<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-277/20</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CJ0277</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:708">EU:C:2021:708</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>9</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>9</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20210909">9. 9. 2021</DATE> – věc C‑277/20</HT></P><P><HT TYPE="SC">UM (Smlouva o převodu vlastnického práva pro případ smrti)</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (prvního senátu)</P><P><DATE ISO="20210909">9. září 2021</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Justiční spolupráce v občanských věcech</KEYWORD><KEYWORD>Dědění</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 650/2012</KEYWORD><KEYWORD>Článek 3 odst. 1 písm. b)</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>dědická smlouva<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Rozsah</KEYWORD><KEYWORD>Smlouva o převodu vlastnictví pro případ smrti</KEYWORD><KEYWORD>Článek 83 odst. 2</KEYWORD><KEYWORD>Volba rozhodného práva</KEYWORD><KEYWORD>Přechodná ustanovení</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑277/20,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) ze dne <DATE ISO="20200527">27. května 2020</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20200624">24. června 2020</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><P><HT TYPE="BOLD">UM</HT></P><P>za přítomnosti:</P><P><HT TYPE="BOLD">HW jako správce pozůstalosti ZL,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Marktgemeinde Kötschach-Mauthen,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Finanzamt Spittal Villach,</HT></P></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (první senát),</P><P>ve složení J.-C. Bonichot, předseda senátu, L. Bay Larsen, C. Toader (zpravodajka), M. Safjan a N. Jääskinen, soudci,</P><P>generální advokát: J. Richard de la Tour,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na odpovědi na otázky Soudního dvora a vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za UM A. Wittwerem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za německou vládu J. Möllerem, M. Hellmanem a U. Bartlem, jako zmocněnci,</P></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><P>za španělskou vládu J. Rodríguez de la Rúa Puigem, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi M. Heller a M. Wilderspinem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20210701">1. července 2021</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu č. 3 odst. 1 písm. b) a čl. 83 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne <DATE ISO="20120704">4. července 2012</DATE> o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="201" PAGE.FIRST="107" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 201, s. 107</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>nařízení o dědění<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v řízení zahájeném na návrh UM, německého státního příslušníka, na zápis vlastnického práva k nemovitosti nacházející se v Rakousku do katastru nemovitostí.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Body 9, 11, 14 a 49 odůvodnění nařízení o dědění zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>(9)</NO.P><TXT>Do oblasti působnosti tohoto nařízení by měly spadat veškeré občanskoprávní aspekty dědění majetku zůstavitele, konkrétně pak veškeré způsoby přechodu majetku, práv a závazků z důvodu smrti, ať už se jedná o přechod jako projev vůle na základě pořízení pro případ smrti, nebo přechod na základě dědění ze zákona.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(11)</NO.P><TXT>Toto nařízení by se nemělo vztahovat na jiné oblasti občanského práva než dědění. Za účelem jednoznačnosti by z oblasti působnosti tohoto nařízení měla být výslovně vyloučena řada otázek, jež by bylo možné považovat za otázky související s dědickými záležitostmi.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(14)</NO.P><TXT>Práva a majetek vytvořené či převedené jiným způsobem než děděním, například prostřednictvím darů, by měly být rovněž z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny. […]</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><?PAGE NO="3"?><CONSID><NP><NO.P>(49)</NO.P><TXT>Dědická smlouva je druhem pořízení pro případ smrti, jehož přípustnost a přijímání se mezi členskými státy liší. V zájmu usnadnění přijetí dědických práv nabytých na základě dědické smlouvy v členských státech by toto nařízení mělo stanovit, kterým právem se má řídit přípustnost těchto smluv, jejich věcná platnost a závazné účinky mezi stranami, a to včetně podmínek pro jejich ukončení.