<!DOCTYPE html PUBLIC "yes" "xhtml1-strict.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml">
<!--GENDOC2XHTML # converter_version: 1.2.7-->
  <head>
    <title>2021-09-202109C109202002770-00-TRA-DOC-CS-ARRET-C-0277-20-202107076-07_00</title>
    <meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedDate"/>
    <meta content="cs-CZ" name="Gendoc_Lang"/>
    <meta content="" name="Gendoc_GenerationDate"/>
    <meta content="" name="IsFlattened"/>
    <meta content="1" name="NumProc"/>
    <meta content="Final" name="Gendoc_EditionType"/>
    <meta content="0001" name="Gendoc_CaseNumberSuite"/>
    <meta content="17/09/2021 08:52:18" name="Gendoc_LastVerificationDate"/>
    <meta content="" name="Gendoc_ProcedureNumber"/>
    <meta content="cs" name="Gendoc_LangCode"/>
    <meta content="ARR" name="TypeDoc"/>
    <meta content="CNM39mtEF/om3jKpA93KbPGvl9jMqc9uQMDS81qWTB5osHJnUXHW0yqwuvQlDfJ5ruDrzgmZwvi07MjyzOsIiNx/1FdrSaHVqBz05AW+8DoyL/ceMbkCfRF6Vy6oLqspG/6Cd99dbLGuSqdqSUwLAmmklQX1CVHWeaSTPjS0enU=" name="GenDocUID"/>
    <meta content="P" name="TypeProc"/>
    <meta content="" name="CreateCustomParts"/>
    <meta content="OK" name="ReadyToPublish"/>
    <meta content="svc_wsgendoc" name="Gendoc_User"/>
    <meta content="" name="EP_Mode"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGenerated"/>
    <meta content="" name="Gendoc_Vademecum"/>
    <meta content="0277" name="NumeroOrdre"/>
    <meta content="2020" name="Annee"/>
    <meta content="P" name="Gendoc_ProcedureType"/>
    <meta content="" name="EP_Version"/>
    <meta content="CS" name="Langue"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedUser"/>
    <meta content="FAST_document_go_ok" name="Gendoc_LastVerificationStatus"/>
    <meta content="ARR_C" name="Gendoc_GendocTemplateType"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlockFlatP"/>
    <meta content="GenDoc 31/08/2021 11:07:06" name="Created"/>
    <meta content="" name="Canevas3_Vademecum"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlock"/>
    <meta content="" name="Gendoc_CaseYear"/>
    <meta content="false" name="Generation_In_Progress"/>
    <meta content="C" name="Juridiction"/>
    <meta content="1a39efcec5304163b476ac5da3cb0cd2" name="DocumentIdentifier"/>
    <meta content="0277" name="Gendoc_CaseNumber"/>
    <meta content="ImportedWithoutSource" name="SdlIdentifier"/>
    <meta content="RP" name="NatureAff"/>
    <meta content="RP" name="Gendoc_CaseNature"/>
    <meta content="0001" name="NumSuite"/>
    <meta content="C" name="Gendoc_Juridiction"/>
  </head>
  <body>
    <div style="header">
      <div id="rId25" style="first"/>
      <div id="rId21" style="even">Rozsudek ze dne 9. 9. 2021 – věc C‑277/20</div>
      <div id="rId22" style="default">UM (Smlouva o převodu vlastnického práva pro případ smrti)</div>
    </div>
    <p class="C19Centre" id="para-1" title="page-1">
      ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-2" title="page-1">
      9. září 2021 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-1" href="#t-1">*</a>
</span>)
    </p>
    <p class="C71Indicateur" id="para-3" title="page-1">
      „Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v občanských věcech – Dědění – Nařízení (EU) č. 650/2012 – Článek 3 odst. 1 písm. b) – Pojem ‚dědická smlouva‘ – Rozsah – Smlouva o převodu vlastnictví pro případ smrti – Článek 83 odst. 2 – Volba rozhodného práva – Přechodná ustanovení“
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-4" title="page-1">
      Ve věci C‑277/20,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-5" title="page-1">
      jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) ze dne 27. května 2020, došlým Soudnímu dvoru dne 24. června 2020, v řízení
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-6" title="page-1">
      UM
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-7" title="page-1">
      za přítomnosti:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-8" title="page-1">
      HW jako správce pozůstalosti ZL,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-9" title="page-1">
      Marktgemeinde Kötschach-Mauthen,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-10" title="page-1">
      Finanzamt Spittal Villach,
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-11" title="page-1">
      SOUDNÍ DVŮR (první senát),
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-12" title="page-1">
      ve složení J.-C. Bonichot, předseda senátu, L. Bay Larsen, C. Toader (zpravodajka), M. Safjan a N. Jääskinen, soudci,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-13" title="page-1">
      generální advokát: J. Richard de la Tour,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-14" title="page-1">
      vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-15" title="page-1">
      s přihlédnutím k písemné části řízení,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-16" title="page-1">
      s ohledem na odpovědi na otázky Soudního dvora a vyjádření předložená:
