–

za SIA „EUROPARK LATVIA“: S. Petrovičs, advokāts,

–

za SKIDATA GmbH: R. Gasūns, jurists,

–

za lotyšskou vládu: J. Davidoviča a K. Pommere, jako zmocněnkyně,

–

za českou vládu: A. Edelmannová, M. Smolek a J. Vláčil, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: M. Escobar Gomez, L. Malferrari a I. Naglis, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 bodu 11 a čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. 1998, L 204, s. 37; Zvl. vyd. 13/20, s. 337) ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 (Úř. věst. 2012, L 316, s. 12) (dále jen „směrnice 98/34“), jakož i článku 34 SFEU.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společnostmi SIA „EUROPARK LATVIA“ (dále jen „Europark“) a SKIDATA GmbH (dále jen „SKIDATA“) na straně jedné a Valsts ieņēmumu dienests (státní daňová správa, Lotyšsko) na straně druhé ve věci rozhodnutí této daňové správy vyloučit ze své databáze zařízení pro automatickou platbu vyrobená společností Skidata.

Právní rámec

Unijní právo

Směrnice 98/34

3

Článek 1 směrnice 98/34 stanovil:

–

právní nebo správní předpisy členského státu, které odkazují na technické specifikace nebo jiné požadavky nebo profesní pravidla nebo pravidla správné praxe, které samy obsahují odkaz na technické specifikace nebo na jiné požadavky nebo na předpisy pro služby, přičemž soulad s nimi předpokládá shodu s povinnostmi uloženými uvedenými právními nebo správními předpisy,

–

dobrovolné dohody, v nichž je smluvní stranou orgán veřejné moci a které ve veřejném zájmu stanoví shodu s technickými specifikacemi nebo s jinými požadavky nebo s předpisy pro služby s výjimkou specifikací pro nabídková řízení při zadávání veřejných zakázek,

–

technické specifikace nebo jiné požadavky nebo předpisy pro služby, které souvisejí s daňovými nebo finančními opatřeními ovlivňujícími spotřebu výrobků nebo služeb tím, že vyzývají ke shodě s těmito technickými specifikacemi nebo jinými požadavky nebo předpisy pro služby; to však neplatí pro technické specifikace nebo jiné požadavky nebo předpisy pro služby, které se týkají národních systémů sociálního zabezpečení.

4

Článek 8 odst. 1 první pododstavec této směrnice stanovil:

Směrnice (EU) 2015/1535

5

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. 2015, L 241, s. 1) zrušila a nahradila od 7. října 2015 směrnici 98/34.

6

Článek 1 odst. 1 směrnice 2015/1535 stanoví:

7

Článek 5 odst. 1 první pododstavec této směrnice stanoví:

Lotyšské právo

Zákon o daních a poplatcích

8

Článek 281 odst. 41 Likums Par nodokļiem un nodevām (zákon o daních a poplatcích) stanoví:

Nařízení o užívání

9

Článek 1214 bod 4 Ministru kabineta noteikumi Nr.o 96 „Nodokļu un citu maksājumureģistrēšanas elektronisko ierīču un iekārtu lietošanas kārtība“ (nařízení Rady ministrů č. 96 o pravidlech používání elektronických zařízení a přístrojů pro registraci daní a jiných poplatků) ze dne 11. února 2014 (dále jen „nařízení o užívání“) stanoví:

10

Článek 1215 tohoto nařízení o užívání stanoví:

11

Podle čl. 1294 bodu 6 uvedeného nařízení o užívání platí, že:

12

Článek 12917 odst. 1 bod 1.2.2 nařízení o užívání stanoví:

Spor v původním řízení a předběžné otázky

13

Europark je lotyšská obchodní společnost, která poskytuje parkovací služby v oblasti dopravy. Skidata je rakouská obchodní společnost, která v Rakousku vyrábí zařízení pro automatickou platbu a vyváží je do 25 členských států, včetně Lotyšska.

14

Ve dnech 30. června a 27. listopadu 2015 pořídila Europark od společnosti Skidata osm zařízení pro automatickou platbu, která státní daňová správa jako taková zaregistrovala ve své databázi v období od 8. října do 30. prosince 2015.