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>V článku 1 tohoto nařízení, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, se stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Toto nařízení se použije na dědění majetku zemřelých osob. […]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Z oblasti působnosti tohoto nařízení jsou vyloučeny:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>g)</NO.P><TXT>práva a majetek vytvořené nebo převedené jiným způsobem než děděním, jako například formou daru, společného vlastnictví s právem dědit po spolumajiteli, důchodového připojištění, pojistné smlouvy a podobných ujednání, aniž je dotčen čl. 23 odst. 2 písm. i);</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>l)</NO.P><TXT>jakýkoli zápis práv k nemovitému či movitému majetku do rejstříku, včetně právních požadavků pro takový zápis, a účinky zápisu nebo neprovedení zápisu těchto práv do rejstříku.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Definice<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, v odstavci 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Pro účely tohoto nařízení se rozumí:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>děděním<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> dědění majetku zemřelé osoby, které zahrnuje jakoukoli formu přechodu majetku, práv a závazků z důvodu smrti, ať již se jedná o přechod jako projev vůle v pořízení pro případ smrti, nebo o přechod na základě dědění ze zákona;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>dědickou smlouvou<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> smlouva, včetně smlouvy vyplývající ze vzájemných závětí, která s protiplněním nebo bez něj vytváří, mění nebo ruší práva k budoucí pozůstalosti nebo k budoucím pozůstalostem jedné či více osob, které jsou smluvními stranami;</TXT><P>[…]</P></NP></ITEM></LIST><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>pořízením pro případ smrti<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/> závěť, společná závěť nebo dědická smlouva;“.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Kapitola III uvedeného nařízení, nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Rozhodné právo<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, obsahuje články 20 až 38.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 21 tohoto nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Obecné pravidlo<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="021.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro dědění jako celek právo státu, ve kterém měl zůstavitel svůj obvyklý pobyt v době smrti.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="4"?><PARAG IDENTIFIER="021.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Je-li ze všech okolností věci zřejmé, že v době smrti měl zůstavitel zjevně užší spojení s jiným státem, než je stát, jehož právo by se použilo na základě odstavce 1, bude právem rozhodným pro dědění výjimečně právo tohoto jiného státu.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 22 tohoto nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Volba práva<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, v odstavcích 1 a 2 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="022.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Každá osoba si může zvolit za právo, jímž se řídí její dědictví jako celek, právo státu, jehož je státním příslušníkem v době uskutečnění této volby nebo v době smrti.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="022.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Tato volba musí být učiněna výslovně v prohlášení ve formě pořízení pro případ smrti nebo musí vyplývat z ustanovení takového pořízení.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 83 téhož nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Přechodná ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, v odstavci 2 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Pokud zůstavitel zvolil přede dnem použitelnosti tohoto nařízení právo rozhodné pro dědění po něm <DATE ISO="20150817">17. srpna 2015</DATE>, je tato volba platná, vyhovuje-li podmínkám stanoveným v kapitole III nebo je-li platná podle pravidel mezinárodního práva soukromého, jež byla v době provedení volby v platnosti ve státě, kde měl zůstavitel obvyklý pobyt, nebo v kterémkoli ze států, jichž byl státním příslušníkem.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rakouské právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Ustanovení § 956 Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch (občanský zákoník), ve znění použitelném na spor v původním řízení, zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>Darování, jehož účinky mají nastat teprve po smrti dárce, se při dodržení stanovených formálních požadavků považuje za odkaz. Za smlouvu se považuje pouze v případě, že obdarovaný dar přijal, dárce se výslovně vzdal práva dar odvolat a obdarovanému o tom bylo vydáno písemné osvědčení.