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za UM A. Wittwerem, Rechtsanwalt,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za německou vládu J. Möllerem, M. Hellmanem a U. Bartlem, jako zmocněnci,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za španělskou vládu J. Rodríguez de la Rúa Puigem, jako zmocněncem,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za Evropskou komisi M. Heller a M. Wilderspinem, jako zmocněnci,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-21" title="page-1">
      po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 1. července 2021,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-22" title="page-1">
      vydává tento
    </p>
    <p class="C75Debutdesmotifs" id="para-23" title="page-1">
      Rozsudek
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu č. 3 odst. 1 písm. b) a čl. 83 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (Úř. věst. 2012, L 201, s. 107, dále jen „nařízení o dědění“).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato žádost byla předložena v řízení zahájeném na návrh UM, německého státního příslušníka, na zápis vlastnického práva k nemovitosti nacházející se v Rakousku do katastru nemovitostí.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Právní rámec</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Unijní právo</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Body 9, 11, 14 a 49 odůvodnění nařízení o dědění zní:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-29" title="page-1">
      „(9) Do oblasti působnosti tohoto nařízení by měly spadat veškeré občanskoprávní aspekty dědění majetku zůstavitele, konkrétně pak veškeré způsoby přechodu majetku, práv a závazků z důvodu smrti, ať už se jedná o přechod jako projev vůle na základě pořízení pro případ smrti, nebo přechod na základě dědění ze zákona.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-30" title="page-1">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-31" title="page-1">
      (11) Toto nařízení by se nemělo vztahovat na jiné oblasti občanského práva než dědění. Za účelem jednoznačnosti by z oblasti působnosti tohoto nařízení měla být výslovně vyloučena řada otázek, jež by bylo možné považovat za otázky související s dědickými záležitostmi.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-32" title="page-2">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-33" title="page-2">
      (14) Práva a majetek vytvořené či převedené jiným způsobem než děděním, například prostřednictvím darů, by měly být rovněž z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny. […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-34" title="page-2">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-35" title="page-2">
      (49) Dědická smlouva je druhem pořízení pro případ smrti, jehož přípustnost a přijímání se mezi členskými státy liší. V zájmu usnadnění přijetí dědických práv nabytých na základě dědické smlouvy v členských státech by toto nařízení mělo stanovit, kterým právem se má řídit přípustnost těchto smluv, jejich věcná platnost a závazné účinky mezi stranami, a to včetně podmínek pro jejich ukončení.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V článku 1 tohoto nařízení, nadepsaném „Oblast působnosti“, se stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-37" title="page-2">
      „1. Toto nařízení se použije na dědění majetku zemřelých osob. […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-38" title="page-2">
      2. Z oblasti působnosti tohoto nařízení jsou vyloučeny:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-39" title="page-2">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-40" title="page-2">
      g) práva a majetek vytvořené nebo převedené jiným způsobem než děděním, jako například formou daru, společného vlastnictví s právem dědit po spolumajiteli, důchodového připojištění, pojistné smlouvy a podobných ujednání, aniž je dotčen čl. 23 odst. 2 písm. i);
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-41" title="page-2">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-42" title="page-2">
      l) jakýkoli zápis práv k nemovitému či movitému majetku do rejstříku, včetně právních požadavků pro takový zápis, a účinky zápisu nebo neprovedení zápisu těchto práv do rejstříku.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">5</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice“, v odstavci 1 stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-44" title="page-2">
      „Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-45" title="page-2">
      a) ‚děděním‘ dědění majetku zemřelé osoby, které zahrnuje jakoukoli formu přechodu majetku, práv a závazků z důvodu smrti, ať již se jedná o přechod jako projev vůle v pořízení pro případ smrti, nebo o přechod na základě dědění ze zákona;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-46" title="page-2">
      b) ‚dědickou smlouvou‘ smlouva, včetně smlouvy vyplývající ze vzájemných závětí, která s protiplněním nebo bez něj vytváří, mění nebo ruší práva k budoucí pozůstalosti nebo k budoucím pozůstalostem jedné či více osob, které jsou smluvními stranami;
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-47" title="page-2">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-48" title="page-3">
      d) ‚pořízením pro případ smrti‘ závěť, společná závěť nebo dědická smlouva;“.