15

Dopisem ze dne 16. května 2022 informovala „SIA Ernst & Young Baltic“, subjekt pro posuzování shody s daňovými technickými požadavky pokladen a automatických zařízení, státní daňovou správu, že odmítla vydat prohlášení o shodě týkající se těchto osmi zařízení z důvodu, že jí SIA „19 points“, poskytovatel služeb údržby, nesdělila údaje stanovené v čl. 1214 bodě 4 nařízení o užívání, a sice zdrojový kód a spouštěcí kód registrovaného softwaru uvedených zařízení.

16

V důsledku toho je tento správní orgán rozhodnutím ze dne 2. září 2022 vyloučil ze své databáze.

17

Europark a Skidata tedy podaly žalobu na zrušení tohoto rozhodnutí k administratīvā rajona tiesa, Rīgas tiesu nams (okresní správní soud v Rize, Lotyšsko), který je předkládajícím soudem. Tvrdí, že nařízení o užívání ukládá povinnost sdělit zdrojový kód a spouštěcí kód registrovaného softwaru a představují technický požadavek, který měl být sdělen Komisi v souladu s požadavky směrnice 2015/1535.

18

Kromě toho uvádějí, že Europark jakožto nabyvatelka užívacího práva k softwaru nemůže z vlastní iniciativy legálně získat a zpřístupnit zdrojový kód softwaru bez souhlasu jeho výrobce společnosti Skidata, jelikož tento kód patří tomuto výrobci a vztahuje se na něj obchodní tajemství. Povinnost poskytnout zdrojový kód by tak představovala nepřiměřený zásah do práva duševního vlastnictví výrobce.

19

V této souvislosti předkládající soud zaprvé uvádí, že zařízení pro automatickou platbu dotčená ve věci v původním řízení jsou „výrobky“ ve smyslu čl. 1 bodu 1 směrnice 98/34. Klade si tudíž otázku, zda povinnost poskytnut zdrojový kód registrovaného softwaru těchto zařízení spadá pod pojem „technický předpis“ ve smyslu čl. 1 bodu 11 této směrnice, který rozlišuje čtyři kategorie opatření. V případě kladné odpovědi si klade otázku, do jaké kategorie by taková povinnost měla být zařazena.

20

Podle předkládajícího soudu by tato povinnost mohla spadat do tří z těchto kategorií, a tudíž by mohla být kvalifikována buď jako „technická specifikace“ ve smyslu čl. 1 bodu 3 směrnice 98/34, nebo jako „jiný požadavek“ ve smyslu čl. 1 bodu 4 této směrnice, anebo jako předpisy „zakazující výrobu, dovoz, prodej nebo používání určitého výrobku“ uvedené v čl. 1 bodě 11 uvedené směrnice.

21

Zadruhé si předkládající soud klade otázku, zda lze povinnost poskytnout zdrojový kód registrovaného softwaru subjektu pro posuzování shody považovat za opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení dovozu ve smyslu článku 34 SFEU.

22

Má za to, že tato povinnost sleduje legitimní cíl tím, že umožňuje státní daňové správě ujistit se o správnosti záznamů a zabránit jakémukoliv neregistrování plateb nebo neodvádění daní. Předkládající soud si však klade otázku, zda je taková povinnost nezbytná k dosažení tohoto cíle. Zdůrazňuje totiž, že Skidata poskytuje v jiných členských státech pro účely provedení příslušných posouzení rozhraní pro programování aplikací takových automatických zařízení, jako jsou zařízení dotčená v původním řízení, umožňující subjektu pro posuzování shody s daňovými požadavky získat všechny nezbytné informace o platbách. Kromě toho předkládající soud uvádí, že Skidata rovněž souhlasila s poskytnutím části zdrojového kódu týkající se registrace plateb a daní pro účely posouzení shody. Subjekt pro posuzování shody dotčený ve věci v původním řízení však tento návrh neschválil a nadále vyžaduje sdělení úplného zdrojového kódu.

