(1)

Komise se z tisku a z internetových stránek banky Tercas-Cassa di Risparmio della Provincia di Teramo S.p.A (dále jen „Tercas“) a italského systému pojištění vkladů, Fondo interbancario di tutela dei depositi (dále jen „FITD“), dozvěděla, že FITD intervenoval na podporu této banky (dále jen „podpůrná intervence FITD“).

(2)

Dne 8. srpna a 10. října 2014 požádala Komise Itálii o informace. Itálie na tuto žádost odpověděla dne 16. září a 14. listopadu 2014.

(3)

Dopisem ze dne 27. února 2015 (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) Komise Itálii sdělila, že se s ohledem na daná opatření rozhodla zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“).

(4)

Rozhodnutí o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (2). Komise zúčastněné strany vyzvala, aby se k daným opatřením vyjádřily.

(5)

Dne 2. dubna 2015 Komise obdržela připomínky Itálie.

(6)

Dne 22. května 2015 obdržela Komise připomínky dvou zúčastněných stran, a to banky Tercas a banky Banca Popolare di Bari S.C.p.A. (dále jen „BPB“).

(7)

Téhož dne Komise obdržela připomínky od italské centrální banky (dále jen „BOI“) a FITD.

(8)

Dne 9. června 2015 předala Komise připomínky uvedené v 6. a 7. bodě odůvodnění Itálii, která dostala příležitost se k nim vyjádřit. Itálie Komisi informovala, že k předaným připomínkám nemá žádné vyjádření.

(9)

Dne 13. srpna a 17. září 2015 se konala dvě setkání mezi Komisí, Itálií a zúčastněnými stranami. Na těchto setkáních Itálie rozvinula argumenty uvedené ve svých dřívějších oficiálních sděleních.

(10)

Rozhodnutím Komise (EU) 2016/1208 (3) dospěla Komise k závěru, že opatření přijatá FITD ve prospěch společnosti Tercas představují státní podporu, která je neslučitelná s vnitřním trhem, a nařídila navrácení této podpory.

(11)

Ve dnech 4. března, 29. dubna a 1. května 2016 podaly Itálie, BPB a FITD s podporou BOI žaloby k Tribunálu, kterými se domáhaly zrušení rozhodnutí (EU) 2016/1208.

(12)

Rozsudkem ze dne 19. března 2019 ve spojených věcech T-98/16, T-196/16 a T-198/16 (4) Tribunál rozhodnutí (EU) 2016/1208 zrušil.

(13)

Další výměny mezi Komisí a Itálií se uskutečnily 20. prosince 2019, 30. ledna 2020 a 19. února 2020.

(14)

Rozsudkem ze dne 2. března 2021 ve věci C-425/19 P (5) soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek podaný Komisí proti rozsudku ve spojených věcech T-98/16, T-196/16 a T-198/16.

(15)

Tercas byla holdingovou společností bankovní skupiny působící zejména v regionu Abruzzo. Na konci roku 2011 byla hlavním akcionářem holdingové společnosti Fondazione Tercas, která tehdy vlastnila 65 % holdingové společnosti.

(16)

Na konci roku 2011 se skupina skládala z holdingové společnosti a společnosti Banca Caripe S.p.A. (dále jen „Caripe“), regionální banky působící především v regionu Abruzzo, kterou Tercas získala na konci roku 2010 (s 90% podílem) a jež byla zahrnuta do konsolidované účetní závěrky Tercas.

(17)

Ke konci roku 2011 Tercas vykazovala celková aktiva ve výši 5,3 miliardy EUR, čisté pohledávky vůči klientům ve výši 4,5 miliardy EUR, závazky vůči klientům ve výši 2,7 miliardy EUR, 165 poboček a 1 225 zaměstnanců.

(18)

Dne 17. dubna 2012 navrhla BOI, poté, co přistoupila ke kontrole Tercas (6), italskému ministerstvu hospodářství a financí, aby na banku uvalilo zvláštní správu v souladu s článkem 70 italského zákona o bankách (7) (Testo Unico Bancario, dále jen „TUB“).

(19)

Dne 30. dubna 2012 vydalo italské ministerstvo hospodářství a financí vyhlášku o zavedení zvláštní správy nad Tercas (8). BOI jmenovala zvláštního správce, aby zjistil situaci, ukončil nesrovnalosti a prosadil užitečná řešení v zájmu vkladatelů. Zvláštní správce se ujal funkce dne 4. května 2012.