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-49" title="page-3">
      […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">6</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kapitola III uvedeného nařízení, nadepsaná „Rozhodné právo“, obsahuje články 20 až 38.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">7</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 21 tohoto nařízení, nadepsaný „Obecné pravidlo“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-52" title="page-3">
      „1. Nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro dědění jako celek právo státu, ve kterém měl zůstavitel svůj obvyklý pobyt v době smrti.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-53" title="page-3">
      2. Je-li ze všech okolností věci zřejmé, že v době smrti měl zůstavitel zjevně užší spojení s jiným státem, než je stát, jehož právo by se použilo na základě odstavce 1, bude právem rozhodným pro dědění výjimečně právo tohoto jiného státu.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">8</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 22 tohoto nařízení, nadepsaný „Volba práva“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-55" title="page-3">
      „1. Každá osoba si může zvolit za právo, jímž se řídí její dědictví jako celek, právo státu, jehož je státním příslušníkem v době uskutečnění této volby nebo v době smrti.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-56" title="page-3">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-57" title="page-3">
      2. Tato volba musí být učiněna výslovně v prohlášení ve formě pořízení pro případ smrti nebo musí vyplývat z ustanovení takového pořízení.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">9</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 83 téhož nařízení, nadepsaný „Přechodná ustanovení“, v odstavci 2 stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-59" title="page-3">
      „Pokud zůstavitel zvolil přede dnem použitelnosti tohoto nařízení právo rozhodné pro dědění po něm 17. srpna 2015, je tato volba platná, vyhovuje-li podmínkám stanoveným v kapitole III nebo je-li platná podle pravidel mezinárodního práva soukromého, jež byla v době provedení volby v platnosti ve státě, kde měl zůstavitel obvyklý pobyt, nebo v kterémkoli ze států, jichž byl státním příslušníkem.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rakouské právo</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">10</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ustanovení § 956 Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch (občanský zákoník), ve znění použitelném na spor v původním řízení, zní následovně:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-62" title="page-3">
      „Darování, jehož účinky mají nastat teprve po smrti dárce, se při dodržení stanovených formálních požadavků považuje za odkaz. Za smlouvu se považuje pouze v případě, že obdarovaný dar přijal, dárce se výslovně vzdal práva dar odvolat a obdarovanému o tom bylo vydáno písemné osvědčení.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">11</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ustanovení § 1 odst. 1 písm. d) Notariatsaktsgesetz (zákon o notářských zápisech) váže platnost darovací smlouvy, u níž nedošlo k faktickému předání darované věci, na pořízení notářského zápisu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">12</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ustanovení § 26 Grundbuchgesetz (zákon o katastru nemovitostí) stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-65" title="page-4">
      „1) Zápisy a předběžné zápisy lze povolit pouze na základě listin, které jsou vyhotoveny ve formě, která je vyžadována pro jejich platnost.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-66" title="page-4">
      2) V případě nabytí nebo změny věcného práva musí tyto listiny obsahovat platný právní důvod.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">13</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ustanovení § 2 Rechtspflegergesetz (zákon o vyšších soudních úřednících) stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-68" title="page-4">
      „Soudního úředníka lze ustanovit vyšším soudním úředníkem pro jednu nebo několik z následujících oblastí činnosti: […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-69" title="page-4">
      3. ve věcech týkajících se katastru nemovitostí a lodního rejstříku.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-70" title="page-4">
      […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">14</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ustanovení § 16 odst. 2 bodu 6 tohoto zákona zní:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-72" title="page-4">
      „Soudci vždy zůstávají vyhrazena:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-73" title="page-4">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-74" title="page-4">