23

V tomto ohledu má předkládající soud za to, že i když povinnost stanovená vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení nezakazuje uvádění zařízení pro automatickou platbu na lotyšský trh, ukládá výrobci těchto zařízení dvojí zátěž, jelikož tato zařízení musí být v souladu jak s pravidly země výroby, tak s pravidly země uvedení na trh. Podle předkládajícího soudu tedy taková povinnost může činit dovoz uvedených zařízení obtížnějším a nákladnějším, takže by mohla odradit dotčené subjekty od jejich uvádění na trh v Lotyšsku.

24

Za těchto podmínek se administratīvā rajona tiesa, Rīgas tiesu nams (okresní správní soud v Rize) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

K předběžným otázkám

K první otázce

25

Úvodem je třeba připomenout, že jak vyplývá z článků 10 a 11 směrnice 2015/1535, směrnice 98/34 byla zrušena s účinností od 7. října 2015, kdy vstoupila v platnost směrnice 2015/1535. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že Europark nabyla některá z dotčených zařízení pro automatickou platbu dne 30. června 2015, zatímco ostatní zařízení byla nabyta po 7. říjnu 2015. Osm dotčených zařízení bylo zaregistrováno v databázi státní daňové správy a poté z ní po tomto datu vyloučeno. Z toho vyplývá, že jak ustanovení směrnice 98/34, tak ustanovení směrnice 2015/1535 jsou použitelná ratione temporis na skutkový stav v původním řízení.

26

Nicméně vzhledem k tomu, že ustanovení těchto směrnic relevantní pro věc dotčenou v původním řízení jsou formulována srovnatelným způsobem, je třeba se omezit na ustanovení směrnice 2015/1535.

27

Kromě toho je třeba poukázat na to, že předkládající soud svou první otázkou požádal Soudní dvůr o výklad čl. 1 bodu 11 směrnice 98/34 ve světle jejího čl. 8 odst. 1, podle kterého členské státy sdělí neprodleně Komisi každý návrh „technického předpisu“ ve smyslu čl. 1 bodu 11 této směrnice. V tomto ohledu je třeba připomenout, jak rovněž podotkl uvedený soud, že podle ustálené judikatury nesplnění povinnosti členského státu předem sdělit takový návrh činí dotyčný „technický předpis“ vůči jednotlivcům nepoužitelným (rozsudek ze dne 3. prosince 2020, Star Taxi App, C‑62/19, EU:C:2020:980, bod 57 a citovaná judikatura).

28

Je tedy třeba mít za to, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice 2015/1535 musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní právní úprava, která ukládá poskytovateli služeb odpovědnému za údržbu zařízení pro automatickou platbu povinnost poskytnout subjektu pro posuzování shody těchto zařízení zdrojový kód jejich registrovaného softwaru, představuje „technický předpis“ ve smyslu tohoto ustanovení, který lze uplatnit vůči jednotlivcům pouze tehdy, pokud byl příslušný návrh právní úpravy předem sdělen Komisi v souladu s čl. 5 odst. 1 prvním pododstavcem směrnice 2015/1535.

29

Je třeba připomenout, že čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice 2015/1535 rozlišuje čtyři kategorie opatření, která mohou být považována za „technické předpisy“ ve smyslu této směrnice, a sice zaprvé „technické specifikace“, zadruhé „jiné požadavky“, zatřetí „předpisy pro služby“ a začtvrté „právní a správní předpisy členských států zakazující výrobu, dovoz, prodej nebo používání určitého výrobku“. První tři kategorie opatření jsou definovány v písmenech c) až e) tohoto čl. 1 odst. 1.

30

Za účelem odpovědi na položenou otázku je tedy třeba zkoumat, zda povinnost poskytnout subjektu pro posuzování shody zdrojový kód registrovaného softwaru v zařízeních pro automatickou platbu, jako je povinnost stanovená nařízením pro užívání, spadá do jedné z těchto čtyř kategorií technických předpisů.

31

Zaprvé je třeba upřesnit, že otázky předkládajícího soudu se netýkají služeb informační společnosti, tedy služeb poskytovaných na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce, ale konkrétních výrobků a jejich používání, v projednávaném případě zařízení pro automatickou platbu. Není tedy třeba zkoumat, zda taková povinnost spadá do kategorie „předpis pro služby“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. e) směrnice 2015/1535.