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Ustanovení § 1 odst. 1 písm. d) Notariatsaktsgesetz (zákon o notářských zápisech) váže platnost darovací smlouvy, u níž nedošlo k faktickému předání darované věci, na pořízení notářského zápisu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Ustanovení § 26 Grundbuchgesetz (zákon o katastru nemovitostí) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="026.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Zápisy a předběžné zápisy lze povolit pouze na základě listin, které jsou vyhotoveny ve formě, která je vyžadována pro jejich platnost.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="026.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA>V případě nabytí nebo změny věcného práva musí tyto listiny obsahovat platný právní důvod.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Ustanovení § 2 Rechtspflegergesetz (zákon o vyšších soudních úřednících) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>Soudního úředníka lze ustanovit vyšším soudním úředníkem pro jednu nebo několik z následujících oblastí činnosti: […]</P><P>3. ve věcech týkajících se katastru nemovitostí a lodního rejstříku.</P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Ustanovení § 16 odst. 2 bodu 6 tohoto zákona zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>Soudci vždy zůstávají vyhrazena:</P><P>[…]</P><P>6. rozhodnutí, při kterých se použije cizí právo.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že dne <DATE ISO="19750722">22. července 1975</DATE> upravil otec UM ve smlouvě pro případ své smrti převod vlastnického práva k pozemku nacházejícímu se v Rakousku a ke všem stavbám, které se na něm k okamžiku jeho smrti budou nacházet, a to polovinu na svého syna a polovinu na tehdejší snachu, budou-li splněny určité podmínky. Při uzavření této smlouvy, pro kterou bylo jako použitelné právo zvoleno rakouské právo, měly všechny strany místo obvyklého pobytu v Německu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>K podmínkám sjednaným v této smlouvě patřila zejména povinnost otce UM postavit do deseti let po uzavření smlouvy dvojdomek, jakož i to, že UM a jeho manželka budou nadále sezdáni a posledně uvedená bude stále naživu. V opačném případě smlouva stanovila, že UM bude jediným oprávněným ze smlouvy. Otec UM rovněž odsouhlasil zapsání převodu vlastnického práva do rakouského katastru nemovitostí na základě předložení úmrtního listu a důkazu, že podmínky pro převod byly splněny. Před úmrtím otce UM, k němuž došlo dne <DATE ISO="20180513">13. května 2018</DATE> v Kolíně nad Rýnem (Německo), se UM a jeho manželka rozvedli a ona následně zemřela.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Dědické řízení bylo zahájeno u Amtsgericht Köln (okresní soud v Kolíně nad Rýnem, Německo), kde se nachází místo posledního pobytu otce UM.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>UM, který tvrdí, že byl v okamžiku úmrtí svého otce jediným oprávněným ze smlouvy, podal návrh na zápis svého vlastnického práva k nemovitosti dotčené ve věci v původním řízení do katastru nemovitostí k Bezirksgericht Hermagor (okresní soud v Hermagoru, Rakousko). Rechtspfleger (vyšší soudní úředník, Rakousko) tohoto soudu pověřený projednáním tohoto návrhu dospěl k závěru, že rozhodným právem je právo rakouské, a uvedený návrh zamítl pro nedostatek listinných důkazů dokládajících splnění všech podmínek uvedených ve smlouvě dotčené ve věci v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Landesgericht Klagenfurt (zemský soud v Klagenfurtu, Rakousko) toto rozhodnutí potvrdil s odůvodněním, že zaprvé nařízení o dědění není z důvodu volby rakouského práva učiněné v této smlouvě použitelné a zadruhé že převod nemovitosti darováním pro případ smrti nelze provést bez prokázání, že byl postaven dům tak, jak je sjednáno v uvedené smlouvě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>UM podal opravný prostředek <HT TYPE="ITALIC">Revision</HT> k předkládajícímu soudu, Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Tento soud uvádí, že otázka platnosti volby rakouského práva jako rozhodného práva pro smlouvu o převodu vlastnictví pro případ smrti a otázka použitelnosti nařízení o dědění na tuto smlouvu jsou předběžnými otázkami, kterým se musí věnovat z úřední povinnosti pro účely odpovědi na to, zda má vyšší soudní úředník funkční pravomoc ve sporu v původním řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Podle uvedeného soudu z listin předložených soudu příslušnému k zápisu do katastru nemovitostí vyplývá, že podle kritérií rakouského práva byla uzavřena smlouva o převodu vlastnického práva pro případ smrti ve prospěch UM. Klade si však otázku, zda toto právní jednání spadá do působnosti nařízení o dědění a zda jej lze kvalifikovat jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>dědickou smlouvu<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) a d) tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Pokud ano, v otázce aplikace rakouského práva zvoleného stranami smlouvy ve věci v původním řízení zastává předkládající soud názor, že se použijí přechodná ustanovení nařízení o dědění, avšak má pochybnosti o tom, jak vykládat čl. 83 odst. 2 tohoto nařízení, pokud jde konkrétně o volbu rozhodného práva stranami smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>1)</NO.P><TXT>Musí být čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení [o dědění] vykládán v tom smyslu, že smlouva o darování pro případ smrti týkající se nemovitosti nacházející se v Rakousku, která byla uzavřena mezi dvěma německými státními příslušníky, kteří mají obvyklý pobyt v Německu, a podle které má obdarovaný po smrti dárce mít vůči pozůstalosti nárok vyplývající ze závazkového právního vztahu na zápis svého vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě této smlouvy a úmrtního listu dárce, tedy bez zásahu orgánu příslušného k vyřízení pozůstalosti, je dědickou smlouvou ve smyslu tohoto ustanovení?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na tuto otázku:</TXT><P>Musí být čl. 83 odst. 2 nařízení [o dědění] vykládán v tom smyslu, že upravuje rovněž platnost volby práva rozhodného pro smlouvu o darování pro případ smrti učiněné před 17. srpnem 2015, kterou je třeba kvalifikovat jako <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>dědickou smlouvu<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="2018" ID="QE0024"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení [o dědění]?<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Poté, co Soudní dvůr rozhodl na základě čl. 61 odst. 1 svého jednacího řádu, že vydá ve věci rozhodnutí bez nařízení jednání, zaslal účastníkům řízení a zúčastněným uvedeným v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie několik otázek k písemnému zodpovězení, na které odpověděli UM, německá a španělská vláda, jakož i Evropská komise.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o dědění vykládán v tom smyslu, že smlouva, ve které si určitá osoba sjedná budoucí převod vlastnického práva ke své nemovitosti, k němuž má dojít po její smrti, na druhou smluvní stranu, je dědickou smlouvou ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Úvodem je třeba uvést, že čl. 1 odst. 2 písm. g) nařízení o dědění vylučuje z oblasti působnosti tohoto nařízení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>práva a majetek vytvořené nebo převedené jiným způsobem než děděním, jako například formou daru<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>. Naproti tomu dědické smlouvy, jak jsou definovány v čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, představují <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>pořízení pro případ smrti<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení, stejně jako závěti nebo společné závěti.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 písm. b) nařízení o dědění definuje dědickou smlouvu jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>smlouv[u], včetně smlouvy vyplývající ze vzájemných závětí, která s protiplněním nebo bez něj vytváří, mění nebo ruší práva k budoucí pozůstalosti nebo k budoucím pozůstalostem jedné či více osob, které jsou smluvními stranami<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora jak z požadavků na jednotné použití unijního práva, tak ze zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a dosahu, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt nejen s přihlédnutím k jeho znění, ale i ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180301">1. března 2018</DATE>, <NAME.CASE>Mahnkopf</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑558/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:138">EU:C:2018:138</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Pokud jde o znění čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o dědění, je třeba uvést, že toto ustanovení se obecně týká dohody, která přiznává mimo jiné práva k budoucí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>pozůstalosti<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení pro tyto účely definuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>dědění<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>dědění majetku zemřelé osoby<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, přičemž tento pojem zahrnuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>jakoukoli formu přechodu majetku […] ať již se jedná o přechod jako projev vůle v pořízení pro případ smrti, nebo o přechod na základě dědění ze zákona<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že smlouva, na jejímž základě si osoba sjedná, že po její smrti dojde k převodu vlastnického práva k nemovitosti, která jí patří, a která tak právo ke své budoucí pozůstalosti převádí na druhou stranu této smlouvy, je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>dědickou smlouvou<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o dědění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Takový výklad je potvrzen cílem sledovaným tímto nařízením, kterým je zabránit štěpení dědictví v souladu se zásadou celistvosti dědictví a zavést jednotný režim použitelný na všechny občanskoprávní aspekty dědění majetku zůstavitele s přeshraničním dopadem, a zejména <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>jakýkoli způsob přechodu majetku z důvodu smrti<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>, jak vyplývá z bodu 9 odůvodnění uvedeného nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180621">21. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Oberle</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑20/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:485">EU:C:2018:485</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že i když je podle čl. 1 odst. 2 písm. g) nařízení o dědění z jeho působnosti vyloučen zejména majetek vytvořený nebo převedený jiným způsobem než děděním, jako například formou daru, musí být toto vyloučení vykládáno striktně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že pokud ujednání obsažené v dohodě o pozůstalosti spočívá stejně jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>forma daru<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> ve smyslu uvedeného článku 1 odst. 2 písm. g) v darování, avšak nabývá účinnosti až úmrtím zůstavitele, spadá do působnosti téhož nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o dědění musí být vykládán v tom smyslu, že smlouva, ve které si určitá osoba sjedná budoucí převod vlastnického práva k nemovitosti, která jí patří, k němuž má dojít po její smrti, na druhou smluvní stranu, je dědickou smlouvou ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K druhé otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 83 odst. 2 nařízení o dědění vykládán v tom smyslu, že se použije na přezkum platnosti volby rozhodného práva učiněné před 17. srpnem 2015, které se použije na dědickou smlouvu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že článek 83 uvedeného nařízení, nadepsaný „Přechodná ustanovení, stanoví v odstavci 2, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>[p]okud zůstavitel zvolil přede dnem použitelnosti tohoto nařízení právo rozhodné pro dědění po něm <DATE ISO="20150817">17. srpna 2015</DATE>, je tato volba platná, vyhovuje-li podmínkám stanoveným v kapitole III nebo je-li platná podle pravidel mezinárodního práva soukromého, jež byla v době provedení volby v platnosti ve státě, kde měl zůstavitel obvyklý pobyt, nebo v kterémkoli ze států, jichž byl státním příslušníkem<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>V tomto ohledu je nutno konstatovat, jak vyplývá ze samotného znění tohoto ustanovení vykládaného ve spojení s články 21 a 22 nařízení o dědění, že toto nařízení upravuje platnost volby práva rozhodného pro dědění jako celek. V projednávaném případě přitom ze spisu předloženého Soudnímu dvoru a s výhradou ověření předkládajícím soudem vyplývá, že volba rakouského práva se týkala pouze dědické smlouvy uzavřené zůstavitelem ve věci v původním řízení ve vztahu k jedné nemovitosti z jeho majetku a jejím cílem nebylo určit právo rozhodné pro dědictví jako celek, takže podmínka pro použití čl. 83 odst. 2 nařízení o dědění nemůže být za takových okolností považována za splněnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 83 odst. 2 nařízení o dědění musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na přezkum platnosti volby rozhodného práva učiněné před 17. srpnem 2015, kterou se volí právo rozhodné pouze pro dědickou smlouvu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, jenž se týká konkrétního majetku zůstavitele, a nikoli dědictví zůstavitele jako celku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 1 odst. 3 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne <DATE ISO="20120704">4. července 2012</DATE> o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení musí být vykládán v tom smyslu, že smlouva, ve které si určitá osoba sjedná budoucí převod vlastnického práva k nemovitosti, která jí patří, k němuž má dojít po její smrti, na druhou smluvní stranu, je dědickou smlouvou ve smyslu tohoto ustanovení.</HT></TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="9"?><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 83 odst. 2 nařízení č. 650/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na přezkum platnosti volby rozhodného práva učiněné před 17. srpnem 2015, kterou se volí právo rozhodné pouze pro dědickou smlouvu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, jenž se týká konkrétního majetku zůstavitele, a nikoli dědictví zůstavitele jako celku.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>