(20)

Zvláštní správce Tercas posoudil různé možnosti řešení jejích potíží. Zvláštní správce původně zvažoval dvě možnosti rekapitalizace Tercas, a to buď prostřednictvím intervence společnosti Fondazione Tercas (hlavního akcionáře Tercas) nebo společnosti Credito Valtellinese (která byla vlastníkem podílu ve výši 7,8 %), od těchto možností však upustil.

(21)

V říjnu 2013 zvláštní správce Tercas po dohodě s BOI navázal kontakty s BPB, která projevila zájem vložit do Tercas kapitál pod podmínkou provedení hloubkové kontroly aktiv společností Tercas a Caripe a plného pokrytí záporného vlastního kapitálu Tercas ze strany FITD.

(22)

Dne 25. října 2013 předložil zvláštní správce Tercas na základě článku 29 stanov FITD (9) žádost o podpůrnou intervenci až do výše 280 milionů EUR, která zahrnovala rekapitalizaci k pokrytí záporného vlastního kapitálu Tercas ke dni 30. září 2013 a závazek FITD nabýt znehodnocená aktiva.

(23)

Výkonný výbor FITD na svém zasedání dne 28. října 2013 rozhodl o intervenci na podporu Tercas v souladu s čl. 96 odst. 1 písm. d) TUB, a to až do výše 280 milionů EUR. Tato intervence byla potvrzena správní radou FITD dne 29. října 2013.

(24)

Dne 30. října 2013 požádal FITD italskou centrální banku o povolení k provádění této podpůrné intervence. Dne 4. listopadu 2013 BOI udělila fondu FITD povolení. FITD však nakonec tuto podpůrnou intervenci neprovedl.

(25)

Dne 18. března 2014 byla hloubková kontrola aktiv společností Tercas a Caripe ukončena s tím, že se odborníci FITD a odborníci bankovní skupiny kontrolované holdingovou společností BPB neshodli. Záležitost vyřešil rozhodce vybraný na návrh BOI. Při hloubkové kontrole bylo zjištěno další znehodnocení aktiv.

(26)

Dne 1. července 2014 FITD předložil BOI druhou žádost o povolení poskytnout Tercas podpůrnou intervenci za změněných podmínek.

(27)

Dne 7. července 2014 BOI tuto podpůrnou intervenci za upravených podmínek (10) schválila.

(28)

Zvláštní správce Tercas byl ze strany BOI pověřen ke svolání mimořádné valné hromady akcionářů společnosti konané dne 27. července 2014, která měla rozhodnout o pokrytí ztrát zjištěných v průběhu zvláštní správy a o současném navýšení kapitálu o 230 milionů EUR vyhrazených pro BPB.

(29)

Ztráty Tercas za období od 1. ledna 2012 do 31. března 2014 dosáhly 603 milionů EUR. V důsledku celkového znehodnocení zbytkové kapitálové pozice ve výši 337 milionů EUR byla ke dni 31. března 2014 čistá aktiva Tercas záporná a dosáhla výše –266 milionů EUR.

(30)

Dne 27. července 2014 bylo na valné hromadě akcionářů Tercas rozhodnuto (11):

(31)

V září 2014 společnost Tercas rekapitalizovala svou dceřinou společnost Caripe prostřednictvím kapitálové injekce ve výši 75 milionů EUR.

(32)

Dne 1. října 2014 byla zvláštní správa Tercas zrušena a BPB jmenovala nové vedení.

(33)

Dne 30. září 2014 ke konci období zvláštní správy vykazovala Tercas aktiva ve výši 2 994 milionů EUR, závazky vůči klientům ve výši 2 198 milionů EUR, čisté splácené úvěry ve výši 1 766 milionů EUR, rezervy na znehodnocené úvěry ve výši 716 milionů EUR a celkový kapitál tier 1 ve výši 182 milionů EUR.

(34)

V březnu 2015 BPB upsala nové navýšení kapitálu společnosti Tercas ve výši 135,4 milionu EUR (z toho 40,4 milionu EUR pro dceřinou společnost Caripe), aby čelila dalším ztrátám, ke kterým došlo ve 4. čtvrtletí roku 2014, pokryla náklady na restrukturalizaci v letech 2015 a 2016 a zlepšila kapitálové poměry společnosti Tercas.

