověděl tak, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0111" REF.END="QE0111"/>sociální podmínky srovnatelné s podmínkami veřejnoprávních subjektů<QUOT.END REF.START="QS0111" CODE="201C" ID="QE0111"/> použitý v čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH je třeba vykládat v tom smyslu, že se vztahuje na všechny podmínky, které musí soukromá zařízení splňovat, aby se na ně vztahovala<?PAGE NO="27"?> pravidla stejná nebo srovnatelná s těmi, která upravují vztahy mezi veřejnoprávními subjekty a jejich pacienty a která musí při poskytování nemocniční a lékařské péče nebo činnostech s ní úzce souvisejícími za všech okolností dodržovat. Splnění této podmínky soukromým zařízením lze odvodit z povinností, ke kterým se toto zařízení ve vztahu k těmto pacientům smluvně zavázalo.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124.</NO.P><TXT>Domnívám se proto, že Soudní dvůr by měl na dvě otázky položené Niedersächsisches Finanzgericht (finanční soud Spolkové země Dolní Sasko, Německo) odpovědět takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0112" REF.END="QE0112"/>1)</NO.P><TXT>Článek 132 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty je třeba vykládat v tom smyslu, že toto ustanovení brání vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která jako podmínku pro osvobození od DPH stanoví, že soukromá nemocnice musí být buď zapojena do poskytování péče ze strany nositelů veřejného úrazového pojištění, nebo zařazena do plánu nemocniční péče spolkové země nebo musí mít uzavřenou smlouvu s národní nebo zemskou zdravotní pojišťovnou. Tyto požadavky zejména nejsou sociálními podmínkami ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. b) této směrnice.</TXT><P>Takový požadavek, jako je požadavek uvedený německou vládou, – který vyžaduje, aby soukromá nemocnice usilující o využití osvobození od DPH musela během předchozího účetního roku poskytnout alespoň 40 % služeb za cenu nižší, než je částka, kterou uhradí orgán sociálního zabezpečení, však může představovat sociální podmínku ve smyslu čl. 132 odst. 1 písm. b) směrnice o DPH, pokud existuje srovnatelný požadavek uložený veřejnoprávním subjektům.</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0113" REF.END="QE0113"/>sociální podmínky srovnatelné s podmínkami veřejnoprávních subjektů<QUOT.END REF.START="QS0113" CODE="2018" ID="QE0113"/> použitý v článku 132 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/112 je třeba vykládat v tom smyslu, že se vztahuje na všechny podmínky, které musí soukromá zařízení splňovat, aby se na ně vztahovala právní pravidla stejná nebo srovnatelná s těmi, která upravují vztahy mezi veřejnoprávními subjekty a jejich pacienty a která musí při poskytování nemocniční a lékařské péče nebo činnostech s ní úzce souvisejícími za všech okolností dodržovat. Splnění této podmínky soukromým zařízením lze odvodit z povinností, ke kterým se toto zařízení ve vztahu k pacientům smluvně zavázalo.<QUOT.END REF.START="QS0112" CODE="201C" ID="QE0112"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>