32

Zadruhé je třeba ověřit, zda tato povinnost může spadat do kategorie „právní a správní předpisy členských států zakazující výrobu, dovoz, prodej nebo používání určitého výrobku“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice 2015/1535.

33

V projednávané věci, i když neposkytnutí zdrojového kódu registrovaného softwaru zařízení pro automatickou platbu subjektu pro posuzování shody vede k nemožnosti použít tato zařízení k registraci transakcí a plateb, nařízení o užívání dotčené ve věci v původním řízení, nezakazuje výrobu, dovoz, uvádění na trh nebo používání takových zařízení.

34

V důsledku toho povinnost poskytnout zdrojový kód registrovaného softwaru stanovená v nařízení o užívání dotčeném ve věci v původním řízení nemůže spadat do kategorie „právní a správní předpisy členských států zakazující výrobu, dovoz, prodej nebo používání určitého výrobku“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice 2015/1535.

35

Zatřetí, pokud jde o otázku, zda tato povinnost spadá pod pojem „technická specifikace“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. c) směrnice 2015/1535, je třeba připomenout, že tento pojem odkazuje na specifikace obsažené v dokumentu, který stanoví požadované charakteristiky výrobku, jako jsou úrovně jakosti, ukazatele vlastností, bezpečnost nebo rozměry, včetně požadavků na výrobek, jako jsou mimo jiné postupy posuzování shody.

36

Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že pojem „technická specifikace“ předpokládá, že se vnitrostátní opatření vztahuje nezbytně na výrobek nebo jeho obal jako takové, a stanoví tudíž jednu z požadovaných charakteristik výrobku (rozsudek ze dne 24. listopadu 2022, Belplant, C‑658/21, EU:C:2022:925, bod 24 a citovaná judikatura).

37

Soudní dvůr rovněž rozhodl, že vnitrostátní právní úprava, která podmiňuje uvádění výrobku na trh předchozím povolením, musí být kvalifikována jako „technický předpis“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice 2015/1535 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. ledna 2002, Canal Satélite Digital, C‑390/99, EU:C:2002:34, bod 46 a citovaná judikatura).

38

Ve věci v původním řízení se povinnost uložená poskytovateli služeb údržby na základě čl. 1214 bodu 4 nařízení o užívání poskytnout subjektu pro posuzování shody dotčených výrobků technickou dokumentaci týkající se těchto výrobků, která musí obsahovat zdrojový a spouštěcí kód registrovaného softwaru, vztahuje na výrobky jako takové. Konkrétně vnitrostátní právní úprava uvádí, že zdrojový kód představuje informatické pokyny čitelné lidským okem, které vypracoval programátor, a spouštěcí kód představuje soubor symbolů, který je pro počítač příkazem k provedení programu. Kromě toho tato právní úprava upřesňuje, že uvedená dokumentace musí být poskytnuta v národním jazyce výrobce spolu s ověřeným překladem do vnitrostátního jazyka. Je tedy třeba uvést, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení se vztahuje na výrobek jako takový a ukládá poskytovatelům služeb údržby povinnost poskytnout technickou dokumentaci obsahující mimo jiné zdrojový a spouštěcí kód registrovaného softwaru, které musí být považovány za požadované a specifické vlastnosti všech zařízení pro automatickou platbu, protože nemohou být uloženy vůči výrobkům, které nemají zdrojový a spouštěcí kód registrovaného softwaru.

39

Kromě toho povinnost sdělit zdrojový a spouštěcí kód registrovaného softwaru je požadavkem, který se vztahuje na zařízení pro automatickou platbu v rámci postupu posuzování jejich shody s daňovými požadavky. V tomto ohledu musí být tyto kódy ověřeny během posouzení shody subjektem pro posuzování shody. V případě, že nedojde ke sdělení, nemohou zařízení pro automatickou platbu získat prohlášení o shodě nezbytné k jejich registraci v jednotné databázi státní daňové správy, což v zásadě brání jejich uvedení na trh v Lotyšsku. Konečně je třeba zdůraznit, že pravidla a požadavky postupu posuzování shody jsou stanoveny nařízením o užívání, které nebylo sděleno Komisi v souladu s čl. 5 odst. 1 prvním pododstavcem směrnice 2015/1535.