(35)

BPB byla holdingovou společností bankovní skupiny působící zejména v jižní Itálii. Ke konci roku 2013 BPB evidovala celková aktiva ve výši 10,3 miliardy EUR, pohledávky vůči klientům ve výši 6,9 miliardy EUR, závazky vůči klientům ve výši 6,6 miliardy EUR, 247 poboček a 2 206 zaměstnanců, kapitálový poměr tier 1 ve výši 8,1 % a celkový kapitálový poměr ve výši 11 %.

(36)

V prosinci 2014 uskutečnila BPB navýšení kapitálu ve výši 500 milionů EUR, včetně vydání nových akcií o objemu až 300 milionů EUR a vydání podřízené půjčky tier 2 o objemu až 200 milionů EUR. Navýšení kapitálu sloužilo k posílení poměrů vlastního kapitálu BPB, na který mělo dopad převzetí Tercas.

(37)

Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES (12), která platila v době podpůrné intervence FITD, nemůže úvěrová instituce přijímat vklady, pokud není členem úředně uznaného systému pojištění vkladů (13). Podle čl. 96 odst. 1 TUB „Italské banky mají být členy jednoho ze systémů pojištění vkladů zřízených a uznaných v Itálii. Družstevní úvěrová sdružení [banche di credito cooperativo] mají být členy systému pojištění vkladů zřízeného v jejich oboru“  (14) .

(38)

V době podpůrné intervence FITD byly v Itálii zřízeny dva systémy pojištění vkladů:

(39)

Podle článku 96bis TUB a článku 29 stanov FITD mohl FITD za určitých podmínek provádět podpůrné intervence ve prospěch členů, kteří podléhali zvláštní správě.

(40)

Tyto intervence byly financovány ex post z příspěvků členských bank. Výše jednotlivých příspěvků byla stanovena v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními (15) v poměru k výši pojištěných vkladů v držení jednotlivých bank. Příspěvky se nezaznamenávaly přímo do rozvahy FITD, ale na samostatné účty pro každou příslušnou intervenci.

(41)

Rozhodnutí o podpůrných intervencích přijaly dva řídící orgány FITD:

(42)

V případě podpůrných intervencí ve formě financování a záruk byl výkonný výbor oprávněn přijímat rozhodnutí (20), zatímco o nabytí majetkových podílů a další technické podpoře rozhodovala správní rada na návrh výkonného výboru (21).

(43)

Podpůrná intervence FITD, kterou BOI schválila dne 7. července 2014, zahrnovala následující opatření (dále jen „opatření přijatá FITD“):

(44)

V rozhodnutí (EU) 2016/1208 Komise dospěla k závěru, že opatření přijatá FITD znamenala protiprávní státní podporu ve prospěch Tercas, a nařídila okamžité a účinné navrácení této podpory.

(45)

Při posuzování, zejména v rozhodnutí (EU) 2016/1208, přičitatelnosti opatření přijatých FITD Itálii Komise připomněla, že Soudní dvůr v rozsudku ve věci Stardust Marine (23) objasnil, že přičitatelnost opatření podpory přijatého prima facie nezávislým subjektem, který sám není součástí státu, lze odvodit ze souboru ukazatelů vyplývajících z okolností případu. Jedním z těchto ukazatelů je, že dotčený orgán nemůže přijmout napadené rozhodnutí, aniž by před přijetím rozhodnutí, které údajně zahrnuje státní podporu, zohlednil požadavky nebo směrnice orgánů veřejné moci. Pro vyvození závěru, že podpůrné opatření přijaté podnikem je přičitatelné státu, mohou být za určitých okolností důležité další indicie (115. a 116. bod odůvodnění rozhodnutí (EU) 2016/1208).

(46)

Na tomto základě se Komise domnívala, že z následujících prvků, které jsou posuzovány jako celek, lze mimo jiné vyvodit, že opatření přijatá FITD lze přičíst Itálii:

(47)

Komise na tomto základě dospěla k závěru, že obsah, rozsah a předmět posuzovaných opatření jsou takové, že výše uvedené prvky prokazují, že absence zapojení orgánů veřejné moci do jejich přijetí je nepravděpodobná, a že existuje dostatek důkazů prokazujících, že tato opatření lze přičíst státu a že jsou financována z veřejných prostředků. I kdyby bylo v zásadě možné, že některé z výše uvedených prvků by samy o sobě, posuzovány jednotlivě, nepostačovaly k závěru, že opatření jsou přičitatelná státu, jako celek tento soubor ukazatelů prokazuje přičitatelnost opatření Itálii (143., 144. a 145. bod odůvodnění rozhodnutí (EU) 2016/1208).