      6. rozhodnutí, při kterých se použije cizí právo.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Spor v původním řízení a předběžné otázky</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">15</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že dne 22. července 1975 upravil otec UM ve smlouvě pro případ své smrti převod vlastnického práva k pozemku nacházejícímu se v Rakousku a ke všem stavbám, které se na něm k okamžiku jeho smrti budou nacházet, a to polovinu na svého syna a polovinu na tehdejší snachu, budou-li splněny určité podmínky. Při uzavření této smlouvy, pro kterou bylo jako použitelné právo zvoleno rakouské právo, měly všechny strany místo obvyklého pobytu v Německu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">16</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K podmínkám sjednaným v této smlouvě patřila zejména povinnost otce UM postavit do deseti let po uzavření smlouvy dvojdomek, jakož i to, že UM a jeho manželka budou nadále sezdáni a posledně uvedená bude stále naživu. V opačném případě smlouva stanovila, že UM bude jediným oprávněným ze smlouvy. Otec UM rovněž odsouhlasil zapsání převodu vlastnického práva do rakouského katastru nemovitostí na základě předložení úmrtního listu a důkazu, že podmínky pro převod byly splněny. Před úmrtím otce UM, k němuž došlo dne 13. května 2018 v Kolíně nad Rýnem (Německo), se UM a jeho manželka rozvedli a ona následně zemřela.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">17</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dědické řízení bylo zahájeno u Amtsgericht Köln (okresní soud v Kolíně nad Rýnem, Německo), kde se nachází místo posledního pobytu otce UM.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">18</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">UM, který tvrdí, že byl v okamžiku úmrtí svého otce jediným oprávněným ze smlouvy, podal návrh na zápis svého vlastnického práva k nemovitosti dotčené ve věci v původním řízení do katastru nemovitostí k Bezirksgericht Hermagor (okresní soud v Hermagoru, Rakousko). Rechtspfleger (vyšší soudní úředník, Rakousko) tohoto soudu pověřený projednáním tohoto návrhu dospěl k závěru, že rozhodným právem je právo rakouské, a uvedený návrh zamítl pro nedostatek listinných důkazů dokládajících splnění všech podmínek uvedených ve smlouvě dotčené ve věci v původním řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">19</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Landesgericht Klagenfurt (zemský soud v Klagenfurtu, Rakousko) toto rozhodnutí potvrdil s odůvodněním, že zaprvé nařízení o dědění není z důvodu volby rakouského práva učiněné v této smlouvě použitelné a zadruhé že převod nemovitosti darováním pro případ smrti nelze provést bez prokázání, že byl postaven dům tak, jak je sjednáno v uvedené smlouvě.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">20</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">UM podal opravný prostředek Revision k předkládajícímu soudu, Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">21</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento soud uvádí, že otázka platnosti volby rakouského práva jako rozhodného práva pro smlouvu o převodu vlastnictví pro případ smrti a otázka použitelnosti nařízení o dědění na tuto smlouvu jsou předběžnými otázkami, kterým se musí věnovat z úřední povinnosti pro účely odpovědi na to, zda má vyšší soudní úředník funkční pravomoc ve sporu v původním řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">22</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle uvedeného soudu z listin předložených soudu příslušnému k zápisu do katastru nemovitostí vyplývá, že podle kritérií rakouského práva byla uzavřena smlouva o převodu vlastnického práva pro případ smrti ve prospěch UM. Klade si však otázku, zda toto právní jednání spadá do působnosti nařízení o dědění a zda jej lze kvalifikovat jako „dědickou smlouvu“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) a d) tohoto nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">23</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud ano, v otázce aplikace rakouského práva zvoleného stranami smlouvy ve věci v původním řízení zastává předkládající soud názor, že se použijí přechodná ustanovení nařízení o dědění, avšak má pochybnosti o tom, jak vykládat čl. 83 odst. 2 tohoto nařízení, pokud jde konkrétně o volbu rozhodného práva stranami smlouvy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">24</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-86" title="page-6">
      „1) Musí být čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení [o dědění] vykládán v tom smyslu, že smlouva o darování pro případ smrti týkající se nemovitosti nacházející se v Rakousku, která byla uzavřena mezi dvěma německými státními příslušníky, kteří mají obvyklý pobyt v Německu, a podle které má obdarovaný po smrti dárce mít vůči pozůstalosti nárok vyplývající ze závazkového právního vztahu na zápis svého vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě této smlouvy a úmrtního listu dárce, tedy bez zásahu orgánu příslušného k vyřízení pozůstalosti, je dědickou smlouvou ve smyslu tohoto ustanovení?