40

V důsledku toho taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která ukládá poskytovateli služeb odpovědnému za údržbu zařízení pro automatickou platbu povinnost poskytnout subjektu pro posuzování shody těchto zařízení technickou dokumentaci, která obsahuje mimo jiné zdrojový kód registrovaného softwaru, spadá pod pojem „technická specifikace“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. c) směrnice 2015/1535, a představuje tak „technický předpis“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) této směrnice.

41

Konečně začtvrté je třeba posoudit, zda povinnost poskytnout zdrojový kód registrovaného softwaru může být kvalifikována jako „technický předpis“ z důvodu, že patří do kategorie „jiné požadavky“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. d) směrnice 2015/1535. Podle tohoto ustanovení se tento pojem vztahuje na každý požadavek jiný než technická specifikace kladený na výrobek zejména z důvodu ochrany spotřebitelů nebo životního prostředí, který má vliv na jeho spotřební cyklus po jeho uvedení na trh, jako jsou podmínky použití, recyklace, opětovného používání nebo zneškodňování, pokud tyto podmínky mohou významně ovlivnit složení nebo povahu výrobku nebo jeho uvádění na trh.

42

Je třeba konstatovat, že jelikož tato povinnost spadá pod pojem „technická specifikace“, jak bylo konstatováno v bodě 40 tohoto rozsudku, nelze ji kvalifikovat jako „jiný požadavek“. V souladu s definicí tohoto pojmu uvedenou v předchozím bodě se totiž tento pojem nevztahuje na „technické specifikace“.

43

Pro úplnost je však třeba upřesnit, že Soudní dvůr rozhodl, že aby mohla být dotčená vnitrostátní opatření kvalifikována jako „jiný požadavek“, musí představovat „podmínky“, které mohou významně ovlivnit složení dotčeného výrobku, jeho charakter nebo jeho uvedení na trh (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2023, Vapo Atlantic, C‑604/21, EU:C:2023:175, bod 39 a citovaná judikatura).

44

V projednávané věci je třeba uvést, že taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která ukládá poskytovatelům služeb pověřeným údržbou zařízení pro automatickou platbu povinnost poskytnout subjektu pro posuzování shody těchto zařízení zdrojový a spouštěcí kód registrovaného softwaru těchto zařízení za účelem získání prohlášení o shodě nezbytného pro registraci uvedených zařízení v jednotné databázi státní daňové správy, může ovlivnit uvádění těchto zařízení na trh. Nedodržení této povinnosti totiž může významně ovlivnit uvádění zařízení pro automatickou platbu na trh, jelikož hospodářské subjekty nejsou motivovány k jejich nákupu a tato zařízení ve skutečnosti nemohou být používána k určenému účelu. Dále je třeba připomenout, že povinnost poskytnout zdrojový a spouštěcí kód registrovaného softwaru dotčeného ve věci v původním řízení nemá za cíl ochranu spotřebitelů nebo životního prostředí, ale umožňuje státu dohlížet na dodržování povinností podat přiznání k dani a zaručit kontrolu platby daní, jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí.

45

Takovou vnitrostátní právní úpravu, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, tedy nelze považovat za „jiný požadavek“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. d) směrnice 2015/1535.

46

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 1 odst. 1 písm. f) směrnice 2015/1535 musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní právní úprava, která ukládá poskytovateli služeb odpovědnému za údržbu zařízení pro automatickou platbu povinnost poskytnout subjektu pro posuzování shody těchto zařízení zdrojový kód registrovaného softwaru těchto zařízení, představuje „technický předpis“ ve smyslu tohoto ustanovení, který lze uplatnit vůči jednotlivcům pouze tehdy, pokud byl příslušný návrh právní úpravy předem sdělen Komisi v souladu s čl. 5 odst. 1 prvním pododstavcem této směrnice.

Ke druhé a třetí otázce

47

Vzhledem k odpovědi na první otázku není důvodné odpovídat na druhou a třetí otázku.

K nákladům řízení

48

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.