(48)

Rozsudkem ve spojených věcech T-98/16, T-196/16 a T-198/16 Tribunál zrušil rozhodnutí (EU) 2016/1208 z důvodu, že nebyla splněna první podmínka nutná k tomu, aby bylo možné podporu kvalifikovat jako „státní podporu“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a sice že podpora je poskytována státem nebo ze státních prostředků.

(49)

Pokud jde konkrétně o přičitatelnost opatření přijatých FITD Itálii, Tribunál po analýze důkazů, o které se Komise opírala, dospěl k závěru, že Komise dostatečně neprokázala, že se italské orgány veřejné moci podílely na přijetí těchto opatření nebo že je lze přičíst státu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU (24).

(50)

Tribunál zejména posuzoval rozsah veřejného mandátu uděleného FITD a jeho autonomii při přijímání opatření.

(51)

Tribunál konstatoval, že opatření přijatá FITD byla v zásadě zaměřena na prosazování soukromých zájmů členských bank FITD a že i když se tyto soukromé zájmy mohou shodovat s veřejným zájmem, tato skutečnost sama o sobě nenaznačuje možnou účast orgánů veřejné moci na přijetí opatření (25). Tribunál dále uvedl, že opatření přijatá FITD nebyla provedena na základě veřejného mandátu uděleného italským právem, což je v rozporu s tím, co Komise posoudila v rozhodnutí (EU) 2016/1208. Veřejný mandát udělený FITD spočíval pouze v tom, že jako systém pojištění vkladů vyplácel vklady vkladatelům v případech, kdy byla členská banka FITD předmětem nucené likvidace (26).

(52)

Tribunál dále uvedl, že žádné skutečnosti týkající se způsobu organizace FITD nespojují FITD s italskými orgány veřejné moci a že Komise neprokázala zapojení italských orgánů veřejné moci do přijetí dotčených opatření (27).

(53)

V tomto ohledu Tribunál zaprvé rozhodl, že povolení BOI k opatřením přijatým FITD ve prospěch Tercas nepředstavuje ukazatel, který by umožňoval přičíst dotčená opatření Itálii, neboť v tomto ohledu stát pouze kontroloval soulad opatření s právním rámcem pro účely obezřetnostního dohledu (28). Zadruhé měl Tribunál za to, že ani přítomnost zástupců BOI na zasedáních řídících orgánů FITD nepředstavuje dostatečný důkaz o přičitatelnosti opatření státu, neboť tito zástupci byli pouze pozorovateli bez hlasovacího či poradního práva (29). Zatřetí Tribunál konstatoval, že Komise nepředložila důkazy prokazující, že BOI rozhodujícím způsobem ovlivnila vyjednávání, která probíhala mezi FITD na jedné straně a BPB a zvláštním správcem na straně druhé, a že BOI využila svých setkání s FITD k tomu, aby rozhodujícím způsobem ovlivnila obsah dotčených opatření. Tribunál dospěl k závěru, že tyto kontakty umožnily pouze informovat BOI jakožto příslušný orgán dohledu o vývoji situace a neměly vliv na rozhodnutí FITD přijmout opatření ve prospěch Tercas (30). Tribunál nakonec rozhodl, že role, kterou v tomto procesu sehrál zvláštní správce, nemůže zpochybnit autonomii FITD při rozhodování o zásahu. Kromě toho předložené důkazy neprokázaly, že žádost zvláštního správce o intervenci FITD byla výsledkem pokynů vydaných BOI (31).

(54)

S ohledem na to Tribunál dospěl k závěru, že Komise dostatečně neprokázala, že se italské orgány veřejné moci podílely na přijetí opatření přijatých FITD, a tudíž že tato opatření lze přičíst státu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(55)

Proti rozsudku ve spojených věcech T-98/16, T-196/16 a T-198/16, kterým bylo zrušeno rozhodnutí (EU) 2016/1208, podala Komise kasační opravný prostředek.

(56)

Rozsudkem ve věci C-425/19 P Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek Komise proti rozsudku ve spojených věcech T-98/16, T-196/16 a T-198/16.