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-87" title="page-6">
      2) V případě kladné odpovědi na tuto otázku:
    </p>
    <p class="C10Marge1" id="para-88" title="page-6">
      Musí být čl. 83 odst. 2 nařízení [o dědění] vykládán v tom smyslu, že upravuje rovněž platnost volby práva rozhodného pro smlouvu o darování pro případ smrti učiněné před 17. srpnem 2015, kterou je třeba kvalifikovat jako ‚dědickou smlouvu‘ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení [o dědění]?“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">25</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Poté, co Soudní dvůr rozhodl na základě čl. 61 odst. 1 svého jednacího řádu, že vydá ve věci rozhodnutí bez nařízení jednání, zaslal účastníkům řízení a zúčastněným uvedeným v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie několik otázek k písemnému zodpovězení, na které odpověděli UM, německá a španělská vláda, jakož i Evropská komise.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K předběžným otázkám</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K první otázce</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">26</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o dědění vykládán v tom smyslu, že smlouva, ve které si určitá osoba sjedná budoucí převod vlastnického práva ke své nemovitosti, k němuž má dojít po její smrti, na druhou smluvní stranu, je dědickou smlouvou ve smyslu tohoto ustanovení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">27</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvodem je třeba uvést, že čl. 1 odst. 2 písm. g) nařízení o dědění vylučuje z oblasti působnosti tohoto nařízení „práva a majetek vytvořené nebo převedené jiným způsobem než děděním, jako například formou daru“. Naproti tomu dědické smlouvy, jak jsou definovány v čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, představují „pořízení pro případ smrti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení, stejně jako závěti nebo společné závěti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">28</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 3 odst. 1 písm. b) nařízení o dědění definuje dědickou smlouvu jako „smlouv[u], včetně smlouvy vyplývající ze vzájemných závětí, která s protiplněním nebo bez něj vytváří, mění nebo ruší práva k budoucí pozůstalosti nebo k budoucím pozůstalostem jedné či více osob, které jsou smluvními stranami“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">29</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle ustálené judikatury Soudního dvora jak z požadavků na jednotné použití unijního práva, tak ze zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a dosahu, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt nejen s přihlédnutím k jeho znění, ale i ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou (rozsudek ze dne 1. března 2018, Mahnkopf, C‑558/16, EU:C:2018:138, bod 32 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">30</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o znění čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o dědění, je třeba uvést, že toto ustanovení se obecně týká dohody, která přiznává mimo jiné práva k budoucí „pozůstalosti“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">31</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 3 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení pro tyto účely definuje „dědění“ jako „dědění majetku zemřelé osoby“, přičemž tento pojem zahrnuje „jakoukoli formu přechodu majetku […] ať již se jedná o přechod jako projev vůle v pořízení pro případ smrti, nebo o přechod na základě dědění ze zákona“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">32</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že smlouva, na jejímž základě si osoba sjedná, že po její smrti dojde k převodu vlastnického práva k nemovitosti, která jí patří, a která tak právo ke své budoucí pozůstalosti převádí na druhou stranu této smlouvy, je „dědickou smlouvou“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o dědění.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">33</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Takový výklad je potvrzen cílem sledovaným tímto nařízením, kterým je zabránit štěpení dědictví v souladu se zásadou celistvosti dědictví a zavést jednotný režim použitelný na všechny občanskoprávní aspekty dědění majetku zůstavitele s přeshraničním dopadem, a zejména „jakýkoli způsob přechodu majetku z důvodu smrti“, jak vyplývá z bodu 9 odůvodnění uvedeného nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. června 2018, Oberle, C‑20/17, EU:C:2018:485, body 55 a 56).