(57)

Pokud jde konkrétně o přičitatelnost opatření přijatých FITD Itálii, Soudní dvůr konstatoval, že Tribunál nepochybil, když rozhodl, že důkazy předložené Komisí k prokázání vlivu italských orgánů veřejné moci na FITD neumožňují přičíst dotčená opatření Itálii.

(58)

Soudní dvůr rozhodl, že Tribunál nevyžadoval od Komise vyšší úroveň důkazů, pokud jde o přičitatelnost opatření státu, pouze z důvodu, že FITD je soukromoprávním subjektem, ale vyvodil příslušné závěry z objektivních rozdílů mezi situací, kdy je subjekt poskytující podporu veřejnoprávním podnikem, a situací, kdy je tento subjekt soukromoprávním subjektem. Soudní dvůr v tomto ohledu upřesnil, že vhodné důkazy pro prokázání přičitatelnosti opatření vyplývají z okolností případu a kontextu, v němž bylo toto opatření přijato, a že v tomto ohledu je relevantní neexistence kapitálové vazby mezi dotčeným subjektem a státem (32).

(59)

Soudní dvůr mimoto objasnil, že jeho judikatura týkající se pojmu „odnož státu“, jež byla vyvinuta s cílem umožnit jednotlivcům dovolávat se bezpodmínečných a dostatečně přesných ustanovení směrnic, jež nebyla provedena, nebo byla provedena nesprávně, vůči subjektům nebo entitám podléhajícím autoritě nebo dohledu státu, nemůže být přenesena na otázku přičitatelnosti opatření podpory státu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU (33).

(60)

Kromě toho Soudní dvůr konstatoval, že Tribunál neopomenul provést globální posouzení indicií poskytnutých Komisí. Na základě posouzení všech indicií zohledněných Komisí a zasazených do jejich kontextu dospěl Tribunál k závěru, že se Komise dopustila právního omylu, když měla za to, že prokázala, že italské orgány vykonávaly podstatnou veřejnou kontrolu při vymezení zásahu FITD ve prospěch společnosti Tercas (34).

(61)

Po přijetí rozhodnutí o zahájení řízení předložily zúčastněné strany připomínky. Tento oddíl shrnuje pouze připomínky týkající se posouzení přičitatelnosti dotčených opatření státu, a neodráží tedy všechny obdržené připomínky.

(62)

Pokud jde o to, zda lze opatření přijatá FITD přičíst Itálii, italské orgány zakládaly svou analýzu na kritériu přičitatelnosti, jež bylo vypracováno v rozsudku ve věci Stardust Marine, které v daném případě nebylo splněno z důvodů uvedených níže.

(63)

Zaprvé, FITD je soukromoprávní subjekt, který rozhoduje výlučně prostřednictvím svých řídících orgánů, jejichž členové jsou všichni zástupci členských bank a jednají zcela samostatně. Rozhodovací proces týkající se podpůrných intervencí byl zcela nezávislý, aniž byla stanovena nějaká aktivní účast BOI nebo jakéhokoli jiného veřejnoprávního subjektu. Skutečnost, že se zástupce BOI účastnil zasedání řídících orgánů FITD, nešlo uplatnit jako indicii aktivní spoluúčasti BOI na rozhodovacích procesech fondu, neboť úloha zastupování zcela ustoupila pasivní úloze pozorovatele.

(64)

Itálie dále tvrdila, že pravomoc BOI schvalovat stanovy FITD a jejich případné změny a také povolovat jednotlivé intervence neměla vliv na nezávislost FITD, neboť byla omezena na pouhé následné povolení, které BOI provádí jakožto orgán dozorující a řídící řešení krizí ve smyslu italského bankovního zákona. Rozhodnutí BOI představovalo ratifikační rozhodnutí, které se omezilo na formální zpětnou kontrolu zákonnosti plně dokončeného „soukromého“ rozhodnutí. Tato analýza byla potvrzena fakty a zejména odůvodněním uvedeným v příkazu, jímž BOI schválila opatření přijatá FITD a uznala, že neprovedla žádný přezkum rozhodnutí FITD. Na podporu této argumentace Itálie tvrdila, že daný případ vykazuje zjevné analogie s případem Sicilcassa (35), v němž Komise dospěla k závěru, že intervence nepředstavuje státní podporu vzhledem k rozhodující účasti soukromoprávních subjektů.

(65)

Pokud jde o důkazy, na které se Komise odvolává v rozhodnutí o zahájení řízení, Itálie tvrdí, že neprokazují zásah BOI do rozhodovacího procesu FITD. Podle Itálie zvláštní správce, třebaže ho jmenuje BOI, neměl pravomoc přímo ovlivňovat rozhodnutí FITD o přidělení prostředků ve prospěch banky v nesnázích. Místo toho jednal (jednala) jako manažer (manažerka) a právní zástupce (zástupkyně) banky ve zvláštní správě, nikoli jménem BOI, tj. převzal (převzala) veškeré soukromoprávní pravomoci zrušených řídících orgánů. Itálie navíc zpochybnila, že by existoval náznak zásahu ze strany BOI. Výňatek ze sdělení generálního ředitele FITD datovaný dne 28. května 2014, ve kterém bylo uvedeno, že zástupce BOI vyzval fond, aby se snažil o vyváženou dohodu s BPB, co se týče pokrytí záporného vlastního kapitálu, měl být vykládán jako přání, a nikoli jako uložení povinnosti. Dále se podle Itálie v žádném zápisu o rozhodnutích přijatých řídícími orgány FITD v souvislosti s intervencí ve prospěch Tercas nenalézal žádný postoj BOI, který by naznačoval vliv, který tato banka na fond vykonává.

(66)

Ve svých připomínkách k rozhodnutí o zahájení řízení BOI zpochybnila, že by podpůrná intervence FITD byla přičitatelná státu, neboť:

(67)

Ostatní zúčastněné strany, jmenovitě FITD, BPB a Tercas se domnívaly, že Komise nesprávně tvrdila, že je vysoce pravděpodobné, že systémy pojištění vkladů udělují státní podpory, neboť tyto systémy jednají na základě veřejného mandátu a zůstávají pod kontrolou veřejných orgánů. Domnívají se, že Komise dospěla k předběžnému závěru, že opatření přijatá FITD lze přičíst státu pouze z toho důvodu, že tyto intervence byly uloženy zákonem. Odvolávaly se na článek 96bis TUB, který stanoví, že systém pojištění vkladů „může provádět i jiné druhy a formy intervencí“, a mimo jiné tvrdily, že nepovinný charakter zásahů FITD přerušil vazbu mezi činností FITD a jeho zákonným posláním.

(68)

FITD uvedl, že je soukromoprávním subjektem, který je kontrolován a řízen členskými bankami a že funguje jako nástroj pro provádění intervencí, které jsou přímo přičitatelné těmto bankám. Řídící orgán FITD zcela samostatně rozhodl, zda, kdy a jakým způsobem budou provedeny podpůrné intervence podřízené pouze kritériu „nejmenších nákladů“ v porovnání s vyplacením náhrad vkladatelům. FITD při přijímání podpůrných opatření nejednal na základě žádného veřejného mandátu a žádný veřejný orgán jej nemohl zavázat k zásahu. Následné povolení BOI bylo vydáno pouze za účelem ověření přiměřenosti intervencí z hlediska obezřetnostního dohledu, aby bylo zajištěno, že je v souladu s potřebou ochrany vkladatelů a se stabilitou bankovního systému.

(69)

Kromě toho ostatní zúčastněné strany poukázaly na to, že členství ve FITD není povinné a že stát nezasahuje ani do jmenování členů řídících orgánů FITD, ani do jeho rozhodovacího procesu. Skutečnost, že se BOI účastnila jako pozorovatel bez hlasovacích práv, neměla vliv na nezávislý rozhodovací proces FITD. S odkazem na rozsudek ve věci EARL Salvat père et fils (37) se domnívaly, že aby se jednalo o státní podporu, musí být stát zastoupen v rozhodovacím orgánu organizace a musí mít možnost ukládat svá rozhodnutí.