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">34</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je třeba připomenout, že i když je podle čl. 1 odst. 2 písm. g) nařízení o dědění z jeho působnosti vyloučen zejména majetek vytvořený nebo převedený jiným způsobem než děděním, jako například formou daru, musí být toto vyloučení vykládáno striktně.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">35</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že pokud ujednání obsažené v dohodě o pozůstalosti spočívá stejně jako „forma daru“ ve smyslu uvedeného článku 1 odst. 2 písm. g) v darování, avšak nabývá účinnosti až úmrtím zůstavitele, spadá do působnosti téhož nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">36</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k výše uvedenému je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o dědění musí být vykládán v tom smyslu, že smlouva, ve které si určitá osoba sjedná budoucí převod vlastnického práva k nemovitosti, která jí patří, k němuž má dojít po její smrti, na druhou smluvní stranu, je dědickou smlouvou ve smyslu tohoto ustanovení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K druhé otázce</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">37</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 83 odst. 2 nařízení o dědění vykládán v tom smyslu, že se použije na přezkum platnosti volby rozhodného práva učiněné před 17. srpnem 2015, které se použije na dědickou smlouvu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">38</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je třeba připomenout, že článek 83 uvedeného nařízení, nadepsaný „Přechodná ustanovení, stanoví v odstavci 2, že „[p]okud zůstavitel zvolil přede dnem použitelnosti tohoto nařízení právo rozhodné pro dědění po něm 17. srpna 2015, je tato volba platná, vyhovuje-li podmínkám stanoveným v kapitole III nebo je-li platná podle pravidel mezinárodního práva soukromého, jež byla v době provedení volby v platnosti ve státě, kde měl zůstavitel obvyklý pobyt, nebo v kterémkoli ze států, jichž byl státním příslušníkem“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">39</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je nutno konstatovat, jak vyplývá ze samotného znění tohoto ustanovení vykládaného ve spojení s články 21 a 22 nařízení o dědění, že toto nařízení upravuje platnost volby práva rozhodného pro dědění jako celek. V projednávaném případě přitom ze spisu předloženého Soudnímu dvoru a s výhradou ověření předkládajícím soudem vyplývá, že volba rakouského práva se týkala pouze dědické smlouvy uzavřené zůstavitelem ve věci v původním řízení ve vztahu k jedné nemovitosti z jeho majetku a jejím cílem nebylo určit právo rozhodné pro dědictví jako celek, takže podmínka pro použití čl. 83 odst. 2 nařízení o dědění nemůže být za takových okolností považována za splněnou.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">40</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 83 odst. 2 nařízení o dědění musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na přezkum platnosti volby rozhodného práva učiněné před 17. srpnem 2015, kterou se volí právo rozhodné pouze pro dědickou smlouvu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, jenž se týká konkrétního majetku zůstavitele, a nikoli dědictví zůstavitele jako celku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K nákladům řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">41</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C41DispositifIntroduction" id="para-110" title="page-8">
      Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 1 odst. 3 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení musí být vykládán v tom smyslu, že smlouva, ve které si určitá osoba sjedná budoucí převod vlastnického práva k nemovitosti, která jí patří, k němuž má dojít po její smrti, na druhou smluvní stranu, je dědickou smlouvou ve smyslu tohoto ustanovení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 83 odst. 2 nařízení č. 650/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na přezkum platnosti volby rozhodného práva učiněné před 17. srpnem 2015, kterou se volí právo rozhodné pouze pro dědickou smlouvu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, jenž se týká konkrétního majetku zůstavitele, a nikoli dědictví zůstavitele jako celku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <div class="signatures">
<p class="C77Signatures" id="para-113" title="page-9">
<span class="signatory">Podpisy</span>
<span class="signatory">.</span>
</p>
</div>
    <div/>
  <hr class="note"/>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-1" href="#c-1">*</a>
</span>) Jednací jazyk: němčina.</p>
</body>
</html>