(70)

Ostatní zúčastněné strany tvrdily, že FITD je orgán, který zastupuje zájmy svých členských bank, a že pravomoci udělené BOI v rámci akcí FITD jí umožnily pouze sledovat své obecné cíle dohledu, tedy konkrétně kontrolu zdravého a obezřetného řízení subjektů podléhajících jejímu dohledu a ochranu zájmů vkladatelů. Skutečnost, že BOI jmenovala zvláštního správce bank v krizi, nenaznačuje spojení se státem. FITD uvedl, že zvláštní správce nebyl zástupcem orgánu dohledu, přestože byl jmenován BOI. Zvláštní správce pracoval s velkou volností a z vlastního podnětu a mohl předložit pouhou žádost o intervenci FITD, který měl i nadále možnost rozhodnout o provedení alternativních intervencí v nejlepším zájmu svých členských bank. V daném případě zvláštní správce nenahradil valnou hromadu banky, tedy jediný orgán, kterému příslušelo rozhodnout o mimořádných operacích. Pokud jde o povolení zásahu FITD ze strany BOI, FITD uvedl, že toto povolení bylo vydáno až poté, co FITD přijal nezávislé rozhodnutí o intervenci, a bylo součástí běžné kontrolní úlohy BOI. Mimo to se zástupce BOI účastnil zasedání správní rady a výkonného výboru FITD pouze jako pozorovatel bez hlasovacího práva. Kromě toho ostatní zúčastněné strany stejně jako Itálie uvedly, že případy, na které Komise odkazuje v rozhodnutí o zahájení řízení a které se týkají systémů pojištění vkladů, nejsou srovnatelné s daným případem.

(71)

Aby bylo možné posoudit, zda opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí Komise prověřit: i) zda opatření bylo poskytnuto státem nebo ze státních prostředků; ii) zda opatření poskytuje hospodářskou výhodu; iii) zda opatření může selektivním zvýhodněním určitých podniků nebo odvětví výroby narušit soutěž; iv) zda podpora ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Aby opatření představovalo státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí být splněny všechny tyto podmínky.

(72)

Rozsudkem ve věcech T-98/16, T-196/04 a T-198/16 Tribunál rozhodnutí (EU) 2016/1208 zrušil. Tribunál zejména na rozdíl od závěrů Komise uvedených v rozhodnutí (EU) 2016/1208 rozhodl, že opatření přijatá FITD nepředstavovala veřejný mandát udělený italským právem. Dále posoudil důkazy, na které se Komise odvolávala v rozhodnutí (EU) 2016/1208, a rozhodl, že s ohledem na tyto důkazy Komise dostatečně neprokázala, že se italské orgány veřejné moci podílely na přijetí opatření přijatých FITD nebo že tato opatření lze přičíst státu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(73)

Soudní dvůr zasedající ve velkém senátu po podání kasačního opravného prostředku potvrdil rozsudek, přičemž upřesnil svou judikaturu týkající se přičitatelnosti státu v případě opatření podpory přijatých soukromoprávním subjektem, který není státní entitou ani veřejnoprávním podnikem.

(74)

Zejména, jak uvedl Soudní dvůr, v situaci, kdy je subjekt, který poskytl podporu, soukromoprávním subjektem, se vhodné důkazy pro prokázání přičitatelnosti opatření státu liší od důkazů požadovaných v situaci, kdy je subjektem poskytujícím podporu veřejnoprávní podnik, a v tomto ohledu je zjevně relevantní neexistence kapitálové vazby mezi dotčeným subjektem a státem. Podle Soudního dvora, jelikož v takové situaci takové vazby chybí, nemůže se Komise dovolávat existence vazeb kapitálové povahy mezi takovým subjektem a státem. V takových situacích je proto Komise tím spíše povinna předložit důkazy, které mohou prokázat, že posuzované opatření podpory bylo přijato pod skutečným vlivem nebo skutečnou kontrolou veřejných orgánů.

(75)

Soudní dvůr dále uvedl, že právě na základě analýzy všech důkazů, o které se Komise opírala v rozhodnutí (EU) 2016/1208, vzaté v jeho kontextu, dospěl Tribunál k závěru, že Komise dostatečně neprokázala, že opatření přijatá FITD lze přičíst Itálii.

(76)

Vzhledem k tomu, že Komise nemá k dispozici žádné další relevantní důkazy, které by mohly dostatečně prokázat, že posuzovaná opatření byla přijata FITD pod skutečným vlivem nebo kontrolou italských orgánů, je třeba dospět k závěru, že na základě důkazů, které má Komise k dispozici, nelze tato opatření přičítat Itálii.

(77)

Na základě výše uvedených úvah dospěla Komise k závěru, že důkazy, které má k dispozici, nepostačují k prokázání toho, že opatření přijatá FITD představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(78)

Komise dospěla k závěru, že opatření přijatá FITD ve formě přímých grantů ve prospěch banky Tercas v roce 2014 nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.